zima exit.revival

Časopis SŠPHZ-UH 1. číslo podzim/zima 2012

exit.revival

Slovo úvodem Vážení čtenáři, poprvé v tomto školním roce se setkáváte s novým číslem školního časopisu. Názvem se vracíme k tradicím, kdy školní časopis nesl jméno EXIT. Stále platí výzva, že přivítáme jakékoli spolupracovníky, spolupracovnice ze všech tří částí školy:-) Hlavní organizátorkou a šéfredaktorkou zároveň je Eva Náplavová ze 3.C – obracejte se se svými případnými příspěvky na ni nebo pište na adresu [email protected]

Těšíme se na Vás! Eva Náplavová a PE

Školní kolo Olympiády v českém jazyce Na konci listopadu proběhlo na naší škole ŠK OČJ. Vybrali jsme 3 nejzajímavější práce. Tak pěkné počteníčko...

První pusa Bylo úterý 10. listopadu, den jako každý jiný, a přesto na něj nemohu zapomenout. Spolu s dalšími asi osmnácti dětmi jsem navštěvovala prvně základní školu a patřila jsem mezi ty nadšené prvňáčky, kteří se do školy denně těšili, ať už na hodnou paní učitelku, na získané jedničky nebo na své nové spolužáky. Tento den jsem se ale školy nemohla dočkat obzvláště. Tím důvod byl totiž můj spolužák Péťa, do kterého jsem byla už od školky „zahleděná“ a se kterým jsem si poslední týden stačila vyměnit pár „zamilovaných psaníček.“ Ne že bych sice po těch dvou měsících strávených ve školní lavici ovládala psaní, ale ta nakreslená srdíčka mluvila za vše. Ostatním dětem samozřejmě neuniklo, že po sobě pokukujeme a oplatili nám to, jak jinak, než výsměchem. Když jsem pozorovala, jak po celé třídě lítají téměř všichni spolužáci a vykřikují naše jména, s pláčem jsem utekla do šatny. Po pár minutách mého trucování jsem zbystřila, že se blíží něčí kroky. Když jsem se otočila, zjistila jsem, že je to Péťa a zmocnil se mně ještě větší vztek a strach, protože jsem si myslela, že mu ostatní něco napovídali a hodlá se mnou to „kamarádění“ skončit. Avšak bylo tomu jinak. Chvilku jsme si povídali a pak se to stalo! Zrovna když zvonilo na hodinu, vlepil mi pusu na tvář a já jsem najednou pociťovala obrovský nával endorfinů, protože to byla moje první pusa od někoho jiného než rodičů. Vím, že můj příběh o první lásce je zcela obyčejný, ale to úterý, kdy jsem dostala svou první pusu, se mi vrylo do paměti.

(K. Bolečková)

Vstávám. Dívám se na hodinky. Jako každý jiný den jsem vstal přesně v 6:24. Nepotřebuji budík. Už to tak mám v hlavě. Jdu si do kuchyně pro svou oblíbenou čokoládovou koblihu. Když procházím obývákem, zapínám televizi, abych vyprázdnil to ticho. Poslední sousto jako vždy nechám za oknem, však oni si s tím ptáci poradí. V koupelně si opláchnu obličej a pak se ještě s pocitem klidu rozvalím na pět minut na palandu. Přesně v 6:45 vstanu. Obléknu si nachystanou uniformu, k pasu připnu pistoli, sbalím odznak a jdu do botníku pro své oblíbené kožené boty. Kožené boty z koženky. Cestou do pekárny se jako vždy pozastavím u obchodu s botami a ve výloze vidím mé vysněné lesklé černé - kožené . Podobné jako nosil můj děd. „Jako vždycky?“ probudí mě ze snění hlas obézního pekaře. Nepřítomně přikývnu a už si beru kafe v plastovém kelímku a krabici čerstvých donuts. Vycházím z pekárny a vdechuju typickou vůni ranního New Yorku. Ulice už se hemží lidmi. Zamířím to ke svému policejnímu autu odsedět si svou rutinu. V ulicích byl vlastně klid. Dorážím čtvrtou koblihu a srkám poslední doušek kafe, když vtom mi někdo zabušil na okno, zřejmě něčím kovovým. Nepřítomně stahuju okénko a v další moment cítím chladný dotyk hlavně na spánku. „Vystup, do prdele, vystup!“ Co to po mně kdo chce? Už mám stará… No, střední dobrá léta. To mě nemůže nikdo nechat žít? Líně nakloním hlavu a vidím chlapa v policejní uniformě s ksichtem od krve. Hlaveň mi teď míří přímo mezi oči. Já jsem toho názoru, že v mých šedesáti jsem pořád ve středních letech. Pomalu otevírám dveře. Říkám si, co na to asi řekne šéf, že mi někdo čorknul bouráka. Snad to pochopí a nechá mě tam dožít. V práci, která můj rozum prý udržuje v normálním stavu… Jakž takž… Já si přijdu normální, nechápu, co všichni maj. Grázl už nasedá do auta, když vtom si všimnu, že má na sobě ty moje vysněné boty. Bez váhání vytahuju pistoli a střílím přesně do hlavy. Každý to pochopí, ozbrojené napadení strážníka. Jen opatrně vyměnit moje boty za jeho a jít to nahlásit na stanici. Na pohovce sedí postarší muž. V televizi jedou zrovna zprávy: „Ozbrojený uprchlík dnes napadl a zabil několik policistů. Počet mrtvých…“ Vstávám. Dívám se na hodinky. Jako každý jiný den jsem vstal přesně v 6:24. Nepotřebuji budík. Už to tak mám v hlavě. Jdu si prohlédnout botník. Prohlížím si krásně vyleštěné boty z pravé kůže. Matně vzpomínám na včerejšek. Den jako každý jiný, přesto na něj nemohu zapomenout… (V. Lanz)

