Zpravodaj LOK-SČL únor 2008

ÚNOR 2008

Zpravodaj LOK-SČL únor 2008

ÚVODNÍK:

řeší. Po aféře Karlovy Vary vzal za své další oblíbený mýtus. Mýtus o odpovědnosti a motivaci vedoucích představitelů a.s. A tak z celé bubliny „nezpochybnitelných výhod“ převodu na a.s. nezbylo nic. Většina těchto nemocnic je na pokraji krachu, personálně devastovaná a pomalu přestává plnit své základní funkce. Úspory dosažené na úkor personálu se vyčerpaly a nemocnice, jejichž výkony nejsou zaplacené, se opět zvolna propadají do spirály dluhů. Navíc mají prakticky zavřeny dveře k dotacím EU, které sice jako for profit organizace čerpat mohou, míra spolufinancování je však na hranici rentability takového postupu. Zkrátka převodem nemocnic na obchodní subjekty, udělali krajské vlády jednu z největších děr do veřejných rozpočtů v polistopadové historii. O to více udivuje tendence ministra Julínka převést na obchodní společnosti i klíčové nemocnice fakultního typu. Proč by vlastně taková tendence měla udivovat u ministra, který za pár měďáků rozdává veřejný majetek řeckým developerům? Proč by nakonec někdo nemohl realizovat svůj zasloužený zisk za majetek pořízený z peněz daňových poplatníků? Máte-li pocit, že je takový způsob bohatnutí nemravný? Zřejmě jen nerozumíte pojmu pravicová politika, tedy alespoň tak, jak ho chápe ODS v čele s jejím čestným předsedou. Peníze jsou však mocným argumentem a politické handly, také. Budeme tedy muset počkat, zda u lidovců zvítězí svědomí a pocit odpovědnost, či touha jejich předsedy o návrat do vlády. Každopádně jen za to, že byli někteří z nich schopni pojmenovat věci pravým jménem, jim náleží dík. L. Velev

Po opravdu vydařené prezidentské volbě se situace politická situace jen relativně uklidnila. Na pořad politického dne se vrací opět témata všední a jedno z nich je reforma českého zdravotnictví. V tomto směru zaujímají dnes hlavní místo poslanci za KDU-ČSL, kteří jak se zdá nejsou zcela ztotožnění s koaličním plánem „zprivatizuj, co můžeš ba i to co bys neměl“. Je to jistě chvályhodný postup, který svědčí o tom, že v křesťanské straně zbyla ještě část politiků se zbytky sociálního myšlení. Ostatně Ježíš Kristus také nebyl zrovna vzorem kapitalistické přezíravosti k utrpení druhých, ani jakousi předzvěstí Hayekovské ideologie individuelního úspěchu. Zkrátka ať se to komu líbí či ne, křesťanská filozofie je filozofií sociální a chcete-li socialistickou. Ono tvrzení o tom že „snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do božího království“ či poukaz na to, že právě ti nejmenší a zapomenutí budou v tomto království vyzdviženi, nemá rozhodně s filozofií „urvi, co můžeš a ober každého, kdo se nechá“ vyznávanou a propagovanou ODS mnoho společného. Otázka je jak dlouho a jak efektivně budou jednotlivci z řad KDU-SČL vzdorovat korupční mašinérii pod taktovkou ODS. Ona právě prezidentská volba ukázala, že korupce je hlavním nástrojem politického boje v ČR a rozhodně stojí před silným protivníkem, který korupci povýšil téměř na umění. Každopádně je snaha KDU-ČSL zabránit převodu zdravotních pojišťoven a klíčových nemocnic na akciové společnosti chvályhodná. Je totiž zřejmé stále víc, že tyto převody nepřináší českému zdravotnictví žádnou přidanou hodnotu, ani proklamovanou ochranu a finanční stabilitu. Naopak, problémy dané nedostatečným financováním zdravotnictví se v podmínkách pseudotržních subjektů zvýrazňují a hůře 2 www.lok-scl.cz


OBSAH: „Nemocnici nemocnicí nedělá barák, ale jeho personál – lékaři a sestry.“ J. Wicherek Občané versus stát, aneb krize zastupitelské demokracie L. Velev Lékaři ve službě, přesčasy, stres M. Mitrofanovová Prohlášení Českomoravské konfederace odborových svazů, Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů, Svazu pacientů ČR, Profesní odborové unie zdravotnických pracovníků Čech, Moravy a Slezska 15. SNĚM LOK-SČL , 2. OZNÁMENÍ! Závěrem

3

www.lok-scl.cz


„NEMOCNICI NEMOCNICÍ NEDĚLÁ BARÁK, ALE JEHO PERSONÁL – LÉKAŘI A SESTRY.“ Motto: „Nemocnici nemocnicí nedělá barák, ale jeho personál – lékaři a sestry.“ Most, Žatec, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Pardubice, Brandýs nad Labem, Český Brod, Nymburk, Klatovy-jména měst, ve kterých v posledních měsících měly a mají nemocnice problémy – personální, finanční. Příčin těchto jevů, které můžeme v poslední době pozorovat v těchto a v řadě dalších nemocnic, je několik. Ano, až v první řadě jde samozřejmě o peníze. Základními položkami ve financování nemocnic jsou, jak známo, příjmy a výdaje. PŘÍJMY byly a jsou od počátku neodpovídající – podfinancované, regulované ceny výkonu, neodpovídající reálným nákladům – viz např. známý článek Prof. Pafka o svatbě na operačním sále…., výkonů, realizovatelných jen díky nízké, regulované ceně práce personálu. VÝDAJE (kromě mzdových) byly a jsou v odpovídajících cenách, mnohdy i tzv. světových (přístroje, léky), prakticky neregulované. Zcela zákonitě tak tak docházelo a dochazi k rozevirani oněch pomyslných nůžek – špitály si na sebe prostě nemohou vydělat, dostávaly se a dostávají do větších či menších dluhů, které byly čas od času "zalepovány" nějakými těmi státními dotacemi. Tyto dluhy ovšem před několika lety narostly do značné výše a vládnoucí garnitura tehdy hledala cestu, jak z té "šlamastyky" ven. Přišla na "geniální" 4

