Změny v programu Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov 2015 Vážení a milí přátelé, vedení festivalu rozhodlo, že se letošní 24. ročník Mezinárodního hudebního festivalu je zkrácen uskuteční se od 17. července do 8. srpna. Důvodem tohoto rozhodnutí je celkový finanční rozpočet letošního ročníku. V programu festivalu tedy dochází k dílčím změnám, za které se Vám vedení festivalu omlouvá a děkuje za pochopení. Festival nabídne celkem 13 koncertů. Programovou dominantou MHF je jako vždy jeho zahajovací operní galakoncert, který bude tentokrát patřit sopranistce Sumi Jo a jejímu hostu, kterým je italský tenorista Danilo Formaggia. Doprovodí je rezidenční těleso festivalu – Symfonický orchestr Českého rozhlasu, diriguje Petr Vronský. Sumi Jo se zároveň stane tváří letošního ročníku. Dále festival nabídne celkem čtyři koncerty v Zámecké jízdárně – symfonický koncert Moravské filharmonie Olomouc pod dirigentskou taktovkou Manuela Hernández-Silvy, vystoupení ikony české houslové školy Václava Hudečka s klavíristou Janem Simonem a Jihočeskou komorní filharmonií pod vedením Vojtěcha Spurného, koncert jednoho z nejžádanějších českých umělců, houslového virtuosa Pavla Šporcla taktéž s Jihočeskou komorní filharmonií a dirigentem Janem Talichem, a závěrečný koncert představí úspěšné sólisty nejmladší interpretační generace. Příležitost na něm dostanou laureáti prestižních mezinárodních hudebních soutěží, houslisté Jan Mráček a Ji Man Wee z Jižní Koreje, kteří vystoupí za doprovodu Jihočeské kom. filharmonie a pod vedením Tomáše Braunera. Na programu 24. festivalového ročníku je také pět koncertů v rámci tradiční komorní řady. V Maškarním sále zámku se představí kytarista Lubomír Brabec a soubory Trio Thalia, Barocco sempre giovane a Muchovo kvarteto s hudebním mimem Vladimírem Kulíškem. Program MHF nezapomene ani na dobově poučenou interpretaci barokní hudby v podání souboru Musica Florea s kontratenoristou Rogerem O. Isaacsem. Do atmosféry letních koncertů patří rovněž večery, při nichž hudba přesahuje úzce vymezené hranice. A tak i letošní program nabídne tři lahůdky těchto hudebních směrů pod širým nebem. V překrásném prostředí Zahrady Kooperativy proběhne koncert „Tango Argentino“ v podání Escualo Quintet. MHF Český Krumlov pokračuje v představování světového muzikálového repertoáru v originálním provedení. Trojice vynikajících amerických zpěváků svým koncertem v Pivovarské zahradě za doprovodu Severočeské filharmonie diváky přenese na prkna broadwayských divadelních scén do třpytivého světa amerických muzikálů. Jedná se o výtečné zpěváky - Debbie Gravitte, Capathia Jenkins a Hugh Panaro, kteří jsou hvězdami Broadwaye zvládající nejtěžší role muzikálového oboru. V Krumlově představí program s názvem "James Bond Music a světové muzikály". Připraven je též tradiční hudebně – gastronomický večer, tentokrát v kubánském duchu. Celý program naleznete na našem webu www.festivalkrumlov.cz v sekci Program. Jeden z koncertů tradičně věnujeme členům Klubu přátel MHF Český Krumlov – tentokrát jím bude koncert houslového virtuosa Pavla Šporcla, 31. července 2015 v Zámecké jízdárně. Členové klubu mají na tento koncert vstup zdarma či s výraznou slevou, podle druhu členské karty, podrobné informace najdete na http://www.festivalkrumlov.cz/o-nas/klub-pratel-mhf-ck. Vstupenky na všechny koncerty po programových změnách jsou v prodeji zde http://www.festivalkrumlov.cz/vstupenky. Děkujeme Vám za přízeň a věříme, že i přes tyto dílčí změny si z programu MHF ČK 2015 vyberete, a festivalové koncerty budou pro Vás i tentokrát velkým hudebním svátkem.
Pátek 17. 7. 20:30 hod. Pivovarská zahrada Zahajovací operní galakoncert Sólisté: Sumi Jo /soprán/ J. Korea, Danilo Formaggia /tenor/ Itálie Dirigent: Petr Vronský Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Sumi Jo patří mezi nejvyhledávanější sopranistky své generace. Současnou pozici si vydobyla díky svým vokálním schopnostem, zabarvení hlasu, preciznosti a v neposlední i obdivuhodné muzikálnosti. Působí po celém světě na koncertech, v operách i sólových recitálech. Její hlas však zazněl i při zahájení významných sportovních akcí, jako bylo mistrovství světa ve fotbale či Asijské hry. Na galakoncertech vystoupila po boku Andrey Bocelliho, Dmitrije Hvorostovského či Nelly Furtado. Rok 2014 zahájila hned 1. ledna koncertem s hudebníky z Akademie Santa Cecilia v Římě. Následně absolvovala turné po Asii zahrnující koncerty s Hongkongským filharmonickým orchestrem, Šanghajským symfonickým orchestrem, Hangzhouským filharmonickým orchestrem a Singapurským symfonickým orchestrem a zazpívala i na charitativním recitálu v Manile na Filipínách. V témže roce se představila v Hamburgské státní opeře jako Fiakermilli v opeře Arabella, zpívala pro papeže při jeho návštěvě v Soulu a spolu s Dmitrijem Hvorostovským zazářila na koncertech v Moskvě. Své jedinečné kvality prokázala i v Metropolitní opeře v New Yorku v titulní roli v opeře Lucia di Lammermoor, dále jako Gilda v opeře Rigoletto, Olympia v opeře Hofmannovy povídky (v originále Les Contes d’Hoffmann), Rosina v Lazebníkovi sevillském (v originále Il barbiere di Siviglia) a Oscar v opeře Maškarní bál (v originále Un ballo in maschera). Její hlas zazněl i v milánské La Scale v belcantových lahůdkách jako Le Comte Ory či Fra Diavolo. V divadle Teatro Colón v Buenos Aires ztvárnila Gildu, Zerbinettu a Královnu noci. Na poslední jmenovanou roli navázala svým debutem ve Vídeňské státní opeře. V Carnegie Hall za doprovodu Orchestru svatého Lukáše poprvé vystoupila s broadwayskými písněmi ze svého crossoverového alba „Only Love“, které se s více než 1 200 000 prodanými kusy řadí mezi její nejprodávanější alba. Sumi Jo má na svém kontě více než padesát nahrávek včetně deseti sólových alb pro Erato, alba oceněného cenou Grammy Die Frau ohne Schatten se Sirem Georgem Soltim pro londýnskou nahrávací společnost Decca, alba Un ballo in maschera pro Deutsche Grammophon pod taktovkou Herberta von Karajana, alba Kouzelná flétna a alba árií pod vedením maestra Soltiho. Po boku Cecilie Bartoli v hlavní roli dále pro společnost Decca nazpívala roli Adalgisy z opery Norma. Toto album vydané v roce 2013 se setkalo s nadšenou reakcí kritiků. Za své pěvecké umění Sumi Jo získala první cenu na mezinárodních soutěžích v Soulu, Neapoli, Enně, Barceloně a Pretorii. Stejného ocenění se jí dostalo na Mezinárodní soutěži Carla Alberta Capelliho ve Veroně, jedné z nejvýznamnějších soutěží, kde je účast podmíněna vítězstvím na některé z dalších renomovaných soutěží. V roce 2003 jí byl udělen čestný titul „Umělec UNESCO pro mír“.