Obyčejně neobyčejný den Bylo slunečné podzimní odpoledne, všední den. Škola mi skončila již před nějakou dobou, já však zůstávala ve městě, čekaly mne ještě nějaké povinnosti. Měla jsem ještě dost času a nevěděla, co s ním. Bezmyšlenkovitě jsem se tedy vydala městem, jeho krásnými historickými ulicemi, až jsem se nakonec dostala do parku. Při chůzi jsem se zamyšleně dívala do prázdna a rozkopávala barevné listí spadené na zem. Najednou jsem měla nutkání rozběhnout se vstříc krásnému dni v celé jeho podzimní kráse a tomuto pocitu se nebránila. Běžela jsem. Ve svém poblouznění jsem však srazila muže, který v ruce nesl stoh papírů, a všechny tyto listy se rozletěly do vzduchu. Rychle jsem se omlouvala a pomáhala pánovi se sbíráním. Letmo jsem zahlédla jeho ruku. Na první pohled vypadala jako každá jiná, když jsem na ni ale upřela zrak, došlo mi, že je umělá. Doslova mě to posadilo na zadek. Teprve teď jsem se na muže doopravdy podívala. Byl to starý vrásčitý pán s milým výrazem ve tváři. Zaraženě jsem ze sebe vykoktala jedinou otázku, která mi v ten moment běžela hlavou. „Co, co se vám stalo?“ Muž se jen shovívavě usmál. „To nic, děvenko,“ chlácholil mě a jako odpověď na mou přihlouplou a dost neslušnou otázku mi povyprávěl svůj příběh. Bojoval ve 2. světové válce, byl zraněn, přežil, avšak jeho ruku už se lékařům zachránit nepodařilo zachránit. Byl to den jako každý jiný, a přesto na něj nemohu zapomenout. Setkání s válečným veteránem ve mně vyvolalo mnohé pocity, tím nejdůležitějším však bylo rozhodnutí pomáhat lidem, kteří to potřebují. Prvním takovýmto mým činem bylo darování krve, protože i taková drobnost může zachránit lidský život.

(E. Náplavová)

