ZÁPIS O VÝSLEDKU VOLEB DO ZASTUPITELSTVA OBCE Ve volbách do zastupitelstva obce (města, městské části, městského obvodu): Chlumec nad Cidlinou okres

roèník XXXII

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

11

2002

VÝSLEDEK VOLEB DO ZASTUPITELSTVA OBCE

Akce DDM pro dìti

Výstava ovoce a zeleniny

Zvon Voršila se rozeznìl

Chlumec nad Cidlinou dne 21.11.2002

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

ZÁPIS O VÝSLEDKU VOLEB DO ZASTUPITELSTVA OBCE Ve volbách do zastupitelstva obce (města, městské části, Chlumec nad Cidlinou městského obvodu): okres Hradec Králové konaných ve dnech (dne): 1. 11. 2002 a 2. 11. 2002 byly podle výsledků převzatých od okrskových volební komisí zjištěny výsledky voleb v obci Počet volebních okrsků Počet okrskových komisí, které předaly výsledek hlasování Seznam čísel volebních okrsků, jejichž výsledky nebyly předány Počet volebních obvodů Celkový počet osob zapsaných ve výpisech ze seznamu voličů a jeho dodatků Celkový počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky Celkový počet odevzdaných úředních obálek

Kandidátní listina

Hlasy

7 7 0 1 4296 2315 2313

Počet mandátů

Pořadí zvolení

Jméno a příjmení

Věk

Pořadí na HL

Počet hlasů

Volební strana č. 3 - Česká str. sociálně demokrat. 1. 2. 3.

Lenka Rezníčková Eduard Haspra Milan Havlíček

37 58 45

1. 2. 3.

622 554 421

Volební strana č. 4 - Komunistická str. Čech a Moravy 1. 2. 3.

Jiří Vopálka Jaroslav Špičák Blanka Loudová

57 41 51

2. 1. 12.

548 516 373

Volební strana č. 5 - Občanská demokratická strana 1. 2.

Otakar Kuchař Josef Divišek

43 57

6. 9.

448 374

B) Jména a příjmení náhradníků: Pořadí náJméno hradníka a příjmení

Věk

Pořadí na HL

Počet hlasů

Volební strana č. 1 - KřesI. demokr. unie - Čs. str. lid. 1

Křesh. demokr. unie - Čs. str. lid.

17 524

9

2

SNK-Nezávislí pro Chlumec n. C.

7 660

4

3

Česká str. sociálně demokrat.

5 514

3

4

Komunistická str. Čech a Moravy

5 848

3

5

Občanská demokratická strana

5 403

2

A) Jména a příjmení zvolaných členů zastupitelstva: Pořadí zvolení

Jméno a příjmení

Věk

Pořadí na HL

Počet hlasů

Volební strana č. 1 - KřesI. demokr. unie - Čs. str. lid. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Miroslav Uchytil Jaroslav Krenčík Vladislava Konášová Arnošt Vítek Jana Bernartová Jan Zima Václav Mareš Daniela Lusková Pavel Školník

44 50 49 39 42 43 49 29 37

1. 3. 2. 5. 4. 6. 7. 8. 9.

1710 1343 1205 1088 1007 826 903 750 652

Volební strana č. 2 - SNK - Nezávislí pro Chlumec n. C. 1. 2. 3. 4. 2

Jiří Bučina Ivo Kučera Miroslav Louda Petr Zborník

47 42 37 37

1. 3. 14. 7.

608 554 539 524

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.

Pavel Kubík Josef Komárek Dobroslav Netík Jiří Vávra Josef Krátký Ladislav Vacek Jiří Janouch Jaroslav Pokorný Josef Kříž Miroslav Halberštát Jiří Ornst Miloš Hofman

26 45 30 29 49 36 28 49 34 63 46 35

10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

659 660 863 770 771 610 597 545 689 681 604 591

Volební strana č. 2 - SNK - Nezávislí pro Chlumec n. C. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.

Petr Pokorný Petr Kycelt Zdeněk Solar Miroslav Déduch Petr Vondráček Drahomíra Belancová Jiří Nedvěd Zbyněk Herčík Jitka Koulová Jana Šimečková Karel Podolský Antonín Mrkvička Zdeněk Šanda Vladimír Holoubek Stanislav Čáslavský Hana Matějů Boleslav Havlín

48 33 48 43 55 49 36 41 40 40 60 65 48 50 40 42 63

12. 6. 2. 4. 5. 8. 9. 10. 11. 13. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

481 466 407 382 320 298 234 365 347 397 251 249 249 282 298 220 189 Chlumecké listy

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Pořadí náJméno hradníka a příjmení

Věk

Pořadí na HL

Počet hlasů

Volební strana č. 3 - Česká str. sociálně demokrat. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

Josef Rydval Petr Černý Hana Hatašová Otakar Prokop Marie Trojanová Miroslav Zmítko Jana Bráborcová Evžen Šlapák Jana Gogová Karel Doskočil Martina Kukalová Lucie Panchartková Zdeněk Moravec Eva Veselá René Kvapil Zdeňka Pajerová Ladislav Demjanovič František Votýpka

52 36 57 55 57 39 38 47 59 30 32 31 41 51 48 29 40 78

14. 8. 4. 5. 6. 7. 9. 10. 11. 12. 13. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

419 348 166 179 166 245 232 162 274 144 283 225 218 244 164 165 195 88

Volební strana č. 4 - Komunistická str. Čech a Moravy 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

Josef Kycelt Petr Hrabík Vladimír Drtina Jiří Končický David Šlechta Jiří Fiala Jiří Suchochleb František Panchartek Vladimír Praun Zuzana Loudová František Petrovický Viktor Řezníček Josef Hrabík Jaroslav Jirousek František Závorka František Pavlíček Břetislav Holas Rudolf Netušil

60 43 70 44 29 38 43 45 65 52 33 57 73 66 70 64 75 77

4. 3. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

368 344 230 282 280 237 254 251 221 305 234 211 231 190 174 194 233 172

Volební strana č. 5 - Občanská demokratická strana 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 11 / 2002

Petr Tláskal Petr Rek Jaroslav Holan Eduard Rohlíček Václav Šimák Josef Nožička Petr Šafránek Miroslav Černý Josef Lukáč Radek Vacherlohn Jan Baldík Ota Synek Alena Knížková

51 53 51 48 54 60 59 48 52 29 66 69 51

3. 2. 1. 15. 4. 5. 7. 8. 10. 11. 12. 13. 14.

371 367 354 298 235 252 237 236 255 216 236 183 260

Pořadí náJméno hradníka a příjmení 14. 15. 16. 17. 18.

Marcela Zahálková Václav Hájek Monika Černá Jiří Kloz Josef Netík

Věk

Pořadí na HL

Počet hlasů

27 50 25 52 60

16. 17. 18. 19. 20.

199 234 213 165 270

C) Celkový počet platných hlasů pro jednotlivé volební strany a pro jednotlivé kandidáty, hranice počtu hlasů pro změnu pořadí kandidáta pro přidělení mandátu Poč. číslo

Jméno a příjmení

Počet hlasů

Volební strana č. 1 - KřesI. demokr. unie - Čs. str. lid. 17524 hlasů, hranice: 917,4 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

Miroslav Uchytil Vladislava Konášová Jaroslav Krenčík Jana Bernartová Arnošt Vítek Jan Zima Václav Mareš Daniela Lusková Pavel Školník Pavel Kubík Josef Komárek Dobroslav Netík Jiří Vávra Josef Krátký Ladislav Vacek Jiří Janouch Jaroslav Pokorný Josef Kříž Miroslav Halberštát Jiří Ornst Miloš Hofman

1710 1205 1343 1007 1088 826 903 750 652 659 660 863 770 771 610 597 545 689 681 604 591

Volební strana č. 2 - SNK - Nezávislí pro Chlumec n. C. 7660 hlasů, hranice: 400,4 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

Jiří Bučina Zdeněk Solar Ivo Kučera Miroslav Déduch Petr Vondráček Petr Kycelt Petr Zborník Drahomíra Belancová Jiří Nedvěd Zbyněk Herčík Jitka Koulová Petr Pokorný Jana Šimečková Miroslav Louda Karel Podolský

608 407 554 382 320 466 524 298 234 365 347 481 397 539 251 3

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Poč. číslo 16. 17. 18. 19. 20. 21.

