zpravodaj občanského sdružení Rosa

Ročník XI, 01/2010

zpravodaj občanského sdružení Rosa

ROSA

©

Podpořte pomoc obětem násilí

Přijďte včas! V ČR je ročně zavražděno několik desítek žen rukou partnera Domácí násilí samo od sebe neskončí. Partner, který týrá, své chování nezmění. Chvíli je milý, pak se ale násilí opět stupňuje a přijde útok. Následují omluvy. I proto pro oběti násilí není nikdy snadné vystoupit z nekončící spirály násilí. Jsou na partnerovi závislé, stále mu věří, doufají, že se změní. Proto chceme ženy, které zažívají násilí podpořit, aby našly odvahu a nebály se vyhledat odbornou pomoc. Pokud už ale oběť násilí zveřejní a chce jej řešit, je třeba, aby měla vypracován bezpečnostní plán a své kroky konzultovala s pracovnicemi, které mají zkušenost s odhadem rizika v násilných vztazích, sestavují profil pachatele a poradí jí s bezpečnostním plánováním. Řada žen totiž bývá zbytečně napadena poté, co násilnému partnerovi oznámí, že vztah končí a odchází. Pokud se ovšem násilí neřeší, stupňuje se – jak na intenzitě tak četnosti. Každým rokem je v České republice zavražděno několik desítek žen

rukou jejich partnera. ROSA proto zahájila informační kampaň Přijďte včas. Jejím cílem je zajistit dostupnost informací pro oběti domácího násilí, aby dokázaly včas zastavit násilí. Kampaň podporuje Česká televize. Tři spoty byly v listopadu a prosinci 2010 vysílány na programech ČT1, ČT2, ČT24. Art direktorkou kampaně a režisérkou spotů je Tereza Pospíšilová. (Informace o vzniku spotu a medailonek režisérky najdete na straně 2.)

Občanskému sdružení ROSA byl schválen projekt „ROSA: stopnásilí“, díky čemuž nás nyní můžete podpořit i formou DMS. Cílem projektu je podpora sociálních služeb poskytovaných o.s. ROSA obětem domácího násilí. Konkrétně se jedná o azylové ubytování pro ženy oběti domácího násilí s utajenou adresou, odborné sociální poradenství v Informačním a poradenském centru ROSA a telefonickou krizovou linku pro všechny oběti domácího násilí a jejich příbuzné. Informace o projektu podpory najdete na

www.darujspravne.cz www.darcovskasms.cz

Pomoc obětem domácího násilí můžete podpořit i vy. Odešlete dárcovskou SMS ve tvaru DMS ROSA na telefonní číslo 87777. Cena DMS je 30 Kč, ROSA obdrží 27 Kč.

FOTO: Martina Šimkovičová

Můžete nás podpořit i platbou přímo na sbírkový účet: 1976292329/0800

Kontakt: ROSA, Podolská 242/25, 147 00 Praha 4, Tel./fax: +420 241 432 466, tel.: +420 602 246 102 e-mail: [email protected], www.rosa-os.cz, www.stopnasili.cz / IČO 68405359, č.účtu: 8399319/0800



Ženské azylové domy? Doporučení Rady Evropy splněna nejsou. Podle doporučení Rady Evropy má být v členských zemích EU pro ženy oběti domácího násilí jedno místo v azylových domech pro ženy oběti domácího násilí na 10 tisíc obyvatel. Splňuje Česká republika tyto standardy a doporučení? Z oficiálních statistik by se mohlo zdát, že v České republice je mnoho azylových domů, které se zabývají domácím násilím. Podle údajů z registru poskytovatelů sociálních služeb je v České republice 106 azylových domů na 10,2 milionu obyvatel (z toho 5,5 milionu žen), přičemž ve veřejně dostupné části nejsou uvedeny údaje o počtu lůžek, ale odhadem může být 1 lůžko na 5 tisíc obyvatel. Nicméně jde o různá charitativní zařízení, která se nespecializují jen na práci se ženami oběťmi domácího násilí, ale pod jednou střechou nabízejí ubytování a služby různým cílovým skupinám: osobám v krizi, rodinám s dětmi v krizi, matkám s dětmi, osobám bez přístřeší, a to jak ženám tak mužům. Tedy azylové domy, která nedodržují specifické standardy práce se ženami oběťmi domácího násilí, ani bezpečnostní plánování. Specializované

