Ročník XXXV
Rok 2011
7-8
O jedné pouti na Velehrad V roce 1985 se konala na Velehradě náboženská pouť, která uctila památku 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje. Snad neuškodí připomenout, že tento mnich byl v roce 863 poslán byzantským císařem Michalem III. na žádost Rastislava s bratrem Konstantinem (později přijal jméno Cyril) na Velkou Moravu, aby tam konsolidovali vznikající křesťanskou církev. Pro slovanský jazyk vytvořili písmo zvané hlaholice a přeložili do něho Bibli. Ne nadarmo se pro tuto dvojici vžil název slovanští věrozvěstové – přinesli na Moravu nejen víru, ale i vzdělání. Metodějovo výročí neušlo pozornosti tehdejším komunistickým pohlavárům. Ti se na slavnost také důsledně připravovali a už v zárodku zamítli možnost návštěvy papeže Jana Pavla II. a zakázali také návštěvu vídeňského arcibiskupa Franze Königa. Oslavy pojali jako vnitrocírkevní záležitost. Jen vatikánská delegace pod vedením státního sekretáře Agostina Casaroliho byla našimi státními orgány povolena. Režim dělal vše pro to, aby se oslavy zúčastnilo co nejméně občanů. Objednané autobusové zájezdy byly na poslední chvílí rušeny, v okolí Velehradu se konala řada různých kulturních a společenských akcí jako výstavy drobného hospodářského zvířectva, hasičské závody atp.,
které měly snížit počty církevních účastníků. Nezbytnou součástí státního úsilí byla i mobilizace bezpečnostních složek působící jako forma psychologického zastrašování. Oslavy probíhaly v neděli 7. července a úvod se měl odehrát v režii oficiální státní politiky coby mírová slavnost. V úvodu vystoupil jako první řečník předseda ONV v Uherském Hradišti a začal hovořit o čtyřicátém výročí osvobození a o úspěších socialistické výstavby. Připravený scénář se zadrhl a okresní šéf byl vypískán. Následující projev tehdejšího českého ministra kultury Milana Klusáka byl poněkud opatrnější, ale neustále u jména Metoděj vynechával přídomek „svatý“. Dvěstětisícové shromáždění věřících tuto záměrnost nelibě neslo a tak začala zaznívat hesla požadující náboženskou svobodu i hesla oslavující papeže. Nadšeného potlesku se dostalo kardinálu Františku Tomáškovi a ovací se dostalo i vatikánskému sekretáři Casarolimu. Pro komunistickou moc byly velehradské události nepříjemným překvapením. Zejména pak je udivila účast mladých lidí do pětadvaceti let, dokládající, že ani soustavná ateistická kampaň nevymazala povědomí o potřebě duchovních hodnot. S částečným využitím článku uveřejněného ve víkendové příloze MF Dnes z 3. VII. 2010 připravil –kv–.
Ze zasedání rady a zastupitelstva města
Výběr z usnesení RM 11. května 2011 RM rozhodla: uzavřít smlouvu o dílo na realizaci akce oprava a doplnění dlážděných komunikací na Komenského ulici a na hřbitově ve 2. etapách s firmou Serhiy Tsibelenko, která podala nejnižší cenovou nabídku realizovat akci „Dešťová kanalizace v části ul. Masarykova – SO 01 Stoka K“ dle nabídky varianta b) – I. etapa od konce ulice Masarykova, část, která nemá dešťovou kanalizaci o délce 215 m uzavřít smlouvu o dílo na STATICKÉ ZAJIŠTENÍ OPĚRNÉ STĚNY NA P. Č. 16 NA HRANICI S P. Č. 15/1 ŽIDLOCHOVICE (pod zvonicí) dle upraveného rozsahu prací na základě nového technického řešení s firmou SASTA CZ a.s., Houbalova 4, 628 00 Brno. uzavřít smlouvu o výpůjčce na část pozemku p. č. 705 o výměře 8 140 m2 v k. ú. Židlochovice s Moravskoslezským kynologickým svazem základní organizace č. 10419 Židlochovice. Smlouvu uzavřít na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 12 měsíců vypsat výběrové řízení na pořadatele Židlochovických hodů 2011
uzavřít smlouvu o dílo na akci „Dešťová kanalizace
Ing. Jiřího Buchty ke dni 31. 5. 2011 v části ul. Masarykova – SO 01 Stoka K“ s firmou RM ukládá: Pražské silniční a vodohospodářské stavby, a.s. předložit celkový počet zaměstnanců města RM ukládá: Židlochovice zařazených do Městského úřadu zkoordinovat realizaci se stavbou splaškové Židlochovice s pracovními úvazky od 1. 6. 2011. kanalizace v ulici Masarykova Provést veškeré administrativní úkony spojené zpracovat Prohlášení o vymezení jednotek v domě č. s pracovněprávními a personálními opatřeními p. 393 v Židlochovicích vyhlásit výběrové řízení na obsazení funkčního místa připravit projekt na přestavbu bytu Komenského 182 vedoucí odboru dopravy Městského úřadu na učebnu včetně kalkulace nákladů Židlochovice předložit nabídky firem na zpracování studie sloučení pověřit vedením odboru dopravy od 1. 6. 2011 do 1. stupně ZŠ do budovy na Komenského ulici ukončení výběrového řízení na funkci vedoucího RM schvaluje: odboru dopravy Městského úřadu Židlochovice přijetí peněžního daru ve výši 230 000,- Kč pro ZŠ JUDr. Ludmilu Čermákovou Židlochovice p. o. od Sdružení rodičů při ZŠ Židlochovice. Dar je určený na úpravu atletické dráhy Výběr z usnesení RM 30. května 2011 RM rozhodla: v areálu ZŠ RM zrušuje: objednat dokumentaci a inženýrskou činnost na realizaci záměru zateplení a instalaci plynového Usnesení RM č. 12/6.1 ze dne 29. 4. 2011 tepelného čerpadla objektu mateřské školy na Výběr z usnesení RM 16. května 2011 sídlišti Družba u firmy DEA Energetická agentura RM bere na vědomí: s.r.o. dle nabídky vzdání se funkce vedoucího odboru dopravy
1
2011; jedná se o ochranu zástavby u levého Výběr z usnesení RM 3. června 2011 RM rozhodla: břehu Litavy; projekt bude řešit stavební objekty dle zpracované studie SO 01 až SO 05 zrealizovat rozšíření komunikace na ul. Havlíčkova na dvou místech pro nezbytné vyhýbání aut přílohu k vyhl. č. 4/2003 o místním poplatku za provoz systému likvidace komunálního odpadu pro vyhlásit výběrové řízení na pořízení komunálního rok 2011 malotraktoru. uzavřít smlouvu o dílo na akci „Demolice objektů na úplatu za předškolní vzdělávání ve výši 450 Kč měsíčně pro školní rok 2011/2012 par. č. 646 – Židlochovice“ s firmou Jaroslav RM bere na vědomí: Šťavíček INTERA, Svážná 29, Brno navrhnout vlastníkům pozemků pod chodníkem, přípravu nového územního plánu města silnicí a krajnicí v ulici Malinovského odkup těchto sdělení Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR pozemků městu Židlochovice za cenu 100Kč/m2 o nerozšiřování diabetologie v Židlochovicích ponechat pro šk. rok 2011/2012 1. stupeň ZŠ a RM ukládá: školní družinu ve stávajících prostorách. objednávat kancelářské potřeby pro MěÚ Židlochovice s firmou, která se umístila na prvním o pořadí nabídek na dodávky kancelářského místě materiálu pro MěÚ RM schvaluje: smlouvu o poskytnutí dotace z rozpočtu JmK na zhotovení dokumentace pro územní řízení k protipovodňové ochraně města – III. etapa pro rok
