Č E RV E N
2
2007 ZPRAVODAJ ŽELEZÁREN ŠTĚPÁNOV ROČNÍK III
Den otevřených dveří a odlévání soch Letošní akce „Odléváme sochy ve Štěpánově“ proběhne v rámci Dne otevřených dvěří (DOD) dne 5. července 2007 v prostorách naší firmy. Veřejnost bude mít možnost shlédnout zaformování a odlití uměleckých děl, která budou odlita z rotační plynové pece. V rámci Socholití bude odlit znak a logo kraje Vysočina, za osobní účasti hejtmana kraje Vysočina RNDr. Miloše Vystrčila. Účast na Socholití 2007 přislíbili sochaři Z. Macháček st., Z. Macháček ml., B. Bendová, H. Lavičková, studenti Vysoké školy architektury Brno, Ateliér kreslení prof. arch. Z. Makovského, Leoš Boček, Š. Zatloukal atd. Natavení litiny provedeme ve třítunové kyslíko-plynové rotační peci. Tyto pece se používají na severu Itálie v úpatí italských Alp
pro svoji malou ekologickou zátěž. V České republice rotační plynové pece moc neuvidíte, protože se u nás používají většinou jiné způsoby tavení litiny. Máte proto jedinečnou příležitost spatřit tyto pece při DOD. Tak jako vloni bude s námi Leoš Boček i letos organizačně zajišťovat přípravu a výběr modelů, formování. Letos bychom chtěli navázat a zužitkovat poznatky z loňského prvního sympozia, kdy jsme měli problémy s vhodnou volbou druhů materiálů a náročností některých modelů a i naši nejzkušenější formíři byli nuceni při zaformování uměleckých děl mnohdy improvizovat. Doufáme, že odlijeme díla, která Vás při shlédnutí zcela jistě zaujmou. V areálu firmy budete moci shléd-
nout výstavu uměleckých děl, která se po roce cestování po naší republice opět vrátí do Železáren Štěpánov. Těšíme se na Vaši návštěvu
v Železárnách Štěpánov při Dni otevřených dveří a odlévání soch. Petr Ondráček, vedoucí TPV
Přibližujeme naše pracoviště – BRUSÍRNA Na středisku brusírna dochází k finálním operacím před samotnou expedicí odlitků k jednotlivým zákazníkům. K pracovišti brusírna patří i obsluha tryskače a pracoviště máčírny a dva svářeči. Mistrem brusírny je pan Petr Růžek a doufám, že po mnoha změnách na této pozi-
ci je on ten pravý. Obsluhu tryskače zajišťují dva ukrajinští pracovníci Andrii Hamzii a Vasyl Kosandjak. Tryskání je prováděno ocelovými broky na tryskacím zařízení od firmy Gostol Tolmin ze Slovinska. Broušení odlitků je prováděno ve dvou směnách úhlovými bruskami od firmy Atlas Copco a přímými bruskami od firmy Deprag. Broušení velkých koster statorů a převážně větších odlitků provádí dlouholetí zaměstnanci pan Jiří Harásek, Martin Gloser, Lubo-
mír Mareček, Marcel Zich, Jaroslav Zloch, Pavel Houdek a Libor Procházka. Broušení štítů a převážně menších odlitků provádí pan Pavel Kaman, Jaroslav Jílek, Miroslav Svoboda, Miroslav Novotný a David Kroupa. Když už se zmiňuji o brusičích, chtěl bych využít možnosti a požádat případné zájemce o tuto profesi, že mají možnost se přihlásit na personálním oddělení Železáren Štěpánov. V současné době se potýkáme s nedostatkem brusičů a to nejen kvůli dlouhodobým onemocněním něk-
terých pracovníků střediska brusírna. Opravy odlitků zavařováním provádí dva dlouholetí proškolení pracovníci pan Karel Štětina a Petr Rotkovský. Nesmím zapomenout ani na máčírnu. Máčení provádíme asi u 50 % odlitků a to do vodou pokračování na str. 2
1
NAŠE PRACOVIŠTĚ, ORGANIZAČNÍ SCHEMA
P ř i b l i ž u j e m e n a š e p r a c o v i š t ě – B RU S Í R N A pokračování ze strany 1 ředitelné barvy od firmy Barvy Tebas se sídlem v Praze. Máčení provádíme ve dvou směnách a to tak, že na ranní směně jsou dva pracovníci, pan Jiří Hřebíček a pan Vlastimil Hutař, kteří namáčí převážně větší odlitky a na odpolední směně je pan Karel Frumolt, který namáčí odlitky v koších a menší odlitky. Vše je však závislé na sortimentu a potřebách zákazníků. Po namočení nebo po obroušení odlitků, které se nenamáčí, dochází ke 100 % viziuální kontrole a následnému zabalení dle požadavků jed-
notlivých zákazníků na euro palety nebo do giter boxů. Tato kontrola je prováděna ve dvou směnách a zajišťuje ji pan Jaromír Jurman a pan Miroslav Haviger. Po té dochází k samotné expedici odlitků k jednotlivým zákazníkům. Za expedici zodpovídá pan Antonín Štarha ml. a Petr Merta, který zajišťuje nakládky všech odlitků, které jsou ze Železáren Štěpánov expedovány. Na závěr bych chtěl všem těmto pracovníkům poděkovat za jejich práci a popřát jim mnoho úspěchů nejen pracovních. Jílek Ivo – vedoucí výroby
Zpráva o stavu firmy v roce 2007 Vážení spolupracovníci, milí čtenáři, rád bych Vás seznámil s obecnou analýzou současného stavu naší firmy. Jako kritéria hodnocení jsem použil následujících deset bodů: 1. Jasně stanovené cíle 2. Stabilní a průhledné majetkové poměry 3. Motivovaný management s jasně určenými pravomocemi a odpovědností 4. Efektivně sledované ekonomické ukazatele, zejména ziskovost jednotlivých výrobků a produktivita 5. Systém trvalého zlepšování kvality všech procesů 6. Účinné kontrolní mechanismy 7. Pozitivní vztah k ochraně životního prostředí a aktivní politika snižování dopadů vlastní průmyslové činnosti 8. Cílevědomá personální politika 9. Perspektivní výrobní program 10. Racionální marketingové a propagační mechanismy. Dovolte mi, abych se zastavil u jednotlivých bodů s cílem porovnat ideální stav se skutečností a přesvědčit se, zda právě my jsme tím podnikem, který z velké části splňuje všechny výše uvedené podmínky k tomu, aby se mohl nazývat úspěšným a naplňoval své zaměstnance spokojeností, jistotou a hrdostí. Hrdostí na to, že se podílejí na budování něčeho, co má smysl a perspektivu. 2
Dlouhodobý cíl – trvalé zvyšování obratu a zisku za účelem reinvestování zisku do tzv. trvale udržitelného rozvoje firmy – to znamená používání nejlepších dostupných výrobních technologií, maximální možná ochrana životního prostředí a neustálé zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců. Střednědobé cíle - rozvoj spolupráce se zákazníky, kteří mají zájem o zboží z jihovýchodní Asie a zajišťování dodávek tohoto zboží - orientace významné části výrobního sortimentu na výrobu složitějších odlitků s vyšší přidanou hodnotou. Krátkodobé cíle – plnění plánu, snižování zmetkovitosti, ochrana životního prostředí, investiční rozvoj, aplikace nejmodernějších technologických postupů a zvyšování produktivity. Spojením ing. Matouška s americkou kapitálovou společností Foundry US LLC byl postaven základ k budování silné mezinárodní firmy opírající se o výrobu odlitků ve Štěpánově, kapitálovou jistotu a přístup na světové trhy. Struktura managementu je znázorněna grafem a je charakteristická dlouhodobou stabilitou. Sledování ekonomických ukazatelů je nezbytnou podmínkou pro přežití firmy a to, že již několik let investujeme do nových technologií pouze z vlastních prostředků
bez investičního úvěru je důkazem správně nastavených kontrolních mechanismů. Velice důležitou součástí ekonomické stability je také systém kalkulací pro jednotlivé odlitky a průběžné sledování jejich ziskovosti při měnících se vnějších podmínkách (ceny surovin, kurz koruny atd.), což je rozhodující pro stanovení marketingové strategie pro další období. Systém trvalého zlepšování procesů a kontrolní mechanismy jsou z velké části stanoveny a řízeny normou EN ISO 9001, kterou se naše firma řídí již od roku 1999. Přestože jsme zavedli také řadu vlastních procesů pro kontrolu a zlepšování, např. systém manažérských návrhů, finanční motivace pro navrhovatele nebo systém tříbení názorů a následných návrhů na zlepšení, tzv. brainstorming, je v této oblasti ještě mnoho co zlepšovat. Jako výrobní podnik zařazený do obecné kategorie „velký znečišťovatel životního prostředí“ je pro nás velmi těžké přesvědčovat širokou veřejnost o našem pozitivním vztahu k prostředí, ve kterém žijeme. Přesto tomu tak je a můžeme to doložit. Jako příklady uvedu odprášení pecí, které bylo provedeno špičkovou technologií o více než dva roky dříve než bylo ze zákona nutné, dále plynofikace závodu, výstavba čističky odpadních vod atd. Většina těchto ekologických investic předcházela investicím technologickým, čímž se firma vysta-
vovala existenčnímu riziku. Od letošního roku se naše společnost dobrovolně zapojila do systému IPPC, což je mezinárodně platná úmluva o používání nejlepších dostupných výrobních technologií se zaměřením na ochranu životního prostředí. Odborně zdatní a spokojení zaměstnanci vyžadují solidní platovou úroveň, pravidelné výplaty, zlepšující se pracovní prostředí a další zaměstnanecké výhody. To jsou podmínky, které se vedení firmy snaží vytvářet, protože si je vědomo, že na kvalitní zaměstnanecké základně stojí veškeré úspěchy firmy jako celku. Výrobní program je v současné době, jako důsledek dlouhodobé pozitivní orientace na potřeby zákazníka, vhodně zvolené marketingové strategie, kvalitních výrobků a obecně vysokého zájmu o slévárenské výrobky, asi nejsilnějším článkem celého spektra hodnocených aspektů a také výhledy do budoucna jsou velice optimistické. Vedení firmy děkuje tímto všem zaměstnancům za spolupráci při vytváření tohoto veskrze pozitivního obrazu naší společnosti. Pokud se někomu z vážených čtenářů bude zdát toto hodnocení příliš optimistické, vedení firmy ocení jakékoli příspěvky, ať už ke kritériím nebo samotnému hodnocení. Samozřejmě je možné zodpovědět také případné dotazy či nejasnosti. Zpracoval Ing. Robert König
ŽELEZÁRNY, VLASTIVĚDA
ORGANIZAČNÍ SCHEMA ŽELEZÁREN
HRADY BYSTŘICK A
II. P y š o l e c Dalším hradem na horním toku řeky Svratky je hrad Pyšolec. Leží nedaleko od hradu Aueršperka, o němž jsme informovali v minulém čísle. Spolu s hradem Zubštejnem, který bude presentován v dalším čísle časopisu Odpich, tvoří zajímavou trojici hradních sídel, situovaných až nápadně blízko od sebe. Hrad je umístěn nad dolní vyrovnávací nádrží Vírské přehrady na nápadném zvýšeném ostrohu. Sestává z několika částí, vzájemně oddělených příkopy, umístěných v jedné ose za sebou. Přední díl uchovává
pozůstatky základů ohradních zdí a čelní bašty, připomínající opevnění předních partií hradů Pernštejna a Zubštejna. Za předhradím následuje hluboký monumentální příkop, hluboký asi 17 metrů. Vlastní hradní jádro, obklopené samostatným valovým systémem, uchovává nejvýraznější relikty hradních staveb. Ty sestávají z torza válcové věže, typické svým úzkým vnitřním prostorem, a dále dvojice masivních opěrných pilířů, zevně vyztužujících hradební zeď. V základech jsou patrny také palác a zahloubená nádrž na vodu – tzv. cisterna. Hrad Pyšolec je zřejmě ze všech třech hradů nejmladší. Neexistují písemné ani archeologické doklady, které by jeho vznik posunuly před počátek 14. století. Spíše byl vystavěn až někdy krátce před jeho polovinou, kdy se také ponejprv připomíná, a to roku 1350. Toho data postoupil Filip mladší z Pernštejna hrad Ješkovi z Konic a Ješkovi z Kravař. Ti roku 1353 vzali hrad do společné držby s Jimramem z Pernštejna. V roce 1358 získal hrad moravský markrabě Jan Jindřich, jehož syn Jošt jej roku 1384 dal lénem Heroltovi z Kunštátu. Pernštejnové měli snahu získat hrad zpět, a to třeba i protiprávní cestou. Tak jej roku 1407 držel Vilém I. z Pernštejna, přestože právoplatně tehdy náležel Bludovi z Kralic.
