ZDROJÍCH

ÚVOD DO EKONOMICKÉ KALKULACE V EKONOMICE ZALOŽENÉ NA PŘÍRODNÍCH ZÁKONECH / ZDROJÍCH Zpracoval: Ing. Petr Taubinger

HNUTÍ ZEITGEIST Hnutí Zeitgeist, založené v roce 2008 je organizace prosazující trvalou udržitelnost, jenž provádí komunitně založený aktivismus a osvětové akce prostřednictvím sítě globálních a regionálních poboček, projektových týmů, výročních událostí, médií a charitativní činnosti. Hlavní záměr hnutí zahrnuje poznání, že většina sociálních problémů, které v této době sužují lidstvo, nejsou výhradně důsledkem institucionální korupce, absolutního nedostatku, politických rozhodnutí, chyb v "lidské přirozenosti" nebo jiných příčinných domněnek, které bývají často zmiňovány. Místo toho hnutí uznává, že problémy jako chudoba, korupce, znečištění, bezdomovectví, války, hladomor a podobné jsou spíše "symptomy" pramenící ze zastaralého socioekonomického systému. Zatímco dílčí reformní mezikroky a částečná podpora komunit je předmětem zájmu hnutí, definujícím cílem je zavedení nového socioekonomického modelu založeného na technicky zodpovědné správě zdrojů, alokaci a designu skrze takzvanou vědeckou metodu, uvažování nad problémy a hledání optimalizovaných řešení. Nový socioekonomický systém se jmenuje Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích (Natural Law / Resource Based Economy, NLRBE), který je, na rozdíl od správy měnové nebo dokonce politické, o přijetí přímého technického přístupu k sociální správě, respektive o aktualizaci fungování společnosti na nejmodernější a ověřené známé metody zanechávajíce za sebou veškerých škodlivých následků a limitujících zábran generovaných naším současným systémem měnové nebo peněžní směny, zisku, obchodu a ostatních strukturálně motivačních záležitostí. Hnutí je loajální myšlenkovému toku, nikoli figurám nebo institucím. Náš pohled je, že pomocí sociálně zaměřeného výzkumu a testovaných poznatků v oblasti vědy a technologií jsme nyní schopni logicky dospět ke společenským aplikacím, které mohou být značně efektivnější při uspokojování potřeb lidské populace zvyšujíce veřejné zdraví. Je pošetilé se domnívat, že války, chudoba, většina zločinů, trestné činnosti a mnoho dalších měnově založených nedostatkových efektů, běžných v našem současném modelu, není možné časem vyřešit. Rozsah aktivismu a osvětových kampaní hnutí sahá od krátkodobých po dlouhodobé s metodami výslovně založenými na nenásilné komunikaci. Hnutí Zeitgeist (The Zeitgeist Movement, TZM) nemá žádnou oddanost ke státu nebo tradičním politickým platformám. Vnímá svět jako jeden systém, lidskou rasu jako jednu rodinu, a uvědomuje si, že všechny státy musí odzbrojit a naučit se sdílet zdroje a myšlenky, chceme-li v dlouhodobém horizontu přežít. Tudíž jsou tato námi podporovaná řešení v zájmu pomoci všem na Zemi, nikoli jen úzké, vybrané skupině.

V této přednášce se budu věnovat úvodu do ekonomické kalkulace v Ekonomice založené na přírodních zákonech / zdrojích. Nejdříve je ale nutné si uvědomit důvody, proč potřebujeme změnu.

1

ČÁST I: PROČ ZMĚNU? Pokud existuje nějaký skutečný zájem řešit rostoucí krizi veřejného zdraví a ekologie, tento systém musí jít definitivně pryč. Tržní kapitalismus totiž obsahuje závažné strukturální nedostatky, které budou vždy v jedné nebo jiné formě zneužívat nebo destabilizovat životní prostředí a vytvářet konflikty. Jinak řečeno, ekologická, sociální a kulturní nerovnováha je nedílnou součástí tržního hospodářství. Tyto věci nemohly být jednoduše pochopeny nebo dokonce rozpoznány během prvních primitivních dob. Teprve až naše technologické schopnosti zesílily tyto procesy na trhu a vynesly na povrch následky. Jinými slovy, ZÁKLADNÍ PRINCIPY TRŽNÍ EKONOMIKY Z HLEDISKA TRVALÉ UDRŽITELNOSTI BYLY VŽDY VE SKUTEČNOSTI VADNÉ. HLEDISKO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Trh nemůže vidět Zemi jinak, než jako inventář pro využití, protože celá existence tržní ekonomiky je o udržení peněz v oběhu rychlostí, která může udržet tolik lidí zaměstnaných, jak je to jen možné. Světová ekonomika je poháněna neustálou spotřebou. Pokud hladina spotřeby poklesne, poptávka po práci se sníží, tím klesne kupní síla a následně poptávka po zboží a službách, protože lidé nemají dost peněz, za které by mohli nakupovat. Tato cyklická spotřeba je základem naší ekonomické existence. Samotná myšlenka konzervativního bytí nebo skutečně efektivního hospodaření s omezenými zdroji na Zemi je strukturálně kontraproduktivní s touto potřebnou hnací silou konzumování. Tímto jsou zdroje vyčerpávány rychleji, než mohou být nahrazeny. Ve studii OSN publikované v roce 2011 se uvádí: Kumulativní překročení využívání zdrojů od poloviny roku 1980 do roku 2002 vyústilo v „ekologický dluh“, pro jehož splacení je potřeba 2,5 planety Země. Při současném způsobu obchodování by naše požadavky na produktivitu na Zemi vzrostly v roce 2050 na 27 planet. Stále užíváme globální ekonomické tradice, které mají kořeny v 16. století v před průmyslově řemeslně orientovaném myšlení, které považuje akt konzumace, nákup a prodej za hlavní hnací sílu veškerého společenského rozvoje. Pokud zpomalíte spotřebu, ekonomický růst zpomalí také, lidé ztratí zaměstnání, kupní síla klesne a věci se destabilizují. Systém neodměňuje a nepodporuje udržitelnost životního prostředí v konzervativní podobě. Místo toho odměňuje údržbu, obrat a odpad, více problémů a neefektivitu. Čím více je populace nejistá, materialistická a strádající, tím je to lepší pro průmysl, je to lepší pro HDP, je to lepší pro zaměstnanost bez ohledu na to, že můžeme být v tomto procesu doslova zabiti sami sebou.

