* Číslo 57 * leden 2014 * Tulácký Semtamník. (zimní spánek) Tulácký Semtamník 1

* Číslo 57 *

*

leden

2014 *

Tulácký Semtamník (zimní spánek)

Tulácký Semtamník  1

Místo pro piškvorky


Přehled akcí na časy budoucí Termín akce

Název akce

Místo konání

14. - 16.2.2014

Výprava

Maršov

14. - 16.3.2014

Výprava

Heřmanův Městec

5.4.2014

Za pokladem lesa

Praha

11. - 13.4.2014

Výprava

Keblov

23. - 25.5.2014

Výprava

Kokořínsko

16. - 17.5.2014

24 hodin na koloběžkách

Praha

13. - 15.6.2014

Výprava

do neznáma

30.6. - 5.7.2014

Minipuťák

po krajích českých

16. - 30.8.2014

Letní tábor

Keblov

19. - 21.9.2014

Výprava

Krhútské teritorium

5.10.2014

Jednodenka

neznámé

24. - 29.10.2014

Podzimky

Svratouch

14. - 17.11.2014

Výprava

Pořešín

12. - 14.12.2014

Vánoční výprava

Nové Hrady

25.9.2033

50 let oddílu

Poznámka

akce pro veřejnost

Pro všechny otrlé

prodloužená o pondělí

Nezapomeňte, že každou středu ve školním roce je od 16 do 18 hodin oddílová schůzka. Sledujte oddílový web (http://oddil.tulaci.eu), kde jsou vždy zaručeně čerstvé a nezkažené informace.


✔ Slibuju, že vždy budu chodit na Tuláky,

Kdo spal, jako by jedl. Ze života Tuláků

když nebudu nemocný.

Oddílová

Úvodník Znáte tohle říkadlo? Volá vločku vločka, ať prý na ní počká, že neví kam padá, má zavřená očka. Nebo tohle? Sněží, sněží potichu, kočky choďte v kožichu! Noste kožich kočičí, pod něj vítr nefičí.

po

rad n a

Na podzim neproběhla žádná velká oddílová rada. Už je ale v plánu nějakou uspořádat a vymyslet, jak bude po dnech probíhat letní tábor. Nejspíše bude u Hynka v novém bytě. Zatím je to vše pouze v našich hlavách. Téma tábora je vymyšlené. Na Silvestra jsme vymysleli jeho začátek. Nám se moc líbí, snad se vám bude také.

Že ne, a co tohle? Sníh se sype jako peří z nebeského polštáře. Padá na dům, na práh dveří, do vlasů i na tváře. Ale tohle byste mohli. Mráz rybníky zasklívá, mrazík zase louže. Když se nikdo nedívá, sám se po nich klouže. Pořád nic? Jestli ono to nebude tím, že nám toho kolem zimu moc nepřipomíná. Aspoň ne teď, když píšu tenhle článek. Sedím u stolu a koukám z okna. Je leden, ale po sněhu ani památky. Jestli to náhodou nebude tím, že přes den bylo deset stupňů. Snad to bude na výpravě lepší. Pranostika říká: Můžeš-li se v lednu vysvléci do košile, připravuj si na únor kožich. Tak třeba nám únor přinese pořádnou zimu. Každopádně nám přinese další tulácké akce, na které stojí zato jet, tak hurá do toho! Píšťalka

Novoroční předsevzetí a přání Tulákům na rok 2014 ✔ Slibuji, že si na táboře dodělám oheň. ✔ Novoroční předsevzetí - ať mám samý jedničky

✔ PF 2014, Hodně štěstí a kamarádů ✔ Milí Tuláci, budu chodit včas. ✔ Na Tuláky budu chodit včas. ✔ Chtěla bych, aby Tuláci byli místo školy.

Ze schůzky

Na jedné z (ne)porad jsme v Milovicích dohodlo, že Beruna s Konopíkem budou mít každou poslední schůzku v měsíci. Tím pádem se alespoň trochu uleví střídající se Píšťalce s Matesem. Na tento systém jsme přešli od listopadu. Zatím tedy proběhly schůzky pod jiným velením dvě. Krátké porady po schůzkách pokračují. Ze začátku školního roku jsme si ujasnili úkoly, kdo co bude následující rok zajišťovat. V říjnu jsme vymysleli, co budeme dělat na všech výpravách. Už se nám to ale jednou od té doby změnilo. Od prosince až do odvolání jsme stanovili rozchod na konci schůzky u klubovny. Rozchod je vždy v 18:00 na dvorku domu Černokostelecká 97. Sraz na schůzku zůstává i nadále před ZŠ Hostýnská. Uspoří nám to patnáct minut na hry. Již v prosinci jsme si vymysleli jídelníček na lednovku. Budou ovocné knedlíky!

✔ Přeju Tulákům štěstí v roce 2014 a zdraví. Tulácký Semtamník  4

Okénko do kroniky Co se děje v Římě, aneb kde jsme byli v letošním školním roce Meziříčí u Tábora Pátek 20. 9. 2013 Vyjeli jsme z Hlaváku Matiasem Braunem. Ve vlaku Patrik dostal přezdívku Šmoulinka. Já se začal učit na ukulele. V Táboře jsme přestoupili na další vlak. Tam Mates uviděl Poutníky. Šmoulinka, Mates a Píšťa je šli pozdravit. Vystoupili jsme v Meziříčí u Tábora. Šli jsme asi 2km, než jsme dorazili na táborovou základnu Krhútú. Postavili jsme stany a šli k ohni. Zkoušel jsem je opejkat. (pozn. ne stany, gumové medvídky Big grin) Jsou dobrý! :-) Pak jsme odcházeli do hajan.

pro 3 týmy. Hry pro 2 týmy: vytlačování z kruhu, přetahování, hod kládou, hod na střed, špejle, přelejzačka 1 a 2, frisbí, boty,… Hry pro 3 týmy: stonožka (kterou má Píšťa ráda:-)), týmoskok, SMS, štafeta,…. Chemikálie byly rozmístěny po okolí. Náš tým neměl rád vytlačování z kruhu a přetahování. A tak jsme hráli a hráli a hráli a hráli a běhali a běhali a běhali a běhali a běhali a hledali a hledali a hledali a hledali (dokonce i jedli) a skákali přes potok a skákali přes potok a skákali přes potok a skákali přes potok. První tým, který vyrobil zlato tým Džonyho. Druhý jsem byl já s Píšťou. Večer byl táborák a rozdávání cen. Hrálo se na kytary a ukulele. Neděle 22. 9. 2013 Ráno všichni ostatní balili kromě nás.Po obědě (kuřecí špekáčky) jsem vlez do potoka. Byl studený. Začali jsme dělat výtvory z jílu a házeli do ohně. Pak přišli archeologové Dr. Black a Dr. Jonesová. Řekli nám, že jdou z tajné fakulty Univerzity Karlovy. A že hledají starou knihu která se nachází v Itálii na jednom ze sedmi vršků. Tohle se oni dozvěděli od Dr. Greena. Ve vlaku jsme hráli znaky a kontakt.

Volduchy, 11. – 13. 10. 2013 Pátek 11.10.2013

Sraz oddílů

Sobota 21. 9. 2013 Ráno měla Bláťa slanej čaj. Dopoledne jsme se dozvěděli srazovou hru. Přenesli jsme se do doby Rudolfa II. Za úkol jsme měli vyrobit zlato. Byli jsme rozděleni do 6 týmů. Dostali jsme 20 poukázek na hry. Za každou vyhranou hru jsme dostávali různou částku peněz. Za ty jsme si kupovali mapy, podle kterých jsme hledali chemikálie na výrobu. Byly tam hry pro 2 týmy a

Ve vlaku do Rokycan hrála Amazonka na kytaru. Autobusem jsme pokračovali do Volduch, odkud jsme začali stoupat do kopce. Po chvíli nás doběhl dr. Black. Každému rozdal sto padesát eur, které jsme na expedici dostali z evropských dotací. Do Říma prý poletíme, vydali jsme se tedy na letiště Václava Havla. Prošli jsme kolem navigační věže, prodrali se vysokou trávou a nakonec se dostali na ranvej. Letuška nás přivítala, od každého si nechala zaplatit sto dvacet euro a usadila nás do sedadel. Kapitán Luigi Ještějsemnespadl s námi Tulácký Semtamník  5

letěl kolem celého světa. Při letu jsme dostali občerstvení ve formě džusu a bonbónů. Bohužel kapitán měl poprvé ve svém životě problémy s letadlem, proto jsme museli nouzově přistát ve Vídni. Hned na nás vyskočil místní hoteliér, že se musíme ubytovat v jeho hostelu. Každý zaplatí pouze sto euro za noc. Bohužel jsme tolik peněz neměli, proto jsme slíbili, že si to přespání v sobotu odpracujeme.