Vilém jej však chtěl získat za každou cenu a proto neváhal použít i nejkrajnějších metod, tehdy nikterak výjimečných. Svoji družinu nabádal k násilnému obsazení hradu i za cenu fyzického odstranění jeho majitele. Pernštejnové jej nakonec v průběhu husitských válek, kdy většinou nelegálně obsadili mnohé cizí majetky na širším Bystřicku, také získali. Ovšem po skončení neklidného válečného období žádal oprávněný držitel hradu Jan z Lomnice na Janovi z Pernštejna jeho navrácení. Následné spory, které byly zřejmě doprovázeny i pokusem o násilné dobytí hradu, byly zakončeny postoupením Pyšolce Pernštejnům v roce 1446. Obléhání hradu a jeho následné dílčí opravy dokládají jak písemné prameny, které roku 1464 hovoří o zbořeném hradu, tak také stopy v terénu. Jedním z dokladů je skládka zřejmě ještě nepoužitých architektonických článků z bílého nedědického mramoru v příkopu před hradním
jádrem. Také výrazné terénní relikty středověké vápenky s přilehlými pozůstatky zahloubených staveb, dochované na výšině před hradem při cestě ke Kobylnicím, ukazují na aktivní proces obnovy hradu po jeho poškození. Volně navazující opevnění předhradí, znásobené sypanými zemními baštami, typickým prvkem pozdně gotického pevnostního stavitelství, zjevně nedokončené, je dalším dokladem nedořešené obnovy hradu po husitských válkách. Další majetkový vývoj však odsunul význam Pyšolce do pozadí natolik, že jeho další obnova již nebyla aktuální a hrad se začal pozvolna proměňovat ve zříceniny, které se dochovaly na ostrohu nad meandrem řeky Svratky dodnes. Jaroslav Sadílek 3
PREZENTACE FIREM
Z E M Ě D Ě L S K Á A D O P R AV N Í T E C H N I K A ZDT
Zemědělská a dopravní technika spol. s r.o. Nové Veselí vznikla v roce 1993. Je to ryze česká firma, která zaujímá přední postavení mezi výrobci zemědělských strojů a dopravní techniky. Má dva provozy, jeden z nich sídlí v Bystřici nad Pernštejnem. Tam dnes pracuje 43 lidí. V současné době přistavuje novou výrobní halu, která by mohla zaměstnat až 80 pracovníků – a to byl jeden z důvodů, proč jsme požádali o rozhovor Ing. Františka Drobečka, jednatele firmy. Jak vznikla firma Zemědělská a dopravní technika (ZDT)? V roce 1993 nastala situace, kdy bylo třeba privatizovat státní podnik ZTS. Doba to nebyla snadná – podnik automaticky přišel o státní zakázky, hrozilo propuštění všech zaměst-
nanců podniku. Tehdy jsme s mými dalšími třemi společníky připravili privatizační projekt, ten byl schválen a my mohli začít budovat novou firmu. Ve firmě jsem tedy od začátku jejího působení, vedení společnosti sídlí v Novém Veselí – tam je část výroby a další výroba je tady u nás – v Bystřici nad Pernštejnem. Měli jsme i výrobní halu ve Velké Bíteši, tu jsme ovšem před časem prodali. Víme, že provoz v Bystřici se bude rozšiřovat, budujete novou výrobní halu. Co bylo hlavním důvodem stavby nové haly? Hlavním důvodem je jistě to, že máme zajímavý výrobní program, práce je tudíž dostatek a v důsledku toho i peníze na investice. Stávající podmínky jsou zastaralé a nevyhovující. Nezapomínejme na to, že za celou dobu existence i státního podniku se tu neinvestovalo. A to jak 4
S T AV Í
v oblasti zvětšení výrobních prostor, vybavení technologií, tak i vnitřního sociálního vybavení pro zaměstnance. Podařilo se nám prosadit návrh rozšíření firmy v Bystřici nad Pernštejnem, ovšem část výroby samozřejmě zůstává v Novém Veselí. Jaká kritéria byla rozhodující ve výběru stavby nové haly? Jak se vám podařilo přesvědčit společníky ze Žďáru, že lokalita v Bystřici je výhodná? Vypracovali jsme si podrobnou analýzu se zhodnocením možností, zda budovat v Novém Veselí nebo zde v Bystřici. Pro Bystřici poměrně jasně hovořily některé skutečnosti, jako poměrně rozsáhlé vlastní volné pozemky v areálu výrobního provozu dále existenční nutnost modernizace zastaralého provozu a v neposlední řadě i relativně zatím poměrně dobrá nabídka pracovních sil v požadovaných profesích v oblasti Bystřice. Výstavbu nových výrobních hal jsme začlenili tak, aby technologicky navázaly na stávající výrobní prostory. Podmínkou bylo to, aby výstavba v žádném případě nenarušila a neomezila stávající výrobu, abychom mohli dostát nasmlouvaným zakázkám. Časový rozsah výstavby musel být poměrně krátký - necelých 10 měsíců, z pochopitelného důvodu, vložené investiční prostředky se musí co nejdříve vracet. Proč by třeba svářeči měli chtít pracovat zrovna u vás? Se stavbou nové haly je spojené vybavení nadčasovými technologiemi, které daleko více usnadňují lidem práci. Například pro svářeče by mohlo být zajímavé, že nová hala bude vybavena centrálním odsáváním ze Švédska a kromě toho jednotlivá svařecí pracoviště i pro velké svařence budou mít lokální odsávání, takže téměř 100% zplodin od svařování bude odvedeno mimo prostor pracovníka. Bezpochyby lidé ocení také sociální zařízení. Stavíme s vědomím, že chceme, aby se lidem u nás líbilo, aby u nás rádi pracovali. Práce u nás je zajímavá, není jednotvárná, pracovník nevykonává stále dokola několik opakujících se operací nebo úkonů.Na druhé straně musí při práci přemýšlet, mít velmi dobré znalosti a dovednosti z oboru svařování, materiálů, musí umět dobře číst strojnické výkresy. Sestavení svaření jednoho svařence může trvat podle druhu víc než týden. Na halu, o které mluvíme, využíváte pouze vlastní prostředky? Výstavbu financujeme z vlastních prostředků, ať již z části volných, nebo z větší částí pomocí úvěrů. Zpracovali jsme také projekt a podali si žádost o udělení dotace z fondů EU. Projekt byl přijat a po ukončení výstavby bychom mohli získat menší dotaci ve výši asi 10 - 15 % .