z obsahu: gymnázium trnem v oku Setkání s velvyslancem Z tvorby studentů Putování krajem kvetoucí révy o kótě 355 trošku jinak teplé a suché jaro 2011 co je nového v mateřské škole setkání s ernstem schattkem jednička v dějinách židlochovic – 7. část tip na výlet: výletní cíle v dolním rakousku – 3. část
Informace z radnice Informace z radnice Informace z radnice Gymnázium trnem v oku Již poněkolikáté se snaží vedení Jihomoravského kraje optimalizovat střední školství, které dle zákona „zřizuje“. Mezi osmiletými gymnázii je to naše židlochovické opět navrženo ke zrušení. V odůvodnění stojí, že "Žáci ze Židlochovic a okolí se budou moci hlásit ke vzdělávání v osmiletém gymnáziu v Hustopečích, v Brně, popř. v Kloboukách u Brna". Ten, kdo takto uvažuje, zřejmě netuší, že do primy nastupují děti ve věku 11 let. Nedovedu si představit, že by rodiče posílali dítě v tomto věku do Klobouk, natož do některé z městských částí Brna. Stejný problém budou mít i děti z odlehlejších částí našeho regionu s cestováním do Hustopečí. Jisté je, že vedení města vynaloží veškeré úsilí, aby bylo gymnázium v Židlochovicích zachováno. Velkou podporu cítíme v prohlášení 29 starostů okolních obcí a také v petici pro zachování gymnázia, pod kterou se podepsalo přes 10 000 osob. Čeká nás ještě hodně vyjednávání, kdy chceme argumentovat zejména kvalitou výuky (letos odmaturovalo všech 26 žáků oktávy a 11 z nich s vyznamenáním) a nízkými provozními náklady na jednoho žáka v porovnání s ostatními krajskými školami. Nezbývá nám než věřit, že se nebudou hromadit další chyby napáchané na středním školství, které se projevily odstrašujícími výsledky státních maturitních zkoušek na středních odborných školách. Uděláme vše pro existenci školy, která bezvadně funguje a vykazuje vynikající studijní výsledky. Vlastimil Helma, starosta Setkání s velvyslancem ČR, který působí v Kodani 1. června jsem se v Brně setkal s Dr. Zdeňkem Lyčkou, velvyslancem České republiky v Kodani. S panem velvyslancem jsem se osobně poznal v roce 2001, když navštívil mou přednášku ve Stockholmu v Českém centru. Obsahem našeho setkání bylo téma možné budoucí rekonstrukce domu č. 32 na ulici Strejcův sbor, tzv. Strejcova sboru. Velvyslanec Lyčka je známý mimo jiné také jako neúnavný propagátor české kultury ve skandinávských zemích. Zároveň jej zajímají styčné dějinné plochy mezi kulturou českou a severskou. Z tohoto důvodu jsem ho informoval o významných historických souvislostech našeho domu č. 32, který právě se severskými zeměmi souvisí. Jsou to například jednotlivé emigrační vlny moravských bratrů nebo vystoupení Daniela Vettera (syna Jiřího Strejce) před islandským parlamentem (tuto informaci poskytl tajemník našeho úřadu Mgr. Miroslav Cvrk.) Dr. Zdeněk Lyčka mi přislíbil, že nám konzultačně a svými kontakty pomůže při případné přípravě projektu rekonstrukce tzv. Strejcova sboru. Jednou z možností jak získat finanční prostředky na rekonstrukci výše zmíněného objektu jsou Norské fondy. Jedním z aktuálních cílů města je tedy systematická práce na přípravě projektu rekonstrukce Strejcova sboru a zejména získání co největšího objemu finančních prostředků na jeho revitalizaci. Mgr. Tomáš Šenkyřík, místostarosta Nové červené kontejnery Ke stávajícím kontejnerům na odpadový papír, plasty a sklo přibyly i dva nové kontejnery červené barvy, do nichž lze ukládat vybité baterie, staré kalkulačky, rozhlasové přijímače, telefony a další nepotřebné elektronické spotřebiče a vybavení. Červené kontejnery jsou umístěny na sídlišti za –rt– obchodním střediskem a za samoobsluhou na Žižkově. Zajištění opěrné stěny V areálu fary realizuje město akci: „ Zajištění opěrné stěny – farní zahrada v Židlochovicích“. Jedná se o statické zajištění stávající opěrné stěny ve farské zahradě, o kterou je opřeno těleso komunikace ulice Nad Farou a hrozilo její zřícení. Jedná se o kraj sesuvného území. Zajištění bude provedeno pomocí kotevních mikropilot a vlastní zdivo bude zpevněno. Délka zajišťované stěny je přibližně 33 m. Stavbu realizuje firma SASTA CZ, a.s. Brno, která byla vybrána na základě výběrového řízení. Celá akce je v hodnotě 900 tis. Kč a je téměř celá financovaná z Fondu soudržnosti Evropské unie. Operačního programu životního prostředí prioritní osa 6 – Zlepšování stavu přírody a krajiny www.opzp.cz . Ing. Zdeňka Koutná, vedoucí odboru investic a místního hospodářství
Sbor pro občanské záležitosti oznamuje, že sbírka pro Diakonii Úpice končí 28. června 2011. Znovu bude zahájena 6. září 2011. Prosíme občany, aby nám v období prázdnin neukládali dary ke dveřím.
2
Z tvorby studentů gymnázia Beseda s paní, která zažila gulag… V pondělí 30. května 2011 nás navštívila paní Věra Sosnarová, která na vlastní kůži zažila otroctví a násilí. Přijela nám povyprávět o tom, jaký byl život v sovětském gulagu. Fascinující vyprávění, pro nás nepředstavitelné skutečnosti, mě přimělo napsat krátký článek hlavně pro ty, kdo se nemohli účastnit, protože si myslím, že každý z nás by si měl uvědomit, jak život dokáže být krutý a nemilosrdný. Narodila se 5. května 1931 v Brně. Její matka Ljuba ve svých 14 letech emigrovala po první světové válce ze SSSR. Při osvobozování Československa Rudá armáda zatýkala ruské emigranty, kteří se po první světové válce stěhovali pryč z Ruska. Toto zatýkání se stalo osudným pro paní Sosnarovou i celou její rodinu. „Nevíte, kde jste. Tajga. Kolem dokola les. Když jsme šli do práce, museli jsme mít louče. Vlci jdou za váma v celých smečkách. Rysi sedí na každém stromě.“ 17. května 1945 vojáci ji zatkli a rovněž i její matku a sestru Naďu, které bylo tehdy devět let. Transportovali je v dobytčácích (to jsou vozy, ve kterých se po železnici přepravoval dobytek), až do severního Ruska na Sibiř do gulagu. Zde paní Sosnarová přišla o matku. Poté se sestrou přežily osm let v gulagu na Sibiři v lesích a dalších dvanáct let pracovaly v různých továrnách a dolech v Rusku. Prvních několik let byly ona i její sestra znásilňovány a bity. Týrali je hladem (pro představu dostaly každé ráno jídlo na celý den, a to 250 gramů chleba, který se dělal z hoblin a jako omastek na formu byl motorový olej, a plechovku nějakých luštěnin). V poslední továrně, kde pracovali, měla možnost kontaktovat vládu tehdejšího Československa. Poté, co ji českoslovenští úředníci až po třetím dopisu odepsali se slovy, že je tu nechtějí a ať si je tam nechají, byla paní Sosnarová zklamána, ale nevzdala se a v roce 1961 se i se sestrou dostali zpátky do ČSSR. Při odjezdu ze SSSR musely slíbit, že neprozradí nic o tom, co se dělo v gulagu, a že v Rusku byly dobrovolně. Pokud budete chtít vědět více, doporučuji se s paní Věrou Sosnarovou sejít a zeptat se přímo jí, jaké to bylo a co všechno si vytrpěla. David Soudek (septima)