Jméno a příjmení Antonín Mrkvička Zdeněk Šanda Vladimír Holoubek Stanislav Čáslavský Hana Matějů Boleslav Havlín

Počet hlasů 249 249 282 298 220 189

Volební strana č. 3 - Česká str. sociálně demokrat. 5514 hlasů, hranice: 288,2 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

Lenka Rezníčková Eduard Haspra Milan Havlíček Hana Hatašová Otakar Prokop Marie Trojanová Miroslav Zmítko Petr Černý Jana Bráborcová Evžen Šlapák Jana Gogová Karel Doskočil Martina Kukalová Josef Rydval Lucie Panchartková Zdeněk Moravec Eva Veselá René Kvapil Zdeňka Pajerová Ladislav Demjanovič František Votýpka

622 554 421 166 179 166 245 348 232 162 274 144 283 419 225 218 244 164 165 195 88

Volební strana č. 4 - Komunistická str. Čech a Moravy 5848 hlasů, hranice: 305,8 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 4

Jaroslav Špičák Jiří Vopálka Petr Hrabík Josef Kycelt Vladimír Drtina Jiří Končický David Šlechta Jiří Fiala Jiří Suchochleb František Panchartek Vladimír Praun Blanka Loudová Zuzana Loudová František Petrovický Viktor Řezníček Josef Hrabík Jaroslav Jirousek František Závorka František Pavlíček Břetislav Holas Rudolf Netušil

516 548 344 368 230 282 280 237 254 251 221 373 305 234 211 231 190 174 194 233 172

Poč. číslo

Jméno a příjmení

Počet hlasů

Volební strana č. 5 - Občanská demokratická strana 5403 hlasů, hranice: 297,0 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

Jaroslav Holan Petr Rek Petr Tláskal Václav Šimák Josef Nožička Otakar Kuchař Petr Šafránek Miroslav Černý Josef Divišek Josef Lukáč Radek Vacherlohn Jan Baldík Ota Synek Alena Knížková Eduard Rohlíček Marcela Zahálková Václav Hájek Monika Černá Jiří Kloz Josef Netík

354 367 371 235 252 448 237 236 374 255 216 236 183 260 298 199 234 213 165 270

Ještě k výsledkům voleb Protože se stále opakují dotazy, jak je to s přidělováním mandátů jednotlivým volebním stranám a v rámci volební strany jednotlivým kandidátům, zveřejňujeme následující krátké vysvětlení. Pro stanovení počtu mandátů volební strany (tj. počtu kandidátů, kteří jsou zvoleni za členy zastupitelstva) se celkový počet hlasů, který získala volební strana, dělí postupně čísly 1, 2, 3 a dále vždy číslem o jedno vyšším tak, aby počet dělicích operací odpovídal počtu kandidátů na kandidátní listině. To se provede pro všechny volební strany. Takto zjištěné podíly se seřadí sestupně od nejvyššího k nejnižšímu až do počtu 21 (což odpovídá počtu volených zastupitelů). Za každý podíl obsažený v této početní řadě získá kandidátní listina jeden mandát. Pro stanovení konečného pořadí na kandidátní listině jednotlivé volební strany se vydělí celkový počet hlasů, který strana získala, počtem kandidátů této strany; tím se zjistí průměr. Má-li některý z kandidátů nejméně o 10 % více hlasů, než je takto stanovený průměr, postupuje v kandidátní listině na první místo. Je-li takových kandidátů více, určí se jejich pořadí podle počtu hlasů, které byly pro ně odevzdány. Jenom tito postupující kandidáti jsou srovnáni v pořadí podle počtu získaných hlasů. Ostatní zůstávají srovnáni za nimi podle původního pořadí na kandidátní listině a nepřeskupují se podle počtu získaných hlasů. Pokud volební strana získala například 5 mandátů, pak prvních pět v takto upraveném pořadí se stává zastupiteli, ostatní jsou náhradníky. Chlumecké listy

POLICIE ČR

Výše uvedeným postupem je vysvětleno, proč se zastupiteli stali kandidáti, kteří získali méně než 400 hlasů a naproti tomu náhradníky jsou kandidáti, kteří získali více než dvojnásobek hlasů. Rovněž uvnitř jednotlivé kandidátky zůstali na pozicích náhradníků kandidáti, kteří získali i o několik set hlasů více (ale nepřekročili 10 % nad průměr a tedy nepřeskočili nahoru), než kandidát, který získal mandát (protože měl na původní kandidátce nižší pořadové číslo, které i po přerovnání pořadí kandidátů stačilo k získání mandátu). Nerozhoduje tedy obecně absolutní počet hlasů, který získali jednotliví kandidáti, a to jak uvnitř jednotlivé kandidátky, tak mezi kandidátkami navzájem.

Podrobnosti o zjišhování výsledků voleb najde zájemce v § 45 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů. Uvedená „volební matematika“ je dána tímto zákonem a může se zdát někomu nespravedlivá, ale dokud zákonodárci nevymyslí něco jiného, je nutné se tímto zákonem řídit. Jinak výsledky samozřejmě počítá počítač a kdo tomu nevěří, může si to přepočítat. Mohu Vás ubezpečit, že výsledky voleb byly zjištěny v souladu se zákonem.

Z POLICEJNÍCH ZÁZNAMŮ ! 37letý muž z N. Bydžova v měsíci srpnu 2002 vnikl do domu v Chlumci n. C. ul. Selských bouří a zde odcizil jízdní kolo a stan, které později prodal v Hradci Králové, a peníze si ponechal pro svoji potřebu. Obdobné trestné činnosti se dopustil v obci Kosice a Klamoš a jelikož trestná činnost mu byla prokázána po celém uzení ČR, je stíhán vazebně. ! Dne 11. 8. 2002 v odpoledních hodinách odcizil mladistvý muž z Chlumce n. C. svému nevlastnímu otci platební kartu a z účtu dvěma neoprávněnými výběry u bankomatu odčerpal částku 4 600 Kč. Věc byla předána na SKPV, k trestnímu stíhání.

! Trestného činu krádeže a neoprávněné držení platební karty se dopustila nezletilá dívka z Ostravy tím, že dne 19. 9. 2002 v 10.40 hodin v Chlumci n. C. v prodejně PENNY MARKET odcizila z nákupního košíku dámskou kabelku s peněženkou a platební kartou. Po zadokumentování případu byla dívka předána oddělení péče o děti Okresního úřadu Hradec Králové. ! Dne 1. 10. 2002 bylo na Obvodním oddělení přijato oznámení o nálezu podezřelého předmětu při prováděných zemních pracech v Kozelkově ulici v Chlumci n. C. před firmou Kovoplast. Z důvodů podezření, že se jedná o munici, byl na místo při-

Ing. Čeněk Kodejška, tajemník MěÚ

volán pyrotechnik PČR, který určil, že se jedná o nevybuchlou dělostřeleckou munici 82 mm německé výroby. Poté byla nevybuchlá munice zneškodněna na poli mezi Chlumcem n. C. a obcí Nepolisy. ! Dne 4. 10. 2002 byl 23letý muž z Nechanic obviněn ze spáchání trestného činu pytláctví, jelikož neoprávněně lovil ryby na rybníku, který je obhospodařován Rybářstvím Chlumec n. C. ! Policie ČR Obvodní oddělení Chlumec n. C. upozorňuje občany, že Obvodní oddělení bylo přemístěno do budovy Finančního úřadu, která se nachází na křižovatce ulic Pražská a Kozelkova (bývalé zdravotní středisko). npor. Zima

Nové pracovní příležitosti „V Ráji“ Chlumecká radnice zvládla na výbornou jednání s německou firmou Belu Tec. Po více než roce usilovných jednání se zástupci Města dohodli s německou firmou Belu Tec o výstavbě nové moderní továrny v Chlumci na výrobu a kompletaci vratových automatizovaných systémů. Společnost z města Lingen chce v lokalitě „V Ráji“ v 1. fázi na rozloze 3,4 ha vybudovat firmu, která převezme 70 % dosavadní produkce. V 1. etapě zde nalezne práci 70 zaměstnanců, v konečné fázi potom až 150 lidí. Starosta města ing. Uchytil se domnívá, že je právě jedním z nejdůležitějších úkolů radnice (starosty, rady i zastupitelů) starat se a být nápo11 / 2002

mocni vzniku nových pracovních míst. „Když se nám podaří získat výstavbu tuzemské nebo zahraniční továrny, rovná se to ceně zlata. Važme si toho a buvme rádi. V usilovném hledání investorů nám více než rok velmi vydatně pomáhali pan ing. Hladík a jeho manželka,“ pokračoval dále Miroslav Uchytil. Výstavba celého rozsáhlého areálu bude trvat 3 roky. Do roku 2006 si nechala firma Belu Tec rezervovat další zhruba 3 ha pro případnou expanzi. Je ale pravděpodobné, že tento podnikatel přiláká do Chlumce dalšího investora. Firma chce začít podnikat, ještě před dokončením výstavby části továrny, již v příštím roce, a to v pro-

najatých prostorách Dřevotvaru, kam musí investovat nemalé finanční částky. Prvních zhruba 20 zaměstnanců by mělo v lednu odjet na tříměsíční zaškolení do Německa. Tento výrobce chce obsadit trhy s vratovými systémy nejen v České republice, na Slovensku, v Polsku, Mavarsku, v Rusku a na Ukrajině, ale i zpětně v Německu. A proč si vybral Belu Tec právě Chlumec? „Německým podnikatelům se líbila hlavně dobrá strategická poloha města v blízkostí budoucí dálnice,“ řekl starosta města. „Ekologičtí aktivisté nemusejí mít obavy, v žádném případě se nejedná o ekologicky závadnou výrobu, je to moderní technologie.“ Mgr. Milena Komárková 5

Reklama

6

Chlumecké listy

POZVÁNKA NA...

OZNÁMENÍ OBÈANSKÉHO SDRUŽENÍ „MÌSTO V ZAHRADÁCH“ Obèanské sdružení „Mìsto v zahradách“ a Mìsto Chlumec nad Cidlinou Vás srdeènì zvou na zahájení adventu spojené se slavnostním vánoèním osvìtlením Klicperova námìstí.

Tato již tradièní akce se uskuteèní v sobotu dne

30. 11. 2002 od 17.00 hodin na prostranství u kostela sv. Voršily.