HALU
Jaká byla spolupráce s radnicí při stavbě haly? Radnice přivítala naše rozhodnutí stavět v Bystřici. Nemůžu si stěžovat na spolupráci, ta hlavní část spolupráce s radnicí, myslím, je teprve před námi. V současné byrokratické džungli se pracovníci úřadu snažili, aby nás nebrzdili v realizaci stavby. Mohl byste nám blíže představit váš výrobní program? Vyrábíme dopravní techniku pro zemědělství a stavebnictví - návěsy, přívěsy, přepravníky zvířat, přepravníky stavebních strojů, některé zemědělské stroje - rozmetadla průmyslových hnojiv, rozmetadla hnoje. V oblasti dopravní techniky jsme vytvořili koncepci dopravního systému, který jsme nazvali příznačně MEGA, jenž se stal naším nosným výrobním programem. Jedná se o typovou řadu univerzálních nosičů a řadu výměnných nástaveb, hmotností 13 až 25 tun. Vyrábíme také v neposlední řadě ocelové konstrukce a pro finskou firmu sídlící v Holandsku vyrábíme sušicí pece. Náš výrobní sortiment je poměrně široký, představuje jen v typových výrobcích asi 40 druhů výrobků. Protože se jedná vesměs o výrobky poměrně rozměrné, náročné na výrobní prostory - na př. nejmenší sušicí pec je 12 m dlouhá a přes 20 tun těžká, největší, kterou vyrábíme a půjde do Kanady měří na délku přes 35 metrů a váží 80 tun, proto potřebujeme i odpovídající výrobní prostory. Asi 50% naší produkce směřuje do zahraničí. Dopravní techniku dodáváme do Dánska, kde máme již dlouholeté obchodní zastoupení na naše výrobky u jedné dánské obchodní
firmy, dále prodáváme v Holandsku, SRN, Slovensku, dlouhodobě vzájemně kooperujeme s firmou ve Francii. Sušicí pece prostřednictvím firmy Huhtamaki jdou do celé řady evropských a hlavně zámořských zemí, v poslední době jsme dodávali do Mexika, kam je naděje na další dodávky, vyrábíme do Kanady, jedná se o dodávky do USA. Dosud byla výroba sušicích pecí z prostorových důvodů možná jen ve výrobním provozu v Novém Veselí. Po výstavbě nové haly budeme moci i zde v Bystřici dělat tyto zakázky. Náročnost na výrobní prostory při výrobě dopravní techniky se s výrobou nových rozměrných výrobků neustále zvyšuje. I když jsme dnes s rozměry a hmotnostmi na hranicích legislativních požadavků, jsou stále požadavky na zvětšování přepravních objemů a tonáží. Když to přeženu, zemědělec by potřeboval sklidit úrodu při jedné jízdě. V některých zemích EU zřejmě neplatí stejné podmínky, po zkušenostech s dodávkami velkých návěsů do Německa. Čím si vysvětlujete naplněné výrobní kapacity, které vás svým způsobem tlačí do stavby nové haly? Je to jistě zásluha i obchodního úseku – rozšiřujeme odbyt našich výrobků, vyvíjíme výrobky nové. Naším důležitým zázemím je vlastní vývojová kancelář, vybavená konstrukčními systémy AUTODESK INVENTOR 10 a AUTOCAD 2006, která je tvůrcem všech našich výrobků a dokáže především velmi rychle reagovat na potřeby trhu i jednotlivých zákazníků. To nám pomáhá pokračování na str. 5
PREZENTACE FIREM
ZDT
S T AV Í
HALU
pokračování ze s. 4
pokrývat vysoké požadavky odběratelů na technicky náročnější výrobu. Kromě již zmiňovaného exportu se nyní snažíme proniknout na bývalé východní trhy – Polsko, Rumunsko, Maďarsko a další. Hledáme další a další cesty. Výrobu navyšujeme v posledních dvou letech cca 10 – 15 procent ročně. Je spojena vaše práce s cestami do zahraničí? Nejsem obchodník, takže když cestuji, tak už spíše soukromě. V minulosti, když jsem měl na starosti technický úsek a s tím spojený technický rozvoj a vývoj nových výrobků, poznávání technické úrovně srovnatelných výrobků a technologií ve vyspělých zemích byla nutností. Nyní rád poznávám pro mě nové a exotické země. Projel jsem 17 států USA, byl jsem v některých zemích střední a Jižní Ameriky, Afriky, Asie. To není až tak obvyklý koníček. Cestujete spíše po památkách nebo vás zajímá krajina?
To i to. Ale snad nejvíce chci poznat život v navštívené zemi. I když vím, že za krátkou dobu pobytu člověk nepozná dobře život v zemi. Traduje se i u nás spousta předsudků - například o Spojených státech někdo na ně nedá dopustit, jiný naopak je považuje za vysoce konzumní společnost. Člověk si udělá alespoň malý obrázek o té zemi. Třeba v Číně vidíte, jak země přímo „roste“, jaký je
tam rozvoj, jak pokračují přípravy na olympiádu, na EXPO, vidíte zápory, ale i klady současné diktatury a jak to vnímají lidé tam. Jinde mi zůstane největší vzpomínka na amazonský prales, plavba po Amazonce, lov aligátorů s Indiány na Rio Negro, nebo proplouváví pod vodopády Iguacu v Argentině. Nebo se vydáte v Mexiku a deštném pralese Guatemale po stopách tehdy vyspělých civilizací
Olméků, Májů, Aztéků, jejich nezapomenutelné architektonické komplexy. Bližší jsou pro nás historické stavby starého Egypta, ale nemůžete nevidět jejich velkou zanedbanost v ekologii, v biblické zemi Izrael kromě biblických památek poznáte trochu problémy soužití Židů a Palestinců. Když se díváte dopředu, čeho chcete ještě dosáhnout? Důležité je dokončit výrobní halu v Bystřici, připravit technologii, rozjet výrobu. Tím ale starost nekončí. Abychom byli schopni dodávat kvalitní výrobky i s kvalitní povrchovou úpravou, musíme se postarat o jejich předpovrchovou a povrchovou úpravu. Toto vyžaduje další prostory, stavební i technologické investice. Máme zpracován také projekt technického rozvoje do roku 2010, který zahrnuje zásadní inovace a vývoj výrobků včetně výrobních technologií. V této oblasti jsme začali jednat o spolupráci s VUT Brno, základem je dohoda o společném výzkumu a vývoji. Jindřich Pruška
NEPLÁNUJEME BÝT STRANOU Rozhovor s Mgr. Josefem Vojtou je důležitá. Velmi dobře ale spolupracujeme s ostatními stranami, ať už je to KDU-ČSL nebo ČSSD na místní i celostátní úrovni. Myslím, že jsme schopni se dohodnout na rozpočtu města. Dotace také dokážeme získat.
Jste zástupcem Sdružení za rozvoj města Bystřice, uvažujete o tom, že budete politickou stranou? V současně době jsme sdružení, neplánujeme být politická strana. Jsme orientováni na Bystřici a blízký region, proto se domníváme, že strana v tomto rozsahu není nutná. Nepoškozuje to svým způsobem vaše zájmy, například při získávání dotací? Chápu vás dotaz, samozřejmě silná politická strana ve vedení města
Zvýšili jste rozpočet města. Jak se vám to daří dosáhnout? Jednak z naší hospodářské činnosti a získáváním výše zmiňovaných dotací – v minulém roce se nám například podařilo získat dotaci na opravu tělocvičny na základní škole TGM ve výši 7,5 mil. Kč, na střechu ZŠ nádražní 6 mil. Kč, na muzeum čtvrtou etapu 5 mil. Kč a další. Z tohoto je jasně vidět, že jsme se soustředili na získávání dotací zvláště v oblasti školství a kultury, což je také naše priorita. Zástupci města byli zvolení mimo jiné také zásluhou široké základny fotbalového klubu, kterého jste jak vy tak starosta města příznivci. Dá se předpokládat, že také na oplátku do fotbalu budete investovat nejvíce ze všech sportovních klubů?
Teď tomu nerozumím. Tím chcete říct, že jsme vyhráli volby zásluhou fotbalistů v Bystřici? Odmyslímeli si mládež a děti, kteří tvoří nejširší základnu klubu a ti nemohou volit, tak těch 100 dospělých by nemohlo jednoznačně rozhodovat volby, ale podporu fotbalistů samozřejmě cítíme. O tom, kolik peněz a do které oblasti sportu půjde, rozhoduje komise sportu. V současnosti se hodně mluví o zimní hale. Myslíte, že město má na to, aby náklady na údržbu v budoucnu utáhlo? Myslím si, že ano. Domnívám se, že je to jedna z věcí, která Bystřici chybí. To nakonec vyplývá i z ankety, kterou jsme uspořádali pro občany města v rámci komunitního plánování. Faktem zůstává, že v okruhu 30 km není žádný zimní stadion. Spádová oblast tu je - jsou zde dvě základní školy a dvě střední školy, a tak si myslíme, že by byla využita. Nechceme nic velkého, potřebujeme halu zhruba na 5 měsíců s pětiti hodinovým provozem denně. Výdělečný tento zimní stadion zřejmě nebude, počítáme s mírnými ztrátami. Podle našich informací však na tom ostatní města ztrácí a dělá jim to díry v rozpočtu. Ať už mluvíme o Velkém Meziříčí, Žďáru n. S. a nakonec i Nedvědice má tyto potíže. Nemáte obavy, že to bude podobné? Určitě ne, nemůžeme se srovnávat s Velkým Meziříčím, kde se hraje 2. liga. Chceme se zaměřit spíše na širší veřejnost, aby děti a mládež co nej-
více využívali účinně svůj volný čas. Plánujete ještě nějakou jinou investici zásadního typu? Máme jasně vymezené priority rozdělené do několika oblastí. V té sportovní je to také například vznik atletického stadionu u 2. ZŠ, který je vlastně určen dvěma školám. Další prioritou jsou obecně školy, to znamená pokračovat v tom, co už jsme započali. Myslím tím zateplení škol, výměna oken apod. Také se zaměřujeme na údržbu bytových domů, na parkování ve městě - na provoz a jiné práce a s tím související. Necháváme si vypracovat studii, aby parkovací plochy byly v souladu se zelení. Vraťme se k problému bytů. V těchto státních bytech bydlí lidé, kteří pracovali v uranových dolech a dostali je s tím, že si je budou spravovat. Teď mají pocit, že jsou cizí a když chtějí něco třeba jen opravit, naráží na spousty problémů. Myslíte, že se to dá nějak zlepšit? Hlavně v oblasti úhrad oprav v těchto bytech. Já si myslím, že s nimi jednáme jako s rovnocennými partnery. Bohužel, když se podíváte do vyhlášky, zjistíte, že do drobných uprav bytů, které si nájemník hradí sám, patří spousta věcí. Ale vraťme se k tomu, že v těchto bytech je uplatňováno regulované nájemné za 18 až 19 Kč na m2. Porovnejme to s nájmem v bytech s tržním nájemným, které činí 38 Kč za m2. To je jednoznačně nespravedlivé. pokračování na s. 12 5
POLEMIKA, LITERATURA VYSOČINY
NAPSALI JSTE NÁM Vážený pane redaktore, oceňuji Vaši odvahu a odhodlání podlomit koženkové stereotypy mnohých rádoby odborníků minulosti a vtisknout na stránky „ODPICHU“ pochodeň pravdy, odvahy a statečnosti – hodnoty, které prozáří ty stinné stránky naší historie i přítomnosti a udělají přítrž překrucování a zamlčování dějinné pravdy. Do rukou se mi poprvé dostal časopis „Odpich“ a při pročítání jsem cítil, že se skutečně odpíchl od šedivých, zadušených a nic neříkajících polopravd minulosti a stanul vzpřímeně v proudu současného života. Svěží barevnou obálkou jsem vstoupil do „Stínů v nás i kolem nás…..“ Jako přímý účastník bojů na území Slovenska od Medzilaborců po Malou Fatru na stíhací jednotce RYS, složené z absolventů škol záložně důstojnických, prohlašuji, že mjr. BURLAK- velitel vojenské jednotky o síle 300 mužů, zbytku nejstatečnějších bojovníků UPA – ukrajinské povstalecké armády, která chtěla vybojovat svobodu Ukrajině, byl gentleman. 1. Naše raněné kamarády – vojáky – lékařsky ošetřil a rány ovázal. 2. Zajaté vrátil na naše postavení a co je nejdůležitější – nevyhledával střetnutí s námi. 3. Uvádím případ našeho vojáka, který zůstal v ležení banderovců přes noc a při ranní přestřelce ho Burlák chránil svým tělem, abychom ho nezasáhli. Chtěl projít se svou jednotkou na Západ a v případném střetnutí Západ – Východ by bojoval na straně Západu.
