Zpravodaj. Městyse Knínice

Zpravodaj Městyse Knínice

11

2015

Oddíl TJ Malá Haná Knínice o. s. Vás co nejsrdečněji zve na

TANEČNÍ ZÁBAVU

která se uskuteční v sobotu 28. listopadu 2015 v prostorách KULTURNÍHO DOMU v Knínicích

Zahájení ve 20 hod. Hraje skupina

ARCUS občerstvení zajištěno vstupné 60 Kč, vstupné do 21 hod. zdarma

informace z radnice Rozšíření sítě vysokého napětí a výstavba trafostanice U Nádraží V říjnu byly zahájeny výkopové práce pro nové kabelové vedení vysokého napětí a výstavba kioskové distribuční trafostanice v lokalitě U Nádraží. K rozšíření sítě dochází z důvodu připojení nových odběratelů plánované výstavby v lokalitě U Nádraží. Rekonstrukce tepelného zdroje a soustavy ÚT V budově ZŠ a MŠ Knínice byla dokončena rekonstrukce tepelného zdroje a soustavy ústředního topení. Práce proběhly ve stanoveném termínu. Realizaci projektu provedla firma EKOTERM, s. r.o., Vísky. Sběrný dvůr Každá obec má povinnost zabezpečit občanům možnost ukládání nebezpečných, tříděných a ostatních odpadů. Nynější stav sběrného dvora v Knínicích je zastaralý, proto městys plánuje jeho modernizaci, za účastí dotační podpory z Operačního programu životního prostředí. V současné době probíhá zpracování projektové dokumentace, včetně vyjádření dotčených orgánů a příprava žádosti o dotaci. Kulturní dům V kulturním domě proběhly v uplynulých dnech udržovací práce spočívající v celkové výmalbě interiéru a přebroušení parket. Tímto Vás zveme do kulturního domu na nejbližší akce – taneční zábavu v sobotu 28. 11. 2015 a vánoční koncert v neděli 13. 12. 2015. Mikulášská nadílka Městys Knínice od letošního roku poskytuje příspěvek pro děti na mikulášský balíček ve výši 100 Kč, při tradiční Mikulášské nadílce před Restaurací Pod Lípou. Mikulášská nadílka se koná v sobotu 5. prosince 2015. Již nyní všechny na tuto akci srdečně zveme. K objednání balíčku se prosím dostavte osobně do kanceláře Úřadu městyse Knínice do 30. 11. 2015, kde obdržíte poukázku k jeho odběru. Balíčky opět připravuje místní prodejna COOP Jednota. Informace k výměně občanských průkazů pro občany starší 65 let Výměna občanských průkazů (dále jen OP) z důvodu změny názvu městyse přímo v kanceláři Úřadu městyse v Knínicích, bude probíhat v prvních měsících roku 2016, jak již bylo sděleno v minulém vydání Zpravodaje. O přesném termínu budeme osobně informovat všechny občany starší 65 let. Pro občany, kteří se nemohou z vážných důvodů k výměně OP dostavit osobně, zajistí Městský úřad Boskovice návštěvu přímo v místě jejich bydliště. Prosíme tyto občany, aby se nahlásili v kanceláři Úřadu městyse Knínice do 30. 12. 2015. Děkujeme. Veřejné jednání komisí Starosta městyse Knínice svolává na středu 4. 11. 2015 v 18 hodin, do zasedací místnosti úřadu městyse, veřejné jednání Komise stavební, územního plánování, správy a údržby majetku, Komise pro lesní a vodní hospodářství v rámci obce, ekologii a ochranu místního životního prostředí, včetně související spolkové činnosti a Komise pro údržbu obce, místní zeleně a odpadového hospodářství obce.

1

Zasedání zastupitelstva městyse V pondělí 9. 11. 2015 v 18 hodin se v zasedací místnosti úřadu městyse koná veřejné zasedání Zastupitelstva městyse Knínice. Program jednání je zveřejněn na úředních deskách městyse. Potok Loučník Po dohodě s Povodím Moravy je připravena úprava koryta potoka Loučník v lokalitě U Nádraží – od soutoku se Semíčem po propustek pod drážním tělesem. Předpokládaný termín úpravy je plánován na začátek roku 2016. Příprava rozpočtu na rok 2016 Městys připravuje rozpočet na rok 2016. Případné podněty můžete sdělovat v kanceláři Úřadu městyse Knínice. Splatnost poplatků Připomínáme občanům, kteří dosud neuhradili poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů a poplatek za psa, aby tak neprodleně učinili. Výše ročního poplatku za odpad činí 500 Kč za osobu, poplatek za psa v rodinném domě 100 Kč, za druhého a každého dalšího 150 Kč, za psa v bytě 150 Kč a každého dalšího 200 Kč. Poplatky uhraďte na účet městyse č. 168 554 808/0300, VS číslo domu, do poznámky napište Vaše příjemní. Pokud budete hradit poplatky v hotovosti, dovolujeme si Vás požádat o dodržování úředních dnů, kdy jsme Vám plně k dispozici: v pondělí 7.00 – 12.00, 13.00 – 17.00 h. a ve středu 7.00 – 12.00, 13.00 – 18.00 h. Dále žádáme občany, kteří dosud nevrátili a neuhradili smlouvy o nájmu hrobových míst, aby tak učinili do 15. 11. 2015.

Odpady Odvoz domovního odpadu: 12. 11., 26. 11. Sběrný dvůr: 21. 11.

8.00–11.00 hod.

Uložení odpadů na skládce hlásit předem v kanceláři Úřadu městyse Knínice. Provozní doba skládky: 10. 10., 24. 10. – sobota 8.00–15.00 hodin Vždy nutná předchozí telefonická domluva: Tel.: 774 680 100 KNIHOVNA Půjčovní doba: úterý

16.00–19.00 hodin.

Celý seznam knihovního fondu je dostupný na internetové adrese – http://213.19.32.202/ 2

Oznámení o přerušení dodávky elektrické energie Z důvodu plánovaných prací na zařízení distribuční soustavy – rekonstrukcí, oprav, údržbových a revizních prací – bude přerušena dodávka elektrické energie:

Dne 10. 11. 2015 od 07.30 do 15.30 Vypnutá oblast: zástavba při silnici od Boskovic po domy č. 107 a 14 na náměstíčku ulice od kapličky po d.č. 225 ulice od kapličky po d.č. 277, 278 včetně školy ulice od d.č. 174 a 242 po d.č. 239 a uličky z ní odbočující včetně nové lokality výstavby rodinných domů.