Volduchy v houbovém zajetí

Sobota 12. 10. 2013 Ani jsme se nestihli nasnídat a už přišel hoteliér, abychom mu přitahali a nasekali dříví. Kromě splacení dluhu za ubytování jsme si i mohli něco vydělat na další cestu. Za každé osekané dřevo, přeřezanou kládu či olámanou větev jsme dostali dvacet či třicet eur. Podle toho, jak byl klacek velký. Dr. Black nám řekl, že bychom měli jako první dopravní prostředek při cestě do Říma použít tramvaj. Šli jsme do lesa kousek od chaty. Tam začaly jezdit tramvaje po třech trasách – linie rot, blau a grüne. Řidiči na nás mluvili německy, takže jsme jim moc nerozuměli. Našim úkolem bylo se dostat na všechny stanice a podepsat se na tamní papír. Nejvypečenější byla stanice Hochland Strasse, která byla vysoko na stromě, takže jsme se k ní museli dostat za pomoci lidské stoličky. Tramvají jsme se dostali z Vídně do Berlína.

Před obědem jsme se ještě chtěli posunout někam dál za pomocí vrtulníku. Tři skupinky si připravili místo, které by upoutalo jeho pozornost. Doufali jsme totiž, že alespoň na jednom z nich opravdu helikoptéra přistane. Jáchymův tým postavil ze dřev velké SOS a uprostřed něj chtěl zapálit oheň. Bohužel jsme se ho ani po patnácti minutách nedočkali. Patrikův tým sestavil z klacků SOS, které ale zakrývalo vysoké borůvčí. Poslední Profesorův tým udělal na parkovišti z kamínků velké „H“ a doprostřed něj položil zapálenou svíčku. Špatné povětrnostní podmínky způsobily, že helikoptéra nemohla vzlétnout. Takže jsme museli vyzkoušet jiný dopravní prostředek. Po obědě jsme letěli balónem. Měli jsme za úkol obejít daný okruh za co nejkratší čas s nafukovacím balónkem přivázaným na kotníku. Nejrychleji to zvládl Hříbek. Když jsme začínali hrát, přijela autem Píšťa, která měla v sobotu dopoledne školu. Mates s Píšťou dojeli pro vodu, protože nám už docházela. Rozhodli jsme se, že dál budeme cestovat lodí. Každý si vyrobil koráb dle svého gusta a už v pološeru jsme je pouštěli na blízkém potůčku. Závodili jsme, komu doplave nejdál. Byla krásná růžová obloha a Áma si libovala v jejím focení. Jelikož jsme dojeli do Velké Británie, museli jsme v Londýně naskočit na metro. To nás sice pouze povozilo kolem dokola hlavním městem, ale zato jsme mohli zkusit shodit klacek se zavázanýma očima. Poslední noční hrou byla strážná věž. Poté jsme pouze nastoupili do vlaku, který nás přes noc převezl opět do Francie. Neděle 13. 10. 2013 Hned po snídani jsme si začal balit a uklízet. Odjížděli jsme totiž hned po obědě. Kolem jedenácté, když byl ještě všude bordel, se na nás přišel podívat pan správce. My mezitím pořád balili. Asi dvacet minut před odchodem jsme ještě nastoupili do TGV, které nás odvezlo až na sever Itálie. Skupinky se spojily do jedné lokomotivy, dvou kol, jednoho komínku a vagónku. Několikrát projeli danou trasu a musely si zvedat závory. Pak už batohy na záda a hurá na bus. Tam


na nás čekal dr. Black, rozdal paměťáky a koupil si taxíka do Říma, kde se s námi prý setká.

Nové Hrady, 25. – 30. 10. 2013 Pátek 25. 10. 2013 Sešli jsme se v 16:50 na Hlavním nádraží. Jedna polovina jela do Nových Hradů autem, druhá vlakem. Proti očekávání dojelo auto jen o tři minuty dřív než vlak. Dostalo se totiž do zácpy. Auto nabralo ještě Monty a Jáchyma a odvezlo je do chaty. Zbylí čekali a hráli šlapanou. Berka to stihl za dvacet minut, jenže na poli, které se mělo přejet, padla hustá mlha. Takže jsme tam deset minut jezdili furt dokola… Do baráku jsme dojeli v půl desáté. Před spaním nás navštívil dr. Black se slovy: „No konečně jste se dostali do Říma, už tu na vás čekám.“ Po těchto slovech se všichni uložili, poslechli pohádku a šli spát.

Vydali jsme se k první z nich. Došli jsme k nějaké farmě za městečkem, tam jsme našli pravidla hry. Ve skupinkách jsme si stříhali, vítězové si stříhali mezi sebou. Vítěz dostal indícii. Potom jsme ještě běhali ke stromu za cílem dostat papírky tvořící indícii. První díl skládačky byl na světě. Po zadání druhých souřadnic do GPSky jsme se zklamáním zjistili, že vedou zpět k hradu. Potom, co jsme došli k příkopu hradu a hledali jsme více než usilovně, jme zjistili, že jsme zadali souřadnice špatně, takže jsme museli asi půl kilometru popojít. Došli jsme k rozlehlé louce v parku s domem Bažantnice. Na tabuli s mapou jsme našli osmisměrku. A v rozeklaném stromě našel Jindra s Jáchymem nápovědu se slovy. Hned z fleku jsme viděli několik slov, ale prot jistotu jsme to nechali až do chaty. Cestou zpátky na večeři jsme viděli koně a podivně růžový dům. Doma jsme si dali k večeři tulácké těstoviny. Po chvíli volna nám Monty s Matějem oznámili, že bude noční hra. Ta spočívala v trase označené svíčkami, po které byli rozmístěné obrázky. Co nejvíc jsme si jich měli zapamatovat. Neděle 27. 10. 2013

Záludné bludiště

Sobota 26. 10. 2013 Ráno po snídani jsme šli připravit dřevo na otop. Oddíl z vedlejší chaty nás pozval na úterní drakiádu, proto se Tom s Profesorem rozhodli zkonstruovat svého úžasného draka. Po olámání, osekání a ořezání dřeva jsme se vydali vstříc Novohradskému hradu. Tam byla historická slavnost, kde vystupoval historický taneční soubor a sokolník, kterému uletěl luňák (a celkem daleko). Na závěr nám předvedli rekonstrukci bitvy o hrad v Nových Hradech. Muškety a děla neuvěřitelně bouchaly. Na akci jsme si dali dobrý oběd. Když jsme se chystali odejít, Šmoulinkovi přišla na mobil SMS se souřadnicemi.

Ráno jsme našli souřadnice dalších pěti vrcholků. Zadali jsme je do GPS a ukazovalo to asi tři sta metrů od chaty. Seběhli jsme dolů po louce. V zídce, která tam byla a v té jsme našli zprávu. Dřív jsme v ní našli keš a živou vodu pro Zlatovlásku. Ve zprávě bylo napsáno, že máme shodit šiškama kameny na stromě. Byly tři kola s šiškama a jedno s klacky. Když jsme je shodili, přečetli jsme si zprávu a ta byla „povídá Matěj“. Šli jsme k dalšímu vrcholku. Byla tam jakoby chýše z šutrů a klacků. Zpráva byla pod hromadou chrastí. Měli jsme najít šest věcí, které sem nepatří. Byla to kolečka roztrhaná na půlky. Bylo tam napsáno „nic nezbylo neslyším kravál“. Šli jsme do chaty se napít a vyndat klíšťata. Ro cestě jsme jedli šťavel. -když jsme dorazili ke třetímu vrcholku, narazili jsme na pařez, ze kterého se dobře skákalo. Nemohli jsme najít zprávu. Když jsme udělali rojnici, tak jsme ji našli. Byla tam z provázků pavučina. Měli jsme ji


