Zpravodaj židenických ministrantů
• Číslo 12 • Ročník X • Prosinec 2006
OBSAH Liturgický kalendář ................2 Informace ................................ 3 Slovo redakce .......................... 3 Přemýšlení na prosinec ..........4 Poetická próza písmene P ...... 5 Recenze .................................... 5 Legenda o čtvrtém „T“ .......... 6
Ministrantský měsíčník - zpravodaj ministrantů z Brna - Židenic při chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Vychází od roku 1996. Číslo 12/06. Vydáno 9. 12. 2006. Náklad 60 ks. Redakce: Jirka Fediovič, Štěpán Horký. Stálí spolupracovníci: Pavel Severa (Pól), Libor Holán, Dominik Jurásek, Wojta Jurásek, Ondra Loub a další. Jednotlivé články nemusí vyjadřovat stanovisko redakce. Nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí. Za původnost článků ručí autor. Neprošlo jazykovou úpravou. Nedovolené kopírování povoluje celá redakční rada dle §13/90 Sb. Pouze pro vnitřní potřebu židenických ministrantů! Ne p r o d ejn é !
2
LITURGICKÝ KALENDÁŘ PROSINEC Neděle 3. prosince - první adventní, fialová liturgická barva; začíná adventní doba - příprava na Vánoce a také nový liturgický rok Pondělí 4. prosince - památka svatého Jana Damašského, kněze a učitele církve Středa 6. prosince - památka svatého Mikuláše, biskupa Čtvrtek 7. prosince - památka svatého Ambrože, biskupa a učitele církve Pátek 8. prosince - slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu, bílá liturgická barva Neděle 10. prosince - druhá adventní, fialová liturgická barva Středa 13. prosince - památka svaté Lucie, panny a mučednice Čtvrtek 14. prosince - památka svatého Jana od Kříže, kněze a učitele církve Neděle 17. prosince - třetí adventní, fialová (nebo růžová) liturgická barva Neděle 24. prosince - čtvrtá adventní, fialová liturgická barva Pondělí 25. prosince - slavnost Narození Páně, bílá liturgická barva Úterý 26. prosince - svátek svatého Štěpána, prvomučedníka, červená liturgická barva Středa 27. prosince - svátek svatého Jana, apoštola a evangelisty, bílá liturgická barva Čtvrtek 28. prosince - svátek svatých Mláďátek, mučedníků, červená liturgická barva Neděle 31. prosince - svátek Svaté Rodiny: Ježíše, Marie a Josefa, bílá liturgická barva. Je to také poslední den v roce 2006.
Svatý Jan od Kříže Narodil se v roce 1542 ve Španělsku. Když mu bylo 21 let, vstoupil ke karmelitánům. Tehdy ale život karmelitánů byl velice uvolněný a tím byl Jan od Kříže velice zklamaný. Začal přemýšlet, že vstoupí do přísnějšího kartuziánského řádu. Nakonec se ale setkal se svatou Terezií od Ježíše a ta jej nadchla pro reformu karmelitánského řádu. Ale spolubratřím karmelitánům se takové novoty nelíbily. Proto se postavili na odpor a dokonce Jana od Kříže zavřeli na 3 měsíce do vězení. Musel snášet velké příkoří, ale to jej dovedlo k většímu spojení s Bohem. Zemřel 14. prosince 1591, v roce 1726 byl prohlášený za svatého a v roce 1926 za učitele církve. Pól
Informace
A h o j í k m i l í m i n i s t r a n t í c i! A už je tu prosinec, měsíc ve kterém prožíváme dobu adventní – radostné očekávání na příchod našeho Spasitele. Advent trvá čtyři neděle a hned na to naváže doba vánoční, při které si připomínáme, že na svět přišel Pán Ježíš, aby nás vysvobodil od hříchu. A proto máme být o vánocích radostní a máme kolem sebe rozdávat nemalou radost. A abychom se dobře připravili, tak k tomu je tu doba adventní, abychom připravili své srdce na Ježíšův příchod. A můžeme jej připravit různými dobrými skutky, např. když nebudeme zlí na kamarády, nebo když pomůžeme sami od sebe doma uklidit, a tak různě těmi všemi dobrými skutky si uklidíme v srdci a budeme moct opravdově přivítat Pána. Neboť jak je psáno v písmu:“Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili!“ A je zapsána v evangeliu sv. Matouše ve (25. kap. 40 verš). Jen škoda, že jsem v naší M schránce nenašel ani jeden lístek, na kterém by toto bylo napsáno. To mě mrzí!!! Ale třeba to vyjde tento měsíc, a abyste neřekli, že to je těžký najít, tak vám napovím, že úryvek se nachází opět v Matoušově evangeliu.