Jak jsem přežila své první poslední zvonění Jsem primánka, takže tohle bylo moje první poslední zvonění. Jelikož jsem čtyři dny předtím viděla všude plakáty upozorňující na tuto nevšední akci, čekala jsem, jaké to bude. Když jsem vystoupila z autobusu, viděla jsem frontu před bránou našeho gymnázia. Přišla jsem blíž a už po mně artisté na chůdách a klauni začali stříkat vodu z vodních pistolí a lev s tygřicí a tanečnicemi mi malovali obrázky rtěnkou na obličej, ruce a na další volná místa. Když jsem zaplatila vstupenku do cirkusu Jirkus, unikla principálovi, ale vzápětí utrpěla další „rtěnkové obrázky“ a „mokré odměny“, vyběhla jsem po schodech a vřítila se do hlavních dveří gymnázia. Tam stál hlouček lidí. Byly mezi nimi i moje dvě nejlepší kamarádky Verča a Klára – samozřejmě pomalované a mokré. Když jsem se přezula a umyla, začalo zvonit. Usedli jsme do lavic a začali jsme se učit matematiku. Deset minut po začátku hodiny se ozvalo školní hlášení a cirkusový proslov, který byl velmi hezký, všem se líbil a nasmáli jsme se u něj. Po proslovu začala hrát cirkusová píseň, která se po třech minutách začala opakovat. Když už hrála deset minut, začali se u nás všichni smát. Později jsme již mysleli, že nám z této stále se opakující melodie „hrábne“. Najednou někdo zaklepal na dveře, a když se otevřely, do třídy se nahrnula spousta cirkusáků. Ukázali nám představení, které bylo nápadité, vtipné a všichni z něj byli nadšení. Jakmile skončila hodina, vyhrnuli jsme se na chodbu, kde nás samozřejmě oktaváni překvapili a také znovu pomalovali. Poslední zvonění se mi velice líbilo a už teď se moc těším na další. Kristýna Bilavčíková (prima)
Putování krajem kvetoucí révy a po otevřených sklepech Už po třetí se pod tímto sloganem prezentovali dne 4. června Sdružení vinařů Velké Němčíce a vinaři ze Starovic na Hustopečsku, letos poprvé rozšířeny o vinaře z Křepic a Uherčic. Projekt je podpořen Evropskými fondy. Vinaři těchto obcí nenabídli jen svoje víno v označených sklepech, nýbrž umožnili i cyklistům si po tratích ve vinicích skutečně ověřit jak kvete vinná réva. Vyšlo jim s květem i počasím! Návštěvníci platili malý poplatek, který jim umožnil v označených sklepech volně konzumovat mladá i stará vína. K tomu jsme dostali krásnou potištěnou skleničku a mapu kraje i vinných tratí v těchto čtyřech obcích. Takto nebylo možné, sklepy a nabídnuté vzorky nenajít. A stálo to za to! Vždy je i důležité diskutovat o technologii řezu révy, postřicích i technologii sklepní práce. Tím, že mezi jednotlivými připojenými obcemi byla zdarma organizována autobusová doprava, bylo pro pravé „putovníky“ skutečně možné navštívit a ochutnávat toho hodně. Byli mezi nimi známí vinaři, kteří se pravidelně zúčastňují našich výstav v Židlochovicích – rodinné vinařství u Samsonů, a Vitis Moravia-Marek Stýbl ve Velkých Němčicích, Vinařství Jan Flajšinger v Křepicích a last but not least přátelé v Starovicích - bratři Trčkovi a manželé Vrátilovi (Bohemia Canopus). Dechovky a mužský zpěv obohatily celou akci. Ochutnávali jsme toho dost. Návštěvnost byla vysoká, avšak ze Židlochovic jsme nikoho nepotkali. Možná proto, že oznámení akce nebylo dostatečné. Tak si napíšeme do diáře tuto akci už na příští rok. Stoji to za to. Poutnicí za vínem Peter Wendsche, zastupitel a Libor Kafka
Třídní exkurze na Špilasu Byli jsme po dlouhé době zas na nějaké naučné exkurzi. Tentokrát naše kroky směřovaly k brněnskému Špilberku alias ke Špilasu. Pro méně znalé je Špilberk hrad, který se tyčí na kopečku za Petrovem. Paní profesorka Švarzbergerová, která měla na svědomí tento výlet, nás předem informovala, že se jedná o prohlídku hradu a expozic, které se tam nacházejí. Prohlídka se dělila na dvě části, ve kterých jsme mohli vidět mumifikovanou kočku, historický dobový nábytek, kresby, obrazy či vojenskou výstroj. A na konci jsme měli i „dílničky“, při kterých bylo naším úkolem vytvořit tzv. expozici pomocí replik historických předmětů či obrazů. A ve druhé půlce se probíralo jen šití. Celý výklad byl totiž namířen na historické vyšívané plátno, které měřilo 70 metrů a něco málo k tomu. Byla zde vyobrazena válka mezi něčím a něčím. Výšivka obsahuje asi 600 postav a 202 koní. Ale abychom se nenudili, řekla nám paní průvodkyně, že si na konci zahrajeme malou vědomostní hru, kde se ukáže, nakolik jsme se o to zajímali. Podle mě to byl super výlet a klidně bych ho zopakoval. Myslím, že vše dobře dopadlo, a že dokonce i paní, která s námi šla, se mě otázala, ze které jsme školy, a když jsem jí to prozradil, tak mi řekla, že jsme strašně hodní a šikovní. Také říkala, že učí na gymnáziu a že tam tak hodné studenty nemají. David Soudek (septima) Převzato ze studentského časopisu inTELEkt číslo 9 z května 2011, který vydávají studenti židlochovického gymnázia.
Moudrá slova To, že s někým nesouhlasím nemusí ještě znamenat, že je ničema. Tomáš Halík, kněz Velkou chybou této společnost je, že se zaměřila převážně na ekonomické věci. I za nedávnou hopodářskou krizí stojí to, že ze života mizí morální hodnoty. Tím nemyslím jen morálku podle Bible. Mluvím o obecných hodnotách, které má přijmout i ten, kdo není věřící. Poctivost, věrnost slibu, pravdomluvnost... Miloslav Vlk, kardinál
3
Jsou události a věci neopomenutelné a nepřehlédnutelné. Tou neopomenutelnou událostí je významné srpnové životní jubileum JUDr. Miloslava Juráka. Přijměte, vážený pane doktore, blahopřání od všech čtenářů Židlochovického zpravodaje a samozřejmě také od redakční rady. Vaše články o historii města, které tak milujete, byly vždy dychtivě čteny. Napsal jste jich několik desítek a ty nejzávažnější shrnul v knížce Vyňato ze zápisníku. Vaše kniha Devatero vyprávění o lidech ze slunečného města je již nyní milníkem pro všechny, kteří se chtějí poučit o historii dávné i nedávné. Také další publikace, které jste vydal, jsou nepřehlédnutelnými při studiu dějin našeho města a zahrnují široké spektrum Vašich zájmů. Překlad horenského práva z Ederovy kroniky, Sto let židlochovického jeviště, TGM v Židlochovicích i poutavé profesní čtení Můj táta rybářem byl, jsou nejen trvalým zdrojem poučení pro milovníky historie, -kvale stále zůstanou živým dílem, které přispívá v širších souvislostech i k poznání našich národních dějin.
