LOVČICKÉ OZVĚNY 3/2010
Zpravodaj obce Lovčice
Z kro niky Fra nti ška S e dlá čka 24 Dubna měřili novou školu a začali virevat zaklady 1 Května začali stavět Školu 26 Srpna svěceni Školi; stoji 25 600 nová škola čtyřtřídní; byla vijednana trojtřidní za 22 700 od staryho vyboru; novi vybor obelhál občany že nechaji vistavět čtyř třidni za lacenši obnos, zatím stoji 25 600; slibovali že dostanou několik tisyc subvenci; stary vybor dostal subvenci 1000 zl: a od Knížete Pána 40 000 tihel, slavny novi vybor nedostál nic, misto na Školu koupeny od Augusta Durona za 3000 zlatych.
Jak ná m z o bák nar ůstl: Malá úlo ha na přem ílá ní Řídíš auto a jedeš furt stejně rychle. Po tvojé levé ruce je hluboká jama. Z druhé strany jedó stejně rychle hasiči. Před tebó utěká sviňa velká jak stodola, a proto ju nemožeš předjet. Za tebó letí helikoptéra hneť nad zemó. Sviňa aj helikoptéra jedó jak na potvoru stejně rychle jak ty. Co musíš udělat, aby ses z teho dostál? Neché si dosť času na přeméšlání!
Esi nevíš, tož se podívé na patnáctó stranu.
2
110. VÝ ROČÍ Š K OLY Neuvěřitelné! Vzpomínám si, že když jsme slavili 100. výročí školy v roce 2000, narodil se mi syn – dnes je mu deset. Děti, které na oslavách s tanečkem vystupovaly v krojích, dnes mají v rozmezí
17 až 21 let a už nejsou dětmi, nýbrž jsou to mladí dospělí. A budova školy? Stále stejná honosná, vznešená stará dáma, která mnohé pamatuje. Domy zůstávají, jen děti nám nějak rychle rostou a
právě na nich můžeme nejlépe sledovat, jak rychle plyne čas. Dalo by se říci, že vše zůstává při starém, že těch deset let je krátká doba na to, aby se stalo něco významného. To by však byl omyl!
Ten nejdůležitější okamžik nastal 1. září 2005, kdy jsme školu otevřeli už ne jako odloučené pracoviště při ZŠ Nechvalín, ale jako samostatný subjekt ZŠ a MŠ Lovčice. Začalo tím období tvrdé
práce, ale zároveň možnosti „sáhnout si na peníze“. Takže se nám podařilo vybavit postupně třídy počítači (i v MŠ), zakoupili jsme dataprojektor, dokoupili jsme další nové zajímavé pomůcky pro
vyučování. Díky obci – našemu zřizovateli, se nám daří i nadále doplňovat vybavení školy, školky a naší největší chlouby – školní zahrady.
Ovšem další významná změna nastala také díky Vám – rodičům. Od roku 2000 se nám jaksi začaly v obci rodit ve větší míře děti. A to tak, že jsme před třemi lety museli otevřít další třídu MŠ a nyní se náš lovecký „dětský boom“ chystá do školy. Takže před námi všemi nyní stojí nová radost – máme dětí jako smetí, ale zároveň i starost – kam ty děti dáme? Obec – jako zřizovatel, má již zpracován projekt na přestavbu budovy – včetně půdní vestavby, sanace budovy, ale určitě je nám všem jasné, že to bude něco stát. V tomto ohledu nám tedy nezbývá než doufat.
Takže svou zprávu za uplynulých deset let ukončím přáním a poděkováním:
odvedenou práci při výchovně vzdělávacím procesu.
Děkuji zřizovateli – Obci Lovčice, za vstřícnost, štědrost a podporu. Děkuji rodičům i ostatním spoluobčanům za důvěru a spolupráci při vzdělávání všech dětí. A samozřejmě VELMI DĚKUJI všem zaměstnancům školy – učitelkám i provozním zaměstnancům – současným i všem minulým - za obrovské nasazení, trpělivost, lásku a opravdu tvrdě
A nyní mé přání: „Přeji nám všem samé hezké chvíle strávené v naší krásné škole. A samotné budově přeji velkou rekonstrukci, kterou tolik potřebuje a zaslouží si ji. Přeji jejím zdem stále dobrý sluch, aby mohla i nadále poslouchat štěbetání, smích i radostný křik při hrách, hlásky, které poprvé samy čtou ze slabikáře, zpívají či sdělují své zážitky, touhy a dětská přání.“ Denisa Dušíková
3
VILÉM K RE PL – DE FINI TIV NÍ UČI TEL V letošním roce si, kromě výročí otevření nové budovy školy, připomínáme také další malé kulatiny. Před 105 lety se narodil pan učitel Vilém Krepl. Narodil se 21. ledna 1905 v Plumlově, v okrese Prostějov, v rodině krejčího. Vystudoval gymnázium a 1. října 1924 nastoupil do IV. třídy v Lovčicích. Jeho starší kamarád Josef Hála, který zde učil,
totiž nastupoval na vojnu a na volné místo v Lovčicích jej upozornil. Staré přátelství obou mladých učitelů tímto ještě více sílilo. Oba měli štěstí, že rozvíjeli své pedagogické, kulturní a hudební schopnosti u řídícího pana učitele Františka Tichého. O tři roky později byl Vilém Krepl jmenován zatímním učitelem. Během dalších let absolvoval
vojenskou službu a dálkové studium učitelství. Učil také v Nechvalíně a ve Svatobořicích. Teprve 1. září 1936 byl ustanoven definitivním učitelem v Lovčicích. Od té doby zde působil více než třicet let jako učitel a později jako ředitel školy až do svého odchodu do důchodu v roce 1967.
