V Brně dne 2. května 2011 Sp. zn.: 4531/2010/VOP/ES
Zpráva o šetření postupu a rozhodování Finančního úřadu v Soběslavi ve věci Ing. K. M. A - Podnět stěžovatele Ing. K. M., bytem … (dále také „stěžovatel“), podnětem ochránci doručeným dne 15. září 2010 napadl postup Finančního úřadu v Soběslavi, spočívající v exekučním postižení pohledávky z účtu u banky, na který Česká správa sociálního zabezpečení poukazovala jeho jediný příjem (zůstatek důchodu po provedených srážkách), a nereagovala na jeho podání, jímž se snažil dosáhnout nápravy situace. B - Skutková zjištění, vyjádření Finančního úřadu v Soběslavi Finanční úřad v Soběslavi (dále také „správce daně“) vydal k vymožení nedoplatku ve výši 8.115,- Kč exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníků na účtech vedených u bank a spořitelních a úvěrních družstev dne 4. srpna 2010.1 Stěžovateli byl tento příkaz doručen dne 12. srpna 2010. Dne 25. srpna 2010 obdržel správce daně podání, jímž stěžovatel napadl postižení pohledávky z účtu u banky poukazem na skutečnost, že je mu na tento účet připisován pouze jeho jediný příjem - důchod, a to ve výši zůstatku po provedení exekučních srážek z důchodu. Pověřený pracovník správce daně dne 3. září 2010 telefonicky kontaktoval Českou správu sociálního zabezpečení a ověřil tvrzení stěžovatele o zasílání zůstatku důchodu po srážkách na účet. Dne 3. září 2010 správce daně vyzval banku k součinnosti. Požádal ji o kopie bankovních výpisů k účtu stěžovatele za období roku 2009 a 2010, a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Dne 21. září 2010 správce daně obdržel další podání, jímž stěžovatel urgoval vyřízení věci a prostřednictvím tří posledních výpisů z účtů prokazoval své tvrzení, že je na účet poukazován pouze zůstatek důchodu po provedených srážkách (6.663,- Kč, 11. června 2010, 13. července 2010, 12. srpna 2010). Upřesnil také povahu dvou starších příjmů na účtu - vrácená úhrada za odpad (500,- Kč, 29. června 2010) a peníze dcery (1.244,- Kč, 26. července 2010). Zůstatek na účtu k 31. červenci 2010 činil 318,58 Kč, k dalšímu pohybu (po exekučním postižení účtu) došlo dne 12. srpna 2010 připsáním (zůstatku) důchodu ve výši 6.663,- Kč. 1
Čj. 23618/10/111970304435, ze dne 4. 8. 2010, pro 8.115,- Kč.
Dne 27. října 2010 správce daně obdržel vyrozumění ochránce o zahájení šetření s výzvou k podání informací a vysvětlení k případu. Reakci banky (včetně požadovaných dokladů) obdržel správce daně dne 2. listopadu 2010. Rozhodnutím ze dne 4. listopadu 2010 správce daně vyhověl námitce stěžovatele doručené dne 25. srpna 2010. Rozhodnutím ze dne 8. listopadu 2010 správce daně exekuci s poukazem na předcházející vyhovění námitce zastavil. Vyjádření Finančního úřadu v Soběslavi Správce daně ochránci objasnil důvod vzniku jednotlivých daňových nedoplatků stěžovatele, informoval ho o rozsahu plnění povinností peněžité i nepeněžité povahy stěžovatelem a poukázal i na dříve nařízené exekuce srážkami z důchodu.2 Pokud jde o šetřenou záležitost, popsal svůj postup tak, jak plyne z rekapitulace výše, což doložil kopií spisové dokumentace. Dodal, že předmětný exekuční příkaz nenabyl právní moci, proto nedošlo k výplatě deponovaných částek. Domnívá se proto, že „nedošlo k majetkové újmě daňového subjektu“. C - Hodnocení věci veřejným ochráncem práv Na postup správce daně při daňové exekuci v hodnocené věci dopadala jak ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. prosince 2010, tak (přiměřeně) ustanovení občanského soudního řádu.3 Samotné nařízení