prolézt z nejmenším počtem doteků. Nejlepší jsem byl já a Lili. Párkrát jsme si skočili, přečetli jsme si indícii a ta byla „slon a“. Vydali jsme se do chaty na oběd. Vydali jsme se na čtvrtý vrchol. Zprávu jsme našli pod kamenem u ohniště. Bylo tam, že máme vysvobodit ohněm (pozn. provázek), takže ho přepálit ve výšce jednoho metru. Dostali jsme indícii „Dolů cože“. Skoro za tmy a kapání jsme šli, začalo lejt jako z konve. Na posledním vršku jsme našli na stromech papírky a rychle jsme je sebrali, protože pršelo. Potom jsme se rychle vrátili do chalupy a luštili jsme je. Potom byla večeře. Po večeři přišla dr. Jonesová a pomohla nám luštit. Potom se objevil dr. Black, který to vyluštil. Zadali jsme souřadnice do GPS a šli jsme hledat Knihu (kroniku). Cestou tam jsme viděli expedici dr. Greena, a proto jsme přidali do kroku. Na místě jsme našli Knihu schovanou pod pařezem. Když jsme ji vyndali, objevil se dým a ohňostroje. Potom zazněl výstřel a my jsme utekli a přitom jsme viděli doktora Blacka na zemi a o něj se starala dr. Jonesová. Potom jsme šli spát. Pondělí 28. 10. 2013 Ráno jsme vstali a dali jsme si snídani. Po snídani přišli doktoři Black a Jonesová a řekli, že jsou v pořádku. Potom přišel bůh Vertumnus a řekl, že jsme zastavili roční období a musíme to napravit a napravili jsme to tak, že jsme hráli hru na roční období. Pak přišla bohyně Minerva a hráli jsme další hru. Po lese byly papírky, které jsme sbírali a měli jsme z nich vyluštit hádanky a uhádnout je. A pak byl oběd a po obědě jsme vyráběli draky na dakiádu. Odpoledne přišel Caelus, abychom rozpohybovali hvězdy na obloze, aby se hejbaly. Hrálo se to tak, že Caelus hodit Jitřenku a kdo hodil nejblíž, vyhrál. A byly i bonusová kola z mraveniště na pařez nebo na pařez z roviny. Pak odešel a my měli večeři. Po večeři byla svíčkovaná a pak jsme šli spát. Úterý 29. 10. 2013 Ráno jsme se nasnídali a já našel zprávu. Podle zprávy jsme šli hledat Floru a zasazovali jsme brambory. Sbírali jsme věci, aby nám vyrostla.

Hrajeme si na Popelku

Před tím jsme třídili hrášek, čočku, cizrnu, fazole červené a fazole bílé. Za roztřídění luštěniny každý tým dostal semínko, které jsme zasadili. Aby nám ta kytka vyrostla, museli jsme jí přinést živiny. Potom, co jsme je přinesli Flóře, tak jsme šli obětovat bohu Zefírovi hrst čočky. A mezi tím nám vyrostla rostlina. A mezi kořeny byla brambora. Tu jsme uvařili a v další zprávě jsme zjistili, že je máme dát na kopec. Tam jsme to vyzdobili a čekali jsme, jestli si to vezme (bůh Saturn). Odpoledne jsme šli na drakiádu. Chvíli jsme pouštěli draky a pak jsme dostali diplom a dobroty. Když jsme snědli sladkosti, přišel Kupido a šli jsme s ním střílet do srdce. Potom přišla bohyně Tellus, která mluvila hrozně vysoko a měla zelené vlasy. S ní jsme si zahráli na turisty a ochranáře. Turisti házeli odpadky do vody a druzí je vyhazovali ven. Potom jsme šli chrápat. Večer jsme ještě před spaním zahráli noční kimovku okolo rybníka. Nejlepší byly Lili a Fany (28/29). Středa 30. 10. 2013 Když jsme vstali, rychle jsme začali uklízet a balit. Také k nám přišel pan správce, aby vše zkontroloval. K obědu jsme měli gulášovku a přišli jsme na řešení poslední hádanky od Minervy. Přišla na to Zuzanka díky nápovědě od Beruny, že to má v motoru. Řešení hádanky „Když to leží, mlčí to, když to zvedneš, křičí to.“ bylo „řetěz“. Pak přišla Minerva a my jí to řekli. Ta nám za to dala něco na upomínku. Pak už to šlo rychle – pět lidí zůstalo v chalupě (jeli auTulácký Semtamník  8

tem) a zbytek jen na nádraží a vlakem směrem na Prahu. Přestoupili jsme v Českých Budějovicích a pak museli ještě přestupovat v Táboře kvůli výluce na autobus a v Olbramovicích zpět do vlaku. Na nádraží nám Beruna přivezl batohy a my se rozešli každý domů.

omáčkou. Po obědě byla další aktivita, že ženy se probudily a chtěli AENEASOVI zapálit loď. My hráli hu, že jsme měli žetony od jedničky do dvacítky. A rozdělili jsme se do dvou týmů, a každý tým měl jedno území ohraničené fáborky, a tam byly ty žetony poschovávané. Taky tam bylo jedno stanoviště ve kterém byly zlaťáky. Ty jsme potřebovali, abychom si mohli koupit svíčku a sirky, kterými jsme zapálili svíčku a spálili loď. Potom jsme šli do chaty hrát Bang! a pak jsme šli spát. Neděle 17. 11. 2013

Pěstujeme bramboru

Štáb, 15. – 17. 11. 2013 Pátek 15. 11. 2013 Sraz byl na Masarykově nádraží v 17:10. Jeli jsme vlakem do zastávky Unhošť, a pak šli 4 km do klubovny PO pochodeň. Tam jsme si dali večeři a po večeři přišel AENEAS a řekl, že Trója hoří, abychom šli do tajný chodby, ve které byly znamení Venuše. Když jsme došli byl tam dopis od Venuše, že máme zapálit svíčku, aby to bylo znamení, že jsme dorazili. Pak přišla a řekla nám, že je to matka AENEASE, a že pokračovat budeme zítra. Potom jsme šli do chaty a přijel Beruna a přivezl nám matrace. Pak jsme šli spát. Sobota 16. 11. 2013 Ráno jsme se vzbudili a dali si snídani. A pak jsme šli ven hrát lodě tak, že jsme se rozdělili na dva týmy. Každý měl jednu tabulku a na ní napsal A, B, C, D, E, F, G, H, I, J a 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 a pak si každý tým zvolil lodě. Potom se přenášely souřadnice a buď se řeklo zásah nebo voda nebo zásah potopená protože AENEAS se ztratil v bouřce. Když se bouře uklidnila, tak AENEAS uviděl ostrov na kterém byly krávy, a proto jsme my lezli na strom jakože lezeme na skálu. Pak byl oběd a byly těstoviny se sýrovou

Ráno nás probudil budík Matěje a první, co se ozvalo bylo: „Matěji, já tě zabiju!“. (pozn. byla to Nela) Snídali jsme buchty, které pro nás připravila Nela, Patrik a Tom. V chatě jsme trochu uklízeli a potom jsme si chtěli zahrát Bang!, ale museli jsme jít do podsvětí. Potom jsme se museli do toho podsvětí dostat tím, že jsme museli převozníkovi dát hádanku, aby ji neuhádl, ale když ji uhodl, dával on hádanku nám. Kdybychom ji neuhodli, tak by nás převozník nepřevezl přes řeku Styx. Všichni se ale přes řeku dostali. Potom jsme museli dojít poslepu k provázkové chodbě a na konci jsme museli zakřičet a potom nakreslit mapku, jak jsme šli. Potom jsme uklízeli a balili, psali kroniku. A pak byl oběd. Byl buřtguláš. Potom si Vysmátá Nela přijel Jirka pro matrace. Potom jsme uklízeli, vytírali a šli na autobus do Unhoště. na náměstí. Pak jsme jeli autobusem na Zličín a metrem na Masaryčku. Potom jsme se rozešli. Tulácký Semtamník  9

Ze schůzek 1 První listopadovou schůzku jsme zkoušeli napsat co nejdelší věty, kde slova začínají jedním písmenem. Ježovka, Stela, Voloďa:

✔ Jirka Jirásek je jící jablka. ✔ Nela Nejedlá nejí nezralé nakyslé nazelenalé nektarinky.

✔ Vladislav Vondráček voral všechno ve vile Vilekule ve Vídni ve vaně. Petr, Bambule, Vojta K.:

✔ Jarda Jardů je jasnovidec jenže je jablko jablek.

✔ Naninka Natáčivá Nutela natáčí Nikolku Nudlovou Novotnou.

✔ Vinice ve Varlových Vírech viděla vranou vodu ve vodní Vídni. Píšťalka, Mates:

✔ Jedlík Janek Jouza jasně jiskřící jarem je-

Jana Klimentová: Ahoj Tuláci a Tuláčata, myslím si, že k oslavě 30tin opravdu není co dodat – věta nad společnou fotkou to vyjadřuje přesně. Jenom bych ráda touto cestou poděkovala všem, co se na akci podíleli organizačně i nápady. Výtvarně vtipně a vkusně zkomponovaná tabla, která nás všechny provedla historií oddílu od jeho prvopočátků až po současnost, klasický Tulácký jídelníček – samá pochoutka (zejména chleba s máslem a marmoškou – mňam, mňam), úžasný dort od Ivy (Iva nikdy s dortama nezklame :-)), no a na klasickém nástupu u stožáru s Tuláckou vlajkou jsem musela zamáčknout slzu – opravdu nepřeháním, protože když jsem vás všechny kolem viděla, byla jsem dojata tím, že i když jsme o pár pátků všichni starší, duší se neměníme. Ta zůstává Tulácká i tehdy, když nás povinnosti rodinné, pracovní či jiné důvody odvály od přímé činnosti v oddíle o kousek dál. Přeji všem do dalšího žití suchou stezku plnou slunce a těším se, že se budeme na některých akcích potkávat. Tulačka Jana

čel jásavě jejda.

