Způsob a rozsah náhrady škody

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Petra Janurová

Způsob a rozsah náhrady škody Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Jiří Švestka, DrSc. Katedra občanského práva Datum vypracování práce: 29. 11. 2015

Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracovala samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání stejného nebo jiného titulu.

V Praze, dne 29. 11. 2015.

Petra Janurová

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu diplomové práce panu prof. JUDr. Jiřímu Švestkovi, DrSc. za odborné rady, které mi poskytl a za čas, který mi věnoval.

Obsah Úvod.........................................................................................................................................6 1

Náhrada škody ..................................................................................................................8 1.1 1.1.1

Naturální restituce ...........................................................................................10

1.1.2

Peněžitá náhrada .............................................................................................12

1.2

Rozsah náhrady škody .........................................................................................13

1.2.1

Skutečná škoda ................................................................................................14

1.2.2

Ušlý zisk ...........................................................................................................15

1.2.3

Dluh.................................................................................................................17

1.2.4

Úroky z prodlení a smluvní pokuta ...................................................................18

1.3

2

Způsob náhrady škody...........................................................................................8

Snížení náhrady...................................................................................................18

1.3.1

Předpoklady redukce výše náhrady újmy .........................................................19

1.3.2

Zákaz moderace...............................................................................................20

1.4

Náhrada škody způsobená úmyslným trestným činem.........................................21

1.5

Určení výše náhrady škody soudem.....................................................................22

Náhrada nemajetkové újmy ............................................................................................24 2.1

Nemajetková újma obecně..................................................................................24

2.2

Náhrada při újmě na přirozených právech člověka...............................................26

2.3

Okolnosti zvláštního zřetele hodné......................................................................28

2.4

Náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví................................................29

2.4.1

Bolestné...........................................................................................................31

2.4.2

Náhrada za další nemajetkové újmy .................................................................32

2.4.3

Náhrada za ztížení společenského uplatnění ....................................................33

2.4.4

Společné výklady pro náhradu nemajetkové újmy při ublížení na zdraví...........33

2.4.5

Metodika Nejvyššího soudu .............................................................................36

2.5

Blízké osoby jako sekundární oběti......................................................................38

2.6

Náklady spojené s péčí o zdraví ...........................................................................40

2.6.1

Náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného ..................................................41

2.6.2

Náklady spojené s péčí o osobu poškozeného a jeho domácnost......................42

2.7

Náklady pohřbu...................................................................................................42

4

2.8 2.8.1

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti .........................44

2.8.2

Náhrada za ztrátu na výdělku v případě žáka nebo studenta ............................46

2.8.3

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti....................46

2.8.4

Náhrada za ztrátu na důchodu .........................................................................49

2.8.5

Náhrada bezplatně poskytované práce.............................................................49

2.8.6

Náhrada nákladů na výživu pozůstalým............................................................50

2.8.7

Výpočet náhrady nákladů na výživu..................................................................52

2.9

Odbytné ..............................................................................................................53

2.10

Náhrada nemajetkové újmy – subsidiární ustanovení ..........................................54

2.10.1 3

Peněžité dávky ....................................................................................................44

Újma primárního poškozeného ........................................................................55

Zvláštní ustanovení..........................................................................................................57 3.1

Náhrada při poškození věci..................................................................................57

3.1.1

Primární způsob určení výše peněžité náhrady.................................................58

3.1.2

Sekundární způsob určení výše peněžité náhrady.............................................58

3.1.3

Cena zvláštní obliby..........................................................................................60

3.1.4

Svévole a škodolibost.......................................................................................61

3.2

Náhrada při poranění zvířete...............................................................................61

Závěr ......................................................................................................................................63 Seznam použitých zkratek .......................................................................................................65 Použitá literatura ....................................................................................................................66 Název práce a jeho překlad do anglického jazyka ....................................................................70 Klíčová slova/ Key words.........................................................................................................70 Abstrakt v českém jazyce ........................................................................................................71 Abstract in English ..................................................................................................................72

5

Úvod

Občanské právo prošlo v posledních letech velkými změnami. Občanský zákoník z roku 1964 byl nahrazen dlouho připravovaným a očekávaným občanským zákoníkem novým (NOZ), který vstoupil v účinnost 1.1.2014. Nový občanský zákoník obsahuje jednotnou právní úpravu obecného i zvláštního závazkového práva. Nahradil roztříštěnou úpravu náhrady škody v občanském a obchodním zákoníku, která byla velmi nepřehledná a způsobovala časté aplikační problémy. Cílem této práce je shrnout úpravu způsobu a rozsahu újmy v občanském právu, která je systematicky zařazena do části čtvrté, nazvané Relativní majetková práva, a dále do její hlavy třetí, označené jako Závazky z deliktů. Konkrétně způsobu a rozsahu újmy jsou věnována ustanovení § 2951 až § 2971. Práce by měla obsahovat určité základní srovnání úpravy ve starém a novém občanském zákoníku s důrazem na nejpodstatnější změny. V souvislosti s tím bych ráda přiblížila novou terminologii a nově zavedené instituty náhrady újmy, které starý občanský zákoník neznal. Plánuji provést analýzu nejen české právní úpravy, ale ráda bych nastínila i evropskou tendenci pojetí způsobu a rozsahu náhrady a okrajově porovnala českou podobu některých institutů s legislativou v okolních zemích. Ve starém občanském zákoníku se pojem škody dělil na škodu na majetku a škodu na zdraví a znamenal prakticky jakýkoli zásah do sféry jednotlivce. Nový zákoník význam tohoto pojem podstatně zužuje a rozlišuje majetkovou újmu (škodu) a nemajetkovou újmu. Ačkoli diplomová práce nese název Způsob a rozsah náhrady škody, budu se v ní ve světle předešlé právní úpravy zabývat i újmou nemajetkovou. Nový občanský zákoník nicméně podrobil změně nejen pojem škody, ale i předpoklady, za kterých bude nutné škodu hradit a způsob její náhrady. Nově je upřednostněno navrácení do předešlého stavu před peněžitou náhradou. Peněžitá náhrada se připouští pouze pokud náhrada naturální není dobře možná, nebo pokud si tak přeje poškozený. V praxi bude ovšem nejspíše stále hojně využívána. Krokem kupředu je dle mého názoru také ústup od předešlé soudní praxe, která nespatřovala vznik škody v tom, že poškozenému vznikl přičiněním škůdce dluh.

6

V oblasti uplatňování a vymáhání nároků poškozeného už není od sebe formalisticky oddělována náhrada škody a odčinění nemajetkové újmy (pokud existují předpoklady vzniku nároku na ni), ale uplatnění obou typů nároků je spojeno do jednoho soudního řízení. Zcela tak byly odbourány i s tím související dosavadní pochybnosti a spory ohledně věcné příslušnosti soudů. Tuto koncepci přitom již před účinností nového občanského zákoníku prosazoval Ústavní soud, který začal za účelem odstranění chybějící legislativní zkratky používat zjednodušující zkratku spočívající v tom, že pod pojmem škoda je míněna i imateriální újma. Nemajetková újma se nově hradí pouze pokud tak výslovně stanoví zákon, nebo pokud si to strany ujednaly. Jedním z nejdiskutovanějších témat v rámci úpravy náhrady nemajetkové újmy, kterému se budu věnovat, je nové pojetí újmy na zdraví. S novým občanským zákoníkem došlo ke zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále jen Bodová vyhláška) a s ní i systému bodového hodnocení jednotlivých ublížení na zdraví. Rozhodování o výši zadostiučinění je nyní výhradně na posouzení soudcem. To vzbudilo vlnu obav v právnické obci a zapříčinilo tendence k vytvoření objektivizačních kritérií. Nejvyšší soud se chopil iniciativy a vytvořil Metodiku Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen Metodika) obsahující doporučení při určování výše bolestného a náhrady ztížení společenského uplatnění soudy, kterému bych ráda v této práci také věnovala pozornost. Práce se bude snažit přiblížit další novinky včetně náhrady ceny zvláštní obliby, zohlednění nákladů nutných k obnově věci a náhrady při poranění zvířete. Zvíře už dle nového občanského zákoníku není věcí, nýbrž smysly nadaným živým tvorem a tomu z části odpovídají změny v pojetí náhrady škody.

7

1 Náhrada škody 1.1 Způsob náhrady škody Dle nového občanského zákoníku se pravidelně hradí jen škoda na majetku.1 Ta se skládá ze skutečné škody a z ušlého zisku. V předešlé právní úpravě byla škoda nahrazována primárně penězi (relutární restituce), současná úprava tento princip opouští a jako přednostní formu náhrady škody stanovuje navrácení do předešlého stavu (naturální restituce). Peněžitá náhrada se připouští pouze v případě, že naturální restituce není dobře možná nebo pokud si tak poškozený přeje. V některých zvláštních případech má být odčiněna i nemajetková újma. Jedná se o situace, kdy by pouhá náhrada škody na majetku byla v rozporu se zásadami spravedlnosti, nebo pokud není vůbec možná. Ustanovení o nemajetkové újmě také určuje peněžitou náhradu až jako sekundární způsob, ačkoli je zmíněna první. Nemajetková újma se tedy odčiňuje penězi až pokud nelze odčinit jinak. Odčinění ovšem musí být skutečné a dostatečně účinné. Starý občanský zákoník obsahoval ustanovení na jehož základě soud zkoumal, zda zvolený způsob náhrady škody je „možný a účelný“.2 Důvodová zpráva uvádí, že pokud je naturální restituce možná, soudy už nebudou volbu poškozeného podrobovat kritériu účelnosti.3 Nicméně ačkoli zákoník nedává výslovně soudům pravomoc zjišťovat účelnost náhrady, neznamená to, že toto hledisko je zcela opuštěno.4 Soud bude zkoumat naturální restituci z hlediska hospodářské smysluplnosti, což je prakticky

1

Česko. Zákon č. 89 ze dne 3. února 2012, Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33, s.1026-1365. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=2012&typeLaw=zakon&what=Rok&stranka=16. ISSN 1211-1244. 2

Česko. Zákon č. 40 ze dne 26. února 1964, Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 1964, částka 19, s. 201-248. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=1257. 3

Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze): Nový občanský zákoník. Ministerstvo spravedlnosti ČR. 598 s. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZkonsolidovana-verze.pdf 4

BEZOUŠKA, P., PIECHOWICZOVÁ, L. Nový občanský zákoník: nejdůležitější změny. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 375 s. Právo (ANAG). ISBN 978-80-7263- 819-2.

8

synonymum účelnosti. Pokud si poškozený zvolil náhradu škody v penězích jen z důvodu šikany škůdce, nedostane se mu právní ochrany. Fakt, že se nový občanský zákoník přiklání k principu navrácení do předešlého stavu se může zdát překvapivým i vzhledem k tomu, že evropský trend

v čele

s Principy evropského deliktního práva (Principles of European Tort Law, dále jen PETL) míří opačným směrem. Článek 10:101 PETL stanoví, že „náhrada škody je peněžní platba, která má nahradit poškozenému škodu, jinak řečeno navrátit ho do stavu, pokud to jen penězi jde, ve kterém by byl, když by škodlivé jednání nebylo spácháno. Náhrada škody slouží také účelu předcházení škodám“.5 Dle článku 10:104 „namísto náhrady škody může být poškozeným požadováno navrácení v předešlý stav, pokud je to možné a nepředstavuje příliš velké břemeno pro druhou stranu“.6 PETL jsou zásady, které na základě podrobného dlouholetého zkoumání této právní oblasti vypracovala Evropská skupina pro deliktní právo. Jejich cílem je asistence při harmonizaci deliktního práva v evropských zemích, a proto se dle důvodové zprávy promítly i v novém občanském zákoníku.7 Nicméně konkrétně v úpravě způsobu náhrady škody se zákoník od PETL odchýlil. Je nutné konstatovat, že návrat k naturální restituci je logický ve světle faktu, že primárním účelem náhrady škody je odstranění následků škodného jednání a finanční náhrada by měla hlavně sloužit jako prostředek dosažení tohoto cíle. Ovšem je plně na rozhodnutí poškozeného, jestli se rozhodne ponechat věc ve stavu po zásahu škůdce a bude vyžadovat peněžitou náhradu nebo se rozhodne pro navrácení do předešlého stavu. Účel, ke kterému poškozený finanční prostředky použije, závisí čistě na jeho úsudku.8

5

HRÁDEK, J., TICHÝ, L. Principy evropského deliktního práva: Czech Translation. EUROPEAN GROUP ON TORT LAW. Principles of European Tort Law: Text and Commentary. Wien: SpringerWienNewYork, 2005, s. 196 - 201. ISBN 3-211-23084-X. Dostupné také z: http://www.egtl.org/Principles. 6

Tamtéž.

7

Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze): Nový občanský zákoník. Ministerstvo spravedlnosti ČR. 598 s. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZkonsolidovana-verze.pdf 8

ELIÁŠ, K. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 358 s. ISBN 978-80- 7478-493-4.

9

Další nespornou výhodou naturální restituce je vyloučení složitého procesu výpočtu peněžité náhrady. Navzdory tomu, že zákon v této souvislosti mlčí, hradí se i škoda vznikající realizací práv souvisejících s prevenční povinností. Dle článku 2:104 PETL „výdaje vzniklé z důvodu bránění hrozící škodě představují nahraditelnou škodu potud, pokud byly vynaloženy důvodně“.9

1.1.1 Naturální restituce Náhrada škody, při které škůdce neposkytuje peníze, bude vždy naturální restitucí. Ovšem opačně tato zásada neplatí, jelikož poskytnutí peněz se vždy nerovná relutární restituci. Příkladem může být situace, kdy poškozenému byly odcizeny peníze a náhrada škody formou jejich navrácení představuje naturální restituci. Případ, kdy si poškozený zajistil opravu věci sám nebo kdy si sám obstaral věc novou a požaduje po škůdci náhradu v penězích, nelze považovat za naturální restituci. 10 Cílem naturální restituce je uvedení věci do takového stavu, jako kdyby k žádné újmě nedošlo. Pokud újma spočívá v poškození věci, naturální restituce má formu její opravy. V případě zničení zastupitelné věci lze dosáhnout navrácení do předešlého stavu poskytnutím věci stejného druhu a kvality. Zpravidla nelze provést naturální restituci u věci nezastupitelné nebo u věci použité, kterou již nelze sehnat z druhé ruky. Pokud soud rozhodne o povinnosti škůdce k navrácení věci do předešlého stavu, škůdce si může vybrat způsob, tedy zda-li naturální restituci provede vlastními silami nebo prostřednictvím jiné osoby, zpravidla na základě smlouvy. Poškozený, až na výjimku samotného předání věci, na procesu navrácení do předešlého stavu neparticipuje.

9


HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, xxv, 2046 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-287-8.

10

V souvislosti s naturální restitucí se používá termín obnovení původního hospodářského stavu, protože navrácení do stavu totožného se stavem před narušením je nemožné. Příkladem obnovení původního hospodářského stavu při ztrátě nájemního práva k bytu je obstarání obdobného náhradního obydlí, při ztrátě opory pozemku v důsledku odkopání jeho svahu, obnovení předešlé opory třeba pomocí opěrné zdi, při protiprávním pokácení ochranného lesa poté zřízení větrolamů či protilavinových zátarasů. V případě zničení stromů škůdce obnoví původní hospodářský stav výsadbou stromů, které dosáhnou obdobné výšky a objemu a pečuje o ně do doby, než do této výšky dorostou. 11 Naturální restituce může mít mnoho podob. Pokud újma spočívá ve ztrátě peněz nebo příjmů, soud nejspíše stanoví povinnost škůdce k vydání peněz. Újma také může spočívat v promlčení pohledávky poškozeného vůči škůdci. Škůdce v tomto případě navrátí poškozeného do takového stavu, ve kterém by byl, pokud by k újmě nedošlo tím, že proti sobě uplatní pohledávku poškozeného jako nepromlčenou. V případě, že újma spočívá v podání žaloby, naturální restituce bude mít formu stažení této žaloby. Mohou nastat situace, kdy jen jeden způsob náhrady škody nestačí. Řešením může být tzv. smíšený způsob náhrady škody, tedy kombinace naturální a relutární restituce. Tento způsob náhrady přichází v úvahu například v situaci, kdy je poškozená věc opravena, ale poškozenému je třeba také nahradit ztrátu vzniklou následkem nemožnosti věc užívat. Uvedení do předešlého stavu není vhodnou náhradou škody pro každou majetkovou

újmu.