Dne 24. 10. 2012 se v učebně P2 na budově P uskutečnilo 1. zasedání žákovského parlamentu ve školním roce 2012/2013. Zasedání vedl Petr Tomášů, nyní již bývalý předseda žákovského parlamentu ve spolupráci s Evou Náplavovou, nově zvolenou předsedkyní. Na tomto zasedání se sešlo 25 zástupců tříd. Díky tomuto počtu byl ŽP SŠPHZ UH schopen se usnášet. Program zasedání: • Volba předsedy a místopředsedů • Červená stužka • Adopce na dálku • Činnost žákovského a studentského parlamentu města Uherské Hradiště • XXII. Ples středoškoláků • Diskuze 1. Volba předsedy a místopředsedů: Předseda: jako kandidátka na předsedkyni ŽP SŠPHZ UH byla navržena Eva Náplavová, nepřihlásil se žádný protikandidát. Pro zvolení: 22 Proti zvolení: 0 Nezúčastnilo se: 3 Eva Náplavová byla zvolena předsedkyní nadpoloviční většinou parlamentu. Místopředsedové: budova H: jako kandidát na místopředsedu za část H byl navržen Lukáš Belant, nepřihlásil se žádný protikandidát. Pro zvolení: 21 Proti zvolení: 0 Nezúčastnilo se: 4 Lukáš Belant byl zvolen místopředsedou nadpoloviční většinou parlamentu. budova Z: jako kandidátka na místopředsedkyni za část Z byla navržena Kristýna Snášilová, nepřihlásil se žádný protikandidát. Pro zvolení: 24 Proti zvolení: 0

Nezúčastnilo se: 1 Kristýna Snášilová byla zvolena místopředsedkyní nadpoloviční většinou parlamentu. 2. Červená stužka: Jedná se o sbírku a zároveň informační kampaň na podporu boje s HIV a AIDS. Zájemci o prodej stužek se mohou do 14 dní od konání parlamentu přihlásit u paní učitelky Juračkové. 3. Adopce na dálku: Trvání adopce bylo odsouhlaseno již na dřívějším zasedání ŽP SŠPHZ UH, proto každý žák z části P a H přispěje 10Kč. Peníze je třeba vybrat do konce listopadu. 4. Činnost dětského a studentského parlamentu města Uherské Hradiště: Předsedkyně ŽP SŠPHZ UH Eva Náplavová je zároveň členkou DSP UH a proto popsala činnost tohoto parlamentu všem zúčastněným. Zájemci o podílení se na činnosti DSP UH se mohou také stát členy DSP a to tak, že se zúčastní na zasedání, které proběhne 5. 11. 2012, a odevzdají vyplněnou přihlášku. 5. XXII. Ples středoškoláků: I v letošním roce je třeba zajistit dostatek dvojic na prodej tomboly – zájemci se mohou hlásit u paní učitelky Juračkové. Tamtéž se také mohou hlásit zájemci o zajišťování darů do tomboly. Každá třída je pak povinna přispět do tomboly, mělo by se jednat o univerzální dary, ne alkohol apod. 6. Diskuze: Témata: • Žaluzie a větrání na budově H, ve třídách nacházejících se u hlavní cesty • Wifi na budově Z • Sbírka na nemocnou dívku probíhající na budově Z – jedná se o plastové lahve s vršky a CDčka s obaly; rozšíří se do zbytku školy • Opouštění budovy školy o obědových přestávkách • Příspěvek na maturitu • Kouření před budovou školy a především v šatnách, nepořádek na chodbách a ve třídách – zástupci tříd budou apelovat na své spolužáky

Zapsala: Eva Náplavová, 3.C

Redaktorka Eva N. zpovídala Mgr. Pavla Šupku, zde jsou odpovědi: Co nejvíce nesnášíte? Dotazníky. Co naopak máte rád/a? Své děti. Co je podle vás největším neštěstím? Nedokázat pomoci nešťastným. Co vás zaručeně rozesměje? Absurdita. Co máte rád/a a co naopak nesnášíte na svém povolání? Miluji opravování tun písemek, umravňování neukázněných žáků, oceňuji jejich lenost a flegmatičnost, vyžívám se v hnidopišství, kariérismu, jsem posedlý plněním formálních a zbytečných úkolů, toužím všem vyhovět i za cenu sebezničení. Nenávidím své kolegy, nadané a rozumné žáky, školní cimbálovku, modelářské soutěže a přímo bytostně nenávidím filmová a divadelní představení a školní zahraniční zájezdy. Kde jste byl/a 17. Listopadu 1989 a co jste tehdy cítil/a? Doma a cítil jsem asi večeři. Povolil/a byste euthanasii? V případě současného zavedení dobrovolného oživnutí ano. Obnovil/a byste trest smrti? (Proč?) V případě současného zavedení trestu oživnutí ano. Které jsou vaše oblíbené historické postavy a kterými naopak pohrdáte? Manželé Hitlerovi – v obojím případě. Existuje Bůh? Bůh ví? Jak byste chtěl/a zemřít? Pro nás nesmrtelné je to opravdu těžká otázka...