Miloslav Jurák: O kótě 355 také trošku jinak Zaujala mne ve Zpravodaji pozornost, jaká je věnována „akátové rozhledně“ na Výhoně.V této souvislosti se mně vybavila vzpomínka na dobu před 73 a více lety, kterou se pokusím reprodukovat a trochu oživit jak to tenkrát bylo. Na nejvyšším bodě Výhonu, tam, kde je dnes akátová rozhledna, bývalo toto místo označeno již za první republiky zdaleka viditelnou dřevěnou konstrukcí v podobě pyramidy, která byla někdy ve druhé polovině třicátých let nahrazena mnohem vyšší pyramidou jednoposchoďovou. Byla snadno přístupná a z plošiny v prvním poschodí (jak se tehdy říkalo) byl pěkný výhled do okolí. Tenkrát, zvláště v době protektorátu, kdy cestování a delší výlety bývaly dosti omezeny, se stala jarní a letní nedělní odpoledne dobou oblíbených procházek v okolí Židlochovic. Chodívalo se k trianglu (jak bývala zmíněná konstrukce nad triangulačním bodem všeobecně zkráceně označována), vystoupilo se na „rozhlednu“ a pak se šlo dále cestou po temeni kopce. Ta cesta nebyla tehdy asfaltovaná, ale obyčejná polní travnatá. Zato však byla prodloužena na celou délku vrcholu kopce až tam, kde končil dost srázně směrem k Nosislavi. Zde však bylo možno pokračovat po navazující cestě do Velkého Hájku a odtud kolem Kosinova meruňkového sadu dolů do Hájku Malého, který začínal i s populární sáňkovou dráhou hned za židlochovickými domy a farskou zahradou. Když už se zmiňuji o sáňkové dráze, existovala a byla hodně využívaná na konci dvacátých let. Jednak bývával v zimě sníh a hlavně trať byla sice dost srázná, ale přitom poměrně bezpečná. K jejímu zániku došlo v druhé polovině třicátých let v souvislosti se sesuvem půdy kopce, jímž byl profil dráhy značně negativně ovlivněn. Vraťme se však k trianglu. Ve své zvýšené podobě vydržel, pokud si vzpomínám, až do roku 1944 (omlouvám se za případnou nesprávnost), kdy byl odstraněn z vojenských důvodů. Moje vyprávění se však týká nešťastného roku 1938, kdy v nervózním měsíci září byla válka s nacistickým Německem na spadnutí. Světová politická situace se stala velmi napjatou, vojenský pakt s Francií byl stále mlhavější, případná pomoc Sovětského svazu se jednak vázala na Francii, ale i technicky byla sama o sobě značně problematickou. Přesto však ve většině národa převládal až neuvěřitelný optimismus. Vážně se diskutovalo o tom, zda německá letadla jsou schopna doletět až nad Prahu, v hospodách hřměla upravená Vackova píseň…. U našich kasáren stojí v noci stráž, Adolfe Hitlere, nás se nedočkáš. Bylo to dojemné i naivní, lidé měli svou republiku rádi. Bylo však třeba se na možný vojenský střet připravit. I zde se realizovala řada odborných vojenských opatření, ale stejně tak i mnohých amatérských až naivních a do důsledků nedomyšlených pokusů, diktovaných spíše snahou „ něco udělat“, abychom zkrátka byli na vše připraveni. Jako kuriozitu na dokreslení tehdejší situace uvádím výrok jistého gymnaziálního profesora, který na poradě městského štábu civilní obrany prohlásil: „Je známo, že už sv. Václav bojoval s Němci. Já jsem napsal několik básní o sv. Václavovi a jistě je vhodné, aby v rámci zvýšené obranyschopnosti byly tyto básně vydány.“ Vzpomínám, že ze septimy gymnázia v Brně zmizeli tehdy naši spolužáci Sergej Ingr (otec moravskoslezský vojenský velitel) a Kráčmer, jehož otec byl brněnským policejním prezidentem. A my ostatní jsme místo hodin latiny a matematiky chodili kopat zákopy v parčíku vedle právnické fakulty. Starosti vznikly i v Židlochovicích. Jedním z problémů bylo jak včas vyvolat ve městě poplach v případě nebezpečí náletu. Vojenští odborníci sice tvrdili, že našemu městu pro jeho malost a vojenskou bezvýznamnost nebezpečí nehrozí, ale co kdyby…. Nadto zde byli i muži, kteří vzpomínali na svou vojenskou minulost, hlavně před dvaceti lety, kdy pro novou republiku
4
obsadili část jižní Moravy a zajistili hranici s rozpadajícím se Rakouskem. Říkalo se jim „Dobrovolci doktora Světlíka“ a existovala o nich řada nejrůznějších historek. Teď však v chaotické situaci získávalo jejich mínění a názor „co by se mělo udělat“ větší pozornost. Tak tedy, jak s tím poplachem? V Masarykově ulici, tam kde je dnes restaurační a hotelové zařízení Pavír, měl obchod se smíšeným zbožím Jan Přichystal, který současně jako náměstek zastával funkci nepřítomného starosty, a tedy odpovídal za opatření vznikající v souvislosti s nežádoucím politickým vývojem. Jeho syn IngC. Jan Přichystal mladší byl dočasným obchodníkem s radiopřijímači a známým odborníkem na problémy, které s rozhlasem souvisely. Měl doma na tehdejší dobu dost neobvyklou věc a sice krátkovlnnou vysílačku, s níž jako radioamatér navazoval spojení s kolegy i ze vzdálených krajin. S brněnskými přáteli obdobného ražení se dohodl, že společně zajistí okruh poplachového zařízení pro Brno tak, že na několika vyšších terénních bodech, vzdálených od města 20 až 30 kilometrů, zřídí pozorovací stanice, vybavené vysílačkami spojenými s ústředím, které bude situováno ve věži staré brněnské radnice. Tak se také stalo. Na Výhoně byl vedle trianglu postaven větší stan, v něm vysílačka a dvoučlenná hlídka. Bylo nás celkem šest dospívajících kluků a ve dvojicích jsme se střídali po dvanácti hodinách. Pokud si vzpomínám, byli tam tehdy kromě mne ještě Milan Šinkora (jehož další životní osudy by stačily na dobrodružný román), Jiří Skála a Vladimír Doležal. Na zbývající dva se už nepamatuji. Mám pouze dojem, že jedním z nich byl Miloš Kremmer. Rozkaz zněl: bedlivě sledovat oblohu, a pokud se zjeví letadlo, naladit na vysílačce poplachovou vlnu a poplach hlásit do Brna. Současně druhý člen hlídky měl mávat červeným praporem, až to uvidí hasič konající službu ve městě někde u radnice a zařídí, aby byl poplach vyhlášen sirénou. Trochu složité, že? Ale tehdy jsme to brali vážně a teprve následná válečná léta nám ukázala jeho nesmyslnost. Teď si uvědomuji, že je třeba sdělit důležitou skutečnost a sice, že od koty 355, tedy od trianglu, bylo tehdy velmi dobře vidět do města přímo k radnici. Dnes se to jeví nepochopitelné, výhled je hustě zarostlý stromovím, jak jsem se sám později při ojedinělých cestách na Výhon přesvědčil. Ale tenkrát… Vzpomínám, jak jsme po ránu, zvláště před ranní osmou hodinou, dalekohledem sledovali čilý ruch na náměstí. Lidé šli do zaměstnání, děcka pospíchala do školy, sem tam jsme poznali i někoho známého, zkrátka město žilo. A my? My jsme se cítili jako jeho strážci. Naše služba byla dosti stereotypní. Kromě bedlivého sledování oblohy jsme měli každých dvacet minut naladit na vysílačce takzvanou kontrolní vlnu a ohlásit centrále, že vše je v pořádku. Někdy se nám to na našem amatérském přístroji podařilo hned, někdy až po více minutách, někdy vůbec ne. Poplachovu vlnu jsme použili jenom jednou, když se nám zdálo, že nějaké letadlo letí… Dopadlo to neslavně. Spojení se nám podařilo navázat až asi po 10 minutách. To by letadlo už dávno bylo nad Brnem. Svérázný rozkaz byl i pro noci. To jsme měli „úřadovat sluchově“. V nočním tichu jsme měli naslouchat, zda odněkud není slyšet zvuk letadla. V kladném případě jsme měli provést poplachové radiové hlášení. A ještě jedna kuriozita. Při střídání v 7 hodin a v 19 hodin nás doprovázeli tři členové hospodské společnosti Stůl Rejpalů, která „zasedala“ v Národním domě. Měli nás chránit před židlochovickými ordnery. Proto měli s sebou i nabitou pistoli. Že by nás mohli ordneři přepadnut také v noci, o tom se neuvažovalo. Tak uplynulo sedm nebo snad deset dnů a přišel osudný Mnichov a zrada západních demokracií v zoufalé a nedomyšlené snaze zachránit mír. Ony ty rádoby důležité velmoci prospaly v posledních dvou desetiletích vojensky i politicky čas a vůbec nebyly materiálně i psychicky na válku připraveny, na což za krátký čas krutě doplatily. Naše činnost na Výhoně neslavně skončila a my se vrátili domů. To už se změnilo i město. Komenského ulicí přicházeli od Nosislavi čeští obyvatelé pohraničního území. Měli s sebou často jen nejnutnější věci,