domy určené ženám, obětem domácího násilí, které dodržují tyto standardy i bezpečnostní plánování, jsou v České republice jen tři: ROSA a Acorus v Praze a Magdalenium v Brně (dům Helena). Dohromady tyto tři domy mají 84 lůžek (včetně dětských): v přepočtu tedy 1 lůžko na 121 tisíc obyvatel (resp. 62 000 žen. Navíc se na rozdíl od rétoriky OSN a Rady Evropy, která hovoří o nulové toleranci násilí na ženách (genderově podmíněném násilí), v České republice na vládní úrovni i v Národním akčním plánu hovoří o širokém pojmu „domácí násilí“, což svědčí o posunu pouze ke kriminologickému pohledu na partnerské násilí. O.s. ROSA se snaží prosadit standard utajených azylových domů, a díky této iniciativě Výbor pro prevenci domácího násilí při Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů v roce 2008 doporučil zakotvení nové sociální služby utajeného pobytu v azylových domech pro oběti domácího násilí do novely zákona o sociálních službách. Tento standard stále chybí a není vůle jej iniciovat. (MH)

Téměř pětina žen obětí násilí je brutálně napadena v těhotenství Téměř pětina žen (17 %), obětí domácího násilí, které vyhledaly pomoc v občanském sdružení ROSA, byla bita v těhotenství. Nešlo přitom jen o „facky“, ale i o surové útoky včetně zkopání, k nimž navíc ve většině případů došlo ve vyšším stupni těhotenství. Ze statistiky za rok 2009 vyplývá, že 100 % našich klientek, obětí domácího násilí, má zkušenost s psychickým násilím, 86 % z nich má zkušenost s fyzickým násilím, 50,5 % má poté zkušenost s ekonomickým násilím a 49 % žen, obětí domácího násilí, má zkušenost se sexuálním násilím. Pokud jde o formy fyzického násilí, nejvíce žen se setkalo s opakovaným fackováním (40,3 % žen), s bitím a ranami pěstmi (39,3 % žen), škrcením (30 % žen), sražením ze schodů a odhozením (25 % žen). Bito do hlavy a obličeje bylo celých 18,4 % žen. S ponižováním se podle výsledků sondy za rok 2009 setkalo 96,6 % žen, vulgarismy slyší 71 % žen, s vydíráním a zastrašováním se setkalo 96 % žen. Výhrůžky zabitím vyslovilo 42 % násilníků. Kontroly, zákazy a příkazy poznalo 67 % žen (oproti 80 % žen v roce 2008 ). Celkem 47 % žen má poté zkušenost s omezováním a izolací. (MH)

FOTO: Martina Šimkovičová

BcA.Tereza Pospíšilová, autorka kampaně BcA. Tereza Pospíšilová je studentkou režie a scenáristiky na Fakultě multimediálních komunikací ve Zlíně. Nyní pobývá na roční stáži na filmové škole v Dortmundu, kde natočila kromě reklamního filmu pro DAAD Deutschland také spoty proti domácímu násilí pro organizaci Rosa. Nápad vznikl už před více než rokem, kdy Tereza oslovila Rosu s myšlenkou natočit spot, který by mohli prezentovat na webu, a tím pádem by se dostala problematika domácího násilí do širšího povědomí. Postupně se z malého projektu vyvinuly tři spoty, které tvoří ucelenou kampaň a byly přijaty Českou televizí. Cílovou skupinou jsou ženy, které domácí násilí právě zažívají a potřebují pomoc. Ve spotech proto cíleně žádné násilí ukázané není. Myšlenkou je ukázat ženy, které sice násilí zažily, ale dokázaly odejít od násilného partnera včas a nyní jsou schopny žít „normální“ šťastný život. Teraza točí hrané i dokumantární filmy, které putují po českých i zahraničních festivalech. Její časosběrný dokumentární film Ida se umístil na prvním místě festivalu Klapka 2010, bakalářský film Kočky na čtvrtém místě na tomtéž festivalu a na třetím místě na festivalu Slanfest 2010.