Milí ministranti, MM má milénium! Mezigeneračně milovaný magazín momentálně migruje mezi mnoholeté. Máme mega možnost mu malovat motýlky. Malajský Mickey Mouse musel mluvit maďarsky. Máma mele maso. Máme mleté maso. Móóóc masa. Macek mlátil ministra megafonem. Milionáři mají moc money. Miluji malá morčata. Mají měkký mozek. Mimořádně měkký. Míchačka míchala maltu. Macecha mačkala mandarinky. Manžel mával mečem. Manželka mávala minometem. Měkkoučký mech mě mrazil. Milosrdný meteorolog měřil mizení mlhy. Mnich modifikoval mlynáře. Moudrý moralista montoval měděný most. Myslivce mrzela myšlenka muzikanta. Mýval myl mýdlem mramorový muškát. Malomocný maloobchodník měl mizernou mušku. Málem minul metrovou myš. Medvěd mu mařil míření. Magořil milého myslivce milióny minut. Mlynář mixoval mošt. Malé miminko mínilo měřit módní mouchu. Ministranti milují MM. MM miluje ministranty.
» S dobou adventní nás vítají aji ranní mše sv. – roráty, které jsou opět v 6:00 ráno. A abyste nepřišli zkrátka, tak za každou službu dostanete 1,5 bodů. » A hurrrá!!! MM slaví 10 let své existence. A tak vás – nás – všechny pozval na svou oslavu, která se právě koná a nebo se už nekoná (podle toho, estli si MM čtete až teď) 9.12. od 15:30 na oratoři C+M. » Pro vás je také důležitá informace, že letošní Štědrý den bude zároveň 4. nedělí adventní. To je pech, co? Proto nácvik na půlnoční mši sv. bude již v pátek 22. prosince v 15:30. S sebou si samozřejmě vezměte i přezůvky. » Bodování, které vás posune na pozici ministrujícího o letošních Vánocích se uzavírá již ve čtvrtek 21.12. v 23:59 SELČ. » A další věc týkající se ministrování o Vánocích je vyprané oblečení, které se zkontroluje a případné špindíry pošleme do lavice, tak abyste s tím počítali.
MM 3
» Na 2. svátek vánoční (sv. Štěpána) budou moci ministrovat už i ministranti, kteří nesplnili bodovou hranici.
Tak pampadapapá, a tak dále, a tak dále. =) Ondra
Heslo měsíce: „Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou…” (Mt …………?)
» V neděli 31.12. bude večerní mše již v 17:00 a od 23:00 bude v kostele tichá adorace. Konec roku vyvrcholí půlnoční mší sv., kterou se přehoupneme do Nového roku 2007. Pokud budete v Brně, přijďte ministrovat – oslavit Nový rok s Pánem Ježíšem.
Proč jsem vybral zrovna tuto větu? Touto větou nás Ježíš učí odpouštět každému, kdo nám nějak ublíží a neoplácet mu. Prosím, pamatujme si na to a i tímto můžeme Ježíškovi přinést nádherný dárek k Jeho narozeninám.
Tak a to už je pro letošek ze stránek Infokoutků vše, a tak zbývá jen popřát opravdu krásné prožitky z příchodu Ježíška. A nezapomeňme dát dárek pod stromeček i Pánu Ježíši. On bude mít radost i z malinkatého dobrého skutku, který mu věnujete z lásky.