nápad – převod nemocnic pod kraje. Tím "zabila několik much jednou ranou“ – zbavila se odpovědnosti za dluhy, starosti přesunula na kraje, tehdy z větší části ovládané opozici…. Kraje začaly v nemocnicích hospodařit. Opozici se na vládě podařilo dodatečně vymoci alespoň částečnou úhradu dluhu, finanční napětí v nemocnicích se na čas zmírnilo, zaměstnanci vlastně přechod pod kraje ani příliš nepocítili, nepoznali…. JENŽE, časem se opět začaly projevovat důsledky neřešených příčin výše uvedené nerovnováhy mezi příjmy a výdaji. Příčiny nárůstu dluhů však byly, zcela mylně (možná záměrně) spatřovány najmě v nárůstu nákladů. Ano, jejich nárůst opravdu nebylo možno přehlédnout. Při analyse výdajů bylo záhy zjištěno, že s cenami, objemem materiálu a služeb se prakticky nedá příliš hnout a zbývá jediná, pravda, největší, výdajová položka, kterou lze nadto "ovlivnit“ – mzdové náklady. JENŽE, diky "tabulkám" se s nimi také nedalo příliš hnout. I přichází další "geniální" nápad, jak vylepšit finanční bilanci nemocnic – změnit systém odměňování. Jak na to? No, přece převodem nemocnic pod obchodní společnosti!!! A tak se také dělo a děje. Personálu jsou sníženy platy, finanční bilance špitálu se zlepší – důkaz správnosti změny… JENŽE, zlepšení bilance je pouze přechodné. Ostatní náklady totiž rostou dále, brzy vyrovnají "úspory" získané na úkor mzdových nákladů, nadto, diky nespokojenosti personálu s poklesem platů, začíná jejich odchod do dosud "státních" nemocnic s "tabulkovými" platy, do zahraničí... (do privátu, jak známo, to dnes tak snadné není:-((). Odchodem personálu však dochází k poklesu výkonnosti nemocnic, klesají příjmy.... nůžky se začínají opět dramaticky rozevírat..... Převodem nemocnic pod kraje ovsem došlo k další, velmi podstatné změně.

www.lok-scl.cz


Nemocnice se převodem pod kraje staly ze "státních" zdravotnických zařízení "nestátními". JENŽE, personální a technické zařízení nestátních zdravotnických zařízení schvalovala ČLK. Dokud ČLK "hlídala" náležitě najmě "personální" vybaveni ambulanci a několika málo privátních nemocnic, nikomu to příliš nevadilo – „doktoři honili doktory". Když vsak začala ČLK vstupovat do schvalování personálního a technického vybaveni nově ustanovených "nestátních" nemocnic, nastaly problémy. Již tehdy totiž začalo být zřejmé, co bylo už léta tušené. Že najmě personální vybavení nemocnic neodpovídá požadavkům. Činnost ČLK začala být pro kraje nepříjemnou. Co následovalo? Odstranění personálních nedostatků? Ó, to nikoli! ČLK byla pravomoc posuzovat personální, věcné a technické vybaveni nestátních ZZ odebrána a předána na kraje…. Problém s personálními nedostatky tak byl na čas "zažehnán". JENŽE, časem, v důsledku neřešení příjmové stránky rozpočtu při nepřetržitém nárůstu výdajů, došlo k situaci, kdy se, v důsledku odchodu řady lékařů a sester a tím poklesu výkonnosti nemocnic, začala ještě zhoršovat příjmová stránka rozpočtu…. A role ředitelů nemocnic? Dříve na ředitelích příliš nezáleželo. Neměli valné pravomoci, vše bylo řízeno z OÚNZu, nemocnice si běžely, pakliže neměl ředitel přílišné ambice "řídit" a tím překážet, "svým životem“ – lékaři a sestry konali svoji práci, ředitelé se střídali bez valného vlivu na chod nemocnice. V letech po tzv. revoluci se ovšem situace dramaticky změnila, zanikly OÚNZy, nemocnice se "osamostatnily", ředitelé se stali prakticky neomezenými pány. Jejich vůle se ovšem, najmě u nelékařských ředitelů, začala projevovat zvláště v investičních akcích – „zvelebovali chalupu". 5

Dokud byly nemocnice rozpočtovými organizacemi a zaměstnanci měli výši svých platů alespoň trochu "chráněnu" tabulkami, byli ředitelé nemocnic tímto faktem ve svých aktivitách "poněkud bržděni". Po přechodu pod a.s. a změně odměňováni personálu se však ředitelům uvolnily ruce…. Ano, vzhledem k výše uvedeným příčinám nerovnováhy mezi příjmy a výdaji těžko může ředitel dát svému personálu odpovídající mzdy, i kdyby chtěl. Na jeho osobě však velmi záleží, jak dlouho je, za těchto okolností, schopen personál "chlácholit", udržet na jeho místech…. Ředitel, který to nedokáže, který se dokonce za této situace chová k personálu arogantně, odmítá s nimi jednat… si jen koleduje o to, co musí zákonitě přijít, o naprostý personální rozklad nemocnice. Jsem přesvědčen, že právě v těch nemocnicích, které byly v těchto souvislostech v poslední době zmiňovány v tisku, managementy naprosto nezvládly "práci s lidmi". Ne, v těch nemocnicích, kde je ještě relativní klid není samozřejmě vše v pořádku, vedení těchto nemocnic však se zaměstnanci alespoň jedná, informuje je o situaci, žádá je o pochopeni, nepodniká neuvážené investiční akce, snaží se personálu dávat najevo, ze mu na něm záleží.... Obávám se však, že ony výše uvedené neřešené příčiny nepoměru mezi příjmy a výdaji časem "dostihnou" i managementy těchto nemocnic a navzdory jejich přístupu k zaměstnancům dojde k personální krizi i v těchto nemocnicích…. Je totiž zcela nepochybné, že v důsledku personálních krizí v nemocnicích dochází a ještě dojde ke snížení kvantity i zhoršení kvality péče o nemocné. Snažím se stále doufat, že to není záměrem těch, kteří po léta problémy zdravotnictví, ač by měli, neřešili a neřeší. Závěrem jen poznámka k roli pojišťoven. Proč by měly tlačit na zlepšení personální situace nemocnic, když při poklesu

www.lok-scl.cz


výkonnosti nemocnic v důsledku chybění personálu dojde ke snížení plateb nemocnicím a tím ke snížení výdajů ZP? Mají snad tyto zájem své výdaje zvyšovat? Přesto, že plynulost, ba i nárůst příjmu mají zajištěn? Jiří Wicherek