škola a školka MŠ Září se rychle přehouplo a začal podzim. Děti ze třídy Myšek a Krtečků sklidily vypěstované dýně z naší přírodní zahrady. Ty se použijí na oslavu Halloweena. V měsíci říjnu začal kroužek angličtiny, který letos vede paní Letfusová. Každý čtvrtek probíhá v MŠ logopedie. S nástupem podzimu si děti s paní učitelkou Katkou Pokornou vyrobily draka z keramické hlíny. Až bude vypálený, ozdobí si ho a odnesou domů. Dále jsme navštívili v Brně divadelní představení „Pohádková píšťalka aneb Kutululů z Beskyd dolů“. Moc se jim líbila nejen pohádka, ale i cesta autobusem. Jako už tradičně jsme také zašli do Vážan na Den otevřených dveří firmy Bohatec, kde si děti prohlédly traktory i jiné zemědělské stroje. Protože děti rády tvoří, zúčastnili jsme se soutěže O nejkrásnějšího kapříka, uspořádané v rámci výlovu rybníka v Cetkovicích. Děti ze třídy Žabek, spolu s paními učitelkami, uspořádaly pro rodiče posezení u maringotky na přírodním hřišti v lese. Rodiče si opekli párky, prohlédli si maringotku, práce dětí a fotky z pobytu venku. Školku vyzdobily barevné listy, které navodily podzimní atmosféru. p. uč. Lenka Jarůšková Okresní kolo v přespolním běhu Ve čtvrtek 1. října se žáci naší školy zúčastnili okresního kola družstev v přespolním běhu. Akce se uskutečnila za krásného podzimního počasí v náročném terénu v okolí lysické základní školy. Družstvo mladších žáků ve složení Michal Lexman, Zdeněk David, Jan Odehnal, Kryštof Palbuchta a Marek Heger se umístilo na 13. místě. Velice dobře si vedli starší žáci, kteří se v konkurenci 14 družstev umístili na krásném 5. místě. Družstvo běželo ve složení Marek Lujka, Pavel Trmač, Martin Oliva, Vojtěch Mucha a Ladislav Lajšner. Všem děkujeme za vzornou reprezentaci školy. Mgr. Jindra Vávrová

Dřevo – materiál budoucnosti V úterý 13. října se pětičlenné družstvo našich deváťáků zúčastnilo v Letovicích soutěže „Dřevo - materiál budoucnosti“, kterou již po desáté pořádala Masarykova střední škola. Soutěže se zúčastnilo 22 družstev žáků devátých ročníků z 8 škol blanenského okresu. Soutěžní úkoly prověřily nejen jejich znalosti o dřevě a stromech, ale i praktické dovednosti v dílnách, pevnou ruku při stavění věže z hranolků, nebo třeba úsudek při skládání dřevěných hlavolamů. V silné konkurenci skončili naši kluci na sedmnáctém místě. Mgr. Helena Paroulková

Mladí přírodovědci aneb přírodovědecká olympiáda Středa 14. 10. 2015 byla pro devět žáků knínické školy neobyčejně náročným dnem. Odjeli totiž do Jevíčka, kde na tamním gymnáziu plnili praktické úkoly a ověřovali si své dosavadní teoretické vědomosti z oblasti biologie, chemie a ekologie 3

v praxi. Součástí jednoho stanoviště bylo i vyplňování složitého teoretického testu. Naši žáci nezklamali a čestně hájili školu ve třech tříčlenných družstvech složených ze žáků osmého a devátého ročníku. Byť se jako jednotlivé skupiny neumístili na třech nejvyšších příčkách, dosáhli v celkovém pořadí škol, podle průměru bodů všech žáků, na první místo. Překonali dalších sedm škol. Z celkových čtyřiceti čtyř družstev se pak nejlépe umístil na děleném šestém až sedmém místě náš tým s názvem Peal potatoes ve složení Marek Lujka, Petr Ženata a Vojtěch Mucha. O devátou až desátou příčku se dělila děvčata z týmu Hope – Jana Dosedlová, Kateřina Veselá a Štěpánka Skudová. Dvacáté třetí místo obsadilo družstvo Ploutviček ve složení Nela Hastíková, Denisa Veselá a Martin Oliva. Všem soutěžícím moc děkuji za aktivní přístup a vzornou reprezentaci. Mgr. Jana Richterová

Kyberšikana V dnešní době vlastní počítač či notebook řada našich dětí, často již od útlého věku. Hrají na něm hry, malují, brouzdají po internetu a my si myslíme, jak jsou v bezpečí v teple našeho domova. Stejně tak i děti mají dojem, že se jim nemůže nic stát. Tuto představu dětem V. a VI. ročníku vyvrátil odborný lektor pan Pavel Kotouček z letovické společnosti Elim. Velmi poutavě jim vysvětlil nástrahy a nebezpečí internetu. Poukázal na to, jaké důsledky může chování ve virtuálním světě mít. Děti byly úžasné, sdílely své zkušenosti a dotazovaly se na mnoho věcí. Doufáme tedy, že jim přednáška pomůže lépe se zorientovat v kyberprostoru a být ostražitější. Obdobnou akci o nebezpečí internetu připravujeme i pro rodiče, a to 19. 11. 2015 od 15.00 hodin v sále školy. Jitka Vaňková

První pomoc 6. října si žáci čtvrté a deváté třídy zopakovali jak teoreticky tak prakticky základy první pomoci. Třídy byly rozděleny do několika skupin, ve kterých se na jednotlivých stanovištích, které byly připraveny záchranáři z Blanska, setkali s různými druhy a typy poranění. Mohli si vyzkoušet jejich ošetření a správně určit jak postupovat v krizových situacích. Děkujeme týmu záchranářů za netradiční výuku. Mgr. Alice Novotná

Coca-Cola Cup Dne 2. 10. 2015 se uskutečnil čtrnáctý ročník celonárodní fotbalové soutěže Coca – Cola Cup na fotbalovém stadionu v Boskovicích. Naše škola se tohoto turnaje pravidelně účastní. Přesto, že se našemu týmu nepodařilo postoupit ze skupiny, všichni žáci podali bojovný výkon a velice dobře reprezentovali naši školu. Mgr. Jiří Horníček

Fotbalové družstvo na Coca-Cola Cupu 4

��#��#��#�� 3��

SPORT��45625789:��,�15��4��.�� (��%#��#��

ODDÍL TJ MALÁ HANÁ KNÍNICE

��

��

� �#��#��%� ��;��/��4�;��

Informace k tréninku přípravek: Od 2. 11. 2015 budou probíhat tréninky v tělocvičně místní základní školy. Časové rozvržení upřesní trenéři jednotlivých mužstev: Zemánek Jaroslav 722 231 073 Dvořák Jan 739 550 927 Buryška Bronislav 737 564 699 Měkota Tomáš 777 719 171 Vedení TJ �� Odehrané zápasy �� *�

��

��!�" ��

!�#� �+,-

/� .+�

��

��

�+,0 �-,6

�+,0 �.,.