exekuce přikázáním pohledávky z účtu u banky nezpochybňuji, neboť skutečně není povinností správce daně před nařízením exekuce zkoumat povahu prostředků na účtu. Současně však nepochybuji o tom, že mzdu ani jiný příjem dle ustanovení § 299 občanského soudního řádu (zde důchod) nelze exekučně postihnout jinak než srážkami ze mzdy,4 a to ani pro případ, že jsou aktuálně splatné částky důchodu připsány na účet povinného u banky. Za účelem základní jednorázové ochrany povinných před rizikem náhlého nedostatku prostředků (k zabezpečení základních potřeb) ve výše uvedených situacích bylo do občanského soudního řádu s účinností od 20. července 2009
2
Exekuční příkaz čj. 14350/09/111970303535, ze dne 6. dubna 2009, pro 16.047,- Kč, exekuční příkaz čj. 18939/09/111970303535, ze dne 26. května 2009, pro 3.255,- Kč. 3 Ustanovení § 73 odst. 7 zákona č. 37/1992 Sb. (7) Pro výkon daňové exekuce se použije přiměřeně občanského soudního řádu. Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem spravedlnosti České republiky upraví obecně závazným právním předpisem podrobnosti postupu při výkonu daňové exekuce, zejména způsoby řešení střetu exekuce soudní a daňové. 4 Viz ustanovení § 278, § 279 a § 299 OSŘ:
2
vloženo ustanovení § 304b,5 podle kterého se, zjednodušeně řečeno, obstavení účtu (jednoho z účtů povinného) nedotýká částky odpovídající dvojnásobku životního minima (aktuálně celkem 6.252,- Kč). To prakticky znamená, že tuto částku banka povinnému na jeho žádost bez dalšího vyplatí. Popsaná ochrana povinných by se minula účinkem, kdyby o její existenci povinní nebyli informováni. Ustanovení § 2 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků zakotvovalo základní zásadu daňového řízení (zásadu zákonnosti), jakož i povinnost správce daně dbát na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů. Občanský soudní řád pak sice nezakládá výslovnou povinnost poučit banku nebo povinného o právech a povinnostech vyplývajících z ustanovení § 304b občanského soudního řádu, tato povinnost však plyne ze samotného ustanovení § 5 občanského soudního řádu6 a jeho ustáleného výkladu7 s přihlédnutím k důležitosti předmětné povinnosti/práva i době účinnosti ustanovení § 304b občanského soudního řádu, tedy jeho relativní „novosti“. Ani existence ustanovení § 304b občanského soudního řádu pak nic nemění na nepřípustnosti exekuce přikázáním pohledávky z účtu u banky pro případ, že jsou tak ve skutečnosti postiženy prostředky exekuci zcela nebo částečně nepodléhající. Jakmile se tedy správce daně dozví o skutečnosti nasvědčující takové situaci, je jeho povinností tuto výhradu posoudit, a to co nejrychleji s ohledem na riziko praktického nedostatku prostředků k zabezpečení základních potřeb povinných. Pro případ důchodů pak upozorňuji na nezbytnost zvláštní obezřetnosti s ohledem na zákonem zakotvenou lhůtu, v níž lze změnit způsob jeho výplaty. Česká správa sociálního zabezpečení totiž změnu provede „nejpozději od splátky důchodu splatné ve třetím kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, v němž byla uplatněna žádost…“.8 S ohledem na vytíženost České správy sociálního zabezpečení a technologii výplat důchodů prakticky nelze očekávat rychlejší změnu způsobu výplaty důchodu. Povinní proto nedisponují jinými praktickými postupy k zjištění přístupu k důchodu, tedy příjmu, který exekuci podléhá, ale pouze srážkami. Určitou ochranu sice skýtá zmiňované ustanovení § 304b občanského soudního řádu, avšak pouze jednorázově a pouze v rozsahu dvojnásobku životního minima.