Danilo Formaggia, rodák z Milána, studoval hru na piano a zpěv a absolvoval nástavbové kurzy pod vedením Alfreda Krause a Magdy Olivero. V roce 1996 zaznamenal svůj operní debut v Paisiellově opeře Due contesse a v opeře Cimarosy Due baroni na Festivalu opera buffa. Následně se začala rozvíjet jeho mezinárodní kariéra. Pravidelně vystupuje v prestižních operních domech a na festivalech, mezi nimiž nechybí Teatro alla Scala v Miláně, Teatro la Fenice v Benátkách, Maggio Musicale Fiorentino, Teatro San Carlo v Neapoli, Teatro dell’Opera v Římě, Teatro Petruzzelli v Bari, Teatro Carlo Felice v Janově, Opernhaus v Lipsku, Opera v Monte Carlu, Sydney Opera House, Festspielhaus v Baden-Badenu, Královské dánské divadlo, Edinburghský festival, Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, Festival de Radio France - Montpellier. Pracoval s dirigenty jako Claudio Abbado, Sir Colin Davis, Donato Renzetti, Nello Santi, Gianluigi Gelmetti a s režiséry jako Franco Zeffirelli, Lindsay Kemp, Graham Vick, Robert Carsen, Dmitri Bertman, Denis Krief, Filippo Crivelli, Giancarlo Cobelli, Karl-Ernst a Ursel Herrmann. Do jeho repertoáru patří díla od Piccinniho, Paisiella, Rossiniho, Donizettiho, Belliniho, Mozarta, Verdiho, Pucciniho, Mascagniho, R. Strausse, Stravinského, Mahlera, Krenka, Mercadanteho, Giordana, Cagnoniho a Beethovena. Vystoupil na řadě národních i mezinárodních premiér současných oper.
Petr Vronský, původně úspěšný houslista (vítěz soutěže Beethovenův Hradec 1964) začal svou dirigentskou dráhu v roce 1971 v plzeňské opeře, odkud přešel v roce 1974 do Ústí nad Labem jako šéf operního souboru. Pro jeho umělecký rozvoj byly důležité úspěchy v dirigentských soutěžích v Olomouci (1970), Besanconu (1971) a v Berlíně v soutěži H. von Karajana (1973). V roce 1978 se stal dirigentem a v letech 1983-1991 šéfdirigentem Státní filharmonie Brno, s níž hostoval v mnoha zemích Evropy, a v Japonsku. V letech 2002-2005 byl šéfdirigentem Janáčkovy filharmonie Ostrava, s níž absolvoval řadu zahraničních turné – Japonsko, Španělsko, Rakousko, SRN, Polsko, atd. Od sezony 2005/2006 je šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc a působí jako docent oboru dirigování na hudební fakultě pražské AMU. Pravidelně diriguje přední světové orchestry včetně Antverpského královského filharmonického orchestru, Berlínských symfoniků, Devlet Senfoni Orchestrasi Istanbul, Metropolitan Orchestra Tokyo, Filharmonického orchestru Rio de Janeiro, Mnichovského rozhlasového orchestru, Petrohradského filharmonického orchestru, Yumiuri symfonického orchestru v Tokiu, Jeruzalemského symfonického orchestru Izrael atd. Spolupracuje také s Českou filharmonií Praha, Pražským symfonickým orchestrem FOK, Symfonickým orchestrem českého rozhlasu a s operními scénami doma (Národní divadlo Praha, Státní opera Praha, Janáčkova opera Brno, Divadlo J. K. Tyla Plzeň) i v zahraničí (Kammeroper Wien, Dance Theatre Haag). Jeho repertoár zahrnuje přes dvě stě klasických, moderních, operních a symfonických děl. Je považován za všestranného dirigenta širokého záběru s mimořádným temperamentem a citem pro interpretaci.
Sobota 18. 7. 19:30 hod. Zámecká jízdárna Dirigent: Manuel Hernandez Silva /Venezuela – Španělsko/ Moravská filharmonie Olomouc M. Ravel: Bolero, Alberto Ginastera: Estancia Suite, P. I. Čajkovskij: Symfonie č.4, f moll,op.36
Manuel Hernández Silva absolvoval studium na Konzervatoři města Vídně s vyznamenáním pod vedením profesorů Reinharda Schwarze a George Marka. V posledním roce studií byly jeho dirigentské kvality oceněny v soutěži Forum Jünger Künstler pořádané Vídeňským komorním orchestrem. První cenu obdržel za dirigování právě tohoto orchestru ve vídeňském koncertním sále Konzerthaus. Jako dirigent působí na významných mezinárodních festivalech a pravidelně hostuje se zahraničními orchestry. Během své kariéry zaujímal post vrchního dirigenta Córdobského orchestru a pět let jako hlavní hostující dirigent úzce spolupracoval s Orchestrem Simóna Bolívara z Caracasu. V současné době je šéfdirigentem a uměleckým ředitelem Filharmonického orchestru města Malagy a hudebním ředitelem Andaluského mládežnického orchestru. Maestro Hernández Silva se věnuje také pedagogické činnosti, přednáší po celém světě a navštěvuje konference. V průběhu své kariéry si díky svým kvalitám získal uznání hudebníků, s kterými spolupracoval, publika i odborné kritiky.
