Zpráva z ustavujícího zasedání zastupitelstva obce, které se konalo dne v kulturním sále v Holubově

ČÍSLO 11, ROČNÍK 16

LISTOPAD 2010

Zpráva z ustavujícího zasedání zastupitelstva obce, které se konalo dne 11. 11. 2010 v  kulturním sále v Holubově.

Jednání zahájil dosavadní starosta pan Jaroslav Franěk, který přivítal 9 nově zvolených členů zastupitelstva a všechny přítomné občany, kterých se sešlo víc než padesát. Poté předal slovo nejstaršímu členu

zastupitelstva panu Janu Vitkovi, který se ujal řízení ustavujícího zasedání. Po zvolení mandátové, volební a návrhové komise přednesl pan Ing. Pavel Svoboda zprávu o výsledku voleb do zastupitelstva obce, které se konaly ve dnech 15. a 16. 10. 2010. Následovalo slavnostní složení slibu všech nových členů zastupitelstva a přistoupilo se k  volbě starosty a místostarosty. Předseda volební a návrhové komise Ing. Zdeněk Pavliš vyzval Zmocněnce tří volebních stran KDU-ČSL, TOP 09 a KSČM, aby navrhli své kandidáty. Do funkce starosty byl navržen a jednohlasně zvolen jediný kandidát všech tří volebních stran pan Jaroslav Franěk, který zahajuje 5. volební období ve funkci starosty. Do funkce místostarosty byl navržen a jednohlasně zvolen Ing. Jaromír Marek, taktéž jediný kandidát všech stran. Po splnění všech oficialit přednesl starosta obce pan Jaroslav Franěk krátký projev, v němž poděkoval všem přítomným za účast ve volbách i za přidělené hlasy. Ustavujícího zasedání se zúčastnil i bývalý starosta

Křemže pan Ing. Miloslav Podhola, který ve svém vystoupení zavzpomínal na dobu před 16ti lety, kdy uváděl do funkce našeho pana starostu, vyzdvihl jeho práci za uplynulých 16 let a zásluhy o zvelebení obce a popřál mu do další práce hodně zdraví a pevné nervy. - M. S. -

strana

1

ZPRÁVY ZE ŠKOLY - CO NÁS BAVÍ ZAMYKÁNÍ LESA Na svatého Martina se děti ze školní družiny vydaly do lesa, aby les symbolicky uzamkly před nadcházející zimou vlastnoručně vyrobenými klíči. Zopakovaly si znalost stromů a keřů a připomněly si ohleduplné chování v  lese. A jak dlouho bude les spát? No, přece celou zimu. A my se již těšíme, až ho na jaře znovu odemkneme.

DEN STROMŮ

V mnoha lokalitách České republiky je podzim vhodný termín pro sázení stromů. Ve škole známe význam stromů, máme je rádi, proto jsme si jeden vysadili k pravidelnému pozorování. Protože byl vysazený 4. listopadu, jmenuje se Karel Lípa. Přejeme mu v  jeho životě všechno nejlepší.

KULTURA V NAŠÍ ŠKOLE

Dlouhý, Široký a Bystrozraký – 22. října – loutkové divadlo ŠUS

Obec Holubov ve spolupráci s oddílem Skautů zvou všechny děti na

MŠ a ZŠ Holubov zvou všechny rodiče a přátele školy na

Mikulášskou besídku,

Vánocní besídku,

která se koná v pátek 3. prosince 2010 od 15.00 hodin v holubovském sále

která se koná v úterý 21. prosince 2010 od 15.00 hodin v holubovském sále

strana

2

Písničky s kytarou pana Hrdličky – 15. 11. 2010 - Jaroslava Němečková -

Soutěž na vytvoření znaku obce Na podzim se naše škola zapojila do soutěže na vytvoření znaku z odpadového materiálu. Znak vytvořený žáky z  čtvrtého a pátého ročníku byl vyhodnocen jako nejzajímavější v  rámci oblastní výstavy znaků v  Českém Krumlově. Odnesli jsme si tedy první místo. Znak Holubova vytvořený našimi žáky bude vystaven od 2. do 19. prosince na krajské výstavě znaků z  odpadů ve výstavních prostorách v 1. patře Domu kultury Metropol na Senovážném náměstí 2 v  Českých Budějovicích. Náš znak bude také jedním ze znaků, které budou reprezentovat Jihočeský kraj v  celostátní galerii znaků z  odpadů, která bude k  vidění na veletrhu cestovního ruchu GO a Regiontour v  Brně od 13. do 16. ledna. Po skončení výstavy se náš znak znovu vrátí do Holubova. Výsledky oblastních soutěží a náhledy znaků z  odpadů z  jihočeských měst a obcí můžete vidět na webu: www.jihoceske-trideni.cz v sekci soutěž Znaky měst a obcí. - Zuzana Langerová -

Štrúdlování

Co je možné vytvořit z  jablek a těsta se přesvědčili všichni, kteří navštívili 6. 11. 2010 čtvrtý ročník "ŠTRÚDLOVÁNÍ“ v Holubově. Soutěžící překvapili pořadatele, diváky i porotu svým umem i originalitou. Porota vybírala ze 16 štrúdlů ten NEJ. Čekání na vyhodnocení nám zpříjemnily děti z naší školy zábavnou scénkou "Šel nádražák na mlíčí" a své taneční umění předvedly i Skautky z Holubova. Diváci si mohli zasoutěžit ve vědomostním kvízu a ohodnotili nejhezčí obrázky z  dětské výtvarné soutěže. Za nejoriginálnější diváci zvolili štrúdl ve tvaru zmije od Jitky Novákové ml.. Porota rozhodla o pořadí: 1. místo štrúdl ve tvaru znaku Holubova

strana

3

od Michaely Matějíčkové a Jitky Dvořákové 2. místo štrúdl ve tvaru jablka od Heleny Čížkové 3. místo štrúdl ve tvaru vláčku od Jany Vobrové Za podporu děkujeme panu Soukupovi za krásné skleničky, paní Struháčkové, OÚ Holubov, ZŠ Holubov a všem soutěžícím a divákům. Za HOlubovský KUlturní Spolek HOKUS o.s. - Jitka Nováková -

Dětská výtvarná soutěž – výsledky Kategorie – Předškoláci 1. místo – Kateřina Kudláčková 2. místo – Matěj Matějíček 3. místo – Kateřina Petrášková Kategorie – 1. až 3. třída ZŠ 1. místo – Edita Kramarovičová 2. místo – Martin Bílek 3. místo – Daniela Vyoralová