V Y C H Á Z Í N O C I VÍ R Pokud za posledních sto let vyrostl na Bystřicku básník, pokud vůbec kdy vzešel z našeho kraje nějaký opravdový poeta, je to určitě Michal Jurman. Narodil se v Novém Městě na Moravě (23. 8. 1982) a chodit se naučil ve Štěpánově. Vyrostl na Vysočině, dnes žije v Polabí. Už jako student gymnázia vyhrál básnickou „Soutěž s Parkerem“, v níž se sešlo 456 prací studentů gymnázií z celé republiky. Michal byl nejlepší. Už od 16 let publikuje v tisku, jeho verše tiskl například Host i Odpich, přispěl do tří knih svého otce. V polovině června úspěšně dokončil studium Divadelní fakulty JAMU obor Rozhlasová a televizní drama-
turgie a scenáristika. Jeho pořady vysílá rozhlas, mihl se i v televizních titulcích, většina jeho tvorby však na televizní zpracování teprve čeká. To podstatné vlastně teprve vznikne… Michal Jurman sestavil ke svým pětadvacetinám sbírku veršů, která vyjde o prázdninách pod názvem „Nocivír“ v nově založené edici „VYS-oko“ s ilustracemi Jany Dostálové. Sbírka Nocivír byla příznivě přijata odborníky a prakticky celá zazněla v pořadu Zelené peří Mirka Kováříka v Českém rozhlase 2 Praha dne 29. 3. 2007. Dnes přinášíme Michalovy starší verše, ukázka z Nocivíru příště.
MICHAL JURMAN * 23. 8. 1982 Nové Město na Moravě Absolvent divadelní fakulty JAMU, básník, dramatik. Vyrůstal ve Štěpánově nad Svratkou a na Buchtově kopci. Základní školu vychodil ve Sněžném (19881994) a v Novém Městě (19941997), absolvoval Gymnázium Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě (1997-2001) a v letech 2001-2007 vystudoval v ateliéru Antonína Přidala Rozhlasovou a televizní dramaturgii a scenáristika na Divadelní fakultě JAMU v Brně. V létě 2004 se oženil a přestěhoval do Brandýsa nad Labem, o dva roky později přešel do Neratovic. Sám působí pedagogicky na základní škole. Od středoškolských studií publikoval časopisecky (Rovnost, Novoměstsko, Vysočina, Host, Odpich). V roce 2000 vyhrál celostátní soutěž v poezii „Soutěž s Perkerem“. Autor rozhlasových pořadů a zatím nerealizovaných filmových scénářů. Přispěl do knih svého otce Kde hledat poklad (oddíl Propast, 2001), Mluvit jako prezident (oddíl Na půl huby…, 2003) a Jak být bohatý (oddíl Svízel vánků z Vysočiny, 2007). 6
Komunistická vláda vedená Gottwaldem bránila všemožně těmto ukrajinským vlastencům v přechodu přes naše území na svobodný západ za cenu zbytečných obětí mladé nekomunistické inteligence – budoucích záložních důstojníků. Jak uboze a komunisticky lživě vyznívá článek pana školního inspektora Miroslava ŠAJNARA z 16. 9. 1971 o zvěrstvech banderovců v konfrontaci se skutečným jednáním a záměrech vlastenců Ukrajiny. Z Vaší chystané knihy „Jak být bohatý“ jste ponořil do článku „Plná žumpa“ něco z toho, co mně připomíná odvahu a statečnost kolegů a kolegyň učitelů z padesátých let, kteří odmítli vnášet do mladých duší svých žáků jed třídní nenávisti, lži, podvodu a přetvářky zkroucené komunistické ideologie. Byli vyházeni – smeteni ze škol bez jakýchkoliv náhrad a jejich Kalvárie bohužel trvá do dneška. Dále mě zaujal článek „Konec války v Bystřici“. Vážím si nesmírně opravdových vlastenců, kteří byli odhodlání položit svůj život v boji proti německým okupantům jako dosud žijící můj přítel Vincenc Koutník, ale jsou mi odporní činy rádoby partyzánů, kteří vraždili vzdávající se vojáky na konci války, jako to uvádíte v článku „Konec války….“ Oddíl „Železárny Štěpánov“ mne zaujal nejen snahou o modernizaci a prosperitu podniku, o spolupráci s okolními podnikatelskými subjekty, ale především rozšiřováním sociální pomoci svým zaměstnancům jako příspěvky na dovolenou, sportovní a kulturní akce. Podnik nezapomíná ani na upevňování zdraví svých zaměstnanců s příspěvky na lázně a masáže. Je to chvályhodné. Přeji redakci ze srdce, aby neumdlévala, nedala se zastrašit pohrobky komunistického režimu a měla nadále dostatek sil mluvit pravdu, hájit pravdu a žít pravdu. Máte podporu politických vězňů padesátých let. Jste nám blízcí svojí odvahou. Josef Brázda, učitel, příslušník 3. demokratického odboje HODINA V DEŠTI Křehké skleněné tajemství na břehu Svratky matné obrázky dětství není důvod tajit a zdůvodňovat, už není čas lhaní a ubrečených nosů, v klínu hlubokých údolí na hladině temné řeky temné a tiché mé matky všechno je hebké vlhké a tiché, můj čas jen má, pro mě se trápící hodina, hodina v dešti, kterou miluji, které nevěřím, hodina co mě chce celého jako já ji, přesto ještě hloupě a nevědomky do sucha pospíchám.
ZATÍMCO SI BUDEŠ ČÍST… Zatímco si budeš číst znovu a znovu první kapitolu sehraji ji potají ve své mysli a bez chybičky tisíce panenek s utrženými ručkami bonbony na tajném místě nenáviděné kozačky věci stokrát známé řekla bys, svět je stejně tak tvůj, je náš a řekla bys to aspoň desetkrát takhle zavřeš knížku a nebudeš o tom nic vědět zas řekneš mi jedenkrát; jseš moc složitej a já dobrou noc.
SYN S OTCEM „Odkud jste, kde rostou takoví chlapi?“ vyskakují v dědině Rozkoš štamgasti ze židlí, jen tam ti dvoumetroví vkročí. Řeknou, že na Vysočině ve Štěpánově. Zrovna šlapou na Vranovskou přehradu na kolech, ale společně dělají i jiné věci. Oba hrají basketbal, vozí turisty k moři, chodí turistické pochody, čtou, diskutují a kriticky hodnotí politický život, literárně tvoří. Rozumí si. Když otec dostane chuť na kávu, nestačí ani promluvit a už se zvedá syn: „Jdu postavit vodu na kafe. Dáš si taky?“ Koukají na televizi, pořad nic moc a synek zatouží přepnout na ČT 2. Právě v ten okamžik tak otec učiní. Bez domluvy. „Ten Kavan je hroznej,“ vyřkne otec a syn naváže: „Teď jsem na to zrovna myslel.“ Měl by si přehodit, bleskne otci hlavou přesně ve chvíli, kdy syn vezme na kole za přehazovačku. Neměl by už střílet zdálky, napadne jindy otce a ve vteřině na něj mladý mrkne: „Už se nacpu pod koš!“ „Ta básnička je dobrá,“ řekne táta, aniž by jmenoval a syn přikývne. Ví dobře, která. Tak se jim to stává každý den mnohokrát. Právě teď se srazili hlavami ve dveřích. Oba se totiž rozběhli k počítači cosi zapsat… (Zpracováno dle Čítanky Vysočiny Hynka Jurmana)
POHLED DO NEDÁVNÉ MINULOSTI
TÉMA ČTVRTLETÍ - PRVNÍ MÁJ
I v Bystřici n. P. byl 1. máj v roce 1990 plný dobrých úmyslů a veselí. Nejmladší generace už asi neví, co je to První máj. Možná neznají ani Máchův první máj. Ti starší znají „dobrovolněpovinné“ chození do průvodů. Učitelé si dělali čárky u jmen žáků, kronikáři počítali účast na každé dědině a počtem se chlubili v obecních kronikách. A ti vyšší soudruzi se chlubili údajnou masovou podporou své politiky. Kde se tradice Prvních májů vzala? V Chicagu stávkovali 1.5.1886 dělníci (uvádí se 40 až 90 tisíc) za osmihodinovou pracovní dobu. V následujících dnech pokračovaly střety dělníků (značeni i jako „levicoví teroristé“) s policií (i jako „bojovníci proti teroristům“). Mrtví byli na obou stranách a v roce 1890 přijala II. internacionála 1. květen za Svátek práce. Dělníci často ani nevěděli, jak jej mají slavit. Ostravští horníci třeba nechali hned v roce 1890 sloužit slavnou mši svatou. Údajný svátek práce lze podle Ivana Motýla (Týden) správněji nazvat svátkem politického zneužívání. Před 80 lety se mezi sebou hádali komunisté a sociální demokraté, kteří obvinili komunisty, že „kupčí s horkou dělnickou krví“ a že jejich strana je „stranou morální zkázy, denunciantů a špiclů“. Nic takového dnes Paroubek Filipovi neříká… Tehdy se příznivci obou levicových stran nejednou poprali. V roce 1933 se 1. máje zmocnil jako svátku dělníků i Hitler. Římskokatolická církev zavedla zase od 1.5.1955 svátek svatého Josefa Dělníka. „Náš pochod bude výmluvnou odpovědí všem kazimírům a pomlouvačům,“ psalo Rudé právo před 1. květnem 1977, aby se vymezilo vůči Chartě 77. Tehdy prošlo Prahou 300 000 účastníků, v čele šly bloky milicioná-
Kdopak to kontroluje prvomájový průvod v Bystřici? Že by gestapák?