protože narychlo opouštěli své domovy, aby unikli zlotřilosti rozvášněných Němců. Z Hustopečí se stěhovaly úřady, posmutněle procházely i ustupující jednotky čs. armády, vznikal jen s obtížemi zvládnutelný chaos umocňovaný pesimistickou beznadějí. Nakonec mně dovolte malou osobní vzpomínku, která je u mne natrvalo spjata s uvedenými událostmi. Bylo to tehdy, když prezident republiky vyhlásil vojenskou mobilizaci a naše armáda obsadila a zabezpečila státní hranice. Tedy v okamžicích, kdy se zdálo, že Francie s Velkou Britanií snad přece jenom nepovolí Hitlerovu nátlaku a pravděpodobně dojde k válečnému střetu, který možná rozhodne o osudu českého národa na staletí. Není třeba připomínat, že to byly okamžiky psychicky velmi vypjaté a vlastenecky vyhrocené až do maxima. Pojmy Československá republika, vlast, rodná země jako by dostávaly nový hlubší smysl. Tehdy k večeru vysílal pražský
rozhlas hudbu, jež jako by vyvěrala z hlubin naší ohrožené země a citově se dotýkala rozjitřených českých srdcí. Smetana, Dvořák, Suk a mezi nimi Fibichova selanka V podvečer. Ležel jsem na skrovném trávníku vedle stanu pod trianglem, sluchátka na uších a zdálo se mně, že z rozhlasu slyším přímo zpěv rodné země. S její nahořklou vůní se pojily tklivě úchvatné tóny Fibichovy romantické kompozice, vedené ústřední melodií všeobecně známou a populární pod názvem Poém. Výjimečnost místa a výjimečnost času vytvořily mladému citově již vyzrávajícímu chlapci kulisu pro ojedinělý zážitek, na nějž vzpomíná i na sklonku svého dlouhého života. Bohužel následující dny tehdy přinesly zcela jiné dojmy. To, čemu od ranného mládí věřil, co tvořilo nedílnou součást jeho občanského života, bylo náhle v troskách. Praha 16. června 2011
Teplé a suché jaro 2011 Teplotně bylo jaro většinou teplejší (občas i rekordně), srážkově sice normální až nadnormální (vzhledem k několika silným bouřkám), ale z hlediska rozložení srážek spíše suché. Celkový dojem se přikláněl k příjemnému počasí vhodnému pro toulky rozkvétající přírodou. Vzhledem k podprůměrným zásobám sněhu v zimě nehrozily letos žádné záplavy. Vraťme se však k jednotlivým jarním měsícům podrobněji. Letošní březen tvořil skutečný předěl mezi zimou a jarem. První dekáda byla ještě zimní studená (ranní mrazy), zbytek už byl většinou příjemně (občas i rekordně) jarní. Srážkově by byl suchý, nebýt významné srážkové epizody v polovině měsíce. Výsledná průměrná teplota +6,16°C byla slabě nadnormální (odchylka +1,27°C). Spadlých 35,1mm srážek představuje nakonec průměrné množství (101,7%). Až do 10. března panovalo spíše chladnější počasí, právě v tomto období jsem zaznamenal minimální teplotu -8,1°C (8. března). Na jarní prázdniny se výrazně oteplilo a nejvyšší teploty dosahovaly hranici +20°C. Právě na začátku jarních prázdnin jsem naměřil maximální teplotu, +20,4°C dne 14. března. Celkem jsem v měsíci zaznamenal 13 dnů s mrazem. Objevil se pouze 1 den se sněžením a sněhovou pokrývkou. V teplé části měsíce jsem ve 2 případech přepisoval rekordní teploty (13. a 14. března). Na hodnotu +15°C a vyšší vystoupila teplota celkem ve 12 případech. V samotném závěru měsíce pak stačily rozkvést mandloně. S nástupem jarního počasí souvisel i rychlý konec zimní sezóny na horách. A protože přírodního sněhu ve druhé polovině zimy nebylo mnoho (stále ubýval), zmizel do konce měsíce sníh téměř i z těch nejvyšších poloh našich hor. Nejstudenějším březnem se stal ten v roce 1996 s průměrnou teplotou +0,8°C (odchylka -3,3°C) , který měl 23 dnů s ranním mrazem, 11 dnů se sněhovou pokrývkou a maximální teplotu v celém měsíci pouze +10,3°C. Nejteplejším březnem se stal ten v roce 2007 s průměrnou teplotou +7,4°C (odchylka +3,3°C) s pouhými 2 dny s mrazem a minimální teplotou jen –0,5°C. Letošní duben byl v podstatě proměnlivý aprílový. Užili jsme si jak teplé (letní) dny, tak chladné a deštivé dny. Celkově však teplejší ráz převládal. Průměrná teplota +12,70°C byla s odchylkou +2,09°C mírně nadnormální, celkový úhrn srážek 45,6mm představuje mírně nadprůměrných 146,6% normálu (zejména zásluhou silné bouřky o velikonoční neděli). V první polovině měsíce převládalo slunečné počasí s občasnými slabými srážkami a teplotami kolem +20°C (dne 7. dubna se vyskytl první letní den a to je nejdříve od roku 1990). V polovině měsíce se přechodně ochladilo (3 dny s teplotami jen kolem +10°C) a poté teploty rostly až k letním hodnotám. O Velikonocích nás potrápily přívalové srážky (dokonce s kroupami), ale teploty až do konce měsíce zůstaly nad +20°C. Maximální teplotu s hodnotou +26,2°C jsem zaznamenal již zmíněného 7. dubna, na minimální hodnotu +1,8°C klesla teplota při ochlazení dne 13. dubna (tzn., že se nevyskytl v dubnu žádný
mráz). Vzhledem k teplému březnu rozkvetly meruňky již 1. dubna a jahody 22. dubna. Kvůli zimě chudé na sníh byly i naše hory většinou beze sněhu. Výjimkou bylo asi týdenní období uprostřed měsíce, kdy hřebeny zasypalo asi 30cm sněhu, který ale do Velikonoc roztál. Nejchladnějším dubnem byl ten v roce 1997 s průměrnou teplotou +7,0°C (odchylka -2,2°C). O chladném průběhu tohoto měsíce napovídá 11 dní s mrazem (minimální teplota -3,7°C) a 2cm sněhu, které napadly ráno 16. dubna. Nejteplejší duben byl ten loňský, který byl velmi slunečný a teplý (i když ne extrémně co do maximálních teplot) a velmi suchý (jen 2,2mm srážek) a zcela postrádal aprílový ráz (průměrná teplota +14,32°C představuje odchylku +5,12°C nad normálem). Letošní květen byl ve znamení velkých teplotních rozdílů, i když spíš převládalo teplejší počasí. Celková průměrná teplota +15,52°C byla velmi blízká normálu (odchylka +0,07°C), spadlých 48,1mm srážek představuje opět normálních 95,1% úhrnu. První týden v měsíci byl velmi studený, postupně však teploty stoupaly až na +27°C, v polovině měsíce jsme zaznamenali chladnější a deštivější počasí, postupně však teploty rostly až téměř k tropickým +30°C. Úplný závěr