ZPRAVODAJ VINOHRADSKÉHO

2011 1

ZPRAVODAJ VINOHRADSKÉHO SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ

FILIPSKÝM

4,4

RADUJTE SE V PÁNU VŽDYCKY, ZNOVU ŘÍKÁM, RADUJTE SE!

BIBLICKÝ ÚVODNÍK: „…Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem Vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ Matouš 28.19,20 Petr mu odpověděl „Jsi-li to Ty, poruč mi, ať přijdu k Tobě po vodách!“ A On řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Matouš 14.28,29 Ježíšův velký příkaz k učedníkům, který jim řekl před tím, než odešel ke svému Otci, byl velmi jasný – jít a získávat učedníky ze všech národů. Strávil s nimi tři roky, učil je, vychovával a obětoval se za ně, nakonec za ně zaplatil poslední oběť, aby byli dobře připraveni pokračovat v práci, kterou On začal, a aby budovali Jeho Církev. Druhý výše uvedený odkaz nám připomíná jednu z těch zvláštních učebních lekcí, která – jsem si jist – zanechala v jeho učednících trvalý dojem. Za bouřky Ježíš kráčel po vodě. Při jiné události v evangeliích, zuřila bouřka, když apoštolové byli ve člunu na Galilejském jezeře, Ježíš byl s nimi ve člunu a převzal kontrolu nad větrem a vlnami. Ale tentokrát ho nechali na pobřeží. Tváří tvář přírodním živlům byli tito silní rybáři naplněni strachem. Když Ježíš viděl jejich nouzi, vydal se k nim pěšky po hladině. Nejenom, že měli strach, ale dokonce si mysleli, že je to duch nebo přízrak. Ale vzápětí Ježíš řekl: „Vzchopte se. To jsem já. Nebojte se.“ Přesně ta útěcha, kterou potřebovali slyšet. Jaká lekce pak následovala pro učedníky? Petr, který vždycky, když měl šanci, využil každou příležitost otevřeně mluvit, zakřičel na Ježíše, aby ho zavolal na vodu. Bible docela jasně uvádí, že Petr vystoupil ze člunu a kráčel vstříc Ježíši. S očima upřenýma na Ježíše také kráčel po vodě. Trvalo to do té doby, než odvrátil svůj zrak od Ježíše a pohlédl na živly, které ho obklopovaly, na sílu větru a bouřlivé vlny, které ohrožovaly jeho život stejně jako život dalších učedníků. Kvůli tomu se však začal topit. Volal o pomoc. Ježíš k němu přišel proto, aby ho zachránil. Napomenul ho pro krátké trvání jeho víry a pochybování a pomohl mu zpátky do člunu. Jsem si jist, že Petr nikdy nezapomněl na tuto zázračnou chůzi víry po vodě. Avšak mojí otázkou je, co se z této události naučili další učedníci. Určitě začali o trochu více rozumět tomu, kým Ježíš ve skutečnosti je, i tomu, že Mu mohou důvěřovat obzvláště v dobách zlých, když mají problémy, a také že víra je opravdovou vírou jenom tehdy, když jsme ochotni ji prakticky uplatnit a vyjít ze člunu! Na začátku nového roku je dobré se podívat na svou víru znovu, od základu, a rozvažovat, co znamená pro nás v každé z našich jedinečných situací uplatňovat víru v praxi, abychom naplnili Ježíšovo přikázání, které nám dal. A to je získávat Mu učedníky ze všech národů.(Brian Sedgwick)

BOHOSLUŽBY V ÚNORU PRAVIDELNÁ SETKÁNÍ:

PO – 18:30 zkouška hudební skupiny (sál 1. p.) ÚT – 18:00 skupinka seniorů (1x za 14 dní – přízemí) ÚT – 18:00 biblická hodina (POZOR! 1. února výjimečně NENÍ) ST – 17:00 mládež Rybičky (suterén) ČT – 18:30 skup. mladých u Tomaškovičových (1x za 14 dní) PÁ – 16:00 dorost Domeček a Klíček + fotbal po dorostu PÁ – 18:00 zkouška sboru KVAS (sál 1. p) NE – 9:30 bohoslužba (1. NE v měsíci vždy s Večeří Páně) DALŠÍ SETKÁNÍ:

31.1. 5.2. 8.2. 13.2. 16.2. 16.2. 17.2. 18.2. 6.3.