2

HLEDISKO SPOLEČENSKÉ Tržní kapitalismus je sociálně destabilizující. Vytváří zbytečnou a nehumánní nerovnost vedoucí k mezilidským konfliktům. Za účelem zachování ekonomické integrity svých národních ekonomik se suverénní státy často z důvodu konkurence ze všeho nejdříve zabývají systematickými masovými vraždami. Všechny války v historii, byly převážně o půdě, přírodních zdrojích, nebo geoekonomické strategii. Státní instituce byly vždy pod vlivem obchodní a majetkové účasti. Plní dvě role - funkci regulátora na základní úrovni každodenních vnitřních ekonomických činností v podobě právních předpisů a nástroje pro konsolidaci (upevnění) moci a konkurenční výhody pro nejvíce dominantní odvětví na národní nebo globální úrovni. Lidé se mylně domnívají, že vláda státu je hlavním problémem. Myslí si, že pokud bude státní moc odstraněna nebo výrazně snížena, trh ve společnosti bude bez většiny svých negativních účinků. Nevědí nebo zapomínají na to, že kapitalismus je jen VARIACE NA VÝMĚNNÝ SYSTÉM založený na NEDOSTATKEM ŘÍZENÉ SPECIALIZACI A MAJETKU. Systém, který sahá tisíce let zpět v té či oné podobě. Jsou to vlastní zájmy a konkurenční výhody, které jsou vrozené tržnímu kapitalismu. Připomeňme si, že kdysi většina lidí pracovala v zemědělství a řemeslné výrobě. Lidé tehdy ve velmi primitivní podobě objevili pracovní a směnnou hodnotu. Tedy hodnotu majetku, která vyžadovala regulaci a zákony. Přirozeně si potřebovaly chránit zdroje, které získali. Armády byly vytvořeny na ochranu těchto zdrojů od invazních sil a také na ochranu obchodu, aby se zabránilo nepoctivosti a podvodům v transakcích. Toto je zrod státu! Protože trh je jenom hra, kde lidé mohou podvádět, potřebujete regulaci. Trh rovněž umožňuje, aby regulace byly zakoupeny penězi. Proto stát a trh bojují jeden s druhým a vzájemně se doplňují. V tržní ekonomice budou vždy regulační a mocenská centra. Lidé často mluví o tzv. morálních nebo etických principech. Je velmi důležité si uvědomit, že tyto principy jsou zcela kulturně subjektivní. Ve světě, kde je všechno na prodej a kde je hlavní provozní podmínka motivace finanční odměnou, která je přímo vázána na hledání osobní výhody a zisku, to nemůže být jinak. Skutečné morální principy, chcete-li „principy udržitelnosti“, se bez strukturálního posílení nemohou globálně projevit. Otázka tedy není, co je morálně správné nebo morálně špatné, otázkou je, CO FUNGUJE A CO NE. Většina lidí například vidí bídu a lidské otroctví v minulosti jako morálně špatný stav. Ale přemýšlejme trochu hlouběji. Je produktivnější říci, že otroctví NEFUNGUJE, protože je kulturně NEUDRŽITELNÉ. Vytváří konflikt a tím je to celé nestabilní. Tržní kapitalismus je na stejné cestě. V dnešním světě existuje více otroků, než kdykoliv v lidské historii. Pokud se dostaneme přes toto drsné období bez sebezničení válkami nebo ekologickým zhroucením, lidé se v

3

budoucnosti budou ohlížet na náš dnešní svět a jeho ekonomický systém porušující lidská práva se stejným odporem, jak se dnes díváme do minulosti na období nejhlubšího lidského otroctví. Třídní boj a sociálně-ekonomická nerovnost Dlouhá historie volání po „socialismu“ je převážně o této konstantní a nelidské nerovnováze. Mnoho času bylo vynaloženo mnoha kritiky kapitalismu, kteří popsali, že je to ve skutečnosti systém vykořisťování, který ve své podstatě rozděluje společnost do stratifikovaných ekonomických vrstev s horní třídou, která má nadvládu nad strukturálně nižší třídou. Konstrukčně je to nastaveno přímo uvnitř systému. Pokud tomu nevěříte, zeptejte se sami sebe, proč v posledních 300 letech probíhala jedna stávka za druhou, proč existují ještě odbory, proč generální ředitel má často tendenci vydělávat stokrát víc peněz, než běžní pracovníci, nebo proč 46 % světového bohatství je nyní ve vlastnictví 1 % populace. Nerovnost a třídní dělení je přímý matematický výsledek konkurenčně tržní orientace, která rozděluje jednotlivce do malých skupin, kteří proti sobě bojují ohledně přežití a bezpečí. Je to zcela individualisticky orientované a řízené motivačním systémem izolované sebezáchovy, předpokládající potřebu neustále posilovat svou bezpečnost finančně tržním podnebím. Strach, chamtivost a strukturální násilí Ti s více penězi, mají více možností a vlivu, než ti s méně. Jste právě tak svobodní, jak vám vaše kupní síla dovolí. Kreditní systém je dokonalým příkladem. Peníze nejsou ničím víc než produktem bankovního systému. Jsou prodávány bankami prostřednictvím úvěrů za zisk, který přichází v podobě úroku. Pokud neplatíte, porušujete smlouvu a pak jste považováni za spotřebitele s „vyšším rizikem“ a vaše finanční flexibilita je ještě více utlumena, a tím omezen váš ekonomický přístup. Toto „uvěznění“ spodní třídy je způsobeno silami nátlaku, které jsou ZABUDOVANÉ PŘÍMO DO STRUKTURY a které jsou mimo vaši kontrolu. Tato finanční politika byla postavena na vlastní zájem orientované tržní logice. Nevytvořil ji žádný politik nebo nějaká vláda. Úrok z prodeje peněz dnes v samotné peněžní zásobě ani neexistuje, což vytváří druh systémového sociálního nátlaku s nevyhnutelným úvěrovým selháním v průběhu času, spolu s akty ekonomického zoufalství, jako je například prodej majetku pro uspokojení základních potřeb. Nebo jste nuceni přijmout pracovní místo, které nechcete. Trh vytváří zoufalství, jako metodu nátlaku. A to vede často k dalšímu zmatku: Někteří mluví o volném obchodu jako o obchodu, který je zcela dobrovolný. Jako by něco takového mohlo vůbec existovat v empirickém slova smyslu. Všechna rozhodnutí obchodovat pocházejí z ovlivňování a tlaků. Pro 99 % lidí na světě platí, že buď budou obchodovat, nebo nepřežijí. Dalším důležitým bodem je, jak třídní separace a sociální nerovnost působí v kontextu veřejného zdraví. Problém je, že někteří mají více než ostatní, a jiní, kteří trpí materiálními obtížemi nebo tlakem, se angažují v práci nebo obchodu, který by raději nedělali. Socio-ekonomická nerovnost je formou

