ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS Akceptováno částečně. Některá ustanovení budou Formulace některých ustanovení K obsahu zákona jako takového nemám ţádné výhrady. Za přeformulovány. Prosíme o sdělení jaké další konkrétní problematickou ovšem povaţuji jazykovou a stylistickou stránku některých ustanovení je nutné přeformulovat. ustanovení. Jedná se zde především o ty případy, kdy formulace normativní věty význam ustanovení často velmi zamlţuje a komplikuje jeho pochopení adresáty, a to především adresáty laickými. Zákon o mezinárodním právu soukromém je jako soukromoprávní předpis určen především široké veřejnosti, která by tudíţ měla chápat jeho ustanovení, aby věděla, jakým právem se řídí její soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem. Toto určitě nelze ponechat pouze na právnických odbornících nebo aţ na soudech, kteří by následně práva neznalým osobám vysvětlovali rozhodné skutečnosti a pravidla. Ostatně v době stále většího propojování světových ekonomik a intenzivního styku fyzických a právnických osob z různých států je o to více nutné, mít jasné a pochopitelné předpisy upravující mezinárodní aspekty soukromého práva. Z tohoto důvodu navrhuji přeformulovat či upravit následující ustanovení. Rovněţ v mnohých případech pociťuji nedostatek vysvětlujících poznámek pod čarou. I kdyţ tyto poznámky nemají normativní povahu, přede jen nelze pominout jejich výraznou roli při vysvětlování vazeb mezi jednotlivými právními předpisy a to právě jejich laickým adresátům kterým se tak výrazně ulehčuje orientace v právním řádu jako celku. Domnívám se, ţe předpisy soukromoprávní povahy, jakým zákon o mezinárodním právu soukromém určitě je, by měl obsahovat více poznámek pod čarou neţ jen odkazy na dva přímo pouţitelné předpisy Evropské unie. Proto povaţuji za nutné, alespoň v některých případech do návrhu zákona byly doplněny i odkazy na příslušné české předpisy, o kterých se v návrhu mluví. Obecně – k používání odkazů na přímo použitelné předpisy:

Akceptováno.

Návrh obsahuje v § 3 obecný odkaz na přednostně pouţitelná nařízení ES (za účelem odstranění případných rozporů) a dále v mnohých konkrétních ustanoveních další odkazy upozorňující, ţe určitá oblast je nařízeními pokryta (srov. §§ 18, 25 odst. 3, 26 odst, 2, 30 odst. 2 , apod.) Navíc, § 19 návrhu upravuje případ, kdy se doplňuje přímo pouţitelný předpis ES za účelem jeho řádného uplatnění v praxi.

1

MUDr. Dţamila Stehlíková

OKOM

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS Navrhujeme zvolit jednotnou koncepci pouţívání odkazů, a to: 1. buď obecně odkázat na obecnou přednost přímo pouţitelných předpisů upravujících kolizní normy (§ 3), popř. návrh zákona vymezit vůči přímo pouţitelným předpisům tak, ţe bude upravovat v oblasti, které přímo pouţitelné předpisy samy neupravují (viz čl. 48 odst. 8 LPV), nebo 2. konkrétně zpracovat jednotlivá ustanovení návrhu tak, aby jejich prostřednictvím byla zajištěna provázanost s evropskou úrovní prostřednictvím odkazů na konkrétní články nařízení a aby v nich nenastaly rozpory s touto rovinou (viz příkladmo uvedené §§ 18, 25, apod.). Nejednotné pouţívání odkazů je nutno upravit i z toho důvodu, ţe v některých případech (od § 25 návrhu) se v poznámce pod čarou odkazuje na relevantní nařízení, zatímco v jiných případech, zejména u § 18 a 19, se pouze obecně odkazuje na blíţe nespecifikovaný přímo pouţitelný předpis. V této souvislosti navíc upozorňujeme, ţe z důvodu právní jistoty obvykle Legislativní rada vlády poţaduje, aby příslušný odkaz obsahoval vedle poznámky pod čarou i bliţší generické vymezení přímo pouţitelného předpisu ES přímo v textu návrhu (např. „přímo pouţitelný předpis upravující kolizní normy*), přímo pouţitelný předpis v oblasti…*), apod.). Poţadujeme příslušná ustanovení doplnit o konkretizaci přímo pouţitelných předpisů ES. V hlavě IV (§ 19 a násl.) předkladatel uvádí, ţe v případě postupu podle přímo pouţitelných předpisů ES se pouţijí ustanovení „tohoto dílu“ (má zřejmě na mysli hlavu IV, nikoli díl). Jinými slovy, uvedená ustanovení upravují určité postupy v návaznosti na přímo pouţitelný předpis. Navrhujeme uvedenou hlavu uvést ve znění analogickém čl. 48 odst. 2 LPV, který na uvedený případ myslí, a to např. slovy „Tato hlava se pouţije v návaznosti na přímo pouţitelný předpis Evropských společenství*) v řízeních o uznání a výkonu cizích rozhodnutí, které vyţadují prohlášení vykonatelnosti.“. Dále je nutno ustanovení této hlavy provádějící nařízení zanést do rozdílové tabulky. Tato připomínka je zásadní.

2

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS Obecně k implementačním ustanovením o ochraně spotřebitele

Toto je vyřešeno v Řím I

Návrh neimplementuje dostatečně ustanovení článku 6 odst. 2 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, které poţaduje, aby spotřebitel nebyl ani v případě volby práva státu, který není členem EU, zbaven ochrany, kterou mu poskytuje tato směrnice. Tato připomínka je zásadní. Akceptováno. Odkazy se opakovat nebudou. Odkazy na přímo použitelné předpisy Navrhujeme zváţit, zda je opravdu nezbytné opakovat ve formě zákonných ustanovení skutečnosti, které vyplývají z teorie mezinárodního práva soukromého, z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), není o nich ţádného sporu a v praxi se běţně pouţívají (viz např. § 4 aţ § 6, § 22, § 25, § 30 odst. 2 – druhá věta, § 42 odst. 1, § 43 odst. 1, 3 a 4, § 93 odst. 1 a 2, § 103, atd.). Ve skutečnosti to můţe vést spíše ke znepřehlednění současného stavu. Jak uvádí i důvodová zpráva, dosavadní právní úprava nepůsobí v praxi potíţe a není známo, ţe by byly vyslovovány poţadavky na změnu. Bylo by tedy vhodnější více se přidrţet textu současného zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, a zaměřit se pouze na uvedení v soulad s plánovanou rekodifikací soukromého práva. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Akceptováno. Bude doplněna legislativní zkratka. Terminologická jednotnost Upozorňujeme, ţe návrh zákona by měl být terminologicky jednotný nejen vnitřně, coţ vzhledem k mnoţství přejímaných ustanovení z různých právních předpisů na některých místech není (např. různé pojmy pro stejný subjekt – viz pojmy „nezletilý“, „nezletilý český občan“, „nezletilý cizinec“ v § 57 a pojem „dítě cizí státní příslušnosti“ v § 59 apod.)), ale měl by být v souladu také s terminologií uţívanou v jiných právních předpisech patřících do právního řádu České republiky. Zejména povaţujeme za nezbytné provést revizi návrhu např. ve vztahu k chybnému uţívání slov

3

OKOM

MV

MV

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS „příslušník“, „státní příslušník“ či „státní příslušnost“ tam, kde má být uţito slov „státní občan“, resp. „státní občanství“. Pro úplnost připomínáme, ţe pojem „státní příslušnost“ zahrnuje vedle příslušnosti fyzických osob k danému státu i příslušnost právnických osob k danému státu (státní příslušnost právnických osob označuje jejich uţší vztah k danému státu a je např. předpokladem poskytnutí diplomatické ochrany). Uţívání pojmu „státní příslušník“ je tedy zavádějící, o to více v právním předpisu, který upravuje téţ postavení „českých právnických osob“. Chybně jsou výše uvedené pojmy uvedeny např. v ustanovení § 10, § 12, § 27, § 29, § 49, § 50, § 53, § 58, § 62, § 64, § 78 nebo § 79. Dále povaţujeme za nezbytné nahradit slova „čeští občané“, resp. „český občan“, slovy „státní občané České republiky“ , resp. „státní občan České republiky“ (viz zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Jedná se např. o ustanovení § 11, § 34, § 40, § 48, § 52, § 54, § 56, § 57, § 61 nebo § 109 návrhu. V této souvislosti poukazujeme také na chybné uţívání slov „cizí státní příslušník“ tam, kde má být správně uţito slovo „cizinec“ (viz § 1 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). V ustanovení § 60 odst. 2 návrhu jsou tak např. uvedena slova „cizí státní příslušnicí“ namísto slova „cizinkou“. Správně je ale slovo „cizince“ uţito např. v § 40. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Návrh obsahuje některé nedefinované nebo neurčité výrazy. Jedná se např. o Obvyklý pobyt je vymezen judikaturou ESD. Viz pojem „obvyklý pobyt“, pouţívaný v návrhu zejména v souvislosti s cizinci, připomínky notářské komory. který český právní řád nezná. Poţadujeme tedy vymezit jeho věcný obsah pomocí terminologie uţívané např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nebo v zákoně č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o Pobyt delší dobu bude vypuštěn. evidenci obyvatel), a nahradit jej např. pojmem „místo trvalého pobytu“, který na rozdíl od pojmu „obvyklý pobyt“ neindikuje, ţe by šlo o zvláštní druh pobytu, který však české právní předpisy neznají. Dále upozorňujeme na slovní spojení „pobyt delší dobu“ (viz např. § 51 odst. 2, § 61 odst. 2 písm. b) nebo § 62 odst. 3)), které je velice neurčité a ve vztahu k pojmu „obvyklý pobyt“ také nejasné.

4

MV

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS V této souvislosti odkazujeme na čl. 2 odst. 2 písm.d) Legislativních pravidel vlády, který stanoví, ţe „Při přípravě právního předpisu je třeba dbát, aby právní předpis byl koncipován přehledně a formulován jednoznačně, srozumitelně, jazykově a stylisticky bezvadně“. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Neakceptováno. Současná teorie vychází z toho, ţe K názvu zákona pojem mezinárodního práva zahrnuje i obor Doporučuji ponechat název zákona o mezinárodním právu soukromém mezinárodního práva procesního. a procesním. Zákon obsahuje nadále podstatnou část procesních norem, proto se jeví uţití původního názvu zákona jako výstiţnější a srozumitelnější. Akceptováno. Účinnost tohoto zákona je plánována pouze za předpokladu účinnosti nového občanského V souladu důvodovou zprávou k návrhu tohoto zákona zastáváme zákoníku. názor, ţe dokud neproběhne rekodifikace hmotného práva občanského, tedy dokud nedojde k přijetí nového občanského zákoníku, nebylo by vhodné tento návrh zákon přijímat. Tato připomínka je zásadní. Obecně

K § 1, resp. změnám jiných zákonů

Budu řešeno v rámci změnového zákona.

V důvodové zprávě k § 1 navrhovaného zákona se uvádí, ţe se touto novou právní úpravou nahrazuje dosavadní úprava ve zvláštních právních předpisech. V rámci předmětného meziresortního připomínkového řízení však nebyl předloţen návrh na změnu oněch dotčených zákonů, byť je předpokládán. To znemoţňuje posoudit všechny zamýšlené dopady navrhovaného zákona a upozornit na případně opomenuté dopady. K § 1 a § 28 Navrhovaný zákon má ambici (viz zvláštní část důvodové zprávy k § 1) soustředit do jednoho zákona úpravu otázek ve vztazích s mezinárodním prvkem. To však bohuţel není zcela naplněno, protoţe například § 28 navrţeného zákona předpokládá, ţe i jiné právní předpisy budou takovou úpravu obsahovat. Navrhujeme proto, aby předmětná problematika byla obsaţena jen v jednom, a to navrhovaném zákoně. Současně je třeba upozornit na to, ţe § 28 sice předpokládá doplnění

MO

MMR

KR – moravskoslezský, ústecký

KR moravskoslezský

5

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS podrobnější úpravy v příslušných zvláštních právních předpisech, ale tato právní úprava nebyla v rámci daného meziresortního připomínkového řízení předloţena. Neakceptováno. Je moţná změna formulace

MV

Neakceptováno. Ustanovení nemá normativní charakter. Moţní přeformulovat více jako deklaratorní ustanovení.