Pan učitel Krepl se velkým dílem aktivně podílel na práci v obci – především v oblasti kultury, tělovýchovy, ale i v práci obecního úřadu – zde zastával funkci předsedy finanční komise. Za okupace byl zapojen do odbojové činnosti. Byl také tím pravým skalním sokolem – v tělovýchovné jednotě byl cvičitelem, jednatelem, pokladníkem, ale především milovníkem divadla – jako režisér secvičil nejedno divadelní představení. Více
než dvacet pět let stál v čele osvětové besedy jako organizátor veškerých kulturních akcí v obci. Nejvíce záslužné práce odvedl na poli kultury – režisér ochotnického divadla, dále muzikant – houslista a violoncellista. Jako učitel vychoval z řad svých žáků desítky muzikantů. Jistě si spousta čtenářů tohoto článku vzpomene na chvíle, kdy stáli v řadě doma u Kreplů a hráli na housle! Jako vynikající hudebník byl také členem okresního symfoni-
ckého orchestru a orchestru DK v Kyjově, kde hrál na housle, ale především na violoncello. Se svou ženou Marií vychovali tři děti. Své znalosti a zkušenosti, lásku k lidem a vlasti pak předával po celý svůj život stovkám dalších dětí. Pan učitel Krepl zemřel 30. září 1971. D. Kreplová, D. Dušíková
4
JUD R. VÁ CLAV B UM BA U příležitosti l20. výročí narození JUDr. Václava Bumby mu chce vděčná obec věnovat pamětní desku. Ve sborníku „Z minulosti Lovčic“ je podán jeho životopis, v tomto článku bychom chtěli zhodnotit jeho zásluhy o Moravu a jeho působení na Zemském úřadě v Brně. Rod Bumbů žil v Lovčicích několik staletí.1 Koncem 19. století Jan a Marie Bumbovi měli 8 dětí. Dvě zemřely v dětském věku, tři dcery se po provdání odstěhovaly, ale tři synové se zapsali do historie Lovčic. Nejstarší Josef jako hospodář a starosta obce, mladší Václav jako národohospodář a vládní rada a nejmladší Jan jako mladý učitel v Lovčicích. Ten ale padl v říjnu 1918 na italské frontě ve 26 letech. Václav Bumba po studiích na kyjovském gymnáziu začal studovat práva ve Vídni, ale studia ukončil na univerzitě v Praze, kde byl 6. května 1916 prohlášen doktorem práv. Už jako student se rozhodl, že nebude pracovat v justici, ale bude se věnovat státní správě. V roce 1916 nastoupil na c.k.místodržitelství v Brně a postupně prošel všemi stupni služební dráhy a různými odbory (aprovizačním, organizačním, ústavním, finančním), až se stal – to už v zemském úřadě – jedním z vedoucích činitelů tohoto úřadu a v roce 1936 byl prezidentem republiky jmenován vládním radou. Spolupracoval s ministerstvem vnitra na návrzích několika zákonů, byl autorem mj. novelizace tzv. organizačního zákona č. 125/27 Sb. Jeho činnost byla oceňována, projevilo se to i v tom, že v době nejvyššího ohrožení republiky byl 30. září 1938 povolán ministrem k přechodné službě na ministerstvu vnitra. V únoru 1940 mu protektorátní vláda nabídla funkci předsedy Nejvyššího úřadu cenového, kterou ale odmítl. Ještě důležitější byla jeho činnost národohospodářská. Získal pro Moravu kromě pevného finančního základu i státní příděly, které vyrovnaly menší poplatnost země (25 % v poměru k zemi české) a staly se základem řízeného hospodářství v zemi. Prosazoval již v roce 1936 první zemský hospodářský plán (desetiletý plán komunikační, dvanáctiletý plán nemocniční, dvacetiletý plán elektrizační a vodohospodářský) a k tomu založil Zemský studijní a plánovací ústav (první v republice). Podle zemského plánu se podařilo postavit, případně opravit řadu škol a 38 nemocnic (mj. nemocnici v Kyjově), přebudovat Zemskou nemocnici v Brně, Uher. Hradišti a Opavě. Vedle těchto investic zařazoval do plánů i věci kulturní – divadla, kina, knihovny a čítárny. Přičinil se o snížení zadluženosti obcí moravské samosprávy a vypracoval pro to plán, podle kterého bylo z původních 3,3 miliardy dluhů do roku 1940 splaceno 700 milionů a do konce okupace téměř celý zbytek. Byl hlavním referentem návrhu na zmírnění nezaměstnanosti v době krize, pomocí investic dostávali práci nezaměstnaní. Nejvýznačnější práce JUDr. Václava Bumby se týkala reformy veřejné správy, ve které kritizoval tzv. župní zákon z roku 1920 a prosazoval zemské zřízení. Dokazoval, že Morava má v rámci republiky nejméně úředníků a nejlevnější správu. Navrhoval také, aby Čechy byly rozděleny na 2 části – ale v Praze neuspěl. Uvažoval i o slovenské otázce podle zásad rovnosti národů a varoval před omezováním nákladů a míry samosprávy. Jeho idea zemského zřízení se po roce 1948 neprosadila a jeho plán nebyl realizován. I jeho varování ohledně Slovenska se pak projevilo v roce 1992 odtržením. V roce 1941 byl kvůli vyhraněnému češství propuštěn ze zemského úřadu. V roce 1942 byl dvakrát vězněn gestapem a jenom svou dokonalou obhajobou se zachránil před popravou, kterou pro něj navrhoval stanný soud. Do konce války se prakticky skrýval u bratra v Lovčicích, kde pracoval v zemědělství. Hned od dubna 1945 nastoupil znovu na Zemském národním výboru v Brně a za tři roky se mu podařilo provést další výstavbu nemocnic a škol a zlepšit státní správu. V roce 1948 byla však prosazena likvidace zemského uspořádání a vznik krajů. Dr. Bumba tím ztratil možnost pokračovat v práci pro celou Moravu, které věnoval téměř celý život. Na vlastní žádost odešel do předčasného důchodu. V jeho pozůstalosti jsou doklady o tom, že byl v delegaci prezidentů Masaryka v roce 1921 a Beneše v roce 1945, když objížděli Moravu, a také korespondence s významnými osobnostmi veřejného života. Dopisoval si s krajany a sokoly v Americe a je tam i korespondence s Čechoameričankou paní Horňákovou původem z Lovčic. Zdenka Příleská
1
V nejstarší dochované matrice ve Ždánicích je zápis z roku 1649 o křtu dvojčat Mariny a Evy, kde jsou jako rodiče uváděni Andreas Bumba et Dorothea de Lowczicz.
5
Z DALE KÝ CH L OVČI C AŽ K NÁ M D O L OV ČIC Ve čtvrtek 3. června se po dvou letech občasné korespondence mezi řediteli škol podařilo uskutečnit něco na první pohled neuskutečnitelného! Přijely k nám děti ze Základní školy Lovčice (u Cidliny, v okrese Hradec Králové). Lovečáci od Cidliny se vypravili do Zlína na filmový festival a zastaveníčko u nás se přímo nabízelo.