..�

��

��

�6,0

�.,+

�� :� �� :� �� =� =� A� A� *� *�

��!�" ��!�" ��!�" ��

��

��!�"#��$%� ��!�"#��$%� ��!�"#��$%� �� :� �� :� �� =� �� &�� &�� =� �� &�� A� �� A� �� *� �� *� ��

0� 0� 0� 0� 0� 0� :� :� :� :� :� :�

�� ! �� ! �� ! �� &��*��! ��&��*��! ��&��*��! ��&��*�� &��*�� &��*��

:� :� :� :� :� :�

��&��*��! ��&��*��! ��&��*��! ��&��*�� &��*�� &��*�� ! �� ! �� ! ��

�)!�"#�'(#'�!��! �)!�"#�'(#'�!��! �)!�"#�'(#'�!��!

!�#� $��%#! $��%#! !�#� !�#� �:,. $��%#! �-,+ �:,. �-,+ �:,. �-,+ �6,0 �.,0 �6,0 �.,0 �6,0 �.,0 �=,. �:,. �=,. �:,. �=,. �:,. �-,: �-,�-,: �-,�-,: �-,-

&'#(�) � ��1� �2��1��2��3�$�2� 4�5��$� -7�4�5��$� �5�1��2�4�5��$�2��3�$�2� ��1�58��9�

&'#(�) &'#(�) &'#(�) '��;��<�� '��;��<�� '��;��<�� >�?��1� �2�'��;��<��2� 5�@�� >�?��1� �2�'��;��<��2� 5�@�� >�?��1� �2�'��;��<��2� 5�@�� 2�48��1�� 2�48��1�� 2�48��1�� 67��B�� 2�-7��;��1� �2��CD5�� 67��B�� 2�-7��;��1� �2��CD5�� 67��B�� 2�-7��;��1� �2��CD5�� -7��B�� 2�-7��1� �2��?��$� -7��B�� 2�-7��1� �2��?��$� -7��B�� 2�-7��1� �2��?��$�

��!�" !�#� ��!�" !�#� $��%#! $��%#!&'#(�) &'#(�) ��!�" !�#� $��%#! &'#(�) �� +,�+,. � � �� +,�+,. �� +,�+,. � �� +,0 �+,6 5�@��2�48��1�� 2��5��2��B�� +,0 �+,6 5�@��2�48��1�� 2��5��2��B�� +,0 �+,6 5�@��2�48��1�� 2��5��2��B�� .,: �+, 5�@�� .,: �+, 5�@�� .,: �+, 5�@�� -,. �.,. �5�1�� -,. �.,. �5�1�� -,. �.,. �5�1��

��!�"#�'(#'�!��! ��!�"#�'(#'�!��! ��!�"#�'(#'�!��! �� 0� �� ! 0� �� ! 0� �� ! 0� �� 0� �� 0� ��

=� =� =� =� =� =�

��

$��%#! �+,.

��!�" ��!�" ��!�" )�� ! )�� ! )�� ! )�� )�� )��

!�#� $��%#! &'#(�) !�#� $��%#! $��%#!&'#(�) &'#(�) !�#� �+,.+ �+,6 �+,.+ �+,6 �+,.+ �+,6 �A,/ �-,: 67 �1�C��E�2�-7$3�1�F��2� 5�@��$�2� �A,/ �-,: 67 �1�C��E�2�-7$3�1�F��2� 5�@��$�2� 67 �1�C��E�2�-7$3�1�F��2� 5�@��$�2� �A,/ �-,: ��3�9� ��3�9� ��3�9� )�� 6,=� �6,6 -7��1��2�&5�FB1��#� )�� 6,=� �6,6 -7��1��2�&5�FB1��#� -7��1��2�&5�FB1��#� )�� 6,=� �6,6 )�� ! �0,.0 �-,.. 67 �1�C��E�2��3�9� )�� ! �0,.0 �-,.. 67 �1�C��E�2��3�9� 67 �1�C��E�2��3�9� )�� ! �0,.0 �-,.. �� ! �*,. �0,+ &5�FB1�� ! �*,. �0,+ &5�FB1�� &5�FB1�� ! �*,. �0,+ �� .,-+ �.,.. /7#?;��2�67 �1�C��E�2�67$3�1�F��2� �� .,-+ �.,.. /7#?;��2�67 �1�C��E�2�67$3�1�F��2� /7#?;��2�67 �1�C��E�2�67$3�1�F��2� �� .,-+ �.,.. -7$3�1�F��2�-7��3�9� -7$3�1�F��2�-7��3�9� -7$3�1�F��2�-7��3�9� �� *,: �0,67#?;��2�-7 �1�C��E� �� *,: �0,�� *,: �0,- 67#?;��2�-7 �1�C��E� 67#?;��2�-7 �1�C��E� �� ! �.,.A �.,/ =7��1��2�67��1��'�2�67��G��2� �� ! �.,.A �.,/ �� ! �.,.A �.,/ =7��1��2�67��1��'�2�67��G��2� =7��1��2�67��1��'�2�67��G��2� -7'HI�1�� 2�-7&5�FB1��2��5�� -7'HI�1�� 2�-7&5�FB1��2��5�� -7'HI�1�� 2�-7&5�FB1��2��5�� .,0 �.,'HI��1�� .,0 �.,�� .,0 �.,- 'HI��1�� 'HI��1�� /,�-,+ -7 �1�C��E�2�-7$3�1�F��2�-7��3�9�2� �� /,�-,+ �� /,�-,+ -7 �1�C��E�2�-7$3�1�F��2�-7��3�9�2� -7 �1�C��E�2�-7$3�1�F��2�-7��3�9�2� 5�@��$�2�#?;�� 5�@��$�2�#?;�� 5�@��$�2�#?;�� 5

5�@��$�2�#?;��

�)!�"#�'(#'�!��! �)!�"#�'(#'�!��! �� 0� �� 0� �� 0� ��! 0� ��! :� �� :� �� :� �� :� �� =� )�� =� )�� =� )�� ! =� )�� !

