Zpravodaj Štepánovska Vydává Město Trhový Štěpánov pro Trhový Štěpánov, Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovskou Lhotu Číslo 2 – duben 2012
Ročník 14
Cena 5,- Kč
Nikdo z nás nespočítá, kolik je v našem okolí cest, cestiček, pěšinek a stezek. Snad každý z nás má svou oblíbenou, po které rád chodívá. Jsou i cesty, kterým se vyhýbáme, ať už máme důvod jakýkoli. Cestu, která je na fotografii, lidé z našeho města i okolí znají. Vede z Polní ulice do ulice V Bráně. Lemuje ji lipová alej, nejprve po levé straně a u Kubátova křížku pokračuje po pravé straně. Lípy byly na této straně vysázeny proto, aby v létě poskytovaly chodcům stín. Téměř na konci této cesty, blízko hřbitova, stojí majestátná a krásná bříza. Její krásu snad ani nevnímáme, ale potěší nás v každé roční době. Na jaře se odívá do zeleného hávu, aby jej na podzim vyměnila za zlatavý pléd. Možná, že se bříza do lipové aleje příliš nehodí. Ale proč by se nehodila, když v přírodě je všechno tak krásné! Také náš život je cestou. Každý den se rozhodujeme, po jaké cestě půjdeme. Zda budeme konat dobro nebo něco jiného. Stýskáme si nebo říkáme, že je kolem nás tolik zla. Možná ani nepřemýšlíme, že se příliš snadno necháme ovlivnit nedobrými myšlenkami. Stačí jen málo. Zastavit se a položit si otázku: Co mohu udělat dobrého, abych měl z toho radost, aby měli radost i ostatní? Jarní procházky po cestičkách jsou dobrou příležitostí povědět s básníkem: „A teď už znám, že ze všech cest jenom ta jedna dobrá je, po níž nás Bůh chce vést z propasti vzdoru do ráje.“
Strana 2
Zpravodaj Štěpánovska
Duben 2012
Informace starosty města Své řádky do dubnového, velikonočního zpravodaje připravuji v krásném jarním počasí krátce po prvním jarním dni. Nádherné dny s modrou oblohou a teplotami nad +15 °C už jen připomínají následky holomrazů v únoru. Těším se, že jaro zase jako vždycky vyhraje, a vše bude úplně jiné, než v minulých letech. Věřme, že i následky zimy svou silou napraví. Po pochvalných slovech na vrub letošního jara bych chtěl také pochválit většinu našich spoluobčanů, kteří využili pěkného počasí a začali uklízet veřejné prostory před svými domy. Město se snaží vytvářet občanům podmínky k úklidu odpadu. V minulém roce byly ve všech našich obcích umístěny kontejnery na bioodpad, který je následně zpracováván v kompostárně na skládce EKOSO, aby se zbytečně nezvyšovalo množství odpadu ukládaného na skládku. I v letošním roce občané kontejnery na bioodpad využívají. Je třeba, abychom ještě více využívali malé kontejnery k třídění. Mám za to, že právě zde máme ještě rezervy. Pro všechny občany jsou přístupné kontejnery na sklo a plastové lahve. V Trhovém Štěpánově na Náměstí a u Paseky jsou kontejnery i na papír a nápojové kartony. Prosím všechny občany, aby odpad pečlivě třídili. Pokud budete mít k třídění konkrétní připomínky a dotazy, obraťte se na Městský úřad. Trápí mne ještě jedna věc. Dokončili jsme splaškovou kanalizaci po celém městě, takže každý majitel domu má možnost se připojit. Zatím však jsou občané (jedná se o 12 majitelů domů), kteří se dosud po několikátém upozornění nepřipojili. Rozumím všem výmluvám, že se jim nechce platit stočné, ale obec má možnost vyžadovat povinnost připojení ze zákona. Město zaplatilo ze svého rozpočtu přípojky až na hranice pozemků jednotlivých domů a že to občanům „někam“ teče mimo čističku, tím jsou svým konáním mimo předpis daný zákonem. Během dubna bude dokončeno několik posledních přípojek „U Havírny“. Prosím poslední opozdilce, aby se připojili. Stočné podle vodoměrů vychází na 3 až 4 Kč denně na jednoho občana. Tato služba za to jistě stojí. Připravujeme stavbu chodníku V Bráně. Letos bude přemístěno elektrické vedení a upravena dešťová kanalizace v ulici. Podle rozhodnutí Zastupitelstva Středočeského kraje jsme nezískali žádné dotace. Budeme se snažit alespoň ze svého rozpočtu udělat výtah u zdravotního střediska. Letošní únorové mrazy prověřily tepelné izolace městských budov. Museli jsme zateplit strop nad budovou č. p. 269 a vyměnit okna v ordinaci dětské lékařky. Dále musely být vyměněny zamrzlé odpady v č. p. 51 (Stará radnice). Rovněž byl zateplen strop na prodejně ve Střechově nad Sázavou. Máme připraven projekt na zateplení Mateřské školy. Toto je investice za 7,5 mil korun. Není ji však možné dělat bez dotace. Chceme se pokusit o ni letos požádat.
Ve druhém pololetí bude Správa silnic Středočeského kraje provádět úpravu křižovatky před Muzeem Štěpánovska včetně nového povrchu silnice od této křižovatky až k D1 do Soutic. Těší mne, že začaly sloužit objekty, které jsme vloni postavili. Během zimy sloužil již Spolkový dům. Velmi aktivně zde pracuje Klub aktivního stáří, Matky s dětmi a Klub kolem muzea. Bylo zde uspořádáno několik úspěšných přednášek. Začal kurz angličtiny pro začátečníky i pokročilé. V Muzeu se připravuje velikonoční výstava. Na novém Víceúčelovém hřišti již začal pravidelný provoz. Rada města rozhodla o přestěhování Galerie obrazů akademického malíře Josefa Tříšky do prostor Muzea Štěpánovska. Umístění obrazů bude provedeno po odborné konzultaci. Rada města se rozhodla uzavřít s Úřadem práce smlouvu o Veřejné službě. To znamená, že Úřad práce bude posílat městu občany, kteří berou podporu v nezaměstnanosti, na práce při úklidu obce nebo při sklízení posečené trávy. Tito občané mají povinnost odpracovat 5 – 20 hod týdně zdarma. Zatím s touto činností nemáme žádné zkušenosti. V květnu budeme pořádat tradiční Setkání důchodců. Srdečně zvu na toto setkání naše starší spoluobčany. Pozvánka je na jiném místě tohoto vydání Zpravodaje Štěpánovska, stejně jako pozvánky na další akce. Závěrem přeji všem spoluobčanům a patriotům města pevné zdraví a krásné prožití jara. Ing. Václav Nekvasil, starosta města
Otázky pro místostarostu Otázka Proč jsou umístěny ukazatele s názvy ulic nízko nad zemí? Proč nejsou na nich doplněna zmizelá písmena? Odpověď Umístění tabulek s označením ulic bylo projednáno s majiteli nemovitostí, kteří s nimi souhlasili. Montáž provedli před několika lety zaměstnanci tehdejšího obecního úřadu dle svého uvážení. K jejich umístění měli obdržet plánek, který měl být řádně konsultován, aby označení ulic bylo na viditelném místě a nedocházelo k jejich poškození vandaly. Rada města Trhového Štěpánova odsouhlasila nové značení, které bude řádně umístěno. Otázka: Na budově Městské knihovny jsou ve štítu velké hodiny. Ty však stále ukazují nesprávný čas. Určitě byly pořízeny za nemalý finanční obnos, měly by proto dobře sloužit svému účelu.
Strana 3
Zpravodaj Štěpánovska
Odpověď: Ciferník hodin byl vyroben svépomocí ve firmě Deltagaz, hodinový stroj zakoupilo Město Trhový Štěpánov. Hodiny jsou dálkově řízeny z hodin v Základní škole, protože nebylo možné připojení kabelem. Hodiny jsou ovlivňovány každým výpadkem elektrického proudu.
Duben 2012
Jejich následné seřízení záleží na reakci obsluhy hodin. Tuto situaci již vyřešil náhradní zdroj elektrické energie.
Škody způsobené letošními mrazy Letošní mrazy vážně poškodily budovu Staré radnice v Dubějovické ulici č. p. 51. Zmrzlá voda porušila i obvodní zdivo, vodovodní potrubí a kanalizaci. Škoda se odhaduje na několik desítek tisíc korun. Dále bylo poškozeno čerpací zařízení pitné vody v prodejně ve Střechově nad Sázavou. Škoda dosáhla 11 000 Kč.
Poškozený kříž u pivovaru v Sedmpánech Od roku 1838 stojí u bývalého sedmpánského pivovaru kříž. Letos v zimě ho neznámý pachatel automobilem porazil a poté z místa ujel. Záležitost řešila Policie ČR. Kříž je v současné době opravován a v jarních měsících bude znovu na původním místě postaven. Josef Korn, místostarosta města
Mrazy odřízly několik domácností od pitné vody v ulicích Nádražní, V Zámku a Vlašimské u muzea. Voda netekla několik týdnů. Mrazy škodily i budově Městského úřadu, některé místnosti zdravotního střediska nebylo možno vytopit. Proto se neprodleně přistoupilo k zateplení stropů a výměně některých oken.
Zpravodaj Štěpánovska
Strana 4
Duben 2012
Demografické údaje za rok 2011 Kategorie
T. Štěpánov
Dalkovice
Dubějovice
Sedmpány
Střechov
Š. Lhota
Celkem
Ženy
456
34
43
46
48
3
630
Muži
444
33
55
47
53
3
635
Celkem
900
67
98
93
101
6
1265
Přihlášení
27
0
5
1
0
0
33
Narození
6
0
2
0
2
0
10
Odhlášení
14
2
0
9
1
0
26
Úmrtí
13
2
1
3
2
1
22
Sňatky
5
Rozvody
4
Střechov
Š. Lhota
Celkem
Porovnání stavu 2010 a 2011 Stav
T. Štěpánov
Dalkovice
Dubějovice
Sedmpány
31.12.2010
894
71
92
105
101
7
1270
31.12.2011
900
67
98
93
101
6
1265
Demografie podle věkového složení Do 6
7-18
19-30
31-40
41-50
51-60
61-70
71-80
81-90
91-100
Nad 100
Celkem
Dalkovice Ž
0
5
2
4
3
2
7
10
1
0
0
34
M
0
3
4
2
6
6
6
4
2
0
0
33
Dubějovice Ž
5
3
3
8
5
7
5
3
4
0
0
43
M
6
7
10
6
5
7
11
1
2
0
0
55
Sedmpány Ž
1
3
6
8
4
8
10
4
2
0
0
46
M
1
6
7
11
5
7
6
2
2
0
0
47
Střechov nad Sázavou Ž
2
4
9
7
6
M
3
4
10
7
7
7
5
6
2
0
0
48
9
4
6
3
0
0
53
Štěpánovská Lhota Ž
0
0
1
0
M
0
0
1
0
0
0
1
1
0
0
0
3
1
0
0
1
0
0
0
3
Město Trhový Štěpánov Ž
34
47
66
66
56
57
70
40
19
1
0
456
M
28
65
65
78
58
63
53
24
8
2
0
444
28
1
0
630
Celkem Trhový Štěpánov s okolními obcemi Ž
42
62
87
93
74
81
98
64
M
38
85
97
104
82
92
80
38
17
2
0
635
Celkem
80
147
184
197
156
173
178
102
45
3
0
1265
Zemřeli:
02.01. – Vlasta Johnová, Trhový Štěpánov, Dalkovická 186 31.01. – Vlasta Steklá, Trhový Štěpánov, Vlašimská 65 07.03. – Václav Hron, Trhový Štěpánov, Sokolská 301 01.04. – Božena Kopecká, Trhový Štěpánov, Vlašimská 111 15.04. – Vladimír Straka, Trhový Štěpánov, Sokolská 375 20.04. – Jiřina Kadlečková, Trhový Štěpánov, Na Braňce 74 04.06. – Petr Močkoř, Trhový Štěpánov, Luční 334 11.06. – Božena Svobodová, Trhový Štěpánov, V Bráně 289
01.08. – František Sviták, Trhový Štěpánov, Dalkovická 272 13.08. – Anežka Chvojková, Trhový Štěpánov, Dubějovická 36 19.10. – Eva Podlešáková, Trhový Štěpánov, Dalkovická 351 15.11. – Jiří Čermák, Trhový Štěpánov, Nad Školou 279 05.12. – Milada Hejná, Trhový Štěpánov, Nad Školou 271 Podle údajů matrikářky Františky Pacovské zpracoval Jaromír Vlček
Zpravodaj Štěpánovska
Strana 5
Duben 2012
Obecné školy v okolí Trhového Štěpánova Na konci 19. a na začátku 20. století byla škola asi ve 20 městech a obcích v tehdejším okrese Vlašim (roku 1872 ve 20 obcích, roku 1908 ve 22 obcích a roku 1926 již ve 29 obcích). Vlastní obecnou školu měly i některé obce v okolí Štěpánova. Většinou šlo o malotřídní školy, které si tamější občané zřídili, aby jejich děti nemusely chodit daleko do školy. Z nich pak žáci přecházeli do vyšších tříd měšťanské školy. Ve druhé polovině 20. století byly tyto školy v menších obcích postupně rušeny. Doba těchto škol však zůstává ve vzpomínkách starší generace a připomínají ji také školní budovy, které dnes už slouží jiným účelům. Protože žádná z těchto škol už nefunguje a nemůže si připomenout své výročí jako škola v Trhovém Štěpánově, chtěli bychom touto cestou připomenout léta jejich existence. Jedná se o obecné školy v Souticích, Javorníku, Hulicích, Keblově, Tehově a Střechově nad Sázavou. Nejdelší historii má škola v Souticích. Počátky školní výuky v této obci totiž spadají již do 18. století. Veřejná škola zde vznikla podle farní pamětní knihy roku 1764. První škola byl malý domek o jedné světnici, ke kterému byla roku 1784 přistavěna zvláštní školní světnice. První školní budova č. p. 16 byla postavena ještě ve 2. polovině 18. století. Kvůli rostoucímu počtu dětí byla roku 1816 postavena u kostela nová školní budova č. p. 76 o jednom patře se dvěma třídami. V této době zde byla škola dvoutřídní. Původní školní stavení č. p. 16 připadlo vrchnosti, která ho dala zbourat a postavila zde nový dům s kupeckým krámem. Ve 2. polovině 19. století byla kvůli dalšímu nárůstu počtu dětí povolena třetí a později i čtvrtá třída. Rozšíření školy si vyžádalo hledání nových prostor pro výuku. Ty se našly v soukromých domech č. p. 81 a č. p. 20. Zemská a okresní školní rada však nutily místní školní radu ke stavbě nové školní budovy, protože dvě třídy byly v jiných domech. Místní školní rada proto koupila koncem 19. století dům č. p. 16, kde byla dříve první soutická škola, a po rekonstrukci zde zřídila dvě třídy. Ani toto řeše-
Soutická škola
