Zpravodaj Brněnské tiskové misie č.104
Pozvánka na muzikál
Sbírka kázání J.B.Průši
Nick Vujicic v Brně
Bible, Žalm 19, 1
Kazatel pro neslyšící
Na úvod…
Domov na zemi Jak léta jdou, svět pro mě ztrácí glanc, všichni se rvou a duši dávaj´ všanc a za pár šestáků vás prodaj´, věřte mi, už víc nechci mít domov svůj na zemi! Čas žádá svý a mně se krátí dech, když před kaplí tu zpívám na schodech svou píseň vo nebi, kde bude blaze mi, už víc nechci mít domov svůj na zemi! Po jmění netoužím, jsme tu jen nakrátko, i sláva je jak dým, jak prázdný pozlátko, já koukám do voblak, až anděl kejvne mi, už víc nechci mít domov svůj na zemi! Teď říkám „good-bye“ světskýmu veselí, těm, co si užívaj´, nechci lízt do zelí, jsem hříšná nádoba, však spása kyne mi, už víc nechci mít domov svůj na zemi! V určenej čas kytara dohraje, zmlkne můj hlas na cestě do ráje, vo tomhle špacíru noc co noc zdá se mi, už víc nechci mít domov svůj na zemi! Text: Jiří Tichota , Spirituál kvintet
Nedávno mne v jednom německém časopise oslovila odpověď nemocné staré ženy o stáří a konci života mladému lékaři. Vzpomněla jsem si na verše z Jobovy knihy, které jasně říkají: „Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování. Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá. A však i na takového otvíráš oko své… Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíle s jemu položil…“ Zamysleme se i my nad odpovědí ženy v tomto příběhu: Moje stará, na srdce dlouho nemocná maminka, byla zase jednou na důkladném vyšetření v nemocnici. Právě jsem ji doprovodila zpátky k jejímu lůžku, když se v nemocničním pokoji objevil mladý lékař. Prosil maminku, aby mu povyprávěla celou svoji anamnézu, tedy průběh všech nemocí, které v životě prodělala. To pro ni nebylo zrovna jednoduché. Kvůli dýchacím potížím dělala často pauzu. Mluvila přitlumeně, nevýrazně, s námahou. „Paní Procházková,“ ptá se pojednou lékař, „to jste již tolikrát byla na naší klinice a naposledy tedy jen před třemi měsíci?“ „Ano, pane doktore,“ ujišťovala jej moje maminka. „Je mi líto, paní Procházková, interval vašich návštěv se bude stále zkracovat, vaše dny, zdá se, jsou již sečteny.“ V té chvíli jsem byla šokována netaktností mladého lékaře. Maminka však zcela evidentně slovům lékaře neporozuměla. „Co prosím?“ zeptala se tedy. Lékař opakoval svá dřívější slova již střízlivěji, ale zcela věcně. „Interval vašich návštěv na naší klinice se bude stále více zkracovat, vaše dny jsou sečteny.“ V pokoji nastalo hrobové ticho. Byla to snad nejhorší minuta života mé maminky? Ne! Naprosto ne! Maminka se v hlubokém pokoji svého srdce pousmála a odpověděla mladému lékaři zcela jasně a bez emocí: „To souhlasí! Máte pravdu! Jsme na tom úplně stejně, pane doktore. Vaše dny jsou totiž také sečteny.“
Eva Titěrová redakční rada BTM
Nové miniCD z produkce BTM V nové kolekci letáčků najdete miniCD s názvem „Naděje“. Autory písní jsou Mgr. Lenka Halová – pedagožka ZŠ a PhDr. Marek Sedláček, Ph.D. – pedagog z MU v Brně. Písně na miniCD jsou ukázkou z jejich připravovaného fullCD, které vyjde v příštím roce. O možnosti objednání Vás budeme včas informovat.
