ZHROUCENÍ. Chrystyna Lupejová

ZHROUCENÍ

Chrystyna Lupejová

OBSAH: 1.kapitola: Můj začátek…………………..str. 2 2.kapitola: Cesta k lepšímu...………………..…..str. 4 SPISOVATEL: Chrystyna Lupejová NAKLADATELSTVÍ: Lupey SLPF ILUSTRATOR: google Kniha vypraví o chlapci který začínal s marihuanou a skončil na Heroinu. HLAVNÍ POSTAVY: Honza Marika Anna Marcel Samuel 1.kapitola: Můj začátek 1.7. 1998

Jmenuji se Honza je mi 16 let jsem sirotek. Moje máma a můj nevlastní táta zemřeli před půl rokem při autohavárii. Můj táta je od tý doby nezvěstný. Stará se o mě moje babička která, žije v Praze.Je velmi stará, takže neví, co dělám kam chodím a s kým chodím. Jsem takovej rebel. Čas od času nejdu do školy a ona o tom neví. Mám svoji partu, kde se hulí tráva a prodáváme ji ostatním. Marihuanu hulím už dlouho, takže mám známé a prodávají mi to za levno. Už jsem dlouho nebyl ve škole proto jsem se rozhodl, že zítra půjdu. Vešel jsem do třídy a v mojí lavici seděla nějaká holka. Zeptal jsem se jí,

jak se jmenuje, odpověděla Marika. V ten okamžik, jak se na mě podívala, jsem věděl, že v něčem lítá. Byl to herák nebo pervitin? Po chvilce jsem se s ní začal bavit a po škole jsme si šli zahulit a ona se mě zeptala, jestli jsem zkoušel něco tvrdšího než je tráva. Řekl jsem, že ne a ona mi to nabídla, tak moc jsem to chtěl zkusit. Neodolal jsem! A šlehl sem si. Měl jsem pocit jako nikdy, bylo to tak úžasný, nikdy dřív jsem to necítil,ale v hlavě jsem si opakoval. Byla to jenom jedná dávka ´´nesmím být závislej, musím se ovládat.´´ Šli jsme k Marice domů, dalo by se říct , že bydlela sama její rodiče pracovali v Japonsku a domů jezdili málokdy, takže Marika měla v celém bytě drogové doupě. Herák brala už rok, byla super, měl jsem ji rád, měla volnej barák a k tomu hodně peněz. Po nějaký době jsem si začal uvědomovat, že jsem závislej. Do slova, potřeboval jsem to každý den, někdy i víckrát. Když jsem ráno vstával, bolelo mě celý tělo. Někdy jsem měl problém vstát z postele. Hodně času jsem trávil s Marikou přespával jsem u ní. Hodně mi pomáhala, každý den jsem jí říkal, že ji mám rád a že to spolu zvládnem. Byl už prosinec a já jsem se šel kouknou do zrcadla. Byl jsem na tom tak špatně, že jsem si začal uvědomovat, co to vlastně dělám, co se mnou dělá ta hnusná droga! Ale když jsem si píchnul, nikdy jsem se nemusel o nic starat, byl jsem tam moc volnej a to se mi na tom tak líbilo. V neděli ráno přijeli Mariky rodiče a my jsme byli tak zfetovaní, že jsme všechno nechali u Mariky doma. Rodiče jí vyhodili z domu! Bydleli jsem chvíli u mojí babičky a pak jsme spolu utekli na Žižkov, našli jsme si partu a jen tak jsme přežívali. Neměli jsme už žádné peníze, a tak moc jsme si potřebovali píchnout. Nebyla jiná možnost museli jsme si na to vydělat prostitucí. Herák byl tak moc drahý a my museli mít každý den aspoň jednu dávku. Dlouhou dobu jsme se živili prostitucí byla to jediná možnost, jak si vydělat aspoň nějaký peníze na fet. Seznámili jsme se s dilerem, byl super, dával nám herák za půlku, začali jsme pro něj pracovat prodávali, jsme mladým lidem fet na diskotékach, užívali si to,byli volní, a my spokojení a šťastní, že nemáme absťák. Už byl rok 1999 a už mi bylo 17 a Marice 18, bylo to vážně super opravdu jsem ji miloval, ale zároveň nenáviděl. To ona mě do toho dostala, ona věděla, že už nikdy nepřestanu, ale nechtěla to prožívat sama, chtěla abych to s ní cítil, abych jí pochopil, jak jí je, jak se cítí, jak v ní ta droga proudí, co s ní dělá. Věděla, že to skončí spatně, ona si to rozhodla, tak jako já, všichni ostatní. Druhý den bylo Marice hrozně špatně, zvracela krev a byla už nechutně hubená, byla to kostra potažená kůží, už jsem se na ni nedokázál koukat, byl to hnus. Už jsem to nezvládal, šel jsem na vzduch, projít se, seznámit se s novými lidmi, najít nové kamarády, někoho, kdo mi z toho pekla pomůže ven! Po pár hodinách chození jsem narazil na holku, která fetovala a začala mi v parku vyprávět svůj životní příběh.