V první èásti kulturního programu vystoupí pod širým nebem dìtský pìvecký sbor a trubaèi ZUŠ. Od 18.00 hodin se koná v Husovì sboru vánoèní koncert. Spirituály, barokní a klasicistní skladby pøednesou: Jaroslava Pìchoèová - varhany Jan Molinger - hoboj Jana Šimáková - zpìv

Na pøekvapení pro dìti i dospìlé je opìt pamatováno! 11 / 2002

7

KULTURA V CHLUMCI

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou http://kina.365dni.cz

tel. č. 495 485 129

PROSINEC 2002 4. prosince středa 17.00 hod. 20.00 hod.

138 minut

ÚDOLÍ STÍNŮ

Americký širokoúhlý film - válečné drama o odvaze a přátelství, které mají cenu vlastního života. Režie: Randali Wallace Hrají: Mel Gibson, Medeleine Stowe, Greg Kinnear ad.

Vstupné: 51,- a 54,- Kč

Mládeži od 15-ti let přístupný

Pozor na začátek odpoledního představení!!! 7. prosince sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

119 minut

17.30 hod. 20.00 hod.

112 minut

Americký širokoúhlý film - špionážní drama. 27.000 nukleárních zbraní. Jedna z nich chybí. Režie: Phil Alden Robinson Hrají: Ben Affleck, Morgan Freeman, Alan Bates ad.

17.30 hod. 20.00 hod.

88 minut

Americká komedie - širokoúhlý film. Šest týmů, dva miliony dolarů. Pravidla? Žádná nejsou! Režie: Jerry Zucker Hrají: Rowan Atkinson, John Cleese, Whoopi Goldberg ad. Mládeži přístupný

Francouzko-americký širokoúhlý film. Bláznivá komedie. Ze středověké Francie do moderního Chicaga. Režie: Jean-Marie Poiré Hrají: Jean Reno, Christian Clavier, Christina Applegate ad. Mládeži přístupný

OPUŠTĚNÁ

Americký thriller. Dávej si pozor, koho opustíš. Režie: Stephen Gaghan Hrají: Katie Holmes Benjamin Bratt, Gabrielle Union ad.

Vstupné: 52,- a 55,- Kč 21. prosince sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

95 minut

25. prosince středa 17.30 hod. 20.00 hod.

123 minut

Americký animovaný film v české verzi. „Každý by si měl najít své místo ve vesmíru“. Film natočený podle knihy Roberta Louise Stevensona Ostrov pokladů. Režie: John Musker a Ron Clements V české verzi: Maxián, Štěpán, Brabec, Brožová, Terš, Štěpnička ad.

112 minut

Mládeži přístupný

ČERVENÝ DRAK

Americký širokoúhlý thriller. Návrat ke kořenům zla. První a nejděsivější kapitola trilogie o Hannibalu Lecterovi. Režie: Brett Ratner Hrají: A. Hopkins, E. Norton, E. Watsonová, M. L. Parkerová ad.

Vstupné: 50,- a 53,- Kč

28. prosince sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

Mládeži přístupný

PLANETA POKLADŮ

Vstupné: 52,- a 55,- Kč

NÁVŠTĚVNÍCI: Cesta do Ameriky

Vstupné: 52,- a 55,- Kč 8

Mládeži od 12-ti let přístupný

MILIONOVÝ ZÁVOD

Vstupné: 49,- a 52,- Kč 14. prosince sobota

90 minut

NEJHORŠÍ OBAVY

Vstupné: 49,- a 52,- Kč

11. prosince středa

18. prosince středa 17.30 hod. 20.00 hod.

Mládeži od 15-ti let přístupný

DRUHÁ MÍZA

Širokoúhlá filmová komedie USA a Velké Britanie. Tři dámy už nebaví chovat se slušně. Mohl by ten Pan Nesprávný být najednou Pan Pravý? Režie: John Mc Key Hrají: A. M. Dowell, J. Staunton, K. Doughly ad.

Vstupné: 49,- a 52,- Kč

Mládeži od 12-ti let přístupný

Změna programu vyhrazena! Chlumecké listy

Reklama

11 / 2002

9

KULTURA V CHLUMCI

Jubilejní 55. ročník Klicperova Chlumce Letošní 55. ročník amatérského divadelního festivalu Klicperův Chlumec byl slavnostně zahájen dne 5. října vystou-

pením dechového orchestru a mažoretek ZUŠ z Chlumce nad Cidlinou. Po uctění památky velkého českého drama-

Slavnostní zahájení Klicperova Chlumce - položení věnce u pomníku V. K. Klicpery tika u jeho pomníku na chlumeckém náměstí prošel městem divadelní průvod. Před sokolovnou slavnostní zahájení festivalu pokračovalo vystoupením místního tanečního souboru, po němž se představilo českobudějovické pouliční divadlo na chůdách. Zahajovací slavnost vyvrcholila večerním divadelním představením, v jehož úvodu přivítal starosta Chlumce n. C. Ing. Miroslav Uchytil ve zcela zaplněném sále sokolovny samotného Václava Klimenta Klicperu s chotí. Úvodního představení celého festivalu se ujal domácí soubor Klicpera, který uvedl hru Ťululum. V dalších večerech následovala představení souboru Čáp z Dobrušky, který je vítězem Klicperova Chlumce z roku 2000, se hrou Na zahájení letošního festivalu předvedlo své vystoupení netradiční DIVADLO NA CHŮDÁCH

Zahájení Klicperova Chlumce se zúčastnil sám V. K. Klicpera 10

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

Zvonokosy, loňský vítěz přehlídky soubor J.N. Štěpánek z Chrudimi sehrál hru Rajský ostrov a soubor Vicena z Rychnova nad Kněžnou hru Poprask na laguně. Jubilejní ročník festivalu uzavřelo dne 31. října představení Commedia finita předvedené souborem Havlíček z Neratovic.

1. 2. 3. 4. 5.

Klicpera Chlumec n. C Čáp Dobruška Vicena Rychnov n. Kn. J.N. Štěpánek Chrudim Havlíček Neratovice

(94,76 %); (94,03 %); (85,00 %); (74,90 %); (74,70 %).

Vítězem letošní přehlídky se stal místní soubor „Klicpera“ uvedením hry G. Feydeaua Ťululum Lze říci, že i když šlo „jen“ o soubory ochotnické, předvedené hry byly na velmi dobré umělecké úrovni. Rovněž diváci měli možnost výkony souborů ohodnotit a ocenit. Při každém představení totiž probíhala divácká soutěž, kdy diváci dostali hlasovací žetony v hodnotě velmi líbilo - 5 bodů, líbilo - 3 body a nelíbilo - bez bodu. Úspěch letošní přehlídky potvrzuje i skutečnost, že 79,4 % diváků se představení velmi líbila, 19,2 % líbila a pouze 1,4 % diváků vyjádřilo svoji nespokojenost žetonem nelíbilo. Divadelní hry sehrané v rámci 55. ročníku Klicperova Chlumce vidělo v průměru 170 diváků, což je více než v loňském roce. Kvalita jednotlivých souborů a jejich představení se na tom podílela ve značné míře. O účinkování na festivalu je velký zájem i mezi ochotnickými soubory a ty, které se nakonec zúčastní považují vystoupení na Klicperově Chlumci za velkou čest. Přitahuje je totiž neopakovatelná atmosféra přehlídky spojená nejen s uvedením jejich hry a báječným publikem, které předvedené výkony dokáže svým potleskem náležitě ocenit, ale související také s přijetím každého souboru představiteli města na radnici nebo závěrečnou besedou po skončení představení. Slavnostnější ráz letošního Klicperova Chlumce podtrhlo i setkání milovníků ochotnického divadla s pamětníkem všech 55. ročníků Klicperova Chlumce - Antonínem Lauterbachem. Ukončení festivalu nebylo spojeno pouze s posledním představením, ale také s vyhlášením výsledků 55. ročníku Klicperova Chlumce za účasti zástupců souborů, představitelů města i sponzorů. V boji o přízeň diváků si nejlépe vedl domácí soubor Klicpera, který zvítězil po 4 letech. Soubory se v divácké soutěži umístily v následujícím pořadí: 11 / 2002

Cenu za nejlepší herecký výkon získala Marie Živná z Neratovic za skvělý výkon ve hře Commedia finita. Jubilejní 55. ročník Klicperova Chlumce je minulostí. Dovolte, abych závěrem poděkoval všem organizátorům, sponzorům, bez jejichž finanční pomoci by se celá akce

Z vystoupení místních „Klicperáků“ mohla jen těžko uskutečnit, a v neposlední řadě rovněž zúčastněným souborům. Přejme si, aby 56. ročník festivalu v příštím roce byl alespoň tak úspěšný jako ten letošní. Jan Baldík foto: Ant. Fibigr 11

KULTURA V CHLUMCI

V. K. Klicpera V letošním roce vzpomínáme 210. výročí narození dramatika V. K. Klicpery. Na počest našeho nezapomenutelného rodáka opět otvíráme drobnou knížku vyprávění z jeho života, kterou svého času chlumecký spisovatel Václav Horyna věnoval, u příležitosti dramatikových dvoustých narozenin, městu Chlumci jako Klicperův lidský portrét.

BĚLOUŠI V KLUSU „Tak vysoko Klicperova fantazie nesahá.“ Klicperův přítel Vaněk v sázce V Praze dosáhl V. K. Klicpera úřadu prozatímního ředitele akademického gymnázia, ústavu, kde sám před léty vystudoval. Stačil napsat ještě veselohru Hvězda (Charakterové) a Zlý jelen. Historický obraz Jan Hus, tvořený už ve vidině červánků svobody, silně prolnul revolučními náboji, ale po nezdařeném pozdvižení lidu v roce 1848 ho s vlastními pamětmi autor spálil.