3
Pozvánka…
Pozvánka…
K 18. výročí BTM zveme na muzikál „STROM“ Je to již 18 let, kdy jsme na podzim r. 1992 za vydatné pomoci Marburgské misie z Německa začali rozesílat první letáčky. Od té doby jsme se snažili postavit na vlastní nohy, dnes bychom měli být pracovně již „plnoletí“. I když nejsme ještě zcela finančně samostatní, věříme, že se již brzy podaří snížit zahraniční dotace. K výročí naší „plnoletosti“ bychom rádi uspořádali setkání s našimi odběrateli, malou videoprezentací zavzpomínali na léta minulá, a představili nové projekty. Máme velkou radost , že jsme mohli pro tento den využít mimořádnou nabídku představení muzikálu „STROM“ našich milých hostů z Bratislavy. Vás všechny srdečně zveme do Brna na toto společné setkání:
6. listopad 2010, sál Bratrské jednoty baptistů, Smetanova 20 Program: od 16 hod. prezentace produktů BTM od 17.00 hod. slavnostní zahájení: videoprezentace BTM k 18. výročí, vystoupení hudební skupiny BTM a jejich hostů, představení publikace emeritního evangelického faráře J.B.Průši „Dobrý strom nese dobré ovoce“, následuje uvedení muzikálu „STROM“. Krátké představení muzikálu „STROM“: Muzikál napsal Slávo Kráľ z Bratrské jednoty baptistů v Bratislavě, režírovala jej Hanka Gallová z katolické církve. Slávo Kráľ je všestranně nadaný – je hudebníkem, skladatelem, aranžérem i malířem-amatérem. Mnozí jej znají jako interpreta, zpěváka a skladatele skupiny Matuzalem. Byli jsme rádi, že nám Slávo Kráľ prozradil něco ze zákulisí vzniku tohoto muzikálu. „Myšlenkou na vytvoření muzikálu jsme se začali v naší církvi zabývat před patnácti lety. Mládež sehnala z Ameriky nějaký muzikál a přišli za mnou, abych ho otextoval. Vyhověl jsem jim a oni ho s nadšením už sami nacvičili. V té době jsem se seznámil na jedné akci s Hankou Gallovou, která pracovala s dětmi. Při rozhovoru jsem se dozvěděl, že vystudovala herectví a režii. Poprosil jsem ji, zda by nám nemohla trochu pomoci. Ona souhlasila a tím začala muzikálová éra. Během naší spolupráce vzniklo několik muzikálů původních. Říkali jsme si: Proč bychom museli překládat muzikály z Ameriky, vytvoříme si vlastní. Jeden z největších muzikálů, který jsme uvedli na 36 představeních v ČR a SR, byl muzikál „Ztracený syn“. Dokonce jsme ho uvedli v televizi Noe a vydali i na DVD. Naše spolupráce s Hankou pokračovala. Jednou mi zavolala, jestli bychom nepřipravili muzikálový workshop pro setkání katolické mládeže v Námestove, na které přichází až tisíc návštěvníků. Přihlásilo se asi třicet mladých lidí. Po tři dny jsme s nimi nacvičovali a hned v sobotu jsme měli veřejné představení v kulturním domě. Hanka při té příležitosti pozvala svoji známou Janku Danišovou, která vystudovala choreografii. Tím se naše práce ještě zkvalitnila.
4
Potom mě Hanka požádala o výpomoc při vyučování na divadelní škole v Nitře, kde jsem vyučoval muzikálový obor, ale to bylo v sekulárním prostředí. Přijal jsem pozvání s tím, že možná právě do tohoto prostředí je potřebí přinést zvěst evangelia. Nabídl jsem jim náš nový muzikál a s napětím jsem očekával, zda ho vedení školy přijme. Přijali bez výhrad, okamžitě, neměli ani jednu připomínku. Z dalších muzikálů to byl vánoční muzikál. Premiéra byla v naší církvi a zvláštností bylo, že jsme do něj zapojili naše děti, dorost, mládež i dospělé. Maminky šily kostýmy a tak se zapojilo celé společenství. A nyní k muzikálu „STROM“ a jeho vzniku. Říká se běžně „za vším hledej ženu“. Jezdil jsem ze školy z Nitry domů a manželka se ptala, co připravuji v práci a dodala, že je škoda, že jiní lidé mohou vidět tyto krásné muzikály a věřící ne. A dál se mnou už o tom nemluvila a postěžovala si sestrám ve společenství, které se nadchly a svěřily se dalším. Po čase mě zavolali z vedení církve, abych pro ně připravil nový muzikál. A moje žena se tvářila, že vlastně o ničem neví. V té době jsme s Hankou dokončovali muzikál „STROM“, ale nebyl ještě připravený, ani nacvičený. Rychle jsme proto rozeslali zprávu, ať se nám přihlásí, kdo byl měl zájem hrát v muzikálu. A tak jsme sestavili nový tým, jehož členové jsou z různých církví. Už to nebyli ti, kteří začínali před patnácti lety. Už je to úplně jiná generace. Nejsou to však jenom účinkující, za tou prací stojí mnoho dalších – zvukaři, osvětlovači, zajištění dopravy, atd. Muzikál „STROM“ je inspirovaný slovem z Matoušova evangelia, 13. kapitoly, a to podobenstvím Pána Ježíše o plevelu a pšenici. My, lidé, nemáme rádi zlé věci – nemoci, války, chudobu, hřích. Nejraději bychom vše „vytrhali“. Ale nesmíme zapomínat, že i koukol patří do našeho pozemského života. Kdyby to Pán Bůh chtěl, dávno bychom už byli v jeho „sterilním“ prostředí. Často svojí aktivitou maříme Boží plány. Pán Bůh nechce, abychom byli aktivní, ale poslušní. Zkuste se zamyslet nad tímto poselstvím, který přináší muzikál.“
5
Rozhovor…