✔ Na nedaleké noční Niagáře nosí nosič Nor Norman Norton nemluvně.

✔ Velký vysoký věřící valach Vladimir Vladimirovič Vostrý vodil vdanou vlasatou Věru Vorlíčkovou vesele vlajícími vrbami valašského venkova.

Ohlednutí za oslavou 30ti let Poslední neděli v září jsme oslavili 30 let oddílu. Zde je trocha vzkazů. Oddíl Bimbrlata: Vážený tuláku, dovolujeme si Vám pogratulovat k Vašemu životnímu jubileu a udělit Vám Řád za zásluhy na poli dětské duše. Současně vyjadřujeme obdiv nad Vaší trpělivostí i nad přípravou a organizací Vašich oslav.

Opičák: Spagety byly nejlepsi. :-) Jinak rad jsem zavzpominal a dozvedel se i nejakee veci o vzniku oddilu, ktere jsem nevedel. Diky oraganizatorum za hezke odpoledne. Máma Vejšičačka: Díky za odpoledne, dali jste si s tím velkou práci. Je fajn, když děti cítí bohatou historii oddílu a cítí se s ním spojeni. Tulácký Semtamník  10

Tulácká kuchařka Čína s rýží Čínská lidová republika (zkráceně Čína) je nejlidnatější stát světa. Nachází se ve východní Asii při pobřeží s Pacifickým oceánem. V zemi rychle roste ekonomika i vojenská síla, proto se již stává světovou velmocí jako je např. USA. Země je od roku 1949 vedena Komunistickou stranou Číny. V roce 2007 Čína vypěstovala skoro třetinu celkové produkce rýže na světě. Samozřejmě se ale nebudeme v kuchařce zabývat zeměpisem. Čína je jídlo, o kterém si většina lidí myslí, že k nám přišla z Číny. Není tomu ale tak. Čínu jsme převzali kombinací pokrmů z jiných asijských zemí. Na výpravách se nevaří často, ale všichni se na ni těší. Nejdůležitější část je přidání arašídů. Někdo je v tomto jídle nemá rád, jiný se po ní může utlouct. Přísady (pro 4 osoby):

✔ rýže – 2-3 pytlíky ✔ pórek – jeden (i půlka stačí) ✔ arašídy – co nejvíc ✔ čína v pytlíku – jedna ✔ špetka soli Postup: Hrnec naplníme zcela vodou. Tedy, musí se tam vejít ještě pytlíky. Takže radši nalijte vodu pouze do tří čtvrtin. Přisypeme špeku soli a dáme na kamna či jiný tepelný zdroj (sporák, ústřední topení…) Až voda dosáhne 100°C, opatrně do ní vložíme sáčky. Pozor, pokud voda vyšplouchne, může vás opařit. Doporučujeme si proto vždy dát do naběračky pouze jeden a do vody ho ponořit. Nyní začněte stopovat 15 minut. Po uplynutí stanovené doby vylovte sáčky, nechte je trošku odkapat a vložte do misky. Opatrně sáček prořízněte. Vždy mají v horní části otvor, do něj zastrčte nůž a tlačte směrem dolů. Takto se nejrychleji otvírají sáčky. Rýže pak spadne sama zpátky do misky.

Během vaření rýže čínu z pytlíku rozmícháme v požadovaném množství vody (napsáno na zadní straně obalu). Většinou je to kolem půl litru. Vodu se směsí přivedeme k varu a přidáme nakrájený pórek. Po čtyřech minutách můžeme prostírat. Čínu můžeme promíchat s rýží, nebo jí podávat odděleně. Pozn. Na obalu vás budou přesvědčovat, že máte přidat maso. Na to nedbejte. Jídlo je dobré i bez něj a hlavně je to další zátěž do batohu.

Okénko do přírody Zima začíná v době zimního slunovratu, kdy je nejvíce tmy v celém roce. Od toho dne začne znovu přibývat světla a my víme, že se světlem přichází jaro. Teď je však v přírodě klid. Jeden roční cyklus se uzavřel a nenápadně se chystá další. Stromy nemají listy, ale jsou na nich připravené pupeny, které na jaře vyrazí. Malé rostlinky přečkávají zimu pod zemí nebo ve formě semínek. V lese je chladno a ticho. Vše je však připraveno na bouřlivé jaro. Zima se podobá sklonku lidského života, kdy člověk už mnoho prožil, mnoho ví, už netouží po pohybu a odpočívá. Některá zvířata spí. Zimní spánek, nazýváný též hibernace, je specifická reakce živočichů na zimní období, kteří v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů (projevující se především snížení tělesné teploty) přečkávají ve vhodném úkrytu, zvaném hibernakulum, nepříznivé zimní období. Je známý např. u netopýrů, ježků, křečků, plchů nebo syslů. Zvířata, která v zimě nespí, se musí dobře chránit před chladem (hustým zimním kožíškem nebo pohybem) a uživit se (z přichystaných zásob nebo změnou jídelníčku). V zimě jsou vzhůru hraboši, myši, lasice, kuny i veverky, a také srny, jeleni, divoká prasata. Medvědi a jezevci spí nepravým zimním spánkem – svou tělesnou teplotu sníží jen trochu a často opouštějí své úkryty. Koho tedy můžeme potkat?


Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je středně velký hlodavec obývající široké území v rozmezí od západní Evropy až povýchodní Asii. V České republice ji nalezneme v lesích všech typů, parcích, alejích, větších zahradách nebo hřbitovech se stromovým porostem. Dorůstá obvykle 19 až 23 cm a dosahuje hmotnosti mezi 250 až 340 g. Huňatý ocas, který napomáhá udržovat rovnováhu při lezení a skocích na stromech a který veverka využívá jako „pokrývku“ těla při spánku, je 14,5 až 20 cm dlouhý.

Rozpoznávacím znakem pro veverku obecnou jsou střapce chlupů na ušních boltcích směřující do špičky a viditelné především v zimním období. Stejně jako většina stromových veverek má i naše veverka ostré a zakřivené drápy, které jí pomáhají při lezení po větvích stromů. Zbarvení srsti veverky obecné se liší podle lokality rozšíření a období, ale vždy je srst na břiše a hrdle zbarvená krémově až bíle. V Česku se nejčastěji objevuje červená a černá forma, ve světě není výjimkou ani šedá nebo čistě bílá forma. Veverce obecné se mění srst dvakrát ročně, a to z letní na zimní a ze zimní znovu na letní. Zimní srst je hustší a o něco tmavší než letní a veverkám narůstá v období mezi srpnem a listopadem. Veverka obecná žije až na období rozmnožování samotářským způsobem života a jiným veverkám se většinou vyhýbá. V dutinách stromů, někdy i na tlustších větvích, obývá v průměru 25–30 cm velké hnízdo, ve tvaru kukaně, tvořené mechem, listy, trávou a kůrou. Není teri-

toriální a domácí území jednotlivých jedinců se značně překrývají. Veverka je aktivní přes den, ale ve vrcholné části dne je většinou ukryta ve svém hnízdě, přičemž se vyhýbá teplu a větší viditelnosti vůči šelmám a dravcům, kteří by ji mohli sežrat: Je to především kuna lesní, kočka divoká, liška obecná, lasice kolčava, která loví především mláďata a také větší dravci, např. káňata lesní nebo sovy. V zimě nehibernuje, ale tráví ve svém hnízdě větší dobu než v létě. Dokáže se pohybovat rychlostí až 19 km/h. 60 až 80 % dne tráví hledáním potravy, kterou tvoří především semena šišek, houby, které si suší ve svých hnízdech, ptačí vejce, různé plody, např. oříšky, ale občas si pochutná i na čerstvé míze. Část nalezené potravy si uschovává do svých „spižíren“ v dutinách stromů, které ji poskytují výbornou zásobárnu potravy v nejtěžších obdobích, například v zimě. Při konzumaci potravy přitom sedí jako většina veverkovců „na bobku“, přičemž si potravu drží v předních končetinách. Veverka obecná je ve většině států Evropy chráněným druhem. To platí i v České republice, kde je v současnosti podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. prohlášena za ohrožený druh.