Jmenovala se Anna,měla tmavý vlasy byla velmi hubená,ale vypadala šťastně.Před půl rokem byla na odvykačce, kde jí dávali jenom pár týdnu života. Byla na tom hodně špatně. S fetem začala v 18 a fetovala 5 a půl let. Nedodělala školu a utekla z domova. Její rodiče se jí zřekli, a proto měla ještě větší chuť,si píchnout. Po nějaký době se seznámila s lidmi, kteří jí pomáhali sehnat práci a měla super partu, bydleli spolu.Pravda, bylo to feťácký doupě, ale aspoň měla střechu nad hlavou. V tuhle chvíli já nemám, ale zpátky k Anně, byla opravdu moc silná, dokázala přestat, obdivoval jsem ji. Nabídla mi, že mně a Marice pomůže přestat. Šli jsme za Marikou do metra, tam jsme vždycky byli, viděli jsme tak tam leží. Rozběhl jsme se za ní, ale ona nedejchala, přefetovala se. V tu chvíli jsem se nezmohl na nic, tak moc jsem si to bral za vinu, že jsem odešel a nebyl s ní, moc mě to mrzelo. Proto jsem dostal ještě větší chuť přestat. Už si nepíchnou, nechtěl jsem skončit jako Marika, vážně ne. Anna mi pomáhala, bydlel jsem chvíli u ní, ale nevydržel jsem to. Zas jsem si dál dávku, neměl jsem tak silnou vůli přestat a Anna začínala taky mít chuť, ale nedovolil jsem jí to, nemohla znova začít, chtěl jsem, aby aspoň ona na tom světě se mnou zůstala. Ten čas tak rychle ubíhal už byl rok 2000 a mně bylo dobře, byl jsem spokojený, každý den jsem přemýšlel, má cenu přestat? A Anna mi odpověděla. Jasně, že má, koukni se na mě, mám práci byt a jsme spokojena bez fetu. V poslední době mi bylo blbí, že žiji u Anny, já vydělavám jenom na fet a na nic jinýho. Proto jsem odešel zas na ulici, vrátil jsem se k prostituci a žil jsem si svůj život. Marika byla už pomalu rok po smrti, její rodiče se zhroutili a její otec prohrál v automatech všechen jejich majetek. Moje babička zemřela a já zůstal úplně sám, zůstal mi jenom fet nic jiního. Po babičce jsem zdědil byt a nějaký prachy, tak jsem si pár dní žil jak v bavlnce, ale už mi docházel herák. Jak jsem musel začít zas vydělávat. Čas od času jsem si říkal, jak skončím za pár let, přemýšlel jsem, jestli nemám AIDS nebo žloutenku. Když jsem měl vážně absťák, půjčoval jsem si stříkačku od Mariky a od jiných kámošů. Chtěl jsem jít na vyšetření,chtěl jsem vědět, jak dlouho tu ještě budu.Proběhl mi mráz po zádech, bylo mi 18 nechtěl jsem ještě odcházet!! Když jsem šel na vyšetření zjistili mi, že mám žloutenku typu C, asi jsem to chytil od nějakýho feťáka nebo od Mariky. Začal jsem se o sebe trochu víc starat, začal jsem chodit do poradny pro feťáky a začal jsem brát léky na žloutenku. Vrátil jsem se zpátky k Anně, aby mi vážně pomohla přestat. Přihlásila mě na odvykačku, kde byla i ona, měla tam známé a lidi, kteří jí pomohli v tom jejhorším. Byli tam super doktoři,poradce,sestřičky, všichni se ke mně chovaly úžasně, Anna mě každý den navšťěvovala, byla moc hodná, byl jsem teprv na začátku, měl jsem strašně velký absťák. Jednou za dvě hodiny jsem dostával záchvaty, trhal jsem tapety, odkusoval jsem koberec, trhal jsem si vlasy, rozbíjel věci, zvracel jsem, byl jsem moc špinavý, ale neměl jsem sílu se převlíct, umýt, nic jsem nezmohl. Dlouhý dny jsem ležel jenom v posteli v křečích, celý tělo mě bolelo, moje kosti mě moc bolely hrozně jsem trpěl, nikdo se nevcítil do mí kůže, nikdo nechápal, jak mi hrozně je, jak se trapně cítim. Celý týdny jsem ležel v nepřevlečený posteli, kde jsem vykonával svoje potřeby, bylo mi tak trapně, nechtěl jsem ani vyjít z pokoje, nechtěl jsem se zapojovat do žadných aktivit, nechtěl jsem, ani aby za mnou chodila Anna. Tak moc jsem se styděl. Byl jsem na odvykačce už půl roku a už jsem se začínal zlepšovat, neměl jsem ani pomyšlení si dát dávku.