Bezpečnostní rizika – jak rozeznat riziko závažného násilí ROSA pracuje s ženami-oběťmi domácího násilí již od roku 1993: za oněch sedmnáct let prošlo naším poradenstvím několik tisíc žen, v azylovém domě pro ženy, jimž hrozí závažné násilí či ohrožení na životě, bylo od roku 1998 ubytováno 201 týraných žen a jejich 228 dětí. Řada žen, které se na nás obrátily, přitom čelila vysokému riziku závažného násilí: hrozilo, že jim partner způsobí těžké ublížení na zdraví. Setkali jsme se např. s případem, kdy muž ženě hrozil, že ji zabije a „pověsí“, nebo kdy jí sdělil, že si najde lidi, co jí zabijí. V takovýchto případech je zásadní, aby profesionálové zapojení do pomoci dokázali správně vyhodnotit riziko, které oběti hrozí. Metod, jak rizika vyhodnotit a vypracovat profil pachatele násilí, je více. Obvykle se jedná o dotazníky, které zahrnují určité sady otázek. Ty by ale měly nejen napomoci k vyhodnocování násilí, ale i k tomu, aby oběť nebyla opětně viktimizována. Je třeba nespokojit se s „odškrtáváním kolonek“, ale ptát se tak, aby bylo jisté, že oběť násilí při odpovědích vše zvážila, zda si rizika sama uvědomuje. Jak na setkání projektu Protect v květnu v Madridu uvedl Enrique Echeburrua z katedry klinické psychologie na Universidad del País Vasco, který vyvíjel dotazníky pro španělskou policii, španělská policie například využívá systém, při němž se vyplňování dotazníku účastní dva policisté: každý vyplňuje vlastní dotazník, ty jsou pak srovnány, aby bylo jasné, zda se pohled na míru rizika neliší. Také je třeba počítat s tím, že žádný „dotazník“ není sám o sobě postačující. Je třeba se spolehnout i na zkušenosti a „intuici“ pracovníků: pokud například vyhodnocení dotazníku ukazuje, že násilí není tak vysoké, ale sociálnímu pracovníkovi či policistovi stále něco „nehraje“, je dobré podniknout všechna opatření, která jsou možná. Druhým aspektem, který je třeba brát v úvahu, je hodnocení samotné ženy: je to právě ona, která s pachatelem žije. Důležité je ale pamatovat si, že zhodnocování rizik není o datech, ale o ochraně oběti, s obětí je nutné hovořit a opakovaně s ní rizika řešit.

Situace se totiž může každý týden měnit. Během let, kdy ROSA pracuje s oběťmi domácího násilí, jsme vypracovali vlastní dotazníky jeden je spíše na vyhodnocení závažného psychického násilí, druhý na závažnost fyzického násilí, který používáme k vyhodnocení nebezepčí. Při jeho vytváření jsme se inspirovali existujícími dotazníky, například BIG 26 (Duluth, Minnesota) či Danger Assessment od Jacquellyn Campbell, které jsme ale časem upravily tak, aby

§§ odpovídaly situaci v České republice. Existují samozřejmě i další nástroje: SARA (Spousal Assault Risk Assessment), jejž používá i Policie ČR, ve Velké Británii vlstní dotazník DASH vyvinula organizace CAADA (je ke stažení na www.caada.org. uk). Pozornost si zaslouží i španělský nástroj na určování rizika SIVIPAS (Severe Intimate Violence Partner Risk Prediction Scale), na jehož vyvinutí se se svým týmem podílel právě Enrique Echeburrua a který je jedním z mála evropských nástrojů. Španělsko má nejen velmi účinné zákony a soudy pro ochranu obětí domácího násilí a postih pachatelů, ale současně se i několik let zabývá zkoumáním nástroji na vyhodnocování rizik. Ukázalo se zde totiž, že SARA nevedla