Dob r ý st rom nese dob ré ovoce V letošním roce se dožívá požehnaného věku evangelický farář Josef Bedřich Průša, který působil většinu svého života v Heršpicích u Slavkova. Jako dar k jeho blížícímu se významnému životnímu jubileu mu jeho vnučka Michaela Maláčová umožnila vydat knižně sbírku jeho kázání. Mgr. Michaelu Maláčovou Vám nemusíme představovat, je známá široké veřejnosti jako podnikatelka, zakladatelka České Miss a vítězka soutěže Miss Československo pro rok 1991. Jsme rádi, že jsme v BTM mohli zajistit vydání této knihy s názvem „Dobrý strom nese dobré ovoce”. Byli jsme rovněž pověřeni její distribucí. V současné době je kniha již vytištěna, zájemci si o ni mohou napsat na adresu BTM. Možnost zakoupení knihy za zvýhodněnou cenu bude také po dobu slavnostního večera při příležitosti 18-letého výročí BTM 6. listopadu 2010. Při příležitosti vydání této knihy položil náš pracovník a redaktor této knihy Jan Titěra paní Maláčové několik otázek. Na základě Vaší osobní iniciativy vydává BTM sbírku kázání Vašeho dědečka. Co Vás motivovalo k této iniciativě? Komu je vlastně publikace určena? Publikace je určena všem, kteří si rádi přečtou kázaní nebo jiná zamyšlení. Kázaní mého dědečka, dnes již evangelického faráře po čtyřiceti odsloužených letech v důchodu, mi dlouho ležela v nočním stolku. Již před pár lety jsem mu navrhla, že bych je ráda vydala knižně, i kdyby jen jemu a naší rodině na památku. Prostě se mi líbila svou čistotou a pozitivní jednoduchostí v dobrém slova smyslu. Mají svou hodnotu i v generační výpovědi faráře, který aktivně pracoval a sloužil v době komunistické nesvobody. Nakonec kázání vydáváme v knižní podobě a ve větším počtu kusů, protože díky panu Janu Titěrovi došlo k jejich profesionálnímu přepsání, výběru a doplnění modlitbami. Navíc výtěžek z prodeje publikace půjde na Domov důstojného stáří v Brně, kde právě Josef Průša tráví poslední léta svého života. Kdybyste měla našim čtenářům výstižně představit svého dědečka, o čem byste především mluvila? O člověku, který bez toho, aby na sebe upozorňoval, či se nějak výrazně kariérně prosazoval, v pokoře sloužil a pracoval. Nepamatuji se, že by viditelně zakolísal – jak v životě či ve víře – a pokud ano, tak to na něm nebylo poznat. Byl nám vždy oporou, měly jsme z něj se sestrou velký respekt a rády dodnes chodíme k němu o radu v různých S dětmi životních situacích.
6
Rozhovor… Mohu se Vás zeptat také na to, jaký je Váš osobní vztah ke křesťanství? Stále velmi blízký. Pevně věřím, že náš život má smysl, že dobro nakonec vždy zvítězí nad zlem, a že smrtí náš život nekončí. Setkáváte se při soutěžích „MISS“ také s tím, že některá ze soutěžících se přizná ke své víře – jako například Eliška Bučková? Ano. Je to milé a lidské. I letošní vítězka, Jitka Válková, studuje na katolickém gymnáziu a jejím vzorem je postava Ježíše Krista. Je to pro takovou dívku plus či minus na cestě „za úspěchem“? Letní tábor Myslím, že plus. Hovořím ze své životní zkušenosti. Co byste chtěla „vzkázat“ nejen našim čtenářům, ale českým křesťanům vůbec – ať už patří do té či oné církve? Abychom začali vždy u sebe a šířili kolem sebe pozitivní zvěst a moudrost. Mám pocit, že církev či křesťané málo vstupují do veřejných debat a každodenních témat, která trápí či hýbou naší společností. Ať už je to otázka vyrovnávání se s minulostí, otázka sociálního státu, vztah k penězům, rodině, korupci či morálce. Denně bych našla v médiích něco, co by zasloužilo pohled křesťana či teologa. Kdo jiný by měl o těchto věcech hovořit a dávat lidem alespoň možnost se nad běžnými starostmi zamyslet jinak, v širších souvislostech a s nadějí? Děkuji srdečně za rozhovor.
Svatební požehnáníknihy J.B.Průši: „Dobrý strom nese dobré ovoce” Nabídka
Ukázka z předmluvy Michaely Maláčové: „Dobrý strom nese dobré ovoce” – to mi napsal a k tomu i namaloval obrázek kostela a fary v Heršpicích u Slavkova můj dědeček téměř před třiceti lety. Myslím si, že on tím dobrým stromem ve svém životě až doposud byl. Já na tom stále pracuji. Mít dědečka evangelickým farářem je bezvadná věc. Alespoň pro mne osobně a moji sestru to byl zdroj inspirace, víry, zázemí a symbol přirozeného respektu a poslušnosti. Vyrůstat v prostředí evangelické fary v malé moravské vesničce bylo pro nás základem našeho přístupu k životu. Dodnes se ve svých myšlenkách vracím do dětství. Dědeček Josef do něj, kromě mých rodičů, neoddělitelně patří. Poznamenal můj život a já jsem přesvědčena, že velmi pozitivně. Protestantská církev je ve srovnání s ostatními církvemi celkem přísná. Na jedné straně se snaží vykládat Bibli s ohromnou pokorou, čistě, jednoduše a bez velkých gest. Na druhé straně jí možná chybí více emocí, nadšení a viditelné radosti. Mohu se mýlit, možná tomu pocitu napomohla doba, ve které jsme vyrůstaly. Být vnučkou evangelického faráře dávalo možnost dát veřejnosti jasněji najevo, kam patříme, jak smýšlíme a co si o době nesvobody a komunistickém útlaku myslíme. Také mi to ukázalo církev a víru v každodenním, nepřikrášleném světle. Prostě, jak farář, tak věřící lidé, chodící do kostela, jsou „jenom” lidé. Nejsou automaticky lepší než ostatní, ale hledají smysl života, své vyznání dávají najevo a hlavně ze své víry v Pána Boha čerpají sílu a povzbuzení.