4

destabilizujícího znečištění, které hluboce ovlivňuje psychologické a fyziologické zdraví lidí a zároveň velmi často akumuluje hněv vůči jiným skupinám, a tím generuje sociální nestabilitu. Vhodným termínem pro toto je „STRUKTURÁLNÍ NÁSILÍ“. Když například někdo zastřelí 30-ti letého zdravého muže, tak za předpokladu, že průměrná délka života je 80 let, můžeme tvrdit, že možná 50 roků života bylo ukradeno této osobě v přímém aktu násilí. Pokud se člověk narodí do chudoby uprostřed bohaté společnosti, kde je statisticky prokázané, že by společnosti neublížilo uspokojit základní potřeby této osoby, přesto tito lidé umírají ve věku 30 let v důsledku onemocnění srdce, což bylo statisticky zjištěno, a týká se to těch, kteří jsou vystaveni stresu a účinkům nízkého sociálně-ekonomického statusu. Je tato smrt odstraněním těchto 50 let, násilím? Samozřejmě. Náš právní systém nás podmiňuje se domnívat, že násilí je přímým aktem chování. Pravdou je, že NÁSILÍ JE PROCES, NIKOLI AKT a ten může mít mnoho podob. A opět je to nepřítomnost způsobu přemýšlení lidí o příčině a následku v socio-ekonomickém systému. Nemůžete oddělit jakýkoliv výsledek od systému, ve kterém vznikl. Účinky tržního kapitalismu tedy nemohou být odvozeny z lokálního nebo ohraničeného zkoumání. Trh a ekonomika je synergický systém. Sociální důsledky ve velkém měřítku, jako je přetrvávání nerovnosti nebo násilí, mohou být posuzované pouze ve vztahu k tomuto celku. To je důvod, proč je jeden velký rozpor mezi tím, co na trh orientovaní teoretici říkají, že se má stát v jejich světě, a tím, co se vlastně děje. Chudoba a sociální nerovnost způsobuje a způsobovala obrovské spektrum problémů veřejného zdraví. Obě v souvislosti s absolutní deprivací, což znamená nemít peníze na obstarání základních potřeb, jako je výživa, tak v souvislosti s relativní deprivací, což je psycho-sociální stres, který se jednoduše vyskytuje ve velmi rozvrstvené společnosti v souvislosti se sociální nerovností. Když srovnáte rozvinuté země podle úrovně nerovnosti v bohatství, zjistíte, že více rovné národy mají mnohem lepší zdraví, než ty s menší rovností. To zahrnuje fyzické zdraví, duševní zdraví, zneužívání drog, úroveň vzdělání, trest odnětí svobody, obezitu, sociální mobilitu, důvěru a sociální kapitál, komunitní život, násilí, těhotenství v pubertě a pohodu dětí. Tyto výsledky jsou výrazně horší ve více nerovných zemích. Pokud se tedy pokusíte vyčlenit a analyzovat jednu osobu ohledně některého z těchto zmíněných faktorů veřejného zdraví, nikdy nemůžete zjistit, zda je tato osoba ve skutečnosti obětí absolutního nebo relativního násilí. Příčinné souvislosti mohou být pochopeny pouze pravděpodobnostně ve velkém měřítku. Proto je důležitá statistická analýza. Trh by měl být vnímán jako celek pro posouzení jeho skutečných účinků. Toto je důvod, proč je náš právní systém tak podlý a primitivní. V důsledku průjmových onemocnění například každým rokem umírá 1,5 milionu dětí, což je problém, kterému se dá zcela předejít a který není vyřešen z důvodu finančního omezení po celém světě. V podstatě jsme svědky vraždy 1,5 milionu dětí systémem, který je tak neefektivní ve svém procesu, že v některých regionech nemůže použít vhodné prostředky, přesto, že tam jsou.

5

Drogová závislost, která se stala morem moderní společnosti po celém světě, nezpůsobuje jenom smrt, ale také spektrum utrpení. Bylo rovněž zjištěno, že má kořeny ve stresu. To má co do činění s nedostatkem podpory. Jen zřídka najdete studii o závislosti, která nevidí přímou souvislost s nestabilními životními podmínkami a stresem. Drtivá většina násilného chování vzniká v důsledku předpokladů, které jsou vázány na chudobu a jsou indukované strádáním a týráním. Bývalý šéf studie násilí na Harvardu, Dr. James Gilligan, který byl po mnoho desetiletí vězeňský psychiatr, analyzoval důvody extrémních vražd a podobně. Prakticky ve všech případech došlo během života pachatelů k vysokým stupňům deprivací, k zanedbávání a ke zneužívání. Ve studii USA je uvedeno, že děti, které žijí v rodinách s ročním příjmem méně, než 15.000 dolarů mají 22 krát větší pravděpodobnost, že budou zneužívány nebo zanedbávány než děti, které žijí v rodinách s ročním příjmem 30.000 dolarů a více. Aristoteles kdysi řekl: „Chudoba je matkou revoluce a zločinu.“ Gándhí řekl: „Chudoba je nejhorší forma násilí.“ A zajímavá věc na tom všem je, že jsme všichni potenciálními oběťmi její účinků. Pokaždé, když slyšíte o krádeži, násilí, vraždách apod., je pravděpodobné, že původ tohoto chování pochází z předchozí formy strádání. Dnes není absolutně žádný technický důvod, aby jakákoliv lidská bytost žila v chudobě a deprivaci. Nikdo z nás neví, kdy bude vystaven násilným účinkům této deprivace. Někteří sociální teoretici přemýšlí o důvodech moderního terorismu zneužívaných zemí, kdy země jako Spojené státy americké bombardují některá města, kde lidé v těchto městech ztrácí vše, a kde někteří jsou tímto tak hluboce zasaženi, že nenalézají žádné jiné emocionální útočiště, než jednat tím nejnásilnějším způsobem, který vede k pomstě. A pak už jen sledujete, jak bomba explodovala v kavárně ve vašem městě a zabila vašeho sourozence. Chcete-li vytvořit násilnou trestnou kriminalitu nebo mentalitu gangu, nechte lidi vyrůst v prostředí, kde jsou zesílené faktory v tom smyslu, že společnost o ně nejeví zájem. A tudíž ani oni nemají potřebu se zajímat o společnost. Toto je základní charakteristika kapitalistického sociálního řádu.

6

ČÁST II: POST-NEDOSTATEK Hnutí Zeitgeist usiluje o relativně vysokou udržitelnou hojnost zbavením se nejvýznamnějších forem nedostatku. Mnozí mohou odmítnout tyto myšlenky jako pouhý názor. Faktem je ale, že to není NÁZOR, pokud jde o podporu života nebo empirických lidských potřeb. Relativní udržitelná hojnost znamená, že děláme vše pro to, abychom uspokojili všechny lidské potřeby při zachování ekologické rovnováhy. Především rozlišujeme mezi nedostatkem, který se týká lidských potřeb a nedostatkem, který se týká toho, co člověk chce. Protože tyto formy nejsou stejné. Bohužel, logika trhu předstírá, že jsou. Trh toto nedokáže oddělit. A to vede ke kořenu poruchy systému životních hodnot, která pokračuje v rozkládání naší kultury. I.