Slovácko inspirující Tento název dostala 58. čtenářská konference, která proběhla v pondělí dne 26. listopadu 2012. Jejím organizátorem byla Střední škola průmyslová, hotelová a zdravotnická v Uherském Hradišti. Konference se konala v uherskohradišťském kině Hvězda. Zúčastnili se jí studenti SŠPHZ za doprovodu svých pedagogů. Konference byla zahájena projevem pana ředitele naší školy Jaroslava Zatloukala. Poté nastoupila se svým nevšedním moderátorským výkonem paní učitelka Lenka Tománková. Byli nám představeni přednášející. První se ujala slova etnografka Slováckého muzea Romana Habartová a přiblížila kroje regionu formou „modní“ přehlídky, kterou předvedli studenti ze SŠPHZ. Následně byl puštěn film o 93leté Květě Legátové – regionální spisovatelce. O historii a zajímavostech folkloru na Slovácku přednášel známý hudebník, skladatel a primáš skupiny Hradišťan Jiří Pavlica. O tzv. žítkovských bohyních hovořil spisovatel a publicista Jiří Jilík. Celá konference se konala za skvělého doprovodu cimbálové skupiny Průmyslovjan v čele s primášem Janem Mudrákem a panem učitelem Šupkou. Konference byla zajímavá. Je mi líto lidí, jež se jí nezúčastnili, a už se těším na další. (D. Pfeffer – 3.E)

Výlet do Vídně Dne 30. listopadu 2012 vyrazil plný autobus s žáky Střední školy průmyslové, hotelové a zdravotnické a také za pedagogického doprovodu paní učitelek K. Pelikánové a P. Mikulcové na exkurzi do Vídně. Poznávací výlet započal nástupem žáků v 7 hodin do autobusu a odjezdem směr Vídeň. „Účastníci zájezdu“ měli tu možnost vychutnat si klidnou jízdu pohodlného a moderního autobusu s panem řidičem Čtvrtníčkem. Při příjezdu do Vídně jsme se nechali vtáhnout do Vánočně naladěné atmosféry. Naše cesta vedla také kolem vídeňské budovy centra OSN a poté nám pan řidič zastavil u náměstí Marie Terezie, kde žáci vystoupili do chladného vídeňského počasí. Jako první jsme navštívili Přírodovědné muzeum, kde jsme si mohli prohlédnout krásné expozice - od vzácných kamenů, až po živočichy z dávného pravěku. Úderem 13. hodiny jsme se společně přesunuli centrem Vídně (kolem Hofburgu až k chrámu sv. Štěpána), kde byl krátký rozchod. Většina žáků navštívila chrám sv. Štěpána, ve kterém mohla spatřit krásnou souhru barevných kombinací jak na zdech chrámu, tak i v podloubí. Od chrámu sv. Štěpána jsme se vydali na poslední stanoviště našeho výletu, a to před Starou vídeňskou radnici, kde byl další rozchod a následovně návštěva tradičních adventních trhů. S přicházejícím večerem se naše prohlídka blížila do zdárného konce a následovala cesta domů. Kolem dvacáté hodiny jsme se bezpečné dostali do Uherského Hradiště, kde jsme se rozloučili, a výlet byl rozpuštěn. (L. Baleja – 3.E)

Výsledky studentských prezidentských voleb Ve dnech 11. a 12. prosince 2012 se na SŠPHZ UH odehrály studentské prezidentské volby. Vyjádřit svůj názor přišlo 284 studentů, což pro naši školu znamená asi 35% volební účast. Z 284 hlasovacích lístků byly 4 lístky neplatné. A nyní již slíbené výsledky:

