zenaazivot

foto:

žena a něco něco

40

jenprozeny.cz/zenaazivot

téma žena a čas

Jak mít všechno?

umění

organizace času

foto:

Chceme mít rodinný život, dobrou práci a užít si zájmů, jako jsou cestování, sport nebo kultura. Jenomže jak to všechno stihnout? Den má jen 24 hodin a do týdne je pouze 7 dnů. Jana LeBlanc se zeptala žen, které to umějí, a předá vám jejich zkušenosti.


41

žena a čas rozhovor

laura vanderkam Absolvovala univerzitu v Princetonu roku 2001. Žije nedaleko Philadelphie s manželem a čtyřmi dětmi. Věnuje se také běhu a zpěvu. „Je přesně tak zorganizovaná, jak působí z rozhovoru a jak sama sebe popisuje ve své knize. Na e-maily odpovídá obratem,“ říká Jana LeBlanc. „Líbí se mi její pozitivní přístup, že všechno jde (i když to třeba nejde) a že každý problém má řešení.“

42


Zeptala jsem se!

Už vím,

jak to dokáže Americká novinářka a spisovatelka Laura Vanderkam, zkoumající čas a time management, vydala další knihu. Jmenuje se Vím, jak to dokáže (I Know How She Does It) a autorka v ní nabízí recept, jak mít kariéru, rodinu i volný čas. Ve Spojených státech s ní o tomtéž mluvila Jana LeBlanc.

foto:

V

e své knize Vím, jak to dokáže jste vyzpovídala desítky žen, které stíhají kariéru, rodinu, domácnost i koníčky. Jak to dělají? Každá jinak. Co ale mají společné, je, že všechny velmi dobře vědí, co děla jí, a mají jasnou představu o tom, jak nakládají s časem, kde ho ztrácejí, kde šetří. Vědí, co je pro ně důležité, a podle toho si řídí život. Ostatní, kte ří v těchto věcech jasno nemají, dělají den po dni tak nějak to, co zrovna křičí honem, naléhavé, nebo měla bych. Život jako by je spíš pronásledo val. Přitom každá máme v týdnu 168 hodin. Pokud – jak vyšlo z mého prů zkumu – průměrně pracujeme 44 ho din a spíme 54 hodin, pořád zbývá 70 hodin volného času. To je víc, než trávíme v práci. Přesto říkáme, že je to málo. Zkusme to obrátit. Kdybyste strávila 70 hodin týdně v práci, připa dalo by vám to málo? Vy sama máte čtyři děti, právě jste dopsala osmou knihu, pravidelně běháte, chodíte zpívat. Jak to děláte vy? Nejdůležitější věc pro každou z nás je udělat si představu, jak vlastně tráví

me čas právě teď. Sama jsem to udě lala tak, že jsem si několik týdnů do předtištěné tabulky zaznamenávala, co dělám každou půlhodinu. Člově ku to umožní vidět realitu, kde a jak OPRAVDU tráví čas. Nejenom do mněnky, jak si MYSLÍ, že to asi je. Už týdenní monitoring mi dal dobrý ob rázek o tom, jak žiju a co bych měla a chtěla změnit. Hlavně jsem si ale přestala lhát o tom, co jsou a nejsou moje priority. Ve své knize píšete: „Mohla bych natrénovat na další maraton, ale uvě-

Kniha o využití času Laura Vanderkam vydala už osm knih na téma organizace času. Ta poslední – I Know How She Does It – vyšla v USA v červnu letošního roku. „Oceňuji, že je plná příkladů ze života a konkrétních půlhodinových diářů různých žen,“ říká o knize Jana LeBlanc, která nám ji zprostředkovává přes rozhovor s autorkou, jejíž knihy zatím nebyly přeloženy do češtiny.

domila jsem si, že prostě nechci.“ Chybí nám ženám tahle upřímnost sama k sobě? Ano. Myslím, že většina z nás k sobě není upřímná v přiznání si toho, proč neděláme určité věci. Říkáme, že ne máme čas cvičit, ale většinou je to tak, že když necvičíme, není to pro nás v danou chvíli prostě důležité a ani to vlastně dělat nechceme. Víte, kdyby za mnou přišel někdo s nabíd kou 100 000 dolarů, když natrénuju na další maraton, jsem si jistá, že bych si čas na trénink prostě našla. Co pro vás bylo při psaní téhle knihy největší překvapení? Studuju téma time managementu už poměrně dlouho. Proto jsem čekala, že nejvíc se ženy budou mýlit v tom, jak hodně pracují a málo spí. Což se potvrdilo. Když mi poslaly své pře hledy 168 hodin (tedy jednoho tý dne), všechny pracovaly méně a spaly více, než si myslely. Co mě překvapilo, byla flexibilita. Zhruba tři čtvrtiny žen dělaly v pra covní době něco osobního. A naopak. Stejné množství se věnovalo práci ve chvíli, kdy byly doma se svými dětmi. jenprozeny.cz/zenaazivot