Jak vše proběhlo? Přijelo 32 dětí se 3 učitelkami a panem ředitelem. Všechny děti se nám okamžitě promíchaly na školní zahradě a vzájemně si předávaly dárečky z rodných Lovčic. Prošli jsme se obcí, pohostili hosty a s domluvou na příští setkání, další spolupráci a výměnou adres jsme vyprovodili naše nové kamarády k autobusu. Jen musím dodat, že je
neuvěřitelné, aby se lidé, kteří se potkají poprvé v životě, dokázali hned tak skvěle sehrát a kápnout si do noty. Mezi dětmi i učiteli okamžitě přeskočila jiskra přátelství a spolupráce. Možná by nebylo špatné rozšířit návštěvy i na dospěláky a udělat si výlet do Čech. Co Vy na to? Denisa Dušíková
Myšlenka měs íce „Krize nesporně existuje. A jednou z jejích příčin je nezkrotitelná touha lidí stále něco měnit a takzvaně zlepšovat. Neříkám, že věci by se neměly měnit. Často je to naprostou nezbytností. Ale mnohem důležitější je objevovat věci, které by neměly být měněny.“ ROGER SCRUTON, filozof a politolog
6
HAB ŘÉ KOV O S N AŽENÍ Poohlédneme-li se po uplynulém půlroce, zjistíme, že se Habřéci ozvali hned v lednu, kdy pořádali Diskoples. Bylo to 30. ledna a návštěvníci se mohli tentokrát zúčastnit nevšedních soutěží
jednotlivců i párů. Soutěžící prokázali pohotovost, fyzickou zdatnost, taneční nadání, zručnost, ale hlavně smysl pro humor. Přihlížející si zato prodloužili život několika cennými minutami
hurónského smíchu. Tradičně se tančilo, jedlo, pilo a povídalo, to vše za doprovodu hudby z mixážního pultu agentury Tarock.
O čtrnáct dní později, 13. února, se Lovčice dočkaly ostatkového veselí. Průvod masek obého pohlaví společně s dechovou hudbou Nenkovjáci pozval všechny na večerní zábavu, jejíž součástí je každoroční pochovávání basy a „válení dyní“. Letos byl ale pořad Ostatků jiný. Jelikož uplynulo deset let Habřékova působení v obci i širším okolí, rozhodli se členové spolku uskutečnit setkání všech
svých předchůdců, tedy souboru Lovečan. Aby nebylo snad na někoho zapomenuto, obeslali jsme kolem 120 pozvánek! (Kdyby měl soubor tolik členů najednou, to by se panečku jinak pracovalo!) Nutno říci, že se jich sešla pěkná řádka, a protože většina setrvala na kulturním domě do večerní zábavy, byla letošní návštěvnost po delší době velká. Víc tanečníků znamená víc zábavy, po půlnoci přišlo i
na šátečkovou a smetákovou. Večer se povedl se všímvšudy. Paní Alice Kuldová, někdejší vedoucí Lovečanu, napsala jako odezvu akce několik řádek: „…ráda bych poděkovala všem, kteří se zasloužili o skvělý průběh setkání členů souboru Lovečan na Ostatkové zábavě, hlavně však slečně Kateřině Hradilové …“.
V tomto roce se Habřéci coby organizátoři projeví ještě v létě. Každý si už mohl zvyknout na pravidelně pořádanou Letní noc v diskotékovém duchu a následné dětské odpoledne se spoustou her a zábavy nejen pro děti. Letos se sejdeme 17. a 18. července tradičně na hřišti u lesa. Návštěvníci se mohou těšit zejména na pohodlné posezení, neboť se Habřéci mohou pyšnit vlastnictvím zbrusu nového
zahradního nábytku, konkrétně laviček a stolů, stanů různých velikostí, slunečníků, atd. Habřék není „škrob“, a tak tento venkovní komfort dopřeje i jiným, kteří si jej od našeho sdružení budou chtít zapůjčit. V případě zájmu se obracejte na vedoucí sdružení Kateřinu Hradilovou (telefon 777 191 581). Do daleké budoucnosti patří pořádání tradičních Hodů v polovině
října. Rádi bychom Vás ale upozornili na akci, která bude letos Hodům předcházet. Rok co rok se mládež setkává vždy o víkendu nejméně po dobu jednoho měsíce před hodovým veselím, aby připravila všechny náležitosti, jako např. hodové růže, hodový věnec či věnce pro stárky. Letos jsme se rozhodli pro malé „předhodové“ zpestření. Chceme požádat o pár vzpomínek místní pamětníky a
7 přichystat tak besedu na téma Hodů a příprav kolem nich. Doufáme, že se při tomto setkání dozvíme mnoho zajímavého z historie Lovčic. Navíc bude možno zhlédnout tvorbu růží z krepového papíru několika způsoby. Termín a bližší informace o celém dění se všichni včas dozvíte z plakátů či webových stránek občanského sdružení Habřéci
(www.habreci.cz). Na našich stránkách jsou přístupné i další informace, ať už o chystaných akcích nebo třeba z naší historie. Pokud nám chcete něco sdělit, můžete i elektronickou cestou (
[email protected]). Na závěr mi dovolte ještě ocitovat několik slov z dopisu paní Kuldové: „… jsem nesmírně
potěšena, že zájem o národopis v Lovčicích u mladé generace stále trvá, a jsem vděčná těm, kteří obětují nejen námahu a volný čas, aby nový, i když desetiletý, soubor táhli dál …“. Děkujeme, že jste stále našimi příznivci.
Poslední dubnovou sobotu jsme se společně autobusem i po vlastní ose auty vydali brzy ráno na každoroční farní pouť. Tentokrát pro nás otec Josef Pohanka vybral cíl v Novohradských horách v jižních Čechách. V deset hodin jsme společně slavili mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Dobré Vodě u Nových Hradů. Krásný, bohatě zdobený barokní kostel stojí na úbočí Kraví hory (952 m n. m.) nad mírně radioaktivním pramenem. Poutníci z blízka i z daleka zde uctívají Panu Marii Těšitelku pro mnohá uzdravení a hojnou útěchu, které se jim zde dostalo. Obdivovali jsme nádherný výhled na celé Novohradsko. Spisovatel Zikmund
Winter toto místo nazval „jihočeské Lurdy“. Je možné se osvěžit léčivou vodou ve dvou kašnách pod chrámovým schodištěm. Poutní místo je spravováno z Novohradského kláštera, kam mířily další naše kroky. Tedy spíš kola našich vozů. V Nových Hradech jsme si nejenom prohlédli gotický kostel sv. Petra a Pavla i klášter Božího milosrdenství (dříve bratří servitů), ale dokonce jsme dostali i něco teplého do žaludku. Moc děkujeme. Na zpáteční cestě jsme za zdárnou cestu, pěkné počasí i vyprošené milosti děkovali v Kostelním Vydří v poutním kostele Panny Marie Karmelské. Že se vám to zdá nějaké povědomé? Mrkněte se, které
nakladatelství vydalo nějakou vaši knížku, protože to Karmelitánské už jich má na svém kontě hodně. Zatímco poslední dubnovou sobotu jsme putovali do dalekých jižních Čech, poslední květnovou sobotu jsme doputovali s našimi nejmenšími „jenom“ ke kapličce v Kučích v polích za Lovčicemi. Tam jsme děkovali písničkami i modlitbou za společně prožité dopoledne na faře, kde se uskutečnila „Malovaná sobota“. Batikovali jsme, malovali a tiskli obrázky i savovali trička a tašky. V poledne jsme snědli výbornou polévku a opekli na farním dvoře uzeniny. Ať vám vaše výrobky dobře slouží. Děkujeme za hojnou účast a těšíme se za rok zase.