Moravská filharmonie Olomouc patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. V čele Moravské filharmonie stály významné osobnosti české hudební kultury, za jejím dirigentským pultem se střídali přední světoví dirigenti, např. O. Klemperer, A. Janson, Lord Yehudí Menuhin, V. Neumann, L. Pešek a další. Jejími hosty byli významní instrumentalisté, např. S. Richter, I. Oistrach, G. Kremer, S. Ishikawa, P. Fournier, D. Šafrán, A. Navarra, J, Suk, V. Hudeček, J. Carreras, A. Baltsa a mnoho dalších. Za více než 50 let svého působení si Moravská filharmonie vytvořila mimořádně rozsáhlý a rozmanitý repertoár. Moravská filharmonie intenzívně propaguje soudobou českou i světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí, že již premiérovala více než 250 novinek. V poslední době se Moravská filharmonie specializuje na CD nahrávky hudby soudobých autorů. S velkým ohlasem vystupovala v převážné většině evropských států, do mnoha míst v zahraničí se vrací pro velký ohlas obecenstva i kritiky opakovaně téměř každý rok. Zúčastnila se významných mezinárodních hudebních festivalů, např. v Řecku, Německu, Španělsku, Francii, Itálii, Rakousku. Moravská filharmonie je kulturní institucí, která se podílí na organizaci uměleckého a koncertního života v Olomouci. Je organizátorem a pořadatelem hudebního festivalu Dvořákova Olomouc a Mezinárodního varhanního festivalu. Pravidelně pořádá i Mezinárodní dirigentské kurzy.
Středa 22. 7. 19:30 hod. Maškarní sál Komorní koncert TRIO Thalia /klavírní trio / J. Korea
Trio Thalia, jedno z nejuznávanější klavírních trií v Koreji, bylo založeno v roce 2002. Název tria vychází ze tří Grácií z řecké mytologie a představuje úsilí souboru o dosažení půvabu a krásy hudby. Vystoupení souboru byla kladně přijata kritiky s ohledem na dynamické tóny, dramatickou interpretaci a nadšené reakce publika. Trio Thalia každý rok koncertuje jak v předních koncertních síních, tak v komornějších prostorách. Rozsáhlý repertoár souboru zahrnuje kromě Beethovena a Brahmse také současné skladatele, jako jsou Dmitry Shostakovich, Aaron Copland, Frank Martin, Charles Ives a Astor Piazzolla. Hudební různorodost a všestrannost souboru Trio Thalia je přirozeným důsledkem zkušeností jednotlivých členů. Houslistka E-jung Kim studovala na Juilliard School a vystupovala na řadě koncertů jako sólistka a komorní umělkyně ve Spojených státech, Kanadě, Evropě a Koreji. Paní Kim vystupovala jako sólistka s prestižními orchestry, mezi něž patří Newyorská filharmonie, Moskevská filharmonie, Baltimorský symfonický orchestr, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Korejský národní symfonický orchestr a Kyjevský komorní orchestr. Cellistka Sook-jung Lee studovala na Conservatoire National Superieur de Musique a Ecole Normale de Musique de Paris. Získala řadu cen a ocenění jak ve Francii, tak v Koreji. Paní Lee pravidelně koncertuje v Koreji, Japonsku, Evropě a ve Spojených státech. Pianistka Yoon-ju Oh studovala na Hochschule für Musik ve Würzburgu v Německu a na Hochschule Mozarteum v Salzburgu v Rakousku. Je laureátkou mnoha mezinárodních soutěží. Paní Oh, pianistka, jejíž koncertní kariéra ji řadí mezi nejaktivnější umělce v Koreji, má na svém kontě četná sólová koncertní vystoupení a působení v komorních recitálech napříč Evropou a v Koreji včetně debutového recitálu v newyorské Carnegie Recital Hall. V jejich hudební tvorbě se prolínají tři různé hudební tradice a kultury. Výsledkem je opravdu vynikající hudba, poutavá a struhující zároveň, kterou si publikum vždy naplno vychutná.
Čtvrtek 23. 7. 19:30 hod. Maškarní sál Komorní koncert Barocco sempre giovane „Concerti italiani“ Barocco sempre giovane (Baroko stále mladé) je komorní soubor složený ze špičkových mladých profesionálních hudebníků. Specializuje se na interpretaci skladeb vrcholného baroka, nevyhýbá se však ani jiným slohovým obdobím. Soubor má za sebou již stovky koncertů, na nichž spolupracuje s předními českými i zahraničními sólisty. Je ozdobou významných mezinárodních hudebních festivalů jako jsou Pražské jaro, The Ohrid Summer Festival, Smetanova Litomyšl nebo Concentus Moraviae.