MO

K§2 Poţadujeme ustanovení vypustit jako nadbytečné a deklaratorní. Přednost mezinárodních smluv, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas a které byly řádně vyhlášeny, je zakotvena v čl. 10 Ústavy České republiky, coţ konstatuje i důvodová zpráva. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. K§2a§3 V kontextu s formulačním vyjádřením § 2 navrhuji upravit znění § 3 pozitivně v tomto znění: „§ 3 Právní předpisy Evropských společenství Ustanovení tohoto zákona se pouţije, pokud přímo pouţitelné právní předpisy práva Evropského společenství nestanoví něco jiného.“. DZ bude upravena. K důvodové zprávě - § 3: Zde se uvádí, ţe obecný odkaz bude vyuţitelný i v případě, kdy by bylo nutno vyuţít základní principy práva ES spočívající v zákazu diskriminace vyplývajícím přímo ze Smlouvy o ES (čl. 12). Navrhované ustanovení však směřuje pouze vůči přímo pouţitelným předpisům ES (tedy nařízením) a jeho vyuţití pro případné odstraňování rozporů se Smlouvou tudíţ není vůbec moţné. Poţadujeme důvodovou zprávu k § 3 upravit tak, ţe bude odkaz na pouţitelnost ustanovení vůči Smlouvě o ES vypuštěn. Tato připomínka je zásadní.

6

OKOM

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS Bude přeformulován.

MV

K§3 Poţadujeme ustanovení vypustit jako nadbytečné a deklaratorní. Povinnost dodrţovat mezinárodní závazky vyplývá jiţ z čl. 1 odst. 2 Ústavy České republiky a přímou pouţitelnost ustanovení práva ES stanoví čl. 249 Smlouvy o zaloţení Evropských společenství. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.

Neakceptováno. Ustanovení bylo částečně K§4 Ustanovení je dle mého názoru velmi nejasné a komplikované, přeformulováno. především z hlediska větné skladby. Sice je poněkud osvětleno důvodovou zprávou k tomuto paragrafu, to ale nic nemění na tom, ţe samotný text §2 zákona, který jediný má normativní povahu, je pro adresáta jen těţko pochopitelný. Obcházení zákona Navrhuji toto ustanovení upravit následovně:


Nepřihlíţí se k jednání směřujícímu k vytváření nebo předstírání skutečností v úmyslu, aby se těch ustanovení tohoto zákona, od nichţ se nelze odchýlit Obcházení zákona ujednáním stran, nepouţilo nebo pouţilo jinak, neţ Při určení právního řádu, jímž se řídí právní vztahy vymezené v tomto kdyby k takovému jednání nedošlo. zákoně, se nepřihlíţí k jednání záměrně směřujícímu k vytváření nebo předstírání skutečností směřujících k tomu, aby se tyto právní vztahy řídily jiným právním řádem než tím, kterým by se řídily na základě těch ustanovení tohoto zákona, od nichţ se nelze odchýlit ujednáním stran. Nepřihlíží se ani k právním skutečnostem vzešlým z tohoto jednání/které jsou výsledkem tohoto jednání. §1

§ 6 včetně nadpisu zní:

Neakceptováno.

„§6 Výhrada veřejného pořádku Právního předpisu cizího státu nelze použít, pokud by se účinky tohoto

7

ČMKOS

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS použití příčily takovým zásadám právního řádu České republiky, na nichž je nutno bez výhrady trvat. Ze stejných důvodů nelze uznat cizí rozhodnutí, cizí rozhodčí nález, právní vztah nebo právní skutečnost, které vznikly v cizině nebo podle zahraničního práva, nebo provést procesní úkon k dožádání z ciziny“ . Odůvodnění: V navrhovaném znění ustanovení § 6 se používají zároveň pojmy „veřejný pořádek“ a „dobré mravy“. Pojem „veřejný pořádek“ se používá v mezinárodním právu soukromém (ustanovení § 36 dosavadního zákona). Představuje zajištění ochrany základních hodnot (právních, morálních, politických, hospodářských atd.) českého právního řádu při používání zahraničního práva. Zásady právního řádu, na kterých je třeba na základě výhrady veřejného pořádku bezvýhradně trvat, jsou uvedené v Hlavě I Ústavy a v Listině základních práv a svobod. Pojem „dobré mravy“ se používá v občanském právu (ustanovení § 3 odst.1 občanského zákoníku). Pojem „dobré mravy“ je vyložen v judikatuře Nejvyššího soudu (např. C 479: „Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.“). Pouze pojem „veřejný pořádek“, ne oba pojmy „veřejný pořádek“ a „dobré mravy“, je také uveden v nařízení Evropského parlamentu a Rady(ES) č.593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I-odst.37 důvodů pro přijetí nařízení a čl. 21 kapitoly III-Ostatní ustanovení) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II-odst.32 důvodů pro přijetí nařízení a čl. 26 kapitoly VI-Ostatní ustanovení). V důvodové zprávě na str. 4, odst. 5 se přitom uvádí, že navrhovaný zákon je v souladu s právními předpisy Evropských společenství. Také ve všech ostatních ustanoveních návrhu zákona, kde se

8

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS používají zároveň pojmy „veřejný pořádek“ a „dobré mravy“ požadujeme ponechat pouze pojem „veřejný pořádek“. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. K§8

Neakceptováno.

MO

Akceptováno

ČMKOS

Neakceptováno.

MZV

Ustanovení obsahuje odkaz na mezinárodní smlouvy a jiná pravidla mezinárodního práva. S ohledem na tento odkaz navrhuji nahradit slovo „imunit“ slovním spojením „diplomatických imunit a práv“. V § 8 odst. 4 se za slova „výkonu rozhodnutí“ doplňuje slovo „exekuce“. Odůvodnění: Exekuce se v České republice může provádět buď jako výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu nebo jako exekuce podle exekučního řádu. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. K § 8 odst. 5 návrhu MZV poţaduje, aby předmětné ustanovení bylo vypuštěno. Tato připomínka je zásadní. Odůvodnění: Zařazení cizích států do předmětného ustanovení se jeví jako nadbytečné a do značné míry nekonsistentní s navrhovaným obecným pojetím obsaţeným v § 8 odst. 1 a 2 a v Úmluvě OSN o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku.

9

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS Obsah předmětného ustanovení vychází v obecném smyslu z právního reţimu výjimek z imunity diplomatických zástupců podle článku 31 a souvisejících článků Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (č. 157/1964 Sb.). Rozsah imunit, kterých podle mezinárodního práva poţívají státy, zástupci států, mezinárodní organizace a osoby podílející se na činnosti mezinárodních organizací je však dost různorodý a v řadě případů se výrazně odchyluje od rozsahu výjimek z imunity diplomatických zástupců, resp. od reţimu obsaţeného v předmětném ustanovení. Svébytný reţim a rozsah výsad imunit tak platí pro členy administrativně technického a sluţebního personálu diplomatických misí (viz čl. 37 odst. 2 a 3 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích), pro různé kategorie členů konzulárního úřadu podle Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích (č. 32/1969 Sb.), pro různé kategorie členů zvláštních misí podle Vídeňské úmluvy o zvláštních misích (č. 40/1987 Sb.), pro mezinárodní mezivládní organizace a příslušné kategorie osob podílejících se na činnosti těchto organizací – úředníky, znalce, zástupce členských států i pro příslušníky ozbrojených sil cizích států (Dohoda mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statusu jejich ozbrojených sil, č, 1/2002 SB.m.s.). Jelikoţ předmětné ustanovení nepostihuje uvedené rozdíly mezi různými mezinárodněprávními reţimy imunit, bylo by v konkrétních případech soudního řízení vedeného proti uvedeným subjektům často nutné pouţít nikoliv předmětné ustanovení, nýbrţ zvláštní reţim obsaţený v příslušné mezinárodní smlouvě, a to na základě § 2 navrhovaného zákona, přiznávající aplikační přednost odlišné úpravě obsaţené v příslušných mezinárodních smlouvách. Problémy by navíc mohly nastat ve výjimečných případech, kdy by bylo nutné přednostně pouţít zvláštní reţim výsad a imunit obsaţený v mezinárodním právu obyčejovém, jemuţ v českém právním řádu aplikační přednost přiznána není. MZV má za to, ţe vypuštění navrhovaného ustanovení by umoţnilo v praxi lépe rozlišovat mezi výše vyjmenovanými reţimy imunit. Základem úpravy imunit států, osob a mezinárodních organizací by po vypuštění předmětného ustanovení byly obecné normy, které jsou obsaţeny v ustanoveních § 8 odst. 1 aţ 4. Neakceptováno. K § 8 odst. 6 návrhu MZV poţaduje zváţit, zda by předmětné ustanovení nemělo být rozšířeno o

10

MZV

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS úpravu řešící zvláštní lhůty a procesní výsady a imunity států, resp. zda by předmětné ustanovení nemělo obsahovat zásady Úmluvy o jurisdikčních imunitách a států a jejich majetku. Tato připomínka je zásadní. Odůvodnění: Vedle zvláštního reţimu doručování cizímu státu existuje rovněţ tendence poskytovat cizím státům zvláštní, delší lhůtu mezi doručením ţaloby a samotným jednáním, resp. lhůtu pro vynesení rozsudku pro zmeškání a zvláštní výsady a imunity v průběhu řízení. Úmluva OSN o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku obsahuje takováto zvláštní procesní ustanovení ve svých čl. 22 – 24. Výslovná úprava těchto procesních pravidel je podle názoru MZV odůvodněna také tím, ţe tato pravidla patrně nelze povaţovat za součást obecného (obyčejového) mezinárodního práva a nelze je tedy aplikovat na základě obecného odkazu na obecné mezinárodní právo. Neakceptováno. K § 10, 11 a 12 Uvedená ustanovení jsou nazvána „Postavení cizinců v řízení“ (stejně tak v § 1 písm. b) návrhu je uvedeno, ţe tento zákon upravuje ve vztazích s mezinárodním prvkem právní postavení cizinců v soukromoprávních poměrech). Podle § 1 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se ovšem cizincem rozumí pouze fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, včetně občana Evropské unie. Ustanovení § 11 aţ 12 návrhu by se však z jejich povahy měla vztahovat i na zahraniční právnické osoby. Dle našeho názoru je tedy nutné v návrhu upřesnit pojmy „cizinec“, „cizí osoba“ (termín pouţit v důvodové zprávě k § 10), „jiná neţ fyzická cizí osoba“ (§ 10 odst. 2), „cizí právnická osoba“ (§ 27 odst. 1) a ustanovení § 11 a 12 doplnit o zahraniční právnické osoby. Tato připomínka je zásadní. K § 11 a § 12

Akceptováno. Bude doplněno.

Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, definuje cizince jako fyzickou osobu. Z kontextu ustanovení § 11 však vyplývá, ţe se má právní úprava vztahovat i na právnické osoby. Doporučuji proto citované ustanovení o

11

KR- ústecký

MO

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS tyto osoby doplnit. K § 13 návrhu a) MZV navrhuje nahradit termín „předepsanými ověřeními“ textem „nejvyšším ověřením zastupitelského úřadu České republiky nebo Ministerstva zahraničních věcí v souladu s mezinárodními zvyklostmi (superlegalizace)“. Tato připomínka je zásadní.