k dobrým výsledkům, proto byl vytvořen vlastní nástroj, který byl několik let vyhodnocován a upravován tak, aby reagoval na nové faktory. Dotazník ROSA na zjištění násilí sestává z 27 otázek, zaměřující se hlavně na okruhy, považované za rizikové: výhružky zabitím, neustále kontrolující chování, stoupající závažnost násilí a rostoucí frekvence, užívání drog či alkoholu, násilné chování i vůči jiným osobám, držení zbraní, výhružky dětem a jiným blízkým osobám oběti, vynucování sexu proti vůli oběti, období odchodu oběti od pachatele (v této souvislosti je třeba zmínit, že pokud oběť opouští pachatele, je v tomto období opravdu vyšší riziko, neboť pachatel cítí, že nad obětí ztrácí kontrolu: a právě kontrola je cílem násilí). V centru ROSA se poté snažíme specifickými otázkami vyhodnotit i profil pachatele domácího násilí. Na základě vyhodnocení rizika a profilu pachatele je vypracováván bezpečnostní plán pro oběti. Ten je v další práci s obětí naprosto zásadní, jen tak lze eliminovat rizika napadení, eskalace násilí. Jinak je oběť ohrožena dalším násilím a napadením ze strany pachatele (nejhorší variantou je, pokud se s obětí nepracuje a ta pachateli oznámí, že pokud se k ní bude chovat násilně, odejde atd – právě v tuto dobu je pak vystavena obrovskému riziku eskalace násilí). V souvislosti s ochranou obětí vysoce závažného násilí je navíc třeba vést nadále diskusi o tom, zda jsou opatření v České republice dostatečné: za poslední roky došlo k řadě pozitivních změn, ať už jde o možnost vykázat pachatele ze společného obydlí, nebo vznik intervenčních center. Stále ale chybí utajené azylové bydlení pro oběti, které čelí vysoce rizikovému násilí. Otázkou, jíž se musíme zabývat, je také ochrana dětí svědků domácího násilí a jejich styk s pachateli násilí. Právě zde se ukazuje velká mezera v ochraně obětí: máme-li např. oběť která je ohrožena na životě, skrývá se v azylovém domě, ovšem musí pachateli předávat dítě, ochranná opatření ztrácejí smysl. Zdena Prokopová




Správná, rychlá a efektivní pomoc

Slyšení zástupců interdisdiciplinárního týmu v Senátu Rozhodne-li se oběť domácího násilí hledat pomoc, je zcela zásadní, aby byla poskytnutá pomoc správná, rychlá a efektivní. Pokud totiž oběť násilí narazí kdekoli mezi zainteresovanými institucemi na pracovníka, který není v oblasti domácího násilí proškolen a snaží se její problémy zlehčit, nebo jí dokonce dává násilí za vinu, oběť pravděpodobně už nikdy nenajde odvahu vyhledat pomoc. Proto ROSA již v roce 2006 iniciovala vznik interdisciplinárního týmu na Praze 4. Tým vznikl s cílem poskytovat rychlou a efektivní pomoc obětem a rovněž jejich dětem, které jsou často svědky domácího násilí. Slyšení týmu iniciovala 1. místopředsedkyně Senátu Gajdůšková ve spolupráci s o.s. Rosa, 25.11.2010 v Senátu. Senátorka

Gajdůšková jako členka Parlamentního shromáždění Rady Evropy ve svém úvodním vystoupení stručně shrnula postoje a východiska, se kterými přistupuje Rada Evropy k problematice násilí na ženách a domácího násilí. Rovněž představila právě dokončovanou novou Konvenci Rady Evropy k násilí na ženách a domácímu násilí. Zástupkyně o.s. ROSA seznámily se svou činností a problematikou, se kterou se v každodenní praxi a přímé práci s oběťmi domácího násilí a jejich dětmi, setkávají i senátora JUDr. Miroslava Antla, předsedu ústavněprávního výboru Senátu. ROSA – centrum pro oběti domácího násilí proto již řadu let při zajišťování pomoci obětem využívá metodu práce interdisciplinárního týmu, který sdružuje zástupce všech profesí, které přijdou

do styku s oběťmi násilí. Práce v týmu umožňuje, aby ženy našly na všech místech, kam se obrátí adekvátní pomoc, nemusely cestovat z jednoho úřadu na druhý a jednotný je i přístup všech pomáhajících institucí, které vzájemně spolupracují. Pokud totiž jednotlivé státní a nestátní organizace spolu nespolupracují, je doba, kterou žena potřebuje, aby se její život navrátil k normálu, až neúměrně dlouhá. Zdlouhavým řešením situace pak trpí především děti. Prožité násilí má totiž prokazatelně devastující dopady na jejich psychiku a fyzický stav. Děti jsou v rodinách, kde se násilí vyskytuje, jeho svědky v 95% případů, v polovině případů i jeho oběťmi. Následky zažitého násilí si nesou bohužel celý život. Interdisciplinární tým se skládá se zástupců Policie Prahy 4, pracovnice oddělení sociálně právní ochrany dětí Městské části Prahy 4 a Prahy 12, zástupce Městské policie. Jeho členy jsou právníci, lékaři, psycholožky, ředitelka školy a samozřejmě pracovnice centra pro pomoc obětem násilí ROSA. Výsledkem práce interdisciplinárního týmu v Praze 4 je i česká verze manuálu pro práci s oběťmi domácího násilí. Manuál je možné stáhnout na stránkách www.rosa-os.cz Součástí akce v Senátu byla i část výstavy o.s. Rosa „Tiché svědkyně“, siluety skutečných obětí domácího násilí, které zemřely rukou svých partnerů.