ní však nebylo dostačující a okresní školní rada dále naléhala, aby byly všechny čtyři třídy v jedné budově. To se stalo roku 1951, kdy místní školní rada rozhodla o přístavbě k domu č. p. 16. Ve 20. století měl počet dětí klesající tendenci, a proto byla škola postupně redukována až na jednotřídní. Tato malotřídní škola byla i přes nesouhlas některých občanů ze Soutic v roce 1978 zrušena a její žáci přešli do školy v Trhovém Štěpánově. Poslední ředitelkou a zároveň učitelkou byla Stanislava Kadlecová. Bývalou školní budovu č. p. 16 dnes využívá místní obecní úřad. Je v ní prodejna smíšeného zboží a pohostinství, v prvním patře knihovna a sportovní zařízení. Dům č. p. 76 byl upraven na byty. Bohatou minulost má také keblovská škola, která byla založena na konci 18. století. Podle školní matriky to bylo roku 1781. První školní budova byla ale dřevěná a vydržela pouze do začátku 19. století. Nová škola, podle matriky postavená roku 1815, byla již kamenná patrová budova s jednou učebnou a dvěma místnostmi pro učitele. Místní škola byla zpočátku jednotřídní, později dvou a trojtřídní. Místní školní rada proto v 80. letech 19. století rozhodla o přístavbě, která přiléhala k zadní
Keblov, stará škola
části původní budovy. Krátce poté zde byla ustavena i čtvrtá třída. Ve 20. století došlo k postupnému úbytku dětí v důsledku odškolení některých obcí a obecnému úbytku obyvatel. Škola tak byla zredukována opět až na jednotřídní a v 70. letech, kdy ji navštěvovalo jenom něco málo přes deset dětí, byla zrušena. Poslední zápisy ve školní kronice jsou z roku 1977. Bývalá keblovská školní budova nemá dnes žádné využití. Děti ze Střechova nad Sázavou chodily ještě ve 2. polovině 19. století do školy v Kácově. Pro náročnost cesty a velkou vzdálenost iniciovali zástupci střechovské obce zřízení školy ve vlastní obci. Stalo se tak v roce 1872. Nejdříve se vyučovalo v pronajaté místnosti, ale od počátku
Strana 6
Zpravodaj Štěpánovska
se počítalo s výstavbou vlastní školy. Její stavba byla dokončena v létě 1873. Byla to patrová budova s jednou učebnou. S přibývajícím počtem dětí byla otevřena otázka rozšíření školy, s níž také souvisela přestavba školy nebo alespoň pronajmutí další místnosti. Druhá třída nakonec zřízena nebyla a škola byla po celou dobu své existence jednotřídní. Stávající budova však postupně chátrala, zvláště po první světové válce byl její stav již katastrofální. Na její opravu nebo stavbu nové školy nebyly ale finance. Našly se až před druhou světovou válkou, a roku 1937 mohla být otevřena nová střechovská škola. Škola ve Střechově ukončila svou existenci v roce 1962 pro nedostatek dětí. Její poslední ředitel Bohumil Novotný odešel do štěpánovské školy, kde byl o rok později jmenován zástupcem ředitele. V dnešní době je z této budovy využíváno pouze první patro, kde je soukromý byt.
Škola ve Střechově nad Sázavou
Duben 2012
Školy v Tehově a v Javorníku měly podobný osud. Obě vznikly jako pobočky štěpánovské školy na počátku 20. století. V Tehově to bylo roku 1905 a v Javorníku roku 1911. Obě školy se pak přeměnily v samostatné instituce. V případě tehovské školy se tak stalo v roce 1913 a v Javorníku o pět let později. V obou obcích se nejdříve vyučovalo v provizorních pronajatých místnostech, přičemž tehovští i javorničtí představitelé počítali se stavbou své vlastní školní budovy. V Tehově byla nová budova pro účely školy postavena roku 1912 a v Javorníku roku 1926. Tyto školy navštěvovalo obvykle několik desítek dětí a nebyly více než dvojtřídní. Javornická škola ukončila existenci v roce 1962 a v její budově jsou dnes byty. Škola v Tehově byla uzavřena se začátkem školního roku 1979 - 1980. Jejích tehdejších 12 žáků přešlo do školy v Trhovém Štěpánově. Budovu dnes využívá místní obecní úřad a v jedné její části je hostinec. Škola v Hulicích začala fungovat na podzim 1901, protože o rok dříve se od soutické školy oddělily obce Hulice, Rýzmburk a část Nesměřic a zřídily si v Hulicích dvoutřídní školu, jejíž budova byla postavena podle plánů místního rodáka Františka Kotýnka. Škola zde existovala do roku 1978, kdy byla uzavřena z důvodu nedostatečného počtu žáků. Posledním ředitelem byl František Kameník. Žáci místních obcí poté přešli do školy v Trhovém Štěpánově nebo ve Zruči nad Sázavou. Prostory této bývalé školní budovy se v současné době mění na interaktivní včelařskou expozici. Školu měly také Nesměřice ležící nedaleko od Hulic. Další školy byly v obcích nedaleko Keblova, jako např. v Němčicích nebo v Borovsku. Škola byla také v Psářích ležících asi 2 km severně od Tehova. Ale to už je jiná kapitola. Mgr. Martin Vrbický
Jan Očko z Vlašimi (asi 1294 – 1380) Významná osobnost na dvoře českého krále a římského císaře Karla IV. Za jeho nepřítomnosti byl pověřován správou českého království. Patřil k jeho předním rádcům a důvěrníkům. Byl jmenován jako první Čech kardinálem. Jan Očko z Vlašimi pocházel z českého šlechtického rodu spjatého tradičně s církví a v neposlední řadě s dvorskou politikou. Pokud přistoupíme na jednu z verzí o roku jeho narození 1294, jak uvádí časté historické zdroje, tak Jan Očko z Vlašimi se dožil věku 86 let.
Historické zdroje o datu jeho narození se navzájem liší. K. V. Zap například uvádí, že zemřel ve věku asi 88 let (Česko – moravská kronika, 2. díl, s. 449, Praha 1906). S jistotou jen víme, že zemřel 14. ledna 1380. Jan, otec Jana Očka z Vlašimi, byl dvorním kancléřem českého krále Jana Lucemburského (1310 – 1346). Jeho tři synové pokračovali v královských službách. Michal se stal purkrabím královského hradu Svojanov u dnešní Poličky a od roku 1363 pánem na Vlašimi. Zemřel roku 1368 v Boloni, kam odešel ještě na studia a je tam též pohřben. Jeho bratr Pavel se po smrti Michala ujal vlašimského panství; byl dlouholetým notářem královské komory, později zakoupil hrad Jenštejn u Prahy. Jeho synem byl třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna, byl tedy synovcem Jan Očka z Vlašimi. Třetím synem kancléře Jana byl Jan Očko. Jeho přesné narození neznáme a bude asi těžké ho z určitostí někdy zjistit. Přízvisko „Očko“ souviselo s nápadně menším levým okem, které bylo pravdě-
Strana 7
Zpravodaj Štěpánovska
podobně postiženo očním zákalem. O sestře bratrů je jen známo, že byla jeptiškou a v roce 1368 již nežila. Rod měl ve znaku dvě supí hlavy s červenými krky v bílém poli. Již za svého mládí byl Jan Očko přítelem budoucího krále Karla IV. Po svých studiích působil v jeho dvorských službách. Vysvěcen na kněze byl někdy po roce 1344. V roce 1346 je již Jan Očko nazýván sekretářem dvorské kanceláře, tajemníkem Karla IV. a stává se vratislavským kanovníkem a prvním proboštem u Všech svatých na Pražském hradě. V roce 1353 byl Jan Očko jmenován olomouckým biskupem. Jako tamní biskup nastoupil po Janu VII. Volkovi z rodu Přemyslova, což jistě svědčí o povaze služeb, jež králi prokazoval. Jako oloumocký biskup používal jméno Jan VIII. O dva roky později, 5. dubna 1355, doprovází Jan Očko z Vlašimi jako biskup s dalšími církevními hodnostáři a šlechtici Karla IV. a jeho manželku Annu Svidnickou do Říma ke korunovaci římským císařem. 27. března 1357 se za účasti císaře Karla IV. a jeho manželky a za účasti biskupa Jana Očka z Vlašimi konalo vysvěcení hradu Karlštejn arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Po smrti prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic († 30. června 1364) byl Jan Očko jmenován jeho nástupcem. Dosavadní olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi se stává 12. července 1364 druhým pražským arcibiskupem. Jan Očko z Vlašimi nechal vlašimský hrad přestavět na reprezentativní arcibiskupské sídlo s kaplí sv. Erharda a sv. Otýlie. Stejnou kapli nechal postavit později v roce 1379 v chrámu sv. Víta na Pražském hradě a je zvána též Vlašimská kaple. Reprezentační úroveň podoby vlašim-
Duben 2012
ského hradu ve druhé polovině 14. století nepřímo dokládá častý pobyt obou arcibiskupů z rodu z Vlašimi a datování několika listin jimi zde vydaných. 5. ledna 1365 provedl nově zvolený arcibiskup svůj první veřejný obřad, vysvěcení dvojího kůru v novém chrámu sv. Víta na Pražském hradě, neboť stavba chrámu byla již v té tobě v dolních částech dokončena. O měsíc později 9. února 1365 odjíždí s císařem Karlem IV. a jeho dvorem opět na Karlštejn, kde vysvěcuje známou kapli sv. Kříže. Před vchodem do této kaple je na fresce vyobrazena scéna, jak Karel IV. ukládá relikvie a v zástupu okolostojících je vyobrazen také Jan Očko z Vlašimi. Arcibiskup Jan Očko podporoval přívržence reformního hnutí Jana Milíče z Kroměříže, který kázal česky od roku 1364 u sv. Mikuláše na Malé Straně, u sv. Jiljí na Starém městě v Praze. Je známo, že císař Karel IV. se řídil především radami Arnošta z Pardubic a Jana Očka z Vlašimi, který byl také velkým milovníkem umění. Jan Očko nechal zhotovit známý votivní obraz pocházející z někdejší arcibiskupské kaple v Roudnici, vysvěcené v roce 1371. Votivní obraz je rozdělený na dvě části – světskou a nebeskou, dnes je uložen v pražské Národní galerii. Podrobný popis uvádí text u jeho vyobrazení. V roce 1365 byl arcibiskup Jan Očko z Vlašimi jmenován stálým papežským legátem s pravomocemi i nad diecézemi bamberskou, řezenskou a míšeňskou. Tuto hodnost stvrdil papež zvláštní bullou 28. května 1365. Je také známo, že Jan Očko z Vlašimi vynikl všestranností, byl obratný diplomat, nacházel se velmi často v Karlově blízkosti při významných jednáních nejen v Praze, ale i na svých diplomatických cestách. Mladšímu českému králi Václavu IV. byl pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi poručníkem a přítelem. Později dne 17. listopadu 1370 byla manželka Johanna Bavorská pomazána Janem Očkem z Vlašimi na Pražském hradě na českou královnu.
Strana 8
Zpravodaj Štěpánovska
Na sklonku života je dne 17. září 1378 Jan Očko z Vlašimi jmenován papežem Urbanem VI. jako první Čech kardinálem. Záhy na to, 29. listopadu 1378 umírá na Pražském hradě český král a císař Karel IV. Zádušní slavnost se konala 16. prosince 1378 a sloužil ji kardinál Jan Očko z Vlašimi za asistence dvanácti biskupů a pronesl nad rakví císaře Karla IV. proslulou řeč. Jan Očko z Vlašimi se snažil pokračovat v intencích svého předchůdce Arnošta z Pardubic. V letech 1352 – 64 nechal postavit pod Vyšehradem špitál Pokory Panny Marie pro zchudlé šlechtice a v roce 1370 na Hradčanech špitál sv. Antonína a sv. Alžběty pro zestárlé duchovní. Jak již bylo uvedeno, kardinál Jan Očko z Vlašimi zemřel 14. ledna 1380. Ve stejný den tehdy také zemřel Albrecht ze Šternberka. Byla to doba, kdy byly Čechy zachváceny morem. V kronice se uvádí, že například v Novém Městě pražském zemřelo 3500 lidí. V Janu Očkovi ztratil král Václav IV. tak říkajíc svého druhého otce. V chrámu sv. Víta na Pražském hradě je jeho pomník ve výzdobě tzv. Vlašimské kaple a tam nalezl svůj poslední odpočinek. Náhrobek zobrazuje ležící postavu kardinála v liturgickém oděvu. U nohou mu leží pes, jako symbol věrnosti. Náhrobek byl zhotovený už kolem roku 1378, proveden ze sliveneckého mramoru a pochází z parléřovské dílny. Jan Očko z Vlašimi je také zobrazen na freskách Mistra Osvalda v této kapli, jednou jako bis-
Duben 2012
kup a jednou jako kardinál. V dolním triforiu katedrály sv. Víta na Pražském hradě je umístěno jedenadvacet pískovcových byst, které představují osobnosti, jež se o stavbu katedrály zasloužily: Karla IV., příslušníky jeho rodiny, oba stavitelé chrámu a ředitele stavby z řad pražských kanovníků a v neposlední řadě, také pražské arcibiskupy, mezi kterými je i kardinál Jan Očko z Vlašimi. Závěrem cituji větu z knihy historika, památkáře a archeologa Dr. Antonína Podlahy (1865 – 1932) „Posvátná místa království českého. Arcidiecéze Pražská …“, s. 94, Praha 1912, reprint 1996: „Kardinál Jan Očko z Vlašimi je největší osobností a ozdobou města Vlašimi a zasloužil by si tam mít pomník na hlavním náměstí, jeho pomníkem je i zámek ve Vlašimi, kde založil kapli ve věži původně zasvěcenou sv. Eduardu a Otýlii.“ Josef Moudrý Poznámky: Původně otisknuto ve sborníku Pod Blaníkem, ročník XIV. – 2010, číslo2, strana16n a v časopise Dědictví Koruny české, ročník XX., číslo 2/2011, strana 6n. Autor uvádí obsáhlý seznam odborné literatury jako prameny k napsané stati. Zájemci ji mohou nalézt v uvedených časopisech nebo získat na požádání u odpovědného redaktora Zpravodaje Štěpánovska. Redakčně kráceno s laskavým souhlasem autora.