7
Přečetli jsme za Vás… Evangelický farář Josef Bedřich Průša po 40 let věrně a neohroženě sloužil Božím slovem. Působil zejména v obci Heršpice u Slavkova. Každé jeho kázání v sobě ukrývá nejen jasný výklad biblického textu, ale především slova povzbuzení a naděje. Níže uvádíme malý výňatek – několik myšlenek z jednoho kázání z uvedené knihy.
Jistota Božích dětí Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 8, 38-39) Za ta desetiletí své duchovenské služby jsem mnohokráte stál v těsné blízkosti těch, kteří se loučili se svými drahými. Někdy to byl nejbližší člen rodiny, jindy dítě, voják, mladá žena, živitel početné rodiny, který po sobě zanechal vdovu a osiřelé děti. Často jsem si kladl otázku: Mají ti pozůstalí tak velikou víru, aby je bolestná ztráta nejbližšího člověka nezlomila? Býval jsem po „lidsku“ velmi bolestně sevřen lítostí a úzkostí. Nejen abych zadržel pláč, ale abych našel odvahu přinést slovo útěchy. Pláč v takových chvílích není projevem lidské slabosti. Stejně zaplakal i Pán Ježíš, když přišel ke hrobu svého drahého přítele Lazara, který ležel již třetí den v hrobě. Za upřímné slzy se nemusíme stydět. Vždyť právě u hrobu Lazara prozradil Ježíš veliké tajemství života a smrti všech věřících. O Lazarovi v hrobě totiž řekl: „Nezemřel, ale spí!“ „Nic nás nemůže odloučit od lásky Kristovy.“ To však není jen silácké individualistické vyznání jednotlivce nezávislého na druhých. Právě naopak. Apoštol Pavel dobře věděl, co to je vděčnost za věřící spolubratry a sestry, kteří jsou připraveni uchopit nás – jako ti silnější ve víře – ve chvíli zkoušek, nástrah a pokušení za ruku a ochránit nás před nebezpečím. Vzpomínám na příhodu, kterou jsem prožil při pobytu v lázních. Přede mnou šla po chodníku vedle rušné silnice mladá maminka s dítětem. Svého synáčka vedla pevně za ruku. Ale nečekaně se jí z ruky vytrhl. Ztuhl jsem. Právě kolem projížděl automobil. Viděl jsem dítě téměř již pod jeho koly. V tu chvíli strhla maminka své dítě zpět k sobě. Hocha měla totiž k sobě přivázaného na řemínku – jako pejska. To ho zachránilo. Jsem přesvědčen o tom, že i mě osobně držel Pán Bůh za ruku ve chvílích nebezpečí, hrozící zkázy. Jsem přesvědčen o tom, že mne měl k sobě přivázaného „provazem spásy.“ A to zdaleka ne jen jedenkrát! Mohl bych o tom dlouho vyprávět. Vzpomeňme na pisatele Broučků – faráře Jana Karafiáta, který po celý svůj život radostně a povzbudivě vyznával pro všechny malé i velké děti: „Ale nejsem sám svůj, ale svého věrného Spasitele Ježíše Krista, který mě tak ostříhá, že bez vůle Otce našeho nebeského ani vlas z hlavy naší spadnouti nemůže. Ale všecko nám napomáhati musí k životu věčnému.“ To vám i sobě přeji touto službou Slova. Amen.
Knihu si můžete objednat na adrese BTM. Cena bez poštovného 189 Kč.
8
Nabídka nových letáčků…
Dušičky 2010
Most nad propastí (H52) Lidstvo se svým vlastním jednáním řítí do propasti, na jejímž konci je duchovní smrt – peklo. Každý člověk však může uslyšet Boží hlas – ze slov Bible nebo ze svědectví křesťanů – a tak poznat záchranu. Bůh totiž postavil před propastí zábradlí v podobě kříže svého Syna, Ježíše Krista. Autorem je farář ČCE St. Kaczmarczyk. (Doporučená cena 3,40 Kč) Kniha o životě (RT80) Netradiční pohled na Knihu knih – Bibli. Čtyři sondy do textu (z knihy Genesis, Kazatel, Janova evangelia a Zjevení) vyjadřují její základní poselství – o životě člověka, jeho začátku i konci, o posledním soudu, o hledání smyslu života i o jeho nalezení v Ježíši Kristu. Bible je vlastně naléhavým poselstvím pro všechny lidi. Poselstvím o záchraně i o naději. (Doporučená cena 2,70 Kč)
Podzim života (DK101) Stáří by mělo být jako podzim: mírný sluneční svit, plno nádherných barev, užívání darů stvoření. Ke stárnutí patří také umění odpoutávat se od všeho pozemského a více se přibližovat k Dárci věčného života – k Ježíši Kristu. Na dvojité kartě najdete úryvek z knihy „Umění stárnout“ od A. Grüna (vyd. Karmelitánské nakl.). (Doporučená cena 4,90 Kč)
Jak jsem to vůbec mohl přežít? (S33) Každý víkend se k nám sjížděli „feťáci“, zloději a prostitutky. Pěstoval jsem trávu a vyráběl drogy. Jednoho dne jsem kapituloval a rozhodl se všechno skončit. Naplánoval jsem si dobrovolný odchod ze života. Pokus o sebevraždu se naštěstí nezdařil… Když dnes s lidmi o tom hovořím, mají většinou jedinou otázkou: „Jak jsi to mohl vůbec přežít?“ Neuvěřitelné svědectví Františka Hanzlíčka dokazuje, že Boží láska se může dotknout srdce každého člověka. (Doporučená cena 3,50 Kč)