Teenageři jsou ohroženi moderními technologiemi Bez internetu a komunikace na Facebooku si řada mladých lidí již nedokáže svůj život představit. Svůj profil už mají na sociálních sítích děti na prvním stupni základní školy. Přestože internet potřebují a počítač s přístupem na internet má doma 60% domácností, nové technologie z hlediska bezpečí dětí a teenagerů znamenají určité úskalí. Jednou zveřejněná informace z osobního života tu může v různých archivech přežívat roky a může být použita proti každému v nejméně vhodném okamžiku. Mohou tu zůstávat informace o tom, v kolik a kam děti chodí, jaké jsou jejich největší záliby, navíc se přidávají k různým skupinám... A tyto informace může po čase kdokoli zneužít. Děti ze Základní školy Mendíků před tímto nebezpečím varovala v prostorách Parlamentu předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová i zástupci občanského sdružení ROSA, které pro teenagery vydalo CD-ROM a letáky, jak se nebezpečím nových technologií a násilí ve vztazích vyvarovat. Veškeré informace pro teenagery jsou umístěny i na webových stránkách www.stopnasili.cz Podle zahraničních statistik zažívá násilí ve vztahu každá třetí dívka. Ke stejným výsledkům jsme došli i na základě průzkumu z listopadu a prosince roku 2009. Násilí ve svém vztahu zažilo 32,7 % středoškoláků. Již více než 80 procent studentů 3. a 4. ročníků z Prahy již s někým chodilo a ačkoli v dotaznících odpověděla jen 4 procenta, že zažila násilí, z dalších odpovědí je patrné, že studentů, kteří zažívají násilí je více než třetina: konkrétně 11,5 procent středoškoláků bylo ve vztahu ponižováno, 14 % bylo uhozeno, 11,5 % bylo omezováno, aby všechen čas trávili jen s partnerem, 9,2 % z nich mělo strach z partnera. Každý pátý ví o násilí ve svém okolí, 12 % středoškoláků ví o násilí ve vztahu svých kamarádů a 12 % z nich přiznává, že zažívají násilí doma mezi rodiči. Bohužel řada studentů věří vžitým mýtům o násilí: 40 % z nich si myslí, že se násilný partner může s oddaností a láskou

změnit, třetina z nich je přesvědčena, že řekne-li dívka „ne“, myslí tím „ano“, téměř polovina je přesvědčena, že doma jsou lépe chráněni před sexuálním útokem (ve skutečnosti se ale 70 % znásilnění odehraje doma), téměř 85 % studentů si myslí, že lidé, kteří se dopouští násilí, jsou psychicky narušení. Opakované telefonáty dvacetkrát za noc, 100 sms za den, kontrola telefonu, vyhledávání polohy. Pokud tím jeden ze studentů pronásleduje druhého za účelem kontroly, který má strach, je možné hovořit o stalkingu. Podle zahraničních průzkumů je 12 procentům obětí stalkingu méně než 18 let. Ženské oběti stalkingu byly obtěžovány v 95 % muži a v 5 procentech ženami, mužské oběti stalkingu mezi teenagery byly pronásledovány v 15 % mužskými útočníky a v 85 % útočníky ženského pohlaví. Celých 71 % dotěrných kontaktů měli na svědomí současní nebo bývalí partneři. Průměrný věk, kdy začal jejich vztah, byl u dívek 16,56 roku a u chlapců 15,79 roku. Většina studentů