Srnec obecný (Capreolus capreolus) je hojně rozšířený sudokopytník z čeledi jelenovití. Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dosahuje hmotnosti mezi 15–20 kg a v kohoutku měří 65– 75 cm. Ocas je velmi krátký (2–3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst až mírně rezavočervený odstín, s koncem roku však narůstá nová zimní srst a její zbarvení znatelně tmavne (srnčí zvěř přebarvuje). Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, samci své parůžky shazují a na jaře příštího roku jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčía vyživuje parůžek při vývoji a růstu. Po dokončení vývoje parůžku srnec vyTulácký Semtamník  12

tlouká – zbavuje parůžek odumřelého lýčí otíráním o slabé kmínky stromů nebo keřů. Srnčí paroží může být jednoduše zašpičatělé, ale stejně tak může mít naopak 4–6 výsad. Takže to může být špičák, vidlák, šesterák, výjimečně osmerák (čtyři výsady na jednom parůžku) nebo raritní srnec s různě nepravidelně deformovaným a členitým parožím. Srnec své parůžky shazuje v listopadu a prosinci.

cm. Jejich hmotnost je značně různorodá a v jednotlivých oblastech se viditelně liší, v průměru však činí 50 - 90 kg. Jedná se o typického všežravce, který k životu preferuje staré lesní porosty. Prase divoké bylo vždy významnou lovnou zvěří, díky čemuž se velmi často objevuje ve folkloru. Je také předkem prasete domácího, které se chová pro maso a tuk. Divoké prase požírá trávu, hlízy, ořechy, různé bobule, mršiny, kořeny, odpadky, hmyz, malé plazy. Často navštěvuje pole, zvláště kukuřičná, kde dokáže napáchat značné škody. Objevuje se také na smetištích a dokonce v obcích, kde si hledá potravu v okolí popelnic a kontejnerů. Byla pozorována divoká prasata, jak převracejí popelnice a valí je před sebou, aby z nich vysypala odpadky. Právě všežravost je jedním z hlavních předpokladů úspěšného šíření divokých prasat na našem území.

Živí se zejména nejrůznějšími bylinami, občas požírá také různé plody. Zvláště v oblibě má přitom mladé výhonky trav s vysokým obsahem vlhkosti. Srnec obecný je relativně plachý a při ohrožení se často ozývá zvukem podobným psímu štěknutí. Srnec obecný žije v lesích, za soumraku, kdy je nejaktivnější, velmi často navštěvuje zemědělskou krajinu a často proniká až na okraje měst. Obývá prakticky celou Evropu, zasahuje také až k pobřeží Kaspického moře a na území Malé Asie. V České republice se jedná o nejhojnějšího sudokopytníka. V roce 2003 byla jeho početnost odhadována na více než 300 000 jedinců.

Vzhledem k poměru těla má prase divoké nápadně velkou hlavu a relativně krátké končetiny. Jeho srst je tvořená hustými štětinami, které ho chrání před nepříznivými vlivy. Její zbarvení kolísá mezi tmavošedou přes hnědou až k černé. Během zimy je srst výrazněji hustší a tmavší. Selata jsou zpočátku hnědá a světle pruhovaná. V této fázi života se selata nazývají markazín.

Prase divoké

Mezi další nápadné znaky prasete divokého patří jeho čtyři výrazné trojhranné špičáky, jež se při dorůstání zahýbají vzhůru. Slouží hlavně jako účinná zbraň při soubojích. U samců dorůstají obvykle 20 cm, ve výjimečných případech však mohou dorůst až do délky 30 cm. Spodní špičáky kňourů myslivci nazývají páráky a

(Sus scrofa) je velký sudokopytník z čeledi prasatovití. Jeho domovinou je velká část Evropy a Asie, ale člověkem byl zavlečen i na jiné světové kontinenty. Dospělí samci dorůstají délky 120 - 180 cm a v kohoutku měří 55 - 100


menší horní špičáky klektáky. U samic jsou viditelně menší a směřují směrem nahoru mírněji, navíc pouze u starších jedinců.

ců. Má na hrdle nažloutle bíle až žlutě zbarvenou skvrnu, nedosahující až na přední končetiny. Samec je zřetelně větší než samice.

Prase divoké má skvěle vyvinutý čich a sluch, jeho nejhůře vyvinutým smyslem je zrak. Jsou schopni vyvinout rychlost 48 km/h.

Kunu lesní nalezneme ve vlhkých lesích, nejčastěji pak v jehličnatých nebo smíšených, občas se objeví i v parcích, na vesnicích nebo v menších městech. Je aktivní večer a v noci, kdy se vydává za potravou, kterou tvoří především malí savci, ptáci, hmyz, žáby, ale i ptačí vejce, různé plody nebo med, příležitostně i mršiny. Občas uloví i větší živočichy od veverky obecné po zajíce. Má skvěle vyvinutý sluch a zrak, kterým dokáže zaznamenat i malé druhy živočichů. Sama se přitom občas stává obětí vlků, zdivočelých psů, větších dravců nebo lišek.

Prase divoké je aktivní zejména v noci, den tráví většinou odpočinkem. Jedná se o skrytě žijící tvory, kteří se díky svým dokonale vyvinutým smyslům většinou velmi účinně vyhýbají přítomnosti člověka. Jejich přítomnost v lese však často můžeme zaznamenat díky jejich bahenním koupelím, ve kterých je bahno v loužích rozválené na velké ploše. Žijí obvykle ve skupinách, které průměrně čítají 20, vzácně až 50 jedinců. Výjimkou jsou pouze staří samci, kteří žijí samotářsky. Prase divoké ke svému životu preferuje zejména staré listnaté lesy s bohatým podrostem a s dostatkem příležitostí k bahenním "koupelím".

Kuna lesní (Martes martes) je středně velká lasicovitá šelma rozšířená na celém území Evropy až na její západní a zčásti i severní část, a Asii až po Írán a západní Sibiř.

Kuna lesní je štíhlá, dlouhonohá šelma s dlouhým huňatým ocasem a světle hnědě, čokoládově až černě zbarvenou srstí. Přední i zadní končetiny má vyzbrojeny ostrými drápy, tlamu zase ostrými zoubky vhodnými k rychlému usmrcení kořisti. Od jiných lasicovitých ji můžeme rozeznat podle celkem velkých ušních bolt-

Přes den se ukrývá ve vlastnoručně vyhloubených doupatech v dutých stromech nebo opuštěných veverčích i ptačích hnízdech vystlaných trávou nebo jinými rostlinami. Na stromech umí dobře šplhat a skákat a pokud je to nutné, tak dokáže na zemi i poměrně rychle běhat. Je značně vytrvalá při pronásledování kořisti. Kuna lesní je územní a své teritorium si značí trusem. Mláďata se rodí zcela nemohoucí, slepá a málo osrstěná. Oči se jim otevírají po 7 dnech života a mateřské mléko sají po dobu 3 měsíců. Svá rodná doupata opouštějí po dvou měsících a plně nezávislá jsou po šesti měsících života. V přírodě se dožívá průměrně 10 let. Kuna lesní je na území České republiky hojně rozšířeným druhem vyskytujícím se až do nadmořské výšky kolem 1 600 m n. m. Dlouhá léta podléhala tvrdému pronásledování a lovu díky její vysoce ceněné kožešině, která je nejcennější v porovnání s jinými šelmami žijícími na území ČR. Díky přísným ochranářským opatřením je však její početnost dnes znovu pod kontrolou a dle Červeného seznamu IUCN se jedná o málo dotčený druh. V Česku je celoročně chráněná s výjimkou období od 1. listopadu do konce února. Informace získané především z www.mezistromy.cz a cs.wikipedia.org Tulácký Semtamník  14

Ze schůzek 2 Na schůzce v prosinci jsme si zahráli šifrovací hru. Ve dvojicích jsme vymysleli a morseovkou zaluštili úkoly, které pak jiná dvojice musela vyluštit a udělat. Šlo o to, kdo úkol splní nejdřív. Úkol musel být splnitelný přibližně do minuty. Zkusíte si to také? 1. |-.. | ...- | .- | -.- | .-. | .- | - || --- | -... | . | .... | -. | .. || -.- | .-.. | ..- | -... | --- | ...- | -. | ..- ||| 2. |.-.. | . | .... | -. | .. || ... | .. || -. | .- || --.. | . | -- || .- || --.. | .- | .-. | ...- | .. || .- | .... | --- | .--- ||| 3. |.-. | --- | --.. | .-.. | ..- | ... | - | .. || -- | . | --..-- || .--| . | ... | - | .-.. | .. || - | --- || -.. | --- | -.- | .- | --.. | . | ... ||| 4. |..- | -.. | . | .-.. | . | .--- || -.. | . | ... | . | - || -.. | .-. | . | .--. | ..- || .- || -.- | .-.. | .. | -.- | ..- ||| 5. |..- | -.. | . | .-.. | . | .--- || ... | - | --- | .--- | -.- | ..- || --- || --.. | . | -.. || .- || - | --- || .... | -. | . | -.. ||| Řešení: 1. Dvakrát oběhni klubovnu. 2. Lehni si na zem a zařvi AHOJ. 3. Rozlušti mě, jestli to dokážeš. 4. Udělej deset dřepů a kliků. 5. Udělej stojku o zeď a to hned. A jako bonus přikládáme zprávu, kterou si Šmoulinka splnil na podzimkách dovednost šifrování: Otázka: |-. | .- | --.. | -.. | .- | .-. || ... | -- | --- | ..- | .-.. | .. | -. | -.- | --- || .--. | .-. | --- | -.-. || ...- | -.-- | .--. | .- | -.. | .- | ... || - | .- | -.- || -... | .-.. | -... | . ||| Odpověď: |.--. | .-. | --- | - | --- | --.. | . || .--- | ... | --- | -- || -- | --- | -.. | .-. | . | .--- || ...- | .. | ... |||

Kde všude najdeme kešky Každý z vás si už odlovil alespoň jednu kešku. Jako oddíl jsme je začali hledat krabičky na letním táboře v roce 2010. Na puťáku jsme na

Malém Blaníku, při sbírání kamenů na oheň, nalezli plastovou schránku. Opičák a Mates hned věděli o co jde, protože kešky hledali již přes rok. Další dva roky jsme hledali kešky intenzivně. Na každé výpravě jsme našli minimálně dvě. Poslední rok jsme hledali krabičky pouze výjimečně, ale zato z nich máme větší radost. Krabičky se nacházejí na různých místech. My hledáme ty jednodušší, které jsou ukryté v lesích pod kameny či v dutinách stromů. Dobytí kešky ale není vždy tak snadné. Zde je několik míst, kde byste kešky nečekali.