��!�"

!�#�

$��%#! &'#(�)

��!�" !�#� �..,$��%#! �=,. &'#(�)$3�1�F��2��1H�� ..,�=,. $3�1�F��2��1H�� ..,= �=,07$3�1�F��2�4��1�$�2�&5�FB1�� ..,= �=,07$3�1�F��2�4��1�$�2�&5�FB1�� .-,6 �=,. ..7$3�1�F��2��?�B�1�#� �� .-,6 �=,. ..7$3�1�F��2��?�B�1�#� �� ! �:,* �-,. 07$3�1�F��2��1H�� ! �:,* �-,. 07$3�1�F��2��1H�� +,: =7$3�1�F��2�4��1�$� �� :,A �:,A�+,: =7$3�1�F��2�4��1�$� �� .*,�A,. -7$3�1�F�� .*,�A,. -7$3�1�F��

��

�� Rozpis utkání �� .0� .0�

�� )�+�� )�+��

��!�" ( ��!�" �E' �E' ( �� +.�..��.0,++ +.�..��.0,++

��!�"#��$%�� !�"#��$%�� !�" ��!�" ..� �� ,�-�� &��-�� ..� �� ,�-�� &��-��

�E( �E($�>(� �# $�>(� �# (�� (��

�E' �E' ( $�>(� �# ( �E( �E( $�>(� �# +.�..��.+,++ (�� +.�..��.+,++ (��

�� Pavel Lajšner

kluby a spolky Babička je lepší než auto! Život 90 otevírá téma generačně neúplných rodin a upozorňuje, že mít prarodiče je luxus Život 90 a portál www.seniorum.cz spouštějí první mezigenerační seznamku v Česku. V rámci informační kampaně Babička je lepší než auto upozorňují na zásadní místo, které mají prarodiče v životě rodiny, a otevírají novou cestu, jak se senioři a rodiny mohou najít. Seznamte se na www.seniorum.cz/seznamtese.

Kultura Koncerty Základní umělecké školy 15. 11. 2015 Koncert k svátku sv. Cecílie Kostel sv. Jiří ve Velkých Opatovicích, začátek v 16.00 hod. Vstupné dobrovolné (vystoupí žáci a učitelé ZUŠ Velké Opatovice). 29. 11. 2015 Adventní koncert Kostel sv. Jiří ve Velkých Opatovicích, začátek v 16.00 hod. Vstupné dobrovolné (vystoupí učitelé a žáci II. stupně ZUŠ Velké Opatovice). 13. 12. 2015 Adventní koncert Kulturní dům Knínice, začátek v 15.30 hod. vystoupí žáci a učitelé z knínické pobočky. 17. 12. 2015 Vánoční koncert ZŠ Knínice – družina, začátek v 16.00 hod. Srdečně zveme. 6

Za ZUŠ Velké Opatovice Marcela Ladecká, ředitelka.

uplynulé akce Společenské posezení se seniory Posezení se seniory se konalo v neděli 4. října v kulturním domě v Knínicích. Tradičně byla pro všechny zájemce připravena k nahlédnutí část fotogalerie městyse Knínice a letos i fotografie z dění Základní a mateřské školy Knínice. Byly také zapůjčeny kroniky školy a sboru dobrovolných hasičů a vystaveny k nahlédnutí společně s kronikami městyse Knínice. Při této příležitosti zapůjčil úřad městyse putovní výstavu autorů Ivany Bojdové, Evy Šebkové a Karla Šebka s názvem „Italští uprchlíci na Blanensku a Boskovicku v letech 1915–1919“. Výstava je výsledek několikaletého pátrání autorů v archivech a kronikách. Tématem jsou osudy italských uprchlíků, kteří se do Čech a na Moravu dostali v roce 1915. Z archivu městečka Knínice se dozvíme, že bylo v domech ubytováno 21 osob vystěhovaných z bojiště rakousko-uherského – italského, vesměs starých žen, děti a jeden muž. Od 16 hodin všem přítomným hrála k tanci i poslechu hudební skupina TREX z Brodku u Konice. Avizovaná skupina J.V.B. z Benešova se ze zdravotních důvodů omluvila. Podávali jsme kávu, zákusek, víno a nealko pití. Moc nás potěšila Vaše účast a těšíme se na setkání opět za rok. Zveme i všechny ostatní, kteří se letos nemohli posezení zúčastnit.

Poděkování patří těm, kteří se na přípravě akce podíleli, i všem, co napekli do cukrárny a také Úřadu městyse za poskytnutí grantu. Marta Korčáková A na závěr Vám nabízíme recept na Řezy 3BIT: Piškot: 10 dkg mletého cukru 2 vejce – sníh 1 dcl oleje 2 lžičky kakaa 1/4 l vlažného mléka 30 dkg polohrubé mouky 1 prášek do pečiva Všechny suroviny smícháme a upečeme v troubě. Krém: 1/2 l mléka 2 vanilkové pudingy 2 vanilkové cukry 150 dg másla 10 dkg cukru – ale dáváme míň, je dost sladké Do ušlehaného másla s cukrem zamícháme uvařený vychlazený puding. Krém potřeme na piškot a poklademe Bebe sušenkami 1 a 1/2 balíčku. Karamel: 1 Salko vaříme asi 1,5 hod. 1/4 kg másla našlehat a spojit se Salkem. Krém potřeme na sušenky, pocákáme čokoládou a posypeme kakaem.