(80,3 %) znala toho, kdo je obtěžuje: ve 42,5 % to byl bývalý přítel, ve 24,5 % spolužák, v 10,3 % známý, v 5,6 % přítel, v 6,6 % spolupracovník. Je proto důležité při používání počítače, webu, mailu, sociálních sítí a mobilního telefonu přemýšlet i nad bezpečím. Pomocí těchto technologií může kdokoli včetně násilného partnera znát detaily z vašeho života, lokalizovat vás, omezovat a kontrolovat vaši komunikaci s okolím a přáteli. Komunikační technologie mohou být nástrojem pronásledování a výhrůžek. Pokud je násilný partner technicky založený a intenzivně se zajímá například o počítače, existuje reálná možnost, že se bude snažit monitorovat telefon oběti, e-mail nebo to, jaké stránky na internetu navštěvuje. Jak se vyhnout nebezpečím sledování po webu, telefonu, najdete na stránkách www.stopnasili.cz, kde jsou nejen tipy na bezpečné používání telefonu, internetu, sociálních sítí, ale i řada dalších praktických informací a klipy z kampaní. (MH)

Projekt Stopnasili.cz na školách podporuje Magistrát hl.m.Prahy, oddělení prevence kriminality.




Foto: Enders Media

Kdo dělá co komu? Pachatelé a oběti domácího násilí dle výzkumu Marianne Hester

Výtěžek z promítání oskarového ﬁlmu Precious podpořil ROSU V Modřanském biografu se uskutečnilo 10.10.2010 promítání oskarového filmu Precious. Výtěžek z promítání snímku, který vypráví příběh stejnojmenné zneužívané dívky, věnovala provozovatelka Modřanského biografu Martina Melhem občanskému sdružení ROSA na pomoc týraným ženám. Projekce se uskutečnila za účasti Pauly Patton, jež si ve filmu zahrála jednu z hlavních rolí. Uspořádat projekci Precious pro české diváky bylo podle organizátorů přímo přání Pauly Patton. Hlavní hrdinka filmu se jmenuje Precious („drahoušek“), ale její život připomíná spíše peklo. Je jí teprve šestnáct let, ale nemá žádnou perspektivu. Má černou pleť, spoustu kil navíc, matka ji ponižuje a týrá, otec ji sexuálně zneužívá, čeká s ním už druhé dítě. Neumí číst a psát. Teprve když jí hrozí vyloučení, přejde do alternativní školy, kde potká učitelku, která by jí mohla ukázat cestu ke světlu a vysvobození.

Kdo jsou pachatelé domácího násilí? Jak se muži-oběti a muži-pachatelé liší od žen-obětí a žen-pachatelek? Jaká je povaha násilí, jehož se muži a ženy dopouštějí a jeho četnost? Právě na tyto otázky se ve svém výzkumu „Who Does What to Whom? Gender and Domestic Violence Perpetrators“ zaměřila profesorka Marianne Hester z University of Bristol. Vycházela z dat Northumbria Police a na základě svých předchozích výzkumů vybrala vzorek pachatelů, který zahrnoval případy, kdy se násilí dopouštěl jen muž, pouze žena či oba partneři zároveň. Pachatele a pachatelky pak rozdělila do čtyř skupin. Do té první zahrnula ty, u nichž policie zaznamenala jen jeden případ domácího násilí. U druhé se jednalo o pachatele, u nichž se objevil jeden případ domácího násilí, jinak ale byli zadrženi pro jiné činy. Ve skupině tři se octli ti, kteří se dopouštěli domácího násilí opakovaně, nebyl u nich ale zaznamenán jiný trestný čin. Poslední skupina pak zahrnovala ty s více případy domácího násilí, ale i jiných trestných činů. Pachatelé se za sledované období dopustili jednoho až 52 činů domácího násilí. V tomto případě byl ale rozdíl mezi muži a ženami markantní: mezi muži převažovali opakovaní pachatelé násilí. Většina mužů se dopustila minimálně dvou případů násilí (86 %), přičemž

u většiny se jednalo o více případů (nejvíce zmíněných 52 případů domácího násilí vůči partnerce). Naopak většina žen se dopustila násilí jedenkrát (62 %), nejvyšší počet opakovaných případů byl osm. Muži také svým chováním častěji chtěli vyvolat strach a kontrolu nad obětí. To, že násilí, jehož se dopouštěli muži, bylo častější a závažnější, odráží i povaha jednotlivých činů. Muži se častěji uchylovali k fyzickému násilí, vyhrožování a obtěžování. Verbálního násilí se dopouštěli muži i ženy, byť i zde mírně převažovali muži (94 % pachatelů oproti 83 % pachatelkám). Násilí, jehož se dopouštěly ženy, zahrnovalo obvykle verbální násilí, v malé míře i fyzické násilí, jak se ale ukázalo, že častěji sahaly po zbraních (byť se obvykle jednalo o případy, kdy se snažily zastavit násilí svého partnera). Co se týče potrestání pachatelů, studie ukázala, že mezi uvězněnými pachateli (s ohledem na četnost násilí) převažovali muži. Pravděpodobnost, že budou uvězněny, pokud se dopustí násilí, ale byla u žen trojnásobně vyšší než u mužů. Studie také ukázala, že ve většině případů byly násilí přítomny děti.