Vzpomínání na židovskou rodinu Dubových Jmenuji se Karel Dub a narodil jsem se až po druhé světové válce. Zmiňuji to proto, aby bylo na první pohled zřejmé, že nepůjde a ani jít nemůže o mé osobní vzpomínání na setkání s příbuznými z tohoto starobylého krásného městečka na Vlašimsku. Můj dědeček se sice v Trhovém Štěpánově narodil, ale zvěrstva nacistů způsobila, že jsem nikdy neměl příležitost poznat nikoho z té části naší širší rodinné pospolitosti, která zůstala štěpánovské kolébce rodu věrna. Rozsudkem smrti pro poslední Duby ve Štěpánově byla ještě jedna jejich věrnost. Věrnost starobylé víře předků. Jako první z českého židovského rodu, nesoucího příjmení „Dub“, přišel z Uhlířských Janovic do Trhového Štěpánova 20. ledna roku 1785 můj prapředek Wolf Jakub Lewi, jinak také jmenovaný Wolf Jakub Uhlířský nebo Wolf Jakub Dub. Toho dne kupuje od štěpánovského žida Abrahama Schicka polovinu domu číslo II. Židovské domy byly značeny římskými číslicemi, na rozdíl od křesťanských, nesoucích onačení čísly arabskými. Můj prapraprapradědeček nežil ve Štěpánově dlouho, protože již v roce 1793 ve svých padesáti osmi letech umírá Z jeho synů Veit zakládá rodovou větev benešovskou a Jakub zdislavickou. Samuel, Mojžíš a Lazar zůstávají v Trhovém Štěpánově a jsou praotci početného rozrodu štěpánovského.
Posledním svého rodu zůstal ve Štěpánově můj jmenovec Karel Dub, narozený 20. října 1886. Nebyl jen posledním z Dubů, ale se svou manželkou Bertou rozenou Ohrensteinovou byli i posledními, kdo zůstali z původně početné židovské obce. Ve čtvrtek 12. listopadu 1942 byli nahnáni do transportu s označením Bz odvezeni do Terezína. Svou životní pouť završují strašlivou smrtí v osvětimských plynových komorách, kam společně odjíždějí z Terezína transportem Et 23. října 1944. Jejich děti, Gustav, narozený 11. listopadu 1921, a Olga, narozená 27. února 1923, jsou odvlečeny na smrt z Prahy, kde zůstaly poté, co byly vysoké školy nacisty uzavřeny. Jakožto Židům by jim bylo studium stejně znemožněno. Něco tak výsadního jako vzdělání, nemohlo být přece potomkům Abrahámovým dopřáváno. Přestože s obdivuhodnou pílí a obětavostí vydává paní Mgr. Blanka Rozkošná spolu se svými spolupracovníky řadu nadmíru cenných studií jednotlivých míst původního židovského osídlení Židů v Čechách, připojím skutečné vzpomínky těch, kteří se ještě ve svém dětství a mládí s posledními Dubovými ve Štěpánově mohli setkat. Podařilo se mi je ještě pro budoucí paměť zachytit. První z těch, kteří mi s nevšední ochotou přiblížili životní osudy posledních Dubových, byla paní Ludmila Kořínková, rozená Smutná. Svoje vyprávění začala vzpo-
Strana 9
Zpravodaj Štěpánovska
mínkou z dětství, když chodila mamince pro kvasnice do krámu k Dubovým. Smutných chodili nakupovat totiž výhradně ke Karlu Dubovi, protože na rozdíl od ostatních krámů, jenom u něho se dávalo neomezeně po celý rok „na knížku“, tedy na dluh. Vždy po žních vzali Smutných knížku a zaplatili obilím, které vymlátili. Ke školní docházce pojí se i druhá ze vzpomínek paní Kořínkové. Vybavuje si, jak ráno vídala štěpánovské chlapy, kteří ještě než šli na vlak, vždy zaskočili do krámu ke Karlu Dubovi na štamprli. Karel vykupoval i obilí a měl koncesi na pálení kořalky. Karlova manželka Berta, rozená Ohrensteinová, byla ze Soutic a byla velmi pohledná. Její dcera Olga zdědila krásu po ní. Paní Kořínková popisuje Karla Duba jako drobného pána, který se nikdy nad nikoho nevyvyšoval, ponejvíce se pohyboval po městečku na kole a ve štěpánovské pospolitosti neměl nepřátel. Na Olinku, která byla o rok starší, a jejího pejska, si vzpomíná také velice dobře. Neopomněla přitom zdůraznit, že ač byla Olga z rodiny mnohem lépe situované, nikdy jí nedala něco takového znát. Druhým, s kým jsem si tehdy v červnu roku 2008 ve štěpánovské hasičské zbrojnici povídal, byl pan Jaroslav John. Slova paní Kořínkové bez výhrad potvrdil a ještě doplnil několika drobnostmi. Vzpomněl si, že na návštěvy rodiny Dubových jezdíval do Štěpánova pražský bratranec Gustava a Olgy František, syn jejich strýce Viléma. Vybavil si zajímavou drobnost, že Karel Dub ponechal na krámu původní štít svého otce Aloise. Na všetečné dotazy odpovídal: „Toto byl a stále je obchod Aloise Duba.“ Obchod lze označit za použití obvyklého názvosloví jakožto „obchod zbožím smíšeným“. Spíše než obchod, řeklo by se dnes ale asi obchodní centrum. Zákazník v něm mohl totiž pořídit vše. Od výše zmíněných kvasnic a kořalky, přes střelivo, střelný prach, uhlí a hnojiva, až po zemědělské stroje a také pohonné hmoty v benzínové pumpě před obchodem. Dle slov pana Johna právě na uskladňování umělých hnojiv si propachtoval Karel Dub stodolu Šiškových. Ze všeho uvedeného je zřejmé, že Karel byl obchodníkem zdatným a úspěšným. O to více jej musela zasáhnout změna poměrů, když nacisté 15. března 1939 obsadili to, co ještě z Československa zbylo. Zakrátko musel totiž jako Žid předat svou živnost jistému Koukolovi, který si ji od eráru propachtoval. Karel Dub musel poté nastoupit práci v lomu nedaleko Štěpánova. Kamenolom byl ve svahu kopce zvaného Paseka. Karlova bezkonfliktní povaha zřejmě způsobila, že těžko by se byl asi tehdy hledal někdo ze Štěpánovských, kdo by mu takový osud přál. Už jen představa, jak tahá se svojí drobnou postavou kameny v lomu, je velmi smutná. To nejstrašnější, smrt zadušením v plynových komorách osvětimských, celou rodinu Karla Duba ale teprve čekalo. Zavražděni byli rodiče i děti. Stopadesátiletá historie českého židovského rodu Dubů v městečku Trhovém Štěpánově tak došla svého hrůzného naplnění. Na-
Duben 2012
plnění o to strašnějšího, oč skutečnější byla možnost vší té hrůze se vyhnout. Karlova sestra Olga žila v Americe a bratra nabádala, aby se s celou rodinou i s maminkou Sofií odstěhoval za ní. Karel odmítl s tím, že maminka už je na takovou cestu stará a slabá. Odjet bez ní a nechat ji bez pomoci, nebylo pro něho myslitelné. Ironií osudu maminka nakonec zemřela 25. srpna 1939. Do začátku války zbýval přesně týden, a i kdyby byl Karel chtěl, rodinu již zachránit nemohl. Mám za to, že nikdo ani v nejhorším snu nemohl tušit, čeho všeho budou nacisté zanedlouho schopni. Karel byl jistě rád, že jeho dilema vyřešil za něho osud. Nemusel podstoupit trýznivé rozhodování, zda zůstat nebo opustit místa, kde jeho předkové po mnoho generací žili. Vzpomeňme třeba jen jeho přístupu ke změně firemního štítu nad krámem… Rozumím mu. Maminka Sofie byla poslední ze Štěpánova, která ještě spočinula k věčnému odpočinku na malém štěpánovském židovském hřbitůvku. Leží po boku svého manžela Aloise – Lazara Duba. Jenom nápis na náhrobní kámen jí už Karel nestačil dát udělat... Pan John si vzpomněl ještě na jedny Dubovy. Na rodinu Karlova strýce Josefa, tedy bratra jeho otce Aloise. Josefovi se prý říkalo „Kaťatý“. Šlo o přezdívku zřejmě ještě z dob, kdy bylo ve Štěpánově rodin Dubových mnohem více a bylo třeba jednotlivé nositele stejného příjmení od sebe odlišit. Stejně jako synovec Karel, i on měl obchod. Krám byl v domě číslo 6 a tam Josef s rodinou bydlel. Dům s tímto popisným číslem stojí dosud v dnešní Dalkovické ulici, ale v současnosti je propojen s vedlejším stavením číslo 7. Jeho existenci dnes připomínají jen dva kameny po stranách bývalého vjezdu, nyní vystupující z domovní zdi. K dokreslení života Dubových ve Štěpánově patří bezpochyby i nitky přediva jejich vztahů s ostatními obyvateli městečka. Ve sborníku ke stoletému výročí trvání hasičského sboru v Trhovém Štěpánově je uvedeno, že také Karel Dub byl členem sboru. Ing. Přemysl F. J. Zoubek je mezi prvními v řadě těch, kteří nenechali odejít rodinu Dubovu do zapomnění bez povšimnutí. Věnuji mu pár řádek s tím, že důvod se zřetelně ukáže na konci celého mého vzpomínání. Přemysl se narodil 21.1.1921 a nalezl hluboké zalíbení v Olze Dubových, která byla o dva roky mladší. Jeho vztah k ní přetrval podle všeho i všechny rány osudu, které měly teprve přijít. Jak vnímala svého obdivovatele Olga, těžko říci, ale jisto je, že válka je rozdělila navždy. Olga zahynula s bratrem i rodiči v Osvětimi a Přemysl byl nasazen na práci v Reichu. V továrně, ve které musel pro Němce pracovat, našel nakonec i svoji nevěstu, a po válce si vzal za ženu dceru majitele podniku a v Německu zůstal. V Německu poraženém, zpustošeném a strádajícím. Už to, samo o sobě, vypovídá mnoho o Přemyslově povaze a charakteru. O jeho věrnosti, slušnosti a smyslu pro čest. Troufám si to napsat už také právě pro jeho vztah k Trhovému Štěpánovu.
Strana 10
Zpravodaj Štěpánovska
Duben 2012
Nikdy na něj nezapomněl a stal se jeho dobrým duchem. Zaplatil novou měděnou střechu štěpánovského kostela sv. Bartoloměje a podílel se na vybudování Hřbitovní kaple Všech svatých na křesťanském hřbitově. Po roce 1989 založil v Trhovém Štěpánově malou továrnu na výrobu kovových obalů na přepravu a uložení plynu, jinak řečeno plynových bomb. Pomohl zajistit mnoha lidem práci v nastávajícím, co do shánění zaměstnání,
značně nejistém čase. Pro mne bylo největším chvályhodným počinem pana Zoubka vzkříšení zpustlého štěpánovského židovského hřbitůvku do jeho bývalé krásy. Dal nejen obnovit kamennou zeď kolem celého hřbitova, ale i znovu vystavět hřbitovní márnici, tou dobou již po mnoho let ležící v rozvalinách. Při záchraně hřbitova, této cenné historické památky, často vzpomínal své lásky z mládí, krásné Olgy Dubové. Řečené dokládá zjevně přímo panem Zoubkem sestavený, mile kostrbatý český text pamětní desky Na přání štěpánovského rodáka stavitele připevněné uvnitř hřbitovní vstupní stavby. pana Františka Chvojky restaurovat starobylý židovský hřbitov, V textu zmíněný František Chvojka byl mirealizoval jeho syn Přemysl. lovaným otčímem pana Zoubka. Práci provedli: mistr J. Dvořák Ing. Přemysl F. J. Zoubek zemřel 6. břez pánové J. Král – Fr. Boušek – J. Jehlička na 2000, ale své přispění k uchování památ v letech 1989 – 1992 ky poslední židovské rodiny ve Štěpánově – rodiny Dubových, se zdarem uskutečnil. Tyto práce byly též provedeny ve vzpomínce Děkuji mu i za ně. na poslední židovskou rodinu ve Štěpánově Karel Dub Karel Dub, manželka Berta a jejich děti Gustav a Olga, kteří zahynuli v Osvětimi v letech 1944/45.