Pokud

uskutečnění

naturální

restituce

přesahuje

hranici

vynutitelnosti, tedy je nemožné nebo není dobře možné, soud nařídí peněžitou náhradu újmy. V úvahu se bere faktická nebo právní nemožnost, ale i absence hospodářské smysluplnosti. Ovšem zvýšené náklady nebo větší námaha při uvedení do předešlého stavu neznamenají nemožnost jeho uskutečnění. Soud z úřední povinnosti zkoumá, zda provedení naturální restituce není absolutně nemožné. V opačném případě musí škůdce tvrdit a dokázat, že naturální restituce je hospodářsky nesmyslná, pokud na ní poškozený trvá. Pravidlem je, že naturální restituce není dobře možná, když je zájem 11


11

poškozeného na zachování neporušitelnosti jeho statku podstatně převýšen zájmem škůdce na poskytnutí peněžité náhrady. Naturální restituce, která vyžaduje nepřiměřenou výši nákladů a námahy, je hospodářsky nesmyslná. To ovšem neznamená, že nemůže být provedena naturální restituce, která je dražší než peněžitá náhrada. Německá doktrína jako nejvyšší rozdíl mezi cenou naturální restituce a výší peněžité náhrady připouští 30 %. Rakouská doktrína stanovuje maximální rozdíl jen desetiprocentní.12 Hranice vynutitelnosti naturální restituce je ovšem ovlivněna i jinými faktory. Jedním z nich je zájem na neporušení životního prostředí nebo na zachování kulturního dědictví. U pozemků a u dalších statků, které jsou vzácné nebo omezené v množství, by mělo mít uvedení v předešlý stav také přednost. Pokud by rozumně jednající člověk v pozici vlastníka byl ochoten uskutečnit naturální restituci věci, u níž nelze určit její obecnou cenu, je naturální restituce dobře možná. V některých případech může být poškozený naturální restitucí obohacen. Mezi tyto situace patří oprava, která zvyšuje hodnotu věci a nahrazení použité věci věcí novou. Pokud je poškozený ve zjevné majetkové výhodě, může být stanovena povinnost poškozeného nahradit získané obohacení za předpokladu, že je to přiměřené a že škůdce obohacení tvrdí a dokáže. Započtení obohacení poškozenému není přiměřené, pokud náklady na nalezení rovnocenné náhrady věci překračují rozumnou mez.

1.1.2 Peněžitá náhrada Peněžitá náhrada neboli relutární restituce je druhotný způsob náhrady škody. Přichází v úvahu, pokud naturální restituce není dobře možná nebo pokud si poškozený peněžitou náhradu zvolí. Pro způsob volby poškozeného není stanovena žádná formální podoba, tudíž se může jednat o jakékoli srozumitelné vyjádření výběru. Výše peněžité náhrady se odvozuje od výše nákladů na uvedení věci do předešlého stavu.

12

HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, xxv, 2046 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-287-8.

12

Jedině peněžitá náhrada přichází v úvahu v případě, že poškozený věc prodal nebo by naturální restitucí bylo zasaženo do práva třetí osoby, která je v dobré víře. I když se to tak na první pohled nemusí jevit, usuzuji, že stanovení naturální restituce primárním způsobem náhrady škody není z praktického hlediska velkou změnou právní úpravy, jelikož peněžitá náhrada bude nejspíše stále využívána ve většině případů. Poškozený bude častěji volit peněžitou náhradu ať už „ze zvyku“ nebo z důvodu snazší vymahatelnosti. 13 Proto nesdílím názor zákonodárců, že upřednostnění naturální restituce zlepší postavení poškozeného.

1.2 Rozsah náhrady škody Rozsah náhrady škody je stanoven jako „skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk)“.14 Škoda je dle definice obsažené v ustanovení § 2894 nového občanského zákoníku „újma na jmění“.15 Ustanovení § 495 stejného zákoníku stanoví, že „jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů“.16 Toto pojetí pojmu škoda nevylučuje užití definice vytvořené judikaturou, dle níž se škoda chápe „jako újma, která nastala (se projevuje) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi“.17 Škoda se skládá ze skutečné škody (damnum emergens) a z ušlého zisku (lacrum cessans). V soukromém právu nemá odlišení skutečné škody a ušlého zisku opodstatnění, s výjimkou pracovního práva. Skutečná škoda a ušlý zisk jsou na sobě nezávislé rovnocenné formy škody a existence jedné z nich nutně nepodmiňuje vznik a

13

BERKOVÁ, Z. Způsob a rozsah náhrady škody v návrhu občanského zákoníku. Právní forum. 2011, č. 11-12. Dostupný z právního informačního systému ASPI. 14


Tamtéž.

16

Tamtéž.

17

Stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70

13

uplatnění druhé.18 Ovšem zásada plné náhrady škody znamená, že pokud vznikne povinnost škůdce hradit škodu, myslí se tím skutečná škoda i ušlý zisk. Nový občanský zákoník nenavazuje na dosavadní judikaturu, která smluvní limitaci rozsahu náhrady škody nepřipustila ani v prostředí obchodních vztahů.19 Výslovné povolení smluvní limitace sice v zákoníku nenajdeme, ale tento princip vyplývá ze smluvní autonomie. Ovšem vyloučení či omezení budoucího práva na náhradu újmy ujednáním stran je nepřípustné v případě, že jde o povinnost k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, újmu způsobenou úmyslně, újmu způsobenou z hrubé nedbalosti, právo slabší strany; a/nebo práva daná zákonem bezpodmínečně, tedy donucujícím ustanovením zákona.20 Škoda musí existovat nejpozději v době rozhodování soudu o nároku. Pokud škoda v okamžiku rozhodování soudu o nároku neexistuje, jde o předčasné uplatnění nároku a žaloba bude zamítnuta. V takovém případě ovšem rozsudek nepředstavuje překážku rei iudicatae. Okamžik vzniku škody je zásadní pro určení promlčení práva. Okamžikem vzniku škody při poškození věci je ten okamžik, ve kterém došlo k poškození. Pokud je poškozený postižen nerozmnožením majetku, okamžik vzniku škody je den, kdy se měl majetek rozmnožit. V okamžiku zjištění faktu, že se věřitel nedomůže svého práva, vzniká škoda spočívající v zániku pohledávky.

1.2.1 Skutečná škoda Skutečná škoda (damnum emergens) je hodnota, o kterou se majetek poškozeného snížil v důsledku protiprávního zásahu škůdce. Skutečná škoda se může projevit zánikem podstaty věci v podobě jejího zničení, uvedení do nepoužitelného stavu nebo její ztrátě, odcizení či poškození. Pokud se jedná o pohledávku, skutečná

18

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.01.1996, sp. zn. II. Odon 15/1996

19

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1651/2005

20

PELIKÁN, M. Limity náhrady újmy podle občanského zákoníku. Rekodifikace a praxe. 2014, č. 11. ISSN 1805-6822. Dostupný z právního informačního systému ASPI.

14

škoda má formu jejího zániku nebo přeměny na pohledávku nedobytnou. Škůdce hradí rozdíl mezi stavem před vznikem újmy a po něm. Podmínkou je, aby škoda byla vyčíslitelná v penězích. Pokud jsou vedlejší náklady smysluplné a účelné, mohou také spadat do skutečné škody. Jako takové můžeme označit náklady na odvrácení škody, na její zjištění, na odstranění škodného následku nebo na překonání doby, než bude škoda nahrazena. Ovšem pod skutečnou škodu nelze podřadit náklady na zabezpečení určené k předcházení škody s výjimkou situace, kdy škoda bezprostředně hrozí. Náklady na alarm nebo bezpečnostní dveře tak nelze uplatnit jako skutečnou škodu v případě vloupání.

1.2.2 Ušlý zisk Dle judikatury je ušlý zisk „v podstatě ušlým majetkovým prospěchem spočívajícím v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události“.21 Ušlý zisk je poškozenému přiznán v případě, že ten už výdělečnou činnost provozoval a vinou škůdce byla přerušena nebo už vznikly předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, neboli poškozený měl vůli a schopnosti určitou činnost provozovat. „Majetková újma způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, se odškodňuje jen za předpokladu, že k ní došlo v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním škůdce; pouhé tvrzení zmaření zamýšleného podnikatelského záměru poškozeného k odškodnění nestačí“. 22 Je na poškozeném, aby prokázal, že existovaly reálné předpoklady ke splnění podmínek, které jsou k provozování konkrétní výdělečné

činnosti

zapotřebí,

ovšem

vinou

škodné

události

nedošlo

k

jejich uskutečnění. Takovou škodnou událostí nejčastěji bývá dopravní nehoda vyřazující vozidlo z provozu či poškozující zařízení nebo provozovnu.

21

Stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70

22

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.01.2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005

15

Aby mohl být ušlý zisk přiznán, rozmnožení majetku musí být vysoce pravděpodobné, neodůvodněná naděje nestačí. Vedle ujednání upravující mimo jiné odměnu za pracovní činnost musí existovat i výše zmíněný pravidelný běh věcí, tedy okolnosti svědčící o faktu, že s naplňováním ujednání se již začalo nebo mělo začít. Soud nestanovuje výši ušlého zisku libovolně, nýbrž tak, aby se blížila jistotě dle běžného uvažování.23 Nápomocné mohou být například důkazy o konkrétních smluvních vztazích, které měl poškozený pro rozhodnou dobu sjednány nebo o pravidelně se opakujících obchodních příležitostech, o něž důsledkem škodné události přišel. Poškozený je povinen jednat takovým způsobem, aby nemožnost užívání věci vyřazené z provozu vinou škodné události zbytečně nenavyšovala škodu. Situaci by měl řešit dočasným využitím náhradní věci. Na ni vynaložené náklady půjdou k tíži škůdce a budou mít povahu skutečné škody. Stejně tak povahu skutečné škody mají i náklady, které poškozený skutečně vynaložil, ale v důsledku škodné události nesloužily k dosažení příjmů. Vedle ušlého zisku „může poškozenému, kterému škodná událost zabránila v podnikatelské činnosti, vzniknout zároveň i nárok na náhradu skutečné škody, spočívající ve vynaložení zbytečných nákladů“.24 Obchodní zákoník obsahoval ustanovení o tzv. průměrném či abstraktním ušlém zisku.25 Jednalo se o možnost přiznat poškozenému náhradu odpovídající zisku stanovenému na základě porušené smlouvy, nikoli ve výši skutečně prokázaného ušlého zisku. Nový občanský zákoník toto pravidlo sice nepřevzal, ale neznamená to, že nemůže být teoreticky použito. Může nastat situace, kdy poškozenému vznikla škoda v podobě ušlého zisku, ovšem nebude v jeho silách prokázat její výši. V tomto případě bude soud postupovat na základě ustanovení § 2955, dle kterého „nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud“.26 Soud určí výši ušlého zisku na základě obvyklého zisku v obdobných 23

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.01.1996, sp. zn. II. Odon 15/1996

24

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.08.2008, sp. zn. 25 Cdo 1233/2006

25

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

26

Česko. Zákon č. 89 ze dne 3. února 2012, Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2012, částka 33, s.1026-1365. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=2012&typeLaw=zakon&what=Rok&stranka=16. ISSN 1211-1244.

16

poměrech. Ovšem jedná se o subsidiární způsob určení ušlého zisku, který navíc není na volbě poškozeného.

1.2.3 Dluh Předešlá judikatura nespatřovala vznik škody v tom, že poškozenému vznikl vinou škůdce dluh. Škodu poškozený utrpěl až v okamžiku, kdy dluh zaplatil nebo kdy musel strpět výkon exekuce na svůj majetek. Takové řešení dostatečně nerespektuje majetek poškozeného a také zhoršuje právní postavení škůdce v případě, kdy poškozený nemá prostředky k vyrovnání dluhu a ten tak narůstá o příslušenství. S novým občanským zákoníkem ovšem došlo ke změně dosavadního pojetí. Škoda nově může nastat již tím, že jmění poškozeného je zatíženo dluhem. Není rozhodující, zda bude dluh splněn či nikoli. „Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu“.27 Poškozený tudíž může požadovat zproštění dluhu nebo poskytnutí náhrady. Škůdce může zařídit u věřitele poškozeného prominutí dluhu, se souhlasem poškozeného dluh věřiteli uhradit nebo jiným způsobem použít k započtení vlastní pohledávku, v neposlední řadě má možnost poskytnout poškozenému náhradu.28 Okolnosti promlčení tohoto typu náhrady škody však nejsou ze zákona zcela jasné. Nicméně objektivní promlčecí doba by se měla počítat od splatnosti, nikoli od vzniku dluhu. Další otázka vyvěrá v případě, kdy k úhradě dluhu poškozeným skutečně došlo. Logickou odpovědí by byl běh nové promlčecí lhůty počínající zaplacením dluhu. V opačném případě, za předpokladu sporu, by mohla promlčecí doba uběhnout ještě před vydáním rozhodnutí.

27


MELZER, F. Co působí problémy při náhradě škody. Právní rádce. 2015, č. 2, s. 38-42. ISSN 12104817. Dostupný z právního informačního systému BECK.

17

1.2.4 Úroky z prodlení a smluvní pokuta Dle § 1971 má „věřitel právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení“.29 Náhrada škody tedy přichází v úvahu pouze pokud převyšuje úroky z prodlení. Co se týče smluvní pokuty, § 2050 stanoví, že je-li ujednána, „nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje“.30 Nicméně obě tato ustanovení jsou dispozitivní a strany si mohou ujednat odlišné řešení. Strany si sjednají smluvní pokutu, pokud je jim dopředu zřejmé, že dokazování výše škody by bylo obtížné. Na rozdíl od úroků z prodlení, je vyloučeno požadovat rozdíl mezi škodou a smluvní pokutou. Proto se v praxi smluvní pokuta velmi často používala jako obcházení zákazu vzdání se práv, která mají vzniknout v budoucnu.31

1.3 Snížení náhrady „Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně“.32 Jedná se o tzv. moderační (zmírňovací) právo soudu, které může snížit skutečný rozsah škody na částku, kterou lze spravedlivě po škůdci požadovat. Ustanovení o moderačním právu soudu se ze samotné povahy věci vztahuje pouze na škodu, nikoli na nemajetkovou újmu. Výše nemajetkové újmy, na rozdíl od škody, není nikdy jednoznačná a soud k ní dospívá úvahou.

29


Tamtéž.

31

MELZER, F. Co působí problémy při náhradě škody. Právní rádce. 2015, č. 2, s. 38-42. ISSN 12104817. Dostupný z právního informačního systému BECK. 32


18

Obdobné pravidlo je stanoveno i v PETL, článek 10:401 stanoví, že „náhrada škody může být ve výjimečných případech omezena, pokud by vzhledem k finanční situaci stran představovala plná náhrada škody přílišnou zátěž pro žalovaného. Při rozhodování zda náhradu škody omezit musí být podrobně zváženy důvody odpovědnosti (čl. 1:101), rozsah ochrany zájmu (čl. 2:102) a rozsah škody“.33 Občanský zákoník neobsahuje taxativní výčet důvodů zvláštního zřetele hodných, pouze ve druhé větě ustanovení uvádí hlediska, ke kterým by soud měl přihlížet. Je tak na uvážení soudu, které konkrétní situace posoudí jako natolik mimořádné, aby odůvodnily to, že poškozený nedostane plnou náhradu škody, na kterou by za jiných okolností měl nárok. Cílem je dosažení takové výše náhrady, která bude spravedlivá z pohledu poškozeného i vzhledem k osobním a majetkovým poměrům škůdce. Soud musí svůj postup náležitě odůvodnit v souladu s § 13, podle kterého je povinen v obdobných případech rozhodovat srovnatelným způsobem.