– 2.2. v 9:30 v 17:00 ve 13:15 ve 14:30 v 18:30 v 17:00 - 19.2. v 9:30

– – – – – – – – –

pastorálka kazatelů v Havlíčkově Brodě kurz 1. pomoci – Dorostová unie u nás porada sborové diakonie (přízemí) táborová porada (suterén) setkání seniorů (přízemí) setkání mediků 2M (přízemí) staršovstvo (přízemí) In-spiro motivační akce pro sb. pracovníky (Č. Most) dop.bohosl.– neděle ETS s pořádáním sbírky

NAROZENINY V ÚNORU

Sokolová Marie Marková Marie Wagenknecht Tomáš Šulc Miroslav Benešová Anna Kremláčková Jiřina Somolová Olga Mazaný Ondřej Mošnerové Lydie

2.2. 3.2. 3.2. 7.2. 11.2. 12.2. 13.2. 14.2. 14.2.

Marek Samuel Čásenská Marta Kaleta Benjamin Pelech Ondřej Drahorádová Julie Wagenknecht Lukáš Hošková Zuzana Slouka Martin

14.2. 14.2. 17.2. 17.2. 17.2. 26.2. 26.2. 2.3.

INFORMACE ZE STARŠOVSTVA:

• Staršovstvo přijalo Sáru Lindrovou za přípravnou členku a Petra Jonáše za plnoprávného člena sboru. Máme radost, že Pán Bůh přidává do našeho sboru další, kteří ho chtějí následovat.

• Staršovstvo doporučilo našeho vikáře Viktora Gliera k ordinaci pro službu kazatele. Viktor působí na stanici Zbraslav jako vikář od června 2007, od října 2009 převzal odpovědnost také za druhou stanici našeho sboru v Řevnicích. Na obou místech vede staršovstvo, slouží kázáním každou neděli na Zbraslavi a 2–3x v měsíci v Řevnicích, kde je shromáždění v neděli odpoledne. • Naše církev má ústavu a řád, kterými se řídí. Změny v těchto dokumentech provádí konference na základě návrhů. Naše staršovstvo podalo RCB koncem roku konferenční návrh k úpravě čl. 100, 101 týkající se církevního sňatku. O ostatních návrzích i o tom, jak postupuje projednávání našeho návrhu, se dočtete v dalších Zpravodajích. • Jirka a Lucka Soljakovi přestoupili z Řevnic zpátky do mateřského sboru, tak je tu častěji uvidíme.

INFORMACE Z HOSPODÁŘSKÉ RADY:

Na programu bylo shrnutí stavu prací ve sb. domě, revizí a úkolů. • Revize: Koncem minulého roku proběhla revize hasících přístrojů. Čekáme na dokončení revize komínů, které je zapotřebí k revizi plynu. Revize elektřiny ve společných prostorách je hotova, další je plánována dle předpisů. Letos by měla proběhnout revize hromosvodů. • Nájemní byty: Po celkové rekonstrukci bytu po Švecových, máme nyní nové nájemníky – Jonášovi. Petr Jonáš rozšířil řady členů hospodářské rady. V podkrovním bytě po Mazaných jsou Uhrovi. Tomáš Uher si pronajal i přilehlou kancelář pro UKH. Mezi nepříjemné a náročné činnosti patří dohady s dlužníky nájemného. Nejedná se o zde vyjmenované. Dále řešíme drobné opravy v nájemních bytech, jako jsou opravy žaluzií apod. • Havárie: Každá zima prověří náš dům a nebylo tomu jinak i letos. Kalamitní stav si vyžádal shoz sněhu ze střechy, který při oblevě ohrožoval chodce na chodníku. Shoz jsme zajistili svými silami. Tíha sněhu dále poškodila okap do dvora, ze kterého teklo na balkon u schodiště mezi 2. a 3. patrem a došlo k promočení zdi až do bytu kazatele. Okap je opraven, ale balkon byl pro jistotu zakryt plachtou, aby nedocházelo k dalším škodám. Plánovaná oprava izolace balkonu bude provedena až potom, co dovolí počasí. Nyní řešíme opravu havárie kanalizačního odpadu, která zasahuje ze suterénu až do velkého sálu. • Ostatní: Na jaře bude naplánovaná brigáda, na kterou se můžete těšit a hojně se zapojit.