Střípek do mozaiky osudu rodiny Dubových Ve čtvrtek 23. února 2012 se konal ve Spolkovém domě v Trhovém Štěpánově večer věnovaný vzpomínce na židovskou rodinu Dubových, a přednáška Mgr. Blanky Rozkošné o Židech na Vlašimsku. Po jeho skončení se na mne obrátila starší dáma, která reagovala na moji prosbu čehokoli bližšího o osudu předmětů, které si pravděpodobně uschovali Dubovi u sousedů před svým odjezdem do Terezína. Byla to paní Božena Kaletová, která mi sdělila nadmíru zajímavé věci. Zmínila se o svém tatínkovi Karlu Kolmanovi, narozeném v roce 1892 v Zahrádkách na Jindřichohradecku, který byl v době okupace řídícím štěpánovských škol. Pamatovala si, jak se tehdy stal při svých cestách do Prahy kurýrem mezi Olgou a Gustavem, kteří žili v Praze, a jejich rodiči Karlem a Bertou Dubovými ve Štěpánově. Vzpomněla si rovněž na další nesmírně důležitou věc. Zcela s jistotou uvedla, že Dubovi si skutečně nějaké šperky u jejich rodiny uschovali. Vybavila si zcela přesvědčivě, totiž až na mé bezděčné připomenutí rodného příjmení maminky Berty, že pro uložené věci si přišla po válce některá příbuzná z rodu Ohrensteinových ze Zruče nad Sázavou, která hrůzy války přežila. Pan Kolman jí podle slov paní Kaletové veškeré cennosti samozřejmě předal. Je to pro mne velice cenné svědectví Na základě nahlédnutí do svého rodového archivu mohu upřesnit totožnost dívky, která si po válce uschované věci u Kolmanových vyzvedla. Nejspíše jí byla Helena Ohrensteinová, příbuzná štěpánovské Berty Dubové rozené Ohrensteinové. Helena
se narodila 30. 9. 1923 v Praze, a když se po válce vdala, jmenovala se Nolová. Byla dcerou Bertiny sestry Kamily Ohrensteinové, provdané opět Ohrensteinové. Kamila si totiž vzala Josefa Ohrensteina z jiné větve Ohrensteinů ze Světlé nad Sázavou. Helena byla tedy Bertina neteř, sestřenice štěpánovských Gustava a Olgy! Sestry Berta s Kamilou strávily spolu v Terezíně bez jednoho měsíce dva roky. Kamila přišla do této čekárny na smrt 30. 11. 1941 a Berta o rok později 12. 11. 1942. Kamila odjela do plynové komory v Osvětimi opět z obou sester jako první, 6. 10. 1944, když jejímu manželovi Josefu se naplnil osudový los ještě o týden dříve, 29. 9. 1944. Berta ji následovala s manželem Karlem za dalších sedmnáct dnů. Nastoupili cestu do plynu v Osvětimi – Březince 23. 10. 1944. Je tudíž více než pravděpodobné, že obě sestry si za ty dva roky v Terezíně stačily dobře uvědomit strašnou skutečnost, že válku asi nepřežijí. Pověděly si jistě nejen navzájem, ale zasvětily i své děti, kde v případě přežití hledat do začátku hmotnou pomoc uloženou ve formě cenností u sousedů. S paní Helenou Nolovou mi v roce 2010 zprostředkoval rozhovor bratranec Franta Tomášek. Navštívili jsme ji v židovském domově pro seniory v Janovského ulici (dříve se tahle část jmenovala U kapličky) v Praze 7 a paní Helena nás přijala velice srdečně. Vyprávěla nám, co prožila v Terezíně, Osvětimi, Merzdorfu i pochodu smrti, a vzpomínala na mnoho našich společných příbuzných. Bohužel, zakrátko nato paní Helena v roce 2011 zemřela. Karel Dub
Strana 11
Zpravodaj Štěpánovska
Duben 2012
P. Bořivoj Bělík odešel Když v dubnu roku 2007 vyšel v našem časopise článek nazvaný „O jednom upřímném přátelství“, netušili jsme, že o téměř 5 let později se uzavře život úžasného člověka. Podařilo se mi získat od pana faráře Bořivoje Bělíka mnoho zajímavých údajů z jeho života. Seznámíte se s nimi na jiném místě tohoto vydání Zpravodaje Štěpánovska. S tichou účastí a modlitbami za jeho nedobrý zdravotní stav mnozí věřící, přátelé i známí sledovali jeho zápas se zákeřnou leukémií. Byl to statečný zápas provázený bolestmi i nejistotou, jak se nemoc bude vyvíjet. Statečnost tohoto velice laskavého, mírného a vstřícného muže spočívala v jeho naprostém odevzdání do Boží vůle. Břemeno nemoci snášel, jak mi několikrát napsal, pokorně i pokojně. Bořivoj Bělík se narodil 25. dubna 1937 v Domaželicích u Přerova. Dne 29. června 1969 přijal kněžské svěcení a do roku 1970 byl farním vikářem Římskokatolické farnosti u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kladně a administrátorem excurrendo Římskokatolické farnosti Družec. Poté působil až do roku 1994 jako administrátor Římskokatolické farnosti Trhový Štěpánov. Od roku 1994 do roku 2005 byl administrátorem excurrendo Římskokatolické farnosti Buštěhrad, Dřetovice a Kladno – Libušín a od roku 1997 do roku 2005 farářem Římskokatolické farnosti u kostela sv. Václava Kladno – Rozdělov. Mezi lety 1997 až 2008 byl členem kněžské rady a od roku 1997 do roku 2004 členem sboru poradců. Od 1. 9. 2005 do 30.10.2009 byl P. Bořivoj Bělík výpomocným duchovním Římskokatolické farnosti Mukařov, okres Praha – východ. Do 31. ledna 2011 působil jako výpomocný duchovní Římskokatolické farnosti Stará Boleslav-Brandýs nad Labem a jako kaplan Charitního domova Stará Boleslav. V úterý 14. února 2012 P. Bořivoj Bělík ve věku nedožitých 75 let zemřel v Charitním domově Stará Boleslav. Za dar jeho kněžského života a za všechno, čím všechny obdaroval, poděkovali příbuzní, přátelé, obyvatelé a zaměstnanci Charitního domova Stará Boleslav i farníci z farnosti Trhový Štěpánov při mši svaté v úterý 21. února 2012 ve 12.00 hodin ve farním a poutním kostele sv. Matouše v Hrádku u Vlašimi. Zádušní mši sv. celebroval Mons. Karel Herbst, pomocný biskup pražský. Koncelebranti byli P. Jaroslav Konečný, vikář vlašimský, a P. Edward Tomczyk, farář poutního místa Hrádek. U oltáře dále asistovali dva trvalí jáhni vlašimského vikariátu David Seifert a Roman Farion. Mše svaté se zúčastnilo přibližně 40 kněží a 5 trvalých jáhnů. Tito duchovní seděli na lavičkách umístěných v obou bočních částech kostelní lodi. Kostelík byl zcela zaplněný, velké množství dalších přítomných stálo venku.
V kostele na Hrádku
Pro svou promluvu Mons. Herbst použil text evangelia ze 4. neděle velikonoční (Jan 10,11-18: „Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“). Hovořil o tom, že P. Bělík byl velmi podobný dobrému pastýři, který pečuje o své ovce. I on podle vzoru svého Mistra a Pána pečoval do posledních sil o duchovní potřeby druhých. Na konci bohoslužby promluvil bratranec P. Bělíka a zmínil se o jeho počátcích působení a o jeho charizmatu milovat druhé bez ohledu na jejich společenské postavení. Dále hovořil trvalý jáhen Jarmil Klanc z Kladna - Rozdělova o tom, že P. Bělík byl tím, kdo jej přivedl k jáhenské službě, a krátce popsal jeho působení v Kladně.
Zpravodaj Štěpánovska
Strana 12
Duben 2012
Po něm s krátkým poděkováním všem za účast vystoupila paní Miloslava Kahounová, která byla P. Bělíkem před jeho smrtí pověřena k vypravení pohřbu. Poté následoval obřad posledního rozloučení, po něm byla rakev vynesena z kostela a pohřební průvod se ubíral na místní hřbitov. U hrobu ještě měl slovo Milan Beránek, místostarosta obce Tehov. Po něm promluvil pan Jiří Šlehuber, bývalý varhaník poutního místa Hrádek i kostela sv. Bartoloměje v Trhovém Štěpánově. Ze života zesnulého připomněl mnoho pěkných detailů, zejména i jeho vizi krátce po nástupu do funkce faráře v Trhovém Štěpánově, že bude pohřben na hřbitově na Hrádku u Panny Marie Hrádecké. Následovalo rozloučení u hrobu, spuštění rakve a závěr obřadu. Smuteční hosté z řad duchovních byli pozvání k občerstvení do bývalé místní školy na Hrádku.
Za 24 let působení ve farnosti Trhový Štěpánov vykonal P. Bořivoj Bělík tolik práce, jako málokdo. Zřejmě nikdo se současníků nespočítá počet celebrovaných mší svatých, počet kázání, návštěv, různých cest, ale rovněž nespočet hodin při opravách a úpravách kostelů, kaplí a budov farních úřadů. P. Bořivoj Bělík odešel, jak věřil, natrvalo domů, do nebeského domova. Odešel, ale zanechal výraznou stopu v historii Trhového Štěpánova. Ing. Mgr. Roman Farion, Vlašim, a Jaromír Vlček
Cestou na hřbitov
Hrob P. Bořivoje Bělíka
Poznámka: Administrátor excurrendo (dojíždějící duchovní správce, lat. doslovně „vyjíždějící administrátor, správce“) je označení pro kněze pověřeného správou i jiné než své domovské farnosti (farnosti, ve které nebydlí). V zemích, kde je nedostatek kněží, je tento jev, kdy má jeden kněz na starosti více farností, naprosto běžný.
P. Bořivoj Bělík (Záznam v Pamětní knize Města Trhového Štěpánova, rok 2009, strany 46-48) Narodil se 25. dubna 1937 v obci Domaželice, vzdálené 9 km od moravského okresního města Přerov. Otec byl vedoucí hospodářství a maminka byla kuchařka. Má dva bratry: Jaroslav je strojním technikem a bydlí v Praze, Marek je rozpočtář v Metru a bydlí rovněž v Praze. Základní školu navštěvoval v Domaželicích, a protože se rodiče několikrát stěhovali, zakončil ji v Českém Brodě. Po základní škole nastoupil jako učeň oboru frézař do Blanických strojíren ve Vlašimi. Po vyučení nastoupil do Střední průmyslové školy strojní, obor stavebnictví v Táboře, kde studoval v letech 1955 – 1959. Během studií v Táboře se rozhodl ke kněžskému povolání. K jeho rozhodnutí ho vedla slova evangelia sv.
Jana 15,16: „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás.“ Studoval na teologické fakultě, která měla sídlo v Litoměřicích, v letech 1965 – 1969. První kněžské působiště bylo v Kladně, kde byl kaplanem. Z Kladna byl poslán v roce 1970 do Trhového Štěpánova. Bylo to v době hluboké totality po vstupu sovětských vojsk, která okupovala tehdejší Československou socialistickou republiku až do roku 1990. Tehdy byla založena organizace sdružující katolické kněze nazvaná Pacem in terris (Mír na zemi). Členství bylo nabízeno každému knězi, zejména mladším, aby tímto prokazovali oddanost tehdejšímu společenskému zřízení. Do tohoto hnutí odmítl vstoupit, i když tímto krokem riskoval možnost ztráty státního souhlasu k vykonávání duchovenské činnosti. Přesto se to obešlo bez jakýchkoli důsledků. Do našeho města přišel v létě roku 1970. V Trhovém Štěpánově se s chutí pustil do práce nejen duchovenské,
Strana 13
Zpravodaj Štěpánovska
ale i fyzické. Nejprve byla opravena budova fary v Trhovém Štěpánově. Postupně došlo k různým rozsáhlým opravám kostelů sv. Bartoloměje v Trhovém Štěpánově (vnější i vnitřní opravy), sv. Prokopa v Tehově (vnější i vnitřní opravy a zařízení kostela), sv. Matouše na Hrádku u Vlašimi i budovy fary. Rovněž došlo k opravám kaplí sv. Václava v Kladrubech a Panny Marie Bolestné v Javorníku. Dále bylo pořízeno 5 nových zvonů pro kostely v Trhovém Štěpánově a na Hrádku, které odlil zvonař Josef Tkadlec v Halenkově na Vsetínsku. O opravu kapliček v Kladrubech a Javorníku se staraly tamní obecní úřady. P. Bořivoj Bělík nebyl příslušníkem žádného církevního řádu. Jeho vztah k Církvi bratrské v Trhovém Štěpánově byl vždy přátelský a dobrý. Mezi jeho koníčky patřily turistika, hudba a posvátná liturgie. K Trhovému Štěpánovu měl blízký vztah, protože s rodinou bydlel 5 let v Měchnově u Divišova ještě před nástupem do učiliště v Blanických strojírnách. V Trhovém Štěpánově si vážil vztahů občanů a to nejenom k Církvi a ke kostelu. Při různých opravách ochotně pomáhali i ti, kteří do kostela na bohoslužby nechodili, a co více, pomohli i při opravách na Hrádku. Po dlouhých 24 letech P. Bořivoj Bělík odešel v roce 1994 do farnosti v Kladně – Rozdělově. Co ho nejvíce ovlivnilo? Na to P. Bělík odpověděl: „Každé prostředí nás ovlivní, ať si to uvědomujeme nebo ne. Vojna v Českých Budějovicích, škola v Táboře, duchovní správa v Trhovém Štěpánově. To člověk zjistí až s odstupem času. Duchovní správa v Trhovém Štěpánově a v Kladně – Rozdělově se dost lišila. Kdo hledá dobro, najde dobro, zvláště když se druhým nezištně otevře a má je rád. To občané velmi dobře vycítí.“ Kronikář Jaromír Vlček položil P. Bořivoji Bělíkovi tyto otázky: Co považujete v životě za nejdůležitější? „Na to bych odpověděl slovy Bible, slovy našeho Pána Ježíše Krista: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.´“ (Matouš 22:37-39)
Duben 2012
Co Vás nejvíce potěšilo? „Nejvíce mne potěšilo, když věřící nejenom věřili a účastnili se bohoslužeb, ale také podle víry jednali a žili.“ Co Vás nejvíce zarmoutilo? „Na tuto otázku se těžko odpovídá, protože mám zkušenost, že Bůh dovede i to zlé a negativní využít k dobrému. Boží prozřetelnost je často tajemná, podivuhodná a nevyzpytatelná. Na ono „zarmoucení“ se musíme podívat s odstupem času. Jinak se na ni dívám dnes, jinak za deset let a jinak za více let.“ Kronikář Trhového Štěpánova požádal pana P. Bořivoje Bělíka, aby mu poskytl údaje z jeho života pro Pamětní knihu Města Trhového Štěpánova v červnu L.P. 2009. Na jeho žádost dostal odpověď datovanou v Mukařově u Říčan (kněžský domov) 31.7.2009. V dopise krátce připojil tato slova: „Nejsem žádná význačná osoba, aby byla zapsána v Pamětní knize Města Trhový Štěpánov.“ Pan farář Bělík byl a zůstal skromným člověkem, laskavým, ochotným naslouchat, přátelským. V červnu 2009 se podrobil dvěma operacím. Ke své nemoci poznamenal: Zdraví a nemoc zatím je takové, jaké je. V knize Job čteme: „Dobré z rukou Božích přijímáme a to zlé bychom odmítali?“ (Bible, kniha Job 2,10). Z krátkého dopisu, který poslal kronikáři koncem ledna 2010: „Po měsíci zde v Boleslavi se u mě probudila rakovina a tak jsem ulehl 13.12.2009. Byl jsem na tom tak, že jsem si nedošel ani na záchod. Doufal jsem, že to tu skončím a odstěhuji se na hřbitov. Zatím nepřišla moje hodina. Minulý týden jsem vstal a začínám se zotavovat. Zvláště děkuji za Vaše modlitby, i ty k tomu přispěly! Píši tímto způsobem (na psacím strojí – poznámka jv), protože špatně ovládám prsty levé ruky. Psát na stroji nemohu. Vzpomíná a žehná P. B. Bělík“ Do soudobých dějin města se zapsal nesmazatelným písmem pro svoji bohatou duchovenskou, pastýřskou i organizační činnost. Zapsal kronikář Jaromír Vlček v pátek 27. listopadu L.P. 2009 a doplnil ve čtvrtek 4. února L.P. 2010.