Neakceptováno. Navrhovaná změna je příliš kasuistická. Domníváme se, ţe termín „předepsanými ověřeními“ je dostačující.

Odůvodnění: Právními předpisy není definováno, co jsou předepsaná ověření. Superlegalizační praxe vychází pouze z mezinárodních zvyklostí. b) MZV navrhuje doplnit do předmětného ustanovení nový odstavec, který bude upravovat oprávnění zastupitelského úřadu České republiky opatřit doloţkou nově vystavenou listinu vydanou v cizině, kterou z různých důvodů nebylo moţné opatřit nejvyšším ověřením v souladu s mezinárodnímu zvyklostmi a současně jde o případ zvláštního zřetele hodný a příslušný zastupitelský úřad nemá pochybnosti o její pravosti. Text navrhované doloţky se předkládá ve třech níţe uvedených variantách. Nově navrhovaný odstavec 2 by mohl znít: „Pokud nově vystavenou listinu vydanou v cizině nelze opatřit nejvyšším ověřením v souladu s mezinárodnímu zvyklostmi a příslušný zastupitelský úřad České republiky nemá pochybnosti o její pravosti, můţe v případech zvláštního zřetele hodných opatřit listinu doloţkou: Varianta I – „Zastupitelský úřad ČR v …. nemá pochybnosti o pravosti této listiny“ nebo Varianta II – „Viděno“ (toto řešení odpovídá anglické vidimační doloţce „seen“) nebo Varianta III – „Zdá se, ţe tato listina splňuje náleţitosti veřejné listiny vydané příslušnými orgány v…“ (toto řešení odpovídá v zahraničí uţívané anglické vidimační doloţce „It seems to me that this is a genuine document issued by…“). Tato připomínka je zásadní.

12

MZV

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS Odůvodnění: Navrhované doplnění reaguje na v praxi se vyskytující případy, kdy z objektivních důvodů (např. bezpečnostní situace) nemůţe ţadatel opatřit listinu potřebnými ověřeními. Listina opatřená doloţkou uvedenou v odst. 2 by měla důkazní moc veřejné listiny pouze v případě, ţe orgán, kterému bude předloţena, její důkazní moc uzná. K §13: K pojmu „veřejná listina“ odkazujeme na obecné připomínky. Návrh zákona předpokládá, ţe toliko listiny vydané „soudy a úřady v cizině“ budou za určitých podmínek mít důkazní moc „veřejných listin“ také v České republice. Návrh zákona zcela opomněl notářské zápisy, resp. úřední zápisy vyhotovené notáři v zahraničí. Notáře nelze paušálně podřadit pod slovo „úřad“. Z tohoto důvodu navrhujeme alternativně doplnit za slovo „úřady“ slova „ , nebo notáři“, anebo vypustit slova „soudy a úřady“.

NK ČR Domníváme se, ţe není nutné uţívat pojem „úřední listina“. Tento pojem se pouţívá v o.s.ř. pouze v návaznosti na řízení o potvrzení evropského exekučního titulu a v návaznosti na nařízení Rady 805/2004.

VARIANTA I „Cizí úřední listiny § 33 Listiny vydané soudy, úřady, nebo notáři v cizině, které platí v místě, kde byly vydány, za listiny úřední, mají důkazní moc úředních listin také v České republice, jestliţe jsou opatřeny předepsanými ověřeními.“.

Akceptováno ve znění alternativy I.

VARIANTA II „Cizí úřední listiny § 13 Listiny vydané v cizině, které platí v místě, kde byly vydány, za listiny úřední, mají důkazní moc úředních listin také v České republice, jestliţe jsou opatřeny předepsanými ověřeními.“. Důvody: Varianta I zohledňuje, ţe i notáři mohou v cizině vydávat listiny, které jsou jejich domovskými státy povaţované za úřední zápisy, a které by měly mít stejnou důkazní moc i v tuzemsku. Varianta I dále odstraňuje kvalifikační

13

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS problém, zda notáře lze podřadit pod pojem „úřad“. Nicméně je tato varianta do určité míry kasuistická, kdyţ vypočítává soudy, úřady nebo notáře. Varianta II je oproti tomu formulována obecněji a odpovídá i znění některých dvoustranných smluv o právní pomoci. K § 18

Akceptováno.

Poţadujeme toto ustanovení vypustit jako nadbytečné a deklaratorní. Aplikační přednost přímo pouţitelných předpisů ES stanoví čl. 249 Smlouvy o zaloţení Evropských společenství. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Neakceptováno. Přímý odkaz na předpis se jeví jako K § 21 odst. 1 a 2 I zde je znění zákona poněkud nepochopitelné. Není jasné o jakém nevhodný. jiném právním předpisu se v ustanovení mluví. Přepokládám, ţe v odstavci 1 jde o občanský soudní řád. Proto navrhuji za slovo „…předpisu“ v odstavci 1 doplnit odkaz na zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, či nejlépe přímo na konkrétní část VI. – Výkon rozhodnutí. K § 22 Toto ustanovení je opět zbytečně velmi komplikované. Je zajisté velmi Neakceptováno. dobře, ţe se návrh nového zákona o mezinárodním právu soukromém otázkou úpravy kvalifikace zabývá. Nicméně je zde opět několik interpretačních problémů. Např. v odst. 2 – mají se podle českého práva skutečně hodnotit normy příslušného cizího práva? Nejde spíše stále o právní hodnocení určitých právních poměrů či otázek dle odst. 1, resp. jejich součástí, které pak na základě kolizních norem odkazují na různé právní řády, jejichţ příslušná ustanovení mají být vykládána s ohledem na funkci, kterou plní ve svém právním řádu? Navrhuji proto tuto formulaci: Neakceptováno. Navrhované znění mění význam. (2) Pokud se určitý právní poměr či otázka skládají z vícero právních otázek, které je nutno hodnotit zvlášť a po jejichž právním hodnoceni se tyto otázky budou řídit různými právními řády, mohou být příslušná ustanovení těchto právních řádů vykládána i s ohledem na účel, který tato ustanovení plní ve svém vlastním právním řádu.

14

MV



ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS Odst. 3 je pak rovněţ psán poněkud komplikovaně. Navrhuji toto zněni: (3) Při právním hodnocení určitého právního poměru či otázky, která je součástí jiného právního poměru, pro který jiţ bylo určeno rozhodné právo, se toto právo pouţije i na hodnocení tohoto právního poměru. Neakceptováno. Praxe si zařazení těchto ustanovení K § 22 Doporučujeme zváţit zařazení § 22, resp. definici kvalifikace do ţádá. obecných ustanovení zákona, resp. do její zařazení do zákona vůbec. Kvalifikace, tedy právní hodnocení daného právního vztahu za účelem podřazení (subsumpce) pod rozsah kolizní normy a nalezení rozhodného práva je otázkou ryze teoretickou, jeţ je podrobněji vysvětlována v odborných publikacích. Není nutné v rámci zákona vysvětlovat pojmy patřící do teorie mezinárodního práva soukromého, jakkoli je tato teorie sloţitá k pochopení. Jiné zákony také neobsahují definice typu „co je právní norma“ apod. Ze stejného důvodu by mohl být v zákoně o mezinárodním právu soukromém vysvětlen princip a vztah metody kolizní a přímé, coţ je problematika neméně komplikovaná. Ustanovení je příliš obecné a nenormativní, neboť kvalifikace je pouze obecným teoreticko právním nástrojem ke zjišťování rozhodného práva. Navrhujeme vypustit celé ustanovení § 22, popřípadě vypustit alespoň odstavce 2 aţ 4 z důvodu jejich nenormativnosti a přílišné teoretičnosti. Tato připomínka je zásadní.

NBÚ

K § 23 odst. 1 Úprava dalšího odkazu je opět značně nepřehledná. Jaké je právo, „které se samo povaţuje za pouţitelné“? Jde o právo na které odkazuje právo české, resp. tento zákon? Pokud ano, poţadujeme dovětek takto přeformulovat. Pokud ne, poţadujeme upřesnit.

Neakceptováno. Bude vysvětleno na místě.


K § 22, § 24 až § 26

Neakceptováno. Bude vysvětleno na místě.

MV

Jak jiţ uvádíme v obecné připomínce č. 2, nepovaţujeme za vhodné

15

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS deklarovat v návrhu zákona skutečnosti, které vyplývají z teorie mezinárodního práva soukromého. Navrhovaná ustanovení svým obsahem a tak, jak jsou formulována, patří zcela do sféry teorie práva, nikoliv do návrhu právního předpisu. Upozorňujeme, ţe navrhovaná ustanovení obsahují pojmy typické pro oblast právní teorie, coţ odporuje poţadavku na určitost a srozumitelnost právních předpisů. Dále obsahují řadu nejasných pojmů, které by bylo třeba upřesnit (např. „nejvýznamnější vztah“ v § 23 odst. 1, „v rozumné době“ v § 25 odst. 4 nebo „dostatečně významný vztah“ v § 26 odst. 1). Dále upozorňujeme, ţe ze znění poslední věty § 25 odst. 2 není zřejmé, zda má Ministerstvo spravedlnosti podávat vyjádření ke všem pochybnostem, které nějakým způsobem souvisí s tímto zákonem, nebo pouze k pouţití zahraničního práva. Dále nesouhlasíme s poslední větou § 26 odst. 1, podle které účastník musí prokázat platnost a obsah předpisů, kterých se dovolává. Domníváme se, ţe pokud není soudu znám obsah cizího práva, měl by sám ke zjištění cizího práva učinit všechna potřebná opatření, popřípadě si vyţádat informaci od Ministerstva spravedlnosti. S ohledem na výše uvedené poţadujeme dotčená ustanovení vypustit. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. K § 25 – vzhledem k faktu, ţe Důvodová zpráva uznává, ţe zásada „iura Neakceptováno. novit curia“ není v tomto případě aplikovatelná, ale stanovuje povinnost zjistit obsah cizího práva, na něţ odkazuje norma, je dle MŠMT na místě zváţit, zda místo nabízené moţnosti (nikoliv povinnosti) vyţádání si sdělení Ministerstva spravedlnosti, nedoplnit v ustanovení také moţnost uloţit ţalobci ediční povinnost ohledně právního předpisu cizího práva. Z tohoto pohledu by bylo vhodné téţ alespoň doplnit vodítko ke zjištění, jak dlouhá by měla být „rozumná doba“.Tuto připomínku považujeme za zásadní. K § 25 odst. 4

Akceptováno. Nahrazeno přiměřenou dobou

Doporučuji konkretizovat pojem „rozumná doba“ pro pouţití v českém právním řádu. Výklad takového ustanovení by mohl způsobit v praxi problémy

16

MŠMT

MO

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS s právními důsledky pro osoby, jejichţ práv se rozhodné právo bude týkat. K § 26 odst. 1 Opět z důvodů pochopitelnosti navrhuji toto znění:

Neakceptováno. Navrhovanou formulaci povaţujeme ještě za méně srozumitelnou.