Volného času, pokud mu nějaký zbýval, využíval dramatik k úpravě literárních prací pro nakladatele Gabriela. Jako v Hradci Králové i v Praze představoval Klicperův příchod počeštění ústavu. Škola počala vychovávat novou uvědomělou generaci. Za zásluhy o pedagogickou činnost byl jmenován členem Královské společnosti nauk. Pochvala ho v jeho práci posílila.

BARIKÁDA PŘED KLEMENTINEM „Závidím hrdinství mladíků a jejich štěstí bojovat za vlast a umírat za ni.“ Klicperova dcera Marie Šestapadesátiletý Klicpera byl stržen do víru revoluce roku 1848 na její mírnější křídlo, aby hájil především právo českého jazyka. Češi i Němci se scházeli u sv. Mikuláše na Malé Straně, kde zasedal národní výbor. Oba národy si však nevěřily. Svatodušní bouře strhly do tábora revoluce i pětadvacetiletou Klicperovu dceru Marii. Vyrostla v kulturní atmosféře probuzenské rodiny, od předškolního roku vystupovala na ochotnických jevištích, zvláště U Kajetánů, a její temperament ji postavil na vlasteneckou stranu barikády. Otce jmenovali Hradečtí „oudem“ národního výboru, volebním komisařem. V Široké ulici vystavěli odvážní Pražané pevnou zábranu, granátníci ji neprorazili. Ztráty císařského vojska byly větší než revolucionářů. Dělníci a studenti z Klicperova akademické-

12

ho gymnázia se bili statečně. Marie napsala otci do Hradce dopis, který šel z ruky do ruky a byl čten i v hostinci. Provokoval liknavce, co dosud stáli stranou politického zápasu. Byl navíc zachycen Klicperův protistátní výrok: „Pánové, všechno spěchá do Prahy, aby jí pomáhalo. Přestože se Hradec počítá jako první město po Praze, vy zůstanete poslední. Bude to vaše hanba v dějinách, jestliže se nevzchopíte.“ Písmo nedalo však spát rakouské policii. Popudila ji troufalá slova pisatelky, že závidí hrdinným mladíkům štěstí bojovat a umírat za vlast. Generál Windischgrätz že zaslouženému trestu neujde. Marie se na policii při výslechu bránila a případ pro nedostatek důkazů spadl pod stůl. Špiclové se však zaměřili na Klicperu a obvinili ho z protistátních činů. Posloužilo jim pro-

Nakladatel Gabriel byl zvědav, jak Klicpera svá dramata a povídky tvoří. Kolik času k tomu potřebuje. Že prý sice Rohovína napsal tenkrát v Chlumci přes noc, ale s odtažitým námětem si určitě neporadí. Náhoda však tomu chtěla, že se Klicpera ocitl v podobné situaci podruhé. Kterási rozmazlená dáma z vyšších kruhů si ve veselé společnosti na Střeleckém ostrově přála k svému životnímu štěstí kočár s párem běloušů. Všichni se rozesmáli na celé kolo a škádlili Klicperu, když pan profesor vykouzlí všechno na světě, měl by opatřit milostpaní i ty bělouše. Jako rozený dramatik musí přece napsat veselohru také na tenhle koňský námět. Přítel se s ním vsadil, že umělcova fantazie přece jen tak vysoko nesahá. Za pár dní však svou sázku při údivu všech prohrál. Klicpera přinesl do společnosti hotovou veselohru Bělouši a dokonce už přepsanou načisto.

fesorovo prohlášení, že „... to bude první sněm po mnoha trudných letech, na kterém český národ vystoupí ve svém plném právu.“ Jen hrabě Lev Thun zabránil Klicperovu zatčení. Hradečtí se v Klicperově případu zachovali čestně. Nikdo z vyslýchaných svědků protokol nepodepsal a od kárného řízení muselo být upuštěno. Klicpera vrátil východočeské metropoli národní charakter a občané ho jako svého prvního tribuna postavili do zemského sněmu. Také ve svém rodišti Chlumci nad Cidlinou byl Klicpera zvolen za poslance. Oba mandáty však s poděkováním odřekl. Znechutily ho intriky policejních slídilů a blížící se hluchota. Pomáhal však ještě stylizovat petici císaři Ferdinandu V. do Innsbrucku s požadavkem svobodných studentských organizací a svobody vyučování oběma zemskými jazyky. V rozhodujících chvílích, kdy jiné profesory pohněvaní studenti shazovali z kateder, vyzvedlo Klementinum bělovlasého Klicperu na velitele studentské legie.

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

PEDAGOG A STRATÉG „Dbej každý, abys dělal čest své vlasti, jako dobrý student svému ústavu a jménu člověk.“ Vítězslav Hálek Po zákeřném kličkování byl Klicpera roku 1850 jmenován ředitelem akademického gymnázia. Za výtečné zásluhy o vyučování a vychovávání studující mládeže. Rok předtím se mu dostalo od ministra vyučování hr. Lva Thuna titulu školního rady. Jmenování rodině finančně pomohlo, představovalo něco přes sedmnáct set zlatých ročně. Na vydávání knih nemohl autor ani pomyslit. Bál se, aby při přebujelé školní administrativě neklesl. Umělecky i zdravotně. Namlouval si, že v příhodném okamžiku se úřední funkce zbaví. Se 14 sty snad rodina do důchodu vystačí. Prozatím se měsíční plat upraví na 143 zlatých. V r. 1850 se královéhradecké gymnázium chystalo oslavit své půltisící výročí. Mezi jiným i památníkem, kde by byla zachycena historie školy jen o dva roky mladší než Karlova uni-

verzita. Mezi prvními přispivateli se do redakce přihlásil novinář a spisovatel Jan Erazim Sojka. Mladý intelektuál přitom vzpomněl na Klicperu. Psali latinskou kompozici, kde se měla zdůraznit trpělivost v lidském neštěstí. Jeden žák přirovnal v líčení národní katastrofu na Bílé hoře. Klicpera všecky písemné práce ohodnotil, jen tuhle nikoli. Pozval si studenta stranou a šeptl mu: „Vaše kompozice zasluhuje eminenc, vyznamenání. Ale potom vaše přirovnání se dostane navrch, ředitel je bude číst a vy budete ze školy vyloučen. Dám-li vám jedničku, druhý stupeň, skryje se úloha doprostřed a nikdo si jí nevšimne.“ Žák volil jedničku, poslechl Klicperovy otcovské rady a ušel trestu. Podobnou vzpomínku na Klicperu jako člověka si uchoval Jan Neruda. Třídní katalog se v té době hemžil zvučný-

mi jmény Gustava Pflegra - Moravského, Aloise Šmilovského a Václava Bendla Strážnického. Nechyběl mezi nimi ani Bohumil Janda - Cidlinský, Ferdinand Schulz a Jan Neruda. Za antickými ideály spěchal do malostranského gymnázia ke Klicperovi Miroslav Tyrš. Oddaným Klicperovým žákem byl i Vítězslav Hálek. Studenti si ho zvolili za redaktora svého časopisu Varyto a lyra. Mladičký kvartán si troufl vyšinout se nad ostatní třídy a zatoužil po honosné grafické úpravě. Dal si proto v tiskárně předtisknout záhlaví. Tak se k občasníku dopídily policejní orgány, list zabavily a nastalo přísné vyšetřování. Redaktor měl být za svou ilegální činnost vyloučen ze všech škol v monarchii, uvězněn a po odpykání trestu odveden k vojsku. Klicpera, třebaže byl od svatodušních bouří také podezírán a pronásledován, obětoval se, aby všechny střely proti nezkušenému pisateli zachytil na sebe. Potom už nezbývalo, než že musil odejít sám. Jeho odchodem zaznělo na katedrách staroměstského gymnázia poslední české slovo.

Informační středisko Významné dny roku 2002 Prosinec 1. 12.

3. 12.

5. 7. 10. 11.

12. 12. 12. 12.

13. 12.

Světový den boje proti AIDS - vyhlášen WHO z podnětu mezinárodní konference o AIDS v Londýně v lednu 1988, slaví se od roku 1988 Světový den zdravotně postižených - slaví se od roku 1993 z rozhodnutí HRS OSN - ukončení dekády zdravotně postižených 1983 - 1992 Mezinárodní den dobrovolníků Mezinárodní den civilního letectví Den lidských práv Mezinárodní den solidarity se ženami a dětmi Afriky Světový den astmatiků Den proti depresi

Reklama

Reklama 11 / 2002

13

KDO JE KDO

Z blahopřejných článků v novinách jsme se o něm dozvěděli, že 16. srpna letošního roku oslavil v plné tvůrčí svěžesti své osmdesáté narozeniny. Víme, že patří k předním českým psychologům, jehož dílo je uznáváno nejenom u nás, ale i ve světě. Zejména učitelé a lékaři znají jeho jméno.