II.

Lidské potřeby byly vytvořeny procesem našeho fyzického a psychického vývoje. A neplněním těchto téměř empirických potřeb vede ke statisticky předvídatelnému destabilizujícímu spektru fyzických, psychických a sociálních poruch. Zatímco to, co člověk chce, je kulturní projev, který prošel obrovskou subjektivní změnou v průběhu času. Je to něco libovolné povahy. Nemám teď na mysli neurotické požadavky, které nemohou být uspokojeny, i když je dotyčný chce tak moc, že začnou přebírat roli potřeb. Toto je jev, který se ve skutečnosti běžně vyskytuje v naší materialistické společnosti. To je přesně to, proč dříve uvedené problémy nerovnováhy bohatství, jmenovitě reakce na psycho-sociální stres, vyplývající ze sociálního srovnání, jsou, jaké jsou. V mnoha ohledech je to součástí naší evoluční psychologie. Je to ale také částečně důvod, proč společnosti s větší nerovností jsou více nezdravé společnosti.

Hnutí Zeitgeist není o podpoře nekonečné univerzální hojnosti všech věcí. To ani není dost dobře možné na konečné planetě. Spíše podporuje pohled na svět post-nedostatku nebo-li nadbytku, s aktivním rozpoznáním přirozených limitů spotřeby, při současném hledání rovnováhy. To, co odděluje dnešní svět od světa minulosti je, že věda a technologie dosáhly bodu, kdy můžeme vytvořit vysokou životní úroveň pro všechny lidi na světě, na základě současných kulturních preferencí bez destruktivní potřeby soutěžit prostřednictvím tržního mechanismu. Efemeralizace Máme zde fenomén „EFEMERALIZACE“, což znamená, že se množství zdrojů a energie potřebné k dosažení jakéhokoliv zadaného úkolu v průběhu času neustále snižuje, zatímco účinnost tohoto úkolu se paradoxně zvyšuje. Například, bezdrátová satelitní komunikace, která používá exponenciálně se snižující množství materiálu, jako je např. tradiční kabel z měděných drátů. Je to také více univerzální a efektivní. Jinými slovy, neustále děláme více za méně a tento trend lze pozorovat ve všech oblastech průmyslového rozvoje. Od Moorova zákona přes počítačové zpracování k výraznému pokroku v lidském poznání a informačních technologiích. A to není jen fyzické zboží. Vztahuje se to i na procesy a systémy. Například, systém práce prostřednictvím automatizace

7

dnes ukazuje přesně stejný vzor. Průmysl se stal více produktivní s méně lidmi, díky stále rostoucí výkonnosti strojů a se stále se snižující energetickou a materiálovou potřebou na jednotlivou operaci. Takže chci, aby bylo naprosto jasné, že tento nový ekonomický návrh není jen o tom vidět JAK JE TRH ZASTARALÝ, je to také o tom, abychom si uvědomili, že se musíme dostat ven z paradigmatu trhu tak rychle, jak jen můžeme před tím, než způsobí ještě větší škody. ÚVOD DO ZÁVĚREČNÉ ČÁSTI VÝPOČTU Pro představu uvedu základní principy, které pomáhají zvýšit účinnost post-nedostatkové společnosti. 1. Přístup, nikoli majetek Společnost založená na majetku stimuluje názor spíše vlastnit daný produkt, než si jej pronajmout nebo získat přístup podle potřeby. Je mnohem nákladově efektivnější a inteligentnější si většinu věcí pronajmout na dobu, kdy jsou potřeba, než si je koupit. Z hlediska skutečné doby použití určitého výrobku je pobídka univerzálního vlastnictví neuvěřitelným plýtváním. Usnadněním přístupu k prostředkům, kde mohou být věci sdílené, se umožní mnohem více výrobky využít, což jinak není možné. Výhodou je rovněž menší produkce těchto výrobků. V Ekonomice založené na přírodních zákonech / zdrojích se snažíme vytvořit přístupovou hojnost, nikoli nadbytek majetku, který je ve své podstatě plýtváním. Je důležité si uvědomit, že majetek není empirický pojem. Pouze přístup je empiricky platný. Majetek je protekcionistický vynález. Přístup je realita sociálního a lidského stavu. Aby něco bylo doopravdy vaše - například počítač - museli byste sami přijít s celým výzkumným a technologickým procesem, který tu věc vytvořil včetně programového vybavení, které obsahuje nástroje použité v tomto počítači. To je doslova nemožné. Tento pohled ničí zastaralou teorii hodnoty majetku, která byla definovaná klasickými ekonomy. Není žádná taková věc jako vlastnictví. Je pouze připojení a sdílení, bez ohledu na to, jaký sociální systém se použije. 2. Návrh a recyklace V přirozeném světě neexistuje žádná taková věc, jako je odpad. Nejen z hlediska biosféry, která opětovně použije vše ve svém procesu. 92 hlavních, přirozeně se vyskytujících prvků v periodické tabulce, které zahrnují veškerou hmotu, nemůže být vyčerpáno. Lidstvo věnovalo jen malou pozornost regeneraci materiálu, a také na to, aby všechny naše konstrukční postupy počítaly s touto recyklací. Ve skutečnosti, jak někteří možná víte, se nejvyšší stav této recyklace dostaví v podobě nanotechnologie, která bude nakonec schopná vytvářet výrobky od atomární úrovně a zase je rozebrat do téměř výchozího bodu. Je to maximální forma recyklace. Nanotechnologická recyklace ale v dnešní době ještě není nutností. Je to pouze skvělý princip pro referenci, pokud jde o dokonalou regeneraci. V tomto kontextu má dnešní průmysl malý smysl pro synergii. Strategická recyklace by mohla být základním jádrem neustálé hojnosti. Každá skládka na zemi je jen plýtvání potenciálem.