řů a Brigád socialistické práce. Dnes se scházejí hloučky sedmdesátníků a anarchisté se perou s neonacisty. A jak se slaví 1. máj na Bystřicku? Historicky prvním místem v širokém okolí byl Štěpánov, kde se slavil Svátek práce už v roce 1891. Tuhle prioritu dokonce připomínala pamětní deska od akademického sochaře Arnošta Košíka na bývalém Orátorově hostinci. Nebyl to zrovna nejhorší reliéf, škoda, že jej po pádu totality nechali soudruzi odstranit a nijak výrazně se o něj nezasadili. Ovšem i štěpánovští slévači neslavili každoročně. Pokud dostali v železárnách dva sudy piva, dali jim před uvědomělou oslavou přednost, jak dokládají historické prameny. Ještě za Husáka chodilo ve Štěpánově do průvodu až 423 občanů. Po pádu totality se scházeli soudruzi na Zubštejně, později ve Štěpánově před hospodou. V roce 2005 už museli za oslavou až do Žďáru a ze Štěpánova tehdy odjeli pouze čtyři účastníci! Podobně účast na oslavě Svátku práce upadla i jinde. Kde zůstávají vzpomínky na mohutné oslavy v Bystřici či v Nedvědici, kam se sjížděli dobrovolně i z donucení účastníci z okolních dědin?
V průvodech nesměly chybět portréty nejlepších soudruhů. Mnohé z nich samotní komustisté zavřeli, některé i popravili... Zjišťovali jsme, jak se slavil 1. máj v roce 2007. Co myslíte? Oslovili jsme představitele obcí Zvole, Rozsochy, Vír, Dalečín, Lísek, Nedvědice a dalších. Nikde nic, zněla odpověď! V Bystřici byl jedinou akcí start akce „S Vodomilem Zubří zemí“, při níž zahrála před muze-em dechovka a kromě aktivních účastníků s koly se přišly čtyři desítky lidí podívat. Ani pondělní noviny nepřinesly žádnou zprávu o oslavách na území bývalého okresu. Jedinou výjimkou byly Petrovice, kde šlo ovšem o recesi! Obcí projížděly alegorické vozy ozdobené nápisy. Ironií bylo, že některé vyvěšené transparenty se používaly dříve s vážnou tváří… Že už by dnes Svátek práce nikomu nic neříkal? Neznectili zase jednou komunisté dobrou myšlenku a nepřičinili se tím o její zapadnutí? Hynek Jurman foto: Karel Skalník, Antonín Špaček, archiv Městského muzea Bystřice
Košíkovo výtvarné dílo štěpánovští komunisté neuhájili...
P O T O M C I Č E R N É H O PA RT Y Z Á NA navzájem. Když někdo získal něco
Dodnes se na Vysočině vzpomíná na partyzána Serinka. Josef Serinek uprchl 15. září 1942 z tábora v Letech
u Písku. Nejdříve se snažil ukrýt a přežít, ale brzy začal pomýšlet na odplatu. Vždyť mu v táboře utloukli manželku a děti čekal transport a plynová komora. Při své cestě do bezpečí se dostal na Českomoravskou vysočinu, do lesnatého a nepřehledného kraje, kde bylo poměrně snadné najít dobrý úkryt a kde se také mohl spolehnout na pomoc vesničanů. V září 1943 už měl kolem sebe 28 uprchlých zajatců, oddíl tedy měl dostatek členů, chyběly mu však zbraně. První bubínkový revolver získal Serinek od Žličaře z Daňkovic. Uprchlíci se ukrývali nejvíce ve Vese-
lí u Jaroslava Novotného a postupně si v nedalekém Haklově lese vybudovali tři zemljanky. Další měli na Kutinách, u Daňkovic a později i pod Ubušínkem, u Věcova a u Krásného. Serinek byl nejen odvážným Cikánem, byl též inteligentním a pravdomluvným chlapem. O svých druzích zaznamenal často svědectví, na které nemohli být partyzáni a jejich příznivci pyšní. Také proto se nikdy jeho vzpomínky do oficiální literatury nedostaly a nejrůznější „znalci“ je raději opomíjeli. Serinek dokládá, že Rusové okrádali nejen obyvatele vesnic, ale i sebe
lepšího, hned se na něj ostatní vrhli. Vloupali se i do chaty malíře Josefa Fialy ve Valdorfu (dnešní Podlesí u Sněžného). Malíř s voláním o pomoc uprchl. Přitom právě on ukrýval Lužu a Grňu. Jindy vykradli v Daňkovicích evangelického faráře Jana Amose Wernera. A sedlákovi dokázali ukrást i poslední kabát. Na Odranci sebrali Serinkovi partyzáni dvě kola, v Sulkovci zase budík. Když začal zvonit, Rusové ho v úleku opravdu rozstříleli. „Ti jen pití, žrádlo a zábavu,“ chapokračování na str. 8 7
L ITERATURA ,
NÁZORY , RŮZNÉ
P O T O M C I Č E R N É H O PA RT Y Z Á N A
pokračování ze str. 7 rakterizoval ruské spolubojovníky doslovně. „Jen někoho zabít, proč to dělali nepřemýšleli a bylo jim jedno, zda jsou vinní či nevinní.“ Do této charakteristiky nezahrnul pouze tři ruské členy oddílu. Zdaleka nejhorší však bylo, že mnozí partyzáni šmelili za kořalku i pistole, které Serinek tak těžko sháněl. Podle jeho vzpomínek měli v létě 1944 všichni dohromady jen asi 15 revolverů a pistolí. Sám Serinek dostal od své budoucí manželky vojenskou pušku a 200 nábojů. V říjnu 1944 vedl Serinek s Bachmutskim trestnou výpravu do Přibyslavi na četníky. Málo se ví, že součástí Svatoňova rozkazu byl i tajný pokyn, aby Serinek zastřelil případně zraněné partyzány z vlastních řad. Poslední válečné Vánoce trávil Serinek ve Spělkově, i s dalšími chodil drát po chalupách peří. Serinek samozřejmě vzpomínal i na poctivé bojovníky. Za celou dobu jeho oddílem (nazývaný Černý po Serinkovi) prošlo na 150 sovětských uprchlíků, z nichž ho však mnozí chtěli zastřelit. Příčilo se jim, že je černý cikán vede k mravnosti a slušnosti. Pokud zpočátku spolupracoval Serinkův oddíl nejvíce s Radou tří, po
příchodu sovětských výsadků se tato spolupráce zaměřila na skupiny Jermak a Doktor Miroslav Tyrš. Večer 15.12.1944 proběhla ve Veselí schůzka vedení Černého, Tyrše a Jermaku a bylo na ní rozhodnuto o zařazení Serinkových mužů do obou větších skupin. Sovětší uprchlíci byli vzati do stavu Jermaku a Češi i se Serinkem přešli k Tyršovi. U tyršovců vydržel Serinek jako zástupce velitele skupiny zbytek války, účastnil se například květnového přepadení bystřické školy a dožil se svobody. „Serinek byl úžasně dobrý člověk,“ nemohl zapomenout ještě koncem roku 1997 jeho bojový druh, tyršovec Vincenc Koutník. Podobně vzpomínali i jiní. Po válce provozoval Josef Serinek známou hospodu „U Černého partyzána“ ve Svitavách na Pražské ulici při výpadovce na Litomyšl a na odboj zanechal cenné paměti, které diktoval Janu Tesařovi na podzim 1963. Snad proto, že partyzánský život popisoval velice objektivně, je normalizátorští historikové nebrali v potaz, ač jinými „vhodnějšími“ vzpomínkami se oháněli ostošest. Až letos by vzpomínky měly vyjít tiskem. Když místo plánovaného příjezdu Serinka s vnukem přišlo do Proseče k Hartmanům jenom jeho parte, napsa-
la paní Hartmanová: „Tak odešel dob- ného syna i dceru Jiřinu (1970). Po rý člověk, který za okupace mnoho měnové reformě 1953 byla hospovykonal, přestože to byl Cikán.“ da U Černého party-zána zavřena a V dávno zavátých stopách party- Josef Serinek pracoval jako skladník zána Serinka zavítali letos na jaře na v TOS Svitavy, později v OSP. Ještě Vysočinu jeho potomci. Konkrétně jako důchodce pracoval v cihelně. syn Zdeněk Serinek (nar. 8.10.1946 Zemřel ve Svitavách v roce 1974, v Poličce), jenž žije v České Třebo- když o čtyři roky přežil manželku. vé, ale pobýval i v Bystrém, pracoval Poslední dobou se v literatuře jako traktorista a dnes dělá ve firmě (např. Legenda bez legend a poté likvidující kovový odpad, a vnuk často v novinách) objevuje jméno Zdeněk Serinek (nar. 14.12.1967 v partyzána v podobě Serynek. Bořivoj Ústí n. Orl.), který dnes žije v Kopidl- Nebojsa však zůstal u původní verze, ně, má tři děti a pracuje jako seřizovač proto rád slyšel slova potomků: výrobních linek. Oba se zajímají o „Je to nesmysl, podívejte! Všechosudy svého předka, proto pobesedo- ny doklady máme s měkkým i, vždy vali s Bořivojem Nebojsou, zakoupili jsme byli Serinkové!“ si partyzánskou literaturu a prozradili Hynek Jurman něco z rodinného archivu. Jejich předek Josef se seznámil ve Veselí s Marií Zemanovou (roz. Kudovou). Ta za války ovdověla a po válce se za Josefa provdala a odešla s ním do Svitav. Z prvního manželství měla syna Mirka Zemana (nar. 1942), se Serinkem pak měla syna Zdeňka a dcery Marii a Květu. Zdeněk Vnuk a syn Josefa Serinka má kromě stejnojmen-