(1) Pokud se podle ustanovení tohoto zákona nepoužije některých předpisů práva cizího státu, jejichž použití ovšem toto právo cizího státu vyžaduje bez ohledu na to, kterým právem se řídí práva a povinnosti upravená těmito předpisy, se můţe k návrhu účastníka pouţít, jestliţe práva a povinnosti, upravená těmito předpisy, mají k takovému cizímu státu dostatečně významný vztah a jestliţe je to spravedlivé vzhledem k jejich povaze, účelu, nebo k důsledkům, jeţ by vyplynuly zejména pro účastníky z jejich pouţití nebo z jejich nepouţití. Není zejména jasné, co jsou z hlediska právní terminologie „práva a povinnosti, v nichţ se projeví účinky pouţití určitých právních předpisů. Neakceptováno. K § 27 odst. 2 Máme zato, ţe rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí vydané na základě tohoto ustanovení by mělo být všeobecně známé a závazné, a tedy publikováno ve Sbírce zákonů. K § 27 odst. 2 Z navrhované právní úpravy vyplývá, ţe by exekutivní orgán, ačkoliv Neakceptováno. v postavení ústředního orgánu státní správy, nahrazoval legislativní činnost, neboť by rozhodoval o aplikaci právního předpisu v obecné rovině. Doporučujeme posoudit ústavnost tohoto ustanovení, zda nejde o případ zásahu moci výkonné do moci zákonodárné. Případně lze navrţené řešení vnímat také jako zásah do rozhodovací činnosti soudu nebo příslušných orgánů veřejné správy nadaných konkrétními rozhodovacími pravomocemi. Pro tento případ a jeho řešení by bylo vhodné postavení Ministerstva zahraničních věcí zařadit na pozici navrhovatele a o návrhu MZV vymezeného zmíněným ustanovením by rozhodoval soud či příslušný orgán

17

KR moravskoslezský

MZV

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS veřejné správy v konkrétním řízení. Návrh upraveného znění § 27 odst. 2: „V případě, ţe cizí stát nakládá s českými občany a s českými právnickými osobami jinak neţ se svými příslušníky, můţe soud či příslušný orgán veřejné správy na návrh Ministerstva zahraničních věcí rozhodnout , ţe se ustanovení odstavce 1 nepouţije.“ Neakceptováno. K § 27 odst. 2 Dávám velmi výrazně na zváţení, zda je nutno začlenit do zákona toto ustanovení. Respektuji samozřejmě pravidla vzájemnosti, ale je otázka, nakolik státní příslušníci určitých států nesou zodpovědnost za chování vlád těchto států k českým občanům a nakolik je spravedlivé a v 21. století ospravedlnitelné, je za případné negativní chování jejich vlád znevýhodňovat.


Neakceptováno. § 28 – Právní postavení cizinců v soukromoprávních vztazích K navrhovanému znění, ve kterém se m.j. uvádí, ţe postavení zahraničních osob při podnikání v České republice v oblasti pracovního práva upravují jiné právní předpisy, upozorňujeme, ţe nový zákoník práce č. 262/2006 Sb. na rozdíl od zákoníku práce č. 65/1965 Sb. (§ 6 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb.) záměrně neobsahuje úpravu kolizních norem. Není proto důvod, aby se kolizní právní normy, jen pokud jde o podnikání zahraničních osob v pracovněprávních vztazích, tzn. jak právnických, tak i fyzických osob, do zákoníku práce nebo do jiného zákona neţ zákoníku práce znovu zařazovaly, kdyţ ostatní kolizní normy tam uvedeny nebudou. Důvodová zpráva k § 28 je nedostačující a nemá potřebnou vypovídací schopnost. Tato připomínka je zásadní.

MPSV

K § 28 Poţaduji upřesnit v poznámce pod čarou, o jaké právní předpisy se zde jedná (obchodní zákoník atd.) K § 28: Požadujeme doplnit jaký jiný právní předpis upravuje oblast

MUDr. Dţamila Stehlíková ČMKOS

18

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS pracovního práva v českém mezinárodním právu soukromém. Odůvodnění: V současné době žádný jiný právní předpis, ani zákoník práce, oblast pracovního práva v českém mezinárodním právu soukromém neupravuje. V tomto smyslu požadujeme také doplnit důvodovou zprávu k ustanovení § 28. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. Neakceptováno K § 29 V celém zákoně postrádám vymezení pojmů „obvyklý pobyt“ a „pobyt“ Jde o obvyklý pobyt ve smyslu § 2 písm. q) zákona č. 89/1995 o státní statistické sluţbě, ve znění pozdějších předpisů? Poţaduji upřesnit opět formou poznámky pod čarou.


K § 29 odst. 2 Navrhujeme vypustit text v závěru ustanovení takto: „(2) Je-li někdo v rozhodné době zároveň příslušníkem několika cizích států, rozhoduje státní příslušnost nabytá naposled, pokud vzhledem k životním poměrům osoby nepřevažuje výrazně její poměr k jinému cizímu státu, jehož je příslušníkem; v takovém případě rozhoduje státní příslušnost tohoto státu.“ Vzhledem k tomu, ţe se můţe ţivotní poměr osoby k jednotlivým státům, jichţ je občanem, měnit např. v závislosti na vývoji hospodářství, pak by tato osoba mohla vystupovat u různých orgánů v různém čase pod několikerým občanstvím dle toho, co je pro ni momentálně výhodnější. K dané osobě je však třeba přistupovat shodně u všech orgánů z hlediska její státní příslušnosti. Z uvedených důvodů tedy navrhujeme shora navrţenou úpravu znění ustanovení. Tato připomínka je zásadní. K § 29 a násl., resp. k pojmu „obvyklý pobyt“ Neakceptováno. Není moţné definovat. Viz připomínky Navrhovaný zákon velmi často pouţívá právně neurčitý pojem „obvyklý notářů pobyt“. Obvyklý pobyt je velmi významným hraničním určovatelem. Nikde, ani v návrhu nového občanského zákoníku ani v navrhovaném předmětném zákoně, není však tento pojem definován. Navrhujeme proto definovat

KR - ústecký

19

KR moravskoslezský

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS pojem „obvyklý pobyt“. Odůvodnění: Je nežádoucí, aby u tak významného hraničního určovatele chyběla jeho legální definice. Neakceptováno. Terminologie je vázána na nový K § 29 odst. 4 Navrhované ustanovení se mimo jiné týká osob v reţimu zákona č. občanský zákoník. 325/1999 Sb., o azylu, tj. cizinců v České republice ţádajících o mezinárodní ochranu nebo poţívajících jednu z forem této ochrany, a do svého textu v podstatě přejímá čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků. V navrhovaném ustanovení je však pouţita terminologie, která neodpovídá terminologii platného zákona o azylu. Z tohoto důvodu je potřeba ustanovení upravit např. ve znění: „(4) Osobní postavení ţadatelů o udělení mezinárodní ochrany a osob, jimţ Česká republika udělila některou z forem mezinárodní ochrany (azylantů a osob poţívajících doplňkové ochrany), se řídí právem státu jejich státního občanství; jsou-li osobami bez státního občanství nebo jedná-li se o bezdomovce právem státu jejich posledního trvalého bydliště.“ Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. V nadpisu Hlavy I Části čtvrté a v ustanovení § 30 odst. 1 se slova „způsobilost k právním jednáním“ nahrazují slovy „způsobilost k právním úkonům“ a v ustanovení § 30 odst. 2 se slovo“jednání“ nahrazuje slovem „úkon“.

Neakceptováno. Terminologie je vázána na nový občanský zákoník.

Odůvodnění: V nadpisu Hlavy I Části čtvrté a v ustanovení § 30 odst. 1 a odst. 2 se užívá pojem „způsobilost k právním jednáním“. Není důvod nahrazovat v praxi ustálený pojem „způsobilost k právním úkonům“ pojmem „způsobilost k právním jednáním“. Z hlediska významové přesnosti je

20

MV

ČMKOS

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS pojem „právní jednání“ méně vhodný než pojem „právní úkon“. Slovo „jednání“ se vedle děje již ukončeného (úkon) může vztahovat již k ději probíhajícímu. Kromě toho pojem „způsobilost k právním úkonům“ se vyskytuje v mnoha jiných právních předpisech. Podle čl. 40 odst.1 Legislativních pravidel vlády je třeba dbát souladu s terminologií použitou v navazujících a souvisejících právních předpisech různé právní síly. Také ve všech ostatních ustanoveních návrhu zákona, kde se používá pojem „způsobilost k právním jednáním“ požadujeme nahradit tento pojem pojmem „způsobilost k právním úkonům“ a kde se v ustanoveních návrhu zákona v souvislosti s pojmem „způsobilost k právním jednáním používá pojem „právní jednání“, tak požadujeme obdobně nahradit tento pojem pojmem „právní úkony“ . Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. k § 31 odst. 3 návrhu

Bude zváţeno.

MZV doporučuje doplnit do předmětného ustanovení druhou větu následujícího znění: „Tím není dotčena moţnost přemístit do České republiky sídlo právnické osoby zaloţené podle práva cizího státu, která má sídlo v zahraničí.“. Současně by bylo vhodné odkázat v textu návrhu zákona, či alespoň v důvodové zprávě, na § 26 obchodního zákoníku, případně na předpisy práva Společenství, na něţ odkazuje § 26 odst. 4 obchodního zákoníku. Tato připomínka je zásadní. Odůvodnění: Dotčené ustanovení umoţňuje výklad, ţe v České republice nemůţe sídlit právnická osoba, která nebyla zaloţena podle českého práva, čímţ by byla popřena moţnost přemístění sídla právnické osoby zaloţené v jiném (členském) státě na území České republiky. Takový důsledek však jistě není

21

MZV

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS záměrem předmětného ustanovení, zvláště v souvislosti s § 26 odst. 1 obchodního zákoníku, který moţnost přemístění sídla z cizího státu výslovně připouští, a § 26 odst. 4 obchodního zákoníku, který odkazuje v této věci na podmínky stanovené právem Společenství. K § 31 odst. 3 Poţadujeme ustanovení vypustit, neboť nejenţe pouze opakuje obsah ustanovení § 24 odst. 2 obchodního zákoníku, ale především toto ustanovení nepovaţujeme za kolizní normu, neboť neobsahuje mezinárodní prvek, tudíţ nepatří do působnosti tohoto zákona. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.

Neakceptováno. Bude ještě zváţeno

MV

Neakceptováno. Obchodní zákoník bude zrušen a K § 31 odst. 3 Vzhledem k tomu, ţe toto ustanovení je dnes jiţ obsaţeno v § 24 nahradí jej nový obchodní zákon. odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, navrhujeme jej vypustit. Jednalo by se o zbytečnou dvojí právní úpravu. Tato připomínka je zásadní.

NBÚ

Neakceptováno. Jedná se o kodifikaci. Tato ustanovení K § 32, § 33, § 44 a k § 95 až § 102 Doporučujeme zváţit zařazení úpravy směnek a šeků do návrhu by měla zůstat v ZMPS. Jedná se o doslovné převzetí. zákona, neboť nepovaţujeme za systematické měnit zákon směnečný a šekový (dále jen „zákon“) z několika důvodů – 1. Jedná se o zákon, který jako jeden z mála v našem právním systému prokázal jistou právní stabilitu, neboť byl od okamţiku své účinnosti (1.1.1951) měněn pouze jednou (zákon č. 29/2000 Sb.). Tato změna by byla jistě značným zásahem do jeho vnitřního uspořádání.

NBÚ

2. Právní úprava směnek a šeků je natolik specifická, ţe její vytrţení ze zákona a vtělení do zákona o mezinárodním právu soukromém je nesystematické. Vzhledem k tomu, ţe návrh nového zákona tvoří jen převzatá ustanovení současného platného zákona (která odpovídají znění Ţenevských úmluv o ustanoveních v oblasti mezinárodního práva směnečného, resp. šekového z roku 1930, resp. 1931), nevidíme ţádný zásadní posun v nové úpravě.