Strom Stromové kešky se dělí na dvě kategorie. Za prvé jsou to stromy, které můžeme zdolat pomocí větví. Vžijeme se do situace opičáků a opatrně vylezeme pár metrů nad zem. Větve používáme jako schody. Často je ale kmen holý do výšky několika metrů a tudíž potřebujeme lano k jeho pokoření. V Čechách visí nejvyšší krabička ve výšce čtyřiceti metrů nad zemí.

Mostní pilíř Snad ještě zajímavější než lezení na stromy je slaňování či dobývání industriálních staveb. Asi nejzajímavější keška u nás se nachází na mostním pilíři deset metrů nad hladinou Vltavy. Odlovit si kešku můžeme dvěma způsoby. První možnost je slanit z mostu čtyřicet metrů. Nevýhodou je, že se poté musíte dostat zpátky nahoru. A to je docela makačka (nám výstup trval hodinu). Druhý způsob odlovu je pořídit si loď, přijet s ní pod pilíř a pomocí žebříku kešku odlovit. Sehnat loď je problém, přesto již tato keška byla tímto způsobem objevena. Podobná vzácnost je lezení na bývalý elektrický sloup, na kterém už nevisí dráty. Jeden takový se nachází v Praze poblíž Skalky. Dobytí keše je možné třemi různými způsoby. Mít opravdu dlouhý žebřík, který se pouze o sloup opře. Použít tzv. smycování. Dlouhými smyčkami či lanem se udělají na sloupu dvě liščí smyčky pod sebou. Ty se postupně posouvají nahoru. Nejdřív jedna, která se pak stáhne a drží vás, pak je možné posunout druhou, ta se také stáhne. A takhle se to Tulácký Semtamník  15

střídá. Třetí metoda je na betonový sloup vylézt jako medvěd. Obepnout ruce a nohy kolem něho a soukat se pomalu nahoru. Tuto metodu nedoporučuji, přestože jsem byl svědkem jejího použití. Při sestupu stejnou metodou si strašně sedřete kůži na rukou.

stavují - tekoucí splašky valící se rourou, žádná keška není. Občas se v pražském podzemí objeví trubka, kde čas od času vyšplíchne voda. Není to ale přímo z domácích odpadů. Je to pouze špinavá voda z továren či silnic. Pouze jednou se nám stalo, že jsme nadzvedávali poklop od kanálu. Běžně se ale vrací na místo, kde řeka vtéká do podzemí. „Kanály“ jsou různě velké. V některých se musíte plazit, v jiných je strop vysoko nad vámi. V kanálech je super ozvěna, nese se opravdu daleko 

Stožár VVN

Tajemné podzemí Jeskyně, štoly a studny. Tak tady všude jsou krabičky k nalezení. Na jedné výpravě do vechtrovny Korno jsme našli kešku ve skalní jeskyňce. Baterku jsme si samozřejmě nechali v chatě, a tak jsme si museli svítit mobilem. O rok později byla výprava na to samé místo. Opět jsme v okolí narazili na kešku ve starém dole. Tentokrát jsme ale pro ni do tmy nemuseli. Někteří ale chtěli, a tak se tam stejně podívali. Třetí kešku, uloženou v podzemí, jsme našli na výpravě s vedoucími na hradě Děvín. Muselo se pro ni slanit do bývalé hradní studny. Poté ještě následovalo plazení úzkou chodbičkou. Byla tak úzká, že se nešlo otočit, a tak se zpátky muselo jít pozadu.

A co kanály? V městských podzemích se kešky dají také nalézt. Není kanál jako kanál. My ho používáme jako nadřazený pojem pro propustky, vodní tunely, spodní části mostů a také ty kanály. Krabičky, pro které je nutno projít vodou, jsou vždy tak trochu adrenalinovým zážitkem. Nikdy nevíte, kdy zaškobrtnete a ve vodě jste až po uši. Krabičky jsou ale dost často i na sušších místech. Malý čůrek vody teče uprostřed betonové skruže a vy můžete jít obkročmo, aniž byste se namočili. Přímo v kanálu, jak si ho lidé před-

Nemyslím tím stožáry, které jsou ještě funkční. Na ně by bylo lézt velmi riskantní. Jeden takový nepoužívaný stojí na břehu proti Roztokům. Je vysoký asi třicet metrů. Výhodou je, že uprostřed něj se nachází žebřík, takže není potřeba horolezecké vybavení. Je to ale vhodné. Zvláště, když se vám ve třiceti metrech zamotá hlava, a vy se potřebujete přidržet. Zvláštní je, že se i v takovém nedostupném terénu krabičky kradou.

Celoroční hra Řím Řím je hlavní město Itálie. Nachází se ve střední Itálii a žije v něm skoro tři miliony obyvatel. Je to jedno z nejstarších měst Evropy, které bylo založeno před více jak 2 700 lety. Několik stovek let byl Řím hlavním městem Římské říše, nejmocnějšího evropského státu starověku. Na území města leží samostatný stát Vatikán, kde sídlí hlava katolické církve – papež. Řím vznikl spojením několika osad. Historické město se rozkládalo na sedmi pahorcích. Po založení vládli Římu králové, ti byli ale roku 509 př. N. l. vyhnáni a vznikla římská republika. Asi nejznámější z tehdejších vládců je Gaius Julius Caesar. Byl to jeden ze tří vládců v takzvaném triumvirátu. Tři mocní muži uzavřeli spojenectví k prosazení svých názorů. Postupem času se ale Caesar od dvojice odtrhl a chtěl vládnout zemi sám. Poté, co se svým vojskem překročil řeku Rubikon, pronesl slavnou frázi: „Kostky jsou vrženy“. Tím započala válka. Nakonec vyhrál Caesar a roku 45 př. N. l. začal vládnout celému Tulácký Semtamník  16

římskému státu. Dlouho ale Caesar na trůně nevydržel. O rok později byl zabit díky republikánskému spiknutí v senátu. Republika byla po smrti Caesara rozdělena na několik frakcí, které proti sobě bojovaly. Název „republika“ pro římskou vládu používáme až do ruku 27 př. n. l., kdy se rozhádali silné osobnosti republiky. Vlády se ujal Augustus a změnil státní zřízení na císařství. Zprvu se snažil svoje postavení zamaskovat tím, že nechal fungovat všechny republikánské instituce. Nechal se nazývat „prvním občanem“ a tím ukazoval lidem, že je stejného postavení jako oni. Přesto ale v tomto titulu je něco, co ho povyšuje nad ostatní. Augustova vláda přinesla státu prospěch a blahobyt. Byly budovány nové silnice, cesty a domy.