Zamyšlení velikonoční Dávnověký trpící Jób ve svých bolestech a pokoření jednoznačně vyznává: „Ale já vím, že můj Vykupitel žije a nakonec se postaví nad prachem. A poté, co tihle sedřeli mou kůži, bez svého těla uvidím Boha. Toho já uvidím při sobě, mé oči jej budou vidět a ne cizí.“ (Kniha Jób 19, 25-27 – Český studijní překlad). Totožná slova zaznívají v nádherné hudbě Georga Friedricha Händela v oratoriu Mesiáš, a předchází mu v radostném chóru, který zpívá všeobecně známé „Hale-
luja, neboť kraluje Pán Bůh všemohoucí, Haleluja!“ Když chór zpívá toto Haleluja, ve Velké Británii přitom publikum vstává! Traduje se, že se tak děje stále, aby se pak s vnitřním zaujetím a o to tišeji a soustředěněji naslouchalo další árii. Jak tuto reakci obecenstva vysvětlit? Uplatňuje se tu tak účinně a naléhavě nesporná působivost hudby a v případě Haleluja snad i händelovský „mocný hřmot“? Mám za to, že nejen to. Podstatnou roli tu má i text. Obě hudební čísla se vztahují na jednu udá-
Strana 14
Zpravodaj Štěpánovska
lost Ježíšova mesiášského údělu: na jeho vzkříšení. Je to náhoda, že právě v nich dosahuje Händelova hudba jedinečné výše a působivosti? Není to spíš znamení, že tu Händel – jehož text je ostatně také teologicky pozoruhodnou kompozicí – vědomě a závažností textu přiměřeně rozehrává veškeré možnosti svého hudebního svědectví? A pokud jde o obecenstvo, nesvědčí jeho zjevné pohnutí do jisté míry i o tom, že ani v široce sekularizované (zesvětštěné) západní společnosti přece jen docela nezapomnělo, že právě zde, u onoho „Já vím…“ bije srdce křesťanství – a v posledu snad také naše srdce? Ať už je to jakkoli, tento zážitek umožňuje přímočařejší přístup k poselství o vzkříšení Ježíše Krista než jakékoli další úvahy. To je svědectví významného protestanského teologa Jana Milíče Lochmana z výkladu Kréda (Apoštolského vyznání víry). Josef Ratzinger, současný papež Benedikt XVI., se ve své knize „Úvod do křesťanství“ zabývá rovněž výkladem Apostolika. Vyjímáme několik myšlenek věnovaných vzkříšení Ježíše Krista. Víra ve zmrtvýchvstání Ježíše Krista je pro křesťana vyjádřením jistoty, že jsou pravdivá slova, která se mohou zdát jen krásným snem: „Silná jako smrt je láska.“ (Velepíseň 8,6). Jen tam, kde u někoho stojí cena lásky nad cenou života, to znamená, kde je někdo připraven dát přednost lásce před životem právě pro lásku, jen tam může být láska větší a silnější než smrt. Láska plodí nesmrtelnost a nesmrtelnost přichází jen z lásky. Znamená to, že ten, který miloval za všechny, získal nesmrtelnost pro všechny. Přesně toto je smysl biblických slov, že Ježíšovo vzkříšení je naším životem. Tato podivná argumentace sv. Pavla v 1. listě Korinťanům, se z tohoto hlediska stává srozumitelnou: Vstal-li Kristus z mrtvých, vstaneme i my, neboť potom je láska silnější než smrt. Nevstal-li Kristus z mrtvých, nevstaneme ani my, neboť pak zůstává při tom, že smrt má poslední slovo a nic víc. (1 Korinťanům 15,16 -19: Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!) Přetlumočíme si to ještě jinak, protože se zde jedná o základní věc: Buďto je láska silnější než smrt, nebo není. Ukázala-li se láska v Kristu silnější, pak tedy jako láska pro druhé. To ale také znamená, že naše vlastní, sobě ponechaná láska nestačí překonat smrt, ale sama v sobě musí zůstat jen nesplnitelným výkřikem. To znamená, že toliko láska, jež je zajedno s Boží mocí nad životem a s mocí Boží lásky, může být základem pro naši nesmrtelnost. Především je zcela jasné, že Kristus svým zmrtvýchvstáním se nevrátil do svého předešlého pozemského života, jak to bylo u mládence naimského nebo u Lazara. Vstal z mrtvých do konečného života, který již nepodlé-
Duben 2012
há chemickým a biologickým zákonům, a proto stojí mimo možnost smrti, v oné věčnosti, kterou dává láska. Proto setkání s ním jsou „zjevení.“ Proto také ti, kteří dva dny předtím seděli s ním u stolu, jeho nejlepší přátelé, ho nepoznali, a proto zůstává i jako poznaný cizincem. Jen tam, kde on sám daruje vidění, je spatřen. Jen tam, kde on otvírá oči a kde i srdce nechává otevřít, je možné uprostřed našeho světa smrti poznat tvář věčné lásky, která přemáhá smrt a v ní nový, jiný svět: svět budoucí. Proto je to pro evangelia tak těžké, ba nemožné, popsat setkání se Zmrtvýchvstalým, proto jen koktají, když o tom mluví a zdá se, že si i odporují, když zmrtvýchvstání znázorňují. Ve skutečnosti jsou ale překvapivě jednotní v dialektice svých výpovědí, v tom, jak se ho současně dotýkají i nedotýkají, jednotní v poznání i nepoznání, jednotní v úplné identitě mezi ukřižovaným a zmrtvýchvstalým a v úplné proměně. Poznávají Pána a přece jen opět nepoznávají. Dotýkají se ho, ale on je nedotknutelný. On je tentýž, ale přece zcela jiný. V příběhu o emauzských učednících je popsáno, že Ježíše není možno zachytit tak jako za jeho pozemského života. Je objevován jen v okruhu víry. Vysvětlováním Písma Ježíš rozehřívá srdce obou poutníků a lámáním chleba jim otvírá oči. Je to poukaz na dva základní prvky rané křesťanské bohoslužby, jež se skládala z bohoslužby slova (čtení a výklad Písma) a z eucharistického lámání chleba. Tímto způsobem nám dává evangelista Lukáš jasně na srozuměnou, že setkání se Zmrtvýchvstalým leží na zcela nové rovině. Zmrtvýchvstalého potkáváme ve slově a svátosti. Zkušenost ze setkání učedníků se Zmrtvýchvstalým dosvědčuje skutečnost, která nevyšla ze srdce učedníků, ale přistoupila k nim zvenčí a proti jejich pochybnostem je přemohla a dala jim jistotu: Pán vstal skutečně z mrtvých. Ten, který ležel v hrobě, již tam není, ale – skutečně – on sám žije. Ten, který se proměnil do jiného světa Božího, se ukázal dosti mocným, aby hmatatelně a jasně ukázal, že stojí opět před nimi, že se v něm moc lásky ukázala vpravdě silnější než moc smrti. Laciný pokus, který se na jedné straně chce vyhnout víře v tajemství mocného jednání Božího tomto světě, ale současně by chtěl přece jen zůstat na půdě biblického poselství – tento pokus vede do prázdna: Nestačí ani poctivému rozumu, ani nároku víry. Nemůžeme sloučit v jedno křesťanskou víru a „náboženství v hranicích pouhého rozumu“. Volba je nevyhnutelná. Tomu, kdo věří, bude ovšem čím dál jasnější, jak je velmi rozumné hlásit se k oné lásce, která přemohla smrt. Z níže uvedených publikací vybral Jaromír Vlček Prameny: Jan Milíč Lochman: Krédo – Základy ekumenické dogmatiky, Kalich, Praha 1996, strana 157, 158 Josef Ratzinger: Úvod do křesťanství, Křesťanská akademie, Řím 1978, vybráno ze stran 206 - 213
Zpravodaj Štěpánovska
Strana 15
Duben 2012
A potom láska A potom láska. Láska k ženě, k dítěti, láska k živému.
Láska, která sedí u kolébk y. Láska, která klečí na hrobě.
I když bylo všechno zaplaceno, je to dar. Tak poděkujme mu.
Láska – svátek lidského tvora. Ta, která jenom nechtíc ublíží.
Za to, že je, čím jsou hvězdy pro lodi, nejjasnější mezi hvězdami.
A nad lidskou – láska Boží, která odevzdaně visí na kříži.
Láska, která plodí nás i rodí na krátkou pouť světem neznámým. Láska – nebo najednou takové blízké. Víno bohů v křehké nádobě.
