ZELENÉ MĚSTO Přednáška o pěstování rostlin na Konferenci k aktuálnímu stavu udržitelného rozvoje na místní úrovni Václav Babka, Lucie Radilová, Lýdia Šušlíková, Petra Dvořáková, Tomáš Babka 1
PŘEDSTAVENÍ A OSNOVA Již řadu let se zabýváme výstavbou, úpravami, rekonstrukcemi, revitalizacemi, rehabilitacemi, adaptacemi a tak dále městských prostor. Jako nit, jako podstatná součást stavebně technických a architektonických úprav, které touto činnos vlastně jsou, se táhne jeden základní problém – co s porosty, co s rostlinami ve městě. A protože je to již řada let, tak můžeme říci, že jsme byli vlastně i u výsadby některých porostů, které dnes často představují ve městech neřešený problém. Porosty rostlin ve městě se svými projevy jsou poměrně rozsáhlou a komplikovanou oblas a proto se v naší krátké přednášce chceme heslovitě zaměřit na vegetaci uprostřed takzvaných „obyčejných“ sídlišť, kde bývá situace poměrně kri cká a pro svoji „bezvýznamnost“ jakoby nepovšimnuta. Především pak bychom chtěli nas nit problema ku jejího pěstování. Pro navázání diskuse jsme za sebou seřadili i zdánlivě kontroverzní citace významných lidí, kteří se vegetací ve městě zabývají. Jejich společným pojítkem je pozi vní snaha o vyřešení problémů s vegetací ve městě a společným cílem kvalitní obytný prostor.
Petuel park (Mnichov, Německo) Miller garden (Columbus, Indiana)
2
Denisovy sady (Brno) park Lannova (Praha)
3
ČLOVĚK A ROSTLINY VE MĚSTĚ Vše pro člověka, pro jeho pocity, pro jeho zdraví. Ve městě se musí především dobře bydlet.
Seminářská zahrada na Petříně (Praha) Denisovy sady (Brno)
4
KRÁSNO Krásno vzniká v mozku člověka. Ta samá příroda, která je dnes hodnocena jako krásná, byla ještě donedávna „nepřítelem“ člověka. Někteří hlásají často tzv. boží prostoru. Boží prostota samozřejmě existuje. To je ta nejvyšší este cká kategorie. Tím druhým pólem je tzv. environmentální este ka. Ta říká, že je krásné, co vytvoří příroda. Prof. Ing. Jiří Mareček, CSc. (profesor zahradní krajinářské architektury, Česká zemědělská univerzita v Praze)
“Džungle” versus zahrada
5
KRAJINNÁ EKOLOGIE Jestliže máme vědět, proč a jak máme pracovat, musíme znát svoji polohu a širší příčiny pro svoji práci. Jde o to se svojí činnos zařadit do širokých ekologických souvislos . Pro uvědomění si širších souvislos jsou jako východisko použity klasifikace dle Krajinné ekologie autorů Formana a Goudrona.