Germán Odoaker sesadil císaře Romula Augusta, což je považováno za okamžik zániku západořímské říše. Zároveň je tento rok považován za konec starověku a začátek středověku. Ve středověku bylo město Řím pod nadvládou papežů, králů i císařů. Důležitý je až rok 1451, kdy se Papež Mikuláš V. se rozhodl udělat z Říma sídlo hodné hlavy křesťanské církve, což znamenalo velký stavební rozvoj. Rostly zde nové kostely, chrámy i obytné domy. Přibližně po sto letech bylo ale město opět vydrancováno Němci, takže další stavby už se nesly v duchu Barka. Začaly se stavět fontány, kolonády, mosty i sochy. Zmizely úzké uličky a místo nich vznikly široké ulice a náměstí. Bylo odstraněno mnoho zbytků antických staveb, které byly rozebrány na stavební materiál. Také bylo založeno první muzeum. V 18. století byl Řím a celá severní Itálie obsazena vojsky Napoleona. Papež byl, i přes svoji snahu, zajat a odvezen do vyhnanství. Po vzoru Velké francouzské revoluce se chtěla osamostatnit také Itálie. Tajné spolky iniciovaly různé rebelie a demonstrace. K ničemu to ale nevedlo. Až roku 1848 vypuklo revoluční hnutí po celé zemi. Itálii se podařilo osamostatnit a stala se vzorem pro ostatní evropské země např. pro České země. V nové zemi se uvolnily poměry. Censura byla ukončena a rozšířila se práva pro měšťany

Za doby římského císařství se v Římě začínají objevovat křesťané. Jsou ale utlačováni a jednu dobu je dokonce jejich podporování zakázáno pod hrozbou trestu smrti. Nakonec se ale podaří křesťanům zvítězit a roku 313 n. l. císař Konstantin vydává edikt milánský, kterým povoluje toto náboženství. Po pár letech je už křesťanství hlavním náboženstvím Říma a spoluutváří jeho vládu. Po vpádu východních národů z Asie do Evropy byl Řím několikrát vypálen a vydrancován. Jeho význam upadá. Slabí císaři nebyli schopní zabránit nevyhnutelnému rozvratu. V roce 476

O dvacet let později se italský parlament rozhodl o zrušení téměř neomezené moci papeže. Ten se stáhl do městského státu Vatikán a tam si mohl dělat co chtěl. Ve druhé světové válce hrála Itálie neblahou roli. V roce 1946 se Itálie stala republikou. Staré město Říma a Vatikán se roku 1980 staly součástí světového dědictví UNESCO.

Pověst o založení Říma Řím byl podle pověsti založen 21. dubna roku 753 př. n. l. v ústí řeky Tibery v oblasti zvané Latium záhadnými Etrusky. Aeneas, syn dardanského krále Anchíse a bohyně lásky Afrodité, Tulácký Semtamník  17

patřil k nejstatečnějším obráncům Tróje. Unikl z hořícího města spolu se svým otcem Anchisem a synem Askaniem. Podle Diova příkazu si měl nový domov hledat v Itálii. Po sedmileté dobrodružné plavbě vplul do ústí Tibery a založil tam město Lavinium, které nazval podle své manželky Lavinie, dcery místního krále Latina. Aeneův syn Askanius, zvaný též Iulus (od něj odvozoval svůj původ rod Iuliů, z nějž pocházel Caesar), založil pak město nové, Alba Longu, přímého předchůdce Říma. Dvanáctým nástupcem Askania byl král Prokas, který měl dva syny, staršího Numitora a mladšího Amulia. Amulius po smrti svého otce sesadil z trůnu svého staršího bratra Numitora, dal popravit jeho syny a dceru Rheu Silvii přinutil stát se kněžkou bohyně Vesty. Rhea Silvia sice jako kněžka slíbila věčné panenství, podlehla však bohu války Martovi a porodila mu dvojčata Romula a Rema. Jakmile se Amulius dozvěděl o narození případných uchazečů o trůn, dal je v koši vhodit do Tibery. Koš se ale zachytil u břehu a plačící chlapce odnesla a odkojila vlčice žijící na Palatinském pahorku. Našel je však Amuliův pastýř Faustulus a vychoval je spolu se svými dvanácti syny. Při potyčce s Numitorovými pastýři na Aventinu byli oba bratři zajati a předvedeni před svého děda. Numitor v nich poznal své vnuky, poslal je do Alba Longy, kde Romulus a Remus spolu se svou družinou Amulia zabili a předali vládu Numitorovi. Bratři nechtěli čekat, až jim jejich děd uvolní trůn, a rozhodli se založit na Palatinu město nové. Vzali pluh a vyorali kolem příštího města brázdu. Uprostřed města vykopali čtvercovou jámu a vložili do ní obětiny a pluh. Každý z bratrů toužil, aby nové město neslo právě jeho jméno. Rozhodli se tedy vyčkat znamení z letu ptáků. Remus spatřil jako první šest supů a dožadoval se vítězství. Ještě dříve než mohli věštci výrok vynést, uviděl Romulus supů dvanáct. Mezi bratry vznikla hádka, v níž byl Remus zabit. Podle jiného podání zahynul Remus až později, když přeskočil Romulovy hradby, aby ho urazil. Ať už tomu bylo jakkoli, nové město dostalo jméno Romulovo – ROMA.

Římští bohové Římská mytologie (soubor mýtů a bájí) byla převzata od jiných národů. Její základ tvoří řecká mythologie. Hlavními bohy byli původně řečtí bohové, kteří byli pouze přejmenováni. Mimo to každá domácnost uctívala své vlastní domácí bůžky a každý měl svého osobního ochranného ducha, génia. Římští bohové se rozdělují na hlavní (Dii Consentes), nižší (Di Indigetes), a tzv. imperální kult (zbožtění císařové a jejich příbuzní). Jupiter

nejvyšší bůh, podoba orla, chrám na Kapitolu

Juno

manželka Jupitera, ochránkyně žen

Minerva

bohyně moudrosti, řemesel a umění

Mars

bůh války, ochránce Říma, otec Romula a Rema

Neptun

bratr Jupitera, bůh vod a moří

Pluto

bratr Jupitera, vládce podsvětí a smrti, přijímá mrtvé do podsvětí

Vulkán

bůh ohně, božský kovář a řemeslník, bůh ničivé přírodní síly

Merkur

bůh obchodu a zisku

Venuše

bohyně krásy a lásky, bohyně jara a přírody (matka rodu Juliů)

Kuppidó

bůh lásky a milostné touhy

Diana

bohyně lovu, světla a měsíce

Sylvanus

bůh lesů, stád a hranic

Flóra

bohyně květů a jara


Caellus

bůh nebe

14

Tellus, Terra

bohyně země

Saturn

bůh setby a rolnictví, později vládce bohů, nakonec vládce času

Maty

10

Fany 16

Bodování Celoroční bodování je odrazem aktivity oddílových členů. Jak často chodí na akce, jak se tam chovají, jak se snaží ve hrách a i jaké mají štěstí (někdy člověk nevyhraje, i když se snaží). Víme, že ne všechno záleží jenom na dětech – někdo má ve středu školu, někdo je víc nemocný - ale počítáme každému stejně.

Vojta

Zuzanka

9

David Voloďa 20

Anička

8

21

Ríša

6

22

Jindra

2

Za účast na schůzce je 1 bod, na jednodence 2 body, na výpravě 3 body a podzimkách 5 bodů, k tomu na každé akci může člověk získat 0 až 3 body za hry a chování. Jak dopadlo druhé čtvrtletí se můžete podívat v tabulce. Pořadí

Kdo

Bodů

1

Tom

40

2

Ježovka

30

3

Hříbek

25

4

Bambule

23

5

Kočka

22

6

Jáchym

17

7

Máša

16

8

Terka Lili

14

Petr

13

11

Marek

12

12

Nela

Na předposlední oddílové schůzce (11.12.2013) jsme se pokusili zamyslet nad tím, co by nás šokovalo. Měli jsme na výběr tři prostory. Mezi konkurencí parku pod školou a plácku před Hostýnskou vyhrála klubovna. Za čtvrt hodiny jsme vymysleli celou řadu událostí, které by nás něčím překvapily. Vojta:

10

Šmoulinka

Ze schůzek 3

Překvapilo by mě, kdyby:

✔ zde žili skřítci ✔ celá klubovna byla z želatiny

11

✔ zde čas neexistoval ✔ kdyby zde byli kouzla


Kotě:

Ježovka:



✔ tu byl binec

✔ na stole stál telefon a zpíval Nesem vám noviny

✔ tu nebylo nic

✔ Tomáš začal zpívat a spadl na něj strop

✔ kdyby ožily bytosti z tábora

Bambule:

✔ kdyby zde všechno žilo


✔ všechno, co je namalované ožilo

✔ přišel čert a řekl Vojtovi do ucha: „čau“

✔ se klubovna změnila v propast

✔ se zvedl Tulácký znak a spadl by na stůl

✔ zde chodili zombie

✔ oživl jeden autobus z Tomova trička a ři-

Máša: Mě by překvapilo, kdyby v klubovně byl malý bílý tygr. A taky kdyby všechny hračky, co jsou v klubovně, byly živé. A taky, kdyby v klubovně tancoval stůl a koberec. A ještě, kdyby knihy začaly mluvit. A kdyby židle začaly hrát na babu. A kdyby sem přišel mimozemšťan a začal mě honit. A kdyby Píšťalka nebo Matěj koupili kotě nebo psa. A naposledy, kdyby se dveře sami od sebe otevřely.

dič by řval: „Jděte z cesty“. Píšťalka: Překvapilo by mě, kdyby:

✔ v klubovně na stole stála váza s čerstvými květinami

✔ v klubovně bylo všechno krásně uklizené. ✔ v klubovně na stěně byl obrázek vánočního stromku

Anonym:

✔ v klubovně viselo ze stropu jmelí


✔ v klubovně bylo akvárko s rybičkama

✔ tady byl mimozemšťan a jezdil na kole

✔ v klubovně čekal na Tuláky Mikuláš

✔ ožil koberec a skákal tady

✔ v klubovně byla sauna

✔ tady rostly palmy

✔ v klubovně byl bazének s lekníny

✔ tady chodila tabule

✔ v klubovně seděla mořská panna

✔ měla tabule oči

Vtipné okénko

Tom: Překvapilo by mě, kdyby:

Víte, jak se převlíkají Eskymáci?