1.3.1 Předpoklady redukce výše náhrady újmy Soud může přikročit ke snížení náhrady škody pouze pokud je škůdcem fyzická osoba, která nezpůsobila škodu úmyslně a existují důvody zvláštního zřetele hodné. Zákon v této souvislosti pracuje s pojmem „člověk“, nicméně soudní praxe dovodila, že moderační právo soudu může být použito i na právnické osoby s ohledem na jejich majetkové poměry.34 Stejně tak důvodová zpráva pracuje s pojmem škůdce a poškozený bez jakéhokoli omezení.35 Soud musí při zvažování redukce výše náhrady škody podle míry relevance vzít v úvahu všechny okolnosti související se škodnou událostí. Výše náhrady škody by měla být stanovena na základě majetkových poměrů poškozeného a škůdce tak, aby byla spravedlivá vůči poškozenému a na druhé straně by se soud měl 33


Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4506/2008

35

Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze): Nový občanský zákoník. Ministerstvo spravedlnosti ČR. 598 s. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZkonsolidovana-verze.pdf

19

vyvarovat přílišné tvrdosti vůči škůdci.36 Příkladem může být škoda na vozidle při předváděcí jízdě pod dohledem zaměstnance majitele vozu. Soud bral v potaz nepatrnou délku absolvované trasy, pobídku zaměstnance k výběru špatně sjízdné komunikace a také nepravdivou informaci o pojištění vozu.37 Pro účely snížení náhrady lze použít i ustanovení § 2902, dle kterého „kdo porušil právní povinnost, nebo kdo může a má vědět, že ji poruší, oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní ji na možné následky.“38 V případě, kdy se škůdce pokusil o splnění oznamovací povinnosti, ovšem neúspěšně, může stále soud přikročit ke snížení výše náhrady škody. Soud by měl zohlednit i kritéria nesouvisející se škodnou událostí, ale mající vliv na celkový výsledek jako například nedostatečnou informovanost škůdce o možných rizicích nebo existenci pojištění věci proti poškození.

1.3.2 Zákaz moderace Náhrada škody nebude snížena škůdci, který škodu způsobil úmyslně. Zákon ovšem na rozdíl od nedbalosti nebo vědomosti pojem úmysl nedefinuje. Je třeba vyjít z toho, že jde o „volní vztah ke škodnímu jednání i ke způsobenému následku na straně škůdce, který jedná se záměrem či alespoň srozuměním, že nepříznivý následek vyvolá“.39 Ustanovení o moderačním právu se nepoužije, „způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením

36


37


38


ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. s. 1516. ISBN 978-80-7478-630-3.

20

odborné péče“. 40 Předpokládá se, že taková osoba bude disponovat zvýšenými znalostmi, schopnostmi a dovednostmi.

1.4 Náhrada škody způsobená úmyslným trestným činem „Způsobil-li škůdce škodu úmyslným trestným činem, z něhož měl majetkový prospěch, může soud na návrh poškozeného rozhodnout o uspokojení z věcí, které škůdce z majetkového prospěchu nabyl, a to i nepodléhají-li jinak výkonu rozhodnutí. Do uspokojení práva na náhradu škody nesmí škůdce nakládat s takovými věcmi uvedenými v rozhodnutí“.41 Jedná se o věci ve vlastnictví škůdce, které za jiných okolností nejsou určeny k uspokojení náhrady škody poškozeného. Toto ustanovení má za cíl poskytnout širší ochranu poškozenému a zjednodušit dosažení jeho náhrady škody. Ustanovení § 2954 může být použito pouze na škodu, která je způsobena úmyslným trestným činem. Na čin způsobený úmyslně nebo s povahou úmyslného trestného činu, se ustanovení nevztahuje. Ovšem předpokladem aplikace není nutně samotné odsouzení za úmyslný trestný čin. Pokud chybí trestní rozhodnutí, civilní soud posoudí v předběžné otázce, zda skutečně šlo o úmyslný trestný čin. Dalším předpokladem použití ustanovení je existence majetkové újmy poškozeného a prospěchu škůdce. Postup dle tohoto ustanovení je také podmíněn návrhem poškozeného na uspokojení z věcí, které jinak nepodléhají výkonu rozhodnutí, uplatněném v civilním vykonávacím řízení. V návrhu musí být věci dostatečně označeny. V případě souhlasného rozhodnutí soudu nesmí škůdce do uspokojení práva na náhradu škody s takovými věcmi nakládat. Ovšem občanský soudní řád stanovuje, že „výkonem rozhodnutí nemohou být postiženy věci, jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle 40


Tamtéž.

21

zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají“. 42 Ustanovení § 322 poté konkrétně vyjmenovává, které věci jsou vyloučeny z výkonu rozhodnutí. Jedná se o „věci, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly“.43 Zákon demonstrativně zmiňuje běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten, zdravotnické potřeby, hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce a zvířata, která slouží člověku jako jeho společník. Je-li povinný podnikatelem, výkonem rozhodnutí nelze postihnout ani věci z jeho vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k podnikání, s výjimkou věcí, na nichž vázne zástavní právo, jedná-li se o vymáhání pohledávky, která je zástavním právem zajištěna. Vyloučeny jsou i technické prostředky, na nichž se podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, vede evidence investičních nástrojů nebo se uchovávají dokumenty týkající se údajů v této evidenci, a dále technické prostředky sloužící k poskytování údajů o vlastnících investičních nástrojů podle tohoto zákona. Zmíněné věci jsou vyloučeny z výkonu rozhodnutí i v případě, že povinný je pouhým spoluvlastníkem. Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny i věci nabyté jako substituční jmění, až na výjimky.

1.5 Určení výše náhrady škody soudem „Nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud“.44 Základním pravidlem pro stanovení výše škody je, že poškozený ji musí tvrdit a dokázat. V případě, kdy je stanovení výše škody příliš náročné, soud zpravidla přistoupí ke znaleckému posudku. To ovšem neosvobozuje poškozeného od poskytování důkazů k usnadnění stanovení výše škody.

42

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

43


44


22

Ustanovení § 136 občanského soudního řádu stanoví, že „lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy“.45 Nemůže tedy nastat situace, kdy by soud žalobu zamítl pro pouhý fakt, že výše náhrady škody nelze stanovit. Důvodem zamítnutí nemůže být ani výše škody neodpovídající představě soudu při splnění podmínek odpovědnosti za škodu.46 Ustanovení § 136 připouští použití i pokud lze výše škody určit s obtížemi nebo s nepoměrně vysokými náklady vůči samotné škodě, zatímco ze znění § 2955 vyplývá aplikace ustanovení jen v případě objektivní nemožnosti určit výši škody. Ovšem úvaha soudu nemůže být libovolná. Soud je vázán dosavadní praxí a musí své rozhodnutí náležitě odůvodnit. Dle § 13 „každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky“.47 Soud určí výši škody podle své úvahy, pokud je nemožné ji určit jinak, lze ji určit jen s obtížemi nebo pokud by náklady byly nepoměrně vysoké vůči samotnému nároku. Soud posuzuje jednotlivé

okolnosti

případu

na

základě

spravedlivého

45


46


47

uvážení.


23

2 Náhrada nemajetkové újmy

2.1 Nemajetková újma obecně Povinnost hradit nemajetkovou újmu byla poprvé zavedena s účinností od 27. 4. 2006 pro stát a územní celky se samostatnou působností pro případ porušení odpovědnosti za výkon veřejné moci. Česká republika do té doby neměla ustanovení, na jehož základě by byla odškodňována újma za průtahy řízení, což odporovalo čl. 13 Úmluvy48 a docházelo k řízením před Evropským soudem pro lidská práva. Ustanovení bylo původně určeno pouze pro nepřiměřenou délku řízení, ovšem uplatňuje se i pro nesprávné úřední postupy a pro nezákonné rozhodnutí. Od 1. 7. 2011 se nemajetková újma objevuje i v trestním řádu. Soud může v adhezním řízení přiznat poškozenému nejen náhradu újmy majetkové, ale i nemajetkové újmy způsobené trestným činem, jakož i vydání bezdůvodného obohacení. 49 Uplatnění těchto nároků v rámci trestního řízení skýtá nesporné výhody pro poškozeného. Ten je ušetřen soudních poplatků civilního řízení a v návrhu mu stačí pouze vyčíslit výši nároku, který uplatňuje a uvést důvody. 50 V adhezním řízení může být přiznána náhrada nemajetkové újmy například ženě, která byla obětí brutálního znásilnění. Nemajetkové újma, na rozdíl od škody, je nepříznivý dopad škodné události na jinou než majetkovou sféru osoby. Jedná se o jakousi morální škodu. U nemajetkové újmy z povahy věci nelze provést náhradu v podobě navrácení do předešlého stavu, nicméně poškozenému náleží přiměřené zadostiučinění. Peněžité zadostiučinění nastupuje až druhotně, pokud zadostiučinění provedené jiným způsobem, například omluvou, není dostačující. Mezi formy morální satisfakce, kromě zmíněné omluvy, patří odvolání difamujícího výroku nebo soudní konstatování porušení subjektivního 48

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Publikována pod č. 209/1992 Sb. m. s.

49

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 8 Tdo 46/2013

50

BERKOVÁ, Z. Způsob a rozsah náhrady škody v návrhu občanského zákoníku. Právní forum. 2011, č. 11-12. Dostupný z právního informačního systému ASPI.

24

práva apod. Poškozený má na zadostiučinění nárok na základě zákona nebo ujednání stran. Jedná se o plnění, které je poskytováno nezávisle na náhradě škody osobou zavázanou nemajetkovou újmu odčinit. V různých státech je pojetí náhrady nemajetkové újmy odlišné. V zemích s code civil se nerozlišuje škoda a nemajetková újma. Německý BGB odškodňuje nemateriální újmu, jen pokud je tak stanoveno v zákoně. PETL obsahuje čl. 10:301 (1), dle kterého „uvažujeme-li o rozsahu ochrany (čl. 2:102), může poškození zájmu ospravedlnit náhradu nemajetkové škody. Je tomu tak konkrétně v případě, když poškozený utrpěl osobní újmu nebo újmu na své svobodě, důstojnosti nebo jiných osobnostních právech. Nemajetková škoda může být vymáhána též osobami majícími blízký vztah k poškozenému, který utrpěl smrtelnou nebo velmi vážnou nesmrtelnou újmu“.51 Kritériem při rozhodování o přiznání zadostiučinění je jeho přiměřenost, která eliminuje případy banální újmy. Morální satisfakce je primární formou zadostiučinění, pokud je vzhledem k danému případu skutečným a dostatečně účinným odčiněním újmy. Peněžní satisfakce je až subsidiární řešení, ačkoli je uvedena jako první. Přiměřenost se posuzuje na základě skutkového stavu, dle jednotlivých okolností konkrétního případu na straně škůdce i poškozeného. V úvahu se bere také způsob zásahu, územní a časový rozsah újmy, význam narušeného statku pro poškozeného, fakt, že škůdce věděl o tomto významu i o obvyklých následcích, vliv na postavení poškozeného v rámci rodiny, profesního života nebo v určité komunitě. Aby zadostiučinění splňovalo kritérium přiměřenosti, nesmí být likvidační vůči škůdci, ale mělo by být citelné a také co nejrychleji provedené. Vinou delšího časového odstupu nemusí být morální satisfakce účinná a měla by být nahrazena peněžitou náhradou. Příkladem může být omluva vyjádřená až po několika letech ve sdělovacích prostředcích. Taková forma morální satisfakce nejen že není účinná, nýbrž se může stát kontraproduktivní.

51

HRÁDEK, J., TICHÝ, L. Principy evropského deliktního práva: Czech Translation. EUROPEAN GROUP ON TORT LAW. Principles of European Tort Law: Text and Commentary. Wien: SpringerWienNewYork, 2005, s. 196 - 201. ISBN 3-211-23084-X. Dostupné také z: http://www.egtl.org/Principles.

25

Poškozený si volí způsob zadostiučinění v žalobním návrhu. Při jeho výběru musí být vzato v potaz ustanovení § 2957 nového občanského zákoníku, dle kterého se musí zohlednit odčinění i okolností zvláštního zřetele hodných, pokud se jedná o nemajetkovou újmu na přirozených právech člověka. Poškozený nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění všech podmínek ke vzniku povinnosti odčinění nemajetkové újmy. V některých situacích je ze zákona poskytováno pouze zadostiučinění peněžité. Jedná se například o bolestné dle § 2958 NOZ nebo o cenu zvláštní obliby dle § 2969 odst. 2 NOZ. Dle ustanovení § 612 „v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech“.52 Znamená to, že samotné právo na náhradu újmy na zdraví a ostatních jmenovaných statků se nepromlčuje, promlčují se pouze dílčí nároky tvořící celkové právo na náhradu škody.53 Pravidlo se vztahuje na morální i peněžní satisfakci. Zároveň došlo oproti dosavadní právní úpravě k prodloužení subjektivní promlčecí doby u práv na odčinění újmy způsobené na osobních právech na tři roky.

2.2 Náhrada při újmě na přirozených právech člověka „Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené dušení útrapy“.54 Z ustanovení § 2894 odst. 2 NOZ vyplývá, že nemajetková újma je hrazena na základě zákona nebo na základě smlouvy. V případě, že jsou splněny všechny podmínky vzniku

52


MIKYSKA, M. Náhrada škody újmy na zdraví podle návrhu nového občanského zákoníku – krok kupředu nebo zpět? Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 22, s. 826-830. ISSN 1210-6410. Dostupný z právního informačního systému BECK. 54


26

povinnosti hradit újmu, nastupuje ustanovení § 2956. To stanoví, že škůdce má povinnost hradit nejen majetkovou, ale i nemajetkovou újmu. Mezi přirozená práva člověka ustanovení § 81 odst. 2. NOZ demonstrativně zahrnuje „život, důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy“.55 Zákonem jsou také upravena práva na duševní a tělesnou integritu, do které nesmí být neoprávněně zasahováno bez souhlasu poškozeného, a se kterou souvisí také právo na srozumitelnou informaci o povaze zákroku, zákaz provedení zákroku a ochrana před převzetím a držením ve zdravotnickém zařízení bez souhlasu osoby, zákaz nakládání s částmi lidského těla a jeho ochrana po smrti. Přirozená práva jsou přiznána pouze člověku, nikoli právnické osobě. V novém občanském zákoníku splývají pravidla pro náhradu škody a odčinění majetkové újmy. Při zásahu do osobnosti člověka vzniká právo domáhat se upuštění neoprávněného zásahu a odstranění jeho následků, jak je stanoveno v ustanovení § 82 odst. 1. Ovšem samotné právo na náhradu škody vyplývá z § 2910 a povinnost k odčinění nemajetkové újmy z § 2956.56 Zákon mezi nemajetkovou újmu řadí i duševní útrapy, které až na výjimku velmi slabých a krátkodobých duševních strastí, zakládají právo na odčinění. Jedná se o „stav, kdy vnímání účinků zásahu přesáhne běžnou úroveň diskomfortu a projeví se v silnější intenzitě pociťovaných nesnází již jako bolestně prožívaná záležitost“.57 Bodová vyhláška upravovala pouze duševní poruchy vznikající na základě úrazu.58 Ovšem duševní útrapy jsou vnímány šířeji jako vnitřní mučivé pocity, které mohou, ale nemusejí být přímým následkem tělesného zranění. Není výjimkou, že duševní útrapy jsou provázeny tělesnými projevy, jejichž zaznamenání a prověření pomáhá dokázat oprávněnost nároku. 55


Tamtéž.