22

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS 3. Současný zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, také neobsahoval ustanovení o směnkách a šecích, ačkoli byl přijat později neţ zákon směnečný a šekový. 4. Evropské předpisy (tj. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (Řím II) ) navíc nevyţadují v rámci harmonizace zařazení této problematiky do zákona, neboť se na ni nevztahují. Pokud by mělo dojít ke zrušení těchto ustanovení, povaţujeme za nutné důkladně odůvodnit navrhovanou právní úpravu v důvodové zprávě. Tato připomínka je zásadní. K § 34 odst. 2 Navrhované ustanovení nevyhovuje osobám v reţimu zákona o azylu, tj. nezletilým ţadatelům o udělení mezinárodní ochrany, pokud české soudy aplikují § 89 zákona o azylu, a azylantům či osobám poţívajícím doplňkové ochrany, kdy české soudy ve věcech omezení a zbavení způsobilosti právně jednat či ve věcech opatrovnických nemohou kontaktovat orgán domovského státu. V ustanovení navrţený postup by se v případě uvedených cizinců dostal do rozporu se základním principem mezinárodní ochrany, tj. nesdělovat původcům pronásledování či váţné újmy (tj. zemím jejich původu) místo pobytu, skutečnosti, ţe ţádají nebo ţe jim byla udělena mezinárodní ochrana či další údaje o těchto osobách (viz např. § 19 odst. 1 zákona o azylu). Z výše uvedeného vyplývá, ţe pro tuto kategorii cizinců je třeba do tohoto ustanovení vloţit výjimku. Navrhujeme proto do uvedeného odstavce vloţit další větu např. v tomto znění: „Uvedený postup českého soudu se nevztahuje na ţadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanty a osoby poţívající doplňkové ochrany podle jiného právního předpisu.“ Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.

Akceptováno. Bude doplněn odst. 3

Bude vypuštěno K § 42 odst. 2 Není jasné, s čím měla strana smlouvy nesouhlasit a ohledně čeho se tudíţ

23

MV


ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS můţe dovolat V § 46 včetně názvu se slova „obchodní závod“ nahrazují slovem „podnik“.

Neakceptováno. Vazba na terminologii nového obchodního zákona.

ČMKOS

Odůvodnění: Není důvod pro opuštění zaužívaného pojmu „podnik“ a jeho nahrazení pojmem „závod“, který není výstižný a je navíc v rámci českého jazyka již významově obsazen v jiném smyslu. Závod je organizační složkou podniku bez právní subjektivity. Právní subjektivitu má podnik (obchodní zákoník v ustanovení § 7, které se týká odštěpného závodu a jiných organizačních složek podniku a ustanovení § 5, které se týká podniku). V tomto smyslu jsou pojmy „podnik“ a „závod“ užívány v právní praxi již mnoho let. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. K § 49 odst. 3 V ustanovení je nově navrhováno zakotvit zásadu, podle níţ se povaţuje za platné manţelství, které je platným „podle právního řádu platného v místě, v němţ bylo uzavřeno“. Předmětné ustanovení počítá s moţností následně zahájit řízení o neplatnosti takového manţelství nebo o určení, zda manţelství existuje či nikoli. Dle důvodové zprávy se tak má omezit vznik neţádoucích situací, ve kterých by manţelství platné v jednom státě bylo povaţováno za neplatné v jiném státě. Z uvedené zásady dle důvodové zprávy vychází Haagská úmluva o uzavírání a uznávání platnosti manţelství; Česká republika není jejím smluvním státem. K tomuto uvádíme, ţe dle stávající právní úpravy můţe cizinec skutečnost, ţe je manţelem státního občana České republiky, pokud manţelství bylo uzavřeno v cizině, prokázat českým oddacím listem vystaveným zvláštní matrikou (tj. Úřadem městské části Brno - střed) – uvedenou skutečnost nemůţe prokázat cizozemským (byť úředně ověřeným a legalizovaným) oddacím listem. Zvláštní matrika přitom posuzuje, zda státní občan České republiky je způsobilý uzavřít manţelství před orgánem

MV

24

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS cizího státu a zda byly splněny podmínky platnosti manţelství, resp. jeho vzniku. Tento systém je takto nastaven zejména s ohledem na skutečnost, ţe nelze vyloučit případy, kdy při uzavření manţelství v cizině nebyly splněny podmínky vyţadované českým právním řádem, které mohou mít vliv na platnost či existenci manţelství. Přijetí nově navrhované zásady by znamenalo, ţe všechna manţelství uzavřená v cizině státními občany České republiky s cizinci by byla ze zákona povaţována za platně uzavřená manţelství – a to aţ do okamţiku, kdy by případně bylo rozhodnuto o neplatnosti takového manţelství, resp. o jeho určení za neplatné. Přijetí této zásady bude mít vliv i na rozhodování o ţádostech cizinců - občanů třetích států o udělení víza, resp. povolení pobytu na území České republiky, podaných bezprostředně po uzavření manţelství s občanem České republiky před orgány cizích států. Na cizince bude v takovém případě nezbytné hledět jako na rodinného příslušníka občana Evropské unie – tuto skutečnost bude moci prokazovat cizozemským oddacím listem opatřeným potřebnými ověřeními. Na základě doplnění uvedené zásady nebude moţné poţadovat, aby tuto skutečnost prokazoval výhradně českým oddacím listem vystaveným zvláštní matrikou. Jedním z důvodů ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie můţe být dle § 87f odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, skutečnost, ţe „manţelství s občanem Evropské unie zaniklo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manţelství nebo prohlášení manţelství za neplatné, nebylo-li rodinnému příslušníku občana Evropské unie rozhodnutím příslušného orgánu svěřeno do výchovy dítě občana Evropské unie nebo nebylo-li mu přiznáno právo pravidelného osobního styku s takovým dítětem pouze na území anebo jestliţe před zahájením rozvodového řízení toto manţelství trvalo méně neţ 3 roky a v době trvání manţelství měl rodinný příslušník občana Evropské unie na území povolen pobyt po dobu kratší neţ 1 rok“. Domníváme se, ţe v případě přijetí navrhované úpravy by mohl vzrůst počet fiktivních sňatků cizinců se státními občany České republiky. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Akceptováno. K § 49 odst. 4 návrhu

25

MZV

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS a) MZV poţaduje vloţit za slovo „cizině“ slovní spojení „v odůvodněných případech“. Tato připomínka je zásadní. Odůvodnění: Obdobné doplnění bylo MZV navrhováno i do nového Občanského zákoníku. Navrhované ustanovení by totiţ mohlo být vykládáno tak, ţe je povoleno uzavírání sňatků před diplomatickým nebo konzulárním úřadem v podstatě při jakémkoliv pobytu občana ČR mimo území ČR, neboť pro uzavření sňatku před ZÚ ČR v zahraničí návrh zákona nestanoví ţádné další podmínky. Zastupitelské úřady nemají pro tuto činnost podmínky, ani zdaleka srovnatelné s podmínkami matričních úřadů na území České republiky. V případě, ţe se by vyhovělo všem zájemcům o uzavření manţelství před zastupitelskými úřady, nemohly by některé z nich, zejména zastupitelské úřady v atraktivních turistických teritoriích, plnit své standardní funkce. Moţnost uzavřít manţelství před zastupitelským úřadem by měla být především dána těm českým občanům, kteří pobývají v zahraničí dlouhodobě nebo mají k uzavření manţelství na zastupitelském úřadě jiný závaţný důvod. V ostatních případech by tato moţnost měla být závislá na kapacitách a časových moţnostech pracovníků zastupitelského úřadu. b) MZV rovněţ dává na zváţení, zda by nebylo vhodné v tomto ustanovení zakotvit, ţe český občan nemůţe v zahraničí uzavřít sňatek s nezletilou osobou nebo v opačném případě stanovit podmínky pro uzavření sňatku s osobou mladší 18 let. Akceptováno. Ustanovení budou vypuštěna. K § 49 odst. 4 a 5 Poţadujeme uvedená ustanovení vypustit, neboť jejich obsah vyplývá a patří do působnosti jiných právních předpisů (zákon o rodině a zákon o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů). Dále se domníváme, ţe se ani nejedná o kolizní normy. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. K § 49 odst. 5

Ustanovení bude vypuštěno.

V ustanovení § 49 odst. 5 návrhu zákona poţaduji zpřesnit terminologii

26

MV

MO

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS v souladu se zákonem č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dikci „velitel vojenské jednotky České republiky“ proto navrhuji nahradit slovním spojením „velitel vojenského útvaru ozbrojených sil České republiky působící v zahraničí“. Akceptováno. K § 49 odst. 4 a 5 Vzhledem k tomu, ţe tato ustanovení jsou dnes jiţ obsaţena v § 5 a § 7 odst. 1 zákona č. 94/1964 Sb., zákona o rodině a také v § 553 a § 557 návrhu nového občanského zákoníku, navrhujeme je vypustit. Jednalo by se o zbytečnou dvojí právní úpravu. Tato připomínka je zásadní. K § 51 odst. 2

NBÚ

Akceptujeme. Bude vypuštěno.

MO

Akceptováno. Bude doplněno.

MPSV

Na základě moţných problémů v souvislosti s právním řádem státu, který neumoţňuje rozvody, nebo jsou rozvody značně komplikované (zejména pro ţeny), navrhuji, aby pouţitelnost českého právního řádu nebyla vázána na obvyklý pobyt delší dobu, ale na občanství České republiky. Formulace „pobyt delší dobu“ můţe způsobit interpretační potíţe. Doporučuji jej vymezit např. minimálním časovým rámcem. K § 51 odst. 2 – Použitelné právo pro rozvod manželství Navrhujeme, aby v případech, ve kterých cizí právní řád, který je třeba pro rozvod manţelství pouţít podle § 51 odst. 1 (právní řád státu, kterým se řídí osobní poměry manţelů v době zahájení řízení o rozvodu manţelství), nedovoluje rozvod nebo ho dovoluje jen za mimořádně tíţivých okolností, bylo možné použít české právo rovněţ tehdy, kdyţ ani jeden z manţelů nemá v České republice obvyklý pobyt delší dobu, avšak jeden z manželů je občanem České republiky. Úprava pravomoci ve věcech manţelských (včetně řízení o rozvodu manţelství) v ustanovení § 48 odst. 2 je postavena na zásadě, ţe je-li jeden z manţelů občanem České republiky, můţe být vţdy zaloţena pravomoc českého soudu v těchto věcech, neboť podle důvodové zprávy je ţádoucí umoţnit českému občanu přístup k českým soudům v těchto věcech osobního stavu pro něho ţivotně důleţitých. S touto zásadou plně

27

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS souhlasíme. Zastáváme však názor, ţe je třeba zajistit náleţitou ochranu oprávněných zájmů českých občanů i z hlediska určení pouţitelného práva pro rozvod manţelství podle § 51 návrhu zákona. Reálně můţe dojít k situaci, kdy občan České republiky ţije v manţelství s cizím státním příslušníkem mimo území České republiky, přičemţ právo státu obvyklého bydliště manţelů, které je na základě § 51 odst. 1 návrhu zákona zásadně rozhodné pro osobní poměry manţelů a tím pádem i pro rozvod manţelství, rozvod manţelství neumoţňuje anebo pouze za velmi obtíţných podmínek. Příkladem můţe být manţelství, které uzavře občan České republiky s cizím státním příslušníkem s tím, ţe oba manţelé mají obvyklý pobyt v některé z arabských zemí. Občan České republiky se v takovém případě sice bude moci obrátit s návrhem na rozvod na český soud, jehoţ pravomoc bude zaloţena podle § 48 odst. 2 návrhu zákona, ale český soud nebude mít moţnost pouţít na rozvod manţelství české právo a manţelství rozvést, ačkoliv podle českého zákona by podmínky pro rozvod manţelství splněny byly. Občan České republiky ţijící v manţelství v cizině se přitom můţe nacházet v tak tíţivé či nevýhodné situaci, ţe nebude v jeho moţnostech, aby v souvislosti s podáním návrhu na rozvod přesídlil na území České republiky a splnil tak podmínku obvyklého pobytu v České republice po delší dobu ve smyslu navrhovaného znění § 51 odst. 2. Tato připomínka je zásadní. Neakceptováno. K § 55 Nad rámec dosavadní úpravy se navrhuje stanovit jestliţe je to v zájmu dítěte, pouţít právního řádu státu, v němţ měla matka dítěte obvyklý pobyt v době jeho početí. Argumentem má být předpoklad, ţe v tomto státě bude zpravidla dítě ţít, a je proto namístě pouţít práva tohoto státu, neboť má nejblíţe k budoucím skutečným ţivotním poměrům dítěte. Tuto premisu povaţujeme za nepřijatelnou a zcela nepochybně znerovnoprávňující otce vůči matce dítěte v případném sporu o otcovství. A to ačkoliv Důvodová zpráva tvrdí opak. Zvýše uvedeného důvodu doporučujeme vypustit 2. větu prvního odstavce § 55, neboť znění § 55 bez této věty dostatečně chrání zájmy dítěte, aniţ by neodůvodněně diskriminovalo jednoho z rodičů. Zásadní připomínka KUK

28

Konfederace umění a kultury

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS K § 55 odst. 1

Neakceptujeme. Nezjišťuje se, kde bylo dítě počato, ale kde byl obvyklý pobyt matky v době početí.