Prázdniny se blíží, ale do konce školního roku zbývá stále ještě plno dobrodružství. Nejen ve školních lavicích, ale možná i v těch kostelních. Minimálně vyhodnocení
celoroční soutěže a táborák na závěr školního roku. Děkujeme všem za spolupráci, za ochotu, dětem za aktivitu a rodičům za pomoc. A věřte, že plno
věcí by nebylo, kdyby s námi nebyl otec Josef.
Za OS Habřéci Sylva Klimešová
VE FA R N OS TI T O ŽIJE
Dagmar Selucká
8
… I V KNI H OV NĚ T O Ž IJE No c s A nderse nem – s Frant i ške m Hrubí ne m v Lov či c íc h Tak jako každý rok i letos se v knihovně konala „Noc s Andersenem“ – tedy vlastně s Františkem Hrubínem v Lovčicích. V Lovčicích máme malotřídní školu a v knihovně vždycky s paní učitelkou Denisou spaly děti, které chodí do školy v Lovčicích. Letos se nám přihlásili i páťáci, šesťačky a dva deváťáci, kteří už dojíždějí do Ždánic, takže jsme se museli rozdělit. Knihovna není nafukovací. Ještě že se nachází v místním kulturním domě! Takže v 18 hodin se přihrnulo 30 dětí, které si odložily batohy ve vedlejší vystěhované kavárně (OÚ nám zapůjčil prázdnou místnost – stoly a židle vystěhovali na chodbu) a s penálem se přesunuly do knihovny. Po patřičném uvítání začala akce František. Paní učitelka představila našeho nočního hosta a všechny děti během čtení básniček, svým zvoláním „a jó, vždyť to znám“, zjistily, že jeho verše jim kdysi dávno někdo povídal a že František Hrubín není pro ně neznámým autorem. Abychom paní knihovnici vyzdobili knihovnu, každé dítě dostalo nakopírovanou básničku ze Špalíčku a k ní úkol: básničku se nauč recitovat (nemusíš zpaměti), nalep ji na A4 a dokresli
ilustraci. Mezitím jsem šla chystat večeři. Po příchodu paní Lídy – knihovnice, začala první část večera – poezie: všichni recitovali svou báseň, ukázali ilustraci a sklidili patřičný potlesk. Největší potlesk si určitě zasloužili naši nejmenší – prvňáčci, kteří slabikovali své básničky – bylo vidět, že se snaží. Po večeři jsme se už rozdělili na malošky a ty větší, rozestlali si pelíšky a už se nám hezky setmělo. Vyrazili jsme na noční stezku odvahy. Letos ji zvládli všichni, nikdo se nebál! Po návratu malošci rychle do pelíšků, protože na ně čekala pohádková babička. Paní učitelka Mila v pyžamu, apartním župánku a čepci na hlavě přišla číst „Pohádku o Květušce“. Shodly jsme se (my dvě učitelky), že úryvky této básně z různých čítanek známe, ale nikdy jsme ji nečetly celou. A je moc hezká, místy smutná, ale velmi něžná – jako Květuška sama. Teprve po pohádce malá hygiena a unavení malošci usínají. Ve vedlejší knihovně se kluci snažili připojit na chat, ale všechno bylo proti nám. Ani jeden ze tří knihovnických počítačů nechtěl reagovat. Škoda – tak příští rok. Zvládneme to i bez chatu. Přišel
tatínek jednoho ze spáčů (měli bychom mu na příští noc pořídit oblek Andersena!) číst úryvek z Lichožroutů. A pak už zhasnout, je čas na noční, strašidelné příběhy. Nejlepší kulisu k nočnímu strachu přinesla i sama příroda, protože začalo pršet a dostavila se i bouřka, takže obrovská záře, zahřmělo – rána, bum! Ohromný scénař. Jak z filmu. A to hrozné ráno! Totálně rozlámaná paní učitelka i s knihovnicí, první holčičky se vzbudily už za tmy před pátou hodinou a šušoňaly a chodily na záchod a vrzaly dveřmi … Utrpení! Podařilo se ale ještě usnout do půl šesté. Ale po úplném probuzení se všechny děti usmívaly – moc hezké! Moc příjemné ráno. A pro nás dospěláky satisfakce za tu rozlámanou kostrč a pár hodin spánku. Po snídani jsme si dali závěrečný kvíz o Františku Hrubínovi, udělali nástěnku na schodiště, aby se o nás vědělo, a kolem 8. hodiny se začali sjíždět rodiče. V 8:30 „Noc s Andersenem“ 2010 skončila. Tak zase za rok! Denisa Dušíková
9
Pře dná ška „ Dva krát za c hráně né dít ě“ Víte, kdo je Tomáš Graumann? Narodil se 28. ledna 1931, je brněnský Žid, naturalizovaný Američan, křesťanský misionář na Filipínách a jedno z 669 dětí zachráněných Nicholasem Wintonem. Jeho výjimečný životní příběh, vzpomínky na dětství, rodinu a dobu, kdy s pořadovým číslem 652 nastoupil 2. srpna 1939 do vlaku,
který se podařilo vypravit z Protektorátu Čechy a Morava do Anglie a zachránit tak 669 židovských dětí před nacismem a smrtí v plynových komorách, život ve Skotsku, na Filipínách a v USA, ukázky z filmu Síla lidskosti a z jízdy historickým vlakem Winton Train, vypraveným 1. září 2009 z Prahy do Londýna, a přivítání stoletým sirem Nicholasem
Wintonem na londýnském nádraží, milé setkání s jeho manželkou paní Caroline Graumannovou a malý dárek na závěr – to vše jsme viděli na přednášce „Dvakrát zachráněné dítě“, pořádané Místní knihovnou v Lovčicích dne 26. května 2010. Lidmila Macháčková
PAMĚTNÍ CI, POMOZTE V PÁTRÁ NÍ! Při přípravě letošních oslav osvobození obce jsme se snažili zjistit více informací o životě v Lovčicích za války a o obětech války. Tajemstvím zůstávají dvě otázky: Který pan Duroň z Lovčic zahynul za II. sv. války? Ze které rodiny? Které domy vyhořely v Lovčicích na konci války? (podle pramenů jich bylo pět) Jakékoliv informace sdělte prosím na OÚ, Ing. Liboru Konečnému nebo Bc. Věře Hradilové. Děkujeme za jakoukoliv informaci.