OBČANÉ VERSUS STÁT, ANEB KRIZE ZASTUPITELSKÉ DEMOKRACIE Jakmile služba obci přestane být hlavní občanskou povinností a jakmile občané slouží raději svou peněženkou, než svou osobou, stát je již blízek zkáze. Mají-li jíti do boje, zaplatí si občané vojsko a zůstanou doma, mají-li jíti do státní rady, jmenují si zástupce a sedí doma. Svou leností a svými penězi nakonec způsobí, že mají vojáky, kteří vlast zotročí, a zástupce, kteří ji prodají… Jakmile se národ dává zastupovat, přestává být svobodným, přestává existovat. Jean Jacques Rousseau Základní myšlenka je jednoduchá a nedává důvod k obavám. Občané ve svobodných, demokratických volbách volí své zástupce a ti pak po určenou dobu spravují s odpovědností řádného hospodáře jejich záležitosti. V následujících volbách vystaví občané svým zastupitelům nekompromisní účet. Tak, stručně shrnuto zastupitelská demokracie funguje a právě myslitel Rousseaova formátu, mohl odhalit základní problém takové správy státu. Rousseau tak vlastně definoval základní princip občanské společnosti, společnosti založené na osobní angažovanosti občanů, společnosti, která preferuje princip 6

občanské samosprávy před správou zastupitelskou. Rousseau také předpovídá zánik národa či státu, který základní principy občanské samosprávy opustí a nepřiměřeně spoléhá na princip demokracie zastupitelské. Nebude jistě na škodu podívat se tímto úhlem pohledu na současné dění v českém zdravotnictví a nakonec v celé ČR. Že je zastupitelská demokracie u nás v krizi je zřejmé jen z letmého pohledu na denní zprávy a podrobný pohled na politickou scénu toto jen potvrdí. Parlament více, než ústřední centrum demokratické správy státu připomíná orientální bazar, kde lze koupit a prodat cokoliv, kohokoliv. Zástupy lobbyistů dohadují ceny a jako na perském trhu, licitují před každým závažným hlasováním. Z vrcholného orgánu zastupitelské správy se stalo kolbiště vlivových skupin, které si dělí republiku na sféry vlivu. ODS vyhladovělá osmi lety opozice se snaží v zoufalé křeči rozdat poslední zbytky majetku pořízeného z veřejných peněz. Daleko víc než prospěch občanů, diskutují se různé politické handly, nabídky typu vy nám reformu, my vám předsedu do vlády, zaznívají zcela bez skrupulí přes veřejnoprávní i soukromá media. Volení zástupci se již ani nesnaží předstírat, že je zajímá občan, jeho potřeby, funkce a fungování státu. Z vrcholného orgánu zastupitelské správy se stalo kolbiště vlivových skupin, které si dělí republiku na sféry vlivu. ODS vyhladovělá osmi lety opozice se snaží v zoufalé křeči rozdat poslední zbytky majetku pořízeného z veřejných peněz. Jediným rozsáhlejším komplexem takového majetku je české zdravotnictví, které jako magnet přitahuje nejrůznější spekulanty. Je jen třeba vytvořit právní rámec, aby poslední fáze „Velké privatizace“ mohla začít a být dokončena. Co na tom, že období

www.lok-scl.cz


rozdávání majetku po Sametové revoluci patřilo k nejtemnějším obdobím našich novodobých dějin? Co na tom, že dnes slouží tzv. „česká cesta“ propagovaná a prosazená Václavem Klausem ke školním příkladům, jak lze špatně privatizovat veřejný majetek? Většina těchto nemocnic je na pokraji krachu, personálně devastovaná a pomalu přestává plnit své základní funkce. Úspory dosažené na úkor personálu se vyčerpaly a nemocnice, jejichž výkony nejsou zaplacené, se opět zvolna propadají do spirály dluhů. Po velmi rozporuplných převodech bývalých okresních nemocnic na obchodní subjekty krajskými samosprávami, zůstává pachuť podvodu na voličích a nesplněných slibů. Za své vzaly teze o finanční stabilitě nemocnic řízených jako obchodní subjekty, protože to z podstaty jejich pokřiveného financování není možné. Nikdo, není schopen vymyslet perpetuum mobile v oblasti financování. Většina těchto nemocnic je na pokraji krachu, personálně devastovaná a pomalu přestává plnit své základní funkce. Úspory dosažené na úkor personálu se vyčerpaly a nemocnice, jejichž výkony nejsou zaplacené, se opět zvolna propadají do spirály dluhů. Situaci navíc zhoršuje faktická nemožnost čerpat finanční zdroje z fondů EU, které by mohly být pro řadu krajských zařízení vítanou finanční vzpruhou. EU velmi striktně rozlišuje organizace zřízené „non for profit“ a „ for profit“. České a.s., s.r.o, v.o.s. zcela logicky řadí do skupiny druhé. Tyto organizace sice mají také k fondům EU přístup, ale podíl jejich spolufinancování je mnohonásobně vyšší. Je logické, že EU nemůže z veřejných peněz svých poplatníků financovat „levně“ čísi ziskové podnikání. Jen pro srovnání, zatím co se podíl spolufinancování u nemocnic „non for profit“ pohybuje dle typu projektu kolem 15% – 20% je tento podíl u „for profit“ organizací 50 – 70%! Bez nadsázky 7