MO

„Určení a popření rodičovství se řídí právním řádem státu, jehoţ příslušnost nabylo dítě narozením. Jestliţe je to v zájmu dítěte, pouţije se právního řádu státu, v němţ měla matka dítěte obvyklý pobyt v době jeho početí.“ Doporučuji druhou větu vynechat. Obtíţně se bude zjišťovat, kde došlo k početí dítěte. Ustanovení v tomto znění můţe být jedním z rodičů také zneuţito v neprospěch dítěte. K § 56 odst. 1 Z navrhovaného ustanovení vyplývá, ţe pro uznání pravomocných cizích rozhodnutí ve věcech určení a popření rodičovství, jestliţe byl alespoň jeden z účastníků řízení státním občanem České republiky, se pouţije ustanovení § 52 (uznání cizích rozhodnutí v manţelských věcech Nejvyšším soudem České republiky). Podle navrhovaného ustanovení § 55 odst. 3 k platnosti určení a popření rodičovství postačí, stane-li se podle právního řádu státu, v němţ k určení nebo popření došlo (tj. např. otcovství bylo popřeno nikoliv před soudem, ale před správním orgánem – matričním úřadem). Podle našeho názoru bude nezbytné upravit, zda i taková rozhodnutí (potvrzení) podléhají uznání jiného správního orgánu, či zda postačí, budou-li mít náleţitosti veřejné listiny, tj. budou opatřeny náleţitým ověřením a úředním překladem do českého jazyka. V této souvislosti připomínáme, ţe např. v ustanovení § 64, podle něhoţ se pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech osvojení uznávají bez dalšího řízení, se uvádí, ţe to platí přiměřeně i pro osvojení v cizině, která se uskutečnila jinak neţ rozhodnutím. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.

MV

K § 60 – dle názoru MŠMT je třeba řešit v tomto ustanovení obdobně jako Neakceptováno. v rodinném právu úpravu práva neprovdané těhotné ţeny. Tuto připomínku považuje MŠMT za zásadní.

MŠMT

Neakceptováno. K ustanovení § 60 Poţadujeme zachovat současnou právní úpravu. Postrádáme zdůvodnění

Konfederace umění a kultury

29

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS návrhu změny, která dle našeho názoru opět nadbytečně zvýhodňuje postavení matky tentokrát v situaci, kdy se nejedná o práva nezletilého dítěte. Zásadní připomínka KUK Akceptováno. K § 64 a 82: Stanovení kolizních norem předchází stanovení úpravy hmotného práva soukromého. Je tudíţ navýsost nezbytné, aby navrhovaná úprava mezinárodního práva soukromého formálně i materiálně navazovala na příslušnou úpravu práva hmotného, především nový kodex civilního práva a zákon o podnikání na kapitálovém trhu (zákon č. 256/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tento poţadavek musí být bez výhrady dodrţován (např. v § 69 a násl. je třeba slova „registrované partnerství“ nahradit slovy „zapsané partnerství“, v § 82 slova „nehmotný statek“ slovem „nehmotná věc“ aj.), pokud se jedná o cenné papíry viz dále dílčí připomínky k jednotlivým ustanovením. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

MF

Akceptováno.

MV

Akceptováno. Bude vypuštěno

MO

K § 68 Poţadujeme ustanovení vypustit jako proklamativní. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. K § 68 Pro nadbytečnost doporučuji ustanovení § 68 zcela vypustit. Přednost, a tím i šetření „ustanovení mezinárodních smluv chránící zájmy dítěte“ vyplývá z Ústavy, není nutné ustanovení znovu opakovat.

Neakceptováno. Registrované partnerství má různou K § 69 odst. 2 Podle navrhovaného ustanovení se způsobilost k uzavření náplň v různých státech. Nelze pouţít obdobnou úpravu registrovaného partnerství řídí právem státu, v němţ se registrované jako u manţelství. partnerství uzavírá. V této souvislosti upozorňujeme, ţe podle navrhovaného ustanovení § 49 odst. 1 se způsobilost osoby uzavřít manţelství, jakoţ i podmínky jeho platnosti řídí právním řádem státu, jehoţ je tato osoba státním občanem.

30

MV

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS Podle ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, do partnerství nemohou vstoupit osoby navzájem příbuzné v linii přímé a sourozenci a dále do partnerství nemůţe vstoupit osoba, která - nedosáhla věku 18 let, - nemá způsobilost k právním úkonům, nebo - jiţ dříve uzavřela manţelství nebo která jiţ dříve vstoupila do partnerství anebo do obdobného svazku osob stejného pohlaví v zahraničí, a její manţelství nebo partnerství anebo obdobný svazek trvá. Uzavře-li státní občan České republiky registrované partnerství v cizině, uzavření tohoto partnerství, jsou-li splněny shora uvedené podmínky, je zapsáno do zvláštní matriky v Brně (§ 3 odst. 4 zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů), která vydá český doklad o registrovaném partnerství a splní oznamovací povinnost podle zvláštních zákonů. S ohledem na výše uvedené je třeba upravit způsobilost i formu uzavření registrovaného partnerství obdobně jako u uzavření manţelství v ustanovení § 49 odst. 1, 2 a 3. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. Připomínka k důvodové zprávě:

Akceptováno. V důvodové zprávě bude uveden důvod, proč nebyla vypracována RIA.

MV

Předkládaný návrh neobsahuje hodnocení dopadů právní regulace a není ani uveden důvod, proč není toto hodnocení vypracováno. O výjimku z provedení RIA předkladatel neţádal. I kdyţ návrh významně souvisí s předpisy evropského a mezinárodního práva, není těmito předpisy jednoznačně dáno řešení konkrétních ustanovení. Z uvedených důvodů navrhujeme, aby předkladatel provedl RIA podle platných směrnic, případně poţadujeme zdůvodnění jiného navrhovaného řešení této věci. Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní. K § 70: upozorňuji na skutečnost, ţe podle horních předpisů loţiska Neakceptováno. Pokud se jedná o soukromoprávní vyhrazených nerostů nejsou součástí pozemku. Rozhodování týkající se vztah, budou tyto vztahy řešit stejně soudy. loţisek nerostů je svěřeno do působnosti ministerstev a jiných správních

31

ČBÚ

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS úřadů (Ministerstvo průmyslu a obchodu, Český báňský úřad, obvodní báňské úřady atp.). Z tohoto důvodu poţaduji za slova „českým soudům“ vloţit slova „pokud zvláštní zákon nestanoví jinak“. Tato připomínka je zásadní. Akceptováno

K §76 a §77: Domníváme se, ţe stávající úprava pravomoci soudu ve věcech dědických, kterou návrh zákona bez jakékoliv změny přebírá, jiţ neodpovídá současným potřebám a úpravě mezinárodního práva soukromého obsaţené v některých nedávno přijatých zákonech některých evropských zemí (můţeme zmínit např. belgický zákon o mezinárodním právu soukromém – článek 78). §76 a 77 zní: „§ 76 (1) Pravomoc českých soudů k projednání dědictví je dána, měl-li zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České republice nebo vţdy výlučně také, jde-li o nemovitou věc, která je na území České republiky. (2) Neměl-li zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České republice, český soud projedná dědictví, které je v České republice, také tehdy, jestliţe stát, jehoţ orgán je pravomocný k projednání takového dědictví, ani nevydává dědictví k projednání českým soudům, ani nepřiznává jejich rozhodnutím právní účinky, anebo odmítne-li se cizí stát zabývat dědictvím, nebo nevyjádří-li se. (3) V ostatních případech se český soud omezí na potřebná opatření k zajištění majetku po zůstaviteli. (4) V případě uvedeném v odstavci 3 soud vydá účastníkům na jejich ţádost úřední potvrzení o tom, ţe projednání dědictví nenáleţí do pravomoci českých soudů; před jeho vydáním zpravidla provede předběţné šetření. Má-li být vydán majetek do ciziny, vyrozumí o tom tuzemské dědice a věřitele oznámením, které vyvěsí po dobu patnácti dnů na úřední desce

32

NK ČR

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS soudu; známým účastníkům se toto oznámení doručí. (5) Odstavce 3 a 4 se nepouţijí, má-li být majetek nepatrné hodnoty Bude doplněno: „nebo určité osobě ve shodě vydán vypraviteli pohřbu. s pouţitelným právem“ § 77 Jde-li však o majetek, který je v cizině, projedná český soud dědictví jen tehdy, jestliţe cizí stát vydává takový majetek k projednání českým soudům, nebo přiznává právní účinky rozhodnutím českých soudů v těchto věcech.“. Důvody: K §76: Odst. 1: K problematice státního občanství a obvyklého pobytu jako hraničních určovatelů odkazujeme na obecné připomínky. Navrhuje se, aby český soud byl obecně pravomocný tehdy, měl-li zůstavitel v České republice svůj obvyklý pobyt. Stejně tak bude výlučně pravomocný český soud, půjde-li o nemovitost na území České republiky. Odst. 2: Ustanovení tohoto odstavce je reakcí na postup těch států, které nevydávají dědictví k projednání českým soudům a ani nepřiznávají jejich rozhodnutím právní účinky. Půjde-li o dědictví na území České republiky a zůstavitel neměl obvyklý pobyt na jeho území, pravomoc českého soudu bude dána také tehdy, pokud cizí stát, jehoţ příslušný orgán je pravomocný k projednání dědictví, bude nečinný (odmítne-li se zabývat takovým dědictvím, anebo pokud se nevyjádří) a hrozilo by, ţe dědictví na území České republiky nebude projednáno. Smyslem ustanovení je zabránit, aby na českém území zůstalo bez projednání jmění patřící do dědictví, je-li jinak respektována pravomoc orgánu cizího státu k projednání dědictví. V případě, ţe se cizí stát nevyjádří, není třeba ani zkoumat, zda cizí stát přiznává rozhodnutím českých soudů právní účinky či nikoliv. Stát je totiţ oprávněn učinit všechny opatření, která znesnadňují moţnosti zneuţívání majetku zůstavitele a nastolí vztahy právní jistoty a zabrání případným finančním ztrátám státu při „péči“ o tento majetek. Odst. 3 aţ 5: V ostatních případech, tj. nepůjde-li o nemovitost na území České republiky, nebo nebude-li mít zůstavitel, který zanechal majetek