byl pak chladný a deštivý. Na začátku měsíce (přesně 4. května) se vyskytla skutečně velká anomálie v podobě prvního mrazu (-0,3°C) zaznamenaného v květnu na této stanici (po republice byl tento mráz podstatně výraznější a tak zahrádkáři mohli jen bědovat), naštěstí bez dopadu na letošní úrodu meruněk. Maximální teplotu +29,6°C jsem zaznamenal 24. května. Celkem si květen připsal 13 letních dnů (téměř dvojnásobek průměru) a 3 dny s bouřkou. S pokročilou roční dobou dozrály některé druhy ovoce na zahrádkách. První úroda raných třešní byla 16. května, zralých jahod jsme se dočkali 23. května. Vzhledem k chladnému úvodu měsíce se na hřebenech hor objevil nový sníh (Šerák 15cm, Lysá hora 3cm sněhu). Nejchladnější byl květen 1990 s průměrnou teplotou +10,6°C (odchylka -4,0°C) s žádným letním dnem (maximální teplota +22°C) a 16 dny s teplotou pod +15°C. Nejteplejší květen pak byl v roce 2003 s průměrnou teplotou +17,6°C (odchylka +3,0°C), kdy bylo celkem 17 letních a 2 tropické dny (maximum 31,3°C již 8. května). Jaro tedy máme za sebou a sezóna letních dovolených se může naplno rozběhnout. Zatím se zdá, že počasí bude mít nadále proměnlivější charakter (teplotu +30°C a více jsem do začátku astronomického léta nezaznamenal) a jen si můžeme přát, aby nás o prázdninách nepotkaly extrémní projevy počasí, ať už v podobě přívalových srážek nebo dlouhodobých vysokých teplot. Je pravda, že jsem informace o velmi horkém létě také zaznamenal. Ale ať už počasí v létě bude jakékoli, náladu by nám to rozhodně pokazit nemělo. A navíc se zdá, že úroda meruněk bude po dvou hubených létech (a to i navzdory květnovému mrazu) výborná, což je myslím také dobrá zpráva. Ing. Karel Král
Moudrá slova Slunce nás potěší, déšť nás osvěží, vítr nás povzbudí, sníh nás rozradostní. Ve skutečnosti neexistuje špatné počasí, jsou jen různé druhy dobrého počasí. John Ruskin, anglický spisovatel
5
Co je nového v mateřské škole? V jarních měsících jsme uspořádali pro děti i jejich rodiče několik zajímavých akcí. „Děti pozor červená“ – den prevence 6. 5. 2011 – na akci spolupracovali nejen učitelky a zaměstnanci MŠ Židlochovice, studenti Gymnázia Židlochovice, ale i policisté z Obvodního oddělení Policie ČR Židlochovice, policisté z dopravního inspektorátu Brno – venkov, policisté z preventivně informačního oddělení Krajského ředitelství Policie JMK a Městská policie. Děti si zopakovaly dopravní značky, povinnou výbavu jízdního kola, používání ochranné přilby, jak se chovat bezpečně na přechodech. Nechybělo ani téma „Chování ve styku s cizí osobou“. Během akce si všichni mohli prohlédnout výzbroj a výstroj policistů, kriminalistický kufr a nejvíce se líbilo vozidlo VW Transporter v policejních barvách. Již 8. ročník atletických závodů předškolních dětí jsme uspořádali 3. 6. 2011 ve spolupráci se Sdružením rodičů při MŠ. Malí sportovci měřili své síly v hodu, běhu a skoku. Výkony posuzovali rozhodčí z řad rodičů. Program doplnili členové Školního atletického klubu při ZŠ Židlochovice. Všichni sportovci si fandili, podporovali se a na závěr byli dekorováni medailemi a odnesli si pěkné diplomy a ceny.
Výchovně vzdělávací program pro děti byl obohacen o návštěvu městské knihovny, kde šikovné pracovnice připravily poutavé besedy o knihách i s krátkou pohádkou. Po návštěvě knihovny se staly některé děti pravidelnými návštěvníky knihovny. Den dětí jsme opakovaně oslavili ve spolupráci s žáky ZŠ Židlochovice, kteří si připravili dramatizaci pohádek. Divadlo sehrané na školní zahradě mělo své kouzlo. S dětmi jsme navštívili i prostory ZŠ a školní družiny, kde pro nás také byla připravena pohádka. Podařilo se nám zvýšit technickou úroveň vybavení MŠ – vybudování telefonní ústředny, vstup do MŠ pomocí čipů, počítače do tříd,…. Se zvýšenými nároky na financování těchto akcí nám pomohl finanční dar MUDr. Slavomíra Šmída ve výši 10 000 Kč, firma URC Systems, spol s.r.o. z Prostějova zastoupená panem Milanem Janíčkem každoročně opakovaně přispívá částkou 5 000 Kč. Pan Martin Och provedl sponzorsky práce při zavádění ICT do MŠ v objemu 50 hodin. Velmi si vážím spolupráce a finanční pomoci Sdružení rodičů při MŠ, kteří věnovali 27 000 Kč na vybudování pergoly na odloučeném pracovišti na ulici Brněnská, 40 950 Kč na zakoupení techniky a počítačů, 30 000 Kč na akce, ceny a dárky pro děti. Dagmar Krkavcová, ředitelka školy
Řádková inzerce Přijmeme brigádníky na sklizeň meruněk v Židlochovicích v období měsíce července. Informace 724 523 328 ●●● Finanční pomoc – zastavíme vaše dluhy, dražbu, exekuci. Konzultace zcela zdarma. 530 334 532 ●●● Prodám úplně novou sedací soupravu se slevou – gauč s úložným prostorem a 2 křesla – cena 9 000 Kč. V záruce! 539 083 101 ●●● INVESTIČNÍ ZLATO. Garance po 9 měsíců nákup zlata za sjednanou cenu. 608 474 322 ●●● NÁRAMKY S HOLOGRAMY. Lepší ohebnost, stabilita, kvalitnější spánek. 608 830 412
Martin Kalužík WORLD COMMERCE, s.r.o. výroba, opravy, výkup a prodej palet prodej uhlí a palivového dřeva GSM: +420 739 203 780 TEL: +420 547 233 918 www.worldcommerce.cz www.uhlizidlochovice.cz
DOUČOVÁNÍ A PŘEKLADY Německý a italský jazyk Mgr. Iveta Hloušková, MBA e-mail:
[email protected]
BARVY – LAKY ŽIDLOCHOVICE NA SÍDLIŠTI DRUŽBA UKONČÍ 27. 8. 2011 SVŮJ PROVOZ. V MĚSÍCI SRPNU BUDE VÝPRODEJ VEŠKERÉHO SORTIMENTU. NA ZBOŽÍ BUDE DÁNA AŽ 30% SLEVA.
6
Listujeme v kronice Listujeme v kronice Listujeme v kronice
Jednička v dějinách Židlochovic – 7. část 1781 6. července došlo ke katastrofálnímu krupobití, které zničilo všechnu 16 fíkovníků, 10 cypřišů, 6 oleandrů, 2 olivy, 60 jiných vzácných stromů. vegetaci a rozbilo i budovy. V tomto roce byla velká neúroda, hlad a bída. Také v parku byly špalíry stromů tvořících zelené stěny vykáceny a místo nich vysazeny záhony zeleniny a ovocné stromy, které byly dovezeny až 1801 29. července vydal tehdejší majitel židlochovického panství Leopold z Poděbrad. Teprve pak ve dvacátých letech XIX. století došlo k obnově hrabě Dietrichstein, vzhledem ke své finanční tísni výnos, kterým se parku v nynějším anglickém stylu podle plánů zahradníka Karla Marxe. omezují výdaje na udržování zámeckého parku a kterým je přikázáno zrušit rozsáhlé skleníky – oranžérie, vybudované v letech 1727–1728. Tento park i skleníky byly v čistě francouzském rázu a byly jedinečné na celé Moravě. V roce 1745 se ve sklenících urodilo 560 sladkých a 558 kyselých pomerančů, 572 citronů, 361 fíků, 1451 broskví, 865 melounů aj. Likvidace tohoto skleníku pak trvala celý rok, když 19. července 1802 byla provedena dražba; to bylo ve sklenících 120 pomerančovníků,
1951 Ve čtvrtek 12. července zemřel ve svém rodišti v Doubravníku u Tišnova bývalý farář a židlochovický děkan P. Vilém Hula. Od 1. ledna 1902 byl zámeckým kaplanem a od 1. ledna 1906 zdejším farářem. Velmi čile se zúčastňoval veřejného života. Židlochovickou faru vedl po celých 35 let, na odpočinek odešel 1. září 1941. Z kroniky Ozvěny věků a dní připravil –kv–.