43


Myslím, že ve spoustě profesí už dnes nejde striktně oddělit pracovní a osobní život. Jsou navzájem propo jené. Proto říkám, že v současnosti nehraje velkou roli, jestli jste zaměst naná, podnikáte nebo pracujete na volné noze. Já třeba preferuju mož nost organizovat si čas úplně podle sebe, pracovat pondělí až čtvrtek od osmi do šesti, pár hodin v noci nebo v pátek a o víkendu. Proto jsem na volné noze. Ale vím, že dnes už i spousta zaměstnankyň má možnost zorganizovat si práci podle svého. Jak jste se vy sama poučila z časových záznamů jiných žen? Došlo mi, jak důležité je umět ocenit a vychutnat si krátké chvíle. Se čtyřmi dětmi můžu snít o tom, že si budu celý den číst, ale buďme realistky, to se několik příštích let prostě nestane. A myslet na to by nás jenom stresova lo. Dokud děti nevyrostou, budu mít pro sebe až na výjimky hodinu, nebo dvě. Vlastně to budou většinou minu ty. Takže se snažím je využít. A mnohem víc času než dřív se sna žím investovat také do profesionál ních i osobních vztahů. Ono je lákavé prosedět celý den u počítače a odpo vídat na e-maily. Člověk si připadá mnohem efektivnější, než když jde „posedět“ na kávu. Jenže nakonec ta káva může být mnohem důležitější. Nejen pro celkovou spokojenost člo věka, ale třeba i pro jeho kariéru. Řada žen mi v poslední době řekla, že člověk nemůže mít všechno. Nebo aspoň ne v jedné chvíli. Od hodně z nich jsem slyšela, že život se odehrává jakoby ve vlnách – když se daří v práci, bojují s hledáním partnera nebo s rodinou, a naopak. Máte podobnou zkušenost? Chápu, na co se ptáte, ale nesouhla sím. Když to vezmu sama za sebe, cí tím se spokojená na všech frontách. Rády hledáme výmluvy, proč to či ono nejde, nebo je k nám svět nespra vedlivý. Problém je, že tenhle způsob myšlení „to nejde“ odvádí člověka od toho, aby to aspoň zkusil. Proč se sna žit, když jsem si někde přečetla pří běh ženy, která tvrdí, že to nefunguje

44


Máme nejvíc času v historii

Člověk nikdy neměl tolik času jako v 21. století. Délka života se oproti našim prapředkům skoro zdvojnásobila a stále méně času nám zabírá práce. Ještě v půlce 19. století pracovali dělníci i sedmdesát hodin týdně, dnes je pracovní doba čtyřicet hodin.

Jak mít hned teď víc času Zorganizovat si čas zjednodušeně řečeno znamená dělat „správné“ věci. Tedy takové, které jsou důležité pro každého z nás osobně a vedou k naší spokojenosti. Spousta lidí žije s pocitem, že úkoly, které mají, nejsou jejich a že jim je dal někdo zvnějšku a dělat je musí. Takové úkoly se jim pak nechce plnit a místo toho hledají nějaké rychlé momentální uspokojení – proto tolik z nás ve chvíli největšího stresu surfuje na internetu, píše si se známými na chatu nebo prokrastinuje úklidem pracovního stolu. Zkuste se sama sebe zeptat: Posouvají mě činnosti, které dělám, k cílům, které v životě mám? Pokud ne, proč na ně plýtvám čas?