*
Milan Rúfus ( 10.12.1928 – † 11.1.2009): Niesť bremeno a spievať, strana 172. Vydala Matica slovenská – literárne informačné stredisko 2008. Převod do češtiny jv
Díky za tvořivé, dobrosrdečné a aktivní lidi! Už je to více jak rok a půl, co pracuji pro Mikroregion Český smaragd. Za tu dobu jsme v obcích svazku sepsali nespočet žádostí o dotace, obnovili web mikroregionu, snažíme se podporovat spolky a místní organizace, a ze všech sil dáváme světu vědět o našich vesničkách, městysi a městu. Brzy se přiblíží konec jednomu velkému dotačnímu období, ve kterém mohla Česká republika čerpat peníze z Evropské unie. Přijde nové období, a jak to tak chodí, nějak bylo, nějak bude. Nyní je třeba vytvořit plán, podle kterého se budeme rozvíjet dál. V Posázaví o.p.s, kde se vídám s kolegy ze sousedních mikroregionů, jsme proto dostali zajímavý slohový úkol. Napsat o tom, jak by měl podle naší vize vypadat mikroregion v roce 2020. Dlouho jsem přemýšlela, jak mám sepsat esej o představách, které se tak těžko realizují. Mé představy se netýkají žádných staveb, revitalizací ani modernizací... Naštěstí jsem záhy objevila článek Ing. Petra Hienla z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Píše v něm toto: „Je jen málo osvícených, kteří by se pokoušeli hledat a dešifrovat, proč jsou obyvatelé v jejich obcích spokojení a proč ne. Mnohdy se všeobecná nespokojenost na vsi svádí na to, že obec nemá kanalizaci, čističku nebo že obecní cesta je děravá jako ementál…, že prostě chybí peníze na rozvoj obce. Naše vesnice přitom potřebují „sociální inženýry“, kteří by se s vervou pustili do zachraňování a budování mezilidských vztahů, posilování přátelství, zlepšování sousedských vztahů, prostě do vytváření takového prostředí, které nemáme, které potřebujeme, které by vytvořilo prostředí, ve kterém by se spíše než dosud projevovaly talenty, uplatňovaly se zručnosti, znalosti a zkušenosti. Hony za hmotnými statky bez
špetky idealismu, jak se nám běžně prolíná současnými osobními i pracovními životy, jsou pravým opakem toho, co náš venkov potřebuje – ten totiž potřebuje klid, důslednost, pokoru, pracovitost a lásku. Stará pravda říká, že nejlepší je to, co je zadarmo. Pokud tuto teorii na venkově pochopíme, tak máme prakticky vyhráno.“ Mám také vyhráno, protože jsem získala skvělý odrazový můstek ke slohovému úkolu. Velice děkuji „sociálním inženýrům“, které jsem měla tu čest v Trhovém Štěpánově poznat. Paní Mgr. Květě Kuželové, která blahodárně působí na mladé a pro nás nadějné generace. Snaží se ze všech sil podpořit a uskutečnit myšlenky výše zmíněné. Panu Jaromíru Vlčkovi, který pro město poctivě zaznamenává jeho historii, jeho život a je bezednou studnicí těchto důležitých materiálů. Obyvatelům zprostředkovává informace a potěšení otiskované ve Zpravodaji Štěpánovska. Paní Ludmile Kornové a paní Janě Vlasákové, protože všichni, kdo navštěvují štěpánovskou knihovnu, vědí, že se tam setkají vždy se vstřícným a velmi milým přístupem. Panu Stanislavu Kuželovi, který se odvážně pustil do správcování Víceúčelového hřiště a Spolkového domu. Obě tato místa přinášejí obyvatelům mnoho hezkých okamžiků, zážitků a endorfinů. Panu Tomáši Nedělovi, který věnuje většinu volného času mladým sportovcům a dětem, a spolu se svými dalšími kolegy pro ně organizuje nejoblíbenější akce široko daleko. Hasičům a Sokolům za obrovskou podporu společenskému a sportovnímu životu ve městě. Velký dík patří také vašemu městskému úřadu, kde pracují lidé, bez kterých by nebylo zázemí pro tyto a další aktivity, a bez kterých by se jen těžko hledalo řešení pro tíživé situace sociálně znevýhodněných obyvatel. Mezi
Strana 16
Zpravodaj Štěpánovska
vaše „sociální inženýry“ patří bezesporu i pan starosta Václav Nekvasil, který je velkorysý, jedná bez předsudků a přeje dobrým nápadům. Je mi jasné, že vás talentovaných, zručných, tvořivých a dobrosrdečných je mnohem víc a omlouvám se, že nemohu jmenovat všechny. Přesto bych vás poprosila, pojďte se zaktivovat, spojit, vymýšlet a realizovat věci pro lidi, pro jejich potěchu, pro radost. Pomoci vytvořit
podmínky, za kterých není těžké najít práci, uživit rodinu, mít energii a chuť na koníčky, vnímat a podporovat naši kulturu, mít možnost jít do přírody, umět se chovat tam i v civilizaci. Bylo by krásné, kdybychom v roce 2020 byli rádi na světě, měli mnoho důvodů se usmívat a mohli bez obav vychovávat děti v přívětivé obci. Eva Vrzalová
Dětský karneval v Souticích Obecní úřad Soutice pořádal dne 10. března dětský karneval. Ve vyzdobené třídě bývalé školy se sešlo na třicet princezen, vil, pirátů, loupežníků a zvířátek. Starostka obce Alena Exnerová všechny přivítala a představila vodníka, kuchtíka a čarodějníci - pana Jana Volhejna se synem a kamarádkou, kteří se postarali o zábavu. Děti létaly na koštěti, tančily s balónky, kreslily zvířátka a dobře se bavily. Za každou soutěž dostaly hračku nebo sladkou odměnu. Ani rodiče a prarodiče nezůstali pozadu. Zapojovali se do soutěží, pomáhali, radili a fandili. V přestávce se děti posilnily párkem v rohlíku a soutěže a tancování pokračovaly nanovo. Domů děti odcházely vydováděné, spokojené a s malým dárečkem. Jejich úsměv je tím nejlepším poděkováním sponzorům, kterými byli manželé Falářovi, MS Hubert Soutice, ČRS MO Soutice, SDH Soutice a Sportklub Soutice. Dana Vlasáková
Duben 2012
Zpravodaj Štěpánovska
Strana 17
Duben 2012
Výprava na bájnou horu Blaník 25. února 2012 se vydal kroužek mladých hasičů na výpravu. Cílem byla bájná hora Blaník. Mrazivé ráno, ranní oblohou prosvítající sluníčko, slibovalo krásný den. Odvážlivci se vydali po červené turistické značce. Po prohlídce geologické expozice z okolí této hory, nás čekalo stoupání a stoupání až k rozhledně. Nálada byla veselá. Při hře „Stopová liška“ zadávali hasíci své úkoly dospělákům. Při plnění některých úkolů jsme se opravdu zapotili. Na krásné naučné stezce jsme viděli kopii základního kamene pro Národní divadlo v Praze, seznámili jsme se s délkou skoku jelena, s rozpětím křídel některých ptáků, přírodní zvonkohrou a s mnoha dalšími zajímavostmi.
Před polednem jsme dosáhli vytouženého cíle. Zdolali jsme horu vysokou 638 metrů, i když vrcholek nás překvapil a potrápil ledovou pokrývkou. Ti, kteří ještě měli energii, vystoupali 108 schodů na vyhlídkovou rozhlednu. Při prohlídce hornin jsme zjistili, že muskovitickou ortorulu věnoval městys Trhový Štěpánov. Tvůrci této expozice snad ani netuší, že Trhový Štěpánov je městem. Zpáteční cesta ubíhala rychleji. Všichni jsme se těšili na opékání špekáčků. Cestou dolů nás již doprovázelo příjemné sluníčko. Jaroslava Krásová
Mladí hasiči na Blaníku
Chybný název Trhového Štěpánova na naučné stezce
Masopustní taškařice V sobotu 3. března 2012 se lidé v Trhovém Štěpánově asi divili, co se to děje. Po městě se pohybovaly podivné bytosti. Prostorově výrazná nevěsta sváděla ženicha (nebo ženich nevěstu?), spolu s nimi jste mohli potkat medvěda s medvědáři, rychtáře, selku, celou romskou rodinu těsně po výplatě dávek a spoustu dalších veselých postaviček. Nezbedníkům hrozila šatlava, policajt pomáhal a chránil... Všichni výše jmenovaní byli součástí již 2. štěpánovského masopustu, který opět pořádali místní sokolové ve spolupráci se základní školou. Za nimi pajdal proslulý diagnostik Masťulín Domeček, v Americe mu říkají Dr. House. Nebo že by to nebyl on? Každopádně si ten stařičký štěpánovský doktor s tím americkým nijak nezadal. Bleskurychle stanovil diagnózu a nasadil formou infúze zázračnou medicínu, jejíž složení nám však zůstalo utajeno. A co nevyléčil doktor, vyléčil kat, navždy. Poté, co pan starosta udělil průvodu tzv. ostatkové právo, tj. právo pořádat masopust, vyrazily masky
na náměstí a do přilehlých ulic, aby tu provedly hospodyni, tu dostaly něco na zub či do kasičky. Toto vše probíhalo za hudebního doprovodu harmonikáře Pavla Oberleutnera.
Miláčku, vem si mě
Zpravodaj Štěpánovska
Strana 18
Duben 2012
Před novou radnicí
Zastavení ve Spojovací ulici
Skotačení s vůní koblih však jen tak neskončilo! Průvod se odebral do Sokolovny, kde rej masek pokračoval dětským karnevalem. Masek se letos sešlo opravdu hodně, od roztomilých maličkých šášů přes gejšu, Šmoulinku..., až po úchvatně křídly třepotající éterické motýly. Nechyběly soutěže, vyhodnocení nejlepších masek podle věkových kategorií, tombola ani tradiční občerstvení. Děkujeme touto cestou za finanční podporu akce MěÚ Trhový Štěpánov. Dále hasičům Trhový Štěpánov za zapůjčení šatlavy, všem dětem i dospělákům, kteří
přišli a jakkoli pomohli s maskami, hudbou, soutěžemi, občerstvením, dobrou zábavou. Děkujeme i všem, kteří otevřeli nejen svoje vrátka, ale i svoje srdce, aby masopustní návštěvu uctili. Stejně jako loni bude výtěžek této akce použitý na příměstský tábor, který se bude konat při ZŠ Trhový Štěpánov ve dnech 9. - 20. července 2012. Věříme, že si každý našel to své, že prožil pozitivní den a že se zase brzy na nějaké taškařici sejdeme. Mgr. Ing. Hana Pokorná
Medicína do žil
Kdo je nejšikovnější?
Malí, ale šikovní!
Soutěž o nejlepší masku
Zpravodaj Štěpánovska
Strana 19
Duben 2012
Zimní akce v Dubějovicích V Dubějovicích žije necelá stovka obyvatel. Je to malá vesnice. Nežijí v ní lidé jen sami pro sebe, ale čas od času se snaží uspořádat různé akce. Ty se většinou každý rok opakují a pořádá je Sbor dobrovolných hasičů. Přesto, ba právě proto, přispívají k dobrým vzájemným vztahům. Čtvrtého února letošního roku bylo mrazivé dopoledne. Ranní teploty klesly na –16 °C, ale bylo jasno. Přesto se sešlo téměř 20 zájemců, kteří se vydali na prohlídku soukromého pivovaru v Kácově. Jedno hasičské auto bylo z Dubějovic, druhé i s řidičem panem Antonínem Ryšavým zapůjčil Sbor dobrovolných hasičů ze Sedmpán.Pivovar byl v té době mimo provoz, ale vše jsme si mohli prohlédnout a ochutnat pivo natočené z velkého zásobníku. Po prohlídce s odborným výkladem nás čekal dobrý oběd v pivovarské restauraci. Zimní čas býval na vesnicích časem zabíjaček. Vzpomínkou na tento čas bylo uspořádání vepřových hodů. Loňského roku měla tato akce velký úspěch, a proto bylo rozhodnuto o jejím opakování. Letos se znovu vařil ovar, připravovaly a plnily se jitrnice, jelítka a tlačenky. Jistě
všem přítomným výrobky tohoto typu chutnaly. Jak by ne, když byly připravovány podle tradičních receptů. Odpoledne proběhla ochutnávka v příjemné zábavě. Marie Vojtová
To si pochutnáte!
Zde se pivo vaří!
Před kácovským pivovarem
Městská knihovna v Trhovém Štěpánově nabízí Dětem:
Mládeži:
Detektiv klubko, Tajemství žlutého kufru, Schefflerová Ursel Zapoj se s detektivem Klubkem do pátrání a vyřeš záhadu zmizelého kufru s klenoty. Detektiv Klubko nikdy nezaváhá a bystře si poradí i s těmi nejzapeklitějšími záhadami.
Elyonova země. Kniha 5. Hvězdný poutník, Carman Patrick Všude tam, kde se oceán setkává se zemí, kde útesy jsou tajemné a skály rozeklané, leží Elyonova země plná magických tajemství. Prožijte vzrušující cestu s Alexou a jejím přítelem Yipesem na palubě lodi Warwický maják. Zažijte s nimi dobrodružství při plavbě Osamělým mořem. S Alexou nahlédněte hluboko do minulosti a odhalte její poslání.
O Popelce, Guerra Carmen Dvojjazyčná česko-anglická pohádka pro výuku malých dětí.
Zpravodaj Štěpánovska
Strana 20
Lastury, ulity, krunýře, Artur Alex Dozvíte se: kteří raci si půjčují prázdné ulity plžů, jak měkkýš buduje svou ulitu nebo lasturu, jak plavou hřebenatky a ještě mnohem více. Anděl, Tatíčková Denisa Ve fantasy příběhu se strážný anděl(ka) při své první "službě" zamiluje do pozemského kluka, kterého má ochraňovat. Jaké z toho asi vyvstanou komplikace pro anděla sledovaného přísnými nadřízenými i pro samotného mladíka, který tu a tam může svoji "Andělku" zahlédnout?
Ženám: Lži, Keleová – Vasilková Táňa Viola a Viktor mají na první pohled téměř ideální manželství. Milují jeden druhého, dcerku Nikolku, svou práci. Viola je úspěšná módní návrhářka a Viktor novinář, momentálně na mateřské dovolené. Pro své přátele a známé jsou zajímavý pár, všichni je obdivují a závidí jim. Ale zdá se, že jejich vztah má přece jen trhliny. Jde o Viktorovy lži a přetvářky, které časem náhodou vyplavou napovrch. Viola je šokovaná, i když i ona má své dosud nepřiznané tajemství. Najednou neví, co dál… Daruj mi úsměv, Birkner-Mahler Marie Hartmannová váhá. Neměla by s ohledem na mladší sestru, která je tělesně postižená, přijmout nabídku k sňatku od podstatně staršího továrníka Ariberta Wolfa? Pouze on může se svým bohatstvím zaplatit komplikovanou operaci, která Fee pomůže. Nemá však ani tušení, jaké překvapení jí osud chystá na svatební den… Anděl s druhým křídlem, Prokšová Jitka Lidé, kteří se vzepřeli nepřízni osudu a odrazili se ode dna, bývají obdivováni... Ale co ti zbylí - ti, kteří dlouho nenacházejí cestu? Hynek - dvaačtyřicetiletý novinář je na začátku příběhu bez práce, bez ženy a bez iluzí o svém dalším životě. Má před rozvodem, manželka Marta mu brání ve styku se sedmiletým synem Lukášem. Jednoho dne ho zaujme žena, čekající spolu s ním na tramvajové zastávce. Neví o ní nic. Jen mu je divné, že stále telefonuje... Výchova podle slavných maminek Naučit se důslednosti, jít příkladem, cítit zodpovědnost za něčí život a připravovat potomka na dospělost... 25 slavných maminek, které svěřilo své zkušenosti: Sabina Laurinová, Laďka Něrgešová, Alice Bendová, Eva Decastelo, Míša Maurerová, Gábina Partyšová, Tereza Mátlová, Libuška Vojtková, Pavlína Hodková, Bára Basiková a další…
Duben 2012
Inspirační: Mámo, táto, tvořte se mnou! Kniha nabízí tři desítky projektů pro společné tvoření rodičů s dětmi. Obsahuje náměty na společnou tvorbu dárků, sestavování rodinného rodokmenu, tvorbu originálních dekorací, přípravu narozeninových oslav, mramorování, zapichovaný patchwork, mramorování olejovými barvami, dřevořezbu, textilní aplikace, nápady pro renovaci dětského pokoje a nábytku, sádrové odlitky a mnohé další. Kouzelná světýlka, Svobodová Blanka Obrazové návody na zhotovení nejrůznějších svícnů a lampiček Zábavné výtvarné lekce, Vondrová Petra Náměty pro děti od 4 do 10 let. Přírodniny, plastové kelímky, lahve a víčka, kartony, modelovací hmoty, textilie, těstoviny, čočka a další potraviny se v rukách malých tvůrců, vedených kreativním pedagogem mohou proměnit ve svébytná umělecká dílka. Některé lekce jsou inspirované moderním sochařstvím a objektovým uměním a jejich součástí jsou medailonky renomovaných tvůrců. Děti získají nenásilnou formou teoretický rámec pro praktické výtvarné pokusy, pracují s levným a dostupným zbytkovým či odpadovým materiálem.