PROTECT: jak vyhodnotit vysoké riziko závažného násilí Na to, jaké nástroje na vyhodnocení rizika závažného násilí jsou využívány v evropských zemích a jaké zkušenosti mají organizace, které v nich působí, se zaměřil projekt PROTECT organizace WAVE – Women against Violence Europe. Účastnilo se jej dvanáct organizací a expertů celkem z jedenácti zemí Evropy.

Za Českou republiku se stala partnerskou zemí o.s. ROSA. V rámci projektu, podpořeného programem EU Daphne, se v roce 2010 uskutečnila tři setkání (ve Vídni, Madridu a Bristolu), na nichž odborníci sdíleli své zkušenosti, výzkumy či statistiky z jednotlivých zemí a seznámili se systémy pomoci obětem domácího

násilí. Současně byl zpracován průzkum, který se zaměřil na to, jaké nástroje k vyhodnocování násilí jsou v Evropě využívány a jak je ti, co s nimi pracují, hodnotí. Závěrečná zpráva pak zahrnuje i přehled existujících dotazníků a nástrojů: publikována bude počátkem roku 2011.




Tiché svědkyně : 25. listopadu si každoročně připomínáme životy žen zabitých v důsledku domácího násilí, žen zavražděných rukou svého partnera Každoročně je v ČR zavražděno partnery či bývalými partnery několik desítek žen. Přesná data neexistují, v policejních statistikách se totiž tyto případy objevují jako vraždy motivované osobními vztahy (v zemích původní členské „patnáctky“ EU ale zemře každý rok na následky domácího násilí 700 – 900 žen). Akcí Tiché svědkyně připomíná ROSA ženy, které byly zavražděné či zabité svými partnery, již od roku 2003. Siluety přitom vypovídají o skutečných příbězích žen. Projekt Tiché svědkyně má nejen varovat před tragickými konci neřešeného domácího násilí ale i apelovat, aby už nedocházelo ke zbytečným vraždám žen. Tím spíš, že po zavražděných ženách často zůstávají traumatizované děti. Celý projekt Tiché svědkyně (Silent Witnesses) vznikl v roce 1990 v Minnesotě z iniciativy umělkyň, které se nechtěly smířit s narůstajícím počtem žen zavražděných partnery. K projektu se postupně přidalo dalších dvacet zemí, Česká republika se tak v roce 2003 stala 21. zemí na světě. Smyslem celého projektu je, abychom nezapomněli na zabité ženy, které přišly o svůj život v důsledku domácího násilí, a aby jejich smrt vedla k větší citlivosti vůči domácímu násilí a k zavedení opatření chránící oběti. ROSA vystoupila s projektem Tiché svědkyně a připoměla zbytečně zmařené

!!

! ! !!

životy žen letos v Senátu ČR 25.11.2010. I když již v ČR existuje účinná legislativa postihující domácí násilí, násilí je stále zlehčováno a označováno jako domácí potyčky či konflikty mezi partnery. Přestože v Česku existují zákony umožňující postih násilného chování (týrání osoby ve společném obydlí, vykázání, od ledna 2010 i nebezpečné pronásledování), ne vždy je násilné chování v rodině vyhodnoceno jako násilí. Oběti stále slýchají reakce „zatím jste nic nehlásila“; novinové články, které informují o domácím násilí, často stále hovoří o „hádkách“ nebo „domácích konfliktech“. Situaci dokreslují i zkušenosti o.s. ROSA: v loňském roce využilo jejího odborného poradenství pro ženy oběti násilí 228 nových klientek: ve 20 procentech případů policie odjela a případ neřešila, jen partnerovi domluvila, 10 % případů bylo vyhodnoceno jako přestupek, 2 % pachatelů byla vykázána. Pouze 3 partneři klientek