Deprese – jak s ní bojovat? (Z22)
Deprese patří k nemocem moderní doby. Depresivní stavy se nevyhýbají nikomu a většina lidí se s nimi čas od času setká. Také v Bibli se píše o lidech, kteří trpěli úzkostí, ale i o tom, jak byli vysvobozeni. Je známo, že i Martin Luther – německý reformátor, trpěl depresemi. Sepsal deset praktických rad, jimiž se řídil, a které mohou být mnohým lidem užitečné. (Doporučená cena 3,50 Kč)
á Dvojit s ka kartič ou příloh
Děkuji Vám za laskavost (PTx64) Každý den máme příležitost někomu poděkovat – při vyřizování na úřadech, při nákupech, za vykonané služby aj. K těmto příležitostem můžete využít tuto malou kartu s přílohou – malým dárkem, který potěší. (Doporučená cena 5,50 Kč, lze objednat i bez přílohy za 2,70 Kč) Doporučená cena za zásilku (včetně poštovného): časopis Nové perspektivy - 15 Kč, časopis + ukázka letáčků - 59Kč Letáčky jsou neprodejné, zasíláme je za dobrovolný dar.
9
Reportáž…
novinka!
MiniCD „ Naděje – není strom, co vrhá stín…“
MiniCD s komorně laděnými písněmi Vám prosluní dlouhé podzimní dny. Autory písní jsou Mgr. Lenka Halová – pedagožka ZŠ a PhDr. Marek Sedláček, Ph.D., pedagog z MU v Brně. Písně na miniCD jsou ukázkou z jejich připravovaného hudebního pásma Jejich vokálně instrumentální hudba je založena na zvuku klavíru, houslí a zpěvu, tedy nástrojové kombinaci prověřené klasickou hudební tradicí. (Objednávací kód CD5, doporučená cena 20 Kč)
POZOR!!! PRO VELKÝ ZÁJEM JSME PRO VÁS PŘIPRAVILI DOTISK SVĚDECTVÍ NICKA VUJICICE Bez rukou, bez nohou, bez obav…
S31
Příběh muže, který se narodil bez nohou, bez rukou a sám dodává bez obav. Proč? Protože jeho cíl v životě je: stát se ještě lepším svědkem Boží lásky a naděje. (Doporučená cena 3,50 Kč)
DOTISK OBLÍBENÉHO LETÁČKU Proč Ježíš?
RT77
Mezi lidmi je rozšířený názor, že v každém náboženství je zrnko pravdy, a proto není podstatné, kterou cestu k Bohu si zvolíme. V letáčku se dovíte, proč právě Ježíš je ta jediná cesta k Bohu. (Doporučená cena 2,70 Kč)
Brožurky modliteb Každá brožurka přináší na šestnácti stranách formátu A6 osm krátkých modliteb. Jednotlivé modlitby doprovází fotografie. Doporučená cena za brožurku je 12 Kč. Vím, že mne slyšíš (S18) Volám k Tobě, Bože (B1) Jistota i v nemoci (B2) Dětské modlitby (DT51)
LETÁČKY SI MŮŽETE OBJEDNÁVAT TAKÉ NA WWW.BTM.CZ NEBO TELEFONICKY 545 224 253
10
Ohlédnutí za návštěvou Nicka Vujicice v České republice Nicka Vujicice nemusíme dlouho představovat, jeho svědectví jsme rozesílali v prázdninové sadě letáčků. Nick, který se narodil bez rukou i bez nohou, v něm vypráví o svých životních zápasech, ale i o vítězství a síle k novému životu, kterou získal vírou v Boha. Nick se svým svědectvím cestuje po světě, uvádí, že v letadle stráví 120 dní v roce. Dosud byl asi ve třiceti osmi zemích. Je tak žádaný, že za poslední čtyři roky musel odmítnout přes třicet tisíc pozvání. Proto jsme byli potěšeni zprávou, že Nick zavítá v září do České republiky. Kromě seminářů v Praze a Brně hovořil na evangelizačním shromáždění, které zorganizovala církev Slovo života Brno. Rádi bychom Vám z tohoto setkání alespoň zprostředkovaně uvedli několik jeho myšlenek. Na úvod Nick vždy přidává nějaké úsměvné příhody ze svého života. Říká: „Když cestuji po světě, mám při tom rád legraci. Rád rozesmávám lidi. Jel jsem autem a uvízli jsme v zácpě ve dvou pruzích. Nebojte se, neřídil jsem. Vedle nás stálo auto a řidička se na mě dívala. Já jsem se díval na ni. Všechno co viděla, byla jen moje hlava. Nevěděla, že nemám ruce a nohy. Já jsem se na ni usmál. Řekl jsem si, že si z ní trochu „vystřelím“. Rád trochu plaším lidi. Pusou jsem otevřel okno, pás jsem si povolil a ona uviděla moji horní polovinu těla. Jenom hekla. Pomyslel jsem si, jen počkej, já ti ještě něco ukážu. A pak jsem se na sedadle otočil dokola o 360 stupňů… Přijel jsem do České republiky, abych měl motivační semináře. Lidé se ptají: „Odkud získáváš sílu? Jak překonáváš těžkosti?“ Je to kvůli mé víře v Boha. Narodil jsem se bez končetin, i když k tomu nebyl žádný důvod. Jsem nejstarší ze tří sourozenců a oni mají ruce i nohy. A když jsem se ptal rodičů, proč se tak stalo, odpověděli: „My nevíme, jen Bůh to ví.“ Ptal jsem se Pána Boha, proč se tak stalo, ale Bůh neodpovídal. Teprve po čase jsem přijal Boží plán pro svůj život. Jsem rád, že mohu přinést radostné poselství o tom, že ani velmi nepříznivé okolnosti života nemusí hrát rozhodující úlohu v tom, jestli budeš šťastným člověkem či nikoliv. Ano, Bůh může změnit okolnosti tvého života. Ale Bůh také může říci „ne“ k jejich změně, pokud má pro tebe ještě lepší plán. V mém případě bylo lepší, že jsem zůstal takový, než kdyby mi Bůh dal ruce a nohy. Chtěl bych vám dnes něco říci o Božích plánech s vámi. Chci vás povzbudit tím, co říká Bůh: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“