a že nemá smysl chtít všechno? Já skutečně věřím, že můžete mít skvělý vztah i skvělou kariéru. Jsem si jistá, že můžete mít úspěch v práci a vycho vávat přitom děti. Neříkám, že každý den budete stoprocentně spokojená. Ale když nejste, existuje přece spous ta možností, jak věci opravit. Můžete si říct o pomoc doma, můžete si zku sit vyjednat výhodnější podmínky v práci a podobně. Je strašně jedno duché říct, že to nejde. Jak velký problém jsou tyhle negativní myšlenky v našich hlavách? Větší, než si hodláme připustit. Psy chologové tomu říkají potvrzovací zkreslení. Neplatí to jen o čase, ale vlastně o čemkoli. Jde o to, že v životě zaměřujeme pozornost na taková data, která potvrzují určitou naši hy potézu. Když si řeknete, že nelze zvlá dat kariéru a děti, budete větší pozor nost věnovat příběhům, které vás budou přesvědčovat, že to nejde, než těm, které by to mohly vyvrátit. Když si řeknete, že mít kariéru a děti záro veň je příšerný stres, budete věnovat pozornost hlavně stresovým momen tům a potom mít pocit, že váš život je opravdu jenom stres. Jenže to není pravda. Všichni v životě máme stres a mohli bychom říct, že žijeme stresu jící život. Totéž samozřejmě platí i ob ráceně. Když uvěříte, že lze zvlád nout kariéru i děti a ještě mít čas na svoje zájmy, všude najednou uvidíte důkazy, které vám to potvrdí. Nenakládáme si toho my ženy na sebe dneska příliš – práce, děti, tréninky na maraton a jiné koníčky? Nemyslím si. Zvládly bychom daleko víc, pokud bychom chtěly. Protože opravdu nejsme tak zaměstnané, jak se tváříme. Když vezmeme čistě stati sticky třeba ten trénink na maraton. To je nějakých sedm hodin týdně. Když to odečtete od těch sedmdesáti, o kterých jsem mluvila na začátku, pořád zbývá šedesát tři hodin na dal ší věci. Proto když přijde na kombi naci práce a rodiny, nemám ráda otázky typu kvantita nebo kvalita – rozhoduje čas, který s dětmi strávíte, nebo jeho náplň? Ono vážně jde mít

něco žena a něco

Nechtějte stihnout všechno sama, řekněte si, co je pro vás podstatné, a na to se zaměřte.

obojí. Vyžaduje to organizaci? Logis tiku? Vyžaduje to, že si budete muset říct o pomoc? Samozřejmě. Ale co chci říct je, že život ženy, práce, am bice, nic z toho nemusí skončit je nom proto, že máte děti. Myslím, že největší výzva je uspořádat si takový život, jaký chcete a jaký vám vyhovu je. Že je to volba, kterou máte ve svých rukou, a že to není nic druhý mi určeného. Znám ženy, které toho hodně zvládají, ale jsou také hodně unavené. Je nutné přijmout únavu, třeba aspoň v určitém životním období, jako součást života? Život s malými dětmi je opravdu únavný a je dobré si to přiznat. Na druhou stranu děti rostou a nebude to tak vždycky. Taky je dobré znát sama sebe a upřímně si říct, jak a z čeho můžete načerpat energii. Já preferuju spánek a pohyb a ne mám žádný problém si tyhle věci dopřát. Hodina navíc, kdy dám děti chůvě, funguje jako zázrak. Naučila jsem se nechtít zvládnout všechno sama. Nemám problém požádat o po moc partnera a zadat část logistiky, třeba odvoz menších dětí do jeslí, chůvě. A snažím se zapojit i děti. Nevidím důvod, proč by si děti na základní škole nemohly třeba samy nachystat svačinu. Opravdu nemusíte dělat všechno sama. Jakou další chybu děláme? Často se srovnáváme s druhými, což je obrovský generátor stresu. Nikdo z nás nemá návod na správný život. Správný je takový, který vám vyhovu je, ať si ostatní říkají, co chtějí. Jestli máte tendenci srovnávat se s druhými a činí vás to nešťastnou, lepší než ob viňovat se ze závisti je zjistit, co to druhým vlastně závidíte. Jestli práci, možná že hledáte větší kariérní vý zvu? Pokud víc času s rodinou, možná bude dobré zamyslet se, jak by pro vás věci mohly fungovat lépe doma? Mys lím, že celé tohle téma času není o přemýšlení, kde ještě můžete ušetřit minutu nebo pět, ale hlavně o dob rém pocitu pro sebe sama. A to pro každou z nás znamená něco jiného. jenprozeny.cz/zenaazivot