Universitní profesor

PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. Z životopisných zmínek v novinách vysvítá i okolnost, která je důvodem, proč se opožděně přiřazujeme k zástupu gratulantů, kteří panu profesorovi před dvěma měsíci přáli vše nejlepší, pevné zdraví a mnoho dalších životních i vědeckých úspěchů k významnému osobnímu jubileu. Pan profesor se narodil v Chlumci nad Cidlinou. Spěchal jsem si tento údaj ověřit a doplnit podrobnějšími informacemi. Hovořil jsem telefonicky s jeho manželkou (o níž noviny prozradily, že se za svobodna jmenovala Jaroslava Žižková, že spolu slavili svatbu v roce 1951 a že mají tři děti, které už dávno nejsou dětmi, dceru Jarmilu, psycholožku, další dceru Janu, sociální pracovnici, a syna Zdeňka, který se stal počítačovým expertem). „Ano, to je pravda,“ potvrdila mi paní Matějčková, „manžel se narodil v Chlumci a také to o něm všude píšou, ale on jinak pochází z Kladrub.“ Domníval jsem se, že jde o naše Kladruby, rozložené na levém břehu Cidliny. Oslovil jsem v té záležitosti přímo pana profesora: „Jaký je váš vztah k Chlumci? Máte nějaké zážitky z dětství nebo mladí?“ „Asi vás zklamu,“ řekl pan profesor. „Já jsem se sice narodil v Chlumci, přesněji řečeno v chlumecké nemocnici, kam maminku odvezli k porodu z Kladrub, ale z těch nad Labem, kde je ten proslulý hřebčín. Odtamtud se tenkrát jezdilo do Chlumce kočárem, však je to blízko. Ovšem já jsem v Chlumci za těch okolností prožil jen asi nějakých čtrnáct dní, z nichž si přirozeně na nic nevzpomínám. Přesto se k Chlumci jako k svému rodišti hlásím. Město dobře znám ze svých častých cest do Hradce Králové. Všímám si, jak se zvelebuje, takže mohu být na své rodiště hrdý.“ Není rozhodující, jak dlouho pan profesor Matějček v našem městě pobyl, ale že se v Chlumci narodil a má k němu pozitivní citový vztah, to je pro nás postačujícím důvodem, abychom si ho tak trochu přivlastnili jako svého slavného rodáka, dalšího z řady vynikajících osobností, jimiž se právem můžeme pyšnit. Pan profesor, i když v roce 1987 formálně odešel do důchodu, působí nadále jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu psychiatrickém - psychiatrickém centru Praha, kde má příležitost zúročit své bohaté zkušenosti a poznatky z předchozí praktické i teoretické činnosti klinického 14

psychologa v Ústavu pro mladistvé s poruchami chování, v Sociodiagnostickém ústavu, na Dětské psychologické ambulanci a také v Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů. Vystudoval psychologii na Karlově univerzitě v Praze, přednášel v USA, Kanadě, Austrálii. Je autorem stovek odborných článků a vědeckých publikací. Spolupracuje s televizí, filmem i rozhlasem. Dodnes přednáší na filosofické fakultě University Karlovy jako externí pedagog katedry psychologie. Pozoruhodný je jeho přínos k problematice náhradní rodinné péče. Podílel se na unikátních výzkumech pro Světovou zdravotnickou organizaci a pro UNESCO týkajících se otázek psychologie nechtěných dětí, dětí vyrůstajících v rodinách alkoholika a dětí s lehkou mozkovou dysfunkcí. Odborníci vysoce oceňují jeho popularizační knížky pro rodiče, vychovatele, lékaře i psychology, psané vytříbenou češtinou a srozumitelně zpřístupňující nejnovější poznatky dětské psychologie. Na reálných životních příbězích názorně objasňuje podstatu potíží v duševních projevech dětí a nejvhodnější způsoby jejich překonávání. Zvláště ho zaujaly specifické poruchy učení, jako jsou dyslexie a dysgrafie, projevující se při ústním nebo písemném vyjadřování. Dlouhodobým výzkumem se zaměřil na osudy dětí vychovávaných mimo rodinu a v podmínkách sociálního ohrožení. Výrazem světového uznání je nejenom publikování jeho prací v zahraničí, ale i okolnost, že v letech 1990 až 1991 předsedal Československému výboru Dětského fondu OSN /UNICEF/ . V protikladu k preferování kolektivní výchovy za minulého režimu vždy zdůrazňoval význam tradiční rodiny pro normální zdravý vývoj dětí. Rodina je pro něj nejpřirozenějším prostředím, které vytváří citové zázemí pro všechny její členy a disponuje rodiče pro řádné a úspěšné plnění zodpovědného úkolu výchovy svých dětí. Neopomíjí přitom význam předškolní a školní výchovy a výchovného působení dětského kolektivu, které účinek výchovy rodinné a školní doplňuje vlivy jinak ničím nenahraditelnými. Vědecky zdůvodnil svůj poznatek, že trest nemá výchovný účinek, jaký se mu mylně dosud přisuzoval a dosud přisuzuje. Rozhodně jím nelze nahrazovat snahu po porozumění dítěti a jeho duševnímu světu, citový příklon, cílevědomé probouzení zájmů, pomoc při překonávání zdravotních a jiných potíží. Profesor Matějček již v padesátých letech jako vědecký pracovník Sociodiagnostického ústavu navázal na poznatky a zkušenosti dosažené již za první republiky v oboru výzkumu sociálně a zdravotně postižených dětí a rodin. Svým celoživotním vědeckým úsilím tyto progresivní tradice dětské psychologie rozvinul a posunul na špičkovou mezinárodní úroveň. V poslední době své obrovité a mimořádně záslužné vědecké dílo doplňuje významnou charitativní činností na pomoc zdravotně postiženým jedincům ve spolupráci s kontem Bariéry. Je iniciátorem a podporovatelem dyscenter, Společnosti pro podporu a rozvoj čtenářství, Společnosti Dyslexie a některých dalších institucí. Ze svých honorářů za publicistické televizní pořady a filmy o výchově dětí a problémech rodiny založil fond pro oceňovaní přínosných diplomových prací. Chlumecké listy

KDO JE KDO

Shledáváme-li, že dílo pana profesora Matějčka je vysoce oceňováno, uvědomujeme si zajisté, že bychom se měli, zvlášh proto, že jde o našeho rodáka, důkladněji obeznámit alespoň s některými z jeho moudrých knížek, jako je například Co děti nejvíc potřebují /Praha 1994/, Jak a proč nás trápí děti /Praha 1997/, Počátky našeho duševního života (spolu s J. Langmaierem) /Praha 1986/, Děti, rodina a stres /Praha 1994/ či Škola rodičů /Praha 2000/. Rodiče i učitelé tu najdou nejnovější výsledky zkoumání výchovných problémů. Povzbudivý je přitom důraz, který pan profesor klade na výchovu v rodině. Vychází z přesvědčení, že tradiční rodina, kterou tvoří otec jako živitel a reprezentant na veřejnosti a matka jako rodička a pečovatelka o teplo domova, tak jak vznikla počátkem 19. století, s určitými proměnami dodnes přetrvává a zcela jistě přežije i toto století. „Mění se kulisy a situace,“ říká pan profesor, „ale jen částečně jsou jiné vnitřní vztahy. Já jsem za své praxe zaznamenal změnu otcovské role - otec už není jediným, kdo zajišhuje rodině hmotné statky a víc se od něj žádají spolehlivost a citovost... Rodinu nedrží pohromadě sex, ten je pomíjivý, ale vřelé a stálé citové prostředí. Přátelství je víc než láska a dává manželství největší hodnotu.“ Žádá-li se od otce více citu, je nasnadě otázka, jestli dnešní otcové jsou připraveni tomuto požadavku dostát. Co na to říká pan profesor? „Kdyby za mého dětství vyrukoval otec s kočárkem na náves, tak by ho všechny báby pomluvily a chlapi v hospodě by se mu vysmáli! Dneska je to běžné. Všude vidíte rodiny: na horách, na plážích, při výletech, na nákupech... Rodina dnes stojí a padá s ci-

tovými vztahy, zatímco dřív ji držela pohromadě existenční závislost.“ Otcové se tedy nebrání své pozměněné roli. Citová soudržnost rodiny ovšem není jen jejich záležitostí. Důležité jistě je, aby byla stmelována v co největší míře společnými zážitky nejenom o dovolené u moře nebo na horách, ale i v každodenním životě alespoň společným večerním stolováním, byh i docela jednoduchým. Na tom asi dost záleží. „Jistě, abychom společně strávili co nejvíc času. Dřív se večer povídalo a četlo, dnes sedíme vedle sebe a koukáme na televizi. To ovšem není společná činnost. V rodině je už i slovník ochuzený - méně se vypravuje (nebo čte) a hlavně se oznamuje a rozkazuje. Efekt má jen společná práce, zábava, legrace, blbnutí, sport, muzika...“ Vida! Všechno se vyvíjí všeobecně směrem k větší dokonalosti. I rodina, a to v tom smyslu, že se přizpůsobuje změnám společenských podmínek. Přitom ovšem tento vývojový proces obnažuje problémy, které vyžadují řešení. Pan profesor patří k těm, kteří je hledají. A tak mu opožděně sice, ale tak říkajíc se srdcem na dlani přicházíme popřát hodně sil a odhodlání pokračovat v záslužném díle, za než mu náleží nejvyšší uznání, všeobecný dík a neskonalá vděčnost rodičů i dětí. Jménem obyvatel Chlumce nad Cidlinou si při té příležitosti dovolujeme vyslovit skromné přání, aby si pan profesor uchoval sympatie k svému rodišti, i když v něm prožil jen čtrnáct dní, a ujistit ho, že ho tu vždycky jako svého slavného rodáka uvítáme s otevřenou náručí. Karel Richter