5
„(1) Zákazy uvedené v ustanovení § 304 odst. 1 a 3 se nevztahují na peněžní prostředky do výše dvojnásobku 80c) životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu. Má-li u jednoho peněžního ústavu povinný více účtů, použije se věta první pouze u jednoho z těchto účtů. (2) Výplatu peněžních prostředků povinnému podle odstavce 1 oznámí peněžní ústav soudu, který nařídil výkon rozhodnutí. 80c) Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. 6 „Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.“ 7 Zejména později pravidelně citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 63/96: „… Dle názoru soudu ustanovení § 5 o. s. ř. je nutno vyložit tak, že soud je povinen účastníky poučit, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti ukládají procesněprávní předpisy, jak je nutno procesní úkony provést, popřípadě jak je třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky. Cílem poučovací povinnosti je informace účastníka o tom, jaká má v procesu práva a povinnosti, aby jím provedené procesní úkony mohly vyvolat zamýšlené účinky a aby mohl splnit své procesní povinnosti. Do poučovací povinnosti tedy nepatří návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl zákonem stanoveným způsobem dát najevo, co hodlá v řízení učinit.“ 8 Ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
3
Správce daně proto, dle mého mínění, pochybil, nepoučil-li stěžovatele v exekučním příkazu o rozsahu postižení pohledávky z účtu u banky také ve smyslu ustanovení § 304b občanského soudního řádu. Pochybil pak dvojnásob tím, že stěžovatele výslovně poučil nesprávně: „Daňový dlužník ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručen exekuční příkaz, právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vykonatelného nedoplatku.“ Správce daně skutečně nemohl ve věci rozhodnout pouze na základě podání stěžovatele doručeného dne 25. srpna 2010. Domnívám se však, že v tomto případě mohl a měl k prokázání uplatňovaných tvrzení vyzvat samotného stěžovatele, neboť právě jej primárně tíží povinnost prokazovat svá tvrzení. Nezpochybňuji sice, že podklady k rozhodnutí mohl správce daně získat také výzvou bance ze dne 3. září 2010, proto si cením toho, že ji vyzval k předložení dokumentů a stanovil jí k tomu lhůtu 10 dnů. Na nesplnění této povinnosti však již nereagoval (banka podklady zaslala až po dvou měsících). Současně chyboval, domnívám se, co do rozsahu požadovaných dokladů - nadbytečně žádal o výpisy z účtu za období dvou let. Správce daně tedy správně vyhodnotil, že se námitkami stěžovatele musí zabývat bezodkladně, o čemž svědčí právě délka lhůty ke splnění povinnosti součinnosti uložené bance (10 dnů). O námitce stěžovatele přesto nerozhodl bezprostředně po 21. září 2010, kdy obdržel doklady prokazující postižení aktuálně splatných dávek důchodu od samotného stěžovatele, nýbrž až dne 4. listopadu 2010. Exekuci pak zastavil dne 8. listopadu 2010, tedy prakticky po třech měsících postižení pohledávky z účtu. Jsem srozuměn s tím, že správce daně neporušil interní předpis, konkrétně (tehdy účinný) pokyn č. D-308 o stanovení lhůt v daňovém řízení, který stanovil lhůtu 3 měsíců pro vydání rozhodnutí o námitce dle ustanovení § 52 zákona o správě daní a poplatků. Tuto lhůtu však vnímám jako mezní a z výše objasněných důvodů mám za to, že mohl a měl rozhodnout neprodleně po získání podkladů nezbytných k rozhodnutí ve věci. Správce daně tedy, domnívám se, pochybil také tím, že namísto výzvy daňovému dlužníkovi k prokázání jeho vlastních tvrzení zatížil povinností součinnosti třetí osobu (banku). Přes tento pokus získat podklady k rozhodnutí co možná nejrychleji (bance stanovil lhůtu 10 dnů) o námitce stěžovatele nerozhodl bezprostředně po 21. září 2010, kdy obdržel doklady prokazující tvrzení o postižení aktuálně splatných dávek důchodu od samotného stěžovatele, nýbrž až dne 4. listopadu 2010, a exekuci pak zastavil dne 8. listopadu 2010, tedy po třech měsících. Současně správce daně chyboval v rozsahu požadovaných dokladů - nadbytečně po bance žádal o výpisy z účtu za období (necelých) dvou let (k okamžiku výzvy šlo o 20 měsíců; obdržel výpisy za 22 měsíců), přestože by mu, domnívám se, postačil aktuální výpis a výpisy za maximálně 3 měsíce předcházející nařízení exekuce. Pokud jde o věc samu, správce daně nezpochybnil nepřípustnost exekuce s ohledem na prokázanou povahu prostředků na účtu reálně postižených přikázáním 4