Pátek 24. 7. 19:30 hod. Zámecká jízdárna Václav Hudeček /housle/, Jan Simon /klavír/ Jihočeská komorní filharmonie Václav Hudeček zahájil svoji příkladně strmou cestu mezi českou a mezinárodní interpretační elitu v šedesátých letech. Již ve věku patnácti let dne 12. listopadu 1967 vystoupil na koncertu v Londýně s Royal
Philharmonic Orchestra. O den později ho slyšel legendární David Oistrach, předpověděl mu velkou budoucnost a nabídl mu pedagogickou pomoc. Od roku 1970 až do Oistrachovy smrti v roce 1974 byl žákem tohoto velkého Mistra. Zároveň absolvoval studium na pražské Akademii múzických umění ve třídě Prof. Václava Snítila. Od svého londýnského debutu vystupoval po celém světě na nejprestižnějších podiích ( Carnegie Hall, Royal Festival Hall, Suntory Hall, Osaka Festival Hall, Sydney Opera ), s nejlepšími světovými orchestry ( Berliner Philharmoniker, Cleveland Symphony Orchestra, NHK Philharmonic Orchestra, Gewandhaus Leipzig, Moskevská státní filharmonie a další ) jakož i na světových festivalech ( Osaka, Salzburg, Istanbul, Perth, Helsinky ). K odkazu Davida Oistracha a dalších velikánů ruské houslové školy se
stále hlásí. A tak cílevědomě spolupracuje i dnes s nositeli tradic Oistracha, Kogana a Sitkovetského, jak dokazují jejich společné nahrávky. Hudečkovo sympatické vystupování a zejména styl jeho hry spojující technickou suverenitu s vervně tvořeným a emocionálně bohatým tónem a s radostí, kterou dovede nezaměnitelným způsobem přenášet do publika, okouzluje obecenstvo bez rozdílu věku. Václav Hudeček se nevěnuje jen kompozicím starých mistrů, ale rozšiřuje své repertoárové spektrum o díla XX. století (Janáček, Prokofjev) a skladby soudobých českých autorů (Kymlička, Fišer, Mácha). Systematicky se stará o pomoc nastupující české interpretační generaci a to jak každoročním pořádáním letních houslových kurzů v Luhačovicích, tak představováním těch nejlepších jako hostů na svých koncertech. V rámci tradičních vánočních turné, nebo na Hudečkem pořádaných Svátcích hudby v kostele sv. Šimona a Judy v Praze. V roce 2007 u příležitosti státního svátku 28. října udělil prezident republiky Václav Klaus V. Hudečkovi vysoké státní vyznamenání „Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění“.
Jan Simon (1966) začal hrát na klavír v sedmi letech pod vedením svého otce, hudebního skladatele a dirigenta Ladislava Simona. Po absolutoriu pražské konzervatoře ve třídě Valentiny Kameníkové pokračoval ve studiích na pražské hudební fakultě AMU, kterou absolvoval pod vedením Ivana Moravce. Své vzdělání doplnil roční stáží v Curychu u klavíristy Homera Francesche a dvouletým studiem v německém Lübecku u Jamese Tocca. Po ukončení studia začal Jan Simon na Vysoké hudební kole v Lübecku sám vyučovat. Během svých studií se úspěšně zúčastnil řady klavírních soutěží. Vítězství v národní Chopinově soutěži a Interpretační soutěži Ministerstva kultury bylo dobrým odrazovým můstkem pro úspěšná vystoupení v mezinárodních soutěžích. Po zisku laureátských titulů v soutěži Pražského jara, Chopinově soutěži na Mallorce a ocenění na soutěži Williama Kappela v USA završil své působení na mezinárodních soutěžních pódiích ziskem bronzové medaile v soutěži Královny Alžběty v Bruselu v roce 1991. Jan Simon vystupuje pravidelně s renomovanými orchestry jako např. BBC Symphony Orchestra London, Israel Philharmonic Orchestra či Česká filharmonie. Koncertní vystoupení zavedla Jana Simona do většiny evropských zemí, do Egypta, Japonska, do Číny a na Taiwan, Mexika, Kanady, USA, Austrálie jakož i na pódia prestižních festivalů. Jako komorní partner spolupracuje zejména s violoncellistou W. E. Schmidtem, vystupoval společně s Josefem Sukem, Václavem Hudečkem, Jiřím Bártou a některými dalšími instrumentalisty. Jan Simon nahrává pro gramofonové firmy Supraphon, BMG Ariola, Radioservis, Clarton. V roce 1996 získal za svou nahrávku Schulhoffových klavírních koncertů (společně se SOČRem a Vladimírem Válkem) Cannes Classical Award 95 na veletrhu gramofonového průmyslu MIDEM ve Francii. Jako nejmladší instrumentalista v historii Českého rozhlasu získal v roce 1994 statutární titul sólisty této instituce. Vedle svých uměleckých aktivit působil Jan Simon od roku 2001 ve funkci ředitele a posléze intendanta Symfonického orchestru Českého rozhlasu, od roku 2012 pracuje jako ředitel Centra uměleckých těles, soutěží a přehlídek Českého rozhlasu. V současné době toto Centrum řídí Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Dětský pěvecký sbor, Dismanův dětský rozhlasový soubor ad.
Vojtěch Spurný patří k nejvýznamnějším českým umělcům své generace. Studoval na pražské konzervatoři (flétna, klavír), AMU (operní režie, dirigování, cembalo) a na Vysoké škole v Utrechtu (cembalo a provozovací praxe staré hudby). K jeho učitelům patřili mj. i Helmut Rilling, Johann Sonnleitner a Kenneth Gilbert. Již od studií patří k zapáleným obhájcům tzv, historicky poučené interpretace, vede vlastní soubor dobových nástrojů Musica Salutaris. Renesanční šíře jeho talentu mu umožňuje obsáhnout řadu hudebních stylů a žánrů. Jako operní dirigent opakovaně hostoval v opeře v Götteborgu, ve Státní opeře Praha (šéf opery v sezóně 2002-2003). Spolupracuje s řadou českých orchestrů – Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně, Jihočeská komorní filharmonie, Česká komorní filharmonie. Dlouhodobě vystupuje s Dagmar Peckovou. Velmi intenzivně se Spurný věnuje koncertní činnosti jako specialista na historické klávesové nástroje - cembalo, kladívkový klavír, ale i čtvrttónový klavír A. Háby.
