K připomenutí toho, že v tomto roce uplyne patnáct let od doby, kdy byla v Pyšelích založena stálá expozice Pyšelského muzea. Již v roce 2008 jsem chtěla uspořádat tuto výstavu. Dostala jsem totiž od své neteře kolekci krásných paličkovaných, vyšívaných deček a ubrusů a jeden kroj a ještě bílé vyšívané šaty. Ačkoliv nejsem odborník na tyto záležitosti, cítila jsem, že jsou to hodnotné a krásné věci že bych si tu krásu neměla nechat pro sebe, ale podělit se o ni i s Vámi ostatními. Začala jsem se poptávat a shromažďovat podobné věci s myšlenkou uspořádat výstavu. Přišel rok 2009 a s ním velká rekonstrukce náměstí a budovy úřadu. Nebylo proto možné v této situaci zvát do Pyšel návštěvníky. V roce 2010 bylo vše hotové, ale bylo vhodné v rámci oslav otevření nového pyšelského náměstí uspořádat výstavu fotografií o historii náměstí a jeho výstavbě až do dnešní podoby. Proto byla tato výstava uspořádána až letos, kdy už je náměstí hotové, voní tu rozkvetlé růže, keře a stromy. Na výzvu v Pyšelských listech ženy z Pyšel a okolí darovaly nebo zapůjčily své poklady po rodičích a prarodičích. Vyšívané, paličkované, háčkované dečky, ubrusy, zástěry, prádlo a krásné „kuchařky“, které vyšívaly maminky, babičky a prababičky.Otevřely se i truhly a skříně v našem kostele, odkud bylo zapůjčeno několik historických bohoslužebných rouch. Košile (komže – alby) s bohatými krajkovými zakončeními, pokrývky na oltář a brokátový pláštík vyšívaný barevnými sklíčky na Pannu Marii Loretánskou. K těmto věcem jsem přidala věci od mojí rodiny a z depozitáře muzea. Ale výstava není jen o krásných výšivkách a ručních pracích. Je také pro poučení o tom, co předcházelo tomu, než vzniklo plátno, na které se mohlo vyšívat. Nejdříve se vypěstoval len a pak následovala zdlouhavá práce, rosení, sušení.lámání, česání atd. Pak teprve se na kolovratech utkala příze, na tkalcovských stavech plátno, ušily se oděvy, na které pak se mohlo vyšívat. Jak jsem již jednou naznačila, nejsem odbornice na určování druhů výšivek a krojů a proto jsem si nechala poradit od odborných pracovnic z Etnografického muzea v Praze pokud šlo a výšivky a kroje a v Umělecko-průmyslovém muzeu o oděvech. Stojíme dnes v úžasu nad těmito překrásnými exponáty. Když ruce žen tyto výšivky vytvářely, možná po těžké práci jen za svitu petrolejky, nebo svíčky, možná si při této práci zpívaly a tu radost a pohodu určitě vyšily do těchto výšivek na „kuchařkách“ a ostatních věcech, že jsou tak pěkné a milé. Kéž se ta příjemná pohoda přenese i na Vás, kdo si tuto ukázku z výstavy prohlížíte. Zdena Srnská, kurátorka výstavy Pyšelské muzeum
Pohled do výstavního sálu ubrusů, deček a krojů.
Len – jedna z nejstarších textilních rostlin a surovin pro výrobu plátna. Vlákna se získávají z druhé vrstvy pod kůrou stonku. Len po vytrhání na poli se musí zbavit semen na vochli. Pak se odveze znovu na pole nebo louku, kde se rosí 6-8 týdnů, aby se rozrušil dřevitý obal stonku, dále se len suší v horkém vzduchu. K tomu sloužily stavby s vytápěnou pecí, tzv. pazderny. Následovalo lámání a tření lnu na dřevěné trdlici při popotahování hrstí lnu napříč. Dalším pracovním postupem bylo vochlování, česání vláken k odstranění dřevitých částí. Hrsti lnu se švihnutím protahovaly přes vochle, kartáče s drátěnými zuby. Nejdříve na vochli s řídkými zuby a nakonec na vochli s nejhustšími zuby. Pak byla vlákna připravena k předení.
Trdlice – lámačka na len.