lze tedy říci, že převodem svých nemocnic na obchodní společnosti ziskového typu, udělaly krajské samosprávy jednu z největších děr do veřejných rozpočtů v polistopadovém vývoji. Jestli pak bude někdo požadovat náhradu po plzeňském advokátovi Svejkovském, který pro všechny kraje převod nemocnic připravoval a nyní spolupracuje i s MZ? Zdá se, že mazaný advokát svým chlebodárcům cosi podstatného zamlčel. Jistě to však má dobře ošetřeno ve smlouvě. Obecně je mezi představiteli ČR na různé úrovni zájem o čerpání dotací z fondů EU velmi malý. Evropa si zkrátka dokáže své peníze lépe ohlídat a tak je méně prostoru pro tunelování a rozkrádání těchto dotací, jak se o tom přesvědčili např. pánové Doležel a Péťa v kauze zámek Budišov. Proč tedy čerpat něco, z čeho nemůžu urvat cosi já, nebo mí přátelé? Kdo by se snažit získat peníze, z nichž kouká jen veřejný, nikoliv osobní prospěch? Taková je základní filozofie českých politiků od komunálu až po vládu. Pochopitelně se stejnou filozofií řídí i představitelé současného Ministerstva zdravotnictví. Zahaleno neprůhlednou mlhou Cikrtových lží, obchoduje MZ s veřejným majetkem více než čile. V této době odprodává „zn. levně“ řeckokyperské developerské společnosti veřejný majetek v držení MZ včetně zámků Dívčí Hrad, Brantice a Slezské Rudoltice a to i přes zásadní nesouhlas regionálních zástupců včetně hejtmana za ODS. Kšeft je zkrátka kšeft, a při kšeftu neznám bratra. Proč by nakonec někdo nemohl snadno vydělat na majetku pořízeném z veřejných peněz? Tento silný obchodní duch ministerstvo usvědčuje i z dalších nekalých aktivit, jako je snaha o likvidaci Úrazové nemocnice Brno, za níž nelze opět tušit nic jiného, než zálusk na lukrativní budovy v centru Brna. Jak jinak vysvětlit, že ministerstvo poté co zlikviduje ÚN, odmítá budovy vrátit městu

www.lok-scl.cz


Brnu, od nějž je před lety bezúplatně převzalo? Ve světle těchto skutečností je třeba chápat i navrhovanou reformu českého zdravotnictví. Celý balík zákonů, který jak ministr uvádí, by měl být základem nových poměrů ve zdravotnictví, působí poněkud pochybně. Velký důraz je položena majetkové převody, především plnou kapitalizaci všech subjektů ve zdravotnictví působících. Je až k dokonalosti posílena role státních úředníků a úplně eliminován vliv samospráv. Akciové společnosti, by se měly stát ze současných fakultních, nově univerzitních nemocnic. Má se tak stát ačkoliv je zřejmé, že právě pro tyto nemocnice je tato forma velmi nevhodná. Specializovaná pracoviště univerzitního typu, by jistě mohla z fondů EU čerpat nemalé prostředky, to však bude po převodu na „for profit“ zřizované a.s. obtížné. Ministr je si viditelně těchto efektů vědom a je si vědom značného odporu odborné veřejnosti i části koaličních partnerů. Snaží se tedy stůj co stůj vyhnout nepříjemné diskusi na půdě parlamentu a fakultní nemocnice převést na a.s. podle době poplatného zákona o velké privatizaci. Je zřejmé, že bystrý advokát Svejkovský, který překvapivě tyto převody realizuje i pro ministerstvo, nakonec schůdnou cestu jak obejít parlament našel. Obavy, že budou nemocnice následně privatizovány, se také nezdají bez důvodu. Do formy obchodních společností mají přejít i pojišťovny spravující zdravotní daň. U těchto subjektů se zcela nepokrytě počítá s privatizací a dohled nad nimi má převzít jakýsi nově konstituovaný úřad. Tragédií ovšem je, že návrhy vůbec nevylučují společné vlastnictví ZP i nemocnice a především neznemožňují, aby mezi takto kapitálově vlastněnými subjekty bylo možno navázat obchodní vztah. Mohou tedy vznikat téměř dokonalé zdravotnické tunely, se státem dozorovaným konfliktem 8

zájmu, kde budou vybrané finanční skupiny „holit“ pacienta hned dvakrát, jednou při tvorbě zisku z odvedeného pojistného a podruhé při tvorbě zisku z poskytnuté zdravotní péče. Jaký bude zájem takových pojišťoven dozorovat náležitou úroveň péče je jasné. Vrátíme-li se k úvodnímu citátu J. J. Rousseaua je zřejmé, že vývoj společnosti dospěl do stadia, kdy volení zástupci začínají rozprodávat stát, jehož správa jim byla původně svěřena… LOK-SČL připravuje spolu s dalšími odborovými centrálami rozsáhlou ofenzivu, která by měla hrozící rizika odvrátit. Vycházíme z toho, že právě odborové organizace, svojí nezávislostí na státní moci, tvoří základ občanské společnosti. LOK-SČL připravuje spolu s dalšími odborovými centrálami rozsáhlou ofenzivu, která by měla hrozící rizika odvrátit. Vycházíme z toho, že právě odborové organizace, svojí nezávislostí na státní moci, tvoří základ občanské společnosti. Je nutné se na protesty řádně připravit a spolupracovat na široké základně s podobně uvažujícími organizacemi. Považujeme za nutné připravit naše členy na nadcházející protesty, proti chystaným změnám ve zdravotnictví a spoléháme na Vaši podporu. L. Velev

www.lok-scl.cz


LÉKAŘI VE SLUŽBĚ, PŘESČASY, STRES 9. 2. 2008 Magazín Práva str. 14 Reportáž Markéta Mitrofanovová “Po tomhle krčku už si snad stihnu dát kafe,” prohodí s unaveným úsměvem pětapadesátiletá anestezioložka Jiřina Koutná, která má na operačním sále bez přestávky už třetího pacienta a nejméně jeden ji na téhle noční službě ještě čeká. Je několik minut před půlnocí a ona právě uspala čtyřiaosmdesátiletou paní. Ani Petr Šafránek, její pětatřicetiletý kolega z lůžkové části Kliniky anesteziologie a resuscitace Fakultní nemocnice v Olomouci (ARO), nemá čas se občerstvit. A přitom by mu koláček nebo kousek čokolády k načerpání energie a obalení nervů docela bodl. Jenže nejdřív tři čtvrtě hodiny běhá kolem nového pacienta, pak stejně dlouho vyřizuje dokumentaci a k tomu se stará o další čtyři nemocné. Mezitím je ve spojení s lékaři z urgentního příjmu a stále je ve střehu, kdyby mu poslali nový případ. Asi padesátiletý epileptik se zástavou oběhu, kterého v bezvědomí převezli na ARO z neurologie, je už stabilizovaný. Na oddělení, kde se nepřetržitě bojuje o život, však člověk nikdy neví…

Deset let práce navíc Jestliže se poptáte ve svém okolí, kdo by si zasloužil nejvíc peněz, bezpochyby zjistíte, že lidé oceňují hlavně práci lékařů, kteří zachraňují životy. Když pak strávíte v nemocnici část služby, zarazí vás informace, že tabulkový plat primáře ARO je šestadvacet tisíc hrubého a že jeho padesátiletý kolega se dvěma malými dětmi si musí brát služby navíc na jiném 9

oddělení, aby byl schopen zaplatit hypotéku na domek. Podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí pobírá třeba odborný kastelán o nějakých patnáct tisíc víc, srovnatelný příjem má například revizor městské dopravy. A jsme u toho. Díky víkendovým a nočním přesčasům si lékaři v nemocnici, alespoň v té olomoucké, přijdou zhruba na dvojnásobek. Není divu, že pak měsíčně odvedou devadesát hodin práce navíc a za rok překročí tisícovku. A k tomu třeba jezdí se záchrankou. Průměrný lékař v nemocnici si tak za svou kariéru odpracuje asi o 10 let víc než ostatní zaměstnanci. Aniž by měl kvůli tomu nárok na dřívější odchod do penze či vyšší důchod. “Samozřejmě bychom rádi méně sloužili, ale to bychom zase přišli o peníze. Navíc na to česká medicína není nastavena. Chyběli by lékaři. Takhle se dá s méně lidmi udělat více práce,” vysvětluje Zdeněk Mrozek, třiačtyřicetiletý primář olomouckého ARO. Na to, aby nemocnice nabraly další pracovní síly, nemají peníze. “Kdysi byl lékař ve službě spíš jako záloha, kdyby se něco dělo, ale dneska je běžné, že si neodpočine.” Díky vědeckému pokroku se totiž odhaluje a léčí daleko víc chorob než před půl stoletím. Už jenom to, že se dnes běžně uspávají i osmdesátiletí pacienti, u nichž by to dříve bylo obrovské riziko, způsobuje větší nával na sálech. Nemluvě o tom, že v současnosti se daří zachránit lidi s úrazy, které bývaly neslučitelné se životem. “Do roku 1989 si nepamatuji, že bych jako chirurg měl kvantitativní ukazatele, které je nutné plnit – kolik operací či jiných výkonů musíme provést. Zdálo se mi, možná bláhově, že je rozdíl mezi výrobním podnikem a fakultní nemocnicí,” vzpomíná profesor Pavel Pafko, přednosta III. chirurgické kliniky pražské Fakultní nemocnice v Motole. Za posledních pět let narostl počet pacientů na jeho ambulanci po páté hodině odpoledne téměř o třiadvacet procent.

www.lok-scl.cz


Zrádný pocit bezpečí “Ještě před patnácti lety byla medicína víc umění. Teď se považuje za řemeslo. Hodnotí se spíš ekonomické výsledky. Dělat kvalitně medicínu a zároveň mít rodinu je velký problém. Zvláště pro ženy s dětmi až nadlidský,” říká primář Mrozek. V jeho případě si už ale manželka a tři děti zvykly, že nebývá doma, a když, tak studuje nebo píše. “Pořídili si místo mě pejska,” směje se lékař, který se nejlépe odreaguje sportem a “brnkáním na cokoliv”. Ve službě si nevydechne. Když už není jako anesteziolog na sále, vždycky má v kanceláři co vyřizovat. “Vidíte ty papíry?” ukazuje výmluvně na stůl. Únavu zažene kávou, s psychickou zátěží se-stejně jako jeho spolupracovníci-musí poprat sám. “Náš stres je o to nebezpečnější, že ho nemůžeme tolik uvolnit a dát najevo jako třeba chirurg, který má emoce kde vybít.” Při pohledu na operatéra, který kladivem zatlouká zhruba půlmetrový hřeb, aby spravil zlomený bérec, musím dát primáři za pravdu. Když dojde k vypjaté situaci na sále, snaží se ji anesteziolog vyřešit tak, aby si toho chirurg ani nevšiml a měl klid na práci. “Stále jsme ve střehu, a přitom nevyvíjíme žádnou fyzickou aktivitu. Zrádné je, jestliže se necháte ukolébat do pocitu bezpečí, když uspáváte pacienta, který není rizikový. Hrozí, že to podceníte. Proto nemám rád, když lékař prohlásí, tohle je jednoduchý výkon. Všechno se může zkomplikovat.”

Když vyhraje smrt Aby se anesteziolog Šafránek lépe vyrovnal se smrtí, s níž přichází do styku nejméně jednou týdně, věnuje se buddhistickým meditacím a každou volnou chvíli se snaží trávit s rodinou – manželkou, šestiletým synem a skoro tříletou dcerou. Jenže ani to mu nepomůže od toho, aby méně prožíval smrt mladých lidí. “Nejhorší je pro mě oznámit mamince, že jí zemřelo dítě.” 10

Že mu jeho práce výrazně zasahuje do soukromého života, si uvědomí třeba na třídním srazu, kde on, zatížený takovou mírou utrpení druhých, vidí na první pohled bezstarostné spolužáky z gymnázia, kteří odcházejí ze zaměstnání s čistou hlavou. “Tady člověk přemýšlí o věcech dopředu, aby se připravil, a pak zpětně bilancuje, jestli něco nešlo udělat lépe. Zrovna včera jsem uspával devítiletou holčičku na rozsáhlý rizikový výkon, tak jsem předtím i doma studoval, jak nejlépe to udělat.” Přestože tvrdí, že nemá problém přizpůsobit se jakémukoli pracovnímu režimu, příjmy po půlnoci mu organismus tak rozhodí, že už pak není schopen si zdřímnout. “Když si lehnu, spím tak na půl oka, jak je třeba, vzbudím se okamžitě,” říká doktor Šafránek, který rodinný rozpočet obohacuje dvě soboty do měsíce ještě službami na záchrance. “Kdyby záleželo jenom na mně, odešel bych za prací do ciziny, ale rodina chce zůstat tady,” zamýšlí se nad budoucností. Ovládá němčinu a částečně angličtinu. Podobně jako u ostatních se v něm pere několik věcí. Práce ho baví a považuje ji i při takovém ohodnocení – kolem třiadvaceti tisíc za normální pracovní dobu měsíčně – za prestižní. Jenže se musí pomalu uštvat, aby s rodinou žili v relativním dostatku. “Anesteziologové mají o pět let kratší život než ostatní lékaři,” konstatuje lakonicky nad pořádným hrnkem kávy a přidává historku o tom, jak ho ve službě přepadla ledvinová kolika, kterou s pomocí injekcí a čajů ustál, aniž by potřeboval vystřídat.

“Bertíku, musím jít spát” Padesátiletý lékař Ctirad Sedlák pracuje na ARO, ale službami si přivydělává i na urgentním příjmu. Zrovna má pod rukama mladíka se zlomenou pánví, kterému do těla při autonehodě u Prostějova vytekly asi tři litry krve. Pod klíční kost mu zavádí

www.lok-scl.cz


hadičku do horní duté žíly, kterou bude možné podávat velké množství krve a později i umělou výživu. Tým lékařů – včetně primáře traumatologického oddělení, který na dnešní ples fakultní nemocnice nejprve kvůli tomuto případu dorazil se zpožděním a pak se z něho zase ze stejného důvodu na skok vrátil – se na základě různých vyšetření rozhoduje, zda se bude operovat okamžitě, nebo později. Kdyby tělo otevřeli teď, mohlo by vykrvácet. Počkají několik dní, než se upraví krevní srážlivost a zastaví se drobná krvácení. Mladíkovi je však nutné nasadit na pánev svorku. V celkové anestezii, což je další práce pro doktorku Koutnou. “Těžké stavy mladých lidí špatně snáším. Když jsem začínala, říkala jsem si, že si na to zvyknu, ale je to spíš naopak. Čím víc jsem toho zažila, tím víc si dokážu představit všechny komplikace. Jenže ve chvíli, kdy o něco jde, se musíme obrnit, protože kdybychom se rozklepali, tak bychom nikomu nepomohli. Až když je to za námi, tak to na nás dolehne.” Jako matka už dospělé dcery si může dovolit zvládat v domácnosti jen to nejnutnější. Ale vzhledem k tomu, že má rovněž pracovně hodně vytíženého partnera, někdy i tapetuje nebo vyměňuje žárovky. Relaxuje na zahrádce u své maminky na venkově nebo v dialogu s papouškem. “Je to můj parťák. Když mu řeknu, Bertíku, musím jít spát, tak to pochopí, přestane lítat a vykřikovat. Jakmile se probudím, říká mi „pusinko” Až se divíte, kde bere tahle drobná žena tolik síly a dobré nálady. Ne nadarmo o ní primář Mrozek mluví jako o sluníčku. “Teď by se hodil cukřík, protože jsem ještě nevečeřela,” prohodí po jedné hodině ráno, v okamžiku, kdy se ve čtvrthodinové pauze mezi operacemi dostane ke kávě z automatu. Kdyby měla čas, uvařila by si ovocný čaj a snědla housku se salámem nebo instantní polévku. “Ve službách se všichni odbýváme. Já sice nemám chuť ani potřebu jíst, ale čokoládka pomůže,” 11

poukazuje na rychlý zdroj energie. Jak ale přiznává, ve formě ji udržuje hlavně smysl pro povinnost a vědomí, že má v rukou něčí život. “Nejhorší je čekání, co přivezou,” poznamená po osmé večer Ctirad Sedlák, který se tři hodiny, kdy se na urgentním příjmu nic nedělo, měl čas prospat. Slouží od nevidím do nevidím, aby splatil hypotéku. “Vím, že do roku 2023 musím být zdravý, abych mohl vydělávat. Kdybych uměl anglicky nebo německy, tak jdu pryč. Ale starého psa novým kouskům nenaučíš.” V cizině si totiž lékaři mohou vydělat až desetinásobek. “Jeden náš kolega pracuje na půl úvazku v Norsku a je úplně spokojený.” Už dvakrát se stalo, že měl doktor Sedlák své dvě děti, šest a deset let, ve službě. Jeho manželka je totiž zdravotní sestra, která mívá také noční, a ne vždycky se to podaří skloubit. “Jsou tady rádi, berou to jako dobrodružství,” říká lékař. “Nejsmutnější jsou případy utopených nebo při havárce těžce zraněných dětí. Nejodpornější práce je s opilci.” Nápor na psychiku zvládá s pomocí počítačových her a četbou sci-finebo historických románů.

“Dcera? Jsem její nepřítel.” Ve výrazně optimističtějším oboru pracuje osmatřicetiletá lékařka z dětské chirurgie v pražské Fakultní nemocnici v Motole, která si nepřála zveřejnit jméno. Svou profesi, u které v poslední době zůstává už víceméně jenom z lásky k dětem, přirovnává ke-zpravidla úspěšnému – opravování mechanických poruch. Ale přestože nemá setkání se smrtí na denním ani týdenním pořádku, cítí se kolikrát kvůli práci minimálně o deset let starší. “Někdy se za čtyřiadvacet hodin nezastavíte. Jste ráda, že se stihnete vyčurat, najíst nebo si dát chvíli nohy nahoru a napít se,” ukazuje mi kolem osmé večer, po jedenácti hodinách na ambulanci, oteklé kotníky.

www.lok-scl.cz


Zápřah v zaměstnání i plat třiadvacet tisíc hrubého by skousla, ale co ji nejvíc deptá, je, že kvůli službám nemá čas na pětiletou dceru. “Když už nemůžu pracovat na částečný úvazek, pomohlo by mi, kdybych mohla být v práci ne tři sta, ale normálně sto osmdesát hodin měsíčně, jako většina ostatní populace,” naráží doktorka na fakt, že kvůli nedostatku pracovních sil musejí lékaři zvládat práci za dva nebo za tři. Na rozdíl od mnoha jiných kolegů jí nejde o peníze. Ty jí posílá partner žijící v Itálii. Takže se někdy stane, že svou službu jednoduše prodá kolegovi, který si chce přivydělat. A protože je na dítě sama, musí se spolehnout na svou šestaosmdesátiletou babičku, která holku, když je máma na noční, pohlídá. “Dcera? Jsem její nepřítel. Ptá se, proč musí do školky a proč já zase jdu za cizími dětmi. S touhle prací je osobní život na nule. Kam nemůžu s dítětem, tam zkrátka nejdu,” vysvětluje lékařka s patnáctiletou praxí. Leckdy dá přednost společnému bruslení nebo lyžování a domácí práce pak dohání po nocích. “Počítám, že mě v dohledné době skolí nějaká choroba.” Když má za den v ambulanci kolem padesáti pacientů a potom navíc slouží i na lůžkovém oddělení a na operačním sále, kolikrát na konci šichty hlady nevidí. “Někdy je vám blbý odbíhat, když je chodba plná nakvašených lidí.” Aby mohla řvoucím dětem sáhnout na břicho, musí být hodně roztomilá. “Celý den dělám budliky, budliky. Pak mi vlastní dítě zakňourá a já ho málem praštím.” Někdy se v práci nevyhne ani překlepům. “Každý měsíc nám přibude nějaký chytrý papír k vyplňování.” To, že ji stále baví ošetřovat rozbité hlavy, zkoumat bolavá břicha, operovat kýly, předkožky a slepá střeva, přičítá své lásce k dětem. Jinak by už z oboru dávno odešla třeba prodávat zeleninu. Ani ve světě by se neztratila, vzhledem k tomu, že ovládá italštinu, francouzštinu, angličtinu a ruštinu. Jenže 12

si nedokáže představit trvalý život v cizině. “Chce to zvláštní náturu, zvládnout jinou mentalitu,” zdůvodňuje své rozhodnutí zůstat v Praze.

Kde se méně opotřebujete Před devátou večer ji na ambulanci střídá kolega Alexandr Kučera, který se dosud v rámci noční služby staral o lůžkovou část dětské chirurgie. Hned mu vezou pacienta, devítitýdenního Matěje Olejníka s uskřípnutou kýlou. Lékař hrbolek v podbřišku sice zatlačil, ale ten se vzápětí objevil znovu. Miminko je hospitalizováno a ještě během služby operováno. Práce na dětské chirurgii zdaleka nezahrnuje jenom péči o malé pacienty. Potvrzují to každoroční silvestrovské služby, kdy většinu noci tráví lékaři zašíváním rozbitých hlav pubertálních opilců. Se zavedením devadesátikorunového poplatku za pohotovost se zredukovalo alespoň – obrazně řečeno – vytahování čtyři dny starých třísek. “Mladému lékaři bych dneska doporučil, aby dělal to, co ho zajímá, kde může být nejprospěšnější svým pacientům. Začíná-li někdo rovnou u kasy, ani v samoobsluze daleko nedojde. Pokud se ptáte na výběr práce pouze z pohledu platu, tak by to měly být obory, kde se za stejné peníze méně opotřebujete – zažíváte menší stres a fyzickou námahu. Jistě bude rozdíl například mezi noční službou na chirurgickém a kožním oddělení,” dává tip studentům medicíny profesor Pafko.

www.lok-scl.cz


PROHLÁŠENÍ

ČESKOMORAVSKÉ KONFEDERACE ODBOROVÝCH SVAZŮ, ODBOROVÉHO SVAZU ZDRAVOTNICTVÍ A SOCIÁLNÍ PÉČE ČR, LÉKAŘSKÉHO ODBOROVÉHO KLUBU – SVAZU ČESKÝCH LÉKAŘŮ, SVAZU PACIENTŮ ČR, PROFESNÍ ODBOROVÉ UNIE ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ ČECH, MORAVY A SLEZSKA ZDRAVOTNICTVÍ SE NESMÍ STÁT KŠEFTOVÁNÍM SE ZDRAVÍM Z věcného záměru zdravotních zákonů, které nyní předložil ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, vyplývá, že vláda chce postupně privatizovat celé české zdravotnictví. A to jak jednotlivá zdravotnická zařízení, zejména klíčové fakultní nemocnice, tak dokonce i celý systém veřejného zdravotního pojištění, včetně zdravotních pojišťoven. Chce tak učinit za podmínek výhodných pouze pro nabyvatele tohoto obrovského majetku, které jsou zcela nevýhodné nejen pro zaměstnance, ale doslova pro všechny občany, neboť zásadním způsobem ovlivní rozsah i kvalitu poskytované péče. Věrouka ministra Julínka, že trh vyřeší vše i ve zdravotnictví, je ztrátou soudnosti. Jde o antihumánní návrh totální destrukce dosavadního systému zdravotní péče hrazené z pojištění, které si povinně pro případ nemoci platí občané.

13

Navrhované záměry mají učinit ze zdravotnictví soukromý byznys se zdravím za veřejné prostředky. Peníze vybrané od daňových poplatníků na zdravotní pojištění poplynou do rukou podnikatelských skupin, které mají ovládnout a zprivatizovat zdravotní pojišťovny. Ministerstvo se netají tím, že má jít o jakousi podobu povinného ručení. Zdravotní pojišťovny v soukromých rukou mají hrát klíčovou roli v našem zdravotním systému a disponovat všemi finančními prostředky vybíranými na zdravotní pojištění. Počítá se zaváděním dalších plateb pacientů, budou existovat tzv. plány řízené péče, které omezují svobodnou volbu lékaře a nepočítají s rozsahem péče, na který jsou čeští občané zvyklí atd. Hrozí, že peníze vybrané na zdravotní pojištění budou místo k úhradě co nejlepší zdravotní péče sloužit především k vytváření zisku, jehož většinu budou moci majitelé pojišťoven odvádět mimo zdravotnictví. Pacient se o možnosti poskytnutí kvalitnější, ale dražší péče, ani nedozví, protože pojišťovny i rozsáhlé řetězce nemocnic mohou být v rukou téhož majitele, jehož zájmem bude vybírat co nejvíce na pojistném, ale vydávat co nejméně za péči. Signatáři tohoto prohlášení vážně varují politiky i veřejnost před následky připravované velké zdravotnické loupeže, která bude znamenat zhoršení dostupnosti zdravotní péče, omezení jejího rozsahu a snížení její kvality. Nikde v Evropě není zdravotnictví pouze privátní. Soukromé zdravotní pojišťovny a soukromé nemocnice tvoří ve vyspělých zemích důležitý a užitečný doplněk, nic víc, nic méně. Na rozdíl od regulačních poplatků jsou tyto ministrem Julínkem navrhované změny nevratné. Varujeme před riskantním experimentem, který hazarduje se zdravím občanů České republiky.

www.lok-scl.cz


XV SNĚM LOK-SČL 22. 4. 2008 NEMOCNICE NA HOMOLCE PRAHA 22. 4. 2008 se v Praze uskuteční již 15. sněm LOK-SČL. Sněm bude volební a bude volen předseda, místopředsedové, předsednictvo a zbylé orgány naší organizace. Předpokládaným místem sněmu bude posluchárna v Nemocnici Na Homolce, jak se již stalo v posledních létech tradicí. Sněm se koná ve velmi důležitém roce, kdy se zřejmě bude z podstaty měnit obraz českého zdravotnictví a vztahů v něm. Snahou vládnoucí garnitury je eliminovat všechny občanské aktivity, které by mohly narušit její privatizační plány. LOK-SČL patří k dlouhodobě na index nežádoucích současné vládní reprezentace, zejména pak ministra zdravotnictví. Bude třeba, abychom si zvolili představitele, kteří jsou schopni a ochotni lékaře provést tímto složitým obdobím. Čeká nás období zápasu o identitu lékaře zaměstnance v novém systému českého zdravotnictví. Každá místní organizace má právo na zastoupení minimálně jedním delegátem. Delegáty sněmu jsou předsedové místních organizací. Pokud má místní organizace více než 30 členů, pak je dalším delegátem její místopředseda. Pokud má místní organizace více než 60 členů, jsou členskou schůzí voleni další delegáti v počtu jeden na každých počínajících padesát členů (dříve na každých počínajících třicet členů). Delegáty sněmu jsou též členové předsednictva sdružení, členové revizní komise sdružení a krajští koordinátoři 14

Návrh programu: 12:00: Zahájení sjezdu 1. Volby mandátové a volební komise 2. Zpráva o činnosti 3. Zpráva o hospodaření 4. Zpráva revizní komise 5. Volby předsedy, místopředsedy, předsednictva, revizní komise 6. Úprava stanov LOK-SČL 7. Aktuální situace ve zdravotnictví 8. Stanovení programových priorit LOKSČL 9. Diskuse s hosty? 10. Usnesení 17:00 Ukončení jednání Navržený program je pochopitelně možno měnit. Očekáváme samozřejmě návrhy MO na změnu a doplnění programu. Bude výhodnější, když své připomínky zašlete předem. Program sněmu bude pochopitelně na jeho začátku hlasován a případně doplněn či upraven. Stejně tak do volby orgánů LOK-SČL je možno podávat návrhy na kandidáty do jednotlivých orgánů organizace. Žádáme všechny, kdo chtějí sami kandidovat či navrhnout někoho do orgánů organizace včetně funkce předsedy, místopředsedy a předsednictva, aby dle svého uvážení oznámili tento záměr předem sekretariátu LOK-SČL. Naším zájmem je přizpůsobit program sjezdu počtu kandidujících tak, abychom mohli delegáty seznámit s jednotlivými kandidáty, poskytli kandidátům prostor pro prezentaci a zajistili nekomplikovanou a hladkou volbu. Těšíme se na setkání s Vámi a doufáme, že předsednictvo, které vzejde z volby, povede spolehlivě lékaře úskalím nadcházejících změn

www.lok-scl.cz


ZÁVĚREM Zpravodaj LOK-SČL Vás přehledně informuje o hlavních či nějak zajímavých událostech v průběhu příslušného měsíce. Nedílnou součástí tohoto zpravodaje jsou jednotlivé přílohy, které jsou již tradičně připojeny k jeho elektronické i tištěné formě. Plné znění zpravodaje, včetně příloh naleznete na webových stránkách LOK-SČL http://www.lok-scl.cz/zpravodaj/ K přístupu na internetovou verzi zpravodaje je třeba heslo, které podle dohodnutého klíče mají k dispozici předsedové MO LOK-SČL. Přístup lze také získat po domluvě v kanceláři LOK-SČL Adresa: LOK-SČL, Drahobejlova 52, Praha 9, PSČ: 190 00 Telefon:+420603447295, +420603515781, záznamník a fax: 284 810 576

15

www.lok-scl.cz


Odkazy:

Pište nám: Kancelář LOK-SČL

http://www.lok-scl.cz www.lkcr.cz http://www.mvcr.cz/sbirka/

Předseda M. Engel Místopředseda L. Velev

www.mzcr.cz www.zdn.cz www.unavenylekar.cz

PŘED SED NICT VO LO K-SČL

LÉKAŘSKÝ ODBOROVÝ KLUB – SVAZ ČESKÝCH LÉKAŘŮ DRAHOBEJLOVA 52, PRAHA 9, PSČ: 190 00 TELEFON: 603 447 295, 603 515 781, ZÁZN. A FAX: 284 810 576 EMAIL: [email protected]

16

www.lok-scl.cz

Zpravodaj LOK-SČL únor 2008

Recommend Documents