H YN EK JURMA N PR ÁVĚ VYŠ E L : A Ž NA D NO
AŽ NA DNO Školení se nekonalo. I Stázička z toho byla špatná. „Někdo ředitelce volal,“ špitla smutně. „Hned se na tebe přišla vyptávat a chtěla vědět, odkud se známe. A školení zrušila.“ Průser! Pan Kubíček musel honem na pracovní úřad. O Táni už nechce slyšet. A Šalbabovi jinak neřekne než všehoschopný hajzl. Zrušil mu i tu práci, která měla být spíše za trest… Na pracáku musel vystát dlouhou frontu a fronty Kubíček nenáviděl. Pak s ním úřednice vyplnila nějaká lejstra a bylo! Že by mu měla nabídnout práci? To si myslí jenom laici, pracovní úřady přece práci nemají! Místo práce dostal pan Kubíček „Potvrzení o vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání“. Vůbec si neuvědomil, že by měl přerušit provozování své symbolické živnosti, která spočívala v příležitostním prodeji nějaké knihy a v občasném odjetí zájezdu. Za tři dny otvíral doporučený dopis: 8
„V registru OP VZP jste dosud přihlášen jako OSVČ a současně jste evidován na Úřadu práce.“ Pan Kubíček byl v dalších nesnázích. A to ještě nebylo všechno. Okresní správa sociálního zabezpečení si řekla o zálohu 4 024 měsíčně, na důchodové pojištění měl podnikatel Kubíček odvést dalších 1 192 korun. A o podporu by samozřejmě přišel. Byl z toho naprosto zmatený. Kdosi jiný mu zas tvrdil, že vždy do osmého v následujícím měsíce musí zaplatit VZP zálohu 1 143 korun a OSSZ částku 1 192. Ať už to bylo jakkoliv, bylo to mnoho. Pan Kubíček honem pozastavil živnost a oznámil změny registračních údajů na finančním úřadě. Stal se horlivým vymetačem úřadů. ÚP, VZP, ŽÚ, FÚ, OSSZ, to byli teď jeho partneři! A všude fronty a beznadějné čekání! Místo dvanácti a půl tisíce nemocenské už bral jen sedm tisíc podpory. Za tři měsíce mu ještě sedm stovek seberou. „Žes nedržel hubu a krok,“ litovali Kubíčka jeho staří rodiče. „K ubohosti a absurditám já nemohu mlčet. Člověk, který vyzná s koncilem, že má toliko jedno oko, třebaže ví, že má oči dvě, nezískává nic, nýbrž ztrácí všecko, protože ztratit rozum a svědomí znamená ztratit základ svého lidství…“ recitoval Kubíček statečně klasika. Táňa teď nemohla zrazovat jeho existenční záměry, jenže už nebylo ani kam se hlásit. Své nedávno ukončené studium hodlal Kubíček využít ve funkci vedoucího sociálního pracovníka střediska D-STOP, ale přednost
dostala „vhodnější pracovnice“. Co na tom, že do roka bude na mateřské dovolené? To se může při vší vhodnosti přece stát… „Pitomci! Co ty bys pro ně udělal dobré práce,“ mínili přátelé pana Kubíčka nad těmi vedoucími, kteří ho stále odmítali. Šalbabovo sémě však spočívalo příliš hluboko. „Co není na škole Kubíček, je zbytečné tam posílat pozvánky na kulturu. Nikdo z té školy už s žáky nikdy nepřijde,“ konstatovala pracovnice muzea. Pan Kubíček se ze zoufalství dále hlásil do konkurzů. Stále dokola psal a rozesílal vlastní životopis, pořád žádal o výpis z trestního rejstříku, psal čestná prohlášení, že nebyl studentem Vysoké školy Felixe Edmundoviče Dzeržinského při Radě ministrů SSSR, popisoval průběh zaměstnání, lepil kolky na ověřená vysvědčení a diplomy. Stále nic. „Teď máš to režné roucho, tak si ho užívej,“ smáli se přející čtenáři jeho fejetonů. „Připoutej se ke stěžni a raduj se z vábení Sirén. Užívej si Kyklopa! Jen ne tišinu, jenom ne mělčinu! Plav si, smrade!“ Když jsem ho potkal, řekl jsem asi dost pitomě: „Buď rád, že máš tolik času. Jezdíš si na kole, píšeš… Určitě jsi zvládl několik knih. Jednou na to období budeš hrozně rád vzpomínat!“ „Ani nevíte, jak je to hrozné, když je každý den neděle. To řekl Werich, když nemohl hrát,“ odvětil mi Kubíček nevesele. Červencem mu skončila podpora v nezaměstnanosti. V srpnu mu přiznali dávku sociální péče ve výši 3 520
korun. Dostal ji však až v září a musel vyplnit čestné prohlášení, že nemá žádný větší majetek ani větší úspory. Dostal se na úplné dno. Mezitím naštěstí vyhrál konkurz do cestovní agentury a od září začal pracovat. Ten rok neútěšného tápání ho nakonec zocelil a dodal mu elánu. Nemá rád technokraty, flexibilní hřbety a štítí se lidí, kteří mají místo srdce ekonomii. Přibývá jich! „Každý by si to měl prožít,“ říká však pan Kubíček s úsměvem při pohledu do zpětného zrcátka. Ale do té bedny ještě stále nenakoukl… A zase si nedá pokoj, bude prý vydávat nové fejetony pod názvem „Vichr kolem nás“. Když jsem ho chladil, že mu zase přibude nějaký nepřítel, vůbec nezakolísal: „O to přece nejde! Podlost je potřeba vymýtit, a to se nepovede, když se na ni neukáže! Přece nejde o to, projít co nejschůdněji ke smrti! Převlékat kabáty, kličkovat, přikyvovat Plašmuškům. Já nikdy nepřikyvuji, já se snažím myslet! Jdu po své cestě a nechci z ní scházet ani na krok. Chci být pořád svůj. Nechci, aby jednou někdo řekl, že jsem sešel z pěšiny. Ale nedělám to kvůli těm řečníkům, já chci prostě takový být! Jen nepřikyvovat…“ Přinášíme ukázku z nejnovější, už pětadvacáté, knihy Hynka Jurmana „Jak být bohatý“. Rozhlasovým pásmem „Svízel vánků Vysočiny“ přispěl Michal Jurman. Knihu seženete u svých knihkupců nebo přímo u autora.
KOCOURKOV A MASARYK
JE V LE ET T ÁK U TGM N NE E BO BA R RÁ Á K? Až na hodně dalekých místech si stěžoval starosta Krychlička s místostarostkou „revoluční“ obce Kocourkov. Prý na propagační leták o jejich baště dal redaktor Potůček samé závadné fotky: dvakrát kostel, jednou faru a nakonec svůj dům vlastní! „Jenže já psal jenom text, do fotek jsem vůbec nemluvil,“ kroutil hlavou Potůček při vzpomínce, kterak ten revoluční starosta měl jako textovou prioritu absenci jakékoliv zmínky o rodácích, kteří mu ideově nevyhovují. Takže propagoval jediného docenta Klacka, o němž ovšem nevěděl, že je také silně věřící… Nejvíce Potůčka překvapilo, že stížnost nemířila přímo k němu. Proč obtěžují starostu cizího města, který nemá s letákem nic společného? Ale nic překvapujícího u „pokrokového“ starosty, který není schopen jednat s občany, před nimiž utíká, nic nevyřídí na úřadech, kde jen blekotá a nikdo
mu nerozumí, a jenž se rozešel i s představiteli své rodné strany, kteří kvůli němu skládají mandáty, přestávají pracovat, osnují proti němu články i plány, jak potentáta sesadit. A starosta Krychlička kádruje na prahu 21. století lidi tak, že je třídí i podle toho, kdo s kým kamarádi, kdo s kým chodí na výlety nebo kdo se s kým dokonce nechá vyfotit! Média, která se vymykají jeho kontrole, k smrti nenávidí, jakýkoliv cizí názor mu vadí a na redaktora Potůčka směřuje výhrůžku: „Na toho taky dojde, jen co bude mít obec více peněz!“ Že by chtěl někoho likvidovat z obecního rozpočtu? Při objednávce vlastivědné studie určil také jedinou prioritu: „Aby tam bylo něco, co nemá Potůček!“ Jenže v zájmu objektivity je třeba říct, že v onom letáku byla vytištěna socha spočívající právě u zápraží Potůčkova. Fotografa tehdy vozil Potůček sám, socha toho
ilustrační foto umělce zaujala natolik, že máčkl na spoušť, a stejná fotka později oslovila výtvarníka, který ji sám o své vůli zařadil. Jenže z Potůčkova domu zůstaly v záběru stejně jenom chabé