1. Vladimír Franz – 126 hlasů

2. Jan Fischer – 59 hlasů

3. Miloš Zeman – 32 hlasů

4. Zuzana Roithová – 21 hlasů

5. Karel Schwarzenberg – 18 hlasů

6. Táňa Fischerová – 11 hlasů

7. Přemysl Sobotka – 9 hlasů

8. Jiří Dienstbier – 4 hlasy

SVATÁ NOC Karel Čapek (apokryf) „Já se ti divím,“ křičela paní Dinah. „Kdyby to byli pořádní lidé, šli by k starostovi a ne takhle žebrotou! Proč si je nevzali do domu Šimonovic? Proč se jich máme ujímat ausgerechnet my? Copak jsme něco horšího než Šimonovic? Já vím, Šimonova žena by si takovou holotu do domu nepustila! Já se ti divím, člověče, že se tak zahazuješ s já nevím kým!“ „Nekřič,“ bručel starý Isachar, „vždyť to budou slyšet!“ „Ať to slyší,“ pravila paní Dinah, pozvedajíc hlas ještě víc. „Nevídáno! To by tak hrálo, abych nesměla doma ani pípnout kvůli nějakým tulákům! Znáš je? Zná je někdo? On říká, to je má žena. Povídali, jeho žena! Já vím, jak to u takových poběhlíků chodí! Že se nestydíš pustit něco takového do domu! Isachar chtěl namítnout, že je pustil jen do chléva, ale nechal to pro sebe, měl totiž rád svůj pokoj. „A ona,“ pokračovala paní Dinah pohoršeně, „ona je v jiném stavu, abys to věděl. Pro Krista Pána, ještě to nám tak chybělo! Jezus Maria, abychom tak přišli do lidských řečí! Prosím tě, kdes nechal hlavu?“ Paní Dinah nabrala dechu. „To se rozumí, nějaké mladici ty neumíš říct ne. Když na tebe udělala ten svůj kukuč, tak ses mohl přetrhnout samou ochotou. Mně bys to neudělal, Isachare! Jen si ustelte, lidičky, je tam ve chlévě slámy habaděj – Jako bychom byli v celém Betlémě jenom my, kdo mají chlívek! Proč jim Šimonovic nedali otep slámy? Protože Šimonka by si to nedala od svého muže líbit, rozumíš? Jen já jsem takový ošlapek, že na všechno mlčím.“ Starý Isachar se obrátil ke zdi. Snad přestane, mínil, ona má trochu pravdu, ale dělat tolik řečí pro jednou. „Brát cizí lidi do domu,“ rozjímala paní Dinah ve spravedlivém hněvu. „Kdo ví, co je to zač? Teď abych celou noc strachem nezamhouřila oka! Ale to ti je jedno, viď? Pro lidi ty všechno, ale pro mne nic! Abys ty vzal jednou jedinkrát ohled na svou udřenou a churavou ženu! A ráno abych po nich ještě uklízela! Když ten člověk je tesař, proč není někde na práci? A proč zrovna já mám mít tolik trápení? Slyšíš, Isachare?“ Ale Isachar tváří ke zdi dělal, jako by spal. „Panenko Maria,“ vzdychla paní Dinah, „mám já to život! Celou noc abych nespala starostí…A on si spí jako dřevo! Mohli by nám odnést celé stavení a on si chrní…Bože, mám já to svízel.“ A bylo ticho, jen starý Isachar pozorně členil tmu svým chrupáním. K půlnoci ho vzbudilo z dřímoty potlačované ženské zasténání. I safra, lekl se, to bude něco vedle v chlívku! Jen aby to nevzbudilo Dinu… To by zas bylo řečí! I ležel nehnutě, jako by spal. Po chvíli bylo slyšet nový ston. Bože, smiluj se! Bože, dej, ať se Dinah neprobudí, modlil se v úzkostech starý Isachar, ale vtom už cítil, že se Dinah vedle něho vrtí, zvedá se a napjatě naslouchá. Bude zle, řekl si zdrceně Isachar, ale zůstal pěkně zticha. Po jakési podivně dlouhé a tlumené chvíli se paní Dinah vrátila, opatrně našlapujíc. Isacharovi se ospale zdálo, že chrastí a praská nějaké dříví, ale rozhodl se, že se ani nehne. Snad je Dině zima, mínil, a dělá si oheň. Pak se Dinah znovu potichu vykradla, Isachar pootevřel oči a viděl nad planoucím ohněm kotlík s vodou. Nač to je, řekl si s podivem, a hned zase usnul. Probudil se teprve, když paní Dinah takovými zvláštními, horlivými a důležitými krůčky běžela s dýmajícím kotlíkem na dvůr. I podivil se Isachar, vstal a trochu se ustrojil. Musím se podívat, co je, řekl si energicky, ale ve dveřích se srazil s Dinou. Prosím tě, co tak běháš, chtěl vyhrknout, ale ani se k tomu nedostal. „Co ty tu máš co okounět,“ utrhla se na něho paní Dinah a zas běžela na dvůr s nějakými klůcky a plátýnky v náručí. Na prahu se obrátila. „Jdi do postele,“ rozkřikla se přísně, „a … nepleť se nám tady, slyšíš?“ Starý Isachar se vyštrachal na dvorek. Před chlívkem viděl bezradně trčet ramenatou mužskou postavu, i zamířil k ní. „Jojo,“ bručel chlácholivě. „Vyndala tě, že? To víš, Josef, ty ženské…“ A aby zamluvil jejich mužskou bezmoc, ukazoval honem: „Koukej, hvězda! Viděls už někdy takovou hvězdu?“