Kategorie – 4. a 5. třída ZŠ 1. místo – Jitka Nováková 2. místo – Michal Matějíček 3. místo – Eliška Kudláčková Vítězové byli odměněni a ostatním děkujeme za účast. Za HOlubovský KUlturní Spolek HOKUS o.s. - Jitka Nováková -

Výlet mladých hasičů Dne 17. 10. 2010 jsme byli s hasiči v lanovém centru na Hluboké. Přivítal nás tam pan senátor Tomáš Jirsa, který nás na celý výlet pozval. Poté nám instruktor Petr vysvětlil pravidla lezení a mohli jsme vyrazit na trať. Ve výšce 8 metrů jsme překonávali různě náročné překážky. Nakonec nás čekaly 3 sjezdy. Zatímco jsme lezli, naši malí kamarádi si hráli na sousedním dětském hřišti, kde mají krásné prolézačky a nafukovací trampolínu. Po svačině jsme se jeli podívat do ZOO Ohrada, kam nám také pan senátor zajistil vstup zdarma. Prohlédli jsme si tam zvířátka a pohráli v  dětském koutku. Celí unavení jsme šťastně dojeli domů, ale stálo to za to. Byl to krásný den na Hluboké. Jitka Nováková ml. PS: Chtěla bych jménem našich malých hasičů poděkovat hlavně panu senátorovi

Tomáši Jirsovi za milé pozvání. Připravil pro nás opravdu krásný výlet. Dále bych chtěla poděkovat instruktorovi Petrovi za všechny

rady a v neposlední řadě rodičům, kteří nám pomohli zajistit dopravu dětí. Za mladé hasiče Holubov - Jitka Nováková st. -

strana

4

Na sklonku středověku

V Českém království se o politickou moc dělily tři stavy, byly to dva stavy šlechtické (páni a rytíři) a rytířská města. Zástupci těchto stavů zasedali na zemském sněmu. Stavovské reprezentace velice omezovaly moc českého panovníka a království úplně ovládly. Velkého vlivu v této době dosáhl nejvyšší purkrabí Zdeněk Lev z Rožmitálu a jeho spřátelená skupina katolického panstva. Král Vladislav Jagellonský této skupině podléhal. V Čechách však toto počínání budilo odpor jak v královských městech, tak i u části šlechty. Politické napětí však nedokázalo zhatit hospodářský vzestup. Hlavně se to projevilo ve stavitelství, kam pronikal nový sloh – renesance ze severoitalské oblasti. Přicházel k nám i nový myšlenkový směr – humanismus, zrozený též v Itálii, který se zajímal o člověka a jeho život. Roku 1517 se k nám dostávaly i myšlenky Lutherovy reformace. Zajímavosti: Šlechtické rody v této době investovaly mnoho peněz do přestavby svých sídel (Pernštejn, Rábí, Blatná, Kunětická Hora…) - D.B. -

Zimní přikrmování ptáků Blížící se zima představuje pro ptačí obyvatele naší přírody těžkou zkoušku. Když silná sněhová pokrývka značně sníží dostupnost jejich přirozené potravy,můžeme pomoci přikrmováním do krmítek. Jednoduché krmítko si každý snadno vyrobí doma. Konstrukce nevyžaduje přísnějších pravidel, důležitá je pouze přesahující stříška a zvýšené okraje dna, aby nedocházelo k rozfoukání krmiva větrem. Umístíme je na klidném místě v zahradě, nejlépe v blízkosti stromů a keřů. Z  krmiva je většinou ptačích návštěvníků nejvyhledávanější semeno slunečnice. Vhodná je i směs semen pro volně žijící ptactvo nabízená v  obchodech , zejména sýkory mají v oblibě také kupované tukové koule s  namíchanými semeny a proužky syrového loje zavěšené na konce větví. Kosům a kvíčalám předkládáme jablka, sušené jeřabiny a bezinky, které předem namočíme. Naprosto nevhodné jsou zbytky z  naší kuchyně jako pečivo, uzeniny, přepalovaný tuk, solený špek apod. Ty nemají s  přirozenou potravou ptáků nic společného a mohou jim spíše ublížit. Na krmítko nejčastěji přilétají sýkory – koňadra, modřinka, úhelníček a babka, pravidelně se objevuje brhlík lesní, z  ptáků se silnějším zobákem živících se převážně semeny je to

zvonek, hýl, stehlík, čížek, pěnkava, dlask a oba druhy vrabců - domácí i polní. Z větších ptáků pak strakapoud, kos, kvíčala, hrdlička a sojka. Při troše štěstí zahlédneme přezimující červenku a vzácné hosty ze severských lesů jíkavce a čečetky.

Zimní přikrmování ptáků není jen pomocí, ale i jedinečnou příležitostí prohlédnout si zblízka ptačí druhy žijící v našem okolí. - Pavel Jakeš /vlastní ilustrace – sýkora úhelníček/

strana

5

Přátelé, v  prvé řadě vás chci ujistit, že vypouštím ze svého repertoáru veškeré úvahy o počasí, protože si opravdu dělá co chce a uhádnout, jak asi bude, je nad mé síly. Je chvályhodné, že na Martina, kdy píši tento článek, je pro nás docela přijatelné až na to, že už docela dlouho vydatně nepršelo a z Kletě se pomalu vytrácí voda. Nejvíce je to patrné na parkovišti pod lanovkou nad kioskem, kde už vytéká opravdu malilinký pramínek a při napouštění do lahve docela bolí ruka, než voda nateče. V  měsíci říjnu jsem uskutečnil ještě jeden výlet mimo náš kraj a byl z  toho docela zajímavý zážitek. Vydali jsme se s Jindřiškou na Medvědí stezku z Ovesné na Jelení Vrchy. Je označena žlutou turistickou značkou a krásně se klikatí mezi těmi nádhernými skalními útvary. Vyjeli jsme ráno před 8 hod. vlakem. V Nové Peci do toho jednoho vagónku, co zde jezdí, přistoupilo asi 30 turistů našeho (důchodového) věku a k nám si přisedli dva sympatičtí pánové s  manželkami. Po výměně informací jsme věděli, že oni jedou do Černého Kříže a odtud po celé

Medvědí stezce se přes Jelení Vrchy vrací do Ovesné. Když jsme vystupovali na zastávce Ovesná, tak se divili, co že tady budeme dělat, ale my jsme pro to měli svůj důvod. Jindřiška totiž o víkendu absolvovala Medvědí stezku s  přáteli a šli také směrem z  Jeleních Vrchů do Ovesné s  tím, že v  určitém místě nedávali pozor na značení a sešli z pěšiny dolů po lesní cestě na asfaltku a o krásnou scenerii kamenných útvarů přišli. Aby se nám to nemohlo stát, rozhodli jsme se jít opačným směrem a to scestné místo najít. Předpokládám, že většina z  vás Medvědí stezku zná, ale pro připomenutí přikládám pár fotografií. Místo, kde se snadno se žluté sejde, jsme skutečně objevili (je to kousek před „Kamennou kráskou“, kdy žlutě značená stezka téměř pravoúhle odbočuje vpravo) a protože jsme šli ve všední den, potkali jsme jenom dva turisty, které jsme o tomto místě informovali a předpokládáme, že z Medvědí stezky nesešli. V tomto místě byla dříve určitě žlutá značka se šipkou, ale tu buď zub času anebo „český turista vtipálek“ zlikvidoval. Žlutá v  těchto místech vede po lesní cestě a odbočuje se do houští na úzkou pěšinu vpravo, kde sice žlutá značka je, ale bez šipky, a člověk si snadno pomyslí, že trasa je stále po cestě a nakonec skončí dole na asfaltce. Kolem Jeleního jezírka jsme v pohodě došli do Jeleních Vrchů, kde jsme se u bufetu znovu setkali s našimi známými turisty z vlaku. Těm jsme také náležitě podrobně vysvětlili, jaká záludnost je na další cestě čeká a v  jakém místě. Poté jsme si sedli na sluníčko, které právě prorazilo z  mlhy, dali jsme si horkou čokoládu se šlehačkou, snědli svačinu a pomalu se vydali po asfaltu do Nové Pece s  tím, že někde v  půli cesty počkáme na autobus (jezdí zde 2x denně) a zbytek cesty se svezeme. Tak se také stalo. V  Peci jsme zašli do pěkné nové restaurace nad nádražím (ta původní už nemá střechu a je to ruina na zboření), něco jsme popili a vydali se na nádraží ČD. Vláček přijel na čas a zrovna dveřmi, kde jsme chtěli nastoupit,

vystupovali naši „známí turisté“. Moc vítězně se netvářili a po dotazu-jak se šlonásledovalo mávnutí ruky a prohlášení: „všichni jsme zakufrovali a skončili na té asfaltce“. Přátelé, z  toho plyne poučení, že je něco špatného ve značení na Medvědí stezce a pokud to počasí ještě umožní a vydáte se do těchto míst (dá se to jít ale i ve sněhu) jděte raději směrem z Ovesné – Jelení Vrchy. Pevně věřím, že naši značkaři tento nešvar v  brzké době odhalí a šipku se značkou doplní. Obecně Medvědí stezka je naučnou stezkou a vede po zalesněných svazích hory Perník 1049 m od železniční zastávky Ovesná, kolem skalních útvarů, pak lesy k  Jelením Vrchům kolem Jeleního jezírka. Z  Jeleních Vrchů vede lesy kolem pomníku posledního zastřeleného medvěda na Šumavě až do stanice Černý kříž. Poslední medvěd byl v  Čechách skolen 14.11.1856 a je po něm pojmenována tato naučná stezka. O skolení posledního medvěda pojednává Hornoplánská kronika a uvádí se zde, že medvěd byl zastřelen za dramatických okolností. Honu se zúčastnilo 122 honců, z toho 46 střelců. První hon dva dny před tím se nevydařil, protože medvěd uprchl a schoval se. Byl ale znovu vystopován, obklíčen, ale střelci se moc nevyznamenali, protože medvěda netrefili. Medvěd na ně nakonec zaútočil a nejbližší střelci vzali nohy na ramena a spas se útěkem, kdo můžeš. Medvěd, byla to ale 230 liber (asi 110 kg) vážící medvědice, je začal honit. I nadháněči dostali strach a snažili se medvědici zahnat přes hranice, ať si s ní poradí rakouští sousedé. Medvědice se však zahnat nedala a pokračovala v  nahánění lovců. Až čtvrtý hajný, zahnaný do úzkých měl přesnou mušku, ale i on až napodruhé. Nutno dodat, že v  té době se lovci brodili hlubokým sněhem, mrzlo a foukal silný vítr, což určitě přesnou mušku lovců ovlivnilo. Medvědice je dnes mezi exponáty loveckého zámečku Ohrada na Hluboké a dostala se i do městského znaku Horní Plané. Myslivcem nejsem, mysliveckou latinu si rád poslechnu, tak si to přátelé přeberte jak chcete. Mějte se dobře. - vakl -

strana

6

Čtyři dohody - inspirace pro náš život

Jako spoluautorka akce s titulem Land art umění v krajině, prezentované mimo jiné i před branou do keltského oppida v Třísově, jsem byla vyzvána k jakémusi shrnutí. Měla bych předeslat, že do organizace akce i části projektu jsme se s kolegyní pustily i přes neúspěch s žádostí o grantovou podporu, vše tedy zůstalo na nás, naší snaze, ochotě riskovat neúspěch a nezájem veřejnosti. A bylo to velmi poučné a obohacující. Těší nás, že o vycházky po Kleti, a nejen tam, byl a je vcelku velký zájem. Po druhé vycházce byla spontánně domluvena třetí, neplánovaná. A proto ještě touto formou děkuji Vaškovi Klimešovi za sebe i za zúčastněné, především za obohacení o informace ohledně léčivého působení menhirů - stojících kamenů. Zároveň se omlouvám, že jsme jej zde v minulých číslech nazvali znalcem Kleti - označení průzkumník by bylo prý snesitelnější. Obzvlášť lidi z měst to táhne do přírody. Není se čemu divit. A proto i na představení byli především měšťáci a nejenom z Českých Budějovic a Krumlova.

Za Čtyřmi dohodami do přírody přijeli návštěvníci dokonce až ze Strakonic, Prachatic a Prahy. A o čem to bylo? Nejdříve zahrála obří cikáda, jak nazval Ondřeje Smeykala - hráče na australský domorodý nástroj didgeridoo herec a moderátor Jaroslav Dušek. A pak už jsme se smáli, až jsme se za břicho popadali při divadelní hře Čtyři Dohody, která je inspirována stejnojmennou knihou od dona Miguela Ruize přibližující indiánské učení. Tolték je milovník poznání, šiřitel harmonie nebo umělec ducha. Tito předchůdci Aztéků obývali předkolumbovskou Střední Ameriku, měli vyspělou kulturu i architekturu. Život byl pro ně hrou. Stejně hravý je i Jaroslav Dušek, a tak vyplnil dvouhodinové divadelní představení humorem a zároveň hlubokou moudrostí, jež je provázena duchaplnými a vtipnými písněmi jeho kolegy, jungiánského psychologa Pjéra la Šé'ze. Jenže při divadle se setkáváme i se situacemi, které prožíváme v každodenním životě. Kniha nastiňuje čtyři základní dovednosti, které činí člověka šťastným. A představení zahrnuje výkřiky, které jsme slýchávali jako děti, případně které sami tu a tam používáme. Pro příklad, povel "okamžitě se uklidni" těžko zvládne pokročilý jogín, natož malé dítě. Pan Dušek radí, abychom si představili použití oblíbených vět pro děti, např. „okamžitě se uklidni“ – třeba na svého rozzlobeného šéfa, který je věčně ve stresu - zároveň radí, abychom pro jistotu pokyn „vystřel“ nepoužívali při setkání s policistou. A díky neutuchajícímu humoru účinkujících se můžeme překlenout přes těžká období života bez pocitů viny s upozorněním, že oni ty věty používali také a že prostě stačí přestat to dělat. Dle slov jiného autora: „Představení jednoduše a na krásných příkladech popisuje systém, ve kterém žijeme, a navíc nabízí jednoduchý princip jak „z toho“ ven.“ Je to prý jednoduché, i když jaké je to v praxi, může zkusit každý sám. Don Ruiz první dohodou nabádá Nehřešit slovem, Jaroslav Dušek raději používá radu Používat slova

cíleně tak, abychom neminuli svým výrokem to, co si přejeme. Slovo hřích může být zavádějící a zavání pocity viny. V praxi jde třeba o to, neříkat o nepřítomné osobě to, co bychom v její přítomnosti neřekli. To už může být pro někoho nepředstavitelný výkon. Ale pak se alespoň nebudeme dostávat do situací, kdy jsme o někom něco řekli, on se to dozvěděl, pobouřilo ho to a teď mu to musíme vysvětlovat. Toltékové totiž vědí, že ublížím-li někomu, ublížím tím zároveň sobě. Druhá dohoda pojednává o možnosti Nebrat si nic osobně. Když si neberu nic osobně, nic mě nemůže rozhodit. Ani to, že mě někdo označí nějakým pěkným slovem – blbec, idiot, kráva, debil...a zároveň rovnou prozradí svou slovní zásobu, mě se to netýká. Ostatně, o kom vypovídají slova? Většinou o tom, který je vypouští z vlastních úst. Týká se to toho, kdo to říká. To on má asi nějaký problém. Prý nás může uklidnit, že ať už nám kdokoliv ze sedmi miliard lidí žijících na planetě Zemi řekne cokoliv, ten zbytek to neřekl. A možná, že čtyři miliardy si to ani nemyslí. :-) Jinými slovy, pokud nás někdo chválí, mějme k tomu stejný postoj jakoby nás kritizoval – prostě si to neberme osobně, vždyť tím vyjadřuje svůj názor, nic víc. Rozhlédněme se kolem sebe: to, co jeden chválí, druhý kritizuje. A pravda bývá někde uprostřed. Navíc, když nás někdo kritizuje, většinou má špatnou náladu. A pokud jsme závislí na tom, zda nás druzí chválí či kritizují, je to spíše ukázka naší vlastní manipulovatelnosti. Kolik by asi ubylo sporů a hádek? S domněnkami je to už těžší. „Nevytvářej si domněnky“, tak zní třetí dohoda – to se lehko řekne. Jenže pokud jsme byli vychováni v systému, kdy nám dospělí říkali: „Buď zticha! Ticho! Neotravuj!“, přestali jsme se ptát na všetečné otázky, odnaučili jsme se ptát a tím si dělat ve svých otázkách jasno. Počali jsme bloudit do svých fantazií a na své otázky si odpovědi vymýšleli a domýšleli. Vytvořil se myšlenkový program, který automaticky vyhodnotí situaci dle vlastního pohledu a názoru. Začali jsme si vytvářet domněnky. Tato dohoda nás vyzývá, abychom se ptali, vyjasňovali, a díky tomu nebyli domýšliví. Pokud se nedomníváme,

strana

7

následně se nemusíme divit, že je to ve skutečnosti úplně jinak. Někdo bývá dokonce zklamán, pokud skutečnost neodpovídá jeho domnělým představám o situaci nebo o konkrétní osobě. Jarda Dušek říká, že často manželství bývá jeden velký slalom mezi domněnkami a někdy si své domněnky dokonce bereme za muže či ženu. A na řadu pak přicházejí výroky typu: „Ty jsi se ale změnil.“ „Když jsem si tě bral, byla jsi úplně jiná!“ „Co se to s tebou stalo?“ Já osobně k tomu dodávám: když už jsme si nějakou tu domněnku vytvořili, tak jí alespoň nevěřme na 100% a nechme prostor tomu, že to může být i úplně jinak. Třeba k lepšímu. „Dělejme vše nejlépe, jak v daném okamžiku umíme, ale ne lépe!“ Dejte do toho všechno, to je to! Proč? Pravděpodobně budeme úspěšnější. A také se do všeho, co děláme, položíme naplno. Pak nás nemohou přepadnout pocity lítosti, že jsme to mohli udělat lépe. Toť čtvrtá dohoda. A když vidíme Jaroslava na jevišti, je nám jasné, že on na půl plynu nejede. Dává do toho všechno, baví se jako malé dítě, a nezapomene připomenout: „Každý, kdo chápe, že je jedinečný a nenapodobitelný, s druhými nesoutěží, ale naopak spolupracuje“. Tolték má na mysli potřeby všech, ne jenom své vlastní. Dělá prostě to, co ho baví a dělá to, jak nejlépe dovede. Protože když to děláme, jak nejlépe umíme, lépe už to bohužel nejde. Při nemoci asi nebudu schopna podávat 100%ní výkon,

přesto to bude nejlépe, jak v danou chvíli mohu. Možná se my, civilizovaní lidé, máme od starých Toltéků co učit. Tak jako tak téměř každý člověk přijde na konci života na to, že je lhostejné, čeho dosáhl či jaké bohatství nashromáždil. Záleží pouze na vztazích, které se mu podařilo vybudovat. Jaroslav nabádá: „Začněte třeba tím, že se zítra pokusíte udržet si dobrou náladu po celý den!“ A nelekejte se, že se vám ji někdo bude snažit zkazit. Pokud by mi chtěl někdo „dodat sebevědomí“ tím, že jsem tento článek mohla napsat lépe, mohu mu v klidu odpovědět, že nemohla. Napsala jsem jej nejlépe, jak jsem uměla, a to mě uklidňuje. A dokonce nepotřebuji ani pochválit. Bylo by skvělé nedělat chyby, ale skoro to vypadá, že neexistuje nikdo, kdo by nechyboval. Jsou tací mezi námi, kteří nazývají tzv. chybu zkušeností, ze které se mohou poučit, a tak se jim možná žije trochu snadněji. Tak to bylo na Třísově. Snaha a úsilí všech zúčastněných, ať už lepili plakáty, zapojovali kabely, stavěli šapito, trhali vstupenky či rozmisťovali hořící louče, to vše přineslo ovoce v podobě radostných obličejů návštěvníků. A pro pořadatele není větší odměny. Jistě, našli se mnozí, kteří spekulovali, kolik se vybralo a kolik z toho asi zbylo. Jenže většina spekulantů netuší, kolik práce a především rozličných nákladů znamená zorganizovat v podstatě jakoukoliv akci. Dřív

bych to ani já netušila, a tak se zlobit nemohu a každému takovému doporučuji si to nejdříve zkusit. Pak nebude muset žít v domněnkách. Každopádně nás těší, že se povedlo přispět na plánovanou stavbu kaple v Holubově, resp. nad Holubovem. Nelze nepoděkovat Obci Holubov za vstřícné jednání a pomocnou ruku, stejně jako celému organizačnímu týmu a též divákům! Děkujeme! Do dalších dní Vám všem přeji mnoho šťastných chvil za sebe i za o.s. Teatrummundi...a odvahu k praktikování Čtyř dohod v praxi. - jarple -

Sérii článků o tom, jak stavět na Holubovsku, aby se stavba harmonicky začlenila do krajiny a nevznikala nedorozumění se Správou CHKO Blanský les, nám nabídl pracovník Správy CHKO Ing. arch. Ondřej Meloun. - MS -

CHKO má poměrně velké možnosti ovlivňovat stavební činnost na svém území. Pro některé stavebníky mohou být požadavky CHKO velice svazující, ale jsem přesvědčen, že člověk, který je trochu vnímavý a má určitý vztah k místu, kde chce stavět, nebude omezen požadavky CHKO ani trochu. Problém částečně vidím v  nedostatečné informovanosti veřejnosti, která má o tom, co mohou a nemohou v CHKO, představy poněkud zkreslené. Jiní jsou naopak překvapeni, že také Správa CHKO má do jejich stavby co mluvit. S postupem času se také mění v odborné veřejnosti názor na to, jak krajinu chránit, a tak se může stát, že něco

jiného bylo požadováno před lety a něco jiného teď. Důvodem mého článku je tedy zejména snaha o zlepšení informovanosti o naší práci.

Jak stavět v CHKO Blanský les (na Holubovsku)? Bydlení na území Chráněné krajinné oblasti ovlivňuje, ať už více či méně, život obyvatel Holubovska. Bydlení v  CHKO může být chápáno jako privilegium, ale více jsou určitě vnímána (a také medializována) omezení a negativa , která z  toho vyplývají. Správa

Střechy a koruny stromů, Krásetín

Holubovsko z pohledu architekta Holubov s  okolím má výjimečné postavení v rámci Křemžské kotliny. Atraktivita lokality je dána působivou polohou přímo pod masivem Kleti a zároveň dobrou dostupností. Už v šerém dávnověku zde mohli Keltové u Třísova postavit své město na dálkové komunikaci, kterou byla řeka Vltava. Na konci 19. století pak dorazila do Holubova železnice a zapříčinila tak rychlý rozvoj obce a částečně i přidružených vsí. Nemenší

Holubovskou náves opanovaly stromy

strana

8

Najdeme zde secesní dvojdům, modernistickou vilu i funkcionalistický domek. Problémem nového Holubova je určitá nahodilost uliční sítě. Místní jsou na ni zvyklí, ale návštěvník může být snadno dezorientován. K  méně zdařilým počinům patří řadovka, která hrubě odděluje staré jádro vsi od rybníka, a problematický je také rozvoj Artypy v  nedostačujícím prostoru na dně sevřeného údolí. Co by kamenem dohodil se nachází Krasetín, všeobecně známý především jako východisko výletů na Kleť. Už poloha osady v relativně strmě spadajícím údolí s hučícím potokem přímo pod svahy Kleti působí daleko „horštěji“. Složitost terénu zřejmě ovlivnila i nepravidelné založení jádra vesnice, kde jsou drobnější chalupy nahloučeny na dně údolí a velké usedlosti na východním svahu. Centrální prostor obce působí poměrně zanedbaně. Mezi tradičními domy cizorodě působí novodobý objekt občanské vybavenosti s  nízkým sklonem střechy a atypickou barevností fasád, zanedbaný je památníček padlým a dominantně působí sestava popelnic tříděného odpadu. V  poslední době je prosazována výstavba autokempu nad vsí. Už jeho umístění na poměrně svažité louce s nutností masivních terénních úprav není vhodné. Tento záměr neodpovídá požadavkům na harmonický rozvoj v  krajinářsky cenné lokalitě a Správa CHKO Blanský les s  ním jednoznačně nesouhlasí. Poměrně násilně, bez vztahu k  původnímu systému cest, je přes ves vedena silnice k  lanovce pod Kletí. Ta také zatěžuje jinak klidný Krasetín v  turistické sezóně dopravou. Rozvolněná zástavba Krasetína stoupá od centra nahoru po lučinatých svazích Kleti. Zde se dochovala i roztroušená krajinná zeleň kolem vodotečí a mezí, která na dně Křemžské kotliny už vzala dávno za své. Zachována zůstala i původní struktura zástavby tradičních rozlehlých přízemních usedlostí uzavřených ze tří nebo ze všech čtyř stran. Okolí Podluží patří z  hlediska krajinného rázu k  nejcennějším v CHKO. Ve zdaleka viditelné poloze na svažitém úpatí Kleti se nachází Třísov, vesnice vzniklá poblíž valů někdejšího keltského města.

Urbanisticky nevhodná řadovka mezi jádrem vsi a rybníkem

Vily v Holubově, ve stylu secese, moderny a funkcionalismu

význam pro rozvoj regionu pak mělo založení železáren, později papírny, na Křemžském potoce. Ta dodnes zůstává daleko největším průmyslovým podnikem Křemžské kotliny. V  dnešní době zažívá renesanci bydlení na venkově v  dostupné vzdálenosti od velkých měst a Holubovsko se stává velice žádanou destinací – na půli cesty mezi Krumlovem a Budějovicemi a v krásné přírodě. Okolí Holubova bylo od „pradávna“ české a proto si neprošlo traumaty vysídlování. Vesnice působí kompaktně a „útulně“ na rozdíl od většiny menších sídel na opačné straně kleťského masivu. I architektura zdejších tradičních staveb je ryze česká. Převažují přízemní podlouhlé usedlosti s prostými trojúhelníkovými štíty. Kousek na západ v  okolí Brloha již nalézáme patrové dvory na čtvercovém půdoryse, které jsou typické pro německy mluvící obyvatelstvo jihočeského pohraničí. Na Holubovsku je ale nenajdeme. Samotný Holubov je sídlem v  rámci CHKO Blanský les mimořádným. Nejedná se už totiž o klasickou vesnici orientovanou převážně na zemědělství. Holubov je pestřejší. Najdeme zde tradiční náves, vilovou čtvrť, rekreační rybník i továrnu. Náves obklopená zděnými domy z 19. století je z urbanistického hlediska výborně zachovaná. Jedná se o typické středověké založení okolo oválné návsi, kde jsou všechny budovy orientovány k  pomyslnému středobodu. Všechny domy jsou do návsi obráceny štíty a nekompromisně dodržují „uliční čáru“. V dodržování pravidel stavění dnes za středověkem daleko zaostáváme. Rozvoj související s  příchodem železnice v roce 1891 se odehrával převážně v  území mezi starým jádrem a nádražím. Náves zůstala architektonicky zachována, ale ztratila svoji funkci těžiště společenského života obce. Dnes v  podstatě plní funkci parku a vzrostlé stromy se výrazně projevují v panoramatu obce. Rozvoj konce 19. století připomíná typové nádraží c. a k. mocnářství a škola, jejíž rozměry i výstavnost dokumentují význam, jaký přikládali naši předkové vzdělání. Zástavba z  20. století pak občas připomíná spíše zahradní čtvrť města než vesnici.

Třísov byl, podobně jako Holubov, založen okolo okrouhlé návsi a po většinu své historie se omezoval pouze na její okolí. Až na konci 19. století, částečně díky příchodu železnice, začalo šplhání vesnice vzhůru do svahu, kde dříve stály jen osamělé selské statky. Třísovská náves funguje jako opravdové srdce vesnice a navíc se svým rybníčkem a upraveným trávníkem a zelení působí velice přívětivě. Novější část tzv. Nad vsí se pyšní dalekými výhledy a je taktéž zdaleka viditelná. Pro krajinu Blanského lesa není taková poloha zástavby zrovna typická. Pozitivní je však alespoň to, že nová zástavba zde není kompaktní a je přerušena pásy zeleně. Urbanistickým a krajinářským problémem českého venkova jsou areály bývalých JZD z období reálného socialismu. Výjimkou není ani Holubovsko. Zemědělské areály navazují na obce nebo stojí poblíž a jejich objekty naprosto neodpovídají tradičním měřítkům

Příjemné prostředí návsi v Třísově

strana

9

jihočeské vsi. Jedná se o dědictví minulosti, se kterým se musíme smířit. Harmoničtějšímu začlenění do krajiny přispěje zapojení jakékoliv zeleně. Pro výsadbu jsou vhodné zejména okraje zemědělských a výrobních areálů. Nejlépe se hodí místní druhy listnatých stromů a keřů, jehličnany byly tradičně uvnitř obcí vysazovány jen zřídka. Specifickým problémem Holubovska jsou i chatové osady. V  období socialismu se, oproti dnešku, před zábory přísně chránila zemědělská půda, ale podmínky pro vznik chatových osad v  lese byly velice benevolentní. Často tak byly zastavěny přírodně málo pozměněné a krajinářsky cenné lokality, zejména sevřená údolí potoků a řek. Přesně takovým místem je kaňon dolního

toku Křemžského potoka se svými přírodními rezervacemi Dívčí kámen a Holubovské hadce a kulturní dominantou zříceniny hradu. Dnes je hojně zastavěné chatičkami. Pravda je, že chaty jsou často ukryté v lese a potom z hlediska krajinného rázu tolik nevadí. Samotný fenomén chataření pak pomáhá udržet městskému člověku kontakt s přírodou. Okolí Holubova je krásným místem, které je blízko krajskému městu, a určitě se bude rozvíjet. Přeji mu, aby jeho rozvoj byl rozumný a harmonický, aby se nevydal cestou blízkého Chlumu a aby si svou venkovskou přívětivost udržel. Pokračování příště - Ing. arch. Ondřej Meloun -

Holubov v 19. století, stabilní katastr

Holubov dnes, staré jádro se přesunulo na okraj

Stará okrouhlice a nový rozvoj podél cesty, Třísov

Šmatlavej Chudým domkářům z  Podkletí se po dlouhém čekání narodil synek. Na svět přicházel těžko. Nejdříve bojovala v  horečkách o život jeho matka, potom dlouho ležel v koutě synek jako bez života. Přesto ho matka vypiplala. Brzy se ale ukázalo, že syn neroste jako jiní, stejně staří chlapci. Nechodil, nedokázal se postavit na nohy, které byly zcela bezvládné. Jen ležel a prosebně hleděl na matku. Ta hned věděla, kdo by jí mohl pomoci – vydala se k Malíkovi, který sám na vlastní kůži zažil, jaký osud mají ti, kteří řádně nerostou. Ten neváhal a dal matce nejroztodivnější býlí. Chodil k Jeníkovi každou neděli, ale zlepšení nepřicházelo. V chaloupce se svítilo dlouho do noci. Kdo by nahlédl oknem, spatřil by ženu klečící pod křížkem, vyslovující ty nejprosebnější modlitby. Co je to za cit? Co je to za lásku, která ovládla duši této nešťastné ženy? Jen matka, jíž vážně churavělo dítě, může pochopit myšlenky a slzy zoufalství ženy, jejíž dlouho vyprošený syn je tak vážně stonavý. Kolik let života vzal této ženě smutek, ta bolavá duše, s  níž se nikomu nesvěřila? Díky Malíkovým bylinám Jeník přec vyrostl. Byl z  něho statný chasník, dosti i pohledný, ale chabrus na nohy, které byly zakřivené

a nevzhledné. Kolíbal se při chůzi jako kachna. Oč jej pánbůh ošidil, přidal někde jinde. Jeník byl velice fortelný, uměl všemu přijít na kloub, všelijaké drobné věci opravil a vyrobil. Dokázal opravit i ten nejtitěrnější hodinový strojek. Sám vyráběl hrací skříňky, které nejraději daroval děvčatům. Ta sice hezkou věcičkou nepohrdala, ale vděčností se zpravidla nerevanšovala. Nejraději by byl za hezký úsměv Andulčin, děvčete jako květ ze sousedství. Ona s ním často hovořila a byla k němu milá, přec si zachovával odstup. Pro svou postavu byl Jeník spíš k posměchu omladiny. Když se objevil na tancovačce, vždy se našla „dobrá duše“, která dala zahrát: „Šel šmatlavéj do tance, převalil se šmyk, štok štodrbok, štodr ryby za vodami na plece. Převalil se , nemoh vstát museli mu šmyk, štok štodrbok, štodr ryby za vodami pomáhat. Tyhle holky ze Dvorce, lákaj hochy šmyk, štok štodrbok, štodr ryby za vodami velice. Ty hezký se vyberou, ty šmatlavý šmyk, štok štordbok, štodr ryby za vodami vyženou.“ Všichni se smáli, až se za břicho popadali. Zahanbený Jeník nevěděl, co si počít. Nejvíc ho bolel smích Andulčin. Jedenkrát se zastavil s  Andulkou před okénkem, daroval jí krásnou hrací skříňku, na jejímž víčku se otáčela tančící dáma vyřezaná z  lipového dřeva. Osmělil se dívku oslovit: „Nechtěla bys mě za muže, Andulko? Nejsem

bohatý, ale dost toho umím, žilo by se nám dobře.“ „Ty ses zbláznil Jeníku! Já si přece nemohu vzít za muže mrzáka! Co by řekli lidi?“ Ta slova pronikla do srdce jako nůž. Jeník sklopil oči a odešel do své světničky. Druhý den jej nenašli. Zmizel, jen pár věcí si sbalil do malého uzlíčku. Brzy se na něj zapomnělo. Matka žalem zemřela, otec nedlouho poté, co se plačící díval do jejího hrobu. Po mnoha letech se nesla krajem novina, že po vsích prochází bohatý Američan – původem z  Čech – aby si našel a s  sebou za moře vzal ženu. V  hospodě k  tancovačce přišlo tolik naparáděných dívek, které dychtily spatřit toho boháče. Očekávání bylo tak velké, že kapela ani nezačala hrát, byť už bylo v sále k prasknutí. Ticho a mlčení, že bys i jehlu slyšel dopadnout na hliněnou podlahu, proťalo náhlé vrznutí vrat. V  sále to zašumělo. Vešel urostlý muž v  tak krásných šatech, až se tajil dech. Sňal široký klobouk, pod nímž se zaleskly prošedivělé vlnité vlasy. Sedl si k volnému stolu u výčepu a sledoval hlavně přítomná děvčata. Matky postrkovaly své dcery, aby si jich všiml. Kmotřička Filipová hleděla zvědavě na muže a pomyslela si nahlas „To je ale štramák!“ Byl jí povědomý, jako kdyby ho již viděla. Ještě než se dala kapela do hraní, vstoupila do sálu dívka, jejíž přítomnost muže

strana

10

zneklidněla. Kavalírsky vstal a uklonil se dívce a trochu nervózně vydechl: „Ach bože, Andulko! Tolik jsem si přál, abys přišla!“ Dívka nechápavě pohlédla na muže a slušně mu odpověděla, že se sice opravdu jmenuje Andulka, ale ona jej nezná. Muž se zarazil a přec požádal, zda může s dívkou do kola. Ta cudně přikývla a muž zašeptal kapelníkovi své přání. Muzika začala zostra: „Šel šmatlavej do tance, převalil se šmyk, štok štodrbok, štodr ryby za vodami na place… To již kmotřičce svitlo. Ten muž, jemuž říkali John, nebyl nikdo jiný než Jeník z podkleťské chaloupky.Později kmotřička vysvětlovala, že Andulka, pro jejíž zlá slova Jeník svůj kraj opustil, se brzy provdala a narodila se jí

dcera, stejně krásná jako matka. Ta se stala záhy sirotou a vychovala ji kmotřička. Mezitím Jeník v Americe ke štěstí přišel. Jeho zlaté ruce mu přinesly majlant. Profesoři mu pak nohy srovnali a stal se z  něho žádaný muž, který však veškeré nabídky odmítal. Najde si ženu ve své vlasti. A také našel. Bůh tomu chtěl, aby – než muzika dohrála poslední tanec – se mu Andulka zaslíbila. Žili za mořem spokojeně ve velkém bohatství velmi dlouho, vychovali pět synů a poslední děvče, které se nemohlo jmenovat jinak než Andulka. Když manželka vydechla naposledy, odebral se Jeník už jako stařec do svého pokoje, kde se

modlil celou noc. Ráno si zavolal své dospělé děti, aby se s nimi rozloučil a řekl jim, že i jemu svíce dohořívá. Bůh je milostivý a nedopustí, aby žil bez své milované ženy. Pak udělal všem svým dětem i jejich dětem na čelo křížek a vydechl naposledy. V tváři neměl bolest. Jakmile Jeníkovy a Andulčiny děti dovyprávěly faráři tento příběh, svatý muž zamyšleně pronesl: „Šťastný muž, šťastná žena…“ Děti tak naplnily přání rodičů, aby leželi bok po boku v rodném kraji. V tu chvíli přilétly dvě hrdličky a usedly na sousední křížek, aby zvědavě pozorovaly,co se děje. Když dopadly na víka cínových rakví kusy rodné hroudy, polekaně vzlétly a zamířily do podkleťského háje. - Dr. Otakar Chmelenský st. -

Můžete místo limetek použít citron, ale není to ono.

másla a nechat rozpustit - poleva je jemnější. Plníme do nejmenších papírových košíčků nejdřív trošku čokolády na dno, pak dáme malinko náplně a zalijeme zbytkem čokolády.

Vánoční štola

1/2 kg hladké mouky, 1 kypřící prášek do pečiva, 1 vanilkový cukr, 20 dkg cukru, 2 celá vejce, 1/2 másla, 3 lžíce rumu, 5 dkg sádla, 1tučný nebo polotučný tvaroh.

Pokud ještě nemáte napečeno, nabízím pár receptů na vánoční cukroví.

Limetkové sušenky

Všechny suroviny zpracujeme v hladké těsto, vyválíme plát, který posypeme plátky mandlí, nasekanými ořechy a rozinkami předem namočenými v  rumu, kandovaným ovocem a čokoládou na kousky, těsto svineme do štoly, pomažeme máslem a dáme péct. Upečenou štolu znovu pomažeme máslem a pocukrujeme.

200g másla, 1/3 hrnku práškového cukru, kůra z 2 limetek, 2 lžíce šťávy z limetky, 2 lžíce rumu, 1 vanilkový cukr, 2 hrnky polohrubé mouky, 2 vanilkové pudinky, špetka soli.