10
PETR A P AVEL S MARI Í Ptáte se, co je to za lidi? Všichni je známe, slýcháváme je denně už 41 let. Tak se říká našim zvonům. Zdá se neuvěřitelné, že někdy byla doba, kdy se z kostelní věže linul pouze smutný zvuk umíráčku. Tento stav trval od roku 1942, kdy zvony zrekvírovali nacisti, až do roku 1969. Nikdy mi nešlo na rozum, jak farnost za socialismu mohla pořídit 2 zvony do kostela. Kdo na ně dal peníze? Jak je možné, že to nikdo nezakázal? Náhodou jsem se od Libora Konečného dozvěděla, že jedním z pamětníků ochotných podělit se o vzpomínky je pan Metoděj Jetelina, tak jsme s návštěvou neváhali. „Můj otec se stal v roce 1957 kostelníkem, a když se v rádiu dozvěděl o zvonařské dílně v Brodku u Přerova, byl posedlý myšlenkou na zvony. Nápad se zamlouval i tehdejšímu faráři P. Vojtěchu Kirchnerovi,“ vzpomíná pan Jetelina. „V roce 1967 jsme se s otcem vydali na motorce do Brodku zjistit co a jak. Paní Dytrychová, majitelka zvonařství, také přijela do Lovčic, aby se dohodla velikost zvonů (Petr a Pavel má váhu 620 kg, Maria 300 kg) a zvuk zvonů se sladil s umíráčkem. Zvonovina je slitina mědi a cínu, museli jsme sehnat 600 kg mědi a 300 kg cínu.“ Pan Jetelina pokračuje ve vyprávění: „Psal se rok 1968, díky Bohu i politická situace začala být příznivá a P. Kirchner vyhlásil sbírku na zakoupení cínu. Cín byla tehdy strategická surovina dovážená z jižní Afriky. Moje známá ve Feroně v Brně věděla o dodávce, která má přijít, a slíbila, že 300 kg pošle do Lovčic. V srpnu 22. mi řekla, že jsou tu ruská vojska a všechno padlo. Rozčarování bylo veliké, sbírky se zastavily. Asi za 14 dní k nám přiběhl rozčílený P. Kirchner, že u fary vyložili přepravky s cínem a my nemáme na zaplacení. Bleskově se sbírky obnovily a začala se sbírat měď po obci. Během několika dní se u nás doma shromáždilo tolik kotlů a pálenic, krásných pálenic, a my jsme je s otcem a bratrem řezali na kusy pro tavení. Dá se říct, že
nové zvony znamenaly konec pálenic v Lovčicích. Nasbíralo se i ¾ kg stříbra. Zvony se odlévaly v létě 1969, ale u toho byla jiná parta. Co se týká jmen zvonů, P. Kirchner rozhodl, že větší zvon ponese jméno patronů našeho kostela sv. Petra a Pavla („Sv. Petře a Pavle, orodujte za nás“ zní nápis na zvonu), ten menší Maria, protože kaplička v Kučích je zasvěcená Panně Marii („Panno Maria, neopouštěj nás“ stojí na zvonu).“ Když jsme pátrali po dalších informacích o osudu zvonů, zjistili jsme, že v Brodku u Dytrychů pomáhal pan Milan Auf, ctihodný bratr Bedřich Mendl a pan Jiří Esendr. První dva z nich už nejsou mezi námi. Jediným očitým svědkem dnes je pan Jiří Esendr: „Bylo mi 15 let a byla to nejúžasnější brigáda, jakou jsem zažil. V Brodku jsme byli necelý týden na konci července a asistovali při výrobě zvonu Petr a Pavel. Dytrychovi vyrábí zvony formou šablonování. Práce probíhaly takto: na kovovém kříži se svislou hřídelí se vytvoří hliněné jádro (vnitřek zvonu), uhladí se šablonou a vysuší. Ta šablona je žebro ve tvaru zvonu, otáčí se na hřídeli, vyhlazuje a tvaruje jádro zvonu a potom i falešný voskový zvon. Na vysušené vytvarované jádro se nanáší vosk a hlína ve vrstvách, vyhlazuje se zase šablonou, až vznikne falešný zvon. Na něj se nalepí navržené ozdoby ze včelího vosku. Nahoru na voskový zvon se nasadí obruč s háky a znovu se začne nanášet cihlářská hlína. Až je vrstva hlíny dostatečně silná, tedy 10 až 15 cm, aby se voskový zvon nepoškodil, přidají se do hlíny plevy s pivem a na závěr se celé obtočí tenkým drátem. Takto vznikne horní forma. Jakmile se pod křížem zatopí, falešný voskový zvon vyteče a zůstane jen hliněné jádro a horní forma. Horní forma se zvedne pomocí háků na obruči, aby se důkladně vše zkontrolovalo, odstranily zbytky vosku, poopravovaly nepravidelnosti jak na jádru, tak uvnitř vyzvednuté horní formy, protože odlitek musí být kvalitní. Horní forma se znovu položila na jádro (mezi jádrem a horní
formou je dutina pro zvon) a vše se spustilo do jámy vedle pece. Na vrch formy se nasadil keramický květináč bez dna, který poslouží jako vtokový otvor. Jáma se zahrnula hlínou a řádně udusala. Forma byla připravená na odlévání. Nyní je na řadě pec. Ta byla dvoukelímová, kelímy jsou velké otočné nádrže na tavení z grafitu. Do kelímů se naskládal měděný šrot (z Lovčic byl špičkově připravený materiál) a ve 4 hodiny ráno začala tavba. V dílně bylo takové horko, že se tam nedalo vydržet. Postupně se doplňovaly do kelímů kusy mědi a dvě hodiny před litím se do roztavené mědi opatrně pouštěly ingoty cínu, nakonec se přidalo stříbro. Lít se začalo ve 4 hodiny odpoledne. Jediný, kdo z Lovčic lil, byl Milan Auf, a to bez azbestové kombinézy, jen on vydržel žár. Točil vrátkem a vylíval z kelímů zvonovinu, lije se podle potřeby málo nebo více, ale tok roztavené zvonoviny se nesmí přerušit. Hotový zvon pak tři dny chladne v zemi, než se vykope. U vykopání už jsem nebyl. Každý odlitý zvon se musí očistit, urazí