7

Knínická drakiáda Je neděle 11. 10. odpoledne. Fouká tak, že se ohýbají stromy. Navíc se znatelně ochladilo. Už žádné babí léto, ale nefalšovaný podzim. Pouštět draky se dnes vypravili jen opravdoví nadšenci. Někteří draci létali i sami poté, co se vysvobodili z rukou dětí nebo se přetrhl jejich provázek. Teplý čaj opravdu přišel vhod. Zahřát se dalo i u ohníčku nebo při vysvobozování princezny, protože cesta za ní vedla dračím lesem a nebyla vůbec snadná. Odměna však byla sladká a radost dětí nefalšovaná. Snad si to odpoledne s rodiči společně užily! Tak zase příští rok? Danka Ošlejšková

8

Vinobraní 2015 V sobotu 17. října jsme se setkali na již šestém ročníku Vinobraní. Akce, která opět proběhla pod záštitou občanského sdružení Knínice 1078, o. s., se konala v místním kulturním domě. Návštěvníci mohli ochutnat výborný burčák z vinařských oblastí našeho kraje, lahodné červené a bílé víno, k jídlu hovězí guláš, škvarky a pochoutkový talíř v podobě klobásky a sýra. Kdo neholduje až tak vínu, mohl zapíjet dobroty pivem. Ovšem i příznivci „tvrdších“ nápojů zde našli jistě svoje oblíbené značky. O dobrou náladu se starala od večera až do pozdních nočních hodin skupina TRIO KENT, která nejen že hrála hudbu všech žánrů, ale někteří se i zapotili při sériích po pěti písničkách. Bohužel účast nebyla tak vysoká, jak by se na Knínice slušelo, ale to neodradilo příchozí ani pořadatele, aby se dobře nepobavili. A o to u těchto akcí jde. Za sdružení KNÍNICE 1078 o. s., Petr Ševčík

inzerce

Sportovní a rekondiční masáže

Dobrý den, jmenuji se Kateřina Koudelková a dovoluji si Vám touto cestou nabídnout sportovní a rekondiční masáže. Jedná se o masáž odstraňující únavu a celkové posílení organismu. Odstraňuje ochablost, ztuhlost, zkrácení a bolestivost svalstva. Pokud chcete obdarovat své blízké, známé nebo kolegy z práce, můžete si u mě objednat dárkový poukaz na jakoukoliv proceduru. Objednávky poukazů a masáže lze uskutečnit na tel.: 731 511 731. Více informací na www.kk-masaze.webnode.cz

Těším se na Vás… 9

Řádková inzerce Pokud hledáte lepší práci navštivte www.PraceJizniMorava.cz – nový pracovní portál zaměřený na Jižní Moravu.

Historie Pohled do historie obyvatel Městyse Knínice

František Kozlovský

vzpomíná na svého tatínka Františka Kozlovského, listonoše v Knínicích (pokračování z říjnového čísla)… „Táta narukoval v jednadvaceti letech na tři roky, tak to chodilo za Rakouska-Uherska. Narukoval v říjnu roku 1908 do kasáren v Brně k 8. pěšímu pluku arcivévody Karla Štěpána. Byl to historicky zajímavý rok. V roce 1878 získalo Rakousko-Uhersko podle 25. článku závěrečného protokolu Berlínského kongresu oprávnění vojensky obsadit a následně spravovat Bosnu a Hercegovinu. Po třiceti letech se rozhodl František Josef I. připojit toto území k říši i oficiálně. A tak 5. října 1908 došlo k anexi Bosny a Hercegoviny. Vyvolalo to mezinárodní krizi a po nějaký čas hrozilo skutečné nebezpečí, že kvůli anexi vypukne válka. A právě do Bosny se táta na vojně dostal. Popisuje to ve svém deníku z vojny takto: Náš odjezd z Brna. Jest 8. hodin ráno 3. prosince 1908. Dlouhé řady vojínů 8. pěšího pluku, 3. praporu, stojí na dvoře Brněnských kasáren připravené k odchodu do daleké ciziny za neznámý cílem. Zazní povel, vše ztichne a hudba spustí, to smutné srdce rvoucí, jako by chtěla říci, to jest můj poslední pozdrav, k motlitbě. Srdcem každého vojína to trhlo, oči zvlhly a každému se zdálo, jako by se již navždy vzdálil a loučil se svou drahou otčinou. Ku konci se každý oddechl zhluboka, a nastoupena cesta k nádraží. Ten tisícihlavý zástup, který se valil s vojskem, vypadal jako rozvodněná řeka. Každý otec, matka, sestry a bratří vůbec všichni přátelé a mnohá milenka a vůbec, kdo jen trochu mohl, přišel doprovodit a se rozloučit se svými drahými, snad již naposled. Byl to smutný pohled. Každým srdcem, byť bylo jako kámen, muselo to pohnout. Tam plakal otec s matkou, tam sestra o svého bratra, zde zase milenka o svého hocha, jako by se již naposled viděli. Ulice, okna, bylo vše naplněno lidem, každý chtěl spatřit ten smutný odchod 8. pluku 3. praporu do Hercegoviny. Konečně jsme se dostali na nádraží, kde jsme ani v řadách projíti nemohli, musíce jíti jeden za druhým. Na nádraží nám ještě zahrála hudba a o půl jedenácté jsme odjížděli za ohromného volání: „Na zdar“ a „S Bohem“, za smutného štkaní směrem k Vídni. Od Vídně jsme jeli jen samou hornatou krajinou až do Terstu. Na Semeringu jsme viděli mnoho sněhu a velké ochranné zdi proti velkému větru. Když jsme přijeli do Terstu, tak jsme tam zůstali do večera a o půl sedmé jsme sedali na obrovskou loď „Imperátor“. V neděli ráno jsme vypluli z Terstu směrem k Dalmácii, k „Raguse“ – nyní Dubrovník. Celá cesta trvala šest dní. Po přestálých svízelích na dráze a po moři konečně jsme se dostali dne 8. 12. na svátek Očištění Panny Marie o čtvrté hodině odpoledne do Trebinje v Hercegovině, kde jsme nebyli moc skvěle uvítáni. Každý se na nás díval jaksi nedůvěřivě a vůbec s pohrdáním. Nyní jsme tam, kam se nikomu nechtělo, a kdy se vrátíme do naší drahé otčiny, jest neznámo. Psáno v Trebinje 7. 3. 1909