33

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS v České republice, v době svého úmrtí v České republice obvyklý pobyt a cizí stát vydává dědictví k projednání českým soudům, nebo přiznává jejich rozhodnutím právní účinky, anebo orgán cizího státu projeví ochotu se dědictvím zabývat, příslušný český soud se omezí toliko na neodkladná opatření k zajištění majetku. V takovém případě český soud, resp. notář z pověření soudu provede zpravidla předběţné šetření. Soud na ţádost účastníků vydá potvrzení o tom, ţe dědictví nenáleţí do pravomoci českých soudů. To však neplatí, půjde-li pouze o majetek nepatrné hodnoty (srov. §175h odst. 2. občanského soudního řádu). Jeví se neekonomické a neefektivní, aby v případě, ţe zůstavitel zanechal toliko majetek nepatrné hodnoty, tj. majetek v hodnotě cca. 10 aţ 15 tisíc korun českých, takový majetek musel být vţdy vydáván do zahraničí. Jde v podstatě o úhradu, alespoň částečnou, nákladů, které vynaloţil vypravitel pohřbu v České republice na zajištění pohřbu zůstavitele. Rozhodnutí podle současně platného §175h odst. 2. občanského soudního řádu není rozhodnutím o dědictví, nýbrţ jde o zvláštní rozhodnutí, o zvláštní způsob nabytí majetku na základě rozhodnutí státu, tedy nikoliv děděním. V ustanovení §175h odst. 2. občanského soudního řádu se stanoví, ţe soud „můţe“, nikoliv „musí“ majetek nepatrné hodnoty vydat. Soud tedy můţe podle okolností konkrétního případu zvolit, zda majetek nepatrné hodnoty vydá nebo nevydá vypraviteli pohřbu. Pravomoc českého soudu bude však zaloţena pouze tehdy, bude-li v České republice pro dědické řízení podle procesních předpisů místně příslušný soud (srov. §7 odst. 1.). Pokud k vypravení pohřbu nedojde v České republice, bude postupováno podle odst. 3 a 4. Akceptováno. Bude zvolena varianta II. K §78: Zásadní připomínka spočívá v tom, ţe ať bude přijata Varianta I, nebo Varianta II, je nadále nepřijatelné, aby se právní poměry dědické řídily hraničním určovatelem lex patriae. Obvyklý pobyt zůstavitele v době smrti se jeví jako nejvhodnější. Navrhujeme do obou variant výslovně doplnit, ţe právní poměry dědické se řídí takto stanoveným právem, pokud z ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného, tj. pokud pořizovatel nestanoví v závěti, nebo účastníci dědické smlouvy nezvolí, jiné pouţitelné právo (§79 odst. 4). §78 včetně nadpisu variantně zní:

34

NK ČR

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS

Použitelné právo Varianta I „§78 Právní poměry dědické ohledně nemovité věci se řídí právním řádem státu, na jehoţ území je nemovitá věc, ohledně ostatního majetku právním řádem státu, na jehoţ území měl zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt, pokud z ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného.“. Varianta II „§78 Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, na jehoţ území měl zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt, pokud z ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného.“. Důvody: K problematice státního občanství a obvyklého pobytu jako hraničních určovatelů odkazujeme na obecné připomínky. K Variantě I: Tato varianta vychází z rozštěpeného dědického statutu. Koneckonců z tohoto rozštěpeného dědického statutu vycházejí téţ některé právní řády evropských států (např. Belgie, Francie, Lucemburska, Velká Británie a Irska) a řada dvoustranných smluv o právní pomoci, kterými je Česká republika vázána. K Variantě II: Přebírá se současně platná právní úprava. Je otázkou, zdali by se při pouţití rozštěpeného dědického statutu neoslabila pozice českých občanů a nedošlo by tak k tříštění a nepřehlednosti dědického řízení. Z tohoto pohledu se jeví vhodnější vycházet z dosavadní právní úpravy a předpokladu materiální reciprocity. Z jednotného dědického statutu vychází i navrhované Nařízení Rady (ES) o pouţitelném právu, o pravomoci, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech dědictví a závětí. Pokud bude dána pravomoc českého soudu, např. měl-li zůstavitel v České republice svůj obvyklý pobyt, a hraničním určovatelem, kterým se budou řídit právní poměry dědické, bude také obvyklý pobyt zůstavitele v době jeho smrti, dojde ke sjednocení pouţitelného práva s právem místa projednání dědictví. Český orgán bude tedy postupovat podle svého práva,

35

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS podle legis fori. Takto dosažená shoda představuje nespornou výhodu, zejména v oblasti dědického práva, které se vyznačuje (oproti jiným právním odvětvím) velmi výraznou provázaností mezi hmotným a procesním právem. Dosavadní úprava, kdy se v některých případech uţije cizí hmotné právo (řídí-li se právní poměry dědické cizím právem), a český soud je povinen uţít české procesní předpisy (srov. dosavadní ust. §48 zákona č. 97/1963 Sb., nebo §9 odst. 1 návrhu zákona), vede k velmi těţko řešitelným situacím, kdy určitému zahraničnímu hmotněprávnímu institutu neodpovídá česká procesní úprava, a naopak. Navrhovaná shoda mezi forum a lex uvedený citelný nedostatek odstraňuje. K § 78 – z důvodu zájmu na zachování jednotné formy přechodu vlastnictví (zejména u vlastnických práv zapisovaných do katastru nemovitostí) preferujeme variantu I.

Neakceptováno. Bude zvolena varianta II

MŠMT

K § 78

Akceptováno. Bude přijata varianta II.

MO NBÚ Konfederace umění a kultury

Doporučuji přijmout variantu II, která přejímá stávající právní úpravu. Právní úprava aplikace jediného právního řádu bude v praxi jednodušší, coţ bude znamenat i urychlení dědického řízení. Akceptováno. Bude přijata varianta II. K § 78 : Požadujeme zvolit VARIANTU II. Odůvodnění: VARIANTA I vychází z rozštěpeného dědického statutu, kdy právní poměry dědické ohledně nemovité věci se řídí právním řádem státu, na jehož území je nemovitá věc, ohledně ostatního majetku právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti. VARIANTA II vychází z jednotného dědického statutu, kdy právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti.

36

ČMKOS

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS Vhodnější je VARIANTA II, jednotný dědický statut je také upraven v ustanovení § 17 dosavadního zákona a není důvod pro nahrazení jednotného dědického statutu rozštěpeným dědickým statutem, na základě kterého by se právní poměry dědické řídily různými právními řády. V důvodové zprávě se uvádí, že v mezinárodních smlouvách s některými státy je zakotven rozštěpený dědický statut, ale že zásada jednotného dědického statutu odpovídá tendencím v jiných úpravách. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní. K §79 odst. 4:

Akceptováno

Navrhujeme pozměnit, jaké pouţitelné právo můţe zůstavitel stanovit. Současně navrhujeme slovo „rozhodného“ zaměnit za slovo „pouţitelného“, které je uvedeno jiţ v nadpisu. Odstavec 4 zní: „(4) Pořizovatel můţe v závěti stanovit, ţe se namísto jinak pouţitelného práva budou právní poměry dědické, a to i pro nemovité dědictví, řídit právním řádem státu, jehoţ příslušníkem byl pořizovatel v době pořízení závěti, nebo právním řádem státu, jehoţ příslušníkem bude pořizovatel v době své smrti, anebo právním řádem státu, na jehoţ území měl zůstavitel v době pořízení závěti obvyklý pobyt. Důvody: Professio iuris, volba pouţitelného práva zůstavitelem v dědických věcech je upravena v několika evropských zákonech o mezinárodním právu soukromém (např. belgický zákon o mezinárodním právu soukromém (článek 78), italský zákon (článek 46) anebo švýcarský zákon (článek 90)). I v navrhovaném Nařízení Rady (ES) o pouţitelném právu, o pravomoci, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech dědictví a závětí, se navrhuje upravit moţnost zvolit si pouţitelné právo, kterým se budou řídit právní poměry dědické. Právě z tohoto návrhu (článek 3.2. odst. 1) byla převzata navrhovaná úprava. Volba práva umoţní, aby pořizovatel

37

NK ČR

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS mohl zvolit právo takového státu, který má k jeho osobě a k jeho majetku určitý vztah. Akceptováno. Bude doplněno ustanovení o RIA. K důvodové zprávě

MO

Návrh zákona neobsahuje závěrečnou zprávu hodnocení dopadů právní regulace ani ustanovení o tom, ţe se závěrečná zpráva o hodnocení dopadů právní regulace k tomuto zákonu nevypracovává. Doporučuji proto v tomto smyslu dopracovat důvodovou zprávu. Legislativně technická poznámka

MO

V poznámkách pod čarou doporučuji odkazovat vţdy na jiţ pouţitou poznámku pod čarou a nezavádět další poznámky. Akceptováno. Kategoricky nesouhlasíme s konceptem určovat, zda je listina či zápis Ţádáme o formulaci s přihlednutím k pripominkam do evidence cenným papírem. Klíčové tu je, „zda byl cenný papír platně vydán CNB a zda obsahuje práva s ním spojená takovým způsobem, ţe je po jeho vydání nelze bez něj uplatnit“. Tomu odpovídá i koncepce zvolená v návrhu občanského zákoníku, který v § 439 stanoví, co obsahuje cenný papír, a řeší, kdy je cenný papír platně vydán. Není znám jediný případ zahraniční právní úpravy, vyjma švýcarské, která by určovala, co je cenný papír. Ustanovení má tedy na místo toho, zda jde o cenný papír čili nic, upravovat, zda tento byl platně vydán, popř. zda obsahuje práva spojená s ním takovým způsobem, ţe je po vydání cenného papíru nelze bez něj uplatnit. Není zřejmé, co rozumí předkladatel „povahou či druhem listiny“. Máli pojem „druh“ zahrnovat rozmanité kategorie cenných papírů, jako akcie, dluhopisy, směnky aj, a pojem „povaha“ potom obsáhnout další rozlišovací kritéria cenných papírů, zejména podobu a formu, je nezbytné toto v důvodové zprávě vyjasnit. Zamýšlel-li zpracovatel dát jim význam jiný, je zapotřebí to vysvětlit rovněţ. K § 84

Slovní spojení „listina nebo její nahrazení zaknihováním, registrací nebo podobnou evidencí“ budí značné rozpaky. Předně se domníváme, ţe stanovit „listina nebo její nahrazení evidencí“ plně postačí, je navíc sporné, zda

38

MF

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS je zaknihování evidencí. Dále není vůbec jasné, jaký je vztah navrhované úpravy k imobilizovaným cenných papírům; na tyto se mají vztáhnout ustanovení týkající se listinných nebo zaknihovaných cenných papírů? Jedná se otázky prvořadého významu pro praxi, které nelze přejít obavou z nesprávné formulace. Ideová provázanost katalogu ustanovení § 84 je slabá. Upravit zákonem jediné kolizní kritérium pro zaknihované cenné papíry povaţujeme za nedostatečné. Na to konto chybí návaznost za Haagskou úmluvu, Úmluvu UNIDROIT a nařízení ES Řím I. Naprostým minimem je rozšíření písmene a) také na zaknihované cenné papíry. (Jsme si vědomi tohoto, ţe jde o sloţitou problematiku a jsme připraveni poskytnout předkladateli součinnost s návrhem legislativního vyjádření.) K relativizujícímu dovětku „pokud zákon nestanoví něco jiného“ poţadujeme vysvětlit, který zákon a ve kterých případech má stanovit jinak. Tuto připomínku považujeme za zásadní Akceptováno. K § 85 odst. 1 Opět není zřejmé, z jakého zákona by mělo vyplývat něco jiného. Ţádáme o formulaci s přihlédnutím k připomínkám Nerozumíme, proč je ţádoucí zvolené kolizní kritérium takto relativizovat. ČNB. Ustanovení je zcela nevhodné pro zaknihovaný cenný papír. U zaknihovaného cenného papíru je toto místo neurčitelné - obdobně jako lze stěţí určit místo, kde jsou peněţní prostředky vedené na bankovním účtě. Doporučujeme přidrţet se kolizního kritéria v § 84 písm. f). Konečně z úpravy neplývá, jaké právo k cennému papíru má být předmětem převodu. Soudíme, ţe zřejmě má jít pouze o právo věcné. Právo související s cenným papírem potom upravuje odstavec 3? Poţadujeme toto zpřesnit. Tuto připomínku považujeme za zásadní. K § 85 odst. 2 Není zřejmé, z jakého zákona by mělo vyplývat něco jiného. Ustanovení nezajišťuje, zda se nabyvatel cenného papíru vůbec dozví o tom, ţe byl cenný papír zastaven. Rozhodné právo by mělo odpovídat právu státu, jímţ se řídí převod věcného práva (odstavec 1). Nevidíme rozumný důvod, proč se od této koncepce odchylovat.

39

MF

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS V případě zaknihovaného cenného papíru by se mělo jednat o právo státu, v němţ je vedena evidence. Tuto připomínku považujeme za zásadní. K § 85 odst. 3 Idea kolizní normy v odstavci 3 je v podstatě správná, není ovšem šťastně legislativně vyjádřená. Navíc její stylistické vyjádření neodpovídá pravidlům jazyka českého (kupř. nakládání s cennými papíry). Dále nám není zřejmé, proč předkladatel tak úzkostlivě rozlišuje mezi evidencí, účtem a registrem (objevuje se i v odstavci 5). Poţadujeme toto odstranit. Odstavec 3 by měl znít asi takto: „(3) Nakládání s cenným papírem na hromadném účtu, který byl s účinkem zaloţení práva nahrazen evidencí, se řídí právem státu, v němţ je vedena evidence, ve které se ve prospěch příjemce z takového jednání provádí zápis zákládající právní účinky, nebo ve kterém je hlavní sídlo osoby, která vystaví příjemci z takového jednání potvrzení zakládající právo.“. Tuto připomínku považujeme za zásadní. K § 85 odst. 5 Termín „finanční nástroj“ není obecnou definicí českého právního řádu (na rozdíl od pojmu „investiční nástroj“), nýbrţ legislativní zkratkou, a to uţívanou pro své účely vícero právními předpisy [srv. zejména § 323a odst. 2 písm. c) obch. zákoníku a § 124 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu]. Poţadujeme rovnou hovořit o „investičním nástroji“ a o „pohledávce a právu související s investičním nástrojem“ [§ 323a odst. 2 písm. c) obch. zákoníku]. Uvedená výhrada platí pro „finanční kolaterál“ mutatis mutandis. Finanční zajištění je jiţ pojmovým znakem finančního kolaterálu. Konstrukce „finanční kolaterál pro finanční zajištění“ je proto nesmyslná. Odstavec 5 by měl znít: „(5) Je-li jako finanční zajištění poskytnut investiční nástroj nebo pohledávka či právo související s investiční nástrojem, k nimţ se vlastnické nebo jiné věcné právo dokládá zápisem do evidence, řídí se právním řádem státu, v němţ je vedena tato evidence,

40

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS a) b)

c) d)

právní povaha a věcně právní účinky předmětu tohoto finančního zajištění, podmínky vyţadované pro vznik finančního zajištění, pro poskytnutí takového předmětu finančního zajištění, jakoţ i další podmínky toho, aby finanční zajištění nabylo účinků vůči třetím osobám, pořadí vlastnických nebo jiných věcných práv k předmětu finančního zajištění, a podmínky nabytí od osoby, která není vlastníkem v dobré víře, podmínky a způsob uspokojení z předmětu finančního zajištění, nastane-li rozhodná skutečnost.“.

Není nám zřejmé, proč se zde vylučuje i odkaz i zpětný odkaz, zatímco v odstavci 4 je vyloučena jen volba jiného práva. Jaký je důvod této diferenciace? Poţadujeme toto sjednotit. Tuto připomínku považujeme za zásadní. K § 85 odst. 6 Odstavec 6 poţadujeme v návaznosti na námi navrhovanou úpravu textu odstavce 6 vypustit, neboť se tím stane jeho existence nadbytečnou. I tak nám nebyly zřejmé důvody zvláštního vymezení účtu pro účely odstavce 5. Tuto připomínku považujeme za zásadní. K § 85 odst. 7 Otázka rozhodného práva v případě nabídky převzetí není takto jednoznačně a paušálně řešitelná. Při přípravě návrhu zákona o nabídkách převzetí jí byla věnována zvláštní pozornost. a zákon č. 104/2008 Sb. upravuje situace, kdy se pouţije české právo ve 3 paragrafech! Tato ustanovení není moţno zpresovat do jediného ustanovení a šmahem tak odmítnout nuance fenoménu nabídek převzetí. Poţadujeme, aby ustanovení upravilo ta kolizní ustanovení obsaţená v § 5 aţ 7 zákona o nabídkách převzetí. Slova „dozorčím úřadem český orgán“ poţadujeme nahradit slovy „český orgán dohledu“. Tuto připomínku považujeme za zásadní. K § 89 – namísto pojmu „nejúţeji souvisí“ by bylo vhodnější definovat Neakceptováno sestupně kriteria, podle kterých se dá případně zvolit rozhodné právo. Obdobně je třeba postupovat v § 104.

41

MŠMT

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS Tuto připomínku považuje MŠMT za zásadní. MPSV K § 90 a § 91- Pracovní právo Navrhované znění je, s ohledem na platnou právní úpravu danou § 90 odst. 3 se vypustí. pracovněprávními předpisy, neurčitý a nesrozumitelný. Důvodová zpráva k návrhu obsahuje jen obecné konstatování, aniţ by návrh této úpravy byl blíţe vysvětlen a zdůvodněn. Podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších § 91 se vypustí předpisů, jsou základními pracovněprávními vztahy pracovní poměr (vzniklý na základě pracovní smlouvy nebo jmenování) a právní vztahy zaloţené dohodami mimo pracovní poměr. Proto navrhujeme, aby v souladu s § 3 citovaného zákona byla v navrhovaném znění § 90 odst. 3 slova „pracovních smluv“ nahrazena slovy „pracovněprávních vztahů“ a v navrhovaném znění § 91 slova „pro pracovní smlouvy“ nahrazena slovy „pro pracovněprávní vztahy“. V této souvislosti upozorňujeme, ţe ustanovení § 25 návrhu zákona o mezinárodním právu soukromém pojem „pracovněprávní vztahy“ uvádí. Zároveň upozorňujeme, ţe platná právní úprava, tj. § 16 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, která rovněţ není přesná, způsobuje výkladové nejasnosti, jeţ navrhovaná nová právní úprava neřeší. Tato připomínka je zásadní. Neakceptováno K § 91: Požadujeme doplnit, jak se určí rozhodné právo pro pracovní smlouvy v případě státních příslušníků států, které nejsou členy Evropské unie. Odůvodnění: Ustanovení § 91 odkazuje ohledně určení rozhodného práva pro pracovní smlouvy na nařízení „Řím I“, ale není jasné, jak se určí rozhodné právo pro pracovní smlouvy v případě státních příslušníků států, které nejsou členy Evropské unie. V tomto smyslu také požadujeme doplnit důvodovou zprávu. Tuto připomínku považuje ČMKOS za zásadní.

42

ČMKOS

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS K začlenění zahraniční mediace V souvislosti s přípravou nového zákona o mediaci v netrestních věcech se pracovní skupina Ministerstva spravedlnosti, ve které se účastní rovněţ zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí a Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, zabývala otázkou právní úpravy zahraniční mediace. Pracovní skupina dospěla k dohodě, ţe není vhodné začleňovat úpravu zahraniční mediace do zákona o mediaci v netrestních věcech a ţe by tato úprava měla být obsaţena v rámci zákona o mezinárodním právu soukromém. Pro úplnost uvádíme, ţe k tomuto závěru dospěla pracovní skupina Ministerstva spravedlnosti na svém jednání dne 26. května 2008. Navrhujeme proto, aby v souladu s výstupy z jednání pracovní skupiny k přípravě zákona o mediaci v netrestních věcech byly podmínky zahraniční mediace začleněny do ustanovení nového zákona o mezinárodním právu soukromém. Tato připomínka je zásadní.

MPSV

K §§ 119 až 124 Vzhledem k tomu, ţe tato ustanovení jsou jiţ obsaţena v §§ 36 aţ 40 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“), navrhujeme je vypustit. Z návrhu neplyne, zda budou tato ustanovení ZRŘ zrušena či ponechána. Současná ustanovení §§ 36 aţ 40 jsou úzce spjata s obecnou problematikou rozhodčího řízení, a proto doporučujeme jejich zachování ve stávající právní úpravě. Vypuštěním § 4 odst. 2 o způsobilosti cizince být rozhodcem by se narušila systematika ZRŘ a vypadlo by ustanovení, které se pouţívá i v rámci tuzemského rozhodčího řízení. Evropské předpisy (tj. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 (Řím II), nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (Brusel I) ) navíc nevyţadují v rámci harmonizace zařazení této problematiky do zákona, neboť se na ni nevztahují. Tato připomínka je zásadní. Neakceptováno. K § 123 písm. c) Upozorňujeme, ţe vady, kvůli nimţ můţe být zrušen rozhodčí nález

NBÚ

43

NBÚ

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS soudem a zastaven nařízený výkon rozhodnutí, jsou v obsaţeny v jiném zákoně, resp. v § 31 ZRŘ. Ustanovení by mohlo v praxi způsobovat problémy s hledáním zákona, v němţ jsou vady uvedeny. Navrhujeme zařadit odkaz na ZRŘ. Tato připomínka je zásadní. Nepatří sem, bude řešeno v doprovodném zákonu. K derogačním ustanovením V návrhu zákona chybí derogační ustanovení, které by zrušovalo některá ustanovení zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů a zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového, pokud ovšem budou v případě ZRŘ opravdu vypuštěny, coţ z návrhu jasně nevyplývá. Tato připomínka je zásadní.

NBÚ

Akceptováno. Ustanovení § 127 bude vypuštěno. K § 127 a straně 5 důvodové zprávy: I přes snahu ospravedlnit navrhovaný § 127 v důvodové zprávě není zřejmé jeho pouţití. Povaţujeme uvedený paragraf za nekoncepční, protoţe předjímá, ţe veškerá další kolizní ustanovení budou upravována zvláštními zákony, ač mohou být vhodná k úpravě i přímo prostřednictvím ZMPS. Navíc, vzhledem k tomu, ţe ZMPS v navrhované podobě jiţ některá ustanovení speciálních směrnic transponuje (např. § 85 odst. 4 vůči čl. 9 odst. 2 směrnice 98/26/ES) způsobí takový postup další nejednotu úpravy kolizního práva. V úvahu připadá buď veškeré zvláštní instrumenty upravovat zvláštními zákony, anebo zvláštní instrumenty provést do jednoho zákona, kterým je ZMPS.

OKOM

Tato připomínka je zásadní. Akceptováno. K § 127: Je-li záměrem předkladatele vydat zvláštní zákon upravující mezinárodní právo soukromé jako zákon výlučný pro úpravu kolizních norem (přirozeně s výhradou těch, které upravují mezinárodní smlouvy či přímo pouţitelný předpis ES), potom je třeba tuto osnovu bez zbytku naplnit. V této souvislosti je nejasný úmysl předkladatele vyjádřený v § 127. Vţdyť samotný návrh zákona uvádí ustanovení, která jsou odrazem komunitárního práva nebo

44

MF

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS s nim úzce souvisejí (zejm. § 84). Ustanovení § 127 je i tak redundantní, neboť skutečnost, ţe jiný zákon určitou problematiku upraví vůbec či jinak, není třeba vyjadřovat. Pokud předkládaný zákon nemá mít charakter výlučnosti, potom preferujeme ponechat zvláštní úpravu kolizních norem týkající se finančního trhu (směnky, šeky a nabídky převzetí) v jednotlivých sektorových zákonem tak, jak je tomu dosud. Tuto připomínku považujeme za zásadní.

45

ZÁSADNÍ PŘIPOMÍNKY - ZMPS

Recommend Documents