útržky dvou schodů. Že by tohle vadilo starostovi? To přece není možné, podle těch schodů nikdo dům poznat nemůže. Natož jeho obyvatele! Nevadí spíš podoba té sochy? Kdo je na ní? Přece Tomáš Garrigue Masaryk! Intelektuál! Fuj! Filozof! Fuj! Demokrat! Fuj! Údajný nepřítel dělnictva! Fuj! No jo, Masaryk může vadit starostovi Kocourkova z „revoluční“ strany. Ale místostarostce, která by měla jako pedagožka masarykovské zásady ctít? Proč té? Ale není nejdůležitější, že s výjimkou těchto dvou potentátů už nikomu jinému fotografie nevadí? Vždyť ti dva představují nějakých 0,25% obyvatelstva Kocourkova, to se přece dá přejít… Rozhodli jsme se, že Krychličkovu výtku k letáku vyvrátíme. Řekneme starostovi i místostarostce, kdo to byl Tomáš Garrigue Masaryk, aby jim už příště tolik nevadil. Jaroslav Matoušek
ODPOVĚĎ STAROSTOVI KRYCHLIČKOVI
KDO TO BYL MASARYK TGM V ROVEČNÉM Dovolíme si odpovědět starostovi Krychličkovi ukázkou z projevu, který zazněl 28.10.1998 v Rovečném při odhalování obnoveného pomníku padlých. Rovečínští si tehdy pozvali jako hlavního řečníka Hynka Jurmana. Z jeho výstižného projevu otiskujeme podstatné části. -JM…Nechci však hovořit pouze o státníkovi. Masaryk byl univerzitním profesorem, filozofem, spisovatelem a především vzdělaným člověkem. Už v roce 1912 vyhrál v anketě na prezidenta případné republiky a vzápětí byl navržen na Nobelovu cenu míru. Svou pílí a pracovitostí se stal osobností světových dějin. Masarykem, podobně jako Komenským, se často ohání kdejaký politik, vědec, učitel i úředník, ale kdo z nich nějaké jeho dílo přečetl? Pokud to někdo učiní, zjistí, že i po sto letech za Masarykem myšlenkově zaostáváme. Tento syn služky a negramotného kočího dokázal totiž zaujmout fundované stanovisko k řadě problémů našeho světa. Připomenul bych alespoň otázku rodiny a manželství, problematiku školy, výchovy a vyučování („Vývoj školy, to je i vývoj demokracie“ a „Do školství více prostředků,“ hlásal Masaryk), problematiku vlastnictví (Masaryk upřednostňoval soukromé vlastnictví, neboť v zájmu pokroku je osobní vztah), ale i třeba otázku komunizmu (zde odmítal třídní boj
a naopak ctil důležitost osobnosti a géniů) nebo trestu smrti (Masaryk věřil, že bude zrušen, ale odmítal dát pardon vrahům, protože právě oni spáchali vraždou těžké bezpráví) či teologické otázky (odmítal zpověď, o níž není v Bibli ani zmínka, a vadilo mu, že se náboženství přelévá do pouhých obřadů). Masaryk odmítá umělé vylepšování minulosti našeho národa a postavil se jednoznačně proti Rukopisům ve sporu, který ovládl celou naši vlast. Byl za to štván a z národa vykázán „jako šeredná hlíza“, jak napsaly Národní listy. V době hilsneriády, kdy byl z vraždy mladé dívky bez důkazů obviněn žid Hilsner, odmítl Masaryk tmářství o rituální vraždě, začal studovat kriminalistiku a žádal rekonstrukci zločinu. Byl za to rozvášněným davem vyhnán z Polné kamením a vlastní studenti ho nepustili ke slovu. Byl tak nešťastný, že chtěl natrvalo odjet do Ameriky. Nakonec se nám všem jeho oběť vrátila, neboť Židé ovládali světový tisk a o české věci vždy psali příznivě. Masaryk je nám příkladem v tom, že se dá všemu naučit. Sám byl vzdělaný, a mohl se proto vyjádřit k libovolné problematice. Jen lidé takto moudří se nenechají umlčet žádnou totalitní mocí a nestanou se nepřemýšlející loutkou v rukou mocných. Chtěl bych konečně obrátit naši pozornost k tomuto pomníku. Byl v Rovečném odhalen k 10. výročí vzniku republiky 28. října 1928 na paměť tohoto slavného výročí,
ale též na památku rovečínských padlých. Pomník byl korunován bustou T. G. Masaryka, kterou vytvořil známý sochař Julius Pelikán, jehož sochy TGM známe např. i z Věchnova, Kadova, Sněžného či z jeho rodného Nového Veselí. Našly se však režimy, jimž vadil i kamenný pomník. Byli to němečtí okupanti, kteří nechali odstranit bustu a zamazat část textu, a byli to komunisté z doby normalizace, kteří koncem roku 1985 také odvezli Masarykovu bustu. I kdybychom neznali žádný ze strašných zločinů komunizmu a fašizmu, už jen fakt, že oběma těmto režimům vadil kamenný pomník v Rovečném, by nastolil otázku: Proboha, co to bylo za režim, co to bylo za dobu!? …Tento pomník padlým s bustou
prezidenta Osvoboditele je pro nás symbolem, že doba není zas tak zlá, že v tom podstatném si nemůžeme stěžovat. I když si stěžujeme stále... „Každý nespokojený člověk má nerad své povolání, a proto nadává na politiku, na poměry a na celý svět! “ říkával právě Masaryk. Dámy a pánové, chtěl bych nám všem popřát odvahu, aby naše životy byly plné a plodné, abychom jen nepřekáželi, ale aby tu po nás zůstalo něco pozoruhodného i v době, kdy my tu už nebudeme. Vždyť Masaryk, a tím bych chtěl svůj projev zakončit, též řekl: „Lidé se bojí smrti, ale přitom žijí položivot bez obsahu, bez lásky, bez radosti.“ (Hynek Jurman, 28.10.1998, kráceno)
Renovovaný pomník v Rovečném s bustou T. G. Masaryka 9
PREZENTACE FIREM
Na slovíčko, pane hospodský „ P R AC U J E M E 1 2 - 1 4 H O D I N ! “ Myslím si, že hosté mají mít možnost volby. Vyvařujete i pro místní firmy? Ano, některé firmy od nás odebírají obědy na stravenkový systém v ceně 38 Kč za oběd. Tímto způsobem se u nás stravují i důchodci z Hotelovky. Ceny hotových jídel se pohybují mezi 40ti až 50ti Kč. Plánujete na hotelovce ještě nějaké úpravy? Máme v plánu vybudovat předzahrádku aby posezení bylo příjemné a hosté si zde odpočinuli, také chceme vybudovat koutek pro děti.
Pan Josef Novohradský patří mezi známé podnikatele našeho města. Bezesporu proto, že provozuje restaurační služby a prodejní stánky; a to je oblast, kterou využívá většina obyvatel města. Požádali jsme jej o chvilku času a zeptali se ho na pár otázek. Pane Novohradský, jak dlouho už vlastně v pohostinství děláte a baví vás to ještě? Má práce mě baví, protože jsem v tomto oboru vyučen. Pracuji v něm již 50 let. Se svou manželkou soukromě podnikám od r.1992.
koupíme a postavíme zde pension a restauraci podle svých představ. Na podnikáni jsem si musel půjčit, finance jsem na to neměl. Jaká je její současná kapacita a jak moc je vytížená? Kapacita penzionu je 35 lůžek přičemž nabízíme 1, 2, 3 a 4lůžkové pokoje. Kapacita restaurace je 80 míst, nekuřáckého salonku 40 míst a vinárny U Kočky je 35 míst. Konají se u nás svatby, promoce, srazy a veškeré oslavy. V podstatě zákazníkovi vyhovíme po všech stránkách. Myslím, že i ceny jsou
Proč točíte plzeňské pivo? No protože plzeňské pivo je celosvětově uznávané. Točíme Plzeň, Gambrinus, Kozel černý a nově taky Master řezané. Využíváme technologii točení piva tzv. z tanku. To znamená, že pivo je dováženo v cisternách, neprochází pasterizací. Tudíž si zachovává všechny biologické hodnoty, vitamíny a chutě. Přísně se kontroluje předchlazení a skladování piva při 7° C a čistota trubek a veškerého pivního zařízení. Sanitaci provádí odborná firma. Jsme držiteli certifikátu za kvalitu točeného piva. Když se na vaše podnikání díváte dnes, udělal byste něco jinak? Nevím, co bych udělal jinak. Ale musím říct, že podnikání pro soukromníka je velice těžké. Své problémy musíte řešit sám, nikdo vám nepomůže, ať už z městského úřadu, tak z podnikatelských kruhů. Vadí mi také například složitost zákonů v účetnictví, které se neustále mění. Jakou máte podporu města, případně státní správy ve vaší práci?
Jste bystřický rodák? Ne nejsem bystřický rodák, ale od svého dětství jsem jezdil s rodiči do Víru na chatu a Vysočina mě učarovala. Postavit penzion v Bystřici byl váš nápad? Jak jste se k němu vlastně dostal? Dozvěděl jsem se, že tato hotelovka je na prodej a po domluvě s manželkou jsme se rozhodli, že ji 10
u nás přijatelné a to jak na stravování, tak na nocleh, kde máme slevy na delší pobyty a pro zájezdy a ubytování dělníků. Pokoje jsou komfortně zařízené s veškerým sociálním zařízením a televizí. Máte v Bystřici jedinou nekuřáckou restauraci. Domníváte se, že je nutné zákonem či nařízením stanovit, kde se kouřit může a kde ne?