…a ještě zajímavosti z Encyklopedie města Brna 24. 5. 1440 Vídeňské Nové Město Římský král Fridrich III. dostal od purkmistra a rady města Brna dopis (s přiloženými opisy odpovědních listů), jak se Brňané snaží o nastolení míru. Dopis byl doručen prostřednictvím poselství, které k Fridrichovi učinili Pavel, biskup olomoucký, Henik ze Židlochovic a Beneš z Boskovic. Mírové snahy Brna i dalších královských měst byly odrazem celkového zklidnění situace na Moravě po předchozích ozbrojených konfliktech mezi kališnickými odpůrci českého a uherského krále Albrechta ( 27. 10. 1439) a jeho katolickými přívrženci, ke kterým patřilo i Brno.
1447 museli purkmistr a rada města Ivančic řešit stížnost Brňanů na příliš vysoké mýto. Cesta přes most a lázně v Židlochovicích totiž stály čtyři feniky. Lidé z Brna si na to stěžovali svému purkmistrovi a městské radě, kteří pak šli se stížností za vedením Ivančic. Podle Brňanů bylo mýto o dvacet let dřív dvakrát nižší a poplatek dvou feniků jim tehdy zajistil průjezd Židlochovicemi na čtvrt roku. Aby bylo jasné, kdo mýto zaplatil, výběrčí vyrazili plátcům zvláštní znamení na oj vozu. (Pozn. redakce: Proč si stěžovali Brňané v Ivančicích na výši mýta v Židlochovicích, není ve zprávě uvedeno.) –kv–.
Jak jsem se setkal s Ernstem Schattkem Každý z nás vzpomíná na školní léta a s přibývajícím věkem zpětně v třídy byl umístěn obraz protektorátního hodnotí i doceňuje učitele, kteří se podíleli na jeho vzdělání i výchově. Začal jsem chodit do 1. třídy chlapecké obecné školy v Ivančicích v roce 1938. Bylo to v tzv. kasárnách, jak se tehdy říkalo budově pánů z Lipé na Palackého náměstí. Ve dvorním traktu v 1. poschodí bylo umístěno muzeum a ve 2. poschodí byly naše učebny. Doba začala být velmi neklidná, ale to jsme jako děti vnímaly jen velmi okrajově. O pololetí roku 1939 se změnil náš třídní učitel. Místo učitelky Jaroslavy Mikšové nás začal vyučovat pan učitel Karel Šrot. Od rodičů jsem věděl, že pochází z Ivančic a že se s rodinou přistěhoval odněkud ze Znojemska, které bylo obsazeno Němci a přičleněno k Velkoněmecké říši. Teprve později jsem se dozvěděl, že působil jako řídící učitel v Podmolí u Znojma a že byl vlastně politickými okolnostmi donucen jako český občan i s rodinou odejít, pokud se nechtěl stát občanem nacistického Německa. Pan učitel Šrot nás jako třídní učil po celou dobu naší docházky do obecné školy. Vzpomínám si také, že v prvním ročníku byli krátce našimi spolužáky dva židovští chlapci. Jejich jména jsem už zapomněl. Zřejmě skončili v některém z nacistických koncentračních táborů. Postupně jsme zažívali vystěhovávání ivančických židovských rodin a naopak německé přistěhovalce, kteří obsazovali uprázdněné židovské byty i jejich obchody. Někdy uprostřed školního roku ve třetí třídě nám pan učitel Šrot sdělil, že příští den přijde zemský školní inspektor. Informoval nás, že určitě navštíví i naši třídu a že se nemáme čeho bát. Máme jen v lavicích povstat a přivítání už pan učitel provede sám. A skutečně druhý den zemský školní inspektor zaklepal na dveře naší učebny a ve dveřích se objevil pán v černém obleku, na jehož tmavém saku se blyštil odznak s hákovým křížem. Ještě než stačil zavřít dveře, celá třída povstala. Inspektor se na chvíli postavil do pozoru, vztyčil pravici a nahlas pronesl nacistický pozdrav: „Heil Hitler!” Všichni víme, jak se na tento pozdrav odpovídalo. Pod panem učitelem Šrotem se však nepodlomila kolena a se stoickým klidem odpověděl: „Dobrý den!” K celkovému dokreslení tehdejší doby si musíme uvědomit, že v čele
prezidenta Emila Háchy, že ministrem školství byl Emanuel Moravec, zkrátka že politická situace byla zcela v režii nacistů a jejich přisluhovačů. Nedoslechl jsem se, že by náš třídní učitel měl nějaké opletačky, nebyl suspendován, ani vězněn. Přesto v mých očích byl a zůstal velikým hrdinou. Válka skončila a pan učitel Šrot se opět přestěhoval na své oblíbené Znojemsko. Uplynula další desítka let a dokončoval jsem studia na Pedagogickém gymnáziu ve Znojmě. Jako student předposledního ročníku tohoto ústavu jsem byl určen vykonávat praxi v Suchohrdlech u Znojma. Jaké bylo moje překvapení, když mne přivítal můj bývalý třídní učitel z Ivančic a v té době ředitel tamní školy Karel Šrot. Naše shledání bylo pro oba dojemné a pro mne zůstalo nezapomenutelné. Nedávno jsem tyto zážitky vyprávěl svému bývalému učiteli ivančického gymnázia panu řediteli Janu Kouřilovi. „A víš, Karle, jak se ten inspektor jmenoval?” To jsem samozřejmě neměl tušení. „Měl poněmčelé české jméno, Schattek.″ Projevil jsem mírné překvapení a zjistil jsem, že s osudem tohoto inspektora jsem poměrně dobře seznámen. Jako učitelský důchodce jsem se dal na studium regionální historie Židlochovicka a se jménem Schattek jsem se v místní literatuře často setkával. Ernst Schattek v roce 1922 nastoupil jako učitel v Židlochovicích na německé jednotřídce. Kroniky i pamětníci uvádějí, že svoji funkci menšinového učitele zastával velice dobře. Dětem věnoval i všechen volný čas a bylo nesporně jeho zásluhou, že ve třídě se stále udrželo v průměru 12 až 15 žáků a škola v době předmnichovské republiky nebyla zrušena. Do myslí židlochovických Němců pozvolna pronikal, obdobně jako do cítění ostatních německých občanů československého státu ideologický jed, promyšleně vyráběný a šířený nacistickou propagandou za vedení dr. Goebelse. A tak i u nás začaly noční srazy a cvičení německé mládeže. Z učitele Schattka se stal ideový vůdce a hlavní organizátor nacistických -kvmyšlenek mezi Němci v Židlochovicích a v okolí.
7
TIP NA VÝLET v Rakousku – 3. část Výletní cíle v Dolním I milovníci umění a historie mohou najít v Dolním barokní. V klášteře nalezneme sál knihovny o délce 48 Rakousku cíle svých výletů. Pojedeme- li z Hnanic silnicí metrů. Skvěle ošetřené zahrady s rozsáhlým prelátským číslo 35 a potom silnicí č. 445, dostaneme se do Hornu. dvorem i malou restaurací zvou k příjemnému posezení. A Odtud pak nás silnice č. 34 zavede do romantického údolí možná si také vzpomenete, že zdejší mniši hodně pomáhali řeky Kamp. Hned na počátku tohoto krásného údolí se klášteru v Rajhradě v době, kdy naše socialistická armáda nachází zámek Rosenburg (www.rosenburg.at). Je to zejména v době normalizace rajhradský klášter velkolepý renesanční zámek se třinácti věžemi a rozlehlým neuvěřitelně zdevastovala. turnajovým nádvořím. Původně gotický hrad vyhořel v roce Na zpáteční cestě si ještě můžete prohlédnout město Zámek Rosenburg 1809 a byl romanticky přestavěn. Horn, které je jedním z nejstarších měst v Dolním Rakousku. Asi 5 km jižněji je Gars am Kamp – nejrozsáhlejší Horn byl centrem protestantismu a sehrál významnou roli při zřícenina kdysi významného hradu na strmé skále. Hrad byl postaven již roku šíření nového náboženství. 987 na obranu proti Avarům. Zřícenina je nejrozsáhlejší v zemi. Koncem srpna je každoročně pořádána velkolepá výstava Zahrada Vraťme se však nazpět a nenechejme si ujít benediktýnský klášter Tulln (www.diegartentulln.at). Z přechodu Hatě je do Tullnu asi 50 km. Altenburg (www.stiftalteburg.at). Nemusíme jet nazpět až do Hornu, Budete překvapeni aranžováním květin, a když už si některé rostliny dostaneme se k němu silnicí od Rosenburgu. Rozsáhlý gotický klášter byl nekoupíte, pak si určitě odvezete spoustu nápadů na vylepšení vaší zahrady. zničen Švédy roku 1645 a na troskách vznikl klášter a kostel nový, –kv– (Zámek Rosenburg, zříceninu Gars a klášter Altenburg nedávno navštívili židlochovičtí turisté.)