Humoristické: Kdo nehřeší, nežije, Mlynářová Marcela Autorka se tentokrát zamýšlí nad rodiči, kteří jsou mnohdy skálopevně přesvědčeni, že jejich právě narozený potomek je to nejkrásnější a nejinteligentnější dítě na světě a dosáhne hvězdných cílů. Takovým samorostem, konvencemi nezatíženým, je hlavní postava knížky Kdo nehřeší, nežije
Historické: Bartolomějská noc, Jouanna, Arlette 18. srpna 1572 slaví Paříž svatbu Markéty z Valois s Jindřichem Navarrským, která se má stát aktem usmíření mezi katolíky a protestanty. O šest dní později jsou nejdříve v Paříži a posléze v celé Francii s posvěcením Královské rady masakrováni hugenoti po tisících. Jak se mohlo předpokládané náboženské usmíření zvrhnout ve vraždění? Autorka zkoumá dodnes přijímané příčiny masakru, kterými jsou historicky tradované machinace Kateřiny Medicejské, spiknutí katolického Španělska či obava krále z reformovaného náboženství, a dochází k závěru, že bezprostřední podnět k represivnímu zásahu státu dal král Karel IX. obávající se o suverenitu své vlády.
Zpravodaj Štěpánovska
Strana 21
Detektivní: Mistr X, Lutz John Vyšetřování vražedné série se po létech znovu otevírá... Muž v černé kukle, James Peter Hrdinka příběhu, dvaatřicetiletá Sam, má šestiletého syna a nepříliš spokojené manželství. Život se jí však radikálně změní od chvíle, kdy se vyplní jeden z mnoha jejích děsivých snů. Katastrof i záhadných úmrtí poté přibývá a v pozadí toho všeho číhá přízrak postiženého muže, s kterým už se Sam kdysi setkala… Jeremiášův pláč, Brodrick William Co byste dělali, kdybyste cítili, že celý svět je proti vám? Když otci Anselmovi z převorství Larkwood položí tuto otázku jakýsi starý muž, Anselmova odpověď zní: požádejte převorství o azyl. Starý muž o něj tedy požádá. Jeho jméno je Eduard Schwermann a hledá ho policie, neboť je to zřejmě bývalý válečný zločinec.
Zajímavosti: Židé na Vlašimsku a dolním Posázaví, Rozkošná Blanka Kniha byla vydána díky finanční podpoře Nadace Židovské obce v Praze. Citace: Jmenuji se Karel Dub a narodil jsem se až po válce, označovaná jako druhá světová. Píši to hned v úvodu tohoto svého povídání o rodu Dubových z Trhového Štěpánova proto, aby bylo na první pohled zřejmé, že nepůjde a ani jít nemůže, přísně vzato, o mé osobní vzpomínání na setkání s příbuznými z tohoto starobylého krásného městečka na Vlašimsku…. Muž, který mohl být prezidentem, Forejt Luboš Snad každý z vás se v životě setkal s něčím, co označil jako neuvěřitelnou náhodu nebo nepředvídatelné řízení osudu. Kdosi dokonce může mít podezření o působení nadpřirozených sil. Naopak pragmatik zřejmě prohlásí, že jde o jev, vyplývající z počtu pravděpodobností. Ze mě, Brzáková Pavlína Autorizované povídání známého herce Jaroslava Duška o narození, životě a smrti. Příběhy protkané přítomností, volné asociace a rozmanitá setkání se Skutečností. Nové nejkrásnější divy světa, Bártová Lucie Kniha představuje nejkrásnější divy světa, jak je vybrali v hlasování lidé na celé zeměkouli. Seznamuje i s dalšími čtrnácti nejžhavějšími kandidáty na světové prvenství a se sedmi divy Česka, o nichž rozhodlo o dva roky dříve přes milion Čechů. Válečná technika od oštěpu po stíhačku Proč se všichni tolik báli válečných lodí Vikingů? Kdo vynalezl střelný prach? Kdy došlo k prvnímu úspěšnému letu letadla? Proč se Velká Británie pokoušela na konci první světové války zakázat ponorky? Fascinující skuteč-
Duben 2012
nosti o válečných strojích od středověkých bitev po nadzvukovou a "neviditelnou" techniku. Sleduj, jak se vyvíjely schopnosti čelit měnícím se požadavkům válečnictví. Co mi povíš, Matěji, Hrubínová Markéta Mluví moje dítě správně? Jak mu mohu pomoci zlepšit výslovnost? Tyto otázky si klade většina rodičů předškolních dětí. Kniha Co mi povíš, Matěji?, je užitečným pomocníkem pro rodiče, kterým záleží na tom, jak jejich dítě mluví. V knize najdeme nápady na hravá cvičení motoriky jazyka a grafomotoriky, která mohou rodiče s dítětem provádět sami. Kniha osloví rodiče předškolních dětí a inspiraci v ní najdou i učitelky mateřských škol. Mgr. et MgA. Markéta Hrubínová je klinická logopedka. Juliánova cesta, aneb, Putování s Mnichem, který prodal své ferrari, Sharma Robin S V nové knížce autora světoznámého bestselleru Mnich, který prodal své ferrari, se opět setkáváme se svérázným a moudrým duchovním učitelem a mnichem Juliánem Mantlem, jenž nás tentokrát provází po cestě k sebeprobuzení, kterou sám prošel během svého pobytu v Indii u skupiny himálajských mnichů. Kniha přináší odpovědi na životně důležité otázky, které si klade každý z nás, kdo je ochoten vykročit na cestu k sebepoznání a naplnění svého osudu… Cvičiště Benešov VSTUP ZAKÁZÁN!!, Kos Petr druhá světová válka – Benešov – 1948 – poválečná doba Kniha STEVE JOBS od Waltera Isaacsona, autora známých životopisů Benjamina Franklina a Alberta Einsteina, je exkluzivním životopisem Steva Jobse, zakladatele Applu, sepsaným s jeho pomocí a podporou. Na podkladě více než čtyřiceti rozhovorů s Jobsem provedených v průběhu dvou let – a stejně tak interview s více než stovkou členů jeho rodiny, přátel, konkurentů, soupeřů i kolegů – pojednává tato kniha o životě plném vrcholů i propastí a o pronikavě intenzivní osobnosti tvořivého podnikatele, jehož vášeň pro dokonalost a železné odhodlání zcela převrátilo šest odvětví lidské činnosti: osobní počítače, kreslené filmy, hudbu, telefony, počítačové tablety a digitální tisk. V době, kdy se společnosti po celém světě snaží vybudovat ekonomiku digitálního věku, stojí Jobs v popředí jako nejvyšší ikona v oboru vynalézání nových věcí a představivosti uvedené do praxe. Věděl, že nejlepší způsob, jak vytvořit v 21. století nějaké hodnoty, je ve spojení kreativity a technologie, takže vybudoval firmu, kde jsou převratné nápady kombinovány s pozoruhodnými technickými počiny. Více na : www.knihovnatrhovystepanov.webk.cz Na vaši návštěvu se těší knihovnice Ludmila Kornová a Jana Vlasáková
Zpravodaj Štěpánovska
Strana 22
Duben 2012
Nejmenší čtenáři v knihovně Zajímavé dopoledne strávily děti z naší MŠ ve společnosti příjemných knihovnic ve štěpánovské knihovně. Ty je srdečně přivítaly se snahou seznámit je s prostředím a účelem tohoto zařízení. To ale neznáte naše děti. Některé toto prostředí již důvěrně znají. Jsou totiž společně se svými rodiči pravidelnými návštěvníky.
Ostatní se rychle dokázaly zorientovat a samy vybíraly knihy s hrdiny, které dobře znají. Došlo i na naučnou literaturu. Pro děti byly nejzajímavější knížky o vesmíru. Týden před tím totiž společně s kometou Evelýnkou cestovaly vesmírem a navštěvovaly některé planety. Děkujeme za příjemně strávenou chvilku a pohádku paním knihovnicím Ludmile Kornové a Janě Vlasákové. Olga Polivková
Knihovnice děti zaujaly
Děti si čtou
Vyhodnocení ankety „Co byste ve svém bydlišti rádi zachovali…“ Opravit silnice, vybudovat chodníky, dbát o okolní přírodu, mít krásné a čisté koupaliště nebo novou autobusovou čekárnu – to si přejí obyvatelé Trhového Štěpánova. Ve svém městě Eva Vrzalová by uvítali také kavárnu s cukrárnou, chybí jim kino, děti ve škole touží po školních uniformách a patrioti po rozhledně na Javornické hůře. To ukázal průzkum, z jehož výsledků bude město čerpat inspiraci při plánování nových investic. Počátkem roku se v obcích Mikroregionu Český smaragd objevily papírové krabice s nápisem „Co byste
ve svém bydlišti rádi zachovali, změnili, rozvíjeli, podpořili, vybudovali, opravili…?“ Vedle těchto improvizovaných schránek byly i lístečky, kam jste svá přání týkající se obce, ve které žijete, mohli napsat. Potom už stačilo lístek do krabice vhodit. Někteří spíše využili internet a své myšlenky poslali prostřednictvím webů www.ceskysmaragd.cz nebo www.posazavi.com. Tato anketa, kterou jsme v našem mikroregionu nazvali Velkou výzvou pro všechny, byla ukončena 29. února 2012. V Trhovém Štěpánově byly krabice ke vhození anketního lístečku na poště, v Nákupním středisku na náměstí, v knihovně a ve škole. Zde jsou výsledky průzkumu ve vašem městě: v bedýnkách se dohromady sešlo přes sto vzkazů. Protože anketa nebyla nijak věkově omezena, náměty házely do krabic také děti a právě nejvíc přání se sešlo od školáků. Dalo by se tedy říci, milí obyvatelé Trhového Štěpánova, že právě vaše děti se k celé věci postavily nejzodpovědněji. Patří jim za to velká pochvala. Nejvíce hlasů získaly tyto záměry: opravy komunikací a chodníků, vznik kavárny nebo cukrárny, zdravější jídlo ve školní jídelně, úprava středu města, modernizace budovy městského úřadu včetně výtahu do zdravotního střediska, obnova kina, čisté a pěkné koupaliště, vybudování rozhledny na Javornické hůře a zavedení školních uniforem. Řada přání se vztahovala k posílení spolko-
Strana 23
Zpravodaj Štěpánovska
vých a společenských aktivit či péči o přírodu. Důležitá je pro vás také nová autobusová čekárna na náměstí, rekonstrukce šaten ve škole nebo modernější veřejné osvětlení. Je skvělé, že do bedýnek v Trhovém Štěpánově se dostala přání i z místních částí. V Dubějovicích obyvatelům chybí spolkový dům a opravu potřebuje hasičská zbrojnice. V Sedmpánech by podle pisatelů bylo vhodné vyměnit střešní krytinu na tamním kulturním domě. Nápad zavedení školních uniforem může být školní recesí, ale třeba také naznačením, že sociální situace řady lidí je vážná. Zajímavými tématy jsou také kino, kavárna, cukrárna. Pokud se mezi vámi najde nebojácná a nadšená osoba samostatně výdělečně činná, zde je první malý průzkum trhu k podnikatelskému záměru. Všem, kteří jeden nebo i více vzkazů do schránky vhodili, moc a moc děkuji! Vaše přání a připomínky pomohou změnit vaše město. Každá obec totiž potřebuje svoji strategii rozvoje. Tedy plán, podle kterého buduje, upravuje nebo se jinak rozvíjí. Těmi lístečky jste dali najevo, jaký
Duben 2012
plán navrhujete vy, a také to, že rozvoj vašeho města vám není lhostejný. Z výsledků ankety bude opravdu nová rozvojová strategie Trhového Štěpánova vycházet. Některá přání se možná zdají být úsměvná a nereálná. Nade všemi se ale budeme zamýšlet. Také Místní akční skupina Posázaví, do které patří náš Mikroregion Český smaragd, bude podle těchto sesbíraných dat plánovat o něco větší strategii rozvoje. Podle vzniklých témat potom budou i do naší lokality proudit dotační peníze. Budou to nejen peníze pro obce, ale také pro podnikatele (třeba na novou cukrárnu nebo kavárnu), různá sdružení a spolky a neziskové organizace. Eva Vrzalová
Vodní ptáci na rybníku Belík V loňském roce se stal rybník Belík místem, které připomínalo atrakci. Bylo zde velké hejno kachen, které rodiče s dětmi chodili pozorovat a krmit. Žel, letošní tvrdou zimu přežil jen jeden kačer. Místní hasiči nechtěli letos zejména děti o tuto atrakci ošidit, a proto vypustili na rybník tři kusy hus labutích, pár labutí černých a dva páry kachen. Chov těchto vodních ptáků má na starosti hrázný Miloslav Mareš. Pro děti z hasičského kroužku připravujeme zavěšení budek pro ptactvo a péči o malý remízek v polích nazvaný "Slza." Snažíme se u dětí probudit kladný vztah k přírodě. Josef Korn
Husy labutí před vypuštěním
Děti vypouštějí kachny
Labutě černé na hladině rybníka
Děti s černou labutí
Strana 24
Zpravodaj Štěpánovska
Duben 2012
Přehled srážek za rok 2011 Měsíc
Srážky v mm
Měsíc
Srážky v mm
Leden
39,8
Červenec
130,1
Únor
10,5
Srpen
50,4
Březen
31,8
Září
51,0
Duben
25,10
Říjen
41,1
Květen
59,90
Listopad
1,8
Červen
60,00
Prosinec
42,2
Celkem za rok 2012
553,7
Průměr za 1 měsíc
46,14
Z tabulky je zřejmé, že nejdeštivější měsíc byl červenec, což představuje 130,1 litrů na 1 m2 a nejsušší byl prosinec s necelými 2 litry na 1 m2.