Sobota 25. 7. 20:30 hod. Pivovarská zahrada Národní večer – CUBA Rozhlasový Big Band G. Broma Vícežánrový hudební večer tentokrát s tradiční kubánskou hudbou a gastronomií. Rozhlasový Big Band Gustava Broma šíří slávu a čest jména Gustav Brom pod vedením dirigenta Vlada Valoviče. V roce 2010 oslavil orchestr výročí 70 let od jeho založení. V průběhu bohaté historie prošlo jeho řadami velké množství muzikantů a i dnes přicházejí noví hráči, kteří zde získávají neocenitelné zkušenosti. Do programu se tak dostávají nová moderní aranžmá a repertoár se neustále vyvíjí. Orchestr je rezidenčním souborem Českého rozhlasu pro roky 2013 a 2014.
středa 29. 7. 19:30 hod. Maškarní sál Komorní koncert Lubomír Brabec /kytara/ Lubomír Brabec patří k nejvýznamnějším koncertním kytaristům současnosti. Pochází z Plzně, začínal jako houslista a ke kytaře se dostal až ve svých třinácti letech. Jako patnáctiletý vstoupil na plzeňskou konzervatoř a svá studia dokončil na konzervatoři v Praze. Významným mezníkem v jeho uměleckých začátcích byl úspěch, kterého dosáhl v roce 1974 na Mezinárodní kytarové soutěži v Paříži, kde získal titul laureáta. V roce 1980 získal stipendium britské vlády a pokračoval ve studiích na londýnské Royal Academy of Music, kde se ve světově proslulém Early Music Centre věnoval interpretaci dobové hudby minulých století se speciálním zaměřením na loutnovou literaturu. Lubomíru Brabcovi je vlastní stylově pestrý repertoárový rejstřík, kterým naplňuje své početně bohaté recitály i vystoupení s předními orchestry. Je oblíbeným hostem různých televizních pořadů a rozhlasových studií. Spolupracuje s nejrenomovanějšími pěvci a sólisty. Neméně atraktivní je jeho nahrávací činnost. Za snímek Rodrigova Concierta de Aranjuez (Panton) byl roku 1986 oceněn „Zlatým štítem“ za nejlepší nahrávku roku. Brazilská vláda mu v roce 1989 udělila Medaili Heitora Villa-Lobose. Od firmy Supraphon Records obdržel dvě zlaté desky první v roce 1991 za desku Transformace a druhou v roce 1996 za nahrávku Vivaldiho koncertů. Za nahrávku „Suburban Path“ získal v Číně v roce 1995 Golden Song Prize. V roce 2003 byl oceněn vydavatelstvím Multisonic Zlatou a Platinovou deskou za CD Vánoční Transformace. V roce 2013 obdržel od firmy Supraphon Diamantovou desku za téměř půl milionu prodaných desek. V témže roce při příležitosti státního svátku obdržel na Pražském hradě od prezidenta republiky Medaili I.stupně za zásluhy o stát v oblasti umění.
Čtvrtek 30. 7. 19:30 hod. Maškarní sál Komorní koncert Muchovo kvarteto - Juraj Tomka /1. housle/, Andrej Baran /2. housle/, Veronika Prokešová /viola/ a Pavol Mucha /cello/ a hudební mim „Vladimír Kulíšek“
Mucha Quartet vzniklo v roce 2003 na půdě Konzervatoře v Bratislave. Prvním učitelem kvarteta byl Stanislav Mucha, otec violoncellisty Pavla Muchy a primárius Moyzesova kvarteta. Členové Mucha Quartet studují komorní hudbu na Escuela Superior de Música Reina Sofía v Madride ve třídě Güntera Pichlera. Souboru patří vítězství na soutěži Josef Windisch Preis 2013 (Vídeň), na mezinárodní soutěži Premio Paolo Borciani 2014 získali 2. cenu a Cenu publika. Obdrželi 1. cenu na Mezinárodní soutěži komorní hudby Antonína Dvořáka 2014 (Praha). Mucha Quartet získalo významné umělecké impulzy během studia na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni u Johannesa Meissla, a taktéž na VŠMU v Bratislave ve třídě Jána Slávika. Zúčastnili sa mezinárodních interpretačních kurzů Internationale Sommerakademie 2012 a 2013 v Reichenau (AT) pod vedením profesorů Petera Schuhmayera, Hatto Beyerleho, Evgenie Epshtein a dalších. Zúčastnili se také prestižních mistrovských kurzů v Schwarzenbergu (AT) – Günter Pichler; Academie musicale de Villecroze (FR) – Miguel da Silva, Alfred Brendel; McGill Intertnational String Quartet Academy Montreal (Kanada) – Gerhard Schulz, Michael Tree, Norman Fischer, Atar Arad. Mucha Quartet pravidelně koncertuje na mnohých hudebních festivalech a kulturních událostech doma i v zahraničí – vzpomeňme např. Bratislavské hudobné slávnosti, recitál ve vídeňském Musikverein, Pražské jaro, Schubertiade Schwarzenberg, Albrechtina – (Ne)známa hudba. Mezi jejich periodické projekty patří musica_litera (spojení klasické hudby a uměleckého slova). Vladimír Kulíšek je výraznou osobností slovenské pantomimy. Při svých vystoupeních aktivně spolupracuje s obecenstvem. Vznikají tím komické situace, kterými je publikum nenásilně vtaženo do děje a přímo spoluvytváří každé konkrétní představení. Jeho vystoupení jsou významně spojená s hudbou a rámcuje je výrazná hudební pointa. Projekt Vivaldiho Čtyři roční období s Muchovým kvartetotem je dalším z celé řady netradičních uměleckých počinů, na kterých se Vlado Kulíšek podílí. Jeho cílem je predstavit tuto notoricky známou hudbu trochu jiným způsobem, a to neklasickými pantomimickými formami nejen čtyři období roku, ale i různé příběhy související například s lidským životem.