Celé svědectví Nicka Vujičiče v Brně můžete shlédnout na stránkách Křesťanské televize TV7 – http://www.tv7.cz/?vid=1062
11
Svědectví…
„Ségra, můj ateismus jde do kelu… Moje sestra Hana je lékařka, člověk ateistický od rána do večera. Ale někdy v dlouhých nocích se jí už ten materialismus zajídá a o Bohu začíná přemýšlet. Ale jak píšu, přijde ráno a je to zas žena až do večera nevěřící. V minulosti byla ke mně kvůli víře dost kritická, ale to se v posledním roce radikálně změnilo… Počátek této změny byl spojen se sněhovými závějemi. Sestra byla ráno venčit svého psa a venku bylo mnoho sněhu. Pejskové vesměs sněhovou nadílku milují, válejí se ve sněhu a užívají si radovánek jako malé děti. Zatímco psisko dovádělo a rychle uhánělo po sněhu, Hana ani s dlouhým vodítkem nestíhala. Bořila se po neprošlapaných stezkách a domů dorazila naprosto zničená. Když zvedala svoji ohařku (25kg) do vany, aby ji umyla, projela jí v kříži jehlovitá bolest, která protrhla hráz obrovským bolestem. Hana se vůbec nemohla pohnout. V předklonu se dobelhala pro léky a želatinový obklad, ale kdepak… Vše bylo v průběhu dalších hodin bez efektu. Hana mi volala do práce, klela, jak zákon káže, že zase zabředla do maléru, a já jsem jí slíbila, že hned z práce jdu k ní. Celé dlouhé roky jsem se modlila za její víru a tuto situaci jsem viděla jako možný zlom v jejím ateismu. Již v zaměstnání jsem se za ni dlouho modlila, po cestě k ní ještě vroucněji. Když jsem dorazilo na místo, viděla jsem, že se na obzoru rýsuje průšvih. Hana byla zkroucená, bolavá, zoufalá. Niterní stav duše věštil noc plnou strachu, ale aspoň navenek se snažila tvářit tak, jako že si musí v následujícím týdnu sníst kaši, kterou si navařila. Nikdy dřív jsem si nepřála víc její uzdravení, jako právě ten den. Nabídla jsem jí modlitbu a ona se vlastně ani nebránila. Vnímala mě snad jen periferně. Klekla jsem si k její posteli, položila ruce na její kříž a v duchu se modlila, aby Hana poznala na vlastní kůži, že Ježíš Kristus existuje, že uzdravuje, že je s námi všude, kde jej voláme. Přála jsem si nade vše nahlodat její nevíru a nedůvěru v Boha, ale Hana mě vlastně vůbec nebrala vážně. Odešla jsem domů, přečetla jsem si pár veršů ze žalmů a dlouho, dlouho prosila Ježíše Krista, aby pomohl. Ráno mi zazvonil telefon. „Ahoj, ségra, já jsem ti chtěla jen říct, že jsem úplně v pořádku.“ Oči se mi zalily slzami a vůbec jsem nemohla mluvit. Hana to pochopila a pokračovala: „Mášo, já jsem tomu včerejšku a té tvé modlitbě ani trochu nevěřila. Nechválím tě, jen konstatuju. Ani teď víru v Boha nechápu, ale bolesti jsou pryč a já ti to musela zavolat, i když nerada. Ty Bohem žiješ, ale já ho zatím jen tuším pod pokličkou. Já bych asi na víru potřebovala slevu. Stále si říkám, že to nemůže být, a přesto to je, že to nesmí existovat, a přesto existuje. Je to pro mě trvající záhada. Moje dogma o nevíře se hroutí, ale už začínám chápat přísloví, že kdo nezažil sílu modlitby, neuvěří. Mám v kebuli otazníkama narváno k prasknutí. Ani nevíš, jak jsi mě nahlodala… Dříve jsem se ptala, oč jde, když to nejde? Dneska se ptám ještě víc, oč jde, když to jde? Mášo, já ti musím říct, že už dlouho tuším, že ten můj ateismus jde do kelu, a tys mi zas ukázala zkratku. Dnes už vím, jak je těžké to vědět. A to zejména proto, že vím, že to tak je, ale nevím proč. Snažím se rozpoznat obrysy od fixy, ale marně“… Máša, Mladá Boleslav, převzato z časopisu Život víry
12
Tisková misie A-Z (seriál)…
Duchovní principy evangelizace Důležitým předpokladem úspěchu misie je týmová práce. Tam, kde se církve spojí ke společnému evangelizačnímu úsilí, Pán Bůh svému lidu žehná. V Bibli najdeme mnoho příkladů takové spolupráce. Nezapomínejme, že právě v týmové práci se uplatní rozličná obdarování, kterými Bůh církev vybavil. Také při evangelizaci pomocí tiskové misie můžeme vzájemně spolupracovat. Členové různých církví podle svého misijního zaměření mohou vytvářet misijní skupinky, které se starají například o pravidelné doplňování letáčků v nemocnicích, domovech důchodců, lázních apod. Přemýšlejme o tom, kde všude můžeme spojit své síly. V Bibli najdeme řadu veršů také k tomuto tématu.