10

První zápis v jeho deníku. Tebe jsem si, knížko koupil z peněz mých, ty mě budeš upomínka v dobách truchlivých. Tato knížka má býti památkou, pro radostné i žalostné hodiny, jež v životě každého posazuje kvítím i přes hluboké vody pěšiny. Jen toho si zde jména zapíši, jenž věrně slovu svému dostojí, který neplýtvá marnými slovy, jenž lásku, kterou jednou sliboval, věrně splní a věrnému slovu dostojí. Miloval jsem hezké děvče, miluji je doposud, nerad bych, by nás někdy nešťastný rozved osud. Pro Tebe, milko drahá jedině pro Tebe já se soužím. Když večer v dáli často samoten na Tebe já si vzpomínám. Vojenská služba. Vojenská služba trvá 3 roky, za které vyfasuje voják 127K 80h, 213 láblíku chleba. S chlebem vyjde, ale peněz musí vydat: 25K 10h prádlo, 21K 60h viks, 4K koudel, 4K vazelína, 1K 80h vosk, 80h niti, 3K 60h holštráfky, 1K 80h cveky, 1K 60h pucpasta, 60h křída, 6K na rozličné potřeby. Tak mu celkem zůstane 33K 26h na celé tři léta na přilepšenou. Kdo to prodělá, ten může říci, tak jsem užíval svůj mladý věk od 21–24 roků. Pomněnka. Každý na tom světě širém, každý ví o něčem jiném. Ptáček své místo miluje, matka své dítko celuje. Po květinách motýl lítá, rozkoš dívce věnec splítá. Rybáři zas voda milá, umělci zas krásná díla, lodník chválí modré nebe a já – milko jenom Tebe. 14. 3. 1909 Táta vždycky říkal, že byl na vojně v Dalmácii. Ta patřila s dalmatskými ostrovy k Rakousku-Uhersku. Ale přes dva roky byl v Bosně-Hercegovině, v pevnosti v Trebinje. Nakonec přes osm měsíců jako ordonanc na velitelství v Raguse/Dubrovníku, to už byla Dalmácie. Hezky daleko, ale naučil se tam německy a poznal jiný kraj, jiné lidi. Koncem roku 1911 se vrátil z vojny domů. Požádal o vysvědčení z vojny, které mu bylo 26. 1. 1912 v Raguse/Dubrovníku u 16. sborového velitelství vystaveno. Možná díky tomuto doporučujícímu vysvědčení byl posléze přijat jako listonoš, nebo jak se říkalo, posel, na poštovní úřad do Šebetova. Ani nevím, kdy přesně se listonošem stal. Ale každopádně, listonoš, to bylo místo pod penzí, to už bylo postavení, na které se táta mohl oženit. Jejich láska s Růženou (Hadáčkovou) vytrvala, a tak se po sedmi letech, dne 11. 11. 1913 v Brně-Králově Poli, v kostele Nejsvětějšího srdce Páně, vzali. Bydleli pak v podnájmu u jednoho sedláka, a tam se narodila první dcera, moje sestra Růženka. Bylo to ovšem 30. 8. 1914, a to právě začala Velká válka, později nazývaná I. světová válka. Na jaře roku 1914 zemřel tátův otec, můj děda Josef Kozlovský v dřevěném domku č. 136. Pak se odtud musela vystěhovat jeho druhé manželka se synem Ludvíkem. Posléze se do domečku přestěhoval táta s manželkou a dcerou Růženkou. Růžena měla asi ze služby nějaké peníze, doškovou střechu vyměnila za eternitovou, střecha se trochu zvedla, takže chaloupka neseděla tak na zemi. Kdy za I. svět. války otec přesně narukoval k vojsku nevím: uznán schopen byl v Boskovicích dne 23. 4. 1915. Dne 24. 1. 1916 se ještě stihla narodit druhá dcera Mařenka. Na frontě byl táta asi někde na Slovensku. Někdy v roce 1917 nebo 1918 se v Karpatech dostal do zajetí a jako zajatec pracoval na statku v Besarábii /Rumunsko/. Nedaleko bylo město Sulina u středního ramena Dunajské delty. Na statku byl taky mlýn, a tam přišel otec k úrazu: na levé ruce měl neohebný prostředník a pochroumaný loket. Na Dalmácii otec vzpomínal jako na krajinu od slunce rozpálených holých hor; v Besarábii byl úplně jiný kraj. Široko daleko rovina, jezera, močály. V Besarábii byly studny, ze kterých se čerpala slaná voda. Tu „blátivou“ vodu měli Rusové na stole, a tím si solili jídlo. To se „Australákům“, tak se říkalo Rakušanům, nelíbilo. Slanou vodu odpařili a měli čistou sůl. Otec se taky v zajetí naučil rusky. 11