57

ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. s. 1516. ISBN 978-80-7478-630-3. 58

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění

27

2.3 Okolnosti zvláštního zřetele hodné Při určování způsobu a výše přiměřeného zadostiučinění zákon nařizuje vzít v úvahu okolnosti zvláštního zřetele hodné konkrétního případu. „Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobení účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala“.59 V této souvislosti má zadostiučinění mít i určitou sankční funkci. Nejvyšší soud již dříve jako vodítko při rozhodování o morální satisfakci stanovil určité okolnosti na straně škůdce, které lze vztáhnout i na zadostiučinění obecně. Patří mezi ně rozsah a charakter zasažené hodnoty osobnosti, způsob, povaha a intenzita neoprávněného zásahu, trvání i šíře ohlasu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení poškozeného ve společnosti.60 Dle článku 10.301 PETL „musí být při stanovení takové náhrady škody zváženy všechny okolnosti případu, včetně závažnosti, trvání a následků újmy. Stupeň zavinění škůdce musí být vzat v potaz pouze, pokud významně přispěl k újmě poškozeného“.61 Ustanovení pomyslně rozděluje okolnosti zvláštního zřetele hodné do čtyř kategorií, ale zároveň ponechává prostor pro úvahu soudu. Prvním okruhem je úmyslné způsobení újmy. Zákon demonstrativně zmiňuje použití lsti, pohrůžky a zneužití závislosti poškozeného na škůdci, což jsou jednání, která účinky zásahu škůdce zesilují. Druhou zmíněnou kategorií okolností zvláštního zřetele hodných je násobení účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost. Negativní účinek zásahu spočívá 59


Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2206/2006

61

HRÁDEK, J., TICHÝ, L. Principy evropského deliktního práva: Czech Translation. EUROPEAN GROUP ON TORT LAW. Principles of European Tort Law: Text and Commentary. Wien: SpringerWienNewYork, 2005, s. 196 - 201. ISBN 3-211-23084-X. Dostupné také z: http://www.egtl.org/Principles.

28

především v jeho seznámení s velkým počtem osob. Za další zákon uvádí diskriminaci poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ a víru. Zákaz diskriminace je uzákoněn také v Listině62, Úmluvě63, antidiskriminačním zákoně64, zákoně o veřejných zakázkách65 nebo v zákoně o ochraně spotřebitele66. Čtvrtým okruhem jsou jiné obdobně závažné důvody, které nelze předem pojmenovat, avšak jejich dopad může být obdobný. Mezi okolnosti zvláštního zřetele hodné zákon zařazuje i obavu poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, kterou hrozba nebo jiná příčina vyvolala. V tomto případě se nejedná o okolnost na straně škůdce, ale na straně poškozeného. Ve výsledku není významný fakt, zda k ohrožení života nebo ke zranění skutečně došlo, ale doba, po kterou poškozený ohrožení pociťoval a jestli cítil, že situace, ve které se nachází, je bezvýchodná.

2.4 Náhrada nemajetkové újmy při ublížení na zdraví „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti“.67 Zákon výslovně zmiňuje vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění, nicméně se toto ustanovení vztahuje i na veškerá další utrpení, která poškozenému vznikla v souvislosti s ublížením na zdraví. Upravuje přiznávání náhrady nemajetkové újmy způsobené zásahem do duševní a tělesné integrity s dopady na zdraví. Přiměřené zadostiučinění

62

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

63

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Publikována pod č. 209/1992 Sb. m s.

64

Zákon č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) 65

Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách

66

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele

67


29

újmy na zdraví je vždy poskytováno v penězích. K promlčení práva na náhradu újmy na zdraví dochází jen v subjektivní promlčecí lhůtě. Ustanovení zajišťuje právo na odčinění vytrpěné bolesti, další nemajetkové újmy a ztížení společenského uplatnění, u kterého dochází k tzv. překážce lepší budoucnosti. Je otázkou, zda se jedná o samostatné nároky jako doposud, či o pouhé součásti jednoho nároku. Toto rozlišení je důležité pro hmotněprávní i procesní stránku věci. U bolestného se dle soudní praxe za počátek běhu promlčecí doby považuje den, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil, u ztížení společenského uplatnění poté den, kdy je možné ohodnotit jeho prokazatelné trvalé následky. Tyto dny se zpravidla nepřekrývají a v některých případech od sebe mohou být dosti vzdálené. Při pojetí nároků jako jednoho celku je jednou z variant započetí běhu promlčecí doby v den, kdy se poškozený dozví o poslední části újmy. Ovšem délka promlčecí doby by se tím značně prodloužila, což by zvýšilo nejistotu škůdce.68 V procesní rovině bude hlavním problémem vyčíslení nároku v žalobě. Pro poškozené by nejspíše bylo jednodušší stanovit celkovou částku, nikoli vypočítávat každou složku nemajetkové náhrady zvlášť.69 Jako praktičtější a logičtější řešení se však zdá, aby s uvedenými nároky bylo nadále zacházeno jako se samostatnými. Život a zdraví člověka je chráněno Listinou70 a patří k nedůležitějším právním statkům. Světová zdravotnická organizace zdraví definuje jako „stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody“.71 Takové pojetí je ovšem dost idealistické a z právního pohledu těžko využitelné. Je však nutné podotknout, že z historického hlediska se pojetí práva na zdraví rozšiřuje. Za jeho narušení už se nepovažuje pouze zásah do tělesné integrity, nýbrž i do psychického zdraví a v některých ohledech se zohledňují i sociální

68

KADLUBIEC, V. Kompenzace nemajetkové újmy na zdraví po 1. 1. 2014 – vybrané aspekty. Právní rozhledy. 2015, č. 17, 593-598. ISSN 1210-6410. 69

LAVICKÝ, P., DOLEŽAL, T. Pojetí náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle nového občanského zákoníku a s tím spojené procesní aspekty. Právní rozhledy. 2014, č. 10, 358-361. ISSN 1210-6410. 70

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

71

KADLUBIEC, V. Kompenzace nemajetkové újmy na zdraví po 1. 1. 2014 – vybrané aspekty. Právní rozhledy. 2015, č. 17, 593-598. ISSN 1210-6410.

30

a estetické aspekty zdraví.72 Nicméně příliš široká definice práva na zdraví může vyvolávat problémy obzvláště v zemích, které jsou restriktivní v odškodňování nemajetkových újem. Ublížení na zdraví je újma popsaná lékařskými postupy, prostředky a zkušenostmi. Jedná se nejen o zhoršení zdravotního stavu poškozeného, jako v trestním zákoníku, nýbrž i o ztrátu očekávaného zlepšení zdraví vzniklou následkem vad postupu zdravotnického zařízení.73 Zdraví člověka se dá rozdělit na oblasti duševního a fyzického zdraví a ublížení na zdraví může zasáhnout obě, stejně jako se může projevit v materiální i imateriální rovině.

2.4.1 Bolestné Bolest je spolu se ztížením společenského uplatnění a duševními útrapami podmnožinou nemajetkové újmy. V § 2958 NOZ definice bolesti není uvedena, proto se dá předpokládat, že zákon počítá s již ustáleným pojetím bolesti vzešlým z judikatury. Obecně lze bolest definovat jako „nepříjemný smyslový a citový zážitek spojený se skutečným nebo hrozícím poškozením tkáně. Složitý smyslový vjem, dosud plně nevysvětlený, který závisí více než jiné vjemy na osobním zkušenosti, na momentálním psychickém stavu a situaci“.74 Rozlišujeme bolest akutní a chronickou, fyzickou a psychickou. Ovšem zmiňuje-li zákoník pojem bolest, jedná se výhradně o bolest fyzickou. Právo na bolestné tedy vzniká osobě poškozené na těle, nikoli osobě, která utrpěla poruchu zdraví tím, že někdo jiný utrpěl úraz. Vedle tělesného a duševního utrpení by mělo být odškodněno i nepohodlí, stres či jiné obtíže jakožto průvodní stavy

72

DOLEŽAL, T. Jak odškodňovat nemateriální újmy na zdraví? Principy a východiska. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2015, roč. 5, č. 5. ISSN 1804-8137. Dostupné také z: http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/view/95 73

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník: § 122 (1) Ublížením na zdraví se rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření. 74

ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. s. 1516. ISBN 978-80-7478-630-3.

31

v míře, v jaké souvisí s bolestí. Ovšem pokud tyto problémy stanovenou míru překračují, měly by být odčiněny v rámci náhrady nemajetkové újmy. Určování výše bolestného má dvě roviny. Na jedné straně musí být stanoveno na základě konkrétních okolností případu, na straně druhé musí být zajištěno objektivní hledisko, které zabrání nerovnostem. Bolest není měřitelná a její existenci a závažnost lze odhadnout jen na základě viditelných znaků, proto se i bolestné stanovuje na základě objektivně rozpoznatelných kritérií. Bodová vyhláška uváděla jako kritéria bolesti rozsah a způsob ublížení na zdraví a jeho závažnost.75 V Rakousku se sazba odvíjí od intenzity bolesti a poskytuje se na základě počtu dnů, po které poškozený trpí bolestí. Intenzita bolesti se dělí na lehkou, střední, silnou nebo nesnesitelnou. Trvání bolesti ovšem není nejspravedlivější hledisko, protože při doživotní bolesti mladí lidé dostanou mnohem vyšší náhradu.

2.4.2 Náhrada za další nemajetkové újmy Kategorie dalších nemajetkových újem zahrnuje zásahy do tělesné a duševní integrity člověka, ovšem nelze je podřadit do zbylých dvou skupin újmy na zdraví. Dle ustanovení mohou mít formu psychické bolesti nebo jiných duševních útrap. Co se týče psychické bolesti, znalec z oboru neurologie a psychologie posuzuje druh a rozsah ublížení na zdraví a jeho dopad na zdravotní stav. Zpravidla půjde o krátkodobé, nebolestivé zásahy do sféry poškozeného, ale s takovou intenzitou, že poškozenému vznikne nárok na náhradu. Takovým zásahem může být povinná dieta, hospitalizace nebo jiné dočasné omezení poškozeného v běžných aktivitách. Některé osoby mohou být citlivější a na ublížení na zdraví mít silnější psychickou reakci, proto se následky posuzují dle hlediska člověka s obvyklým emocionálním způsobem prožívání různých životních situací.

75

Vyhláška č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění

32

2.4.3 Náhrada za ztížení společenského uplatnění Ztížení společenského uplatnění pro poškozeného představuje nemožnost žít plnohodnotný život a je s ním spojeno právo na náhradu. Jedná se o „trvale ztracené nebo omezené možnosti seberealizace poškozeného ve sféře rodinného, kulturního, společenského či sportovního života“.76 Míra ztížení společenského uplatnění se posuzuje dle stylu života poškozeného před ublížením na zdraví ve srovnání s ustálenou situací po léčbě. Například ztráta malíčku bude mít větší dopad na profesionálního pianistu než na jinou osobu. Za ustálený lze považovat zdravotní stav, na jehož základě lze posoudit nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a sociálních potřeb nebo pro plnění společenských úkolů.77 Trvalé následky ublížení na zdraví mohou mít fyzickou i psychickou podobu a při jejich posuzování je zásadním kritériem věk poškozeného. Ztížení společenského uplatnění nezletilého může spočívat ve zúžení možností při výběru povolání, u starší osoby pak menší šanci pracovního uplatnění.

2.4.4 Společné výklady pro náhradu nemajetkové újmy při ublížení na zdraví Škůdce, který způsobí újmu osobě, která je k ublížení na zdraví náchylnější, nemůže být zvýhodněn jen kvůli tomu, že o této predispozici nevěděl. Chorobný stav poškozeného nepřeruší přímou příčinnou souvislost mezi zásahem škůdce a následnou újmou. Osoba, která zasáhne do zdraví zranitelného člověka, nemá právo, aby s ní bylo jednáno, jako by dotyčný byl zdravý. V novém občanském zákoníku sice takové pravidlo není zmíněno, ale je uplatňováno na základě judikatury. (judikatura) Ovšem objevují se i názory, že by poškozenému měla být přiznána menší náhrada, protože ublížení na zdraví je v tomto případě pouze jednou z příčin následku.78

76

HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, xxv, 2046 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-287-8. 77


78

KADLUBIEC, V. Kompenzace nemajetkové újmy na zdraví po 1. 1. 2014 – vybrané aspekty. Právní rozhledy. 2015, č. 17, 593-598. ISSN 1210-6410.

33

Právo na bolestné nebo na náhradu jiné nemajetkové újmy je spjato s osobou poškozeného a zaniká jeho smrtí. Jiná situace ovšem nastává, pokud byl nárok uplatněn u orgánu veřejné moci, nebo uznán, ještě než ke smrti došlo. V tom případě se právo stává součástí pozůstalosti a může být postoupeno na dědice. Pohledávka vzniklá z újmy na zdraví nemůže být předmětem jednostranného započtení až na výjimku vzájemné pohledávky téhož druhu. U nemajetkové újmy z ublížení na zdraví je pravidlem jednorázové vyplacení náhrady. V případě ztížení společenského uplatnění může být výjimečně poskytnuta další náhrada v případě zhoršení stavu. To ovšem v praxi znamená značnou nejistotu pro škůdce. Je samozřejmé, že osoba, která způsobí poškozenému ublížení na zdraví, musí nahradit následky. Nicméně dle mého názoru by povinnost škůdce hradit újmu na zdraví neměla být nekonečná. Nový občanský zákoník obsahuje požadavek, aby újmy byly plně vyváženy peněžitou náhradou. Ovšem v případě ublížení na zdraví tento požadavek není možné zcela naplnit. Prvním důvodem je fakt, že většina obyvatelstva nedisponuje takovými finančními prostředky, aby mohla být újma plně odčiněna bez likvidačních následků pro škůdce. Dalším důvodem je obtížnost až nemožnost stanovení odpovídající výše náhrady. Funkce náhrady újmy na zdraví tudíž není označována jako reparační, nýbrž jako kompenzační, protože nejde o odčinění újmy, ale jen o její zmírnění či kompenzaci. Pokud nelze použít požadavek plné náhrady, použijí se zásady slušnosti, které jsou ovšem obdobně vágní. Řadíme mezi ně například ohleduplnost vůči oběti, toleranci k jejímu utrpení a na základě celospolečenského konsenzu akceptaci možného nadhodnocení výše náhrady. 79 Zásady slušnosti se prosadí tím více, čím méně objektivizačních kritérií je známých. Jedna část právnické obce jejich neurčitost vítá s odůvodněním, že přináší větší možnosti soudu při posouzení specifik každého případu, protože každé ublížení na zdraví je svým způsobem výjimečné a atypické.80 Naopak druhá část preferuje určitost a jasnost úpravy alespoň v podobě minimálně právně 79

HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, xxv, 2046 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-287-8. 80

TOMANČÁKOVÁ, B. Kolikrát ještě budeme diskutovat kolik za lidské utrpení? Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 3, s. 99-101. ISSN 1210-6410. Dostupný z právního informačního systému ASPI.