Buďme jednomyslní Hlásání evangelia v týmu má velké výhody. Jistě mnozí z Vás prožili společnou radost z úspěchu, byli ostatními povzbuzováni, když ztráceli odvahu, mohli se společně poradit, odstranit chyby apod. To všechno má však jednu podmínku: abychom byli ve všem jednomyslní. Pak prožijeme Boží požehnání a Bůh bude při misijních snahách s námi. Bratři: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. (2. Korintským 13,11)
Pamatujme: jsme údy jednoho těla Víme, že každý člověk je originál. Do týmové práce přináší svá obdarování, která jsou někdy nezastupitelná. Respektujme jeden druhého a nehádejme se. Prosme Pána Boha o dary pro církev i pro misijní práci. Tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. (Římanům 12,5) Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl… Aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. (1. Korintským 12; 18, 25)
Nebuďme vzájemně řevniví Pamatujme na to, že misijní týmová práce se skládá z mnoha jednotlivých kroků. Každý má svůj nezastupitelný význam, pokud je připraven Duchem svatým. Před tím okamžikem, než člověk uvěřil v Boha, prošel řadou rozhovorů, setkání, možná přečetl letáček, shlédl film apod. Nemůžeme přitom zpětně říct, který moment byl ten nejdůležitější. Všechny jsou potřebné, přitom jedině Bůh může Duchem svatým zasáhnout srdce člověka. Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete. (Jan 4, 36-38)
Spojme své úsilí Při některých misijních aktivitách, např. návštěvě v nemocnicích, domovech důchodců apod., je výhodnější chodit ve dvou. Podobně chodili i Kristovi učedníci. Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. (Lukáš 10,1)
13
Představujeme Vám…
DAVID WAGNER – NESLYŠÍCÍ LAICKÝ KAZATEL Jedním z duchovních, kteří se věnují službě neslyšícím občanům, je David Wagner. Od roku 2007 působí dobrovolně jako laický kazatel v Brně – ve společenství neslyšících při Bratrské jednotě baptistů. Působí také jako jednatel občanského sdružení „Naděje Neslyšících“ se sídlem v Kostelci nad Orlicí. Abychom Vám přiblížili jeho specifickou službu, položili jsme Davidovi několik otázek. MOHL BYSTE SE NÁM PŘEDSTAVIT? Na svět jsem přišel jako neslyšící roku 1971 v Brně. Narodil jsem se slyšícím rodičům. Komunikuji hlavně v českém znakovém jazyce. Roku 2004 jsem vstoupil do manželského svazku s těžce nedoslýchavou Janou, která je také věřící. Narodila se nám dvě neslyšící děvčata, tříletá Nela a pětiměsíční Laura. Nyní pracuji jako pedagogický asistent a vychovatel na MŠ a ZŠ pro sluchově postižené v Brně.
Představujeme Vám… MŮŽETE NÁM ŘÍCT NĚCO BLIŽŠÍHO O TÉTO ORGANIZACI? V naší organizaci jsme převážně neslyšící; je zde i několik slyšících, kteří nám pomáhají třeba s tlumočením. V komunikaci mezi sebou výhradně preferujeme český znakový jazyk (případně znakový jazyk jiných zemí, pokud jsou přítomni cizinci); komunikace je tak plynulá a všem jasná. Všichni vyznáváme Pána Ježíše jako svého Krále, kterému chceme sloužit. Jednou ročně pořádáme letní týdenní tábory pro všechny zájemce, neslyšící i slyšící, mladé i starší. Pro neslyšící se konají zhruba jednou za dva až tři měsíce víkendová setkání, kde si odpočineme od starostí a načerpáme síly ze společných debat o Bohu. (Bližší informace o organizaci, která tyto tábory pořádá, najdete na internetových stránkách: www.nadejeneslysicich.wz.cz). Neslyšící baptisté se scházejí na několika místech v České republice (např. v Brně, Valašském Meziříčí, Praze aj.). Na těchto setkáních překládáme jednotlivé texty z Bible do znakového jazyka, diskutujeme o nich (není to pro nás jednoduché, debaty jsou dlouhé), modlíme se, řešíme problémy v našich životech (bližší informace o místech setkávání sdělím – kontakt na našich výše uvedených stránkách). JAKÝM ZPŮSOBEM KOMUNIKUJÍ NESLYŠÍCÍ S BOHEM?