Pátek 31. 7. 19:30 hod. Zámecká jízdárna Sólista: Pavel Šporcl /housle/ Dirigent: Jan Talich Jihočeská komorní filharmonie R. Wagner - Sigfried idyll P. I. Čajkovský – Houslový koncert D dur, op.35 ---L. van Beethoven - Symfonie č. 7 A dur
Pavel Šporcl je houslovým virtuosem a jedním z nejžádanějších českých umělců. Díky svému umění, výrazné osobnosti i nekonvenčnímu vystupování slaví úspěchy u všech generací posluchačů. Studoval na pražské konzervatoři a hudební fakultě AMU ve třídě prof. Václava Snítila a v letech 1991-1996 v USA u Itzhaka Perlmana. Ve studiu pokračoval na slavné newyorské Juilliard School u pedagogické legendy Dorothy DeLay. Světově uznávaný kritik a historik Henry Roth zařadil Pavla Šporcla – jako jediného z českých houslistů mladé generace – do své knihy „Housloví virtuózové: Od Paganiniho po 21. století“. Kritikové Pavla Šporcla nazvali „talentem, který se rodí možná jednou za sto let…“ Je nositelem významných ocenění, koncertuje po celém světě, spolupracuje s významnými umělci, domácími i zahraničními orchestry. Jeho rozsáhlý repertoár zahrnuje 40 houslových koncertů, nespočet sonát, komorních a virtuózních děl. Vedle stěžejní klasické hudby koncertuje i s jinými žánry: s cikánskou kapelou odehrál přes 200 vystoupení v mnoha zemích světa včetně Číny. V roce 2012 nahrál své první pop-crossoverové album Sporcelain, jehož pražskou premiéru uvedl na Terminálu 2 Letiště Václava Havla. Na koncertních pódiích se setkal s K. Gottem, E. Pilarovou, V. Dykem, E. Farnou, T. Černochovou, kapelou Kryštof i Hradišťanem. Jeho vystoupení jsou velmi dobře přijímána jak širokou veřejností, tak odbornou kritikou. Jihočeská komorní filharmonie byla v Českých Budějovicích založena v roce 1981 s původním názvem Jihočeský státní orchestr. V současnosti má 37 členů a zůstává jedinou profesionální filharmonií v Jihočeském kraji. U vzniku orchestru stál dirigent Jaroslav Vodňanský, později se ve funkci šéfdirigenta vystřídali Ondřej Kukal, Břetislav Novotný, Jaroslav Krček a Stanislav Vavřínek. Od roku 2008 je šéfdirigentem Jan Talich. Orchestr vedle samozřejmé interpretace hudby klasických skladatelů a skladeb vhodných pro menší orchestry i malý koncertní sál stále více sleduje i současný trend propojování žánrů, objevování nových pohledů na interpretaci a prezentaci a systematicky pracuje na stále vyšší kvalitě. Ambicí Jihočeské filharmonie je udržet žádoucí zájem stávajících abonentů a současně se zaměřit na mladší publikum a širší veřejnost tak, aby přišli i ti Jihočeši, které tzv. vážná hudba doposud více méně míjí. Kapacitu, směr i chuť určitě má.
Sobota 1. 8. 20:30 hod. Pivovarská zahrada „James Bond Music“ a světové muzikály Sólisté brodwayských divadel: Debbie Gravitte /soprán /, Capathia Jenkins /soprán/, Hugh Panaro /tenor/ USA Dirigent: Michael Krajewski Severočeská filharmonie
MHF Český Krumlov pokračuje v představování světového muzikálového repertoáru v originálním provedení. Trojice známých amerických zpěváků, sólistů na Broadwayi - Debbie Gravitte /soprán/, Capathia Jenkins /soprán/ a Hugh Panaro /tenor/, pod vedením dirigenta Michaela Krajewskiho, specialisty na tento žánr, svým koncertem diváky přenese na prkna broadwayských divadelních scén do třpytivého světa amerických muzikálů.
Debbie Gravitte během své pestré kariéry vystupovala na broadwayských scénách i v Symphony Hall a na řadě dalších míst. Získala prestižní cenu Tony Award pro nejlepší herečku ve vedlejší roli v muzikálu Jerome Robbin’s Broadway, dále byla nominována na cenu Drama Desk Award a získala cenu New York Showstopper Award. Debbie hrála svou scénu z nočního klubu po celém světě, v Rainbow and Stars v New York City, v Pizza on The Park v Londýně a doma v Atlantic City, kde se jí dostalo pocty vystoupit po boku významných talentů, jako jsou Jay Leno, Harry Anderson a legendární George Burns. Debbie zpívala s řadou symfonických orchestrů včetně Národního symfonického orchestru (s Marvinem Hamlishem). Debbie v nedávné době debutovala s baletní společností New York City Ballet, když zpívala ve skladbě Petera Martina „Thou Swell“ v Lincoln Centeru. Spolu s Bette Midler hrála ve filmu Universal Pictures Isn’t She Great? (česky Život hvězdy) a diváci ji mohli slyšet jako jeden z hlasů v Disneyho Malé mořské víle.
Capathia Jenkins je bezpochyby skvělou herečkou, ale všichni, kdo ji znají, vědí, že tato diva je prostě z jiné planety. Tato žena zápolí se dvěma vášněmi, které obě skvěle ovládá – herectvím a hudbou. Odmítá si však zvolit jednu z nich, protože obě jsou blízké její duši. Capathia přistupuje k písni stejně jako ke scénáři, jako umělkyně. Zaměří se na drobné nuance, tajemství skrytá v notách či textu. Hledá melodii, harmonii a rytmus. Ptá se sama sebe: Co chci sdělit? Co chci, aby mé publikum se mnou prožilo? Chce provázet své publikum na jejich cestě. Tato herečka se narodila a vyrůstala v Brooklynu a nedávno účinkovala jako „Medda“ v úspěšné Disneyho produkci Newsies’ na Broadwayi. V roce 2007 se vrátila k účinkování v divadle Off-Broadway a zahrála si roli ve hře (mis) Understanding Mammy-The Hattie McDaniel Story, za kterou získala nominaci na Drama Desk Award. Publikum ji mohlo také vidět ve hře Nory Ephron Love, Loss, and What I Wore. Posluchači si ji také mohou poslechnout v hudbě k filmům Nine, Chicago a Prává blondýnka 2.