8

3. Strategické přizpůsobení dobrého návrhu s ohledem na nejvhodnější a nejhojnější známé materiály Nejvhodnější a nejhojnější znamená nejvhodnější na základě materiálových vlastností, kde současně zvážíte přínosnou hodnotu daného materiálu proti hodnotě přístupnosti a nízkému dopadu ve srovnání s jinými materiály. To je porovnání účinnosti z hlediska synergie. Například, běžné použití dřeva a obrovského množství dalších dílů, které je typické pro společný dům, je poměrně značně neefektivní vůči modernějším, jednodušším, pre-fabrikovaným nebo lisovaným materiálům. Tradiční dům vyžaduje přibližně 40 až 50 stromů. Srovnejme to s domy, které mohou být vytvořeny v předvýrobních procesech, z jednoduchých, ekologických polymerů, betonu, nebo jinými snadno formovatelnými metodami. Například 3D tiskem, který je na vzestupu. Tyto nové přístupy zanechávají velmi malou ekologickou stopu, ve srovnání s ničením světových lesů, které pokračuje z důvodu těžby dřeva. Výstavba domů je dnes jednou ze zdrojově nejnáročnějších a nejnehospodárnějších průmyslových aktivit na světě, kde asi 40 % ze všech materiálů shromážděných pro výstavbu nakonec skončí jako odpad. 4. Návrh optimálních podmínek pro automatizaci práce Z hlediska výrobních procesů se v literatuře dělí práce do tří kategorií: Lidská, strojová a automatizace. Lidská práce znamená, ručně vyráběné. Strojová znamená, že stroje pomáhají pracovníkům. A automatizace znamená bez zásahu člověka. Být nakloněn automatizaci neznamená, univerzální jednotnost designu. Množství možných variací, které máme již dnes, neuvěřitelně roste. V modulární robotice je mnoho různých samostatně se měnících strojů, které mohou vytvořit velké množství variant. Není to o tom, že by každý dostal to stejné. To, co dostanou všichni, jsou stejné základní principy udržitelnosti, které přicházejí v mnoha různých formách. Tyto 4 body uvedené v platnost, spolu se základním záměrem asistovat trendu efemeralizace na všech úrovních, odstraní pochybnost o tom, že každá lidská bytost by mohla mít velmi vysokou životní úroveň. Je to o přeměně veškeré neefektivnosti, kterou máme, strategicky přímo do produktivity. Richard Buckminster Fuller je pravděpodobně jediný člověk, který se kdy pokusil spočítat a kvantifikovat stav zdrojů a jejich potenciál během posledních 100 let a byl schopný přijít již v roce 1969 s následujícím závěrem: „Člověk vyvinul v době první světové války tak intenzivní mechanizaci, že se procento celosvětové populace, které bylo v průmyslu „přebytečné“, zvýšilo v roce 1919 o 6 %. To byla v historii velmi náhlá změna. V době druhé světové války se stalo v průmyslu „přebytečným“ 20 % lidstva. V současném okamžiku je „přebytečných“ 40 % lidstva. Průměrným celkovým zvýšením o 12 % by mohlo být nasyceno celé lidstvo.“ Exponenciální růst v oblasti informačních technologií od roku 1969, spolu s jejich aplikací a pokročilého synergického chápání, který máme dnes, poukazuje na skutečnost, že jsme to již hodně překročili.

9

ČÁST III: EKONOMICKÁ ORGANIZACE A VÝPOČET Důvod, proč jsem mluvil v předchozím o společenské nerovnováze a nerovnováze v životním prostředí spojené s tržním kapitalismem a postnedostatku, je ten, že nemůžete pochopit logiku ekonomických faktorů podílejících se na tomto modelu bez těchto předchozích uvědomění. Ekonomika založená na přírodních zákonech / zdrojích není jen progresivní výsledek naší zvýšené kapacity, abychom byly efektivní jako druh. Je nutné si znovu uvědomit tu naléhavou potřebu pro odstranění současného systému. Musí se to stát součástí motivační struktury nového modelu. Pokud se nám nepodaří nastavit pro tento způsob, vrátíme se zpět do tohoto vysoce nestabilního období, ve kterém se právě teď nacházíme. Podívejme se na to blíže. Ekonomický model je teoretická konstrukce reprezentující dílčí procesy pomocí souboru proměnných a funkcí, které popisují logické vztahy mezi nimi. ZÁKLADNÍ DEFINICE V tradičním nebo tržním ekonomickém modelování je velké množství času často stráveno nad věcmi, jako je vývoj cen, HDP, vzorce chování, inflace, výkyvy směnného kurzu atd. Zřídka, pokud vůbec, je něco řečeno o veřejném nebo ekologickém zdraví. Proč? Protože trh je, opět, slepý k životu a oddělený od vědecké podpory života a udržitelnosti. Je to prostě zastupitelský systém. Nejlepší způsob, jak přemýšlet o Ekonomice založené na přírodních zákonech /zdrojích, není skrze tradiční termíny, ale spíše jako o vyspělé produkci, distribuci a systému řízení, který je demokraticky užíván veřejností na bázi jakési participativní ekonomiky, která usnadňuje vstupní procesy, jako jsou konstrukční návrhy a posouzení poptávky, zatímco filtruje všechny akce prostřednictvím něčeho, co budeme nazývat protokoly udržitelnosti a efektivnosti. To jsou základní pravidla pro průmyslové akce stanovené PŘÍRODNÍMI ZÁKONY, nikoli lidským NÁZOREM. Toto není strukturálně vlastní kapitalistickému modelu a je jasné, že lidstvo potřebuje model, který má zřetelně tento druh věcí vestavěný přímo v sobě. STRUKTURÁLNÍ SYSTÉMOVÉ CÍLE Všechny ekonomické systémy mají strukturální cíle, které nemusí být hned zřejmé. Strukturální cíl tržního kapitalismu, je zachování růstu úrovně spotřeby, dostatečně vysoké, aby udržela lidi zaměstnané v jakémkoli okamžiku. Zaměstnanost vyžaduje také prostředí skutečné nebo vnímané neefektivnosti, a to v podstatě znamená zachování nedostatku v té či oné podobě. Cílem nového modelu je optimalizovat technickou účinnost a vytvořit nejvyšší úroveň hojnosti, jaká je jen možná, v mezích udržitelnosti Země, snažíce se plnit lidské potřeby přímo.