VYUŽÍT KAŽDÝ DEN
Přemýšlení na prosinec Za dob komunismu, tajná policie zatkla jednoho polského kněze. Vyšetřovatelé se snažili mu dokázat, že Bůh je výmysl, neexistuje. Důkazem prý měl být jakýsi biskup, který ve středověku žil velmi rozmarným životem. Otec Jan však řekl: ,,Takovéto řeči mě nepřesvědčí, protože já jsem Boha viděl!“ Vyšetřovatelé zmlkli. Po chvíli jeden vstal a knězi oznámil, že je volný. Při rozhovoru se svým přítelem potom kněz říkal: ,,Řekl jsem pravdu, protože mám neustále dojem, že Boha vidím, třebaže to neumím vysvětlit.“ Když se třeba ve sportu nebo ve škole o něco hodně snažíme, máme svůj cíl stále před sebou, je to naše motivace a třebaže jsme toho cíle ještě nedosáhli, tak ho už vidíme. Otázkou je: Co je cílem našeho života? Čeho chceme dosáhnout? Pokud je tím cílem Bůh se vším, co nám po smrti nabízí, tak bychom se měli právě v Adventu více snažit stavět si svůj cíl před oči. A též se snažit ukazovat dru4
hým tu cestu, kterou jdeme za svým cílem. Přeju Vám krásný měsíc prosinec a kéž si v Adventu dokážeme lépe připomenout cíl-Boha, ke kterému chceme směřovat, abychom Ho potom o Vánocích mohli přijmout také do srdce a nebáli se o svůj poklad, rozdělit i s druhými. wojta
LITERÁRNÍ UNDERGROUND
Poetická próza písmene P Pěkných pár pokolení před pravěkem, pračlověk Petr právě poobědval, pět polokilometrů pod Pekingem, pak plnou parou patník potyčkoval. Přestože poledne probíhá pohnutě, pračlověk problémy pečlivě pořešil, prvním potkanem přetřel patník poblitý, přitom patnáct právních předpisů porušil. Policista Pankrác, procházejíc poblíž, pěkně podiveně pozoroval Petra, popadnout pako představovalo potíž, přesto poslal Petra před prokurátora. Provinilý pračlověk poslouchal pozorně, přelíčení probíhalo přímo předlouho, přidělený právníček pomáhal poskrovně, přestávka potěšila Petříka přemnoho. Poděšený provinilec přešel podál, prohrábl přihrádky peněženky plné, padesát papírů podstrčil pod penál, poldovo přesvědčení přestálo pevné. Podepsaný Pisatel
Pisatel původně plánoval poému prodloužit, pohužel pracovní povinnosti poétovy plány pozměnily...
Recenze Jedná se o dílo vypjatě rozervaného romantika, který byl bezesporu ovlivněn pobytem na silně symbolistické Antarktidě. Tato dekadentní báseň v sobě skrývá mnoho jinotajů a metafor. Autor obdivuje krásy pravěku, je unešen mystikou historie. V básni je kladen důraz na cit a fantazii, subjektivní přístup ke skutečnosti a bezesporu silný invididualismus. Celá báseň je jakýmsi manifestem protikladu jedince a společnosti. Hned v první sloce jsou zcela zřetelné prvky surrealismu až kubofuturismu. Autor si hraje s melodičností slov a zvukomalbou. Hlavní hrdina je znechucen měšťáckou společností a své citové problémy řeší útěkem do přírody. Jedná se tedy o projev vrcholného vitalismu, až přehnaného obdivu k životu. V další části básně si autor pohrává s myšlenkou společného soužití člověka a zvířat, tedy jakéhosi panslavismu. Jeho expresionistická, děsem trápící se duše je umlčována racionálním rozumem policisty. Zvláště v této pasáži autorův expresionismus vyloženě křičí. Poté báseň přechází do dekadentního až barokního pesimismu. Jediné východisko z této situace vidí hrdina v dadaistickém pojetí svého života. Proto autor v závěru odmítá jakýkoliv řád a logiku, dostává se do jakéhosi psychického automatu, zdůrazňuje osvobozenou lidskou fantazii a opírá se o učení Freuda. Celou báseň uzavírá funkcionalistická tragédie. Tristan Tzara
5
MEDITACE NAD NESMRTELNOSTÍ CHROUSTA II.
Mnoho povyku pro nic?!? Aneb
Legenda o čtvrtém „T“ Milí ministranti a vážení ostatní přátelé a čtenáři našeho, vašeho oblíbeného MM Ministrantského Mlýna, je mi velkou ctí, že vás mohu uvítat v dalším čísle, čísle trošku jubilejním. MM slaví právě narozeniny a co jsem se díval do kalendáře, tak v prosinci rozhodně není jediný. Celkově myslím, že prosinec by se dal charakterizovat jako měsíc oslav. A tyto oslavy jsou tak velkolepé, že zaberou plno příprav. Celé 4 týdny (v letošním decánko odlišném případě pouze tři:). Máme možnost se plných 24 dní připravovat, pak dostaneme volno ze školy či práce, přijedeme ze zahraničí a... Otázka je nasnadě: Proč to všechno vůbec? Není to mnoho povyku pro nic? Vždyť v mnoha domácnostech to vypadá už jen tak, že se na Štědrý večer všichni dobře nají (Z homílií o. Petr*a víme, že mnozí lidé se považují za katolíky, když mají ke štědrovečerní večeři kapra, krocana, lamu či jinou zvířenu.), pak s plným břichem přijdou k honosně ozdobenému stromečku, kde rozdělají drahé dárky, načež se v horším případě pohádají, v lepším zůstane u milých cukrových úsměvů a všechno to nakonec beztak vyřeší kouzelná bednička - televize a samozřejmě též cukroví a dobré pití. Druhý den se sice probudíme s bolením břicha, ale nevadí - máme přece ještě spoustu dní volna! (Zdejší rakouští školáci a studenti, tudíž nyní i já, mají prázdniny dokonce o 5 dní delší než vy v ČR - 16 dní:)) A jen co se „vylížeme“ ze Štědrého dne, tak už je tu Silvestr a potom většinou bývá spíš než břicha (i když to v mnoha případech taky) pořádné bolení hlavy. Ptám se já vás a možná, že se ptáte i vy mě, jestli se někde neztratila pointa toho všeho? Možná vám to stejně jako mně přijde decánko postavené na hlavu. Bohužel pro některé naše bližní toto, a pouze toto, Vánoce jsou. Ovšem já, a doufám, že i vy, víte či se domníváte, že v tom je ještě nějaký hlubší smysl než jen se najíst, napít a užít si pár dnů volna. Nechám vás nyní trošku samotné popřemýšlet, proč vlastně peče6
me všechno to cukroví, kupujeme dárky, zabíjíme kapra či jiné živočichy, kácíme lesy, načež de facto již mrtvé stromy vesele ověšujeme různými svítivými ozdobami a proč jednou za rok zkoušíme, často falešně, zazpívat nějakou tu koledu. A začnu psát z malinko jiného soudku... V zářijové Meditaci jsem se pokoušel psát něco o modlitbě. Nevím, jestli jste to četli, ani bych se nedivil pokud ne. Ovšem na konci toho článku jsem sliboval, že pokud mi dá Duch svatý ještě někdy inspiraci, tak bych se pokusil na toto téma navázat. Poněvadž modlitba je téma nevyčerpatelné. (Ačkoliv se to nezdá, první dva a třeti odstavec spolu docela úzce souvisí:)) Shodou okolností se mi v průběhu minulého roku dostal do ruky takový časopis, který si tisknou bohoslovci v košickém arcidiecézním semináři. Půjčil mi ho kamarád a já měl možnost si v něm přečíst takový zajímavý příběh s poutavým názvem Legenda o čtvrtém „T“. V dnešní meditaci bych vám rád tento příběh rád předložil. Myslím, že se u něj všichni můžeme zamyslet nad dvěma tématy, která jsem zde již nakousl. Nad tématem smyslu dlouhých příprav, které nám svět i církev, a hlavně Hospodin, dává, a s tím souvisejícími oslavami a vším, co k nim patří - volno, cukroví, stromeček, dárky, koledy, pohádky... (Nezapomněli jsme náhodou ještě na něco?!?) Na druhé straně se u tohoto příběhu můžeme spolu zamyslet nad stavem naší modlitby, nad smyslem a podstatou modlitby. Pokud máte ten komfort jako já, tak se zkuste někde zavřít, poslouchat nádherné ticho či pustit si potichu klidnou, podbarvující hudbu... Nebudu již více psát ani teď, ani poté, a proto si v klidu (není potřeba stále myslet na dárky, cukroví, krocany, lamy a kapry) můžete přečíst a hlavně zamyslet se nad následujícím starodávným příběhem: Stárnoucí mistr duchovního života zadal svým třem nejbystřejším žákům poslední úkol. Měli se pokusit najít slovo, které by dokonale odpovědělo na otázku: „Co mám hovořit při modlit-