Hugh Panaro byl popsán jako „jednička v zužujících se řadách skvělých herců hlavních rolí na Broadwayi“. Uznávaný kritiky a milovaný fanoušky, mezi jeho silné stránky patří všestrannost, charisma, znamenitý pěvecký talent a slovy jednoho z jeho bývalých spoluúčinkujících vzhled filmové hvězdy. Jeho první role, Friedrich, v místní produkci muzikálu The Sound of Music přišla, když mu bylo dvanáct. V roce 1988 si Hugh zahrál roli Mariuse Pontmercyho v prvním národním turné produkce Les Misérables (česky Bídníci) a o několik měsíců později získal místo u společnosti na Broadwayi. Následně si jej vybral Hal Prince pro roli Raoula de Chagny, romantického mladého hrdiny ve veleúspěšném muzikálu Fantom opery, jehož autorem je Sir Andrew Lloyd Webber. V roce 1999 se Hugh vrátil do divadla Majestic Theatre a tentokrát oblékl masku Fantoma opery. Po turné Hugh získal kladné ohlasy za své role v muzikálech Gentleman Prefer Blondes a Merrily We Roll Along v Los Angeles a za roli Anthonyho Hopea v produkci Sweeney Todd v Kennedy Centeru v roce
2002. V roce 2008 si zahrál roli Jeana Valjeana ve špičkové produkci muzikálu Les Misérables divadla Walnut Street Theatre, za níž získal uznání publika i kritiků a také cenu Barrymore Award. 7. září 2010 se Hugh vrátil do Broadwayského divadla Majestic Theatre, kde si opět zahrál ikonického Fantoma a byl hlavní hvězdou historického představení k příležitosti 25. výročí inscenace. V roce 2012 získal prestižní cenu Edwin Forrest Award. Během delšího období v roce 2013, kdy nehrál Phantoma, vystoupil znovu jako Jean Valjean v letní produkci muzikálu Les Misérables divadla The Muny (po boku svého přítele a kolegy z muzikálu Side Show Norma Lewise).
Čtvrtek 6. 8. 20:30 hod Zahrada Kooperativy Escualo Quintet „Tango argentino“ Program Tango argentino nabízí dokonalé spojení temperamentu a vášně s uměleckým mistrovstvím hudebním i tanečním. V projektu se představí pětice vynikajících instrumentalistů Escualo kvintetu, charismatická zpěvačka Gabriela Vermelho - držitelka ceny Alfréda Radoka a taneční uskupení Tangueros. Escualo kvintet je jedinečné uskupení profesionálních instrumentalistů, kteří se věnují hudebním stylům Tango argentino. Tento mladý soubor již absolvoval řadu prestižních vystoupení v dramaturgii mezinárodních festivalů, co do nástrojového obsazení je identický s kvintetem argentinského hudebníka a skladatele Astora Piazzolly. V interpretaci se Escualo kvintet zaměřuje na kombinaci hudebních stylů tanečních - Tango típico a koncertního stylu - Tango nuevo, které je strhující syntézou temperamentního argentinského folkloru, klasické hudby a jazzu. Svůj název dostal kvintet podle stejnojmenné piazzollovy skladby "Escualo", což znamená v překladu žralok.
Charismatická zpěvačka a skladatelka Gabriela Vermelho se řadí mezi nejvšestrannější a nejpozoruhodnější osobnosti naší hudební a divadelní scény. Zejména pro její nekonvenční přístup k hudebnímu vyjadřování a nevšední schopnost zvládnout stylově čistě hudbu klasickou, jazzovou, folklórní i world music z ní právem činí umělkyni v jednoznačné disciplíně nezařaditelnou. Za roli čarodějky Evy v muzikálu Balada pro banditu brněnského divadla Husa na provázku obdržela cenu Alfréda Radoka.
Tangueros je neustále se rozvíjející taneční komunita argentinského tanga v Brně. Taneční pár Markéta Růžičková a David Lang jsou jejími tanečníky a lektory. Oba absolvovali semináře pod vedením prestižních zahraničních lektorů jako je: Ismael Ludman a Maria Mondino, Luciano Brigante a Alejandra Orozco, Sven Elze a Guggi Zuzakova nebo Luis Miguel S. Saavedra.
Pátek 7. 8. 19:30 hod. místo koncertu v jednání Sólista: Roger Isaacs /kontratenor/ Jihoafrická republika – USA Musica Florea
Roger O. Isaacs se narodil v roce 1970 Kapském Městě v Jihoafrické republice. Jeho hudební nadání se projevilo velmi záhy a proto již od ranného dětství zpíval v místním kostele, kde jeho otec působil jako varhaník a matka zpívala ve sboru. Ještě jako mladý chlapec vystupoval v proslulé Katedrále Svatého Jiří. Hudební vzdělání si prohloubil na South African College of Music na Universitě v Kapském městě, kterou absolvoval v roce 1994, kdy také padl režim apartheidu. Následovala velmi úspěšná sólová kariéra v rodné zemi, s repertoárem zahrnujícím jak hudbu starých mistrů, tak díla skladatelů dvacátého století. Pan Isaacs má na svém kontě řadu televizních a rozhlasových vystoupení s jihoafrickou Broadcasting Corporation, včetně světové premiéry “African Mass” od Petera Klatzowa. Od svého amerického sólového debutu v roce 1996 vystupuje Kontratenor Roger O. Isaacs jako sólista v nejvýznamnějších pěveckých tělesech na východním pobřeží Spojených států. Jeho vystoupení se uskutečnila např. v JFK centru – Washingtonské národní opeře, ve Washingtonské národní katedrále, Národní galerii umění ve Washingtonu, v kostele Svatého Tomáše v New Yorku, bazilice Neposkvrněného početí Panny Marie a v Bílém domě. Poté, co byl v kulturní příloze deníku Washington Post označen jako " zcela mimořádný kontratenor nejen pro vyjímečnou kvalitu hlasu, ale i pro své mistrovské podání barokní hudby", otevřela se mu cesta k dalším nabídkám na interpretaci různorodého repertoáru. Účinkoval např. v Monteverdiho Mariánských nešporách, Bachově Mši H moll a St Matthew Passion, Handlově Israel in Egypt, Joshua, Messiah a Vivaldiho Stabat Mater pro sólový alt. Mezi jeho nejnovější počin patří spolupráce se souborem Folger Consort of PARIS na představení Music for the City of Light, vystoupení v Handelově Mesiáši se souborem The Camerata Singers, Pergolesi Stabat Mater se souborem The Raven Consort a premiéra The Raven od Nicholase White. Mr. Isaacs také zpíval roli Cyruse v uvedení Handelova Belshazzara ve Freerově Galerii umění ve Washingtonu, stejně tak Purcell Realizations od Benjamin Brittena se souborem The Cantate Singers a Vivaldi Gloria s hudebním uskupením Reston Chorale. Jeho nejnovější operní vystoupení zahrnuje roli Apolla v díle Benjamina Brittena Smrt v Benátkách a Oberona v kritiky oslavovaném opusu Benjamina Brittena Sen noci svatojánské uvedeného Operou v Kapském městě. Roger Isaacs je aktivním členem souboru Národní galerie umění Vocal Ensemble (NGAVE ), dále působí v The Washington Bach Consort a patří k hlavním pilířům sboru Washingtonské národní katedrály.