10

POHLED NA SYSTÉM Jeden z největších mýtů tohoto modelu je, že je zde centrální plánování. Předpokládá, že elitní skupina lidí bude v podstatě dělat ekonomická rozhodnutí pro společnost. Nikoli. Tento model je systém navržený pro spolupráci - CDS (Colaborative Design System). Není centrálně plánovaný. Je zcela založen na veřejné interakci usnadněné programováním systémů Open Source, která umožňuje konstantní tok prostřednictvím dynamické zpětné vazby, jenž může doslova umožnit vstup veřejnosti do jakékoliv průmyslové záležitosti, ať už osobní nebo společenské. Skutečná hmatatelná pravidla přírodních zákonů, která se vztahují k udržitelnosti životního prostředí a inženýrské efektivnosti, jsou zcela OBJEKTIVNÍ REFERENČNÍ RÁMEC. V průběhu času se mohou a budou do jisté míry měnit odstíny, ale obecné principy zůstávají. Logika tohoto přístupu bude též stabilnější, protože jak se budeme více učit a zdokonalovat naše chápání, tím méně prostoru bude pro subjektivitu v určitých oblastech, kde předtím byla. Programy budou k dispozici na platformě „Open Source“ pro veřejný vstup a revizi, aby bylo vše naprosto transparentní. Pokud si někdo všimne problému nebo neaplikované optimalizační strategie, což pravděpodobně nastane, je to vyhodnoceno a testováno komunitou. Něco jako Wikipedie a podobné systémy, s tou výjimkou, že je to mnohem méně subjektivní. CENOVÝ MECHANISMUS Cena, která má schopnost zprostředkovat výměnu hodnot mezi jakýmkoliv druhem zboží, vytváří MECHANISMUS ZPĚTNÉ VAZBY, která spojuje celý systém trhu. Cena je způsob, jak s jistotou alokovat vzácné zdroje mezi konkurenci. Je to pouze relativní kulturní opatření, postrádající většinu faktorů, které představují skutečnou technickou hodnotu určitého materiálu nebo zboží. Jinými slovy, nemá to nic společného s tím, co jsou tyto materiály nebo zboží zač. Je to jen mechanismus. Cena jen velmi hrubě odráží nedostatek zdrojů a pracovní síly. V této souvislosti vyvstává otázka: Je možné vytvořit systém, který může stejně, ne-li účinněji, vytvořit ZPĚTNOU VAZBU s respektem na spotřebitelské preference jako je poptávka, hodnota práce a nedostatek zdrojů nebo komponent, bez cenového systému, osobních majetkových hodnot nebo výměn? Samozřejmě že je. Trik je v tom zcela eliminovat peněžní výměnu a vytvořit přímou kontrolu a zpětnou vazbu mezi spotřebiteli, výrobními prostředky a zdroji samotnými. Spotřebitel se stává součástí výrobních prostředků a průmyslový komplex, není ničím více, než jenom nástrojem k výrobě zboží, který je přístupný veřejnosti. Zajímavé na tom je to, že stejný systém může být použit pro téměř VŠECHNY SPOLEČENSKÉ VÝPOČTY, prakticky eliminující státní vládu a v podstatě celou politiku tak, jak ji známe. Je to spoluúčastnický rozhodovací proces. Základem existence cen, peněz a trhu je nedostatek. Buď lidé pochopí naléhavou potřebu existovat ve stálém, stabilním vztahu s přírodou a celou lidskou rasou z důvodu kulturní udržitelnosti a udržitelnosti prostředí, nebo ne. Můžeme buď pokračovat stejnou cestou úpadku, na které jsme dnes nebo si uvědomit, že jsme odpovědní vůči světu a sobě navzájem, hledajíc konec nedostatku a využívajíc pravidel udržitelnosti a efektivity vycházející z přírodních zákonů pro

11

rozhodnutí, jak nejlépe rozdělovat naše suroviny. Myslím, že tento způsob je tou nejinteligentnější cestou. Pamatujme, že trh neumí oddělit lidské potřeby a lidské chtíče. Dalším krokem je vytvoření lokalizovaného strategického automatizovaného průmyslového komplexu, který je navržen k produkci prostřednictvím automatizovaných prostředků, to znamená prakticky čehokoliv, po čem bude v daném regionu poptávka. Jedná se o výrobu na základě poptávky v masovém měřítku. Zvažte na chvíli, kolik skladovacích prostor, přepravy, energie a přetékajícího odpadu se použitím tohoto přístupu okamžitě odstraní. Tento typ myšlení přes ekonomickou kalkulaci, v tom nejvíce technickém slova smyslu nemohu dostatečně zdůraznit. Provádíme výpočty, jak být TECHNICKY EFEKTIVNÍ A KONZERVATIVNÍ, jak je to jen možné, což je opět to, co umožní globální přístup k hojnosti a uspokojení všech lidských potřeb a ještě mnohem více. STRUKTURA A PROCESY Na závěr probereme 3 důležité oblasti, které jsou základem Ekonomiky založené na přírodních zákonech / zdrojích: I. II. III.

Rozhraní pro spolupráci na návrhu Správa zdrojů, zpětná vazba a hodnota Obecné zásady udržitelnosti a makro-kalkulace I. Rozhraní pro spolupráci na návrhu

Rozhraní pro spolupráci na návrhu je v podstatě nový trh. Je to trh nápadů. Tento systém je prvním krokem v každém výrobním zájmu. Může být reprezentován jednou osobou, přáteli nebo týmem. Podobně, jako fungují firmy dnes. Je to „open source“ s otevřeným přístupem pro kohokoliv, kdo se zajímá o daný obor a chce se podílet. Přichází ve formě webové stránky. Vše, co existuje teoreticky nebo jako konečné rozhodnutí, i to, co je dáno do výroby, bude mít možnost modifikace. To, co bylo schváleno, je uloženo v databázi, která umožňuje každému dobrý přístup. Něco jako katalog zboží, komponent nebo nápadů. Obsahuje všechny informace v digitální podobě, které jsou potřebné pro výrobu. Je to zpětná vazba, která je bezprostřední. Místo reklamy a jednosměrného spotřebitelského nabídkového systému zboží, který máme dnes, kdy podniky v podstatě říkají veřejnosti, co by si měla koupit, používaje měnový tok jako zpětnou vazbu. Celá obec má možnost prezentovat nápady, aby je každý viděl a zvážil a na tom se pak stavělo. A to, o co není zájem, se jednoduše neprovede. Není zde žádný průzkum, který vidíte v marketingu. Skutečný mechanismus nabídky přijde v podobě rozhraní interaktivního designu, jako vidíme u CAD (Computer-Aided Design) systémů. První počítače měly rozhraní založené na pro většinu lidí nesrozumitelném strojovém kódu, který byl později nahrazen jednoduchými programovými grafickými ikonami, které všichni dobře známe. Budoucí programy typu CAD by mohly být orientovány přesně stejným způsobem tak, aby byly více uživatelsky přátelské. Ne každý se zapojí do návrhu. Někteří lidé, stejně jako většina lidí dnes, využijí to, co již bylo vytvořeno předtím. Seznámí se s tím, co již ostatní lidé vymysleli. Můžete si také věci přizpůsobit podle potřeby. I drobnosti se mohou stát