Měl jsem ze sebe dobrý pocit a i Anna měla dobrý pocit ze mě, dlouho se o mě starala a já k ní začal cítit pouto a ona ke mně taky. Za nějakou dobu jsme spolu začali chodit a ona se mnou čekala dítě. Byl jsem strašně rád, že mám u sebe člověka, který mi přirostl k srdci a bude se mnou do konce života.

2.kapitola: Cesta k lepšímu

S Annou jsme se přestěhovali do Německa, kde se narodil Samuel. Bydleli jsme u příbuzných, kteří nám hodně pomáhali. Už jsem nebyl závislej, aspoň jsem si to myslel, ale nebylo to tak. Pořad jsem na drogy myslel a Anna začínala taky, ale nemohli jsme zas začít. Měli jsme malýho Samíka, byl to náš nový začátek. Anna byla na mateřský a já nemohl dlouho najít práci. Začali jsme se hádat kvůli penězům, už jsme neměli pomalu ani na plíny, natož na jídlo a bydlení. Zase jsem se zhroutil a odešel jsem na ulici! Začal jsem si zas píchat a už jsem si myslel, že není důvod přestávat, už jsem neměl sílu přestat ani jsem nechtěl. Vrátil jsem se zpátky k prostituci. V Německu to bylo jiné Němci platili víc a fet byl stejně drahej. Žil jsem si v klidu, ale každý den jsem myslel na Sama. Co tak dělá, bylo mu už jeden rok a nevěděl jsem, jak je na tom finančně Anna. Já měl celkem dost peněz, proto jsem každý měsíc posílal Anně peníze, aby mi nedávala za vinu, že jsem zas odešel. Bylo mi dobře, když jsem byl sám, neumím žít s někým a Anna to poznala. Jednou za čas jsem se stavil, abych se podíval na syna, jinak jsem se tam moc nezdržoval. Našel jsem si kámoše, který taky fetoval, měl byt, ve kterém jsem s ním bydlel. Staral se o mě, dával mi najíst, napít a skládáme se spolu na fet. Je super, starší než já ale nevadí mi to. Jmenoval se Marcel a bylo mu 38, ale jenom si nepíchá, taky šňupe a hulí. Taky jsem začal šňupat a hulit. Už to je nějakej ten pátek, co žiju s Marcelem. Už je rok 2004 a já jsem tvrdý feťák. Byla sobota ráno a já jsem vstal a nikdo doma nebyl. Přišlo mi to podezřelí to, že není Marcel doma, nikdy takhle neodešel. Chtěl jsem si ověřit jestli mi něco netají,jestli nemá nějaký tajemství, který přede mnou chce utajit. Začal jsem si prohlížet jeho věci, zajímalo mě, jestli něco nenajdu. A najednou jsem našel jeho cestovní pas a bylo tam jiný jméno než mi řekl a jeho příjmení bylo stejný jako moje. Připadalo mi to divný to nemůže být náhoda.Začal jsem si myslet, že je to můj nezvěstný otec. Čekal jsem týdny a týdny než přišel domů. Po měsíci a půl se vrátil a já jsem měl spoustu otázek na jeho život. Přiznal se mi že je můj otec ale nemohl mi to říct. Styděl se za sebe, za to, že opustil moji mámu a mě, že se o nás nedokázal postarat. Jsem stejný jako on. Začal jsem mu vyprávět o Anně a o Samuelovi. Jak jsem začal fetovat, jak umřela babička, moji přátéle a jak jsem byl na odvykačce. Rozuměl mi, zažil to samé, co já. Jeho život byl stejný peklo, jako ten můj. Anna si našla přítele, který nemá rád děti a nechce se starat o Sama. Vzali jsem si ho s tátou k sobě, starali jsme se o něj, dávali jsme mu tu největší lásku, co jsme mohli. Chodlili jsme pravidelně k doktorovi, Sam měl trochu větší problémy, ale doufám, že se to zlepší. Moje žloutenka a tátová rakovina se trošku zhoršovala. Začaly jsme chodit na