JAKÉ ŠKOLY A KROUŽKY JSTE NAVŠTĚVOVAL? Chodil jsem do ZŠ pro neslyšící a nedoslýchavé (nynější název: pro sluchově postižené). Od 13-ti let jsem navštěvoval Divadelní kroužek neslyšících DIKRON. Reprezentoval jsem také Pantomimu svazu invalidů P.S.I. Vyučil jsem se zámečníkem. Zajímavé je, že jsem nejdříve ve 23 letech absolvoval bakalářské studium Dramatické výchovy pro neslyšící na JAMU a teprve potom jsem navštěvoval dálkově Střední pedagogickou školu pro sluchově postižené v Hradci Králové. Maturoval jsem v roce 2002. Nyní by to v obráceném pořadí už nebylo možné. JAK JSTE SE DOSTAL K BOHU? Již v období puberty jsem věřil, že existuje nějaký duch. Roku 1993 navštívili Brno američtí misionáři, kteří uměli znakovat. Pozvali nás, neslyšící, do církve. Duchovně mě však neoslovili. Kolem roku 2000 přijela do ČR další skupina amerických misionářů v čele s Vestou Sauter a jejím manželem. Mezi misionáři byli i neslyšící. Zvali mě na biblické hodiny v Brně. Po několika měsících jsem tam přišel. Mezi nimi jsem se duchovně probudil: Duch svatý jako šíp naplno zasáhl mé srdce. Roku 2002 jsem se nechal pokřtít. Od té doby se aktivně zúčastňuji křesťanských letních táborů neslyšících, pořádaných organizací Naděje neslyšících, kde spolu se skupinou dalších neslyšících učím, hraji divadlo…
14
Samozřejmě, že v českém znakovém jazyce! Je to pro nás úplně přirozený jazyk (stejně jako pro vás čeština; pro většinu neslyšících je čeština mateřským jazykem). V českém znakovém jazyce se můžeme volně a bez bariér modlit. Můžeme vyjádřit vše, co chceme. Bůh umí všechny jazyky na světě, tedy i ty znakové.
znak BŮH
znak JEŽÍŠ
15
Závěrem…
Kreslený humor Marie Plotěné
Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. (Marek 8,35)
POZOR! NABÍDKA PRO PLZEŇ a okolí
V souvislosti s naším misijním projektem vás chceme pozvat na seminář pro stávající i budoucí spolupracovníky BTM, případně pro další nové zájemce. Bude se konat v sobotu, dne 30. října 2010, od 9.30 hod., ve sboru Českobratrské církve evangelické v Plzni, Anglické nábřeží 13. Prosíme ty z vás, kterým leží na srdci misijní služba v tomto regionu, ozvěte se. Rádi Vás pozveme na setkání, kde budeme mluvit o dalších možnostech tiskové misie. Můžeme přijít s naším programem i osobně do Vašeho společenství. Těšíme se, že se s Vámi osobně setkáme. Bližší informace:
[email protected], nebo telefon: 774 733 494.
VÝHERCI FOTBALOVÉHO KVÍZU Ze správných odpovědí na kvíz, který byl součástí rozpisu utkání MS 2010 ve fotbale, jsme vylosovali tyto výherce: Janoušek Tomáš, Valdice Apoštol Miroslav, Jeseník Kotous Jaromír, Toužim Hladíková Martina, Polná Novotný Jan, Hradec Králové Holinská Anna, Velichovky Novotný Ladislav, Lipník n/B
Výhercům blahopřejeme a zasíláme malý dárek. Správné odpovědi: 1) C) 2) B) 3) A) 4) B) 5) D) 6) B) 7) A) 8) A) 9) D) 10) B) 11) A) 12) C) 13) C) 14) B) 15) C) 16) A) 17) D) 18) A) 19) A) 20) C)
Všem odběratelům přejeme nejen pokojné a radostné všední dny, ale i volnou chvíli k procházce nádhernou podzimní přírodou.
Nové perspektivy – Zpravodaj BTM č. 104. Vydává BRNĚNSKÁ TISKOVÁ MISIE, o.s., křesťanská ekumenická nezisková společnost.
Vychází sedmkrát ročně. Toto číslo vyšlo v září 2010. Počet příloh variabilní. Adresa redakce: BTM, P. O. Box 64, 638 00 BRNO, tel/fax: 545 224 222, E-mail:
[email protected], internet: www.btm.cz. Telefon pro objednávky: 545 224 253. Odpovědný redaktor: RNDr. Petr Kolek.
Bankovní spojení: KB Brno-Černá Pole, č.ú. 94532621/0100. Jako variabilní symbol uveďte svoje evidenční číslo. Tisk: Dekameron, Brno. Distribuce: firma Vlastislav Dvořák, PP 601-115/97, 621 00 Brno 21. (Obchodní psaní).
16