Krátce… • V úterý 20. prosince 2011 zemřel operní pěvec Václav Zítek. Narodil se 24.března 1932 v obci Tisá u Ústí nad Labem. V mládí bydlel se svými rodiči v našem městě ve staré radnici. V roce 1951 maturoval na reálném gymnáziu v Benešově. Začal studovat Vysokou školu chemicko – technologickou, ale po prvním semestru studia zanechal a věnoval se již pouze zpěvu. • 28. března 2012 uplynulo 50 let od úmrtí významného štěpánovského občana Karla Kolmana. Koncem srpna si připomeneme 120. výročí jeho narození.
Pro srpnové vydání připravujeme k tomuto výročí článek. • Koncem února 2012 byla zrušena prodejna textilu, květin, zahradnického zboží a upomínkových předmětů. Tato prodejna byla na Náměstí nejprve v domě č.p. 14, později v domě č.p. 17. Prodejnu dlouhá léta vedla paní Marie Mikešová a později její snacha paní Jana Mikešová. Město Trhový Štěpánov přichází o obchod, v kterém byla patrná příjemná atmosféra.
Muž přišel o křovinořez Dva objekty v Hulicích, v části obce Rýzmburk, vykradl v noci z 9. na 10. března 2012 dosud neznámý pachatel. Z nezajištěného přístavku přilehlého k rodinnému domu, užívaného jako sklad věcí, odcizil křovinořez. Následně vnikl na pozemek druhého rodinného domu, kde z nezabezpečené dílny odcizil čtyři kusy desetimetrových prodlužovacích měděných kabelů včetně konco-
vek a 1 ks přívodového měděného kabelu v délce 15 metrů. Celkovou škodu, kterou pachatel svým jednáním způsobil, poškození vyčíslili na dvacet tisíc korun. Čechtičtí policisté ve věci zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinů krádeže a porušování domovní svobody. nprap. Diana Škvorová
Zastav se na chvíli a čti! Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. Možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize.
Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme. Všichni jsme hrozně uspěchaní. Večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme přes chat a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra. Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět! Do kdy to ale vydržíme? Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme.
Strana 25
Zpravodaj Štěpánovska
Věnujeme mnoho času věcem, které si to nezaslouží. Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí. Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme. Vypálíme je na CD a tím to končí. Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres! Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal, přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít. Můj děda má 87 roků. V životě nebyl v zahraničí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A přitom si myslí, jaký krásný život prožil. S úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat. Žil těžký život, ale váží si ho!
Duben 2012
To my dnes neznáme. Proto máme infarkty, rakovinu, deprese. Možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si. Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5x5m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás! „Pěkný den…a zpomalte…žijete jen jednou…a velmi krátce!“ Z internetu
Starý pravdivý sonet Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak dme se pýchou pouhý parazit, jak pokřiví se každá dobrá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak lidskou slušnost korumpuje moc, jak zchromlá vláda na nás bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak blbost zpupně schopným poroučí, a prostá pravda je všem jen pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, už chci být, lásko, v hrobě, jen nemuset tím sbohem dát i tobě. Pokud Vás oslovila aktuálnost básně a ptáte se, který mladý talentovaný autor dokázal tak přesně vyjádřit naši prohnilou dobu, pak vězte, že to byl William Shakespeare a tento jeho sonet je starý 400 let. Co z toho plyne? Že neprožíváme žádnou krizi identity, kultury, vztahů a čehokoli dalšího. Pravda je, že lidé jsou - alespoň soudě dle velkého mistra - pořád stejní. Tak hlavu vzhůru. A nenechte se otrávit!
Čeština je jazyk vtipný i zajímavý „Čeština není jazyk, to je vrozená vada!“ prskali na fakultě cizinci, když se snažili proniknout do tajů našeho mateřského jazyka. Zápasili se sedmi pády, jazyk si lámali na „řřřřř“, požadovali po nás vysvětlení záhady, jak to, že slova Praha a Praze se vztahují k jednomu městu. Člověka to donutilo zapřemýšlet o jevech pro rodilého mluvčího naprosto běžných. Uvědomili jsme si, jak krásná a poťouchlá je řeč, kterou užíváme běžně a většinou naprosto bezmyšlenkovitě. S češtinou jdou dělat všelijaké vylomeniny. Jak se vám líbí nejdelší věta složená pouze ze souhlásek? „Smrž pln skvrn zvlhl z mlh.“ Rekordmanem ve slovech bez samohlásek je sloveso „scvrnkls“. Naopak všechny samohlásky jsou pěkně poskládané (i v učebnicovém pořadí) ve slovech „mateřídoušky“, „dvacetikoruny“. Určit přesně, které slovo je v češtině nejdelší, nelze. Ale k favoritům určitě bude patřit i „nejneobhospodařovávatelnějšími“. Přesto se toto slovo v běžném projevu neužívá. Patří spíše mezi kuriozity.
Opakování stejných slabik nemusí znamenat, že dotyčný koktá, třeba si zrovna jen hraje s češtinou: Ulili-li liliputáni oheň včas, zabránili požáru. (5x) Nebudou se štítiti títi ti ti tiší špehové do vazu? (8x) Naši rodnou řeč také zdobí největší počet háčků, existují slova, ve kterých se jich objeví i pět: „nejztřeštěnější“, „přesvědčivější“ apod. Umíte těsnopis? No číslicový určitě: Pe3kovi bra3 spa3li, jak 8ahlí lo3, 3mající pos3břené pi100le, o5 a o5, s3leli. Také tzv. Q-systém v naší populaci zlidověl: Qapem přiqačil qartál a qelikému přeqapení qalita qasinek qůli qantu dodáveqázne. Qasinky neqasí. Víte, co je palyndrom? To je třeba „kobyla má malý bok“ – tedy věty, které lze číst z obou stran. Těch má čeština také celou řadu, například: „Fešná paní volá: Má málo vína pan šéf?“ „Do chladu si masa mísu dal Chod.“ „Sabina hrává na varhany bas.“ A co takhle jazykolamy? Nebudeme zmiňovat křepelky, co lítají přes střechy, ale jak se poperete s tímhle? „V hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová.“ „Rozprostovlasatila-li se dcera
Strana 26
Zpravodaj Štěpánovska
krále Nabuchodonozora, či nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora?“ „Od poklopu ke poklopu Kyklop kouli koulí“.“ Kolouch, kohout s mouchou mnohou s hloupou chloubou houpou nohou, plavou dlouhou strouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou.“
Duben 2012
Kterej hrdina zkusí něco podobnýho v angličtině??? A to jsme ještě mnohé vynechali, třeba „ˇxandy “ jež, jak patrno, již ani klávesnice nechce pozřít… Z internetu
Zemřel Jaroslav John, nejstarší štěpánovský hasič
Pohřeb Jaroslava Johna
V neděli 4. března 2012 jsme se dověděli smutnou zprávu, že zemřel nejstarší člen Sboru dobrovolných hasičů v Trhovém Štěpánově, Jaroslav John, ve věku 86 let. Členové sboru i občané našeho města se s ním rozloučili na místním hřbitově v pondělí 12. března 2012. Do sboru hasičů vstoupil v roce 1951, a celý svůj život v tomto sboru poctivě pracoval. I v pozdním stáří nevynechal jedinou hasičskou akci.
Byl oceněn několika čestnými uznáními, medailemi „Za zásluhy“, „Za příkladnou práci“, obdržel i „Medaili sv. Floriána.“ Poslední ocenění převzal na Výroční valné hromadě v listopadu 2011, medaili „Za věrnost“ u příležitosti šedesáti let členství v SDH. Děkujeme mu za poctivou práci. Čest jeho památce. Josef Korn, starosta SDH TŠ
Autoři fotografií
Oznámení Základní školy a Sokola
Archiv Ireny Dobré: Společenská kronika • Archiv farnosti Kladno – Rozdělov: P. Bořivoj Bělík • Archiv Mateřské školy: Nejmenší čtenáři v knihovně • Archiv Moudrého Josefa: Jan Očko z Vlašimi (asi 1294 – 1380) • MUDr. Hladíková Helena: P. Bořivoj Bělík odešel (fotografie z pohřbu) • Archiv Ing. Vilímovské Aleny: Masopustní taškařice • Archiv manželů Vojtových: Zimní akce v Dubějovicích • Archiv Mgr. Vrbického Martina: Obecné školy v okolí Trhového Štěpánova • Archiv MgA. Vrzalové Evy: Vyhodnocení ankety „Co byste ve svém bydlišti rádi zachovali…“ • Korn Josef: Otázky pro místostarostu – Škody způsobené letošními mrazy – Poškozený kříž u pivovaru v Sedmpánech – Výprava na bájnou horu Blaník – Kachny na rybníku Belík – Zemřel Jaroslav John, nejstarší štěpánovský hasič – Společenská kronika • Svobodová Alena: Dětský karneval v Souticích • Vlček Jaromír: Titulní strana
Základní škola Trhový Štěpánov ve spolupráci se
Sokolem TŠ pořádá
PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR pro děti od 6 do 15 let. Termíny: 9. 7. – 13. 7. 2012 a 18..7. – 20. 7. 2012. Nástup je ráno od 7:00 do 8:00 hodin před Základní školou, konec odpoledne v 15:00 až 16:00 hodin tamtéž.
Strana 27
Zpravodaj Štěpánovska
Oznámení o akcích
Duben 2012
Strana 28
Zpravodaj Štěpánovska
Duben 2012
Životní jubilea
Zlaté svatby
01.04. – Jaroslav Brýl, Dalkovice – 80 let 04.04. – Jiří Tomaides, Trhový Štěpánov – 50 let 06.04. – Zdeňka Mašlárová, Dalkovice – 65 let 10.04. – Libuše Holakovská, Sedmpány – 60 let 13.04. – Ladislav Jeništa, Střechov – 81 let 16.04. – Vladimír Šanda, Trhový Štěpánov – 55 let 16.04. – Alena Vaníková, Dalkovice – 50 let 18.04. – Naděžda Kulíková, Dubějovice – 55 let 20.04. – Věra Turková, Trhový Štěpánov – 70 let 23.04. – Jiřina Kuželová, Sedmpány – 81 let 24.04. – Jiřina Kubátová, Trhový Štěpánov – 88 let 27.04. – Jaroslava Černíková, Střechov – 55 let 01.05. – Marie Tomaidesová, Trhový Štěpánov – 75 let 03.05. – Jaroslava Musilová, Trhový Štěpánov – 75 let 04.05. – Břetislav Přenosil, Dalkovice – 55 let 06.05. – Olga Polivková, Trhový Štěpánov – 55 let 07.05. – Jana Brabencová, Trhový Štěpánov – 65 let 11.05. – Miroslav Vinš, Dubějovice – 82 let 11.05. – Vladimír Prokop, Sedmpány – 55 let 12.05. – Anežka Zemanová, Trhový Štěpánov – 86 let 12.05. – Josef Vilímovský, Trhový Štěpánov – 70 let 13.05. – Zdeňka Čermáková, Trhový Štěpánov – 65 let 18.05. – Pavel Kopecký, Trhový Štěpánov – 65 let 22.05. – Jan Šmejkal, Sedmpány – 65 let 27.05. – Jiřina Petrásková, Trhový Štěpánov – 65 let
03.03. – Jaroslav a Věra Turkovi, Trhový Štěpánov
Manželé Turkovi
28.04. – František a Marie Dvořákovi, Sedmpány
Manželé Dvořákovi
Navždy odešli: 14.02. – P. Bořivoj Bělík – ve věku 74 let 16.02. – Jana Hubková, Trhový Štěpánov – ve věku 63 let 01.03. – Zdeňka Nedělová, Trhový Štěpánov – ve věku 83 let 04.03. – Jaroslav John, Trhový Štěpánov – ve věku 86 let 14.03. – Hedvika Šimková, Dalkovice – ve věku 79 let 22.03. – František Anděl, Sedmpány – ve věku 71 let
Narodili se: 13.02. – Miroslav Dobrý, Sedmpány rodiče Irena Dobrá a Miroslav Červeňák
Zpravodaj Štepánovska – číslo 2 – duben 2012 – informační a kulturní dvouměsíčník vydává Město Trhový Štěpánov pro Trhový Štěpánov, Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovskou Lhotu. Vychází pravidelně každý sudý měsíc. Povoluje Městský úřad tamtéž. Registrační číslo MK ČR E 10766. Adresa redakce: Dubějovická 269, 257 63 Trhový Štěpánov. Internetové stránky: www.trhovystepanov.cz. Elektronická adresa:
[email protected]. Odpovědný redaktor Jaromír Vlček. Logo: © Bc. David Korn. Za obsah příspěvků odpovídají autoři, nepodepsané články netiskneme. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků. Za drobné chyby se omlouváme. Příspěvky přijímáme psané ručně i na psacím stroji. Texty i fotografie lze posílat elektronickou poštou na výše uvedenou elektronickou adresu. Grafická úprava: Miroslav Horák – Region Design, tiskne Robert Fritzl, F-Print, Krchleby. Náklad 600 ks. Cena 1 výtisku 5,- Kč. Uzávěrka 26.3.2012. Předáno pro grafické zpracování 29.3.2012. Další číslo vyjde v červnu 2012. Články a fotografie pro červnové číslo posílejte nejpozději do 23.5.2012.