• Řešení problému s akustikou velkého sálu je zatím na úrovni úvah. Chystáme v tomto oslovit nejprve odborníka na architekturu. Chceme dbát především na vhodnost doplňků a sladěnost s interiérem. • V tomto týdnu proběhl odvoz starého nábytku a jiného nepořádku ze společných prostor a půdy. V tomto ohledu vás prosíme, abyste ve společných prostorách nezanechávali jakékoliv předměty.

DALŠÍ AKTUÁLNÍ INFORMACE:

• Zpívání s besídkovými dětmi ukončil Samuel Marek, který v této službě věrně vytrval řadu let, za což mu děkujeme. • Štafetu převzali čtyři střídající se jednotlivci nebo dvojice, a to vždy takto: 1. NE v měsíci – Petr Pelech, Katka Krausová; 2. NE v měsíci – Jakub Matějka; 3. NE v měsíci – Veronika Jonášová; 4. NE v měsíci – Eva a Jarda Petříčkovi (zatím nepotvrzeno). Případné prohozy si jmenovaní dojednávají mezi sebou. • Před týdnem jsme se dozvěděli, že náš vikář Viktor Glier dostal a přijal nabídku služby ve sboru CB v Novém Městě nad Metují. Je pravděpodobné, že bude tímto sborem zvolen a do konce září 2011 se přestěhuje. Staršovstvo Vinohrad se staršovstvy Řevnic a Zbraslavi v tomto týdnu zahájila hledání Viktorova nástupce. V úvahu připadá hlasování členů našeho sboru o některém, již ordinovaném kazateli CB, nebo přidělení vikáře Radou CB. Obě varianty se též dají zkombinovat. Je možné, že bude nalezena ještě jiná varianta řešení. V náplni práce se jedná o duchovní službu spojenou pro obě stanice současně, kterou Viktor Glier obětavě plní, za což mu děkujeme.

MODLITEBNÍ OKÉNKO:

• Modleme se za své bratry a sestry ve sboru, zvláště za ty, kteří jsou nemocní nebo osamělí. Prosme za ochotu lidí navštěvovat je a posilovat v jejich těžké situaci. Prosme za moudrost pro vládce. • Modleme se za upřímnou radost z evangelia, modleme se za to, abychom si stále připomínali radostnou zvěst a abychom ji i v tom duchu radosti dokázali předávat svým bližním… i vzdáleným. •

Modleme se za Ondřeje Šímu a Koubovy.

• Modleme se za moudrost a požehnání pro přípravy některých změn v řádu CB – jednak tedy pro starší v našem i ostatních sborech a také pro konferenční komise, aby projednávaly Boží vůli a ne svoji.

