Zerav Vědecká klasifikace Říše:
rostliny (Plantae)
Podříše:
cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení:
nahosemenné (Pinophyta)
Třída:
jehličnany (Pinopsida)
Řád:
cypřišotvaré (Cupressales)
Čeleď:
cypřišovité (Cupressaceae)
Rod:
zerav (Thuja)
Zerav obrovský (Thuja plicata nebo Thuja gigantea), známý i jako zerav řasnatý nebo túje obrovská je vždyzelený jehličnatý strom z rodu zerav, jenž se vyskytuje na severozápadě Spojených států a jihozápadě Kanady, od jižní Aljašky a Britské Kolumbie směrem na jih do severozápadní Kalifornie, přičemž zasahuje až do vnitrozemí, do západní Montany.Zerav obrovský je velký strom dosahující výšky 50 až 60 metrů a průměru kmene 3 metry (výjimečně až 6 metrů). Zerav obrovský u jezera Quinault v americkém státě Washington je nejvyšším tújí na světě, s objemem dřeva až 500 kubických metrů, výškou 53 metrů a průměrem kmene 5,94 metru. V parku MacMillan Provincial Park na ostrově Vancouver v Britské Kolumbii stál až do roku 1972 zerav obrovský vysoký 71 metrů a starý 700 let, nakonec ji podpálili a zničili vandalové.Zerav obrovský je rozšířený na severozápadním pobřeží Severní Ameriky. Často roste společně s douglaskou tisolistou a jedlovcem západním. Kromě toho, že roste ve vlhkých lesích, je zerav obrovský i pobřežním stromem rostoucím ve velkém počtu v zalesněných bažinách a při březích potoků a řek. Stromu se daří i ve stínu a je schopný reprodukce i v hlubokém stínění.
Zerav západní (túje západní) - Thuja occidentalis Thuja zahrnuje 5 druhů, kterém jsou domovem v severovýchodní Asii a v Severní Americe.
Popis Neopadavý, až 20 m vysoký strom nebo keř. Jeho borka je červenohnědá, odlupuje se v dlouhých a úzkých pruzích. Větévky jsou ploché, vějířovité, listy převážná šupinovité, jen mladé mohou být jehlicovité, všechny jsou přisedlé, pouze 2 až 4 mm dlouhé, bez kresby, často s nápadnými kulovitými až elipsoidními žlázkami. Drobné, vejčitě podlouhlé samičí šištice vyrůstají na koncích větévek, samčí šištice jsou kulovité a jsou sestaveny ze 3 až 6 párů semenných šupin, z nichž pouze střední nesou semena. Šišky jsou podlouhlé, asi 8 mm dlouhé, zprvu zelené, později hnědá a dřevnatějící, šupiny jsou na konci opatřeny drobnými hákovitými výrůstky. Šišky dozrávají v prvním roce. Kvete v IV až V.
Rozšíření Původní je ve východní části Severní Ameriky, kde roste zejména na bahnitých půdách nebo říčních naplaveninách. U nás je běžně pěstován.
Jedy a další obsažené látky V celé rostlině, nejvíce však v mladých výhonech a jehlicích, je přítomno 0,4 až 1 % silice sestávající z vysoce toxického thujonu, pinenu, fenchonu, borneolu, tanacetonu a esteru kyseliny octové. Dále je přítomen glykosid thujin (kvercitrin a pinipikrin), pryskyřice, cukr, třísloviny, kyselina thujigeninová, vosky, silice, kyselina citronová a jiné látky.Za toxické účinky zeravu je zodpovědný thujon, jenž při dotyku dráždí pokožku, po požití způsobuje zvracení, krvavé průjmy, poškozuje ledviny a vyvolává překrvení malé pánve, důsledkem kterého může u těhotných žen dojít i k potratu. Při těžkých otravách se dostavují křeče, po kterých následuje celková ochablost a bezvědomí, v nejtěžších případech v průběhu půl až několika dní přicházívá smrt.
Léčitelství
Sbírají se mladé větvičky (na jaře).Droga působí antirevmaticky, zmírňuje nervové záněty a neurastenie, působí antivirově, za prokázaný se v současnosti má i účinek protinádorový. Zevně se užívá při léčbě bradavic a polypů a působí i protiplísňově. V minulosti se zeravu užívalo jako poměrně účinného, ale také velmi nebezpečného abortiva. Protinádorového účinku zeravu lze v samoléčení jen těžko využít, neboť účinné množství drogy se v tomto případě blíží nebo dokonce překračuje hranici toxicity (takže hrozí těžké otravy, včetně závažného poškození ledvin!). Připravuje se ve formě odvaru nebo tinktury. Odvar se vaří nejméně 15 minut (během vaření vytěká přinejmenším část toxických látek) a podává se v maximální dávce 5 polévkových lžic denně. Tinktura se užívá výhradně zevně. POZOR: Protože se jedná o drogu značně toxickou, neměla by v žádném případě být užívána bez dozoru a doporučení odborníka. Zcela kontraindikována je pro těhotné a kojící ženy, pro děti a při chorobách ledvin.
Další užití Lehké, ale pevné, trvanlivé a nesesychavé zeravové dřevo se zejména ve své domovině užívá na stavbu člunů, plotů, pražců, střešních šindelů nebo na vodní stavby (dobře odolává účinkům vody).
Pěstování V Evropě se pěstuje již od roku 1536 a v současnosti zahrnuje již okolo 140 kultivarů, které se liší vzrůstem (od zakrslých, sotva 40 cm vysokých keřů až po stromy s výškou okolo 20 m), tvarem (např. sloupovité, kuželovité, poléhavé, ...) nebo barvou či tvarem listů (jehlicovité listy či listy v průběhu roku měnící své zbarvení). Jde o velmi nenáročnou rostlinu, která je v našich podmínkách plně mrazuvzdorná a velmi dobře odolává znečištěnému městskému prostředí. Na podmínky není nijak zvlášť náročná, ale lépe poroste ve vlhčí a dobře propustné půdě a na slunném stanovišti. Je možné ji množit semeny, ale vzhledem k tomu, že semena dědí rodičovské vlastnosti jen z asi 10 %, praktikuje se množení výsevem jen u původních druhů, naopak jednotlivé kultivary se množí výhradně vegetativně, a to buď řízky (odebíranými od června až do konce roku) nebo roubováním na přelomu zimy a jara. Čím jsou thuje vyšší, tím mají větší přírustky. Stářím thuje zároveň rostou i do šířky. Poprvé je zastříhávejte až po dosažení požadované výšky, chcete-li například 2 m vysoký plot, nechte thuje vyrůst přes 2 m a pak zastřihněte vrcholy. Po zastřižení se další rok thuje rozšíří i ve špici a plot bude neprůhledný. Stříhejte nejlépe na jaře nebo na podzim. Požadovanou výšku plotu musíte udržovat každoročním zastřižením nových přírustků. Thuje jsou tmavě zelené, v zimě se konce větviček zbarvují dohněda, na jaře opět zezelenají. Malé sazenice v zimě nahnědnou více než vzrostlé
stromy. Thuje jsou mrazuodolné, od výsevu je pěstujeme na otevřeném poli. Můžete je vysazovat i ve vyšších nadmořských výškách. Všeobecně platí,že čím vyšší plot chceme,tím dále od sebe vysazujeme jednotlivé sazenice normálně se počítá 3ks na 1m.