léčení k Dr.Alexi. Táta umírá, nezvládnu to bez něj, je to moje všechno se Samuelem. Chtěl jsem, aby táta zůstal v nemocnici pod dohledem doktorů, kdyby se mu přitížilo. Doma jsme byli jenom se Samem, často nám volala Anna a zajímalo ji, jak se máme a jestli to zvládáme. Byl jsem rád že mi dala Sama do péče aspoň jsem se nestaral jenom o sebe. Miloval jsem ho, viděl jsem, jak je mi podobný, byl už velký, uměl už chodit a trochu mluvit. Měl jsem takovou radost.

Druhý den ráno ke mně přijela Anna ubrečená a hrozně smutná. Svěřila se mi, že její přítel ji opakovaně mlátí a že si neví rady, proto přišla za námi. Nějaký čas bydlela s námi a pak, když táta na tom byl už dobře, rozhodli jsme se, že se zpátky odstěhujeme domů, do České republiky. Měl jsem tam byt, který mi odkázala moje babička. Byl dost prostorný, tak jsme se tam hezky vešli.Samuel začal chodit do školky, já začal pracovat a Anna se starala o tátu, dávala na něj pozor, chodil na vyšetření a Anna ho tam doprovázela. Naše závislost k drogám byla menší a menší, ale pořád to nepřestalo úplně. Nemohli jsme jít na odvykačku, jinak by nám sebrali Sama. Dělali jsme to potají, nikdo nevěděl, že ještě berem. Všichni jsme brali Anna, já i táta. Nechtěli jsme, aby někdo v okolí věděl, že jsme feťácká rodina a ani jsme nechtěli aby až Sam bude velký, aby mu neříkali, tvoje rodiče jsou feťáci. Byla to ta nejhorší představa. Už jsme nechtěly přestat s herákem, jsme byli tak spojení že bez toho pocitu, že nám proudí v žilách, bychom nedokázali žít. Peníze jsem vydělával, žili jsme si celkem dobře, nestěžovali jsme si. Sam byl zdravý a mi, dalo by se říct, že taky. Moje žloutenka pořád byla, ale bral jsem prášky, abych se jí zbavil, ale nebylo to tak jednoduchý. Táta na tom zdravotně nebyl úplně špatně, ale nedalo se říct, že mu je dobře. Anna byla naprosto v pořádku a čekala další dítě. Byl jsem moc rád, když mi to řekla, byl jsem šťastný. Modlil jsem se, aby bylo zdraví. Anna používala čísti stříkačky, takže jsem doufal, že nemá nějakou nemoc, kterou může mít i dítě. Samuel byl v pořádku, ale v tu dobu Anna nic nebrala. Šel jsem s Annou na vyšetření k doktorovi a nebyla zjištěná žádná nemoc, zatím, to nemohli říct o dítěti, ale Anna byla v pořádku. O 15 let později: Už jsme přestali brát drogy. Bydleli jsme pořád v tom samém bytě se Samuelem a s naší dcerou Evou. Byla už velká a Samuel byl už dospělý,měli jsme dojem, že se do něčeho zamotal jako dřív já. Bavil se s lidmi, kteří nebyli známí jenom marihuanou, ale doufali jsme s Annou, že v ničem nelítá. Po pár týdnech se nám přiznal,že je závislý ať mu pomůžeme. Pár týdnu jsme na něj dohlíželi doma, jestli to zvládne přestat sám bez pomocí odborníků. První týden pro něj byl hodně těžký, moc dobře to nezvládal, ale my jsme věděli, že to překoná, že přestane. Dávali jsme mu lásku, pocit, že jsme tu s ním, aby neměl pocit, že je na všechno sám jako kdysi před lety jsem na to byl sám. Něchtěl jsme, aby měl můj syn takový pocit. Uzdravil se a my jsme už nefetovali.Všichni jsme přestali uvědomili jsme si, že někde hluboko v nás chceme znova začít, ale už jsme byly dost staří. Museli jsme se začít starat o Evu, aby nedopadla jako my, chtěli jsme, aby měla lepší život než jsme si prožívaly.

Ze života jsem se hodně naučil, vychoval jsem dvě děti, které jsou šťastné. V životě dosáhli to, co chtěli a to bylo to důležité. Doufám, že můj život bude pokračovat po stejné cestě, jak do teď. Jsem šťastný a navždy budu.