34

zaručených práv.81 Shoduji se s názorem, že by ke každému případu mělo být přistupováno individuálně, ale myslím, že je třeba zavést i určitá objektivizační kritéria. Jednou z možností, jak problém vyřešit a zároveň vyhovět zásadám slušnosti je snaha o podpůrné používání dosavadní právní úpravy náhrady nemajetkové újmy obsažené v Bodové vyhlášce.82 Jednotlivá ublížení na zdraví v ní byla bodově ohodnocena a od toho se odvíjela výše peněžních plnění. Tato vyhláška byla zrušena novým občanským zákoníkem. Ovšem už dříve, na základě judikatury ústavního soudu, se praxe od vyhlášky odchýlila v tom směru, že soudce mohl vyhlášku neaplikovat, pokud usoudil, že je v rozporu se zákonem. Ovšem dle důvodové zprávy zákonodárci vyhlášku zrušili s jasným cílem zrušit celý dosavadní systém bodové klasifikace bolesti a ztížení společenského uplatnění, protože limituje soudy při stanovení spravedlivé náhrady. Nicméně tento argument není úplně na místě, protože vyhláška poskytovala soudu prostor pro úvahu nad rámec bodové klasifikace. Kromě toho se důvodová zpráva zaměřuje pouze na soudy, ale díky vyhlášce bylo možné výši náhrady stanovit i bez soudního řízení na základě znaleckého posudku.83 V současné době, pokud dojde ke sporu, rozhodnutí o výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu při ublížení na zdraví je výhradně na soudci. Faktem je, že nově zavedené zásady plné náhrady a slušnosti jsou natolik neurčité, že hrozí odchylka soudů od principu legitimního očekávaní zakotveném v § 13 NOZ. Je tu riziko nejen snížení právních jistot postižených, ale i horší vymahatelnosti práva. Vysoké nároky budou kladeny na odůvodnění soudních rozhodnutí nejen v rámci stanovení peněžitých částek, ale také naplnění jednotlivých neurčitých pojmů. Řešením může být až zpětná analýza soudního rozhodování, která stanoví podrobnější pravidla odškodňování. Nicméně jak již ukázal vývoj v případě ochrany osobnosti a přiznávané

81

MIKYSKA, M. Náhrada škody újmy na zdraví podle návrhu nového občanského zákoníku – krok kupředu nebo zpět? Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 22, s. 826-830. ISSN 1210-6410. Dostupný z právního informačního systému BECK. 82

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění 83

Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze): Nový občanský zákoník. Ministerstvo spravedlnosti ČR. 598 s. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZkonsolidovana-verze.pdf

35

materiální satisfakce, potrvá minimálně dalších deset let, než bude možné hovořit o vzniku nové relevantní judikatury.84

2.4.5 Metodika Nejvyššího soudu Důvodová zpráva nevylučuje, aby soudní praxe vytvořila podrobnější zásady, podle nichž bude postupováno při stanovení výše náhrady. Na základě toho vznikla po rozsáhlé diskusi Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která by mohla být dobrým kompromisem mezi oběma výše zmíněnými pohledy na náhradu újmy na zdraví. Byla vytvořená Nejvyšším soudem společně se Společností medicínského práva, se zástupci pojistitelů a dalších právnických profesí, pod odbornou zárukou 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jedná se o dokument, který nemá závazný charakter, ale jde spíše o doplnění zákona ve smyslu doporučení a ačkoli byla vydána ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nelze o ní mluvit ani jako o judikátu nebo sjednocujícím stanovisku. Nicméně neformální sílu ji dává její argumentace, komplexnost a především záštita Nejvyššího soudu, díky němuž lze předpokládat, že soudy nižšího stupně se jí budou řídit. Metodika se zaměřuje na bolest a ztížení společenského uplatnění, další nemajetkové újmy neupravuje. Měla by sloužit jako pomůcka aplikace zásad slušnosti dle § 2958 nového občanského zákoníku. Dne 12. 3. 2014 občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu přijalo doporučení k aplikaci Metodiky Nejvyššího soudu ve věcech týkajících se § 2958. Metodika byla zveřejněna na stránkách Nejvyššího soudu dne 14. 4. 2014. Co se týče odčinění bolesti, Metodika vychází ze zrušené vyhlášky. Nicméně ačkoli Metodika klasifikuje fyzickou bolest, má za cíl i úpravu odčinění duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví. To by bylo přijatelné pouze v rámci jistého nepohodlí spojeného s bolestí, nikoli například v rámci obavy ze ztráty života.

84

ČUŘÍKOVÁ, P. Nemajetková újma dle nového občanského zákoníku. Bulletin advokacie. 2015, č. 4. ISSN 1806-8280. Dostupné také z: http://www.bulletin-advokacie.cz/nemajetkova-ujma-dle-novehoobcanskeho-zakoniku?browser=mobi

36

Výše náhrady se stanovuje vynásobením hodnoty bodu jejich celkovým počtem. Metodika doporučuje zvýšit hodnotu jednoho budu na 251,28 Kč z dosavadních 120 Kč. Soudy, které toto doporučení přijmou, budou muset odůvodnit takové razantní zvýšení. Metodika se věnuje akutní bolesti, která vzniká při škodné událost i při léčení a výše náhrady se stanovuje až po ustálení bolesti. Obsahuje také nový přehled bolesti, který mění nastavení proporcí mezi jednotlivými bolestivými stavy. Rozděluje čtyři stupně komplikovanosti léčby a v závislosti na tom, jestli se jedná o lehké, středně závažné, závažné nebo těžké komplikace, procentně navyšuje výši náhrady. V praxi bude pro aplikaci Metodiky nutné široké skutkové zjištění stavu pacienta spolu s odborným lékařským hodnocením k zaručení dostatečného podkladu pro rozhodnutí soudu. K určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění Metodika doporučuje Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví (dále jen MKF) vytvořenou Světovou zdravotnickou organizací. MKF se věnuje trvalým zdravotním postižením, která třídí podle tělesných struktur a funkcí a snaží se vzít v potaz zhoršení oproti předchozímu stavu. Prostředkem vyjádření ztížení společenského uplatnění je stupnice od 0 až do 100 % v devíti oblastech společenského zapojení, přičemž sto procent představuje naprosté vyřazení poškozeného ve všech oblastech života. Metodika je toho názoru, že postižení takového rozsahu by mělo odpovídat náhradě okolo 10 milionů Kč. MKF obsahuje devět kapitol, pričemž každá z nich představuje jednu oblast společenského zapojení: Kapitola 1. Učení se a aplikace znalostí Kapitola 2. Všeobecné úkoly a požadavky Kapitola 3. Komunikace Kapitola 4. Pohyblivost Kapitola 5. Péče o sebe Kapitola 6. Život v domácnosti

37

Kapitola 7. Mezilidská jednání a vztahy Kapitola 8. Hlavní oblasti života Kapitola 9. Život komunitní, sociální a občanský.85 Existuje několik faktorů, které mohou ovlivnit výslednou náhradu v rámci zajištění individuálního přístupu při rozhodování. Jsou mezi nimi věk poškozeného, důvody na straně škůdce dle § 2957 a ztráta výjimečné lepší budoucnosti poškozeného. Ovšem při zvyšování náhrady se doporučuje nepřekračovat dvojnásobek částky, aby nedocházelo k subjektivismu a libovůli, ale naopak ke sjednocení soudní praxe a aby v souladu s § 13 bylo poskytováno v obdobných případech srovnatelné odškodnění. Nejvyšší soud Polské republiky v tomto kontextu učinil kontroverzní rozhodnutí. Judikoval, že účelem satisfakce je zlepšení situace poškozeného, tudíž by pro něj výše náhrady měla být citelnou ekonomickou hodnotou. To by v praxi znamenalo, že bohatšímu poškozenému by náležela vyšší náhrada než poškozenému chudšímu.86

2.5 Blízké osoby jako sekundární oběti „Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti“.87 Citové pouto mezi blízkými osobami je jedním z nejsilnějších. Komise ministrů Rady Evropy přijala doporučení k podobné úpravě odškodnění za újmu na zdraví a usmrcení, které například obsahuje při smrti blízké osoby odčinění nemajetkové újmy rodičů, manželů, snoubenců a dětí za předpokladu existence silného citového pouta. Nový občanský zákoník přijal výše zmíněné ustanovení na základě tohoto doporučení.

85

ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. s. 1516. ISBN 978-80-7478-630-3. 86

KADLUBIEC, V. Kompenzace nemajetkové újmy na zdraví po 1. 1. 2014 – vybrané aspekty. Právní rozhledy. 2015, č. 17, 593-598. ISSN 1210-6410. 87


38

Základem ustanovení je myšlenka, že zásah do fyzické integrity osoby nebo dokonce její smrt, blízké osoby často vnímají jako duševní otřes srovnatelný s vlastní fyzickou újmou na zdraví. V souvislosti s tím nazýváme blízké osoby tzv. sekundárními oběťmi a mluvíme o reflexní (odvozené) újmě. Duševní utrpení se dělí na citovou újmu, která nemá za následek fyzické projevy a psychické onemocnění, které naopak fyzické symptomy má. Ustanovení § 2959 používá termín duševní útrapy a není jasné, jestli se vztahuje na obě kategorie nebo pouze na citovou újmu. Pravděpodobnější nicméně je, že dle tohoto ustanovení má být odčiněna pouze citová újma a psychické onemocnění bude odčiněno jako újma na zdraví. Ani v případě tzv. reflexní újmy nemůže být vyloučena příčinná souvislost kvůli faktu, že újma sekundární oběti je odvozena od újmy oběti primární. Újma primárního poškozeného vzniká následkem počínání škůdce a okolnost, která bezprostředně vyvolala újmu sekundárního poškozeného má věcný vztah k jednání škůdce. Škůdce musí počítat s takovým následkem, neboť je vysoce pravděpodobný. V předchozí právní úpravě byla újma tzv. sekundárních obětí odčiňována na základě ustanovení na ochranu osobnosti. Takovýto postup byl výsledkem soudní praxe, která dovodila, že zásah do práva na život do jedné ze dvou osob, které mezi sebou mají „citové, sociální, morální a kulturní vztahy vytvořené v rámci jejich soukromého a rodinného života je zásahem do práva na soukromí druhého z nich“.88 Důležitým datem je 1. 5. 2004, kdy na základě zákona byly určeny pro některé osoby pevně stanovené částky při ztrátě blízké osoby. Osoby, které v tomto výčtu zahrnuty nebyly, měly stále právo domáhat se odčinění újmy v rámci ochrany osobnosti. Ovšem výsledkem bylo, že i případy, které se staly před tímto datem, byly posuzovány dle výše zmíněného pravidla. Za existenci určitých mimořádných okolností judikatura připustila souběh tohoto pravidla s ustanoveními o ochraně osobnosti, aby tak umožnila navýšení náhrady. Ústavní soud dospěl k názoru, že rodinný život se všemi vztahy mezi blízkými příbuznými je složkou soukromého života, přičemž „respektování soukromého života 88

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 1998, sp. zn. 23 C 52/96

39

musí zahrnovat do určité míry právo na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidskými bytostmi. Součástí soukromého života je též rodinný život zahrnující i vztahy mezi blízkými příbuznými, když součástí rodinného života jsou nejen sociální a morální vztahy, ale také zájmy materiální povahy (např. vyživovací povinnost)“.89 Újma vznikající následkem zaviněné smrti blízké osoby může dosahovat takových rozměrů, že následkem bude snížení důstojnosti a vážnosti pozůstalého ve společnosti. Teoreticky by reflexní újma mohla být odčiňována na základě ustanovení § 2910. Toto ustanovení je však pravidlem obecným, proto se újma odvozených obětí bude řídit speciální úpravou v ustanovení § 2959. Jedním z kritérií přiznání zadostiučinění je blízkost nepřímé oběti události. Posuzuje se blízkost místní i časová se zřetelem na druh škodné události, nicméně podmiňovat přiznání náhrady újmy bezprostřední přítomností na místě události by bylo nespravedlivé. Vliv má i způsob, jakým se oběť o incidentu dozvěděla. Judikatura vytvořila v rámci případů ochrany osobnosti řadu dalších vodítek, která mohou být nápomocná při určení výše zadostiučinění. Na straně pozůstalého se zohledňuje intenzita jeho vztahu se zemřelým, míra hmotné či existenční závislosti na zemřelém a zejména věk zemřelého a pozůstalých. Jiné dopady bude mít smrt rodiče na dítě v útlém věku a v dospělosti. Naopak na straně škůdce se bere v potaz jeho postoj k události, dopad události do duševní sféry škůdce, majetkové poměry škůdce a také míra zavinění smrti. Soud judikoval, že chování škůdce může mít vliv na snížení náhrady, škůdce může být dokonce zcela zproštěn povinnosti k náhradě, pokud poskytl sekundárním obětem zadostiučinění v podobě omluvy, aktivně a dobrovolně se snažil svůj zásah odčinit nebo projevil lítost. Na druhou stranu soud rozhodne při stanovení výše náhrady v neprospěch škůdce, pokud se chová necitlivě a celkově nevhodně k pozůstalým nebo popírá-li svou vinu.

2.6 Náklady spojené s péčí o zdraví Zákon stanoví, že škůdce má povinnost hradit také „účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, 89

Nález ÚS ze dne 1. 3. 2000, sp. zn. II. ÚS 517/99

40

kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.“90 Zákon zde mezi subjektivní majetková práva poškozeného vzniklá v souvislosti s ublížením na zdraví řadí účelně vynaložené náklady samotného léčení spojené s péčí o zdraví poškozeného, jeho osobu a domácnost. Termín účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného nahrazuje dosavadní označení náklady spojené s léčením. Zbylé dva druhy nákladů jsou v zákoně upraveny nově. Náhrada nákladů má podobu jednorázového plnění a právo na ni vzniká v okamžiku vynaložení. Vyplácejí se zpětně a nově může soud škůdce zavázat ke složení přiměřené zálohy na tyto náklady. Hlavním kritériem náhrady nákladů uvedených v ustanovení je jejich účelnost, která ovšem nelze zaměňovat s nezbytností. Náklady nesmí vznikat nahodile, nýbrž musí mířit k určitému cíli. Při dokazování účelnosti jsou zásadní lékařské zprávy a doporučení. Náklady jsou nahrazovány osobě, která je skutečně vynaložila. Může se jednat o samotného poškozeného, příbuzné, zdravotnické zařízení i více osob najednou. Vztah k poškozenému nemá na přiznání nákladů vliv.

2.6.1 Náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného Náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného jsou náklady, které mají obnovit zdravotní stav poškozeného před újmou nebo ho alespoň zlepšit. Jsou hrazeny pouze pokud nejsou předmětem náhrady zdravotní pojišťovnou. Dle § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění „příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.“91 Důkazní břemeno nese zdravotní pojišťovna. Mezi náklady, které sem patří, řadíme výdaje na léčebné pomůcky, náklady první pomoci, převozu do nemocnice, péče lékaře, léky, rehabilitaci a jiné léčebné procedury a postupy.

90


Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souv. zákonů

41

2.6.2 Náklady spojené s péčí o osobu poškozeného a jeho domácnost Náklady spojené s péčí o osobu a domácnost poškozeného doposud nebyly upraveny právními předpisy a soudní praxe nebyla jednotná, proto je jejich výslovné zakotvení v novém občanském zákoníku více než žádané. Náklady na péči o zdravotně postiženou osobu mohou mít podobu výdajů na asistenci při úkonech osobní hygieny a jiných běžných každodenních činností. Mezi příklady nákladů péče o domácnost poté řadíme obstarání nákupů, úklidu, praní a nejspíše také vyřizování záležitostí na úřadech. Lze sem zpravidla zařadit i náklady péče o potomky poškozeného. Poškozený, který vinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje asistenci při zvládání základních životních potřeb, může na základě zákona o sociálních službách čerpat příspěvek na péči, ale tato dávka bude vzata v potaz při určování výše náhrady. Dávka je určena na úhradu pomoci poskytnuté „osobou blízkou, asistentem sociální péče, registrovaným poskytovatelem sociálních služeb, dětským domovem nebo speciálními lůžkovými zdravotnickými zařízeními hospicového typu.“92 Výše příspěvku se odvíjí od stupně závislosti zdravotně postižené osoby na pomoci jiného. Dřívější právní úprava dle zákona o sociálním zabezpečení93 zajišťovala příspěvek při péči o osobu blízkou. Dávka se do náhrady nezapočítávala. Měla motivovat příbuzné a jiné blízké osoby k péči o poškozeného a předejít tak jeho pobytu ve zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče.