Kuličky Rafaello

Vyšleháme máslo s cukrem a přidáme nastrouhanou kůru, šťávu, rum a pak rukou zapracujeme mouku s pudinkem. Vyválíme 2 válečky, zabalíme do fólie a necháme vychladit a pak z nich krájíme tenké plátky, klademe na plech vyložený pečícím papírem a zvolna pečeme asi 7 minut při 180 °C. Ještě teplé obalujeme v  práškovém cukru nebo necháme vychladnout a potíráme limetkovou polevou (180g práškového cukru, šťáva z 1 limetky, 2 lžíce vody).

Delissy nalámeme a pomeleme na masovém strojku, promícháme se změklým máslem a dle potřeby zahustíme sušeným mlékem. Hmotu necháme vychladit a pak tvarujeme kuličky, do každé vtlačíme celou mandli a obalíme v kokosu, můžeme klást do papírových košíčků.

Listopadové zamyšlení Listopad je v přírodě měsíc předávání nadvlády Zimě. Listopad je také konec církevního roku. Na jeho počátku navštěvujeme hroby svých zesnulých předků a vzpomínáme na ně. A někdo si klade otázku, co je pak. Co bude se mnou, až já umřu? Co je s těmi, co odešli přede mnou? Nevěřící má jasno. Shnili v  hrobě a nyní přežívají jen v  naší mysli. Ale věřící si klade

4 bílé řezy Delissa,100 g másla, oloupané celé mandle, kokosová moučka na obalení a na zahuštění sušené mléko.

Pralinky

200 g čokolády na vaření a 150 g omegy rozpustit, do horké hmoty přidat kousek otázku, co je pak a vztahuje k  tomu svoje očekávání budoucího života. Ne, že by byl na tom o mnoho lépe, ale má přislíben život v  náruči Boží. Nic o něm neví. Křesťan podle Písma a podle teologie svého náboženství má jen mlhavou představu. Přes veškerá magická úsilí se odtud nikdo nevrátil, aby nám o tom poklábosil. To zůstává tajemstvím. A Ty si vyber, čemu chceš věřit… Poslední listopadovou nedělí začíná Advent, předvánoční doba, doba očekávání (advenio=přicházím). Křesťané si připomínají staletí očekávané narození Spasitele. Židé, národ tolikrát ubitý a znovu vzkříšený, od Spasitele očekávali dějinnou záchranu. Ale tu Spásu, tu záchranu, si představovali v lidských

Náplň: 1dcl mléka, 150 g práškového cukru, 1/2 dcl rumu, 10 dkg ml. ořechů, vaříme nad parou do zhoustnutí.

Linecké třené

50 dkg másla nebo Hery, nebo napůl, 27 dkg moučkového cukru, 2 vejce - vše utřeme do pěny a přidáme 65 dkg hladké mouky (nesmí být studená), nechte ji v  teple v  kuchyni, než začnete dělat těsto. Dobře promícháme. Těsto přendáme do cukrářského sáčku a stříkáme na plech vyložený pečícím papírem tyčinky, rohlíčky, esíčka apod. a upečeme. Vychladlé cukroví slepujeme marmeládou a máčíme v čokoládě. Je jich hodně, jsou výborné a dávku nechť si každý upraví podle sebe.

Kokosové tyčinky

1 salko a 1 balíček kokosu Smícháme dohromady a necháme v  lednici do druhého dne zhoustnout. Potom v ruce tvarujeme malé tyčinky, jejichž konce máčíme v čokoládě. Necháme ztuhnout. Dobrou chuť všem, kteří naše recepty vyzkoušejí přeje - MS rozměrech. Ježíš ale nebyl král z tohoto světa. Proto mnozí Židé křesťanství nepřijali. Ale i dnešní křesťané často hledají záchranu v tomto životě, bez vazby na duchovní hodnoty. A tak neberou Ježíšovo poselství vážně. A přece to poslání Lásky, pokud bychom je vzali vážně, pokud bychom ho vzali za základní zákon, od kterého se odvíjí všechny naše normy, bylo by nám nejspíše lépe. Že jde o plané fantazírování? Že k  tomu nikdy nedojde? Možná. Ale usilovat o společenství těch, kteří si sebe navzájem váží, kteří mají k sobě úctu, kteří si pomáhají a kteří (nebojme se toho) se mají rádi, je krásné. A i pro nás přínosné. Mnozí se pak chovají stejně k nám… - MUDr. Bohumír Šimek strana

11

K životnímu jubileu v listopadu blahopřejeme: paní Růženě Prajerové z Třísova

Narodili se noví občánci – taktéž blahopřejeme: Elen Těšínské z Holubova

Pozvánka Myslivecké sdružení Holubov Vás srdečně zve na tradiční

Myslivecký ples

25. prosince 2010

v sále Holubov, začátek v 19.00 hod. Vstupné: 100 Kč

K poslechu a tanci hraje: K - Club Bohatá tombola Přijďte se pobavit, těšíme se na Vás.

Mikulášská nadílka Kdy: Neděle 5. 12. 2010 v 18.00 hod. přijde

do Pensionu U Lišků Mikuláš, čert a anděl Zábavné odpoledne pro děti začne v 15.00 hod. Připravena je spousta soutěží a dětská diskotéka.

Správa CHKO Blanský les a Obec Holubov si Vás dovolují pozvat na ukázku pečení tradičního vánočního kynutého pečiva

pod vedením Ivany Staré z Národopisného sdružení při Jihočeském muzeu v ČB Každý účastník bude mít možnost si výrobu kynutého pečiva vlastnoručně vyzkoušet. Kapacita jídelny je omezena, proto je nutné se na přednášku předem hlásit (nejpozději do 7. 12. 2010), a to u p. Svobodové - tel.: 380 741 229, e-mail: [email protected]

Vstupné - 50 Kč dospělý, 20 Kč dítě

Více informací na tel: +420 721 010 300

kde: školní jídelna ZŠ Holubov, kdy: čtvrtek 9. prosince 2010 od 17 hodin Přednáška je součástí plánovaného přednáškového cyklu na různá témata, který se koná vždy 2. čtvrtek v měsíci většinou v prostorách IS Holubov. Aktuální informace: www.blanskyles.nature.cz

Obec Holubov zve srdečně místní seniory

na tradiční Setkání,

které se uskuteční dne 4. prosince 2010 od 14.00 hodin v kulturním sále v Holubově. Vystoupí děti z mateřské školky a k tanci a poslechu zahraje K – klub. Autobus pro účastníky pojede ve 13.30 z návsi v Krásetíně, přes Třísov, Holubov Planinka, kolem Artypy k sálu a večer zpět.

Vydává: Obecní úřad v Holubově, www.holubov.cz, počet výtisků: 500, MK ČR E 14935, IČO: 00 245 879, zodpovědná redaktorka M. Svobodová. Tisk: GRAFOBAL ARTYPA s.r.o.

strana

12