DOPORUČUJEME:

Poslední kniha Jana Balabána (člena sboru ČCE v Ostravě) Převzato ze Zpravodaje ČCE v Ostravě – protože toto téma se, myslím si, týká nás všech, tedy i Církve bratrské (s laskavým svolením Aleše Wrany). Četli jsme si doma poslední – posmrtně vydanou – knihu ostravského evangelíka J. Balabána. Tato kniha je hodně o naší církvi, proto jsem pro vás vybral jednu kapitolu. Těžké čtení, těžké přemýšlení. aw BALABÁN, J. Zeptej se táty (s. 113–117) B r á n y k r i m i n á l u , b r á n y k r i m i n á l u … Ty sis vždycky potrpěl na silná slova, pomyslela si Marta Nedomová na adresu Petra Wolfa a položila 5 hustě popsaných stránek na stůl. Jak snadno se přátelství zvrhne ve svůj opak. Jako by ta předpona „ne“ byla ke slovu „přátelství“ neviditelně připojena od samého počátku. Pružina pasti, která teď sklapla, se stlačovala už v dobách, kdy si byli Petr s Janem nejbližší. V 70. letech, kdy Petra Wolfa kvůli jeho nekompromisním postojům předvolávali na výslechy a Janovi šmejdili fízlové v ordinaci i v dokumentaci. Tehdy spolu donekonečna řešili, kam až může člověk ustoupit. Partaj rozhodně ne: ale co svaz mládeže, revoluční odbory, marxismus na vysokých školách, vojenská přísaha, volby? Ta slova se Martě zjevovala napsaná černými literami na tankové zeleni. Jako označení místností v nějakém bunkru, ve kterém jsme žili a ubližovali si v něm navzájem. Těm dveřím se nedalo vyhnout. V církvi se tehdy vyskytl případ, který jim jasně ukázal, kam až ustoupit nelze. Vyšlo najevo, že jeden ze seniorů, což je evangelická obdoba biskupů, byl pravidelným informátorem statní bezpečnosti, odměňovaným zejména možností jezdit do ciziny na různé církevní konference. Jezdil do Londýna, do Basileje, do Washingtonu, dokonce do Kalkaty za Matkou Terezou, a vždy o tom velmi poutavě vyprávěl na následných biblických setkáních. Lidé, kteří byli nejdále v Bulharsku, mu viseli na rtech. Co vyprávěl svému řídícímu důstojníkovi, to se nevědělo tehdy a neví ani dnes. V roce sedmdesát devět se o tom v církvi nesmělo mluvit. Bylo nebezpečné o tom byť jen vědět. Lidé, kteří to věděli, pak měli problém. Mluvit s tím člověkem? Podávat mu ruku? Poslouchat jeho kázání? Jsou to kolaborantstvím nakažené řeči, a nebo je to ještě pořád náš starý bratr Alois, jak jsme ho znali předtím? Někteří se snažili vše ignorovat. Jiní se obrnili vírou v bratra Aloise, který by takovou věc prostě neudělal…, i když ji udělal. On přece nikomu neublížil, třebaže bylo pár lidí vyhozeno z práce nebo se ocitlo ve vyšetřovací vazbě. Já věřím, že ne! Víra a lež se svařily v cosi nechutného.