Každá strana má ve svém volebním programu podporu malého a středního podnikání. Staré vedení města nám s ničím nepomohlo, nové nám přislíbilo pomoc. Co se vám osobně podařilo a co naopak ne a proč? Podařilo se nám vybudovat vlastní podnik, zatím se nám ale nepodařilo ho vybudovat podle naších představ. V čem vidíte klíč k úspěšnému podnikání? Každodenní tvrdá práce. Pracujeme s ženou 12 až 16 hodin a doma jsme k dispozici kdykoliv. Jak na to reagují vaši blízcí, když vás práce stojí tolik času? Naše děti říkají, že se musí hodně učit, aby se nestaly otroky své vlastní práce tak jako my. Jste s tím, co jste dokázal, spokojený? Tato práce nás těší a z každého zlepšení máme radost. Největší odměnou pro nás je, když dostanu pochvalu od spokojeného zákazníka, to je to, co nás žene dál, kvůli tomu to děláme. Máte čas i na nějaké koníčky? Našim koníčkem je naše práce. Moc času nám nezbývá a ten se snažíme trávit s dětmi. Jaké je vaše motto? Když spadneš, tak vstaň. Snažím se vybudovat něco, co má smysl pro město a udělat spokojené zákazníky, kteří se k nám rádi vracejí. Vysočina je zatím neobjevenou oblastí i když v posledních letech se toho v Bystřici nad Pernštejnem hodně udělalo pro turistický ruch. My se snažíme nabídnout takové služby, aby se k nám zase turisti rádi vraceli. Jindřich Pruška
ZPRAVODAJ SPOLEČNOSTI FRANTIŠKA KROHA, KULTURA
KDYŽ MLADÍ SOUTĚŽÍ vybrali vítěze, kteří byli odměněni poukázkami na nákup papírnického zboží. Výtvarníkům se nejvíce líbil Zubštejn od Blanky Kudové z Olešnice a pak práce gymnazistů Jany Shromáždění u karasínské myslivny a Jaroslava V polovině dubna proběhly Matouškových, sourozenců ze Štěv Bystřici nad Pernštejnem druhé pánova. ročníky dvou kulturních pořadů, V neděli 15. dubna se tísnila literární akce Pflegrův Karasín dobrá stovka příznivců výtvarného a výtvarná akce Jíchova Bystřice. umění ve výstavní síni Městského Obě byly spojeny se soutěžemi pro muzea v Bystřici na vernisáži akastudenty i dospělé. demických malířů Jiřího Štourače Do výtvarné soutěže bylo dodá- a Tomáše Smetany a akademického no 24 děl od studentů ale i dospě- sochaře Jiřího Plieštika. V úvodlých tvůrců. Některé byly provede- ním slově představil skvělé autony olejem a zarámovány, jiné byly ry Hynek Jurman, jenž mimo jiné odevzdány na výkresech. Z památek pronesl: „Není u nás mnoho lepších Bystřicka se největšímu zájmu tvůr- věcí v oblasti moderního výtvarnéců těšily Zubštejn (4x), rozhledna ho umění. Dá se říci, že to nejlepv Karasíně (3x), kostel ve Štěpánově ší máme momentálně v Bystřici.“ (3x) a kaplička v Ujčově (3x). Mla- Za pravdu mu dává velký zájem dé výtvarníky samozřejmě oslovil o výstavu a dobré ohlasy znalců. i Pernštejn, Templ v Dolní Rožínce Ke zdaru programu přispělo a kostely ve Vítochově a Černví- i vystoupení barokního ansámblu ZUŠ ru. Největší zájem vzbudila soutěž pod vedením Lenky Macháčkové. v žácích ZŠ TGM v Bystřici a ZŠ Mezi návštěvníky jsme mohli poznat i mnohé další výtvarníky (rodina Rossí, Miloš Sláma, Václav Mach-Koláčný), ale i básníka a rozhlasového redaktora Miloše Doležala či jednoho z nejlepších současných polských básníků Wojciecha Wencela. Úspěšnou akci uspořádalo Městské muzeum v Bystřici a Společnost Jiří Štourač a Jiří Plieštik Františka Kroha. Štěpánov, solidní účast měli i stuPflegrův Karasín pořádal Kulturdenti bystřického gymnázia. Pozo- ní dům Bystřice a SFK. Recitační ruhodnými omalovánkami z širšího soutěž měla vysokou úroveň díky okolí Bystřicka se prezentovali žáci žákům bystřického gymnázia a ZŠ 6. třídy ZŠ ze Štěpánova. Akademič- TGM, porota měla práci nelehkou. tí umělci Jiří Štourač a Jiří Plieštik Podobné tomu bylo v literární sou-
těži, kterou obeslalo 47 (!) autorů 85 prácemi. Jejich kvalita byla opět vysoká a nejvíce se zase prezentovali studenti gymnázia a ZŠ TGM. Mezi oblíbenými autory studentů nechyběl Jaroslav Foglar i Oscar Wilde, z oblíbených knih psali účastníci o Krakatitu, Slezských písních, Dášeňce i Honzíkově cestě, ale nechyběl ani Štorchův Hrdina Nik či Strašidlo canterwillské, z regionu třeba Plevův Malý Bobeš a Jurmanovo Zubštejnské dědictví a dále pak „dětská klasika“ Ledová královna, Harry Potter či Pat a Mat. V próze porotu nejvíce oslovila díla už loňských „stálic“ Radima Pekaře a Simony Valčevské, nově i Tomáš Vostrejž, Martin Dlouhý a Kateřina Jakešová. V dospělácké poezii byl jasnou jedničkou Michal Jurman, ale mezi studenty měla porota opět těžkou robotu. Nakonec se přiklonila k milým veršům Kateřiny Horáčkové. Studentům by však vůbec nemělo záležet na pořadí, které je vždycky dosti subjektivní. Podobné soutěže pro ně jsou především impulzem nevzdávat se, pokračovat, zlepšovat se v té báječné disciplíně, jakou je literární tvorba. Především mnoha studentům zdejšího gymnázia se to daří. V 16.00 hodin proběhla před myslivnou v Karasíně vzpomínková slavnost na Gustava Pflegra Moravského. Po úvodním slově místostarosty Bystřice Bc. Josef Vojty, jenž přislíbil obnovu pamětní desky, zahrál barokní ansámbl ZUŠ
Vernisáž Jíchovy Bystřice 2007
KROHA NA BÝČÍ SKÁLE I v 1. pololetí 2007 se pomalu rozjížděla činnost naší společnosti. Dne 23. února se řada členů zúčastnila oslav padesátin našeho významného člena Ing. Karla Pačísky, starosty města Bystřice nad Pernštejnem. Řada členů SFK se zúčastnila též zájezdu úředníků MěÚ Bystřice na Slovensko (Slovenský ráj, Vranov, Spišský hrad, Levoča, Vlkolínec, Bešeňová ad.) ve dnech 24. – 27. května. Jak už píšeme na jiném místě, spoluuspořádali jsme 15. dubna 2. ročník Jíchovy Bystřice a 17. dubna 2. ročník Pflegrova Karasína. První májový den někteří z nás vyrazili na kolech na premiéru turis-
pod vedením Lenky Macháčkové a zarecitovala Anežka Šejnohová. Hynek Jurman pak připomenul život a dílo slavného karasínského rodáka a přidal několik zajímavostí. Například i tu, že Pflegrovy písně zhudebnil Antonín Dvořák a z jedné z nich později vznikla slavná árie „Měsíčku na nebi hlubokém“, že při odhalení pamětní desky v roce 1883 nechyběl budoucí literát Vilém Mrštík a že při zřejmě poslední slavnosti v roce 1833 promluvil před hájovnou Arne Novák. A po 74 letech se konečně na stejném místě sešli současní příznivci zapomínaného literáta. Na závěr položil kytici k pamětní desce spisovatel Zdeněk Vyhlídal. Na večerní besedě s PhDr. Vyhlídalem v KD bohužel chyběli zástupci pedagogických profesí, u nichž mnozí účast předpokládali. Kdo však přišel, nelitoval! Zdeněk Vyhlídal byl ještě plný dojmů z Karasína, přiblížil osobnosti Pflegra, Sychry či Turinského, hovořil o zvyku podepisování zbabělých petic v Čechách („Nikdy u toho za svého života nechyběl Werich.“) od Bílé hory až po Antichartu, o baronu Trenkovi či o záhadě Slezských písní, kde je podle nejnovějších poznatků autorství Bezručovo zpochybňováno. Přítomní se nenudili, mnohé se dozvěděli. Druhý ročník Pflegrova Karasína v mnoha směrech překonal ročník úvodní, což je jenom dobře. SFK
tické akce „S Vodomilem Zubří zemí“ hradu Holštejna a přilehlé jeskyni. a 5. května jsme šli Vírské výlety a Navzdory počasí bezvadná akce! -HJpoté poseděli u Zemanů. Vlastivědným výletům jsme vyhradili vždy první neděli v měsíci. Tu červnovou jsme věnovali návštěvě unikátní jeskyni Býčí skála v Moravském krasu, kterou proslavil MUDr. Wankel svými nálezy. Dále jsme vyšplhali v deštivém počasí na nepatrnou zříceninu hradu v katastru Babic, prošli si jeskyni Kostelík a shlédli lesní hřbitov v Olomučanech. Občerstvili jsme se ve Křtinách a odpoledne věnovali návštěvě zříceniny Býčí skála ve svém majestátu...
Výsledky soutěží Recitační soutěž: 9 – 12 let: 1. Helena Bukáčková, 2. Tereza Sobotková, 3. Lada Čížková. 13 – 15 let: 1. Anežka Šejnohová, 2. Petra Kubíčková a David Hloušek, 3. Marie Jindrová a Barbora Kunčíková. Literární soutěž: Moje oblíbená kniha/autor: 1. Zuzana Elčknerová (9-12 let), 1. Ondřej Myslivec (13 – 15 let), 1. Radim Pekař (16 – 19 let). Poezie: 1. Jana Staňková (13 – 15 let), 1. Kateřina Horáčková (16 – 19 let), 1. Michal Jurman (nad 20 let). 11
SPORT, INZERCE
NEPLÁNUJEME BÝT STRANOU ROZHOVOR S MGR. VOJTOU pokračování na str. 5 Máme průmyslovou zónu, chcete ji ještě rozšiřovat? Je plně připravená na případné investory nebo máte i nějaké potíže? Byly zde potíže, protože jsme nabízeli zónu, která nebyla celá v našem vlastnictví, část těchto pozemků byla v soukromých rukou, ale naštěstí se nám je podařilo vykoupit. Druhý problém byl, že průmyslová zóna nebyla v územním plánu daná jako celek, ale její část byla vedená jako rezerva, což teď musí napravovat současné zastupitelstvo. Nemyslíte, že firmy zde nebudou investovat kvůli dopravní infrastruktuře? Domnívám se, že to problém je, ale
dá se s ním vypořádat. Vezměte si, že např. firma Setra vypouští do světa několik kamionů denně a prakticky s tím nemá žádný problém. Jednáme s dalšími investory, kteří by zajistili i další pracovní místa. Snažíme se také podporovat podnikatele z Bystřice vylepšením infrastruktury. Napadlo vás také pronajímat nějaké prostory pro začínající podnikatele, aby si mohli zkusit, co obnáší podnikání, za nějakou symbolickou cenu? Ano, podobné věci nás napadli. Spolupracujeme se zemědělskou školou, ale žádný projekt není ještě ve fázi, aby se mohl realizovat. V současné době se zaměřujeme na zaměstnanost v kovovýrobě. Zdeněk Veteška
LANOVKA DO VÍRU V minulém čísle jsme podrobně popsali vznik Vírské přehrady. Dnes připojujeme jednu technickou zajímavost z té doby. Pro dopravu materiálu vedla z vlakového nádraží v Bystřici až ke staveništi lanovka! Byla dlouhá deset kilometrů a dopravila dvacet tun štěrku či cementu za hodinu. Lanovka byla sestavena z už použitých dílů ze Švýcarska a otočku měla v místě dnešního kravína nad Lesoňovicemi. Z archivu Městského muzea v Bystřici přinášíme fotografie této lanovky i s otočkou. -HJ-
Milý pozdrav z Pivonic nám zaslal Radek Kirš. „Ke korytům!“chtělo by se zvolat politicky.
Z A J Í M AV O S T I
Vršek Vysoké skály u Štěpánova neláká jen sebevrahy.
Komu nestačily vodopády z Prudké, ať si vyjede na Plitvická jezera!
ODPICH 12
Text i foto: Hynek Jurman
Kolo přes rozbouřenou lávku! Směr Trenkova rokle...
Loni se ve Vítochově světil prapor. Letošní pouť je už za dveřmi.
Vydává: Vedení Železáren Štěpánov, 592 63 Štěpánov nad Svratkou 511. Kontakt: telefon 566 560 240, e-mail:
[email protected]. Odpovědný redaktor: Ing. Hynek Jurman, Zdeněk Veteška, Sazba: Ing. Jaromír Zídek. Registrováno MK ČR E 15725. Tiskne UNIPRESS Žďár nad Sázavou. Náklad: 4 000 ks. Zdarma.