bě, abych v modlitbě nalezl pokoj a přiblížil se Bohu?“ Mistr, vědom si nesnadnosti úkolu, dal svým učňům jednu pomůcku - to slovo začíná na písmeno „T“. Každý ze tří mladíků vešel do své cely a pohroužil se do rozjímání. Uplynulo několik dní a nocí. Žáci nepřijímali ani jídlo, ani pití, všichni se snažili najít odpověď na poslední, a tudíž nejdůležitější otázku svého duchovního vůdce. Po dlouhém čase se před mudrce odvážil předstoupit první žák. Slovo, s kterým vyrukoval, bylo slovo „TEĎ“. „V modlitbě je důležité, abychom se netrápili nad nezdary minulosti,“ argumentoval, ,,a zároveň abychom svoji mysl nesužovali problémy, které nám hrozí zítra. Podstata je přítomnost, jen nad ní máme moc. Ustavičně opakujme „TEĎ“ a dosáhneme vnitřní rovnováhy. Vždyť jen TEĎ skutečně jsme, TEĎ se rozhodujeme o své budoucnosti, TEĎ můžeme žít, milovat i umírat.“ Ještě neskončil a učitel nestačil otevřít svá ústa, když doběhl další. „TADY! „TADY“ je to slovo!“ spustil nadšeně. „Někteří lidé zatvrzele věří, že šťastní by byli někde jinde. V pořádné rodině, mezi laskavějšími lidmi, pryč od všech problémů, za výhodnějších životních podmínkek. Vytvoří si ideál, kterého nikdy nedosáhnou, a tak nevědomky umocňují svůj smutek a hledají další výmluvy, proč nejsou se svým životem spokojeni. V modlitbě je potřeba přestat snít. Stále znovu opakujme „TADY“ a nechme se jím unášet a zavládne v nás mír a pokoj.“ Moudrý, šedivý stařec bez pohybu odpočíval, maje zavřené oči, vypadal, jakoby ani nedýchal. Oba dva žáci se na jeho tváři snažili vyčíst alespoň náznak spokojenosti či nesouhlasu s jejich odpověďmi, avšak nedalo se. Do hrobového ticha místnosti vběhl třetí učeň. „Přišel jsem na to! Při modlitbě nemusíme povídat nic. Stačí mlčet! „TICHO“ je to slovo, které hledáme! Tehdy získáme duševní naplnění, když přestaneme blábolit naše nekonečné prosby a odříkávat naučené fráze, když se odpoutáme od všech našich myšlenek, nápadů a plánů a ne-
cháme, aby v našem nitru bylo TICHO. TICHO navenek i uvnitř.“ Mladík se vítězoslavně vypl nad ostatními, neboť se zdálo, že mistr chce konečně něco říct. Křečovitě zdvihl hlavu, pootevřel ústa, avšak z nich se mu namísto hlasu ozval pouze chraplavý poslední výdech. Všichni tři napětím a zármutkem jakoby zmrzli. Po chvíli zmatení odešli do svých cel. Až na druhý den se začali dohadovat, kdo z nich měl pravdu a měl by se tedy stát nástupcem moudrého starce... Nebyli by na to přišli do smrti, kdyby se v průběhu pohřební slavnosti jejich milovaného učitele nestala podivuhodná událost. Jen co se lidé rozloučili s mrtvým tělem, a zakrývajíc slzy, společně pozdvihli oči k nebi, ozářila je neobyčejně jasná hvězda. Pozoruhodné bylo, že se téměř nehýbala. Tři mladí žáci neváhali ani okamžik a bez příprav se vydali na pouť za tímto znamením, které pocházelo snad od samého jejich mistra... Putovali dlouhé dny a noci. Překonávali velké řeky, mohutné strže, bloudili na rozlehlých zarostlých pláních, plahočili se nekonečnými žhavými pouštěmi... Zastavili se až u horské jeskyně, v níž neznámá mladá žena chovala v náruči své první dítě - malého chlapečka. Hvězda se jim ztratila z očí a oni pochopili, že jsou u cíle své cesty. Zahleděli se na chlapce a pochopili, že každý z nich měl kousek pravdy, ale žádný ji nevystihl komplexně celou. Strhli si pokrývky hlavy, roztrhli své pláště, padli na kolena a všichni zároveň vyrkli jediné slovíčko: „TY!“ Možná, že po přečtení této legendy máte zodpovězeny obě základní otázky, které jsem se vám pokusil na začátku Meditace položit. Anebo máte v hlavě ještě větší zmatek... Tak či tak, nepřestávejte nad tím vším přemýšlet, i přesto, že se vám to bude zdát místy nepochopitelně tajemné... Každopádně vám přeju krásný, smysluplně prožitý „měsíc rozličných narozenin“ - prosinec. wojta
7