12

produktem. Možná, že budete chtít pouze změnit barvu apod. Samozřejmě, že to nebude vyžadovat mnoho vzdělávání. Projekční a inženýrské programy dneška zahrnují pokročilou moderní fyziku a další vlastnosti skutečného světa odvozené z přírodních zákonů. Takže věci nejsou pouze zobrazitelné ve statickém 3D modelu. Můžou být přímo digitálně testovány. Například v automobilovém průmyslu, a nejenom v něm, se nové myšlenky digitálně testují dříve, než jsou realizovány. Není důvod se domnívat, že nebudeme nakonec schopni digitálně reprezentovat a uvést do pohybu prakticky všechny známé přírodní zákony v čase a být schopni je aplikovat v různých souvislostech. Tento design je filtrován přes řadu PROTOKOLŮ UDRŽITELNOSTI A ÚČINNOSTI, které se týkají nejen stavu světa přírody, ale také celkového průmyslového systému, z hlediska toho, co je kompatibilní. Procesy hodnocení a návrh by měly zahrnovat následující: a) b) c) d) e)

Strategickou maximalizaci trvanlivosti (trvanlivost) Strategickou maximalizaci adaptability (přizpůsobivost) Strategickou maximalizaci standardizace oborových komponent (standardizace) Strategicky příznivou integrovanou recyklaci (recyklace) Strategicky příznivou automatizaci práce (automatizace)

a) Strategická maximalizace trvanlivosti znamená vyrobit jak odolný výrobek, tak takový, který vydrží relevantně dlouho. Jsou materiály, které mohou být použity jako možná náhrada vzhledem k nedostatku a dalším faktorům. Mohly by být automaticky dynamicky propočítány podle návrhového systému tak, aby co nejvíce přispěli ke standardu optimální životnosti. b) Strategická maximalizace adaptability znamená, že je vytvořen nejvyšší stav flexibility při výměně komponent. V případě, že se některá část výrobku porouchá nebo zastará, návrh umožňuje kdykoli tyto komponenty snadno vyměnit a maximalizovat plnou životnost výrobku. c) Strategická maximalizace standardizace oborových komponent znamená zařazení nových komponent, které jsou v souladu s protokoly, do databáze nebo nahrazení stávajících komponent, pokud jsou zastaralé kvůli nedostatečné výkonnosti. d) Strategicky příznivá integrovaná recyklace znamená to, že každý návrh musí být v souladu se současným stavem regeneračních možností. e) Strategický příznivá automatizace práce znamená, že se přímo bere do úvahy současný stav optimalizované automatizované výroby a je snaha vylepšit návrh tak, aby byl co nejvíce přínosný k současnému stavu výroby s minimem lidské práce nebo dohledu. Opět se snažíme zjednodušit způsob, jakým jsou materiály a výrobní prostředky používány, aby mohlo být vyrobeno maximální počet výrobků s nejmenšími variacemi materiálů a výrobních zařízení. Toto je funkce efektivního optimalizovaného návrhu:

td Adesign Nc cr HL

=

( ,

,

,

,

)

Strategická maximalizace trvanlivosti (trvanlivost) Strategická maximalizace adaptibility (přizpůsobivost) Strategická maximalizace standardizace oborových komponent (standardizace) Strategicky příznivá integrovaná recyklace (recyklace) Strategicky příznivá automatizace práce (automatizace)

13

Výroba Zahrnuje automatizované továrny, které jsou schopny produkovat stále více s menším množstvím materiálů na vstupu a méně stroji. Jak již bylo zmíněno, je to fenomén efemeralizace. Pokud jsme vědomě navrhli zbytečné úrovně složitosti, můžeme tento trend efektivity výrazně podporovat se stále nižším dopadem na životní prostředí a využívání zdrojů, při současné maximalizaci našeho potenciálu, produkujícím hojnost. Výrobní zařízení, by mohla být strategicky rozmístěna na základě topografie a statistiky obyvatelstva. Podobně už dnes fungují obchody s potravinami, kde se snaží zjistit efektivní vzdálenosti, mezi spotřebiteli a umístěním. Dalo by se to nazvat „strategie blízkosti“. Distribuce Může být buď přímo z výrobního zařízení jako v případě jednorázové výroby na zakázku nebo může být požadavek odeslán do distribuční knihovny s veřejným přístupem pro vyhodnocení poptávky a zájmu v této oblasti. Knihovní systém je místo, prostřednictvím kterého můžou být výrobky získány. Některé zboží způsobí nízkou poptávku a tím zakázkovou výrobu a jiné vysokou poptávku a tím hromadnou výrobu. Jídlo je krásným příkladem masové výroby z nutnosti, zatímco nábytek na míru přijde přímo z výrobního závodu, jakmile bude vyroben. Seznam distribuční knihovny je samozřejmě přístupný přímou dynamickou zpětnou vazbou pro výrobu, distribuci a poptávku. Jak se počítají zásoby a sleduje práce v kterémkoli hlavním obchodním distribučním centru dnes? Tento druh věcí již děláme. Samozřejmě s mírnými úpravami. Bez ohledu na to, kam výrobek putuje, ať už je to na zakázku, nebo ne, prostřednictvím knihoven nebo přímo k uživateli, je to stále SYSTÉM PŘÍSTUPU. Jinými slovy, kdykoliv může uživatel vrátit zakázkový výrobek k přepracování, stejně tak, jako osoba, která získala něco z knihovny. Jak již bylo uvedeno, výrobek byl pre-optimalizován z důvodu recyklace. Recyklační zařízení jsou ve skutečnosti postavena přímo ve výrobních zařízeních nebo oborových výrobních zařízeních v závislosti na tom, kolik takových zařízení je třeba vytvořit z důvodu různé poptávky. Neexistuje zde odpad. Ať už je to telefon, gauč, počítač, sako nebo kniha, vše se vrátí tam, odkud přišlo. Zpět do přímého přepracování. V ideálním případě to bude ekonomika nulového odpadu. II. Správa zdrojů, zpětná vazba a hodnota Zpětná vazba správy zdrojů Proces počítačového návrhu a inženýrství samozřejmě neexistuje ve vakuu. Připojením přírodních zdrojů, které máme, k tomuto procesu návrhu, prostřednictvím dynamické zpětné vazby z účetního systému Země, který poskytuje data o všech relevantních zdrojích, týkající se všech výrobních procesů, vytvoří funkci optimalizovaného účinného návrhu. Dnes většina hlavních průmyslových odvětví pravidelně zpracovává údaje o svém materiálu v daném oboru, aby věděli, kolik mají. Vzhledem k povaze firemních tajemství je ale obtížné se k tomu dopátrat.