se nálitek (s květináčem), vyleští a opatří nátěrem. Zvon Maria odlévali až další týden,“ tolik Jiří Esendr. A jak to bylo dál? „V září 1969 se zvony převezly vlakem do Kyjova a odtud na voze do Lovčic ke Konečným č.p. 210. Pan František Konečný byl tesař a vyráběl stolici na zavěšení zvonů do věže. Událost to byla pro Lovčice veliká, Lovečáci byli na nohou a pomáhali, kde mohli. V neděli 28. září na svátek sv. Václava nastal den D. Zvony vezl v průvodu ke kostelu strýc Franta Konečný (Pevňoch). Zvony byly na voze zabezpečené proti posunu, ale z prudkého stoupání ke kostelu panovaly obavy. Parta chlapů stála pod kostelem, že bude v případě potřeby tlačit vůz. Strýc Franta houkl na koně, práskl bičem, koně zabrali, chlapi nestačili odskakovat a tunový náklad během chvilky stál pod věží kostela, aniž se na voze hnul. Zvony posvětil ždánický děkan P. František Šimčák. Poté se navázaly na lana a nastala jejich cesta na věž. Vrátkem
11 se muselo otáčet velmi pomalu, aby se zvony nerozhoupaly. Ve věži jsem byl spolu s dělníky z firmy, s Tondou Fricem a Rudou Šprtou a pomáhali jsme se zavěšením zvonů. Davy pod kostelem čekaly na zvonění. Do Lovčic přijela i paní Dytrychová. Když dělníci z firmy
začali zvonit, zvony zněly zvláštně. Paní Dytrychová se rozběhla do kostela s voláním, aby okamžitě přestali zvonit, jinak zvony puknou. Podle zvuku poznala, že je zle. Obě srdce (vyrobená jinou firmou) byla kratší a narážela do nejslabší části zvonu. Srdce si ihned demontovala a
zase nezvonilo,“ končí své vyprávění pan Metoděj Jetelina. Podle dalších pamětníků se srdce odvezla na místní farmu (tehdy JZD) a pan František Lošťák je upravil do správné délky, aby ještě ten den své odzvonily.
Od té doby zvony slouží a jejich mohutný zvuk je slyšet i v okolních obcích. V 70. letech se zvonilo ručně, v 80. letech se nainstalovaly elektromotory. Od roku 2007 mají zvony lineární pohon na elektromagnetickém principu, pravidelné zvonění je naprogramováno na desítky let dopředu a mimořádně se zvony spouštějí dálkovým ovladačem, jako když pouštíte televizi. Až uslyšíte ráno nebo večer zvonit, zvoní vám „Maria“ a každou neděli v 9:00 při tzv. zezvánění
zvoní „Petr a Pavel“ s „Marií“ i umíráčkem. Máte-li zájem dozvědět se o zvonech ještě více, přijměte pozvání na výstavu nejen o historii těchto „rušitelů“ poklidného běhu času. Blíže se budete moci seznámit i s celým kostelem včetně věže. To vše je připraveno na úterý 28. září 2010, kdy se uskuteční farní slavnost, na níž jste všichni srdečně zváni. Co říci závěrem? Velké poděkování a naše vděčnost patří všem, kteří se jakkoliv zasloužili
o zvony v Lovčicích. Pyšní můžeme být i my, kteří jsme se slavnosti zúčastnili jen jako diváci, zažili tu slávu a ohromnou atmosféru a byli jsme svědky události, která se v Lovčicích nebude opakovat několik století. Ze vzpomínek pana Metoděje Jeteliny a pana Jiřího Esendra zapsala Věra Hradilová ve spolupráci s Liborem Konečným a Sylvou Klimešovou.
12
ČZS L OV ČICE Léto je tady a pro nás zahrádkáře nastává čas, kdy zúročujeme své celoroční snažení. Pro vaši inspiraci Vám přinášíme seznam výstav a zajímavých akcí týkajících se zahrádkářské tématiky. 1. 6. – 30. 9. 3. 7. – 6. 7. 7. 8. – 15. 8. 19. 8. – 22. 8. 3. 9. – 4. 9. 10. 9. – 12. 9. 1. 10. – 3. 10. 7. 10. – 10. 10.
Výstava fuchsií Léto na zahradě Floria Léto Flora Olomouc – letní etapa Zelený svět – zahradnický veletrh Podzim v květech Floria - podzim Flora Olomouc – podzimní etapa
Zámecké zahradnictví Buchlovice Arboretum Borotín u Buchlovic Hala Floria Věžky u Kroměříže Výstaviště Flora Olomouc Výstaviště Brno Arboretum Borotín u Buchlovic Hala Floria, Věžky u Kroměříže Výstaviště Flora Olomouc
Kalendárium Červenec Vrcholné léto je spojováno s tímto měsícem, průměrná teplota 180C je o něco vyšší než měsíc předchozí a také poklesy teploty s nadmořskou výškou jsou stejné. Ale v horských polohách je teplota nad 150C jen tak tři týdny a nedají se tam pěstovat žádné teplomilné rostliny. Teplota půdy se i v tomto měsíci zvyšuje v nížinách na 230C, ve hlubších vrstvách také o půl stupně oproti předchozímu červnu. Červen má nejvyšší dešťové, spíše přívalové srážky: od 77 až do 113 mm vodního sloupce. I když na konci července bude den o hodinu kratší, užijeme si slunce až 15% z celoročního součtu, tedy nejvíce z celého roku – 250 až 280 hodin. Červenec je letním měsícem sklizně veškerého bobulového ovoce. Hned po sklizni jahod odstraňte šlahouny jahodníku, aby se rostliny nevysilovaly a úroda v příštím roce byla větší. Dvouletý příp. tříletý porost jahodníku je třeba zlikvidovat a sazenice na novou výsadbu odebírat pouze z jednoletých porostů. Meruňky a rané broskve sklízejte pro delší přepravu o několik dnů dříve před konzumní zralostí, neboť tyto plody jsou citlivé na otlaky, ale ne zase příliš brzy, aby nezůstaly tvrdé a bez typické chuti. Asi 14 dnů před dosažením zralosti plodů je dobré stromy zalít.