Reklama

11 / 2002

15

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Podzim - slovo označující jedno ze čtyř ročních období, které by mělo v našich zeměpisných podmínkách zaujímat své místo. Jaký je vlastně podzim? V posledních letech máme pocit, že se nějak vytrácí. Kde je ten krásný barevný podzim plný již příjemně hřejivého sluníčka? Většinou skočíme z léta hned do zimy. Už samotné slovo podzim někomu nahání chmury a smutek nad končícím létem a teplem, pocity melancholie krátkých, sychravých a blátivých dnů. Jiný se na podzim těší. Konečně skončí úmorná vedra a dovolenkový chaos, příroda změní barvy a stromy se pokryjí snad nejkrásnějším kabátem. Zbyde čas na pěknou knížku či jiné koníčky, na které nebyl v létě čas. Jak vnímají podzim žáci 8.C, o tom jsme hovořili při hodině slohu. A zde jsou některé názory. Podzim moc ráda nemám. Je sychravo a chladno, skoro pořád prší. Listí opadává a stromy už nejsou tak hezké jako na jaře, když kvetou. Dozrávají ale jablka a ta mám moc ráda. Lucka Podzim mám rád. Když si vyjdu na procházku se psem, líbí se mi barevné stromy. Malé děti mohou pouštět draky, a to je dobrá zábava. Tomáš Na podzim se nádherně zbarvují listy na stromech. Moc ráda se tou dobou procházím v lese. Dozrávají ořechy, které mám moc ráda. Už ale není tak pěkné počasí, musím se teple oblékat. Lidé začínají být více nemocní, trápí je chřipky a podobné problémy. Šárka Nejvíc mám rád léto. Mám totiž rád teplíčko u vody. A když je teplo, člověk je hned takový veselejší. Podzim mi není zrovna sympatický. Nejhorší je to, že se musím tepleji oblékat. Také je brzy tma, nemůžu trávit tolik času venku jako v létě. Z ročních období to u mě podzim prohrává na celé čáře. Kuba Zpracoval kabinet českého jazyka (Km) 16

Chlumecká škola slavila úspěchy v přespolním běhu 8. října se žáci naší školy zúčastnili okresního kola v přespolním běhu v Hradci Králové na Biřičce. Obsadili jsme všechny 4 kategorie, v každé kategorii běželo 5 žáků či žákyň. Sami nyní posuvte, jak byli naši běžci úspěšní. Kategorie mladších žákyň: celkový počet běžkyň: celkový počet škol: naše umístění: 1. Holcová Radka 7. Zborníková Dana 23. Šojslová Aneta 29. Pavlíčková Iva 43. Horynová Pavla celkové umístění školy: Kategorie mladších žáků: celkový počet běžců: celkový počet škol: naše umístění: 6. Jelínek David 9. Horák Štěpán 14. Panchartek Pavel 18. Havránek Petr 26. Koubek David celkové umístění školy: Kategorie starších žákyň: celkový počet běžkyň: celkový počet škol: naše umístění: 6. Přerovská Kristýna 14. Divíšková Martina 21. Brůžová Martina 22. Vaníčková Pavla 30. Svobodová Eva celkové umístění školy: Kategorie starších žáků: celkový počet běžců: celkový počet škol: naše umístění: 9. Kafka Michal 12. Steklý Tomáš 20. Erban Petr 24. Jelínek Jakub 51. Semecký Martin celkové umístění školy:

52 11

3 53 11

3 50 10

3 57 11

3

Domnívám se, že na hodnocení výkonů našich žáků a žákyň se shodneme. Neztratili se v konkurenci tolika škol, naopak svým umístěním v jed-

notlivých kategoriích ukázali, že patří mezi nejlepší školy v okrese. Já jim srdečně blahopřeji a zároveň děkuji za vzornou reprezentaci školy. Vy, kdo sledujete sport na naší ZŠ, držte nám prosím pěsti i nadále. Brzy nás čeká turnaj ve florbalu. Za kabinet TV Hana Dostálová

Projekt - počítače školám Sbírejte víčka od Ramy Classik 500 g a vyhrajte 100 000 Kč na nákup počítačů. Prvních 20 škol získá peníze na nákup počítačů a v každé z prvních 500 škol bude super moderními hodinkami odměněna třída, která na žáka nasbírá nejvíc víček. Tak nějak zněla pravidla soutěže Projekt - počítače školám. Když nám tohle všechno paní učitelka přečetla, chtěli jsme vyhrát. A tak jsme usilovně sbírali. Nejvíce víček přinesla Jana Gonšenicová. Poslední den, kdy se ještě víčka sbírala, nám oznámila Tereza Fišerová, že má doma ještě asi 20 víček, která samozřejmě zapomněla. Byli jsme smutní, protože to byl konec! A pak někdo klepe na dveře. Je to paní Fišerová a nese víčka. Když jsme pak víčka spočítali, zjistili jsme, že jich přinesla 40! To nám velmi pomohlo k výhře. Všichni jsme byli šhastni, že jsme s paní učitelkou Janou Čepkovou získali super sportovní hodinky. A nyní, po vyhlášení 2. kola soutěže, se budeme snažit o výhru, která tentokrát skrývá kapesní rádia. Karolína Ditrychová, 5.A v Chlumci 24.10.2002

Milá babičko, sbírala jsi pro mě víčka do soutěže „Projekt počítače školám“, a proto ti píšu. Nasbírali jsme nejvíce víček na žáka, a tak naše třída vyhrála! Paní učitelka rozdala každému ze třídy digitální hodinky. Máme všichni velikou radost. Představ si, že ty hodinky i budí. Tev už nikdy nezaspím. Babi, můžu Tě poprosit, jestli bys ještě dál sbírala víčka od Ramy Classic 500 g? Třeba zase něco vyhrajeme. Měj se hezky tvoje Lucka. Lucie Jarůšková, 5.A Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Návštěva firmy Despa V pátek 25. října jsme navštívili pobočku firmy Despa v Chlumci nad Cidlinou. Hned po příchodu k bráně podniku se nás ujal pracovník, který nás provedl. Nejdříve nám zaměstnanci ukázali své výrobky, elektrický vozík s vysokozdvižnou plošinou a vozík s vyklápěcí korbou. Oba stroje nás zaujaly. Odtud jsme se vydali do dílen, kde se vyrábí komponenty do vlast-

ních výrobků. V této dílně mají stroje na vrtání, řezání a ohýbání materiálů. U každého stroje jsme se zastavili a dostali vysvětlení o jeho funkcích. Po pečlivém prohlédnutí soustruhů jsme pokračovali do druhé dílny, která byla vybavena novějšími stroji řízenými počítači. Naše skupina pozorovala rychlost a přesnost obráběcích strojů, jakou byly hotovy součástky z hliníku. Zde se také nachází kancelář pro kontrolu přesnosti výrobků. Digitální přístroje, které měří na tisíciny milimet-

ru, pracují i zde. Aby se ocel nerosila, je stanovena stálá teplota a udržována klimatizací. K výrobě patří servis, i on funguje v objektu. Náš průvodce nás odtud vedl k vrátnici, kde se s námi rozloučil a my jsme odešli do školy. Exkurze se mi velice líbila a doufám, že budou další. Chlapcům byla nabídnuta možnost vyučit se, v případě zájmu, pro zdejší podnik. Tak by měli zajištěnou pracovní příležitost v budoucnosti. Tomáš Hašek, 9.B

Reklama

11 / 2002

17

AKCE PRO DĚTI

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE, Chlumec n. C. # 495 485 357

ul. 9. května

NABÍDKA AKCÍ NA MĚSÍC PROSINEC 2002 4. 12. (středa)

Mikulášská besídka

15. 12. Střelecká soutěž o vánočního kapra (neděle) Místo: areál DDM u koupaliště

Začátek: v 15.30 hodin Místo: Říhův dům

Časový rozvrh:

Program: " divadlo pro děti - „Čertovské po" hádky“ - představení dětí ze ZUŠ " taneční vystoupení kroužku " aerobiku " soutěže " tanec " předávání balíčků dětem (ozna" čené balíčky je potřeba přinést " 1/4 hodiny před začátkem) Vstupné: děti zdarma, dospělí 30,- Kč Mikuláš, čert, anděl, hudba a občerstvení je zajištěno!

7. - 8. 12. Výtvarný kurz pro děti i (so + ne) Lektorka: Květa Richtrmocová

rodiče

Téma:

drhání - výuka základních uzlů, výroba vánočních ozdob Pomůcky: lněný provázek (bílé klubko), užší červená stužka, sisal, lýko (zajistí vedoucí) 7. 12. (sobota)

13.00 - 17.00 hodin v klubovně DDM u zahradnictví

8. 12. (neděle) 13.00 - 17.00 hodin Poplatek: 240,- Kč pro 1 kurz = 8 hodin Minimální počet pro uskutečnění kurzu je 8 osob. Po dohodě je možné zkrátit dobu trvání kurzu, poplatek by byl upraven. Uzávěrka přihlášek je 5. 12. (čtvrtek)!