Schematický nákres budovy pazderny. Taková pazderna stávala v Nové Vsi u Pyšel.
Dva kolovraty na naší výstavě připomínají dobu, kdy se všude, i v naší obci a okolí, hojně předlo. Jak popisuje Pokorný ve svých „Památnostech městečka Pyšely“, bydlelo v Husově ulici (dříve Zakouty) mnoho tkalců. V domě č. 43 (Fuxův dům), dal hrabě Jan Jindřich Bissingen v 18. století zřídit dílnu, kde se spřádala vlna a len na sukno. Pyšely se v této době jeho zásluhou velmi rozrůstaly. Bissingen sem zval schopné tkalce i jiné řemeslníky, vypomáhal jim peněžními půjčkami na stavbu domků. Tkalcovskou dílnu se však panu hraběti udržet nepodařilo. Na výstavě jsou ještě instalovány pomůcky při zpracovávání lnu. Trdlice - lámačka na len, která napomáhá k drcení a odstranění dřevitých částí stonku. Drhlen - k odstranění semeníků lnu. Ruční vochlička - k odstranění dřevitých částí stonku. Závěsná vochle - na jemnější pročesávání lněných vláken. Člunek - důležitý nástroj k tkalcovskému stavu na zpracování lnu. Upředená vlákna se spřádala na tkalcovském stavu. Nejstarší známé nálezy pochází ze 7. století př. n. let. z turecké Anatolie. Lněná tkanina vznikala proplétáním osnovné nitě napnuté v pevném rámu. Teprve mnohem později se objevily tkalcovské stavy s osnovou přiváděnou ve vodorovné poloze, jak je známe dnes.
Kolovrat s ležatou osou (horizontální) zvaný husárek, soustruhovaný z tvrdého dřeva. Pochází ze západních Čech, z poloviny 19. století (bez šlapadla a přeslice).
Kolovraty jsou jednoduchá přádelnická zařízení, sloužící k tvorbě lněné, konopné i vlněné příze. Ručně předená vlákna se získávají na kolovratu kroucením a už jako příze se navíjí na cívku posazenou na vřeteně se šlapacím pohonem. Kolovrat s osou stojnou (vertikální), polovina 19. století, Zapůjčeno z Říčanského muzea.
Mandl na prádlo z 19. století. Žehlička k žehlení prádla za pomoci rozžhavených uhlíků.
Škola vyšívání
Jak vzniká paličkovaná krajka
Jak vzniká technika "Rišelié" (pohled z rubové strany).
Ukázka vzorníků na výšivky a tkaniny z roku 1911 a háčkovaný límec.
Záhadná černá krajka?
Historické krajky zhotovené ručně i strojově na žlutém podkladu.
Kojenecká křticí soupravička z devadesátých let 19. století (vpravo). Vlevo kojenecký čepeček vyplétaný skleněnými korálky.
Čepeček kojenecký, pletený, vyplétaný maličkými skleněnými korálky. Devadesátá léta 19. století.
Čepeček kojenecký, pletený, vyplétaný maličkými skleněnými korálky. Devadesátá léta 19. století.
Zástěrky bohatě vyšívané, vyšívanéčepečky dámské a "kuchařka". Na ní vyšito "Chutná Ti dnes mužíčku, dostanu za to hubičku".
Ložní a osobní spodní prádlo. Výbava = chlouba nevěst. Cíchy, polštáře, košilky, kalhotky, kombinačky, noční čepec - vše vyšívané. Háčkované vložky do polštářů.
Vyšívané vzory plochým stehem na kombinačkách.
Vyšívané košilky a kombinačky.
Vyšívané záclonky.
Lampa s vyšívaným stínidlem
Ručníčky.
Vyšívaný polštářek.
Vyšívaná halena ke kroji.
Krajkový slunečník a háčkované ubrusy. Vyšívané přehozy na postele, Háčkované záclony.
Háčkovaný ubrus.
Háčkovaný ubrus (detail netopýr).
Slunečník a háčkované ubrusy, vyšívané ložní přehozy, háčkované záclony a bílé šaty.
Háčkované modré šaty, vyšívaná zelená halenka s motýly, růžová halenka s modrým pávem.