2.7 Náklady pohřbu Předpokladem vzniku práva na náhradu nákladů pohřbu je, že poškozený zemřel na následky ublížení na zdraví a náklady pohřbu nejsou hrazeny veřejnou dávkou ani z pozůstalosti. „Škůdce nahradí tomu, kdo je vynaložil, přiměřené náklady spojené

92

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

93

Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení

42

s pohřbem v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního předpisu. Přitom se přihlédne k zvyklostem i k okolnostem jednotlivého případu.“94 Náklady pohřbu se hradí osobě, která je vynaložila nezávisle na existenci vztahu k zemřelému a patří mezi ně například náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu. Do konce roku 2013 náklady pohřbu upravovalo nařízení vlády, které stanovovalo, že „přiměřené náklady spojené s pohřbem se určí podle pracovněprávních předpisů o odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání; to platí i o výši náhrady nákladů na zřízení pomníku nebo desky.“95 Obsahovalo poznámku pod čarou s odkazem na ustanovení nařízení vlády, kterým se prováděl zákoník práce a některé další zákony.96 S přijetím nového zákoníku práce začalo nařízení odkazovat na jeho § 376 odst. 2, který stanoví, že „náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje účtované za pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše 20 000 Kč, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým podle § 116 občanského zákoníku.“97 V současné době již na pracovněprávní předpisy nový občanský zákoník ani prováděcí právní předpisy v souvislosti s určením výše náhrady pohřbu neodkazují. Vyčíslení je tedy na tom, kdo se náhrady domáhá a na soudu, aby posoudil přiměřenost návrhu. Ten může přiznat náklady nad hranicí stanovenou prováděcím předpisem, pokud jsou přiměřené vzhledem k okolnostem konkrétního případu. Za přiměřené lze považovat náklady, které sice limit překračují, ale důvodem jsou komplikace při přípravě obřadu z objektivních příčin, speciální prvky obřadu na přání zemřelého či z důvodu jeho náboženského vyznání.

94


Nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se prováděl občanský zákoník

96

Nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se prováděl zákoník práce a některé další zákony

97

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

43

Veřejná dávka podle jiného právního předpisu zmíněná v ustanovení § 2961 je synonymem pro pohřebné upravené v ustanovení § 47 a 48 zákona o státní sociální podpoře. Dle tohoto zákona má nárok na pohřebné „osoba, která vypravila pohřeb dítěti, které bylo ke dni smrti nezaopatřeným dítětem, nebo osobě, která byla ke dni smrti rodičem nezaopatřeného dítěte.“98 Současná výše pohřebného je 5000 Kč.

2.8 Peněžité dávky

2.8.1 Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti Dle ustanovení se náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného „hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.“99 Účelem této náhrady je kompenzace rozdílu mezi příjmem, který poškozený získal vinou ublížení na zdraví a který by býval získal, kdyby k újmě nedošlo. Právo na náhradu ztráty na výdělku je dílčí subjektivní právo poškozeného na náhradu újmy. Pro účely náhrady není důležité, zda měl výdělek podobu mzdy, platu, příjmu z podnikání nebo autorského honoráře. Oprávnění rozhodovat o pracovní neschopnosti má ošetřující lékař na základě ustanovení § 57 zákona o nemocenském pojištění.100 Ke vzniku práva na náhradu dochází, pokud je poškozený uznán neschopným konat práci v důsledku újmy na zdraví. Právo na náhradu naopak zaniká s ukončením dočasné pracovní neschopnosti, ovšem trvání pracovního poměru na něj nemá vliv. Důvodem ukončení dočasné pracovní neschopnosti může být uzdravení a návrat k výdělečné činnosti nebo naopak přiznání invalidního důchodu, pokud kvůli zdravotnímu stavu návrat není možný.

98

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

99


Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

44

Ustanovení hovoří o průměrném výdělku, ovšem nezmiňuje, jakým způsobem se průměrný výdělek stanoví. Do 31. 12. 2013 zjišťování průměrného výdělku upravovalo nařízení vlády č. 258/1995101 odkazem na zákoník práce. V případě, že průměrný výdělek nebylo možné zjistit tímto způsobem, hledělo se při jeho výpočtu na konkrétní okolnosti případu, hlavně na daňové přiznání. I po zrušení nařízení zůstal postup výpočtu prakticky nezměněn. Průměrný výdělek osob vykonávajících závislou práci se stanovuje dle zákoníku práce, naopak daňová přiznání jsou hlavním podkladem při výpočtu průměrného výdělku osob samostatně výdělečně činných. U osob vykonávajících závislou práci „průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.“102 dle § 353 zákoníku práce.

„Jestliže

zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek.“103 Hlavním zdrojem pro vyčíslení průměrného výdělku osob samostatně výdělečně činných je daňové přiznání. Na jeho základě však lze zjistit pouze základ daně pro stanovení daně z příjmu. Ke stanovení průměrného výdělku je tedy potřeba i posouzení charakteru jednotlivých příjmů a výdajů podle účetních dokladů, údajů v peněžním deníku nebo tvrzení poškozeného o sjednaných závazcích na rozhodné období. Měly by se vzít v potaz i výdaje na zástupce poškozeného. Výše škody v podobě ztráty na výdělku spočívá v rozdílu průměrného výdělku před poškozením a příjmu, který byl poškozenému vyplácen na základě jiných právních předpisů. Jinými právními předpisy se rozumí především zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění104, který upravuje nemocenské dávky. Prvních čtrnáct dní pracovní neschopnosti poskytuje náhradu zaměstnavatel, poté má poškozený právo na dávky. Do výše škody se v tom případě náhrada zaměstnavatele nepočítá. Zákoník sice předpokládá způsob úhrady v podobě důchodu, ovšem soud může rozhodnout o odbytném nebo se strany dohodnou na jednorázovém plnění. 101


102


103


104

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

45

2.8.2 Náhrada za ztrátu na výdělku v případě žáka nebo studenta „Žáku nebo studentu náleží náhrada za ztrátu na výdělku ode dne, kdy měla skončit jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání, po dobu a) o kterou se jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání prodloužily následkem újmy na zdraví, b) neschopnosti následkem újmy na zdraví, c) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které zpravidla brání úplnému zapojení do výdělečné činnosti, nebo d) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které částečně brání zapojení do výdělečné činnosti, pokud nezameškává vlastní vinou příležitost k výdělku výkonem práce pro něho vhodné.“105 Náhrada za ztrátu na výdělku v případě žáka nebo studenta má vykompenzovat zpomalení nebo ztrátu možnosti nástupu do produktivního života z důvodu ublížení na zdraví. Poškozenými jsou osoby, které se připravovali na budoucí povolání výkonem povinné školní docházky, studiem či jiným způsobem. Právo na náhradu vzniká 30. června devátého školního roku nebo 30. června toho školního roku, ve kterém žák dosáhl sedmnácti let, tedy posledním dnem povinné školní docházky. Čím mladší žák je, tím obtížněji se stanoví výše náhrady. Výše náhrady pro osobu připravující se na budoucí povolání bude určena dle výdělku, kterého by pravděpodobně dosáhla v povolání, které si zvolila.

2.8.3 Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti Právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je dílčím právem na náhradu újmy. Účelem je kompenzovat rozdíl na výdělku před snížením výdělečné schopnosti poškozeného z důvodu ublížení na zdraví a po něm. „Po 105


46

skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu.“106 Výdělečná schopnost nabývá hodnotu až pokud je aktivně využita, proto její ztráta nebo snížení není újmou majetkovou, nýbrž nemajetkovou. Poškozený dočasně nebo trvale není schopen vykonávat svou profesi předpokládaným způsobem. Pokud je poškozený snížen ve výdělečné schopnosti, ale může dále vykonávat svou dosavadní práci, aniž by se to projevilo na výši příjmu, právo na náhradu za ztrátu na výdělku nevzniká. To samé platí v případě, pokud neexistuje příčinná souvislost mezi ublížením na zdraví a snížením výdělečné schopnosti poškozeného. Právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti poškozenému vzniká v den snížení výdělku. Toto právo naopak zaniká přiznáním starobního důchodu. Poškozenému poté náleží právo na náhradu za ztrátu na důchodu. Výše náhrady se stanovuje jako rozdíl mezi průměrným výdělkem před tím než nastala ztráta na výdělku a sníženým výdělkem v důsledku újmy na zdraví v součtu s případným invalidním důchodem. Za invalidní se označuje osoba, u které následkem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu došlo k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %. První stupeň invalidity nepřesahuje 49 %, druhý se pohybuje v rozsahu od 50 % do 69 %, třetí přesahuje 70 %. Při dlouhodobém zvýšení potřeb poškozeného vinou ublížení na zdraví se musí tyto potřeby projevit ve výši náhrady. Pokud je poškozený nezaměstnaný, neexistuje žádný aktuální výdělek, ze kterého by se při výpočtu náhrady dalo vycházet. Jednou z možností je přiznat náhradu v plné výši posledního průměrného výdělku, to by ovšem znamenalo přičíst špatnou situaci na trhu práce k tíži škůdce. Proto se tato situace řeší stanovením pravděpodobného výdělku poškozeného. Přihlédne se k jeho kvalifikaci, zdravotnímu

106


47

stavu, schopnostem a určí se práce, kterou by vykonával, nebýt nedostatku pracovních příležitostí. Jako způsob náhrady zákoník určuje peněžitý důchod, tedy opakující se plnění. Nicméně soud může rozhodnout o náhradě formou odbytného. Po dohodě poškozeného se škůdcem není vyloučeno ani jednorázové poskytnutí náhrady. Z druhého odstavce § 2963 vyplývá, že pokud sice poškozený dosahuje stejného výdělku jako před újmou na zdraví, ale musí k tomu vynaložit více úsilí nebo ho to stojí zvýšenou námahu, výpočet náhrady se bude počítat dle výdělku, kterého by dosáhl bez zvýšeného úsilí. Toto ustanovení má za cíl odčinit obětavost poškozeného. Starý občanský zákoník odst. 4 §447 stanovil, že vláda „může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.“107 Nový občanský zákoník už podobné ustanovení neobsahuje. Na rozdíl od dřívější valorizace prováděné centrálně se uchyluje k tzv. individuální valorizaci. Soud tak při stanovení výše peněžitého důchodu „ přihlédne i ke zvyšování výdělků v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného očekávání“108 vzhledem k jeho schopnostem i obecně k hospodářským podmínkám. Je třeba provést předpověď i ohledně možného zvyšování příjmů poškozeného na základě odpracované doby a zahrnout do ní i mzdové či platové tabulky, pokud je poškozený zaměstnancem. „Jsou-li pro to vážné důvodu, může soud rozhodnout, zda, jakým způsobem a do jaké výše škůdce zajistí pohledávku poškozeného na peněžitý důchod; návrhy stran přitom není vázán.“109 Jedním ze zmíněných důvodů může být obava z neschopnosti a neochoty škůdce k odvádění pravidelných peněžitých plnění nebo riziko nedobytnosti

107

Česko. Zákon č. 40 ze dne 26. února 1964, Občanský zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 1964, částka 19, s. 201-248. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=1257. 108

Tamtéž.

109


48

pohledávky. Nejčastější podobou jistoty bude zástavní právo na nemovitosti jakožto nejbezpečnější způsob zajištění.

2.8.4 Náhrada za ztrátu na důchodu Právo na náhradu za ztrátu na důchodu je také dílčím právem na náhradu újmy a vznikne poškozenému „ve výši rozdílu mezi důchodem, na který poškozenému vzniklo právo, a důchodem, na který by mu bylo vzniklo právo, jestliže by do základu, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou poškozený pobíral v době rozhodné po vyměření důchodu.“110 Se vznikem práva na výplatu důchodu vzniká i právo na náhradu ztráty na důchodu. Ovšem toto právo nevznikne, pokud je ztráta na důchodu následkem pracovního úrazu, protože v tom případě je náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zahrnuta ve vyměřovacím základu důchodu. Výše náhrady je stanovena jako rozdíl mezi skutečně vyměřeným důchodem a mezi důchodem, do kterého by byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Jako způsob náhrady zákoník určuje peněžitý důchod, tedy opakující se plnění. Nicméně soud může rozhodnout o náhradě formou odbytného. Po dohodě poškozeného se škůdcem není vyloučeno ani jednorázové poskytnutí náhrady.

2.8.5 Náhrada bezplatně poskytované práce V případě, že poškozený konal „bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti nebo závodu, nahradí škůdce této jiné osobě peněžitým důchodem, oč přišla.“111 Osoby, v jejichž prospěch poškozený bezplatně poskytoval práce, jsou nepřímými oběťmi, jejich nárok je odvozený. K získání náhrady za poskytovanou práci, kterou zemřelý poskytoval, musí tyto osoby vynaložit peněžité prostředky, které by za života zemřelého 110


Tamtéž.

49

nebylo třeba vynaložit. V okamžiku, kdy poškozený přestal práci vykonávat, vzniká nepřímému poškozenému právo na náhradu. To mu náleží i pokud pro něj poškozený bezplatně provozoval práci mimo domácnost. Při určení výše náhrady se vychází z tržní ceny poskytované práce, tedy kolik peněz musí nepřímý poškozený vynaložit na obdobné plnění na trhu práce. Jako způsob náhrady zákoník určuje peněžitý důchod, tedy opakující se plnění. Nicméně soud může rozhodnout o náhradě formou odbytného. Po dohodě poškozeného se škůdcem není vyloučeno ani jednorázové poskytnutí náhrady.

2.8.6 Náhrada nákladů na výživu pozůstalým „Při usmrcení hradí škůdce peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý ke dni své smrti poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. Náhrada náleží pozůstalým ve výši rozdílu mezi dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu, a tím, co by poškozený podle rozumného očekávání mohl pozůstalým na těchto nákladech poskytovat, pokud by k jeho zranění nedošlo.“112 Cílem ustanovení § 2966 NOZ je zajištění výživy pozůstalých. Jejich ekonomická situace by měla být srovnatelná s tou před smrtí jejich vyživovatele. Aby mohla být náhrada poskytnuta, muselo právo na výživu existovat ke dni smrti poškozeného, nestačí pouhý předpoklad vzniku povinnosti v blízké době.

Náhrada

nákladů na výživu pozůstalým není náhradou nemajetkové újmy, nýbrž škody. Výživa může mít podobu peněz, ale i věcného plnění. Pozůstalí jsou nepřímí poškození a jejich újma je odvozená. Nový občanský zákoník pojem pozůstalý blíže nedefinuje. Vzhledem ke znění druhého odstavce ustanovení, první odstavec za pozůstalé považuje výhradně osoby, kterým byl na základě zákona poškozený povinen poskytovat výživu. Oproti tomu starý občanský zákoník doposud za pozůstalé označoval i osoby, které poškozený vyživoval dobrovolně. Mezi pozůstalé se tedy řadí předci a potomci, neprovdaná matka, manželé, 112


50

osvojenci a jejich předci a potomci. Jedná se o osoby, které ztráta blízkého zasáhla ze sociálního i ekonomického hlediska. Dle ustanovení § 2966 náhrada spočívá ve výši rozdílu mezi „dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu, a tím, co by poškozený podle rozumného očekávání mohl pozůstalým na těchto nákladech poskytovat, pokud by k jeho zranění nedošlo.“113 Výživné může být přiznáno dřívějším soudním rozhodnutím, v tom případě z něj soud vychází při stanovení výše náhrady. Pokud žádné takové rozhodnutí neexistuje, soud posuzuje jeho výši v předběžné otázce. Soud přitom bere v potaz nejen peněžité plnění, ale i osobní péči, kterou zemřelý pozůstalému poskytoval. Jako způsob náhrady zákoník určuje peněžitý důchod, tedy opakující se plnění. Doba jeho poskytování se odvíjí od předpokládaného trvání vyživovací povinnosti či potenciální délce života vyživovatele. Nicméně soud může rozhodnout o náhradě formou odbytného. Po dohodě poškozeného se škůdcem není vyloučeno ani jednorázové poskytnutí náhrady. Výše náhrady se snižuje o vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod, který byl pozůstalému poskytnut. Pravomocný rozsudek o určení výše náhrady může být změněn v důsledku podstatné změny poměrů. Z důvodů slušnosti lze „přiznat příspěvek na výživné i jiné osobě, pokud jí usmrcený poskytoval takové plnění, ač k tomu nebyl podle zákona povinen“.114 Je možné tak učinit také na základě smlouvy. Ustanovení se vztahuje i na osoby, které nejsou příbuznými zemřelého, ani s ním nežily ve společné domácnosti. Nejčastěji se bude jednat o druhy nebo družky. Při posuzování práva na náhradu se bere v potaz i hledisko slušnosti. Soud posuzuje ekonomickou situaci osoby i postavení škůdce.