Marta si připomněla ten pocit hnusu, když tenkrát Petr Wolf všechno potvrdil. Musel se dostavit k výslechu statní policie a nejhorší, co si z něj odnesl, bylo zjištění, že náš senior donáší na lidi z církve. Je to, jak se vyjádřil vyšetřovatel s křivým úsměvem na rtech, rozumný člověk a vy byste, pane Wolf, už měl taky dostat rozum a všichni bychom měli pokoj. Pokoj. Ten váš pokoj. Martou zalomcoval třicet let starý hněv. Nebyl by to sice zrovna pokoj Boží, který převyšuje každé lidské pomyšlení, ale přece jen klid. Když budeš rozumný, tak se ti možná nic nestane. Nepřijdeš o práci, budeš mít pokoj. Jako když jsme po sobě s Janem občas v hádce řvali: Dej mi pokoj! Jen takový pokoj jsme si mohli dát. Neobtěžování, v nejlepším případě. Tohle bylo vyznání slabých a ustrašených. Žádný pokoj v duši, nová šance, okno naděje. Jen: Hoď jim to tam, ať máš pokoj. Tohle bylo vyznání nás všech. Různá byla jen ta hranice, kam až člověk mohl ustoupit. Ale my jsme přece věděli, jak to tehdy říkal Petr Wolf, o skutečném pokoji, který je darem, nikoliv nárokem. Který nekoupíš ani nezařídíš ani si nezasloužíš. Kdybych ten dar v sobě necítila, nebo aspoň naději na něj, říká si teď Marta, nikdy bych se nespojila s mužem, nikdy bych neměla děti. Zemřela bych jako zahořklá jalová stará panna. Proto jsme se vůbec mohli mít rádi, proto jsme nezemřeli třicet let před smrtí – protože jsme mohli mít naději, že je možné dosáhnout skutečného míru, pokoje, toho ticha, které bylo u Boha už před stvořením světa. A tady, v téhle kuchyni, seděl náš nejlepší přítel, zoufal si nad tím hrozným zjištěním, že náš bratr v Kristu je lhář a udavač nehodný následování. Jan tehdy říkal, že každému se to může stát. Musíme mu pomoci. Když to přizná a vysloví, tak se vrátí. Pokání ho očistí. Jan byl uzdravovatel a chtěl uzdravovat. Petr Wolf byl člověk přísný na sebe i na druhé. Zažil chudobu, nedostal vzdělání, které by si zasloužil, jen těžký život, který si nezasloužil. A proto řekl tvrdé slovo: Běda tomu, skrze koho pohoršení vychází. A protože byl také člověk poctivý, dodal: Běda nám. Musíš umět odpustit, říkal mu tehdy Jan. Vyléčit ránu. Odpustit můžeš jinému člověku, ale sobě odpustit nemůžeš, a my jsme v tom s ním, s Aloisem, jedna církev, jedno tělo. Bůh nám může odpustit, ale my sami sobě ne. Stál tam tehdy s očima planoucíma a Marta byla přesvědčena, že má pravdu. Kolem se prostírala samota. Jeho žena jaksi změkla a zhloupla, dcery se stavěly proti jeho nárokům, církev ho zradila. Neměl pořádnou práci, neměl peníze. Chtěl být jen poctivý a pravdivý, ale začínal být především divný. Ty si to možná umíš zdůvodnit, Jene, ale já nepřijmu nic, čemu nebudu moci věřit! Já si svého života zas tak necením!

To řekl a bez rozloučení se hrnul ven ze dveří. Jan běžel za ním, aby mu připomněl jeho ženu a dcery a všechno, čeho by si v životě cenit měl. Mluvili spolu na chodníku před domem skoro hodinu. Marta se na ně dívala z kuchyňského okna, na tu hroznou gestikulaci, na to nekonečné přecházení tam a zpět. A tehdy poprvé zatoužila, aby byl Petr Wolf vzat z tohoto světa. Jako Eliáš, jako Mojžíš, jako Enoch, který chodil už jenom s Bohem. Aby nemusel zpodivínštět, ve všech se zklamat, se všemi se rozejít, všechny proklít. Jak už to měl napsáno na očích tehdy, v té chvíli pohoršení, a jak se to potom rok za rokem plnilo. Kéž by tehdy po ulici přijel vůz s ohnivými koly a odvezl ho do nějakého nebe, které by si zasloužil. A já bych tady nemusela číst o tom, jak nás Pán všechny potrestá. Jako bych to sama nevěděla.

Informace o sboru: Adresa: Římská 43, 120 00 Praha 2, Česká republika Telefon: 224 253 056, mail: [email protected] Web: http://cb.cz/praha2 Správce sboru a kazatel: Pavel Mošner Místopředseda staršovstva: Samuel Marek Číslo účtu: 192 3597 399/0800, Česká spořitelna Příspěvky do Zpravodaje: Pavel Mošner – [email protected] Martin Slouka – [email protected]