Výšivka na ložním přehozu (detail)
Dlouhé bílé šaty (švýcarská výšivka). Ručně šité i vyšívané šaty z roku 1918-23.
Bílé šaty - švýcarská výšivka.
Bílé šaty (detail).
Bílé šaty (detail).
Bílé šaty (detail).
Vyšívaný přehoz na oltář a háčkovaný přehoz na oltář. Tři čepečky.
Dva dívčí čepce vyšívané bílou bavlnkou uzlíčkovým stehem. Jeden zdobený krajkou. Oba pochází ze sedmdesátých let 19. století - střední Čechy. Uprostřed pletený kojenecký čepeček (polovina 20. století).
Detaily dívčích čepečků.
Detail dívčího čepce zdobeného krajkou.
Detail dívčího čepce bez rajky.
Detail dívčího čepce bez krajky.
Vyšívaný ubrus plochým stehem. Ani sto let mu neubralo na kráse.
Úžasné věci, které vznikaly pod rukama žen vedených myšlenkou a oddaností k Bohu. Jsou zde vystavena historická bohoslužebná roucha z pyšelského kostela. Komže – suknice, košile, pokrývky na oltářní stůl (menzu). Pláštík Panny Marie Loretánské – brokátový, vyšívaný barevnými sklíčky. Jakou dobu asi pamatují?
Spodní části bohoslužebných rouch (komží), bohatě zdobených krajkou a pokrývky na oltář.
Detail výšivky na komži.
Detail výšivky na komži (paličkovaná krajka).
Detail výšivky na komži.
Detail výšivky na komži.
Detail výšivky na komži.
Pokrývky na oltář.
Pokrývky na oltář (detail).
Pokrývky na oltář (detail).
Pláštík Panny Marie Loretánské. Po stranách dva obrázky z paličkované krajky. Latinský nápis na pokrývce na oltář – Deus Meus et Omnia. (Bůh můj a všech)
Pražské Jezulátko - paličkovaná krajka.
Madona s Jezulátkem - paličkovaná krajka.
Vyšívaná halena a kravata k Baráčnickému kroji.
Výšivka na ložním přehozu (detail).
Celkový pohled do sálu ubrusů, deček, krojů a "kuchařek"
Různé dečky. Paličkované, „Rišelié”
Ubrusy a dečky vyšívané v různém provedení "Rišelié", háčkované filetovou technikou, paličkované.
Ubrusy provedené různou technikou, náhrdelník technikou paličkovanou.
Ubrusy a dečky provedené různou technikou "Rišelié", háčkované.
Detail ubrusu "Rišelié".
Háčkované a paličkované dečky a ozdoby na šaty.
Dečky paličkované.
Vyšívané ubrusy v různém provedení.
Paličkované ozdoby
Obrázky provedené paličkovanou krajkou.
Vyšívané ubrusy plochým stehem
Piešťanský kroj.
Piešťanský kroj - detail výšivky.
Háčkované a paličkované dečky.
Kapesníčky s různým stylem výšivky. Uprostřed kapesníček z Jubilejní výstavy v Praze 1891.
Dečky provedené různou technikou. Uprostřed slavnostní krajkový běhoun (Vamberská krajka).
Slavnostní běhoun (Vamberská krajka). Krajkový běhoun sváteční do městského interiéru. Dával se doprostřed stolu. Na něj se pokládala váza nebo porcelánové figurky a skleněné dózy. Je zhotoven z bílého jemného plátna, olemován paličkovanou krajkou z bavlněné příze. Podle zdobnosti pocházel z 19. století nebo z dvacátých let 20. století.
Háčkovaný ubrus.
Vyšívané ubrusy plochým stehem doplněné historickou keramikou.
Středočeský kroj (Vlašimsko).
Blaťácký kroj.
Blaťácký kroj.
Blaťácký kroj - pás se zrcátky (detail).
Blaťácký kroj - zástěra (detail).
Vyšívané "kuchařky", věšák na deštníky a věšák na kartáče.
„Kuchařky“ Při pohledu na ně na nás dýchne kouzlo domácí pohody a štěstí.
Plakát pro výstavu nakreslila Marie Kolářová.
Děkuji za návštěvu a těším se na shledanou v Pyšelském muzeu. Zdena Srnská