113


Tamtéž.

51

2.8.7 Výpočet náhrady nákladů na výživu „Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu pozůstalým nebo jiným osobám však nesmí úhrnem převýšit to, co by zemřelému náleželo jako náhrada za ztrátu na výdělku, případně na důchodu.“115 Zákon hovoří o průměrném výdělku, ovšem nezmiňuje, jakým způsobem se průměrný výdělek stanoví. Do 31. 12. 2013 zjišťování průměrného výdělku upravovalo nařízení vlády odkazem na zákoník práce. 116 V případě, že průměrný výdělek nebylo možné zjistit tímto způsobem, hledělo se při jeho výpočtu na konkrétní okolnosti případu, hlavně na daňové přiznání. I po zrušení nařízení zůstal postup výpočtu prakticky nezměněn. Dle zákoníku práce se stanovuje průměrný výdělek osob vykonávajících závislou práci, naopak daňová přiznání jsou hlavním podkladem při výpočtu průměrného výdělku osob samostatně výdělečně činných. Ovšem na rozdíl od náhrady za ztrátu na výdělku se používá čistý průměrný výdělek, nikoli hrubý. Náhrada nákladů na výživu pozůstalým nebo jiným osobám je zákonem limitována výší náhrady za ztrátu na výdělku, případně na důchodu, ovšem správně by měla být limitována výdělkem s připočtením toho, co by zemřelému náleželo jako náhrada za ztrátu výdělku. Celkový součet náhrad pro všechny pozůstalé nemůže překročit příjem zemřelého v součtu s náhradou, kterou by sám obdržel. Druhý odstavec ustanovení § 2967 zavádí nové pravidlo, dle kterého se při vyměření náhrady pozůstalým „přihlédne také k tomu, jak dlouho by usmrcený pravděpodobně žil, nebýt zranění. Při vyměření náhrady jiným osobám se přihlédne k tomu, jak dlouho by usmrcený plnění pravděpodobně poskytoval.“117 Ke stanovení pravděpodobné délky života zemřelého by mohly pomoci úmrtnostní tabulky nebo zvážení jeho zdravotního stavu. 115



117


52

2.9 Odbytné „Je-li pro to důležitý důvod a žádá-li o to poškozený, přizná soud poškozenému namísto peněžitého důchodu odbytné.“118 Odbytné je institut zavedený novým občanským zákoníkem. Jedná se o jednorázové plnění, které může být vyplaceno namísto opakujících se dávek, může tak nahradit peněžitý důchod upraven v § 2962 až 2966. Plněním odbytného právo na opakovanou dávku nadobro zaniká. Odbytné může být nařízeno i ex offo proti vůli škůdce, může být poskytnuto ve splátkách a může být kombinováno i s výplatou důchodu. Aby mohlo být odbytné přiznáno, je nezbytné splnění dvou kumulativních podmínek - poškozený musí o přiznání odbytného požádat a musí k tomu mít důležitý důvod. Privilegium výběru náhrady formou odbytného patří pouze poškozenému, nikoli škůdci. Ovšem volba odbytného skýtá jistá rizika. V případě neschopnosti škůdce splácet dluhy hrozí, že se dostane do úpadku a bude osvobozen od výplaty odbytného. Pouze pohledávky na náhradu újmy způsobené úmyslným porušením právní povinnosti nejsou předmětem osvobození. Je úkolem soudu, aby posoudil důležitost a objektivnost důvodů uvedených poškozeným. Mezi dostačující bychom mohli zařadit potřebu disponovat celou částkou nebo hrozbu neschopnosti či neochoty škůdce poskytovat důchod. Výše odbytného by měla být stanovena tak, aby poškozený získal částku, která se rovná celkovému součtu vyplácených opakujících se dávek, ačkoli jejich přesný rozsah často nelze předem jednoznačně určit. Vzhledem k faktu, že zákon výslovně neuvádí posouzení zájmů škůdce při přiznání odbytného, nejspíše na jeho zájmy soudy nemají brát ohled.

118


53

2.10 Náhrada nemajetkové újmy – subsidiární ustanovení „Odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.“119 Ustanovení § 2971 NOZ může být použito ve dvou rovinách. V té první se jedná o subsidiární pravidlo, na jehož základě má poškozený právo požadovat náhradu nemajetkové újmy, pokud mu nenáleží na základě jiného ustanovení. Ve druhé rovině zajišťuje náhradu nemajetkové újmy tzv. sekundárním obětem, jejichž újma je odvozena od újmy přímého poškozeného. Nový občanský zákoník stanoví, že se nemajetková újma hradí pouze v případě, kdy je tak výslovně stanoveno. Jedná se zejména o náhradu újmy na přirozených právech a ceny zvláštní obliby. Ustanovení § 2971 stojí mimo tyto dvě kategorie a pokud jsou splněny podmínky v něm stanovené a není možnost náhrady na základě újmy na přirozených právech a náhrady ceny zvláštní obliby, poškozený má právo na náhradu právě dle tohoto ustanovení. Druhá skupina osob aktivně legitimovaných v tomto ustanovení jsou tzv. sekundární oběti, které mohou ve výjimečných situacích také požadovat náhradu škody při existenci pravděpodobnosti srovnatelného psychického poškození s poškozením přímých poškozených určitou škodnou události. Ovšem nejedná se o blízké osoby dle § 2959. Často jde o účastníky, svědky nebo jinak zúčastněné osoby v případech kvalifikovaných nehod.

119


54

2.10.1 Újma primárního poškozeného Újma primárního poškozeného nemusí mít podobu pouze ublížení na zdraví, může se jednat i o majetkovou újmu nebo újmu na zvířeti. Přímý poškozený a sekundární oběť jsou omezeni v požadování odčinění nemajetkové újmy existencí zvláštních okolností. Zákoník ponechává jejich bližší specifikaci na judikatuře a doktríně, ale demonstrativně zmiňuje dva typy. Prvním z nich je újma způsobená protiprávním činem, zejména porušením důležité právní povinnosti z hrubé nedbalosti. Za důležitou právní povinnost není považováno jakékoli právní pravidlo, nýbrž pravidlo, které je určeno k ochraně nejdůležitějších právních statků jako je zdraví a život, ale lze sem zahrnout i majetek. Pokud porušení této právní povinnosti nejdůležitější právní statky významně neohrožuje, nelze mluvit o důležité povinnosti. Hrubá nedbalost není samostatný druh nedbalosti, nýbrž její závažnější stupeň. Vyjadřuje lehkomyslnost a bezohlednost škůdce a nezáleží na tom, jestli se jedná o vědomou nebo nevědomou formu. Tím druhým typem je újma úmyslně způsobená z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Zvlášť zavrženíhodná pohnutka je v trestním zákoníku definována jako pohnutka, „která je v příkrém rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí zpravidla o morální bezcitnosti, zvrhlosti, o bezohledném sobectví, o pohrdavém postoji k základním lidským hodnotám, zejména k lidskému životu“.120 Ovšem protiprávní čin v této souvislosti nemusí mířit jen proti životu člověka, ale i zvířete. Ustanovení určuje, že nemajetková újma náleží každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Popisuje to situaci, kdy primární poškozený je vystaven újmě, které sekundární poškozený přihlíží a vyvolává v něm vnitřní psychické procesy vedoucí k jeho vlastní újmě. Správné určení příčinné souvislosti je zásadní v omezení počtu případů odčinění nemajetkové újmy sekundárních obětí. Aby byla újma přičitatelná škůdci, musí se sekundární oběť nacházet v bezprostřední blízkosti škodné události a musí ji vnímat

120

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

55

přímo. U osob, jejichž profese předpokládá takové situace, je v naprosté většině případů příčinná souvislost vyloučena. Příčinná souvislost tvoří hlavní rozdíl mezi ustanoveními dle § 2959 a § 2971, jelikož v prvním případě má sekundární oběť právo na náhradu újmy i v případě nepřímého vnímání škodné události.

56

3 Zvláštní ustanovení 3.1 Náhrada při poškození věci „Při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.“121 Z ustanovení vyplývá, že není rozhodné, zda k újmě došlo porušením zákona nebo smlouvy. Jeho aplikace předpokládá existenci všech podmínek vzniku povinnosti na náhradu škody. Zákoník sice mluví jen o poškození věci, ale ustanovení se vztahuje i na škodu způsobenou jiným způsobem. Mezi tyto způsoby patří zničení, ztráta, odcizení a mělo by sem spadat i obchodní znehodnocení. Ke zničení věci dochází, pokud je zmařena její podstata, stane se plně nepoužitelnou nebo je její oprava nerentabilní. Náhrada zničené, ztracené nebo odcizené věci se uskutečňuje dodáním obdobné věci nebo zaplacením její ceny. Poškození věci spočívá ve snížení její funkční nebo estetické hodnoty, lze ovšem většinou opravit. Poškození hromadné věci může spočívat i v narušení její organizovanosti. Nicméně pouhé ohrožení věci nemůže být bráno jako její poškození. Obchodní znehodnocení věci spočívá ve snížení její obchodní hodnoty v důsledku škodné události. Nejčastěji je tento termín skloňován v souvislosti s automobily. I v případě, kdy je automobil po havárii zcela opraven, jeho hodnota na trhu je nižší a tento rozdíl musí být nahrazen nezávisle na tom, zda si majitel automobil nechává, nebo ho má v úmyslu prodat. Nejvyšší soud se k náhradě obchodního znehodnocení věci vyjadřoval zamítavě, ovšem Ústavní soud jeho názor nesdílel.122

121



57

3.1.1 Primární způsob určení výše peněžité náhrady Nový občanský zákoník stanovuje jako primární způsob náhrady škody uvedení do předešlého stavu. Peněžitá náhrada přichází v úvahu pouze na přání poškozeného nebo pokud uvedení do předešlého stavu není dobře možné. Výše peněžité náhrady se odvíjí od nákladů potřebných k uvedení do předešlého stavu. Základem této zásady je myšlenka, že škůdce ani poškozený by neměli být zvýhodněni na základě způsobu náhrady škody, který v konkrétním případě přichází v úvahu. Naturální restituce není dobře možná, pokud není hospodářsky smysluplná. V případě, kdy by náklady uvedení do předešlého stavu překročily hranici 150 % ceny věci, škůdce může namítat, že naturální restituce není smysluplná, tudíž ani dost dobře možná a poškozený by tak měl nárok pouze na náhradu ceny, za kterou by koupil obdobnou věc. Dle soudobé rakouské judikatury musí poškozený použít peníze k opravě poškozené věci. V opačném případě by získal jen částku, o kterou se snížilo jeho jmění po škodné události. Ovšem český Nejvyšší soud došel k závěru, že není podstatné, zda poškozený peníze použije k opravě věci, či nikoliv. V případě první varianty je třeba, aby poškozený k opravě přistoupil co nejdříve, protože s oddalováním opravy se mohou náklady zvýšit.

3.1.2 Sekundární způsob určení výše peněžité náhrady V případě, že naturální restituce není dobře možná, nebo si poškozený zvolí peněžitou náhradu, škůdce nahradí rozdíl mezi stavem věci po škodné události a stavem věci jaký by byl, pokud by ke škodné události nedošlo. Při stanovení výše náhrady se vychází z ceny věci, která je definována jako hodnota věci vyjádřená v penězích. 123 Ta se určuje jako cena obvyklá. Obvyklá cena není definována zákonem, ovšem je za ní považována cena obdobné věci při obvyklém obchodování s uvážením všech okolností, které ji ovlivňují. V potaz ovšem nejsou brány mimořádné okolnosti trhu, mezi které

123


58

patří například stav tísně prodávajícího, kupujícího nebo důsledky přírodních či jiných kalamit. Stejně tak se nezohlední ani zvláštní obliba a osobní poměry prodávajícího nebo kupujícího včetně majetkových, rodinných nebo obdobných vztahů mezi prodávajícím a kupujícím. Obvyklá cena je tedy objektivně zjišťována. Mohou nastat situace, kdy obvyklou cenu nelze zjistit. Je nemožné určit obvyklou například cenu uměleckého díla, které není předmětem běžného obchodu, proto se vychází z ceny předmětu pro vlastníka v době poškození. Při určení výše škody se zohlední také co „poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit“.124 Náhrada musí zaručit, že poškozený bude moci věc používat takovým způsobem a v takové míře jako před škodnou událostí. Otázkou je, kdy se jedná o náhradu škody směřující jen k uvedení do předešlého stavu a kdy už jde o takové zvýšení hodnoty věci, které nemůže jít k tíži škůdce. Dle čl. 10:103 PETL ,„je-li určována výše náhrady škody, musí být uvážen prospěch, který poškozený získal škodnou událostí, ledaže je tato neslučitelná s výhodou“.125 V případě poškození použité věci, kterou nelze pořídit z druhé ruky, není dostačující peněžitá náhrada snížená o opotřebení. Poškozený si nebude schopen za tyto prostředky pořídit věc novou, leda s doplněním vlastních financí. Taková náhrada škody nesplňuje požadavek nastolení takových poměrů, jako kdyby ke škodě nedošlo. Příkladem může být škoda v podobě poškození již opotřebovaných vstupních dveří domu. Náhrada v podobě ceny dveří snížená o amortizaci je nesmyslná s přihlédnutím k faktu, že v bazaru opotřebované dveře koupit nelze a poškozený bude muset přistoupit ke koupi nových, dražších dveří.126 Ovšem je samozřejmostí, že nemůže požadovat cenu bezpečnostních dveří, pokud měl pouze obyčejné.

124




59

Soudy doposud rozhodovaly opačným způsobem s odůvodněním, že přiznáním plné ceny by došlo k obohacení poškozeného.127 Ústavní soud byl jiného názoru, když judikoval, že je třeba vážit účel náhrady škody. V případě účelného provedení opravy směřující jen k odstranění následků škodné události dle Ústavního soudu nelze přenášet odpovědnost za úhradu nákladů ze škůdce na poškozeného a tím ho znevýhodňovat.128 Nový občanský zákoník zjevně navazuje na tento judikát Ústavního soudu. Důvodová zpráva uvádí, že náhrada může převýšit obvyklou cenu poškozené věci až o třetinu.129 Výše zmiňované ovšem neznamená, že bezdůvodné obohacení poškozeného je tolerováno.

3.1.3 Cena zvláštní obliby V případě, že škůdce poškodil „věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby“.130 Jedná se o zvlášť závažné případy protiprávních činů. Cena zvláštní obliby je institut, který zavádí nový občanský zákoník. Jedná se o mimořádnou cenu věci s důrazem na zvláštní poměry nebo na zvláštní oblibu na základě vlastností věci a plní nejen reparační, ale i satisfakční funkci. Pokud tedy škůdce úmyslně poničí věc, kterou má poškozený ve zvláštní oblibě, bude nucen zaplatit nejen skutečnou cenu věci, ale i cenu zvláštní obliby, tedy hodnotu věci z osobního pohledu poškozeného. Při stanovení její výše se berou v potaz osobní city poškozeného, jeho vztah k věci a jiné nemajetkové zájmy. Většinou se jedná o věci, jejichž tržní cena je zanedbatelná, ale ke které má poškozený silný citový vztah, tudíž cena zvláštní obliby bude několikanásobně vyšší. Mezi takové věci budou nejčastěji patřit umělecké díla,

127


128

Nález Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. II. ÚS 2221/07

129

Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze): Nový občanský zákoník. Ministerstvo spravedlnosti ČR. 598 s. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/texty-zakonu/ 130


60

šperky, rodinné dědictví, obydlí; obecně věci, ke kterým se vážou vzpomínky poškozeného. Cena zvláštní obliby se může projevit i u domácích mazlíčků.