(obětí domácího násilí) byli odsouzeni. V Praze došlo např. k případu, kdy policie situaci správně vyhodnotila a pachatele zadržela, ten ale později u soudu slíbil, že své ženě již nic neudělá a byl propuštěn. Po pár hodinách se vrátil k bydlišti partnerky, vlezl v noci po lešení oknem do bytu a brutálně ji zabil. Ukazuje se, že pokud násilí není již v počátku vyhodnoceno jako násilí, následují rozhodnutí, která mohou oběť viktimizovat. V České republice navíc stále chybí vyškolení odborníci, které přicházejí s oběťmi a jejich rodinami do styku, kteří by uměli násilí rozpoznat a vyhodnotit jeho nebezpečí. Počet obětí domácího a partnerského násilí několikanásobně převyšuje statistiky vykázaných osob. Přesto se v souvislosti s násilím často prezentují jen počty vykázaných, neexistují další reprezentativní výzkumy týkající se násilí. Řada opatření a rozhodnutí se týká jen osob, které spadají pod vymezení trestním zákoníkem. V komunálních plánech některých krajů je po zřízení intervenčních center (které se ze zákona specializují výlučně na pomoc osobám ohroženým násilím, jejichž partner byl vykázán) omezena podpora odborného sociálního poradenství pro oběti násilí, které je v prevenci násilí a pro specifičnost dlouhodobé sociálně terapeutické práce i sociálního začleňování žen ohrožených násilím ze strany partnera zcela nezastupitelné. (PŠ)

Domácí násilí považuje polovina obyvatel ČR za běžné Pětina obyvatel EU a 14 % Čechů zná někoho, kdo vystavil ženu nějaké formě domácího násilí. Vyplývá to ze statistiky Eurobarometr za období únor a březen 2010, kde bylo dotazováno 26 800 obyvatel EU, z toho 1022 Čechů. Čtvrtina Evropanů (a méně než pětina obyvatel ČR) zná ženu, která byla vystavena domácímu násilí. Podle tří čtvrtin obyvatel EU a poloviny obyvatel ČR je domácí násilí považováno za „běžné“. Zdroj: Eurobarometr




Nabídka služeb o.s. ROSA centrum pro týrané a osamělé ženy, poskytuje ženám – obětem domácího násilí a jejich dětem tři akreditované sociální služby:

➲ ➲ ➲

INFORMAČNÍ A PORADENSKÉ CENTRUM ROSA V centru ROSA poskytujeme ženám dlouhodobé bezplatné sociálně-právní a psychosociální poradenství, podpůrné terapeutické skupiny. Je zajištěna případně i pomoc psychiatričky, právničky a dětské psycholožky pro děti, které jsou svědky domácího násilí. AZYLOVÝ DŮM Na činnost Informačního a poradenského centra ROSA navazuje azylový dům a byt s utajenou adresou. V našich azylových zařízeních se ženám dostane nejen bezpečí a ubytování, ale ženy zde mají zajištěnou i specializovanou komplexní psychosociální pomoc, dětem se věnují psycholožka a herní terapeutka, sociální pracovnice. TELEFONICKÁ KRIZOVÁ POMOC SOS linka: 602 246 102 Pevná linka 241432466 internetová poradna: [email protected] Smyslem linky je zajištění okamžité pomoci ženám – obětem domácího násilí formou krizové intervence, specializované konzultace, sestavení bezpečnostního plánu, informace, kam se může žena ve svém regionu obrátit o pomoc.

Důležité informace najdou oběti domácího násilí, pomáhající profese, děti - svědci násilí, teenageři, studenti na webových stránkách: www.rosa-os.cz a www.stopnasili.cz Redakční rada: Mgr. Martina Hronová, Zdena Prokopová, PhDr. Petra Švecová, Marie Vavroňová, PhDr. Jiří Vavroň Graﬁcká úprava: MgA. Šimon Vahala Vydává: o.s. ROSA – centrum pro týrané a osamělé ženy Registrace MK ČR E 17697

ROSA děkuje za podporu Projekty pomoci ženám obětem domácího násilí a jejich dětem v roce 2010 podporují:

Děkujeme i všem drobným dárcům, jejich pomoci si velmi vážíme.


zpravodaj občanského sdružení Rosa

Recommend Documents