Višně se šetrně sklízejí i se stopkami, ale pro rychlý konzum nebo zpracování se dají sklízet bez stopek rovnou do nádoby, aby nedocházelo ke ztrátám šťávy. Hned po sklizni třešní začněte s letním řezem, aby se rány včas do zimy zacelily a předešlo se klejotoku. Posklizňové období peckovin je vhodné k řezu (třešně, višně, meruňky), v případě potřeby lze provést výrazné zmlazení a zvláště u třešní můžete řezem snížit starší a příliš vzrostlé koruny. Letní řez je možné v teplejších polohách provádět až do poloviny srpna. U bujněji rostoucích odrůd (JONAGOLD, BOHEMIA apod.) je výhodné spojit letní řez s průklestem. K zamezení výskytu fyziologické hořké skvrnitosti u odrůd jablek k tomu citlivých se v červenci pokračuje s mimokořenovou výživou plodů hnojivem s obsahem vápníku. Během první poloviny měsíce se jabloně ošetřují proti padlí, neboť toto období je rozhodující pro jeho výskyt v příštím roce. Rybíz sklízejte tak, aby se společně se stopkou hroznu nevylomil úžlabní pupen, po sklizni vyřežte staré větve z keřů. Ovocným stromům s větší násadou plodů včas podepřete větve, aby nedošlo k polámání. Koncem měsíce prohlédněte pozorně i lepenkové pásy na kmenech a všechny larvy a
kukly zničte (bývá tam i obaleč jablečný, který se svojí druhou generací líhne začátkem srpna). Koncem měsíce můžete sklízet i některé rané odrůdy slivoní. Švestky, slívy a renklódy ponechte na stromě až do konzumní zralosti a sklízejte postupně protrháváním. Při sklizni dejte pozor na polámání větví. Koncem měsíce se mohou sklízet i ořechy na zavařování, kdy skořápka ještě není tvrdá. Sklízet je třeba ručním otrháváním, neklátit. Péči vyžadují rajčata – hlavně u tyčkových vyvazovat hlavní výhony k opoře a postranní výhony (zálistky) vylamovat. Vyvazovaný hlavní výhon bude ještě tloustnout, a proto uvazujte spíše volněji, pro tento účel jsou vhodné spirálové opory, které umožňují vplétání výhonu do konstrukce. Vylamování postranních výhonů by se mělo dělat bez pomoci nože, pouze prsty. U keříčkových rajčat podložte plody slamnatou řezankou, aby nedocházelo k zahnívání plodů, či špinění země. Sklízejí se okurky nakládačky i salátovky, potom rajčata a papriky. Papriky by měly být při sklizni zcela vyvinuté a vyzrálé, jinak brzy vadnou a plody hořknou. Hlídejte rovněž zdravotní stav cibule, rajčat, brambor a podle potřeby proti plísním stříkejte povolenými přípravky. Když nať cibule (koncem měsíce)
13 začne poléhat, je možné začít sklízet, cibule pěstovaná z přímého výsevu se sklízí později a v červenci se doporučuje ještě přihnojit plným hnojivem s nižším obsahem dusíku. Sklizňová zralost česneku se prozradí žloutnutím natě (sklizeň se provádí šetrným vyrýváním). Po každém seříznutí pažitkové natě nezapomeňte řádně zalít a
přihnojit. Květinové mísy, truhlíky a ostatní nádoby s květinami snadno v tomto teplém měsíci vysychají, a proto jim věnujte stálou péči a zalévání, s pravidelnou zálivkou pamatujte i na trávník. Stálou zálivkou se věnujte i letničkovým a trvalkovým záhonům.
Postupně ukončujte sklizeň cibulovin – tulipány pouze po odstranění kořenů a slupek skladujte na suchém místě ve stínu až do podzimní výsadby. Cibule narcisů po rozdělení můžete hned vysázet.
Srpen Ještě máme léto, ale už poslední měsíc. Teplota se sníží průměrně o jeden stupeň a bude jako v červnu od 17,6 °C v nížinách až po 14,8 °C v 600 m n. m. Takovéto teploty vyhovují rozmnožování z řízků a zakořeňování. Ani teplota půdy se v srpnu moc nemění, na povrchu je kolem 20 až 22 °C a v jednom metru okolo 10 °C, teplota je rovnoměrná bez výrazných výkyvů. Dešťových srážek bývá také dost, od 65 do 100 mm vodního sloupce podle nadmořské výšky (opravdu výjimečné byly roky 1997 a 2002 s následujícími povodněmi). Délka dne se pomalu krátí koncem měsíce o víc než půl druhé hodiny na 13,3 hodiny, a tak nám slunce dopřeje jen 220 hodin slunečního svitu, což je 12 % celoročního úhrnu. Pokračuje se ve sklizni letních odrůd jablek (DISCOVERY, MANTET), hrušek (například CLAPPOVA, RADANA), broskví (REDHAVEN, MORAVIA), meruněk (VELBORA, VESPRIMA) a višní (MORELA POZDNÍ). Sklízí se pozdní odrůdy rybízu (HEINEMANUV POZDNÍ), renklódy (ALTHANOVA, ZELENÁ) a rané švestky (ČAČANSKÁ LEPOTICA, WANGENHEIMOVA). Monilií napadené plody otrhávejte a likvidujte, podobně odstraňujte i opadané plody, které bývají nahnilé a červivé. Třesně a višně můžete hlouběji zmladit a koruny podle potřeby prosvětlit, u meruněk mimo suchých či povadlých větví raději mnoho neřežte. Zásah řezem u broskvoní by měl
sledovat zkrácení výhonů o měkkou část posledního přírůstku, což umožní dobré vyzrání ponechaných pupenů. Vysazují se jahodníky – půda by měla být dobře zásobena humusem a živinami. Před výsadkou prohlédněte dobře sazenice, aby nebyly napadené roztočíkem jahodníkovým (špatně rozvinuté či pokroucené listy) nebo některými chorobami (houbové skvrnitosti). Vysazené rostliny by měly mít srdéčko těsně nad zemí. Pro bezpečnější ujmutí sazenic se doporučuje nastýlka (rašelina, řezanka apod.) k zadržení vláhy, ale mulčovací materiál by neměl přikrýt vysázené rostliny. Vysazovat je možno i na zahradnické folie – docílíte tím větší ranosti a stabilizace úrody. Vysazené rostliny vydatně zalijte a povadlou sadbu před výsadbou ponořte kořeny do vody na několik hodin v chladnu a stínu (sklad, sklep). Když objevíte na plodech známky čerstvé červivosti, stříkejte proti druhé generaci obalečů u jádrovin, slivoní a broskvoní povolenými přípravky. V srpnu se ještě sklízí česnek – u paličáků je pomůckou pro stanovení správné doby sklizně napřímení stočeného konce stvolu a žloutnutí listů a u nepaličáků stadium, kdy rostliny poléhají a žloutnou jim listy. Sklízí se i cibule – tu nechte po vytáhání ze země (není-li vlhké počasí) 2 týdny na zahrádce doschnout. Podle potřeby se probírá ledový salát, plodová zelenina a kořenová
zelenina. Fazol by se zráním semen vyčerpával, a proto sklízejte včas rovněž fazolové lusky. Vyštipujte zálistky tyčkových rajčat a koncem měsíce zaštípněte vrchol, aby vám plody i na vrcholu stačily do prvních podzimních mrazíků uzrát. Při zalévání dejte pozor na to, abyste neovlhčili listy – tato vlhkost může napomoci napadení plísní bramborovou, objevíte-li na spodních listech příznaky chorob, tak je olamujte a likvidujte. Při teplém a deštivém počasí včas ošetřete rostliny rajčat a brambor (pozdní odrůdy) proti plísni bramborové. Stále ještě můžete na uvolněné zeleninové záhony vysévat salát, špenát či ředkvičku k podzimní sklizni. Vysévají se i ozimé formy zelenin – hlávková kapusta, květák, cibule, salát pro přezimování. Koncem měsíce se doporučuje u růžičkové kapusty zaštípnout vrchol. Do konce měsíce je možné rovněž vysazovat nebo přesazovat mladé jehličnany s kořenovým balem. Vysázené dřeviny chraňte proti vyvrácení kolíkem tak, abyste nepoškodili kořenový bal. Rostliny po vysázení rovněž dostatečně zalijte a proti nežádoucímu výparu stíněte nebo obalte rostlinu plátnem. Více informaci ve skříňce ČZS.