rozdělění krajiny ve střední Evropě na principu krajinné ekologie
6
PŘÍRODA VE MĚSTĚ „Prostory uprostřed sídel jsou v důsledku antropomorfizace tak změněny, že tam o žádných širších vazbách a přírodních podmínkách mluvit nelze. Město se ve své podstatě hájí před přírodními živly. Městské prostředí má často nějaké plošky, zanedbaný dvorek, proluku, o který se nikdo nestará. Sukcese samozřejmě i zde probíhá. Těch plošek je ve městě rela vně málo a jsou vlastně vždy dočasné. Zároveň jsou rozmístěny rozptýleně a mezi sebou nepropojeně. Přirozená vegetace na nich nemůže ani vzniknout ani se udržet. Všechny ty pokusy dělat remízky a takové ty samoudržitelné vymyšlenos jsou naprosto falešné. Aby ve městech rostla a žila prosperující zeleň, tak se musí velmi pečlivě volit její druhová skladba. Hlavním a jediným kritériem nemůže být původnost, jako je tomu oprávněně v přírodní krajině, ale hlavně předpoklad, aby to, co se vysadí, ve městě rostlo.“ Prof. Ing. Jaroslav Machovec, CSc. (emeritní profesor zahradní krajinářské architektury, Mendlova Universita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici)
zanedbaná plocha ulice Křenová (Brno)
„A zásadní věc: co budeme dělat s militantními ekology, s těmi dogma ckými, co nás často napadají nebo alespoň vylučují. To hnu je velmi silné a domnívám se, že vrchol toho souboje ještě není, protože právě teď se produkuje mladá generace, která je informována, že dříve bylo všechno špatně a že ekologové jsou mesiášové, kteří to zachrání.“ Prof. Ing. Jiří Mareček, CSc. (profesor zahradní krajinářské architektury, Česká zemědělská univerzita v Praze) Obyvatelné město znamená reprezentaci, komunikaci, bezpečí a základními kameny jsou hmota, prostor a děje (myšleno snad děje mezi lidmi, společenské). Pro všechno, co považuji za město, je málo zdůrazněno, že předložené schéma, to ž, pla omezeně, možná pro vlastní tvorbu, pro stavební lidský výtvor. Ty jednotlivé stavby jsou pro člověka bezpečím a ochranou pro vnějším vlivům okolního prostředí. Nikoliv však obecně 7
pro okolí těch staveb, pro celou městskou strukturu. Ty lepší a komplexnější lidské stavební počiny jsou tvořivě a vědomě od počátku komponovány také do konkrétních podmínek přírodních. V městském prostoru, mezi budovami, by se nemělo zapomínat, možná především nebo samozřejmě, na silné a určující vlivy „nelidské“ a přírodní. Architekt, vědom si svých lidských nebo osobních možnos ovlivňuje, prostřednictvím do prostoru umísťované hmoty, děje mezi lidmi a je podřízen vlivům a dějům přírodním.
proluka na ulici Táborská (Brno) národní přírodní památka Stránská skála (Brno)
8
KONTINUITA S pojmem „pěstování rostlin“ je spojen pojem kon nuita. Jakmile není kon nuity, i schopný člověk je houby platný. Prof. Ing. Jiří Mareček, CSc. (profesor zahradní krajinářské architektury, Česká zemědělská univerzita v Praze) Pěstební zásahy do vegetace se projevují za řadu let. Někdy nemusí ani stačit doba jednoho lidského života, aby se člověk setkal s výsledky svojí práce. Pěstování rostlin je podřízeno neustálému přírodnímu procesu, který je doprovázen narozením, růstem, stárnu m a smr živých tvorů v kombinacích odpovídajících souži takovýchto jedinců a vlivům v jejich okolí.
LEGISLATIVA A OCHRANA STROMŮ VERSUS PĚSTOVÁNÍ ROSTLIN Zákony, které chrání především stromy, neřeší pěstování rostlin, základní předpoklad existence a vývoje umělých fytocenóz. Ta nega va platných zákonů o ochraně vegetace by mohla být především v nedostatečné úpravě procesu pěstování rostlin, kterou neberou všeobecně na vědomí. Nemyslím m pouze konstatování o starání se o zeleň a zodpovědnost za upadlé haluze apod. Myslím m pěstování porostů dřevin v kulturní krajině, lidmi odborníky, kteří tomu rozumí. Častokráte v důsledku přísných vykonavačů ochrany přírody může být bráněno nezbytným probírkám v porostech. Ochranářství, sebe lépe míněno, ale v milném dogma ckém výkladu a také potom v přesném plnění předepsané litery, vede ve své důsledku k degradaci těchto porostů v jejich biologické podstatě a hlavně v jejich požadované funkčnos . Bránívá pěstování porostů rostlin, vede k formalismu a i někdy opačně se hledají cesty k obcházení zákona, podplácení atd. Podobné problémy měl třeba i hrabě Špork s císařskou byrokracií nedávno v 18. stole v minulos . Dnes je časté a stále více se uplatňuje zásada nechat být raději tu lidmi vytvořenou přírodu samu o sobě, však ona si poradí. Často bývá člověk chápán výkonnou mocí jako objekt mimo stojící a zahradníky nebo obecně pěs tele jednotliví administrátoři přiřazují ke kategorii ignorantů bez rozlišení, pro kterým byly zákony kdysi zavedeny. Zahradník je odřezáván od svého pěstování dřevin. Důsledkem toho je rozhodování zodpovědného odborného jednotlivce nahrazováno rozhodováním osobně nezodpovědného kolek vu, avšak v mezích zákona.