✔ ta keramická houba, co jsem vyrobil, se zvětšila a hrála kuličky

Víš, kdo tráví nejvíce času v koupelně?

✔ ty namalované hodiny začaly tikat

Instalatér.

✔ věšák začal tančit polku ✔ z tý mřížky začala téct marmoška. (mřížka pro odvětrávání)

✔ tady byl zmrzlinář a prodával by mrkvičkovou zmrzlinu

✔ knihy začaly jíst tu marmošku ✔ ohně

na

nástěnce

začaly

Rychle.

hořet

Víte, jaká tři slova slyší nejraději žralok, když plave za výletní lodí? Muž přes palubu Víte, co vznikne z toho, že se obejmou 2 stonožky? Zip. Víte, kdo měl v Čechách první mobilní telefon? Tulácký Semtamník  20

Mach a Šebestová.

2. Praha, Jihlava, Zlín, Hradec Králové

Víš, proč je měsíc bledý?

3. 79 kilometrů, 1 610 výškových metrů

Protože celou noc svítí a nevyspí se. Jak se dá pomocí vody získat světlo? Umyjeme okno Víte, jak se drží veš na pleši? Vší silou :-) Víš, co to je lidská kostra za skříní? To je absolutní loňský vítěz hry na schovávanou Když se to vyhodí nahoru, je to hnědé a když to spadne dolu, je to bagr. Co je to? Kinder vejce. Povídá takhle kočka praseti: "Já vím co z tebe bude, až vyrosteš." "Ano? Tys četla můj horoskop?" "Ne, kuchařku!" Klokan neustále utíkal ze svého výběhu. Správce zoo proto nechal postavit kolem výběhu třímetrový plot. Druhý den byl klokan zase venku a hopkal po zoo. Správce nechal plot zvýšit na šest metrů. Klokan zase utekl. Když výška plotu vyšplhala na 15 metrů, zeptal se velbloud ze sousedního výběhu klokana: "Jak vysoko myslíš, že s tím půjdou?" "No, tak do sta metrů, ledaže by je napadlo na noc zamknout bránu!"

Hádanky pro chvíle volna 1. V sáčku jsou tři druhy jablek, od každého druhu dva kusy. Kolikrát musíš sáhnout poslepu do sáčku, abys měl jistotu, že vytáhneš dvě jablka stejného druhu? 2. Dvě slepice snesou za dva dny dvě vejce. Kolik vajec snese deset slepic za deset dní? 3. Michal řekl Martinovi: "Dej mi jednu kuličku a já budu mít dvakrát tolik co ty." Martin odpověděl: "Dej mi ty jednu kuličku a budeme mít stejně." Kolik kuliček měl každý z nich? 4. Na dvou drátech sedělo dohromady dvacet vlaštovek. Na jednom drátě bylo o čtyři vlaštovky víc. Kolik vlaštovek bylo na prvním a druhém drátě? 5. Jaký je součet sudých čísel od 2 do sta? Za každou hádanku lze získat 0,5 bodu, pokud odpovíte všech 5 bude to za 3 body. Tedy neváhejte a pište. Výsledky lze zasílat buď emailem na [email protected] nebo přinést na jakoukoliv akci oddílu.

V lese svolá lev velkou schůzi na kterou přijdou zástupci každého zvířete. Lev povídá: "Na levou stranu se postaví zvířata co si myslí, že jsou moudrá a na pravou co si myslí, že jsou krásná." Zvířata se roztřídí, jenom uprostřed sedí žába. Lev na ni: "A co ty žábo?" "Přece se nerozpůlím."

Hádanky, úkoly Dnešních 5 hádanek je od Ježovky, tak uvidíme jak budete úspěšní v řešení. V minulém čísle byly celkem 3 hádanky

Vánoční bublifuk

Odpovědi z minulého čísla 1. písmen bylo 9 – n,a,l,y,v,j,u,i,t Tulácký Semtamník  21

Letem světem ✔ Pravidelně aktualizujeme náš facebookový profil. Po každé schůzce a výpravě zde najdete, co jsme na ní dělali. Snažíme se přidávat co nejvíce fotek. Nové články na webu oznamujeme také na sociální síti.

✔ Na náš Youtube kanál od září přibylo pět videí čtyři videa. Z bobříka samoty, letního tábora, podzimních prázdnin a vánočky. Videa přikládáme k přepisu kroniky na webu či o nich informujeme na Facebooku.

✔ V září jsme spolu s dalšími třemi oddíly soutěžili na Sraze oddílů. Přes 35 dětí se snažilo celý den vydělávat peníze, získávat ingredience a až večer se nám povedlo vyrobit zlato.

✔ Ke konci prvního školního měsíce jsme slavili 30 let od založení Tuláků. Přes úvodní komplikace se stavěním party stanu se nám povedlo všechno připravit včas. Počasí vyšlo skvěle, a tak se přes sto lidí přišlo podívat na výstavu historických fotek. Nechyběl ani tulácký oběd a nástup pod vlajkou.

✔ Na říjnové výpravě jsme letěli letadlem s kapitánem Luigi Ještějsemnespadl, jeli tramvají, lodí, tunelem pod La Manche. Cestovali jsme do Itálie… I když oklikou…

✔ Podzimní prázdniny jsme si užili v Novohradských horách. Po nalezení nápověd na sedmi vršcích jsme konečně objevili Knihu, která nás přenesla do starověkého Říma. Zdejší bohové po nás vyžadovali práci či jen potřebovali pomoct.

✔ V sobotu 30. 11. jsme na noční hře pomohli skřítkům přemoci zlého skřeta. Za dvě a půl hodiny jsme se setkali se sedmi skřítky a u každého plnili úkol. Odměnou nám byl rozsvícený vánoční stromeček a dostali jsme i pár dárečků.

(sekaná s bramborovým salátem) a rozdávání dárků.

✔ Promítání

fotek ze školního roku 2012/2013 jsme udělali poslední schůzku. Sešlo se nás asi 15 a podívali jsme se na fotky a videa.. Pobavilo nás video z bobříka samoty a z tábora.

✔ Na Vánoční vločce jsme se (neobvykle již) 25. 12. v nevelkém počtu prošli centrem Prahy a následně zhlédli Hobita v kině. Další den jsme pokračovali a vyrazili bruslit do Vršovic.

✔ Přišel nový rok 2014 a my pokračujeme. Hned první schůzka proběhla 8. 1. Čeká nás lednová výprava na lyže a běžky. Semtamník je taky Tvůj ! Tak neváhej a piš, zkoušej to, troufej si, navrhuj, kresli, básni, vymýšlej hádanky, zkrátka tvoř a dej nám o tom vědět! Cokoliv, co neurazí, neublíží, potěší a pobaví, může se objevit na těchto stránkách. Uzávěrka dalšího čísla bude na jaře 2014, do té doby můžete plnit schránku [email protected], hromadou příběhů, článků a zajímavostí.

TULÁCKÝ SEMTAMNÍK č.57 (zimní spánek) Vydán jako 86. publikace, oddílového nakladatelství NAKOLENĚ. Neprodejný materiál pro potřebu členů a přátel oddílu TULÁCI, leden 2014, vydání prvé Na přípravě tohoto čísla se podíleli: Ježovka, Píšťalka, Matěj, Beruna Tisk v počtu 40 ks na recyklovaném papíře. Neprošlo jazykovou kontrolou, za případné chyby se omlouváme.

Kontakt na oddíl (působí v Praze 10): Klára Adámková, 728 734 009, [email protected]

Vše je též na http://oddil.tulaci.eu Podporují nás Mladí ochránci přírody emop.cz + estudanky.eu + ekosouteze.cz

✔ Na vánoční výpravě jsme vyráběli jsme svíčky i ozdobičky. Mezitím jsme v lese hráli běhací hry. Večer nechyběla tradiční večeře Tulácký Semtamník  22


Víte, že tisk na recyklovaný papír je jednoduchý a šetří přírodu? Uvažujte o něm také. Tulácký Semtamník  24

* Číslo 57 * leden 2014 * Tulácký Semtamník. (zimní spánek) Tulácký Semtamník 1

Recommend Documents