Po revoluci bolševici uzavřeli na jaře 1918 s Němci a Rakušany separátní mír a zajatci byli volní. Tak podél Dunaje šli pěšky zpět, domů. Bolševickým hlídkám ukázali nějaký popsaný lístek a to pro negramotné Rusy byla propustka. Protože se táta vrátil domů s puškou, kterou pak na zahradě zakopal, byl asi někde v posádce vyzbrojen a měl jít na západní frontu. Ale otec měl už války dost a věděl, že válka končí. Nemohl jít na poštu, vedle byla četnická stanice. Tak chodil na otýpky do lesa a čekal, až válka skončí. Do Knínic se vrátili ze zajetí tři vojáci a měli se hlásit k útvaru v Uhrách. Přijeli do Brna, a tam jim český důstojník řekl, ať nikam nejezdí, že válka brzy skončí. Jeden z nich ale neposlechl a domů už se nevrátil. Válka skončila, a otec zase chodil s poštou, jako před válkou. Brzy ráno na poštu do Šebetova, tam vzali s druhým kolegou dřevěný vozík a pěšky na nádraží do Šebetova pro poštu. Pak zpátky a poštu roztřídili. Otec roznesl poštu po cestě v Šebetově do Knínic. Pak v Knínicích a ve Vážanech. Pak na oběd domů, a když byl čas, trochu se prospal. Odpoledne zpátky do Šebetova a s vozíkem na nádraží a pak domů. Déšť, vítr, sníh, a přes Malou Hanou to v zimě od severu pěkně táhlo. Oblečení nebylo tehdy takové, jako dnes. Pošta se roznášela i v neděli. Když bylo pěkně, jezdil táta na kole. V sobotu večer chodil otec do restaurace v Šebetově, a tam dělal číšníka, něco tam vydělal. A při tom práce na naší zahradě, aby byla kráva a prase. V srpnu 1919 se narodila třetí dcera, moje sestra Lidka. Otec viděl, že bydlení v malé dřevěné chaloupce není dobré, že domek je už malý. Jeho švagr, stolař v Praze mu půjčil 30 000Kč, a za to se postavil domek. Předsíň, kuchyň, světnice a komora. Měl lichoběžníkový půdorys, komora i kuchyň byl lichoběžníkové. Zvlášť kuchyň byla proti té staré k neporovnání. Nový domek se přilepil ke starému dřevěnému a k domu č. 1, což už byl Pulcův dům, původně Hrušáků, kde se táta narodil. Nejstarší sestra Růža vzpomínala, jak se domek stavěl. Na zahradě se nakopala cihlářská hlína, ta tam naštěstí je. Pak specialista dělal cihly a sušil je na slunci. Dovezla se z lesa fůra pařízků, a ten odborník sestavil cihly kolem pařezů, ty pak zapálil, a po několika dnech byly cihly vypálené. Růža říkala, jakou měla hrůzu, že jejich dřevěný domek shoří, když v noci viděla žhavé pařezy mezi otvory cihelné stavby. Dělník chodil někde z okolí, měl to daleko. V pondělí si přinesl pytlík nudlí a hrnec jíšky, z toho mu vařili polívku celý týden. Pak se vykopala studna pod domem ve sklepě a pumpa byla v předsíni. Z toho měla tátova manželka velkou radost, byl to jako vodovod. Nemuselo se chodit s putnou k sousedům. Zedník postavil domek a zamiloval si vodu, která byla ve studánce dole na zahradě. Říkal jí „prdlavá voda“ a pak si pro ni chodil s konvičkou, tak mu chutnala. V novém domku se narodila v roce 1928 čtvrtá dcera Jaroslava, moje sestra, řečená Slávka. Jenže pak onemocněla tátova manželka Růžena na rakovinu prsu. Táta musel prodat krávu a kousek pole, které měl kromě zahrady, aby byly peníze na léčbu. Jedno ozáření rádiem stálo 100Kč. Sestry měly kamarádku, která vystudovala na doktorku. A ta jim řekla, že ozáření rádiem bylo k ničemu. Že tak lékaři tahali z lidí peníze. Jiná léčba ale nebyla. A pak bohužel 3. 9. 1931 tátova žena zemřela. Táta zůstal se čtyřmi dcerami sám. Růža už byla ve službě. Aby bylo co jíst, místo krávy se koupila koza. Ale Mařa ji nakrmila jetelem nebo čím to bylo, a koza zdechla. Bez krávy a kozy to bylo těžké. Vždyť večeře byla skoro vždycky brambory a mléko. A navíc, švagr chtěl, aby mu otec vrátil půjčené peníze. Ale to nestačilo. Tátův bratr, který vlastnil půl zahrady, chtěl buď peníze, nebo polovinu zahrady prodá! Potřeboval nutně na něco peníze. Myslím, že to bylo nejhorší období v tátově životě. Jediné řešení, najít si novou manželku, která by ty peníze měla. A tak si 25. 10. 1932 v Brně-Králově Poli vzal o jedenáct let mladší Annu Krajíčkovou z Vanovské ulice z Knínic. Bylo jí už 34 let a hrozilo jí, že by se z ní stala „tetička“ na bratrově hospodářství. Ta takové věno měla a přivedla si do nového domova krávu. Táta splatil dluh, měl se kdo starat o Slávku a zahrada se zachránila. Otec konečně zplodil syna, starší dcery odešly do světa a já jsem vyrůstal s o pět let starší Slávkou. 12

U nás byl velký čtenář otec, máti nečetla. Otec četl všechno, co mu pod ruku přišlo. Knihy z obecní knihovny, které jsem mu nosil já. Rodokapsy, těch měla jedna tetička plnou truhlu. A četl knihy od dcery pana řídícího učitele, paní Žďárské, která měla na tu dobu velkou knihovnu. I jeho první žena byla taky velká čtenářka. Četlo se samozřejmě jen v zimě, v létě na to nebyl čas. Když jsme byli se Slávkou malí, otec nám často četl. Byli jsme se Slávkou zakutáni v posteli a poslouchali čtení z knížek pro děti, ale i to, co se nám dalo přečíst z jiných knih, třeba historky z románu o Cimburovi. Byli jsme pak se Slávkou velcí čtenáři k mámině nelibosti. Asi v roce 1936 byl otec v Brně v nemocnici. Projevilo se to, že celá léta chodil v každém počasí s poštou. Z nachlazení v zimě měl ischias, a to ho pronásledovalo i po návratu z nemocnice. Když bylo Slávce 9 let, byla v nemocnici i ona. Měla cukrovku, otec jí pak musel 3x denně píchat injekce inzulinu. A kromě toho měla nějakou poruchu, takže zůstala malá a jako žena nedospěla. Otcovi lékaři řekli, že se nedožije dvaceti let. Další komplikace. A pak Mnichov, protektorát a válka. Otec tušil, že válka bude. Máma tomu nevěřila. A tak otec před válkou nosil domů zásoby cukru, mýdla a soli. A kupoval věci, které jsme do té doby nejedli. Párky, koňské salámy, konzervy, a to jsme si na večer, když se vrátil z pošty, pochutnávali. Jednou donesl konzervu párků v omáčce. Brambory jsme měli uvařené, omáčkou jsme je polili a párky k tomu. Chuť té omáčky, zvláštně kořeněné mám na jazyku dodnes. Sestra Mařa přesvědčila otce, aby si koupil vysoké kožené boty, protože pak nebudou k mání. To byl nápad! Táta si koupil troje a chodil v nich celé roky. Válka ještě nezačala, ale Němci zřídili „Protektorát“a začaly jiné časy. Jednou jsem roznášel s tátou poštu a potkali jsme obecního zřízence, u nás se mu říkalo „konšel“. Ten taky chodil s bubnem po vesnici a četl obecní i jiné vyhlášky. Konšel nesl jakýsi barevné papírky, otec se ptal, co to je. To prý jsou „šatenky“, i oblečení bude na příděl. Máma tomu nemohla uvěřit, ale bylo to tak. Maso, mouka, chleba, mýdlo, cukr byl na příděl. Protože jsme měli zahradu a propachtované pole, byli jsme samozásobitelé skoro na celý rok. To, co jsme vypěstovali po splnění dodávek, jsme sami snědli. Jen asi na měsíc nebo dva jsme dostali lístky na chleba. Nebyl dobrý, černý a měl špatnou chuť. A dostali jsme šatenky, poukázky na oděv a látky, a lístky na cukr a mýdlo. Maso ze zabijačky se muselo zavařit do sklenic, bylo i nějaké kuře, obvykle čtyři husy, čtyři kačeny, slepice. Co se týče jídla, neměli jsme nouzi, když jsme jedli skromně. Když jsem v roce 1943 udělal zkoušky na gymnázium, sehnal mi otec hodinky za kufr jablek. Za peníze by je nedostal a jablka ve městě měla větší cenu. Za války z naší zahrady ovoce zmizelo snadno, jablka, hrušky i švestky potřebovali nejen ve městě, ale i na vesnici byly rodiny, které neměly zahradu. Za války bylo taky časté zpoždění vlaků, a táta se vracel z pošty domů až pozdě večer. Ještě během války, asi v roce 1942 šel táta do důchodu. Otec ale jako penzista stále pracoval, rád oral a tak pomáhal sedlákům, aby si mohl půjčit koně na naši zahradu, na odvoz dříví z lesa. Švagrovi Rudolfovi někdy zoral všechny pole. Taky se dal na zahradničení. Ve škole naproti našemu domu byli němečtí kluci „Hitlerjugend“. Když pak zásobování vázlo, pěstovali tam zeleninu a otec, který uměl německy, dělal zahradníka. Válka skončila, Rusové odcházeli a poslední hnali do Ruska koně a krávy. Několik dní tábořili za naší zahradou. Válka skončila, ale lidé nechtěli chodit do lesa, že jsou tam ještě Němci. Vyprávěly se historky, asi částečně vymyšlené, co by Němci mohli provést. Ale táta tomu moc nevěřil a o prázdninách jsme chodili do vážanských lesů loupat kůru ze stromů. Bylo krásné počasí, táta půjčil loupáky a celá rodina se vypravila do lesa. Na okraji paseky byly pokácené stromy. Táta loupal ty, které už byly zaschlé a já se Slávkou jsme loupali ty čerstvé. To se nám líbilo, hmoždili jsme se tam pár dní. Díly kůry se smotaly a vysušené se pak odvezly domů. Prázdniny skončily a prvního října Slávka zemřela. Bylo jí 17 let. Bylo to smutné, zůstal jsem doma sám. Po válce se otec dal do spolku s hostinským Bláhou ze Šebetova, říkalo se tam „Na Kocourku“. Ten mimo jiné obchodovals dobytkem. Takže koupil krávu, přivedl ji k nám. Máma krávu dobře krmila, mléko bylo naše, a až byla kráva vypasená a lépe vypadala, Bláha ji prodal se ziskem někomu jinému. Otec taky pracoval v jeho lese, který koupil za vážanskými lesy. Tam otec kácel staré jedle, vozil je na pilu a za práci dostal jedlová prkna. Po válce z potravinové pomoci, kterou organizovala UNRRA, bylo možné koupit vánoční balíčky. Byly tam sušenky, asi nějaká konzerva, 13