důsledek bránění probírkám v porostech
9
VEGETACE VE MĚSTĚ Město je stavba, od jednoho konce po druhý, od kraje ke kraji, v krajině (tolik užívaný obrat „krajina ve městě“ znamená: město rozdělené krajinou). Pokud má město zůstat kompaktním „netrhaným“ celkem, potom je každý komponovaný vegetační prvek uvnitř města parkem, zahradou nebo solitérem, ne krajinou. Tedy prvkem skladebným ve „stavbě města“. Stejným jako jsou bloky, domy, komunikace či drobná architektura. Můžeme tyto prvky všechny vnímat jako hmotu s rozdílnými vlastnostmi a rozdílným působením na člověka a jeho prostředí (není nějaké „objek vní“ mimolidské vnímání). A tato „hmota“ vytváří prostor a umění její skladby je uměním architektury. Ing. arch. Jan Jehlík (Ústav urbanismu FA ČVUT)
koncepční studie řešení zeleně veřejných prostranství a ulic obvodu Prahy 1 (Sendler - Babka, 2001)
10
„… Po nesmyslném požadavku „zachování“ naší zarostlé zaplevelené krajiny, která již dávno není krajinou kulturní, po neřízeném a nezřízeném „ ozeleňování našich měst“, máme například stejně absurdní požadavek na „zachování střešní krajiny“. Zelenou barvu ekoteroru tak komplementárně doplňuje barva červená, barva historismu a zpátečnictví…“ Ing. arch. Roman Koucký
absolutní ozelenění města - fik vní vizualizace (Praha 1)
11
VEGETACE NA SÍDLIŠTÍCH S výstavbou města do šíře panelových sídlišť zmizela potřeba dostatečného vymezení volných ploch ve městě a jejich funkční předurčenost, jak je tomu například ještě na Spořilově, Žižkově nebo na Vinohradech. Volné plochy mezi paneláky se parkem nikdy nestaly, i když toho mělo být zřejmě dosaženo podle původní ideje „bydlení v parku pro všechny“. Vymizely náměs a ulice a jejich život ve smyslu např. „staré“ paní Jane Jacobsové. V nadbytku volných ploch mezi volně postavenými domy bylo pak vlastně jedno, jak vše na plochách uspořádat. A také se s rozvojem sídlišť vytra la potřeba zakládání parků a parčíků ve městě.
“baťovské domky” při realizaci a dnes (Zlín) zlínské internáty s přerostlou vegetací
12
park Rybníky (Vse n) vnitroblok na ulici Klatovská (Brno)
13
Na závěr bych chtěl ozřejmit jeden vybraný segment z rozsáhlé problema ky pěstování rostlin. To je problém se zakládáním a pěstováním dřevin a jejich porostů. Na přiložených schématech jsou zjednodušeně zobrazeny situace porostů dřevin v časovém sledu.
analogie - pěstování porostu v lese
Posouzení stavu vegetace a stanovení intenzity a op malizace pěstebních opatření není věc jednoduchá, jeto vysoce odborná činnost. Vyžaduje především znalos o ekologických vlastnostech použitých dřevin a také znalost použitého sor mentu. Pěs tel musí znát především také fyziologii použitých dřevin, jejich polyfunkční účinnost v jednotlivých časových úsecích jejich života. A tak dále. To všechno není věc jednoduchá, ale je zcela osvědčeno, že pouze uměním pěstovat rostliny, kdy odbornost nahradí neznalost, lze dosáhnout kvalitního životního prostředí, i na „zapomenutých“ sídliš ch, aby se prostě dalo v našich městech dobře bydlet.
14