8.00 - 9.00 hod. - prezentace - kategorie do 10ti a 14ti let Od 13.00 hod. - kategorie do 18ti let, od 19ti let a výše. Zbraně a střelivo: zajistí pořadatel Odměny: první tři z každé kategorie obdrží diplom a cenu 19. 12. Vánoční turnaj ve stolním tenise (čtvrtek) Začátek: 14.30 - 15.00 hodin v budově Zvláštní školy v Chlumci n. C. S sebou: 20,- Kč, přezůvky, pálku (můžeme zapůjčit) Na všechny účastníky čekají drobné odměny! 21. 12. (sobota)

Zájezd kroužku MSŽ na burzu železničních modelů do Prahy spojený s návštěvou DDM hl. města Prahy (velké modelové kolejiště řízené PC) Sraz:

v 7.20 hod. na vlak. nádraží v Chlumci n. C. Návrat: mezi 16.00 - 17.00 hod. (bude upřesněno) Jízdné: ČD 55,- Kč, MHD 16,- Kč, vstup na burzu 10,- Kč S sebou: jídlo a pití na celý den Zájezdu se mohou zúčastnit i rodiče, případně i zájemci o členství v kroužku MSŽ!

Nabízíme o jarních prázdninách od 1. - 8. 2. 2003 zimní lyžařský tábor do Jedlové v Orl. horách(cena: 2000,- Kč).

Přihlášky na akce si můžete vyzvednout v DDM (# 495 485 357) nebo každou středu od 9.35 do 10.00 hodin v jazyk. učebně v přízemí budovy ZŠ.

Životní moudra $ Život je služba - jde jen o to, vybrat si, budeš-li služebníkem nebo sluhou.

$ Nejpevněji drží pouta, která spoutaný nevidí.

$ Snadněji žalovat než vinu dokazovat.

$ Kdo spadl do jámy, kterou vykopal jinému, má dobrý důvod naštvat se víc, než kdyby spadl do jámy jiným pro něho vykopané. LV

$ Pro muže jsou boty nové, dokud ho tlačí. Pro ženu přestanou být nové, jakmile je obuje. 18

$ Můžeš si nakrást peníze, postavení, hodnosti, dokonce i závist. Ne však vážnost, úctu, obdiv a lásku.

$ Vyhlídka dědictví vzdálené příbuzné přibližuje.

Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

První říjnovou sobotu (5. 10. 2002) jsme pořádali ve spolupráci s chlumeckými táborníky akci pro děti a rodiče „Pohádkový les“. Dopolední deštivé počasí v nás vzbuzovalo veliké obavy, ale odpoledne nás sluníčko a teplé počasí příjemně překvapilo. A soutěž mohla začít. Děti před startem dostaly kartičky, na které jim každá pohádková postava udělila razítko s obrázkem. Startovat se začalo ve 13.30 hodin Na Františku. Trasa vedla olešnickým lesem a byla označena barevnými fáborky. Děti se setkávaly s různými pohádkovými postava-

mi - s čertem, zajíčkem, Sněhurkou, Muchomůrkou, Křemílkem, vodníkem a vílou, ježibabou, Červenou Karkulkou, Hejkalem, kosem Oskarem a včelkou Májou. U každé pohádkové postavy plnily jednotlivé úkoly - navlékání korálků, hádání pohádek, jízda na koštěti, prolézání tunelů, namotávání lízátek, lovení rybiček a hod kroužkem na cíl. Některé děti také občas upustily slzičky, protože se bály čerta a ježibaby, ale do cíle došly velmi statečně a zvesela. Tam na děti čekala sladká odměna a diplom za účast a kdo chtěl, mohl si opéct na ohníčku vuřty. Celkem se zúčastnilo 62 dětí, a to od mateřské školy až po 6. třídu ZŠ. Dětem se „Pohádkový les“ velice líbil, ale také rodiče byli velmi nadšeni.

Červená Karkulka s čarodějnicí - hádání pohádek a zvířátek

Vodník a víly - lovení rybiček

Pohádkový les

Pro velkou úspěšnost budeme tuto akci v roce 2003-2004 opakovat. Uvítáme další nadšené pomocníky i s maskami. Lucie Panchartková, prac. DDM

Drakiáda Letošní drakiáda se konala 19. 10. 2002 (v sobotu) na závodišti V Lipkách. Děti soutěžily ve třech kategoriích - MŠ, 1. - 5. tř. ZŠ a 6. - 9. tř. ZŠ. Ve vzduchu se vznášely modely zakoupených nebo vyrobených draků.

ZŠ (5. - 9. tř.) - draci vyrobení: 1. místo - Tomáš Novotný 2. místo - Martin Kadlečík

Drci zakoupení: 1. místo - Kamil Šusta

MŠ - draci zakoupení: 1. místo - Radek Petrovický 2. místo - Zdeněk Petrovický 3. místo - Lukáš Soukup ZŠ (1. - 5. tř.) - draci vyrobení: 1. místo - Standa Havlík 2. místo - Jan Koníček Draci zakoupení: 1. místo - Jana Křížová 2. místo - Pavlína Strnadová 3. místo - Lukáš Bráborec 11 / 2002

Hodnocení draků vyrobených i zakoupených 19

Reklama

20

Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

Výstava modelů letadel Jednou z atrakcí chlumeckého posvícení, které se uskutečnily v areálu u koupaliště, byla i výstava modelů letadel. Pro chlumeckou veřejnost ji společně připravili DDM a členové modelářského klubu Chlumce n. C. a to přímo v modelářské dílně. Pořadatelé byli limitováni prostorem modelářské dílny, i tak se podařilo naší veřejnosti představit více jak 40 modelů celé řady modelářských kategorií a to od těch nejjednodušších - prací žáků až po radiem řízené modely maket skutečných letadel zkušených modelářů. Ti zvídavější mohli vidět i historii leteckého modelářství v Chlumci n. C., která byla zpestřena dokumentačními fotografiemi a „postřehy“ jednoho našeho hradeckého kamaráda přímo z „dění“ na modelářské soutěži. Na požádání návštěvníků byly vystavené modely doplněny odborným výkladem. Společná práce všech vystavovatelů v areálu však byla hodně pokažena krajně nepříznivým počasím, což se projevilo na menší návštěvnosti. Cílem výstavy modelů letadel bylo seznámení naší veřejnosti, a to hlavně školní mládeže, s modelářskou činností v Chlumci n. C., která se může pochlubit s celou řadou modelářských úspěchů. Bohužel nám upadá zájem o mo-

- 27. a 28. 10. 2002

delářskou činnost u naší současné mládeže a rok od roku konstatujeme snižování počtu dětí v našem kroužku. Modelářství má totiž jedno specifikum, které tkví hlavně v tom, že „sportovní“ náčiní - model letadla si musí modelář nejprve postavit a potom se těšit z dosaženého cíle, kdy vidí svoje dílo - model skutečně létat. K tomu však je třeba trochu trpělivosti, základních znalostí, řemeslné zručnosti a i sportovní zdatnosti. DDM v Chlumci n. C. za podpory Městského úřadu a modelářského klubu připravil pro zájemce z řad děvčat a chlapců od 9 let (3. třída ZŠ) ty nejlepší podmínky, jaké si mohou přát. Je to vedení kroužku zkušeným instruktorem - modelářem, běžný materiál, a to ještě v podobě předpracovaných stavebnicových dílů poskytujeme zdarma, vhodná díla (hlavně pro zimní období), možnost rychlého modelářského sportovního růstu (7 titulů žák. mistra ČR z cca 130 dosažitelných od r. 1979 bylo ze ZŠ Chlumec n. C. A to si zjistěte, kolik ZŠ je v ČR). Vč, nyní hradecký kraj vždy min. 1 žák (byli to i 3) ze ZŠ Chlumec n. C. reprezentoval na mistrovství ČR. Celou řadu získaných titulů poznatků v modelář. kroužku je možno dále uplatnit, a to ah v praktickém životě, tak i u sportovního létání. Takže shrnuto - šance zde jsou, je milá školní mládeži pouze na Vás, zda a jak ji využijete. S mládeží ZŠ pracujeme každou středu a v pátek od 15.00 hodin do 19.00 hodin v dílně DDM, příp. na louce závodiště V Lipkách za žel. mostem, kde se provádějí zahajovací lety postavených modelů. Tak se můžete přímo seznámit s činností modelářského kroužku DDM Chlumec n. C. Ing. Antonín Šimerda vedoucí leteckých modelářů

foto Ant. Fibigr 11 / 2002

21

AKCE PRO DĚTI

Posvícenská výstava železničních modelů O prodlouženém posvícenském víkendu uspořádal kroužek Modelové a skutečné železnice již tradiční výstavu. 27. a 28. října bylo možno v klubovně našeho kroužku MSŽ zhlédnout v provozu především velké klubové kolejiště

ve velikosti HO. Dále byly vystaveny práce členů kroužku a modely ve velikosti TT. Svoji expozici zde měla i Chlumecká zahradní železnice. O letošní výstavě jsme přišli s novinkou - kavalkádami = předváděním jednotlivých modelů

foto Ant. Fibigr

doplněné průvodním slovem. Ze zákulisních seřavovacích kolejí postupně přijížděly jednotlivé soupravy a při jejich pobytu ve stanici se návštěvníci dozvěděli jejich modelový a skutečný původ, kde ve skutečnosti jezdí i mnohé zajímavosti. Soupravy v zákulisí velice zručně řadili členové kroužku MSŽ Miloš Špecinger a Roman Vlastník, kteří také po oba dny kolejiště obsluhovali. Motivem našeho kolejiště je hlavní dvoukolejná trah,ze které odbočuje vedlejší jednokolejná trah,takzvaná lokálka. Ta bude stoupat členitým terénem, který se v současné době tvoří, do své koncové stanice. Závěrem chceme poděkovat všem návštěvníkům za jejich návštěvu -zisk ze vstupného bude použit na další stavbu kolejiště - na již zmíněnou lokálku. Bohumil Špecinger vedoucí kroužku MSŽ