Minulý rok jsme o Vánocích a vánočních tradicích psali, tak letos něco více o CUKROVÍ:-) Cukroví a vánoční pečivo Tento zvyk je až z konce 19. století. Podle něj by na stole mělo být sedm nebo třináct druhů vánočního cukroví. U chudších lidí tvořily vánoční cukroví i obyčejnější druhy pečiva, jako vdolky, koláče, buchtičky, záviny a samozřejmě perník. Nejvýznamnější vánoční pečivo je vánočka, o které jsou zmínky již ze 16. století, a váže se k ní hodně pověr. Vánočka se pletla z devíti pramenů, přičemž čtyři spodní znamenaly slunce, vodu, vzduch a zemi. Tři prameny uprostřed symbolizovaly rozum, cit a vůli a vrchní dva prameny představovaly lásku a moudrost. Někde se do Vánočky zapékala mince, a kdo ji našel, zajistil si tím zdraví a hojnost na další rok. Pokud se vánočka při pečení natrhla nebo připálila, nevěstilo to nic dobrého. Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic, která je ve velké části českých domácností dodržována. Většina z vánočních cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické patří cukroví z lineckého těsta, které je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typická vůně je vanilka, koření skořice. Linecké těsto má svůj původ v hlavním městě Horního Rakouska – Lince (něm. Linz) Linecký koláč (někdy se mu říká také linecký dort) je považován za nejznámější koláč na světě. První zmínky o této vyhlášené rakouské specialitě pochází už z roku 1653. Nejstarší dochovaný recept je starý 350 let a pochází z dobové kuchařky, která dokonce nabízela lineckou dobrotu ve čtyřech různých variantách. První verze receptů se od té dnešní liší v přípravě těsta. Původně se těsto připravovalo postupným zašleháváním roztaveného másla. Typická byla pro linecký koláč také forma – koláč se pekl většinou ve stříbrné nádobě s kruhovou podstavou, ne nepodobnou dnešním formám na koláče. Náplň obstaralo ovoce a jako ozdoba se navrch dávaly proužky z těsta. Některé varianty receptu zmiňují i různé koření. Typické jsou pro linecké koláče také mandle.

Linecké pečivo babičky Zdeňky 1 žloutek 20 dkg hladké mouky 15 dkg másla 7 dkg cukru 2 dkg ořechů trochu vanilky a citronové kůry oříšková náplň: 7 dkg krystalového cukru, 1/8 l mléka – vařit, pak přidat 10 dkg ořechů, 5 dkg kandovaného ovoce, 2 dkg strouhanky, trochu rumu

Tak to je vše, milí čtenáři:-) Hezké Vánoce a vše dobré do roku 2013!

Obsah Slovo úvodem ........................................................................................................................................ 2 První pusa .............................................................................................................................................. 3 Povídka................................................................................................................................................... 4 Obyčejně neobyčejný den ..................................................................................................................... 5 Zápis ze zasedání ŽP SŠPHZ .................................................................................................................... 6,7 Zpověď ................................................................................................................................................... 8 Slovácko inspirující................................................................................................................................. 9 Vídeň – 30. 11. ....................................................................................................................................... 10 Výsledky studentských prezidentských voleb.......................................................................................11 Svatá noc (K. Čapek)… ............................................................................................................................ 12 Cukroví....................................................................................................................................................13 Obsah......................................................................................................................................................14 Na tomto čísle se podíleli: Eva Náplavová, 3.C externě – Ladislav Baleja, 3E; Dominik Pfeffer, 3.E; Vítězslav Lanc, 3.C; Kateřina Bolečková, 3.T; Mgr. Pavel Šupka Mgr. Kateřina Pelikánová Také se omlouváme za případné chyby či další nedostatky. Děkujeme za pochopení.