pohledávky z účtu, případně budoucích příjmů ohrožených tímto způsobem exekuce pro případ eventuálního dalšího trvání jeho účinků. K problematice dodávám, že by, podle mého mínění, na zastavení exekuce neměla mít vliv skutečnost případného postihování mzdy nebo jiného příjmu poukazovaného na účet srážkami ze mzdy, neboť případnou exekuci budoucích splátek takových příjmů (nejsou-li na účet poukazovány jiné prostředky) je třeba zajistit primárně nařízením exekuce srážkami ze mzdy, nikoliv prostřednictvím exekuce přikázáním pohledávky z účtu modifikované určitým částečným zastavením exekuce. Musím pak poněkud zpochybnit tvrzení správce daně, že „nedošlo k majetkové újmě daňového subjektu“, neboť smysl ochrany mzdy a jiných příjmů v podobě zakotveného způsobu exekuce srážkami ze mzdy spočívá mimo jiné v přístupu k takovému příjmu (jeho zůstatku po srážkách) v reálném čase. O případné námitce proti exekučnímu příkazu nebo pozdějšímu podání namítajícímu nepřípustnost exekuce je proto zapotřebí rozhodnout co možná nejdříve. Nebudu zde spekulovat o případných dalších důsledcích popsaných situací, pouze upozorňuji na skutečnost, že pokud takto postižený příjemce mzdy nebo důchodu učiní kroky nezbytné k ochraně tohoto příjmu postiženého v důsledku poukázání na účet, v reálném čase neuspěje a nemůže jinak řešit případnou situaci akutního nedostatku prostředků k zabezpečení svých základních potřeb, nezbude mu než využít například systému dávek pomoci v hmotné nouzi. Opakuji však, že by k takovým situacím nemělo docházet při využití možnosti jednorázového výběru dvojnásobku životního minima, o níž mají být povinní poučeni, a včasném rozhodování správce daně. Kdyby se jednalo o standardní postup správce daně, s ohledem na okamžik rozhodnutí o námitce proti exekučnímu příkazu by povinní teoreticky neměli přístup ke třem splátkám své mzdy nebo jiných příjmů. Uznávám, že v tomto případě, kdy vymáhaná částka činila 8.115,- Kč, by stěžovatel i při teoretickém výběru dvojnásobku životního minima (6.252,- Kč) získal přístup již k podstatné části třetí ze splátek důchodu, a to ještě před uvedeným rozhodnutím správce daně. Prakticky tak již i samotné rozhodování správce daně v tomto případě minulo původní účel - ochranu aktuálně splatných částek důchodu. Ve skutečnosti totiž stěžovatel dne 14. září 2010 čerpal z účtu 5.400,- Kč a dne 14. října 2010 6.600,- Kč (v obou případech šlo o čerpání prostředků aktuálně přesahujících výši vymáhaného daňového nedoplatku. D - Závěry Na základě výše popsaných zjištění a úvah jsem přesvědčen o tom, že se Finanční úřad v Soběslavi při daňové exekuci přikázáním pohledávky z účtu u banky dopustil následujících pochybení: [1]
Stěžovatele v exekučním příkazu ze dne 4. srpna 2010 nepoučil o rozsahu postižení pohledávky z účtu u banky ve smyslu ustanovení § 304b občanského soudního řádu (tedy prakticky o právu na výplatu částky odpovídající dvojnásobku životního minima). Naopak ho výslovně poučil neúplně, a tedy prakticky nesprávně: „Daňový dlužník ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu 5
[2] [3]
[4]
ústavu doručen exekuční příkaz, právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vykonatelného nedoplatku.“ Namísto výzvy stěžovateli (daňovému dlužníkovi) k prokázání jeho vlastních tvrzení zatížil povinností součinnosti třetí osobu (banku). Nadbytečně třetí osobu - banku žádal o výpisy z účtu za období (necelých) dvou let (obdržel výpisy za 22 měsíců), přestože by mu, domnívám se, postačil výpis za měsíc, v němž došlo k nařízení exekuce, a výpisy za maximálně tři předcházející měsíce. O námitce stěžovatele proti exekučnímu příkazu obdržené dne 25. srpna 2010 nerozhodl ani bezprostředně po 21. září 2010, kdy bez vlastního přičinění obdržel doklady postačující k rozhodnutí (kopie výpisů z účtu prokazující tvrzení o postižení aktuálně splatných dávek důchodu), nýbrž až dne 4. listopadu 2010, a exekuci pak zastavil dne 8. listopadu 2010.
Správce daně v průběhu mého šetření námitkám stěžovatele vyhověl a exekuci na účet zastavil. Důvod pro své další působení přímo ve věci Ing. K. M. tudíž neshledávám a šetření jsem se rozhodl uzavřít. Žádám však o zajištění nápravy, pokud exekuční příkazy správce daně na přikázání pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb9 doposud standardně neobsahují poučení ve smyslu ustanovení § 304b občanského soudního řádu. S cílem dosáhnout toho, aby do budoucna exekuční příkazy na přikázání pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb vydávané správci daně podřízenými Generálnímu finančnímu ředitelství obsahovaly poučení ve smyslu ustanovení § 304b občanského soudního řádu, rozhodl jsem se oslovit rovněž Generální finanční ředitelství. Zprávu proto obdrží kromě Finančního úřadu v Soběslavi a stěžovatele také Generální finanční ředitelství. Ve smyslu ustanovení § 18 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, žádám správce daně o vyjádření ke zprávě ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení.
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. veřejný ochránce práv (zpráva je opatřena elektronickým podpisem)
9
Dle ustanovení § 190 daňového řádu.
6