14

Bez ohledu na stupeň technicky možného, jsou v ideálním případě všechny zdroje sledovány a monitorovány téměř v reálném čase, protože musíme za všech okolností zachovat rovnováhu s regeneračními procesy planety a zároveň pracovat na strategické maximalizaci našeho využití hojných materiálů, při minimalizaci čehokoli, co bude nedostatkové. Hodnota Co se týče hodnoty, jsou dva parametry, které prochází neustálým dynamickým přepočtem prostřednictvím zpětné vazby. Jsou to NEDOSTATEK A SLOŽITOST PRÁCE. Úroveň nedostatku, mimo tržní systém, by mohla být vyčíslena hodnotou 0 až 100. „0“ by označovala nejzávažnější nedostatek s ohledem na současnou míru využití zdroje a „100“ nejméně závažný. „50“ by reprezentovala výstražnou dělicí čáru.

Například, pokud by použití dřeva kleslo pod úroveň 50, což by znamenalo, že spotřeba v současné době převyšuje přirozenou míru regenerace, vyvolalo by to nějaký druh proti-opatření, jako je například proces náhrady materiálu jiným. Tudíž každá další produkce založená na dřevu bude hledat alternativy. A jak hodláme porovnávat hodnotu dvou nebo více materiálů bez peněžní ceny? Vytvoříme obory, či skupiny podobných materiálů a co nejlépe vyčíslíme jejich příbuzné vlastnosti a stupeň efektivity pro konkrétní účel. Potom aplikujeme obecnou číselnou hodnotovou škálu i na vztahy samotné. Existuje například spousta kovů, které mají různou elektrickou vodivost. Tyto účinky mohou být vyčísleny. A pokud je lze vyčíslit, lze je i porovnat. Takže pokud měď klesne v průměru pod stupeň 50, program pro správu zdrojů spustí výpočty pro porovnání dalších vhodných materiálů ve své databázi, aby srovnal jejich úrovně nedostatku a jejich efektivitu a připravil je pro substituci. Tato informace jde okamžitě zpět k návrháři. Tento typ vyhodnocování může být opravdu složitý, jelikož je ohromné množství zdrojů, mnoho účinností a účelů, COŽ JE PŘESNĚ TEN DŮVOD, PROČ TO VYPOČÍTÁ STROJ a ne lidé. A toto je také důvod, proč to strčí celý cenový systém do kapsy, co se týče skutečného POVĚDOMÍ O ZDROJÍCH A INTELIGENTNÍM ŘÍZENÍ. Složitost práce Složitost práce jednoduše znamená, odhad složitosti dané výroby. Složitost v rámci automatizovaného průmyslu může být kvantifikována stanovením a porovnáním počtu procesních etap. Jakákoli výroba zboží může být stanovena tím, jak mnoho těchto etap výroby bude zapotřebí. To pak může být porovnáno s jinými druhy produkce v daném oboru, pro kvantifikovatelné hodnocení. Jednotkami měření jsou tedy ETAPY. V případě, že je daný proces příliš složitý, nebo neefektivní z hlediska toho, co je v současné době možné, nebo neefektivní ve srovnání s existujícím návrhem podobné povahy, byl by tento návrh, spolu s dalšími parametry, označen a přehodnocen.

15

Připomeňme, že to vše pochází ze ZPĚTNÉ VAZBY návrhového rozhraní. III. Obecné zásady udržitelnosti a makro-kalkulace Pokud se máme podívat na dobrý návrh v co nejširším spektru, skončíme u asi čtyř funkcí nebo procesů, které se týkají dominantních lineárních etap - návrhu, výroby, distribuce a recyklace:    

Optimalizovaná efektivita návrhu ( ) Optimalizovaná efektivita výroby ( ) Optimalizovaná efektivita distribuce ( ) Optimalizovaná efektivita recyklace ( )

Zde je lineární blokové schéma, kde jsou zobrazeny podprocesy nebo funkce, které teď velmi obecně rozeberu. ,

,

,

→

.

Proces 1: Optimalizovaná efektivita návrhu Produktový návrh se musí přizpůsobit soustavě kritérií, kterou jsme nazvali aktuální standardy efektivity. Tento proces účinnosti má pět již zmíněných hodnotících podprocesů: Trvanlivost ( ) Přizpůsobivost ( Standardizace ( ) Recyklace ( ) Automatizace ( ) =

( ,

)

,

,

,

)

Proces 2: Optimalizovaná efektivita výroby Toto je digitální filtr, který předá návrh do jednoho ze dvou typů výrobního zařízení. Jeden je určen pro velkou poptávku nebo-li masovou výrobu zboží a druhý je určen pro nízkou poptávku, nebo-li výrobu zboží na zakázku. První používá tzv. fixní automatizaci. Myslí se tím nerůznorodá výroba, která je ideální pro vysokou poptávku. Druhý způsob používá flexibilní automatizaci, pomocí které můžete udělat celou řadu věcí, ale obvykle pouze v malých sériích. Všechny návrhy produktů jsou filtrovány procesem pro stanovení třídy poptávky. Veškeré návrhy produktů pro nízkou spotřebitelskou poptávku jsou zpracovány flexibilním automatickým procesem a veškeré návrhy produktů pro vysokou spotřebitelskou poptávku jsou zpracovány fixním automatickým procesem.

16

Process 3: Optimalizovaná efektivita distribuce Jakmile je proces 2 dokončen, z návrhu produktu se stal nyní produkt a pohybuje se směrem k Optimalizované efektivní distribuci. Všechny výrobky jsou rozděleny na základě předchozího stanovení třídy poptávky, takže část pro nízkou spotřebitelskou poptávku následuje do přímého distribučního procesu, část pro vysokou spotřebitelskou poptávku následuje do masového distribučního procesu. Jak produkty pro nízkou spotřebitelskou poptávku, tak produkty pro vysokou spotřebitelskou poptávku, budou regionálně přiděleny podle strategie blízkosti. To znamená, že budete mít věci, tak blízko vás, jak je to nejlépe možné. Co nejblíže k „těžišti“ dané poptávky, s ohledem na to, jaký typ výrobního zařízení používáte. To se samozřejmě v průběhu času bude měnit, podobně, jak se bude měnit populace. Takže budete mít neustále vše aktualizované. Proces 4: Optimalizovaná efektivita recyklace Produktu začala běžet provozní doba. V ideálním případě by byl po čase aktualizován a modernizován. V ideálním případě by byl použit nejvyšší technologický stupeň a vyroben tak pokročilý, jak bychom uměli, aby měl co nejdelší životnost. Jakmile se stane neplatným, přesune se k procesu 4 Optimalizované efektivní recyklaci. Všechny prošlé výrobky budou následovat regenerační protokol, který je složitým podprocesem. Na závěr bych chtěl k tomuto způsobu extrapolace dlouhodobé udržitelnosti a účinnosti říci, že je to opravdu docela jednoduchá logická věc. Není to žádná velká věda vidět, jak věci na této úrovni fungují. Vytvořit skutečný program, který dokáže propojit množství dílčích procesů, je sice masivní, ale spíše rutinní projekt. Děkuji Vám za pozornost.

17