45

Ve své knize zpovídáte výhradně ženy, které vydělávají přes 100 000 dolarů (tedy více než 2 500 000 Kč) ročně. Čtenářky v USA vám tento fakt vyčetly s tím, že s takovým příjmem je jednoduché najmout si chůvu i další pomoc. Jak velkou roli hrají peníze v time managementu? Absolutně nepopírám, že peníze jsou důležité. Ženy s takovým příjmem jsem zvolila záměrně. Totiž kdykoli se mluví o tom, jestli ženy „mohou mít všechno“, většinou se přitom my slí právě na podnikatelky, manažerky, právničky, lékařky. Jdou tyhle karié ry dohromady s rodinou? Realita je taková, že většina žen s velkou odpo vědností a velkými výdělky má dale ko vyrovnanější život než jiné ženy. Částečně proto, že mají prostředky koupit si služby, a pak z toho důvodu, že díky ekonomické síle nemají pro blém požádat o pomoc třeba své part nery a jiné členy rodiny. Každopádně spousta z nich má tipy, které mohou fungovat napříč sociálními vrstvami. Týdenní monitoring toho, jak zachá zíte s časem, vám dá slušnou předsta vu, co se s ním dá dělat, ať jste na ja kékoli pozici s jakýmkoli příjmem. Možná nejste manažerka, co může odejít z práce v pět, aby byla doma na večeři. Ale třeba můžete ovlivnit to, kdy ráno do práce odcházíte, a zavést pravidelné společné snídaně. Co byste poradila ženě, která má dvě profese, běhá z práce do práce, ale stejně nevydělá tolik, aby si mohla dovolit chůvu? Souhlasím, že když berete minimální plat, život je o dost složitější. Základ ní je nevzdávat to a pořád se snažit. Protože život se přelévá. A nikde není napsáno, že třeba z prodavačky v ob chodě nemůžete být za pár let jeho manažerkou. Což mi připomíná další zajímavou věc. My ženy daleko raději řekneme ano milionu drobností. Když je to malá laskavost pro druhé, máme pocit, že jich můžeme splnit nepočítaně. Kvůli tomu se hrozně za hlcujeme. Ale když nám někdo na bídne něco velkého, třeba řídit po bočku firmy, často bez rozmyslu

46


jak ztrácíme čas?

● Nesoustředěním Právě při bezmyšlenkovitém kontrolování e-mailů, bloudění po Facebooku nebo dívání na televizi se dostáváme do největší časové díry – půlhodina je fuč, ani jsme si toho nevšimli.

● Planým přemýšlením Hlavně ve smyslu „co jsme mohli udělat, kdyby“, a taky o tom, co si o nás myslí ostatní lidé.

Zbytečnými schůzkami Nemá smysl se opakovaně snažit vyhovět druhým lidem, aby si o nás „nemysleli nic špatného“.

●

Zdlouhavým cestováním Zbytečně volíme například fitness jinde než u domu. V případě dlouhých cest nehledáme způsob, jak je využít (třeba k učení se jazyku). ●

odmítáme, protože si říkáme, že tak velké sousto bychom nezvládly. Když jsme u chův. Jedna au-pair mi nedávno vyprávěla, jak děti, které hlídala, volaly po ní místo po matce, chodily za ní, když se jim něco povedlo, nebo naopak, když něco pokazily. Uzavřela to tím, že „vždycky je něco za něco“ a žena, co pracuje, nikdy nebude žít život bez výčitek. Máte je taky? Ne. A jsem ohromena, jak si lidé, ženy speciálně, vytvářejí celé anekdo

ty, které pak používají jedna proti druhé, aby se cítily mizerně, nebo aby podpořily to, co je víc společen sky akceptovatelná volba. Moje děti mě několikrát oslovily jménem své chůvy. Stejně tak se stalo, že volaly po chůvě, ačkoli já jsem byla doma. Jenom si to prostě neuvědomily. Po dobných příběhů se dá vyprávět mi lion. Většina z nich jsou selektivně vybrané historky, které mají posílit myšlenku, že pokud matky chodí do práce, měly by se cítit provinile, že netráví čas se svými dětmi. Je to vlastně jen další příklad potvrzovací ho zkreslení. Na trhu je dnes spousta aplikací a kurzů time managementu, které slibují, že naučí člověka zorganizovat si čas. Má smysl za tyhle věci vydávat peníze? Záleží na typu člověka. Pokud je to motivace, která vás přiměje řešit ur čitý problém, pak proč ne. Ale žádný zázračný kurz nebo nástroj, co vám pomůže zvládnout čas, neexistuje. Time management je především o změně myšlení. Time managementem se zabýváte dlouho. Je nějaký rozdíl v tom, jak ženy zvládaly tohle téma před desítkami let a jak dnes? A jak ho budou zvládat naše dcery? Lidé se vždycky cítili strašně zane prázdnění. Každá nová generace víc než ta předchozí. Ale pravda je, že pořád jsme na tom víceméně stejně. Lidé se nemění tak rychle, jak si my slíme. Velký rozdíl oproti minulosti je v technologiích, které nás neustále ruší, ubírají nám čas a způsobují, že nejsme schopni soustředit se na jed nu věc. Proto si připadáme tak roztě kaní, a máme pocit, že nic nestíhá me. Ale v minulosti byli lidé taky takoví, jen měli jiné podněty. Netu ším, jaké budou generace po nás. Ale doufám, že moje dcery vyrostou do prostředí, kde bude běžné zařídit si život takový, jaký ho ony chtějí mít, aniž by je neustále někdo soudil. To též si ale přeju pro své syny. Každo pádně jsem optimistka a myslím, že tam nakonec dojdeme. ■

foto: profimedia.cz (2), gettyimages (1), shutterstock (4), archiv.


zenaazivot

Recommend Documents