Antonín Mlejnek, Marie Gongalová
14
GRA TULAN TI, VÍ TÁN Í DĚTÍ A ÚM RTÍ Jubila nt i Jindřiška Patlejchová Zdoběslava Nováková Květoslava Hlaváčková Blanka Biegunová Jana Konečná Magdalena Sajbenová
70 let 80 let 85 let 70 let 70 let 70 let
Úmrt í
Naro zení
Josef Němec Marie Mlejnková Ondřej Malinčák
Jakub Brančík Antonín Bardyn Kristýna Vlčková Mikuláš Belák
MODE RNÍ K ULT URÁK ANE B K D Y Ž LOVČI CKÉ HVĚ ZDY T AN ČÍ Obec Lovčice v rámci projektu „Moderní kulturák“ získala prostřednictvím Místní akční skupiny Kyjovské Slovácko v pohybu dotaci ve výši 236 930 Kč na vybavení Kulturního domu v Lovčicích. Za dotaci Obec Lovčice pořídila kvalitní ozvučení, stoly a čalouněné židle.
V podzimních měsících letošního roku uspořádá taneční show „O krále tanečního parketu aneb Když Lovčice tančí“. Akce bude určena pro všechny věkové kategorie.
Taneční večery budou vždy doplněny vystoupením amaterských i profesionálních skupin. A proto všechny, kteří rádi tančíte a jste soutěživí, prosím, přihlaste se. Potěšíte nejen sebe, ale i ostatní. Lidmila Macháčková
15
OKÉ NK O Z V ÝS TAVY „1. M ÁJ – LÁ SKY ČA S“ Občanské sdružení Jordánek ve dnech od 1. do 8. května 2010 pořádalo svatební výstavu „1. máj – lásky čas“. Musím konstatovat, že bez pomoci občanů by se tato výstava nemohla uskutečnit.
Děkujeme. Jste skvělí! Na výstavě jste mohli zhlédnout staré svatební fotografie, obrazy, šaty, kytice, smokingy, rukavice, závoje, boty … zkrátka vše týkající se Vašeho společného dne či dne
Vašich předků. A kdo to nestihl, tak přinášíme několik záběrů z výstavy. Lidmila Macháčková
Podě kován í o bčanů m Zastupitelstvo Obce Lovčice děkuje všem občanům za úklid sněhu v zimním období a úpravu předzahrádek.
Řešení hádanky z úvodní strany: Už neslop a slez z teho dětskýho kolotoča.
LOVČICKÉ OZVĚNY 3/2010 Vydala Obec Lovčice 2. 7. 2010 v nákladu 300 výtisků. Redakční rada: kulturní výbor obce. Korektura textů: Mgr. Bohumila Halačková. Grafické zpracování: Lidmila Macháčková a Ing. Markéta Macháčková. Vydavatel si vyhrazuje právo na úpravu a krácení příspěvků. Tisk: Tiskárna ŠIKI Kyjov. Neprodejné.
16
KAM LE T OS V L OVČI CÍC H ZA KUL TU R OU, ZÁ BAV OU ČI S P ORTE M? 4. 7. 2010 17. 7. 2010 21. 8. 2010 28. 8. 2010 5. 9. 2010 5. 9. 2010 17. 9. 2010 28. 9. 2010 28. 9. 2010 říjen 2010 3. 10. 2010 10. 10. 2010 16. a 17. 10. 2010 17. 10. 2010 31. 10. 2010 6. 11. 2010 13. 11. 2010 4. 12. 2010 4. 12. 2010 4. 12. 2010 19. 12. 2010
Farní pouť na Velehrad (ŘK farnost Lovčice) Letní noc (OS Habřéci Lovčice) Farní pouť na sv. Hostýn (ŘK farnost Lovčice) Rozloučení s prázdninami (MS Lovčice) Setkání školáků (ZŠ a MŠ Lovčice) Odhalení pamětní desky JUDr. Václava Bumby (Obec Lovčice) Voňavý podzim (ZŠ a MŠ Lovčice) Výstava ovoce a zeleniny (ČZS MO Lovčice) Slavnost 41. výročí vysvěcení zvonů (ŘK farnost Lovčice) Zájezd na podzimní Floru Olomouc (ČZS MO Lovčice) V. zamykání studánek (OS Jordánek Lovčice) Drakiáda (OS Jordánek Lovčice) Tradiční krojované hody (OS Habřéci Lovčice) Výstava sukulentů (Jaroslav Honc) Lampionový průvod (ZŠ a MŠ Lovčice) Adventní keramická dílna (OS Jordánek Lovčice) VI. farní odpoledne (ŘK farnost Lovčice) Stavění vánočního stromu (SDH Lovčice) Adventní tvůrčí dílna (OS Jordánek Lovčice) Beseda se seniory a taneční podvečer (OS Jordánek Lovčice) Vánoční zpívání (OS Jordánek Lovčice)
Průběžně bude ZO ČZS Lovčice hodnotit letní rozkvetlé předzahrádky a okenní truhlíky. Sledujte, prosím, webové stránky obce. Bližší informace získáte na www.lovcice.cz, www.habreci.cz, www.farnost-lovcice.cz. Zpracovala Věra Hradilová, předsedkyně kulturního výboru