Soubor Musica Florea vznikl roku 1992 jako jeden z prvních výrazných počinů na poli stylově poučené interpretace v České Republice. Založil ho violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Hra na originální nástroje nebo jejich kopie podložená studiem dobových pramenů a estetiky, vlastní badatelská činnost a kreativní oživování zapomenutých interpretačních stylů i prostředků se staly nezbytnými charakteristickými rysy ansámblu. Repertoár souboru zahrnuje instrumentální komorní hudbu, světské i duchovní vokálněinstrumentální skladby, orchestrální koncerty i monumentální díla symfonická, operní a oratorní od počátků baroka až po 20. století. Musica Florea hostuje na významných světových festivalech a spolupracuje s význačnými sólisty i ansámbly (např. Magdaléna Kožená, Phillipe Jaroussky, Nancy Argenta, Veronique Gens, Paul Badura – Skoda, Susanne Rydén, Orlando Consort, Les Pages et les Chantres du Centre de Musique Baroque de Versailles, Le Poeme Harmonique, Boni Pueri). Obdržela řadu prestižních ocenění (např. nejvyšší ohodnocení francouzského časopisu Diapason za CD sdílem J. D. Zelenky Missa Sanctissimae Trinitatis, Studio Matouš, 1994; cenu Zlatá Harmonie 1997 za nejlepší domácí nahrávku roku – Bachovy árie s M. Koženou, Polygram, 1997; ocenění Cannes Classical Award na veletrhu MIDEM 2003 za nahrávku alegorické hry Sub olea pacis et palma virtutis - Melodrama de Sancto Wenceslao – J. D. Zelenky, Supraphon, 2001; cena za nejlepší interpretaci děl J. S. Bacha na festivalu v chorvatském Varaždinu v r. 2009). Od roku 2002 soubor pořádá s podporou Ministerstva kultury ČR a hlavního města Prahy vlastní koncertní řady, ve kterých klade důraz na prezentaci nově objevených i známých skladeb, které si zasluhují návrat k interpretační původnosti.
Sobota 8. 8. 19:30 hod. Zámecká jízdárna Závěrečný galakoncert Jiman Wee, Jan Mráček /housle/ Dirigent: Tomáš Brauner Jihočeská komorní filharmonie Jan Mráček (1991) patří k našim největším a nejslibnějším houslovým talentům. Pochází z hudební rodiny a na housle začal hrát v pěti letech u Magdalény Mickové, která ho posléze vyučovala i na Hudební škole hlavního města Prahy. V období 2003–2013 studoval u Jiřího Fišera, pod jehož vedením absolvoval Pražskou konzervatoř. V rámci mistrovských kurzů spolupracoval s takovými osobnostmi, jako jsou či byli Ida Haendel, Stephen B. Shipps, Gavriel Lipkind, Leonid Kerbel, Levon Chilingirian nebo Walter Boeykens. V současné době studuje na prestižní škole ve Vídni, Universität für Musik und darstellende Kunst, ve třídě uznávaného sólisty a dlouholetého koncertního mistra Wiener Symphoniker Jana Pospíchala. Už od dětství se Jan Mráček objevoval na významných koncertních pódiích, například ve třinácti společně s mistrem Josefem Sukem v cyklu „Josef Suk uvádí mladé talenty“ v Rudolfinu. Tamtéž pak v necelých patnácti přednesl první větu ze Sibeliova Koncertu d moll (doprovázela PKF – Prague Philharmonia). Skvěle zabodoval v řadě renomovaných hudebních soutěží (Jaroslava Kociana v Ústí nad Orlicí, Prague Junior Note, Concertino Praga, celostátní soutěž konzervatoří, soutěž v rámci Letních hudebních kurzů Václava Hudečka v Luhačovicích, Beethovenův Hradec, Spohrova houslová soutěž ve Výmaru), ovšem zcela zásadním, největším z jeho úspěchů byla druhá cena v silné konkurenci na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro v květnu 2010. Houslista se tak stal vůbec nejmladším laureátem v historii tohoto významného interpretačního klání. Jan Mráček pravidelně účinkuje na Předvánočním turné s Václavem Hudečkem a od roku 2012 působí jako jeho asistent na Akademii Václava Hudečka. Koncertuje v tuzemsku i zahraničí (evropské země, USA). V roce 2011 se stal dosud nejmladším sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Spolupracuje též s dalšími tělesy (Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Český národní symfonický orchestr, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Plzeňská filharmonie, Moravská filharmonie Olomouc, Severočeská filharmonie Teplice, Komorní filharmonie Pardubice, Český komorní orchestr, Virtuosi Pragenses, Nové pražské kolegium rozhlasových symfoniků). V září 2014 získal první místo v osmém ročníku Mezinárodní houslové soutěže Fritze Kreslera ve Vídni.
Ji Man Wee
Tomáš Brauner debutoval v roce 2008 ve Státní opeře Praha představením Verdiho Otella. Následovaly Massenetův Don Quijot, Rossiniho Lazebník sevillský, Puciniho Bohéma a Tosca, Verdiho Nabucco, Mozartova Kouzelná flétna nebo také koncertní provedení Mignon Ambroise Thomase. V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě nastudoval Verdiho operu Nabucco a Ernani nebo Gounodovu operu Romeo a Julie. V Palacio de Bellas Artes v Mexico City dirigoval operu Leoše Janáčka Její pastorkyňa. Je zván též významnými mezinárodními festivaly: Bad Kissingen, Festival Richarda Strausse v Garmisch Parten-Kirchen, kde provedl Alpskou symfonii Richarda Strausse se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Dále hostoval na festivalech Pražské jaro, MHF Smetanova Litomyšl, MHF Český Krumlov. Tomáš Brauner se narodil v roce 1978 v Praze. Studoval hru na hoboj a dirigování na Státní konzervatoři v Praze. V roce 2005 absolvoval Hudební fakultu Akademie múzických umění, obor dirigování. Následovala studijní stáž na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. V roce 2010 se stal laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže Dimitrise Mitropoulose v Aténách.
ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA
