Zápis ze setkání studentské obce PF UP 16.2.2015 Setkání studentské obce proběhlo 16.2.2015 na půdě Právnické fakulty Univerzity Palackého. Bylo svoláno akademickými senátory reprezentujícími studenty v univerzitní politice. Následující body jsou pouze shrnutím proběhnuvší diskuze. Nejsou vyjádřením jednotlivých studentů, ale spíše výstupem z diskuze jako celku. Studenti, kteří se této debaty účastnili, jsou těmi prvními, na kterých se “testoval” nový studijní program a vzhledem k tomu, že hlavním cílem a posláním univerzity je předávat jim znalosti, je také na nich, aby oni sami mohli zhodnotit, jak se tento proces podařil.
1. Pravidla pro přezkum hodnocení studijního výsledku vydaná vedoucím Katedry soukromého práva Pravidla vydaná prof. Telcem dne 13.1.2015 do jisté míry řeší problémy s přezkumným řízením, které nastaly v minulosti, ale možná přinášejí více problémů, než kolik jich vyřeší. Zarazil nás zejména článek II odst. 2, který zní: “Žádost se podává ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne, v němž bylo studentům umožněno nahlédnout do prací. Tento termín stanovuje koordinátor předmětu tak, aby se konal nejpozději do 7 pracovních dnů ode dne zveřejnění výsledků prací z daného termínu.” Nastavení takto krátkých a navíc ještě objektivních lhůt (ne od doby, kdy se sám student seznámí s hodnocením své práce, ale od doby, kdy byla deklarována možnost jít na konzultaci) není vhodné. Přesto si velice ceníme druhé věty, která zakotvuje povinnost umožnit nahlédnout studentům do prací do 7 pracovních dnů od zveřejnění výsledků, což v minulosti také přinášelo problémy. Stanovovat objektivní lhůtu od umožnění nahlédnout do prací je problematické zejména kvůli praxi na katedře soukromého práva, kdy jsou tyto konzultace vypisovány často v čase dalšího termínu zkoušky. Stanovit pouze jeden termín pro nahlédnutí do práce bude tím pádem pro mnoho studentů, kteří se v té době budou muset účastnit jiné zkoušky (třeba i z jiného předmětu), likvidační. Napsat žádost o přezkum bez znalosti chyb, které jsou jim v jejich práci vyčítány, prakticky nemá šanci na úspěch. Navíc jsme byli účastni několika situací, kdy nahlédnout nemohli všichni studenti, ale kvůli nutnosti odchodu pedagoga byli ostatní posláni domů. Žádáme tedy pana prof. Telce, aby přehodnotil tento bod pravidel pro přezkum a zvážil jiné možné řešení. Obecně nám nějaký rámec pro přezkum vyhovuje, protože to zabrání zbytečným zmatkům. Stanovit určitý procesní postup je přitom vhodné vzhledem k pouhým obecným proklamacím ve Studijním a zkušebním řádu UP. Doporučili bychom ještě přímo zakotvit právo studentů do práce nahlédnout. Opakovaně se stalo, že byl vypsaný termín nahlédnutí do prací, ale do svého testu nestihli nahlédnout všichni studenti a pedagog pak prostě jen řekl, že už nemá čas a musí jít jinam, přestože na chodbě na nahlédnutí čekali studenti třeba i hodinu a půl.
2. Náročnost zkoušek během studia Dlouhá diskuze se vedla nad náročností některých předmětů studia. Po dlouhé diskuzi jsme dospěli k relativní shodě, že samotná náročnost zkoušek nám nevadí. Díky tomu se naše fakulta dostala tam, kde momentálně je, a začíná předhánět ostatní právnické fakulty v České republice. Náročnost zkoušek ovšem z našeho pohledu podmiňuje pár věcí. Zaprvé je nutné, aby byly k dispozici materiály, ze kterých je možné se na tuto náročnou problematiku naučit, a aby daná problematika byla řádně odpřednášena. Zadruhé je potřeba, aby zkouška nebyla nadměrně formalistická a při hodnocení se nebazírovalo na vcelku bezvýznamných detailech.
Ad 1) Studijní materiály, řádné odpřednášení a odseminarizování V době, kdy jsme skládali mnoho předmětů v souvislosti s rekodifikací nového občanského zákoníku, nebyly k dispozici žádné učebnice, žádné studijní materiály, ze kterých by bylo možné se novou (podstatně změněnou) látku učit. Jediným zdrojem znalostí v té době byly (i podle vyjádření mnoha učitelů nynější Katedry soukromého práva) přednášky a semináře. Často se také v souvislosti s rekodifikací stávalo, že různí vyučující vykládali jednotlivá ustanovení zcela odlišně. Když nejsou k dispozici učebnice, tak se s tím holt nedá nic dělat, to jsme schopní pochopit. Problémem ovšem je, když ani na seminářích není určitá problematika vysvětlená dostatečně. Chápeme, že na vysoké škole se očekává jistá míra samostudia. Ovšem toto padá v případě, když materiály pro samostudium nejsou dostupné. Poté v okamžiku, kdy na určitá témata mají semináře doktorandi, kteří jsou často “jen pár hodin před studenty”, kdy některá témata nejsou vysvětlena způsobem, kterým by se dala pochopit (např. přednášky a semináře na insolvenční právo), nebo kdy je klíčová součást zkoušky (odvolání pro předmět Civilní právo procesní 2) probrána v rámci jediného semináře, jsme v situaci, kdy už není chyba pouze na straně studentů. Opakovaně na našem setkání zaznělo, že za svou přípravu jsou odpovědní studenti a je jejich chybou, pokud na dané zkoušce neuspějí. Zároveň ale tato chyba může často být i na straně pedagoga, protože nepostačující znalosti studenta mohly být způsobeny právě i špatně zvládnutými přednáškami a semináři v průběhu semestru.
Ad 2) Nadměrný formalismus při zkoušení Napsat bezchybnou žalobu a odvolání je skvělé. Určitě je to něco, co by si měl student právnické fakulty z dob svého studia odnést. Vadí nám ale formalismus a nesmyslné bazírování na nedůležitých detailech. Nebráníme se zde argumentem, že v praxi by to prošlo, protože cílem právnické fakulty určitě není naučit nás psát odvolání, aby jen tak tak prošlo, ale aby bylo formálně správně. Proto chápeme, že je zde zahrnuto i hmotněprávní posouzení a všechny různé další náležitosti, které obvykle u těchto podání k soudu nejsou. Pokud ale k neúspěchu u zkoušky vede nenapsané datum, chybějící podpis žalujícího pod žalobou, neoznačení výroků petitu římskými čísly, nenapsaná čárka před “do 3 dnů od právní moci rozsudku”, napsání “žalobce je povinen žalobci …” anebo “žalovaný je povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce”, apod., je to pouze bazírování na maličkostech, které každý rozumný člověk pochopí, jak byly myšleny. Zkouška z civilního procesu trvá třeba 4-5 hodin. Za tu dobu musí student napsat 3 části testu. Situace, kdy je pak kvůli výše zmíněným drobnostem, které jsou poté způsobeny prostě už jen únavou z několika hodinového soustředění bez nějaké delší pauzy, odmítnuto jinak zcela správně napsané podání, není odpovídající. Není účelem zkoušky zjistit, jestli student správně do hloubky pochopil danou problematiku? Opravdu některá z výše zmíněných chyb vypovídá něco o nepochopení? Není to prostě jen drobná chyba po 4 hodinách soustředění? Už ve starém lidovém rčení se říká, že psaný text se nemůže bránit. A slovíčkařit ohledně jednoho, nad vší pochybnost jinak myšleného slova (např. “žalobce je povinen žalobci”), není dle našeho názoru namístě. Na naší fakultě byl zvolen klauzurní typ zkoušení, což je určitě obrovsky přínosné, protože tím je zkoušeno právě pochopení problematiky. Napsání podání v rámci zkoušení Civilního procesu jde v případě přísného formalismu proti tendenci pochopení problematiky a propaguje memorování přesných náležitostí. Navíc ještě ve spojení s předchozím bodem, kdy odvolání nebylo minulý rok na
seminářích věnováno moc času, a nebyla žádná zaručená vypracovaná odvolání, ze kterých by bylo možné se učit, ale studenti byli odkázáni, ať se podívají na vypracovaná podání na internetu (což opravdu není vhodné zejména kvůli výše řečenému - píšeme, aby to bylo teoreticky správně, ne jak to dělá praxe), to vytváří úplně zbytečné pnutí.
3. Problematika povinně-volitelných předmětů Tento bod je už tak trochu evergreen, proto jako výstup z naší diskuze pouze zběžně: Když se mluví o zvýšení počtu “béčkových” předmětů, dostane se nám vysvětlení, že zde máme dva základní problémy, kvůli kterým není možné mít více předmětů. Zaprvé je to nedostatek místa na naší fakultě, zadruhé pak to, že na konci zkouškového nejsou zaplněny všechny povinně-volitelné předměty (a tedy studenti by je mohli mít a kdyby potřebovali kredity, tak by si je skutečně zapsali). Co se týče prvního bodu, bylo na naší schůzi namítáno, že často jsou využívány velké učebny (jako LBMS1 a LB-MS2) pro rozvrhové akce, na kterých je 15 lidí. Zvlášť v případě, když je tento povinněvolitelný předmět přednáškového typu, nevidíme důvod, proč nenavýšit kapacitu tohoto předmětu více. Chápeme, že některé předměty jsou debatní a takové pochopitelně nemohou mít vyšší kapacitu, ale zároveň by měly být umisťovány do menších učeben. Trošku bokem k tomuto bodu - stejná situace se týká přednášek z Trestního práva 1 a 3, které pravidelně probíhají v Malém sálu, kam se má “nacpat” 300 lidí, kteří mají tento předmět zapsaný. Tyto přednášky přitom mají stabilně relativně vysokou účast. A zároveň hned vedle v Aule probíhá přednáška z Teorie práva, na kterou stabilně chodí 15-20 lidí. Zpět k povinně-volitelným předmětům. Proto prosíme, aby byla více reflektována skutečná kapacita učeben a aby v momentu, kdy sem kvůli přednáškám jezdí odborníci z celé republiky, tak aby sem nejeli kvůli 15 lidem a aby byla kapacita předmětu odpovídající, pokud to jenom možnosti učebny dovolí. K nevyužitým kapacitám předmětu - je skutečně pravda, že některé předměty nejsou kapacitně zcela naplněny. Na jednu stranu jsou to ale předměty vyučované v cizím jazyce (a jak jistě chápete, každý neovládá němčinu či francouzštinu), na druhé straně to jsou očividně předměty tak neatraktivní (nejen časovým umístěním v rozvrhu, ale i svým obsahem), že o ně holt nikdo nemá zájem. Tato druhá možnost je dle našeho názoru minimální a spíše se jedná o předměty vyučované v cizím jazyce. Je podle nás smutné, že se občas stává, že se těsně před koncem předzápisu uvolňují místa předmětů a poté si je už není možné zapsat ani přes STAG, ani přes studijní oddělení (několik studentů potvrdilo, že studijní oddělení odmítá zapisovat na předměty, i když jsou zde volná místa a je to se svolením vyučujícího). Chápeme, že to zatěžuje studijní oddělení, ale dokud se nezvolí lepší technické řešení, zbytečně zde plýtváme kapacitou na předměty, které by si mnoho studentů zapsalo nejen kvůli kreditům, ale i kvůli svému zájmu. Když jsme u toho systému zápisu - navrhujeme přijetí modelu, který funguje na Masarykově univerzitě a na mnoha univerzitách v západních zemích, kdy pro zápis je udělán pořadník a z tohoto pořadníku se poté automaticky dopisují studenti, pokud se uvolní místo po někom, kdo se odepsal. Tím se zaprvé eliminuje kupčení s “béčkovými” předměty, zadruhé se tím vyřeší tento problém. Také bychom chtěli pochválit vedení i pedagogy, že se zvyšuje počet předmětů, do kterých je konáno výběrové řízení. Tímto je totiž umožněno získat kredity i mnoha studentům, kteří nemají při zapisování předmětů rychlou ruku, ale mají skutečný zájem o daný předmět. Také bychom chtěli podpořit praktiky učitelů, kteří v rozumné míře na základě svého uvážení a po projeveném zájmu studentů (třeba i formou motivačního dopisu či eseje) umožňují navštěvovat své hodiny a poté jim daný předmět i
nechají zapsat do STAGu. Toto nám připadá vhodné a žádáme vedení, aby učitelům v tomto nebyly “házeny klacky pod nohy” neochotou studijního toto zapisovat. Chápeme, že e-maily studentů zatěžují pedagogy, ale pokud už i oni sami souhlasí s navýšením kapacity předmětu, není vhodné jim v tom bránit. Nemyslíme, že by studijní oddělení mělo až tak moc zasahovat do možnosti pedagogů řídit si své hodiny podle svého. Pokud se někdo zapisuje třeba až v druhý týden semestru, je to jen jeho problém a jeho odpovědnost, aby zvládnul podmínky zakončení předmětu, když už vyčerpal za tuto dobu 1-2 povolené absence. Snad už jen na závěr tohoto bodu - několikrát se ozvala námitka (i v následných diskuzích), že kredity jsou často jedinou motivací si povinně-volitelné předměty zapisovat. Jejich kvalita často nebývá nijak valná, a proto jsou kredity mnohokrát to jediné, co si studenti z daného předmětu odnáší. Proto bychom vedení poprosili i o větší obsahovou bohatost povinně-volitelných předmětů. Chtěli bychom, aby tyto předměty poskytly širší vhled do problematiky.
4. Otevírací doba knihovny, místa k sezení Krátce bylo zmíněno také zkrácení otevíracích hodin fakultní knihovny. Dříve byla otevřená až do večera, ale nyní byly její otevírací hodiny zkráceny. Jeden student přednesl, že to mělo být kvůli skončenému projektu, ze kterého byla prodloužená otevírací doba financována. Chápeme, že na toto možná v současné době nejsou peníze, ale rádi bychom poprosili vedení, aby se při budoucí přípravě rozpočtu fakulty pokusilo najít prostředky i na delší otevírací dobu knihovny, klidně až do nočních hodin. Chápeme také, že naše fakulta není nafukovací, ale rádi bychom vedení fakulty poprosili také o zvětšení počtu míst k sezení v knihovně a také o větší počet knih.
Děkujeme za vyslyšení našich názorů.
Příloha č. 1: Další poznámky a postřehy z per studentů Závazkové právo 1 a 2 -
-
-
-
Semináře, přednášky ani komentář vůbec nepřipravuje na test, kde se pravidelně vyskytují věci, které studenti vidí poprvé v životě. Ve správném řešení potom uvedeno jako „Jde o nepravou smluvní pokutu, viz časopis Právník ročník 1924“ Správná řešení jsou zpravidla plná pojmů jako „domníváme se,“ „máme za to,“ „je otázkou, zda…“ a jiných subjektivismů S úspěchem zpochybnitelná „správná“ řešení, ještě neřešená ani judikaturou (následky ujednání jistoty vyšší než šestinásobek nájmu) Strhávání bodů např. za výslovné nevyloučení špatné možnosti, uvedení (dle hodnotícího) nedostatečného počtu příkladů, vymezení správného počtu podmínek, ale ne těch, které by tam hodnotící rád viděl a další. Klauzura na sázku a hru - smluvní typy zcela mimo všechny sylaby, nezmíněno ani slovem, zcela absurdní „správné“ řešení (to by asi stačilo samo o sobě ukázat) Ta úspěšnost, myslím, zejména v porovnání s Gaussovou křivkou, mluví zcela za vše Nevím, jestli by nepomohlo už jen například vyvěsit správné řešení okamžitě po napsání testu. Takto má spousta studentů pocit, že se řešení upravuje tak, aby byl úspěšný jen určitý počet studentů. Chápu, že soukromé právo nemůže být černobílé a bude to záležet na argumentaci, ale podle mě není možné správně odpovědět na otázky a neprojít kvůli tomu, že jsi nezauvažoval nad možností, nad kterou uvažoval autor (ač nesprávnou). Ve zkratce je to ale o tom, co tam správně píšeš. Myslím, že nikomu nevadí, pokud jsou předměty hodně náročné. Já osobně jsem za to i ráda. To je třeba i MPV nebo trest. Ale jenom na občanovi je s tím takový neuvěřitelný problém, protože to už dávno není o náročnosti, ale štěstí na termín, opravujícího, myšlenkový proud, do kterého se trefíš nebo ne, apod. Kromě toho už i ostatní vyučující jsou naštvaní (pracuju na katedře MPV), že máme pořád jen občana a kvůli tomu kašlem na všechno ostatní a jim nezbývá než se přizpůsobit.
Změny rozvrhu po započetí předzápisu (některé dokonce až po jeho zavření) Tento semestr proběhly bezprecedentní změny v rozvrhu až po započetí předzápisu (a to dokonce u povinných předmětů – např. Finanční právo 2, Teorie práva 3). Některé dokonce až po skončení předzápisu (nynější aktualita s Insolvenčním právem). Způsobuje to problémy studentům, kteří už mají vytvořený rozvrh a najednou se musí odepisovat a čekat, až někdo vytvoří nové termíny (není ani stanoven termín, kdy se tak stane, takže volný čas je pak tráven neustálým sezením u STAGu a kontrolováním, jestli už jsou nové termíny vypsané, aby měl student šanci na alespoň trochu normální rozvrh). Poprosili bychom, aby se podobná situace už neopakovala a aby se příští semestr tyto změny zorganizovali ještě před samotným předzápisem.