snad i žvýkačka, ale hlavně láhev rumu. Takže otec ty zbylé balíčky vykupoval, dostal na to peníze od hospodského, ten si vzal láhev rumu a nám zůstal ten zbytek. Rum se prodal v hospodě. To ovšem trvalo jen do roku 1948, nebo snad o pár měsíců déle. Pak to vzalo jiný směr. Otec taky jezdil na podzim hlídat skládky cukrové řepy na nádraží ve Skalici. Než se řepa odvezla, trvalo to asi dva měsíce. Když práce na poli po založení družstva skončila, pracovali naši v lese. Zakládali školku, táta kácel suché stromy, opravoval cesty, sbíral semena z lip, modřínů a habrů, v zimě dělal košťata. Les měl rád, a když jsem měl možnost, chodil jsem tam s ním rád. Jednou mu nebylo nějak dobře a pak přišel k Hauptům. „Tak jsem se byl rozloučit se svým lesem“. Nebylo to tak zlé, ještě nějaký ten rok žil, ale s lesem se šel loučit. Když jsem studoval v Brně, přes víkend jsem jezdil domů do Knínic. Jeden rok v zimě jsem chodil do vážanských lesů s tátou trhat modřínové šišky. Skáceli jsme modřín a suchý strom, seděli na sáních u ohně, vařili jsme si čaj se slivovicí. Dneska lituji toho, že jsem se neptal. Kde byl otec zajat ve válce, jak se dostal do Besarábie, jak se odtud dostal domů, proč měl s sebou pušku. Otázek by bylo mnoho, ale zmeškal jsem to. Věčná škoda. Všechno, co jsem věděl o svém tátovi, jsem buď sám zažil, nebo mi to vykládala máma nebo sestry. On sám o svém životě moc nemluvil. Otec měl asi stejnou příhodu, jak já. Mrtvička, přestal mluvit, v nemocnici mu zavedli cévku, ale špatně, znovu do nemocnice, prý se naučí v Letovicích chodit a půjde domů. To se říkalo v neděli. Ve středu jsem jel za ním, a už to bylo zlé. Řekl jsem doktorce, ať jej pošlou domů. Přijel jsem do Knínic, máma už chystala postel a přišel telegram. Otec zemřel. Zemřel v sedmdesáti devíti letech, 26. 7. 1966 v nemocnici v Boskovicích.“ Poděkování Panu Tomáši Kozlovskému z Brna děkuji za možnost zveřejnit vzpomínky jeho otce, pana Františka Kozlovského. Též děkuji za poskytnutí rodinných fotografií, které jsou součástí dnešní přílohy. Příště V prosincovém čísle se vydáme za historií knínického mlýna, který po několik století vlastnila rodina Jarošů.

Bourání domu čp. 1, v pozadí štít domu čp. 136. (Kolem r. 1930) 14

František Kozlovský na vojně v Bosně-Hercegovině. (Kolem r. 1909)

František Kozlovský roznáší poštu ve Vážanech. (Kolem r. 1935) 15

František Kozlovský s vnukem Tomášem. (Rok 1961)

Na základě vzpomínek pamětníků a archivních záznamů zpracovala Miroslava Boháčková, Šebetov 72, PSČ: 679 35, tel.: 724 275 143, e-mail: [email protected] 16

vinobraní

Vydal Úřad městyse Knínice 107, PSČ: 679 34, IČO 00280330. Email: [email protected], telefon: 516 465 423, 774 654 232, www.mestyskninice.cz. Vydání povoleno pod č. MK ČR E 21476. Uzávěrka příštího čísla je 23. 11. 2015. Číslo 11/2015. 33. vydání, 3. ročník. Vychází 12x ročně. Náklad 400 ks. Zdarma.

Zpravodaj. Městyse Knínice

Recommend Documents