•
Zaznamenali jsme… v Nevyzpytatelná moc médií aneb kde je vlastně pravda… Je zvláštní, jak se v jednom pracovním dni dokážeme setkat s protichůdnými zážitky. 31. května vyšel v Lidových novinách na titulní straně článek, který upozorňoval na chladné a ne příliš dobré vztahy mezi Čechy a Rakušany. Titulek zněl: Češi a Rakušané: Nemáme se rádi. V tentýž den jsem se zúčastnil konference Euregio ve Valticích, která se nesla ve vřele přátelském duchu mezi autory úspěšných projektů z Jižní Moravy a Rakouska. Byl zde představen například projekt mezi Brnem-Chrlice a rakouským městem Laa an der Thaya. Starosta rakouského Laa hovořil o úspěších programu a vydařeném rozvoji partnerství, o vyučování češtiny rakouských dětí a naopak studiu němčiny českých dětí atd. Rovněž si pochvaloval českou klientelu v jejich lázních. Anna Teplá představila úspěšné partnerství mezi rakouským Zistersdorfem a Hodonínem. Tato města rozvíjejí svá partnerství od roku 1990 a jejich občané se pravidelně setkávají na nejrůznějších kulturních a společenských akcích. A tak bychom mohli pokračovat dále, neboť, Regionální rozvojová agentura podpořila v letech 2007–2010 takových projektů více než sto. Týž den jsem si večer doma otevřel nové číslo týdeníku Respekt. V něm jsem narazil na rozhovor s předním světovým sociologem Ulrichem Beckem. Ten, i když v jiných souvislostech hovoří o tom, jak média dokážou iniciovat nejrůznější negativní jevy. K tomu můžeme dodat, že média mají sílu vytvářet veřejné mínění, pocity, jak to tedy „opravdu je“ s určitou konkrétní záležitostí. Po zpětném vybavení titulku Lidových novin jsem si uvědomil, jak ostré jsou někdy hranice mezi reálným životem, a tím tištěným či virtuálním… A vzápětí jsem si vzpomněl na jedno z židovských přísloví, které praví: všechno je jinak. PS. V měsíci květnu jsem dokončil společně se zastupitelkou PhDr. Jitkou Sýkorovou práci na projektu Setkávání v duchu vinařských tradic – Židlochovice – Grosskrut. Jeho cílem má být revitalizace jednoho ze sklepů pod radnicí a následné rozšíření městské vinotéky. O jednotlivých fázích vývoje projektu vás budu dále informovat. Mgr. Tomáš Šenkyřík, místostarosta
• Děkujeme všem, jimž nebyl lhostejný osud labutě na rybnících v blízkosti Hrušovan, která spolkla vlasec. Tato labuť sice uletěla, ale pokud uvidíte jiné zraněné dravé ptáky, je možné obrátit se přímo na záchrannou stanici dravých ptáků, sídlící v zahradě Benediktinského opatství v Rajhradě. Pohotovostní číslo je 606 184 100. Veškeré informace o stanici najdete na www.draviptaci.cz. Záchrannou stanici je možné po telefonické domluvě i navštívit. • Monika Světničková mistryní republiky i v badmintonu. Když v roce 2008 získala, letošní žákyně 6. B židlochovické Základní školy Monika Světničková, titul Mistryně ČR v moderní gymnastice ve společné skladbě v oddílu Gity MS Slávia Brno – byla to pěkná odměna za tréninkovou dřinu strávenou na koberci v hale. V roce 2009 se však musela po operaci slepého střeva rozhodnout už jen pro jeden sport. Kvalitně trénovat na oba sporty již na této úrovni nešlo časově zvládnout. A letos se na Mistrovství ČR badmintonu třináctiletých v Českém Krumlově potvrdilo, že její volba nebyla špatná. Takže po zisku dvou stříbrných a bronzové z minulých let – se Monice a její spoluhráčce K. Brunátové (Astra Praha) – na krku leskly zlaté medaile ze čtyřhry dívek. V jednotlivcích obsadila druhé místo právě za Kristýnou, ale tu zase porazila na mistrovství ČR patnáctiletých a nečekaně zde získala bronzovou medaili. Zúročila tak i atletický trénink ve Školním atletickém klubu při ZŠ Židlochovice (ŠAK), vedenou Mgr. Lukášem Přichystalem, který ji v přípravě velice pomohl. Držme ji palce i v dalších sezónách! Antonín Šlégl • V neděli 29. května náš junácký oddíl vlčat a světlušek ze Židlochovic vyjel na svoji první vodáckou výpravu na Svratku. Jelikož to byla akce za odměnu, vybráno bylo jen 13 nejúspěšnějších dětí v celoročním bodování. Pod mostem v Židlochovicích jsme se nalodili do sedmi nafukovacích člunů a vypluli po řece. Po několika nesmělých metrech se všichni proměnili ve zkušené vodáky a pádlování už nedělalo nikomu problém. Po cestě se odehrávaly „námořní bitvy“, spojené s vrážením do ostatních lodí a pořádnou sprchou pro její posádku, střídali jsme se u pádlování, měnily se posádky lodí…všichni jsme si výpravu zkrátka náležitě užili. Když jsme po čtyřech hodinách cesty přirazili opálení do našeho cíle v Uherčicích, byli už všichni příjemně unavení. Bylo zajímavé poznat Svratku a její okolí z takového nevšedního pohledu. Počasí nám vyšlo skvěle a snad se nám také podařilo zasadit v dětech semínko zájmu o aktivity, jako je vodáctví. Ondřej Novák – Pašík, www.strediskohrozen.cz • Zájemcům o umění doporučujeme navštívit výstavu Joži Uprky, která je instalována ve výtvarné galerii v Hodoníně u příležitosti jeho 150. výročí narození. Výstava potrvá do 28. srpna. Podrobnosti http//www.gvuhodonin.cz. Blíží se období prázdnin a tím i spousty volného času pro naše děti. Děti čeká nejen zábava a hry, ale také řada různých nebezpečí, a ne vždy budou volný čas trávit v přítomnosti dospělých. Na nás všech a hlavně na rodičích je upozornit děti na různé nástrahy, které je čekají jak doma, tak i v přírodě. Možná nebezpečí, která číhají na děti, kdy mají nadbytek volného času, je mnoho. Pokusme se tedy alespoň trochu děti na případná nebezpečí připravit a varovat je před nimi. Pak můžeme očekávat, že letošní léto proběhne bez úrazů a jiných mimořádných událostí. Bezpečné a bezstarostné prožití prázdnin vám všem přejí strážníci Městské policie.
8
ŽIDLOCHOVICKÝ ZPRAVODAJ – měsíčník MěÚ v Židlochovicích. Tisk povolen Ministerstvem kultury ČR ze dne 12. 6. 2000 pod evidenčním číslem MK ČR E 10297. Řídí redakční rada, odpovědný redaktor Mgr. Karel Vavřík. Uzávěrka každého 15. v měsíci. Příspěvky a inzeráty přijímá podatelna MěÚ, elektronická adresa: martina.krizová@zidlochovice.cz. Kopíruje Městský úřad 8 Židlochovice. Grafická úprava Bc. Jan Rejžek. Náklad l 500 ks.Výtisk je neprodejný a je bezplatně doručován občanům do domácností vždy začátkem měsíce. Zařazené příspěvky se nehonorují, nevyžádané články se nevracejí. Za obsah článků odpovídá jejich autor. Toto číslo neprošlo jazykovou úpravou. Oficiální www stránky Města Židlochovice a Městského úřadu v Židlochovicích: www.zidlochovice.cz