3.1.4 Svévole a škodolibost Cena zvláštní obliby se hradí, pokud je splněn subjektivní předpoklad způsobení škody ze svévole nebo škodolibosti. Jedná se o kvalifikované případy vystupňovaného úmyslu, který musí prokázat poškozený. Svévole směřuje k samotnému způsobení škody, škodolibost k osobě poškozeného. Svévolně jedná ten, kdo škodí bezúčelně z rozmaru a pro potěšení. Osoba poškozeného je škůdci lhostejná. Škodolibě poté jedná ten, kdo pro osobní důvody chce způsobit bolest či duševní útrapy právě určité osobě.

3.2 Náhrada při poranění zvířete Právní pojetí zvířete se s novým občanským zákoníkem mění, zvíře už není považováno za věc, nýbrž dle § 494 má živé zvíře „zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor.“131 Nicméně základní zásady náhrady škody týkající se zvířete zůstávají stejné. V případě poranění, usmrcení nebo jiného znehodnocení zvířete má jeho majitel právo na navrácení do předešlého stavu, na peněžitou náhradu a za splnění předpokladů i cenu zvláštní obliby. Rozdíl nastává až v úpravě náhrad léčebných nákladů při poranění zvířete, kdy škůdce nahradí „účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného.“132 Měřítkem účelnosti nákladů je to, zda by je v konkrétní situaci vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného. Jedná se o kritérium navazující na standard

131


Tamtéž.

61

rozumně pečlivé osoby dle § 4 odst. 1 NOZ.133 Náklady, které může poškozený požadovat, tudíž nejsou neomezené, nicméně mohou převýšit cenu zvířete podstatným způsobem. Definici přístupu rozumného chovatele zákoník neobsahuje, proto bude třeba v každém konkrétním případě posoudit hodnotu zvířete, jeho prospěšnost, význam, oblibu u majitele či jiných osob, vzácnost a výjimečnost. Toto ustanovení se proto použije hlavně u domácích mazlíčků a také u zvířat se zvláštními schopnostmi jako například u asistenčních psů, zpravidla nikoli u užitkových zvířat. Do nákladů, které mohou být nahrazeny na základě tohoto ustanovení, nespadají pouze přímé náklady na léčbu, ale také náklady rehabilitace, zdravotní pomůcky, potravinové doplňky nebo i náklady na převoz zvířete k veterináři. Poškozený může požadovat náhradu nákladů i v případě, kdy se léčba postupem času ukázala jako neúčinná, nebo pokud došlo jen k částečnému uzdravení zvířete. Ustanovení výslovně zmiňuje, že poškozený má právo na zálohu na náklady. V případě, kdy se ukáže, že domnělý škůdce, který poskytl zálohu, nesplňuje podmínky pro vznik povinnosti nahradit škodu, záloha musí být vrácena. To samé platí pro přeplatek, pokud byla poskytnuta záloha větší než později přiznaná náhrada. V opačném případě by se jednalo o bezdůvodné obohacení. Poskytnutí zálohy tedy neznamená uznání

práva

na

133

náhradu

škody.


62

Závěr

Považuji za přirozené, že přijetí nového kodexu občanského práva s sebou přináší určité společenské změny, jistou dávku obavy z neznámého a je provázeno rozporuplnými názory veřejnosti. Jinak tomu není ani v případě nového občanského zákoníku. Část právnické obce ho vítá, druhá ho naopak podrobuje kritice. Ta se týká nejen nepřesností v legislativním textu, ale i terminologie a konceptu právních institutů. To a další skutečnosti byly příčinou toho, že po necelých dvou letech účinnosti se chystá novela občanského zákoníku. Jedná se o novelu hlavně technického rázu, nicméně dojde i na doplnění či změnu některých ustanovení s cílem zaplnit legislativní mezery. Aktuálně je novela schválená legislativní radou vlády a čeká na projednání a schválení samotnou vládou. Hlavním přínosem nového občanského zákoníku v oblasti náhrady újmy je podle mě sjednocení obecného a zvláštního závazkového práva v jednom právním předpisu a odstranění dvojkolejnosti právní úpravy v obchodním a občanském zákoníku, která byla dosti nepřehledná a způsobovala aplikační problémy. Změnou k lepšímu je posílení postavení poškozeného rozšířením možností k uplatnění náhrady újmy a snaha o větší respektování jeho majetkových i nemajetkových práv. Projevem tohoto úsilí je také zrušení Bodové vyhlášky, která dle mého názorů výrazně podhodnocovala výši náhrad. Nově je stanovení výše přiměřeného zadostiučinění výhradně na uvážení soudů. Zákon jim neposkytuje žádná objektivní hlediska, kterými by se při rozhodování mohly řídit a nastává tak všeobecná obava o zachování právní jistoty. Soudy mají při určování výše náhrady brát ohled na všechny relevantní skutečnosti, ovšem názory na to, co relevantní je a co naopak není, se značně liší. Zatímco doteď se řada sporů o újmu na zdraví dala vyřešit mimosoudně, vlivem nového občanského zákoníku budou poškození pravděpodobně vystaveni finančně náročnému dokazování v rámci vleklých soudních sporů. Otázkou také je, do jaké míry je soudce schopen posoudit míru duševních útrap nebo zda-li budou muset být podrobovány znaleckému posudku.

63

Osobně vítám snahu zákonodárců o zvýšení přiznávaných částek a o individuální přístup ke každému případu, ale jsem toho názoru, že zavedení určitých objektivizačních kritérií, ze kterých budou moci soudci vycházet, je nezbytné. Přispěje nejen k zachování principu legitimního očekávání, snadnějšímu určování výší náhrad soudy, ale i při vyčíslování nároků poškozenými v žalobních návrzích. Východiskem může být Metodika Nejvyššího soudu, která je určitým kompromisem mezi pojetím nemajetkové újmy Bodovou vyhláškou a novým občanským zákoníkem. I když vítám snahu zákonodárců nastolovat lepší podmínky pro poškozené v oblasti získávání náhrad za újmu na zdraví, neměla by přerůst v nepoměrné znevýhodňování škůdců. V situaci, kdy se zdravotní stav poškozeného opakovaně zhoršuje, škůdce se ocitá v nejistotě týkající se budoucích výdajů, které mohou stále narůstat. Zákoník vychází vstříc poškozeným také úpravou náhrady škody při poranění zvířete, náhradou ceny zvláštní obliby a zohledněním nákladů nutných k obnově věci. Hlavní přínos nového občanského zákoníku v oblasti náhrady újmy tedy spatřuji v posílení právního postavení poškozených, sjednocení roztříštěné právní úpravy a ve výslovném zakotvení právních pravidel, která jsou v současnosti pro laika vyvoditelná z pouhého textu zákona. Ovšem pouze praxe ukáže, jestli se nový zákoník skutečně osvědčí.

64

Seznam použitých zkratek

NOZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

PETL

Principy evropského deliktního práva

MKF

Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví

Metodika

Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví

65

Použitá literatura

Odborné publikace BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 829 s. ISBN 978-80-7380-413-8. ELIÁŠ, K. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 358 s. ISBN 978-807478-493-4. NOVOTNÝ, P., KOUKAL, P. Nový občanský zákoník: náhrada škody. První vydání. 139 s. ISBN 978-80-247-5165-8. 92 ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J.; FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. s. 1516. ISBN 978-80-7478-630-3. VOJTEK, P. Přehled judikatury ve věcech náhrady škody. ASPI, a.s. Praha: 2006, 712 s. ISBN 978-80-7357-194-8. HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 20553014), Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014, xxv, 2046 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-287-8. BEZOUŠKA, P., PIECHOWICZOVÁ, L. Nový občanský zákoník: nejdůležitější změny. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 375 s. Právo (ANAG). ISBN 978-80-7263819-2. HRÁDEK, J., TICHÝ, L. Principy evropského deliktního práva: Czech Translation. EUROPEAN GROUP ON TORT LAW. Principles of European Tort Law: Text and Commentary. Wien: SpringerWienNewYork, 2005, s. 196 - 201. ISBN 3-211-23084-X. Dostupné také z: http://www.egtl.org/Principles. KOBLIHA, I.; ELISCHER, D.; Náhrada škody podle občanského a obchodního zákoníku, zákoníku práce, v oblasti průmyslového vlastnictví a podlea utorského zákona: praktická příručka. 1. vyd. Praha: Leges, 2012, 390 s. ISBN 978-80-87212-97-4

66

Odborné články TOMANČÁKOVÁ, B. Kolikrát ještě budeme diskutovat kolik za lidské utrpení? Právní rozhledy. 2009, roč. 17, č. 3, s. 99-101. ISSN 1210-6410. Dostupný z právního informačního systému ASPI. VLASÁK, Michal. Náhrada nemajetkové újmy v Principech evropského deliktního práva (PETL) a v návrhu občanského zákoníku. Jurisprudence. 2009, č. 4, s. 40-49. ISSN 1802-3843. Dostupný z právního informačního systému ASPI. MIKYSKA, M. Náhrada škody újmy na zdraví podle návrhu nového občanského zákoníku – krok kupředu nebo zpět? Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 22, s. 826-830. ISSN 1210-6410. Dostupný z právního informačního systému BECK. ELISCHER, D. Pojetí škody, resp. újmy v aktuálních dokumentech evropského deliktního „soft law“, Právník. 2011, č. 4, s. 378, ISSN 0231-6625. Dostupný z právního informačního systému ASPI. MELZER, F. Co působí problémy při náhradě škody. Právní rádce. 2015, č. 2, s. 38-42. ISSN 1210-4817. Dostupný z právního informačního systému BECK. LAVICKÝ, P., DOLEŽAL, T. Pojetí náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle nového občanského zákoníku a s tím spojené procesní aspekty. Právní rozhledy. 2014, č. 10, 358-361. ISSN 1210-6410. KADLUBIEC, V. Kompenzace nemajetkové újmy na zdraví po 1. 1. 2014 – vybrané aspekty. Právní rozhledy. 2015, č. 17, 593-598. ISSN 1210-6410. BERKOVÁ, Z. Způsob a rozsah náhrady škody v návrhu občanského zákoníku. Právní forum. 2011, č. 11-12. Dostupný z právního informačního systému ASPI. ČUŘÍKOVÁ, P. Nemajetková újma dle nového občanského zákoníku. Bulletin advokacie. 2015, č. 4. ISSN 1806-8280. Dostupné také z: http://www.bulletinadvokacie.cz/nemajetkova-ujma-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku?browser=mobi DOLEŽAL, T. Jak odškodňovat nemateriální újmy na zdraví? Principy a východiska. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2015, roč. 5, č. 5. ISSN 1804-8137. Dostupné také z: http://www.ilaw.cas.cz/medlawjournal/index.php/medlawjournal/article/view/95 PELIKÁN, M. Limity náhrady újmy podle občanského zákoníku. Rekodifikace a praxe. 2014, č. 11. ISSN 1805-6822. Dostupný z právního informačního systému ASPI. KLESNIAKOVÁ, J. Vplyv nového občianskeho zákonníka na rozhodovanie o náhrade nemajetkové ujmy v civilnom a v trestnom konání. Právní rozhledy. 2014, č. 8. ISSN 1210-6410.

67

Právní předpisy Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Publikována pod č. 209/1992 Sb. m s. Zákon č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souv. zákonů Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení Nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se prováděl občanský zákoník Nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se prováděl zákoník práce a některé další zákony Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

68

Internetové zdroje Důvodová zpráva k NOZ (konsolidovaná verze): Nový občanský zákoník. Ministerstvo spravedlnosti ČR. 598 s. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovanaverze.pdf

Judikatura Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1651/2005 Stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne dne 18. 11. 1970, sp. zn. Cpj 87/70 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.01.1996, sp. zn. II. Odon 15/1996 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.01.2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.08.2008, sp. zn. 25 Cdo 1233/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4506/2008 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1158/2012 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1160/2005 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2206/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 642/2003 Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 1998, sp. zn. 23 C 52/96 Nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2000, sp. zn. II. ÚS 517/99 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 567/2007 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 347/2000 Nález

Ústavního

soudu

ze

dne

19.

69

3.

2008,

sp.

zn.

II.

ÚS

2221/07

Název práce a jeho překlad do anglického jazyka 

Způsob a rozsah náhrady škody



Manner and extent of compensation

Klíčová slova/ Key words 

Náhrada újmy



Způsob náhrady



Rozsah náhrady



Škoda



Nemajetková újma



Compensation



Manner of compensation



Extent of compensation



Material damage/Property damage



Non-pecuniary damage

70

Abstrakt v českém jazyce

Diplomová práce se věnuje úpravě způsobu a rozsahu újmy v občanském právu, která je systematicky zařazena do části čtvrté nového občanského zákoníku, nazvané Relativní majetková práva a dále do její hlavy třetí, označené jako Závazky z deliktů. Konkrétně způsobu a rozsahu škody jsou věnována ustanovení § 2951 až § 2971. Práce obsahuje základní srovnání úpravy způsobu a rozsahu újmy ve starém a novém občanské zákoníku s důrazem na nejpodstatnější změny. Přibližuje novou terminologii a nově zavedené instituty. Obsahuje analýzu nejen české právní úpravy, nýbrž zmiňuje i evropskou tendenci úpravy způsobu a rozsahu náhrady a okrajově porovnává českou podobu některých institutů s úpravou v okolních zemích. Práce je uspořádána v návaznosti na systematiku ustanovení o způsobu a rozsahu náhrady v novém občanského zákoníku a stejně jako ona se člení do tří částí. První z nich se věnuje náhradě škody. Jejím hlavním tématem je způsob a rozsah náhrady škody a předpoklady jejího snížení. Obsahuje také úpravu náhrady škody způsobené úmyslným trestným činem a pravidla určování výše náhrady škody soudem v případě, kdy ji nelze přesně vyčíslit. Tématem druhé kapitoly je nemajetková újma s důrazem na újmu na zdraví. Kapitola obsahuje definice bolestného, ztížení společenského uplatnění a dalších nemajetkových újem. Přibližuje problémy spojené se zrušením systému bodového hodnocení jednotlivých ublížení na zdraví a nastiňuje možná řešení včetně Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Mimo úpravy újmy na zdraví kapitola obsahuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, tzv. reflexní újmu, náklady spojené s péčí o zdraví, odbytné a také vyjmenovává peněžité dávky. Poslední, třetí kapitolou, jsou zvláštní ustanovení, v rámci nichž je přiblížena náhrada při poškození věci a náhrada při poranění zvířete, která je promítnutím nového pojetí

zvířete

v občanském

71

právu.

Abstract in English

This diploma thesis deals with the manner and extent of compensation for damage in civil law, which is systematically included in the fourth part of the Civil Code, entitled Relative property rights and in section named Obligations arising from torts. Specifically, the manner and extent of compensation for damage is defined in articles from 2951 to 2971. The thesis contains basic comparison of the conceptions of the manner and extent of compensation in the former Civil Code and in the new one, with emphasis on the most important reforms. It clarifies new terminology and describes the background of the newly established rules of law. It contains an analysis of the Czech legislation and its comparison with legislation of the neighboring states. It also mentions the European conception of the manner and extent of compensation for damage. The system of the thesis follows the organisation of the provisions on the manner and extent of compensation in the new Civil Code and is also divided into three chapters. The first one deals with compensation for material damage. Its main issue is the manner and extent of the material compensation and the conditions for its reduction. It also contains a provision on compensation for damage caused by an intentional criminal offence and rules for determining the amount of damages by a court if it cannot be accurately determined. The issue of the second chapter is non-pecuniary harm with an emphasis on bodily harm. The chapter contains definitions of pain, deteriorated social position and other non-pecuniary harm suffered. It mentions the problems connected to the abolition of the points evaluation system for bodily harm and suggests possible solutions including the Methodology of the Supreme Court concerning compensation for nonpecuniary bodily harm. The chapter deals with circumstances deserving special consideration, derived damage, costs associated with health care, one-time settlement, and also lists cash benefits.

72

Finally, the third chapter incorporates two special provisions - compensation in a case of damage to a thing and compensation for an injury of an animal that reflects a new legal concept of an animal in civil law.

73

Způsob a rozsah náhrady škody

Recommend Documents