Chlumecká zahradní železnice - sezona 2003 V tomto čísle Chlumeckých listů bych Vás chtěl seznámit s tím, co plánuje Chlumecká zahradní železnice v sezoně 2003. Tev v zimě budeme pracovat na osobním voze, tento vůz bude mít délku 1500 mm a šířku 650 mm. Bude mít kovovou konstrukci, takže bude jízda bezpečná! Lavice na sedění bude uprostřed (jako součastný vůz), vpředu vozu bude zábrad22

lí, aby rodiče malých dětí neměli obavy, že dítě přepadne na koleje. Podlaha bude z palubek lakovaná. Nátěr bude v barvách CHZŽ - modrá, žlutá. Spřáhlové centrum bude z ocelového háku ze zrušené dráhy. Tento vůz by měl být hotov do března 2003. Dále do sezony 2003 bude na CHZŽ kolejiště HO (1:87). Toto kolejiště bude námětem železniční stanice Břeclav

a Rakouské alpské části u St. Jodok nedaleko od Innsbrucku. Toto kolejiště je ve výstavbě. A druhé menší kolejiště O - ETS (1:45). Na tomto kolejišti je ovál s nádražím a tunelem. Na jaře 2003 se bude pokračovat se stavbou tratě na zahradní železnici LGB (1:22,5). S touto tratí jsme skončili na konci léta a udělali jsme rybník, 3,6 m kolejí (1,2 m = 705 Kč), baráček u rybChlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

níčka a potůček. Zbývá nám koleje natáhnout ke hradu a upravit okolí. Na podzim 2003 budeme stavět parní lokomotivu (obr č. 1). Tato lokomotiva nebude sice na páru, ale pokusíme se

udělat pískání a táhla. Bude to taková maketa. Asi už si kladete otázku, kam tyto všechny lokomotivy a vozy dáváme. Hned Vám na tuto otázku odpovím: Lokomotiva 213 001 a 220 001 + vůz V1 je v součastném depu. Parní lokomotiva a nový os. vůz bude v novém depu. Nové depo bude u zastávky Chvatimech (obr. 2). Koleje z něj budou odbočovat ze zastávky Chva-

& È. BALOG / P. rybníèek CHVATIMECH

Nové depo

&

HRONEC

obrázek č. 1

obrázek č. 2

timech. Vidíte, že máme dost práce, a budeme rádi, když se v příští sezoně přijdete podívat, jak pokračujeme.

Informace na sezonu 2003 Sezona 2003 bude trvat od 29. 3. do 5. 10. 2003. Vždy v sobotu, neděli a svátky, od 10.00 do 20.00 hodin. Můžete se podívat i mimo sezónu (po dohodě).

Jste zváni na Vánoční CHZŽ Tato akce potrvá od 24. 12. do 26. 12. 2002. Doufáme, že napadne sníh, Vánoce CHZŽ bez sněhu jsou jako lokomotiva bez kolejí. Jste zváni, přijvte!!! www.sweb.cz/specinger-chzz/ [email protected] CHZŽ Miloš Špecinger

VZPOMÍNKA NA LETNÍ RYBÁŘSKÝ TÁBOR - Rozkoš 2002 V první polovině července se pro 25 dětí a 5 vedoucích stala přechodným domovem Česká Skalice, kde se nacházel náš tábor. V pestrém čtrnáctidenním programu se střídalo rybaření, hry, soutěže a zdokonalovaly se rybářské znalosti a dovednosti. Již tradičně patří k našemu táboru i pěší procházka do Babiččina údolí. Letos byla obohacena návštěvou sokolníků, kteří nás zasvětili do své činnosti a práce s dravci. Zážitkem dne byla pro kluky možnost pouštět si mezi sebou sovu pálenou. Další výlet jsme podnikli v druhé polovině tábora. Naším cílem byla pevnost Březinka nedaleko Dobrošova a prohlídka města Náchoda. Zde jsme měli dost času na prohlídku města a pro zájemce i na prohlídku zámku. Stravování jsme měli zajištěno v místní restauraci, kde pro nás byla vyhrazena samostatná jídelna. Někomu chutnalo méně, někomu více, ale tak už to u takového počtu lidí bývá. Překvapení pro naše rybáře nastalo jednoho dne po večeři, když jsme šli na velký zmrzlinový pohár. Na jeho kvalitu si nestěžoval nikdo. Na rozdíl od jiných let nám počasí přálo, a tak jsme se byli i několikrát vykoupat. Rybařit se chodilo téměř denně - ráno a odpoledne a tomu taky odpovídaly počty ulovených ryb. Celkem se nachytalo přibližně 260 metrů. Převážně cejni a plotice, kapři a jeden candát. Z nočního rybaření jsme si odnášeli zážitky dva. Ten první kladný - to bylo opékání vuřtů. Dru11 / 2002

hý už tak veselý nebyl, protože se přihnala bouřka, a tak se ve spěchu muselo všechno rychle sbalit a za silného větru a blýskání jsme pospíchali pryč. V pátek, den před odjezdem, nastalo velké balení, uklízení a samozřejmě vyhodnocení čtrnáctidenního snažení družstev i jednotlivců. Za nejlepšího táborníka byl ve starších vyhlášen Jan Havelka, v mladších Ondřej Ryšavý. Nejlepším rybářem se stal Jan Havelka, který sám za sebe na 1 prut nachytal neuvěřitelných 20 metrů. Ale ani ti, co neobsadili první místa, neodcházeli s prázdnou. Pro každého byla připravena věcná cena. Díky patří všem, kteří tábor organizovali - pracovnicím DDM, vedoucím, zdravotnici, ale také těm, kteří se tábora účastnili - našim mladým rybářům, za bezproblémové chování a vystupování. Se slovy „Petrův zdar“ se s Vámi loučí a na další tábor se těší všichni vedoucí. Jiří Langr

Reklama 23

AKCE PRO DĚTI

II. ročník závodu

POHÁR KARLOVY KORUNY Jak to vidím já, z pohledu organizátora? Jsem příjemně unavená, plná zážitků, ale hlavně jsem šhastná. Splnila se mi totiž tři přání. Vyšlo počasí, nikomu se nepřihodil žádný vážný úraz a to nejdůležitější na konec - všichni jsme

si užili spoustu zábavy. Co víc si přát? Snad jen to, aby byl příští ročník tohoto závodu ještě vydařenější (pokud to ovšem ještě jde). A tev, jak se to vlastně semlelo… Vše vypuklo už v pátek, kdy v naší klubovně přespávali skauti a skautky z Kostelce nad Orlicí a z Opočna, v sobotu se k nám přidaly ještě Stěžery a samozřejmě děti z chlumeckého skauta. Organizátoři se sešli v sobotu 5. října v brzkém pro mnohé nepříjemném čase - 7:30. A kdo tedy přišel? Já - Věrka Kopecká, Vlastička Tomášková, Káha a Zůza Konášovy, Lada Prouzová, Monika Prouzová, Jarča Krenčíková, Káha Průchová - táborová kuchtička, Péha Školníková, Michal Prouza - hlavní organizátor závodu, Zdenda Hrouda, Milan Grund, Péha Valenta, Michal Školník, Pavel Liška, (doufám, že jsem na někoho nezapomněla). Děti si to přištrádovaly v 9.00 hod. Dořešily se záležitosti čistě organizační a po slavnostním nástupu v krojích mohl začít samotný závod, nebo spíše taková velká hra.

kytičky, přelezte rozsochu na označeném stromě, nastřílejte za vzduchovky celkem 100 bodů, chození na chůdách (zde si dovoluji upozornit na notoricky známé trio ve složení Verča, Míla a Katka zachycené při výkonu - povšimněte si, jak se Míle a Kátě daří pomocí prazvláštního držení těla vzdorovat gravitačnímu zákonu), golf, naházejte 100 míčků do čtverce, oběhněte s nosítky zámek (to byla sranda, když děti obíhaly zámek mezi nevěstou a ženichem), nanoste z rybníčka tolik vody, abyste převážili váhu, skákání v pytli, uvažte 6 nováčkovských uzlů… no prostě žúžo dobrodrůžo. A kdo tedy vyhrál? 1. Opočno - a odvezli nám pohár, který jsme my Chlumečáci, vyhráli v prvním ročníku 2. Chlumec - Denisa Vacková, Veronika Luňáková, Nikola Luňáková, Eliška Suchánková, Monika Štěrbová, Michaela Divíšková, Lenka Malíková, Terka Horáková, 3. Chlumec - Honza Walter, Lukáš Kloz, Martin Meuer, Honza Macháček, Jirka Bělohlávek, Honzík Černý, Zdenda Bělohoubek, David Novotný 4. Chlumec - Káha Nováková, Míla Dědková, Lenka Veselá, Andrejka Bělohlávková, Verča Jechová, Verča Vošoustová, + 2 děvčata z Kostelce 5. Opočno 6. Stěžery 7. Kostelec nad Orlicí

Někteří si nakonec stihli ještě prohlédnout Loretu, kterou nám moc záviděli a všichni se zapojili do průvodu mažoretek a dechového orchestru, který směřoval k sokolovně. (Prý nám to moc slušelo, povídaly malé světlušky). Pak se ale již ozvala bříška: „máme hlad“. U skauháku jsme si opekli buřtíky a nemohli jsme se dočkat slavnostního táborového ohně, který dotvořil nádhernou atmosféru sobotního dne a opět mě utvrdil v tom, že kdo nepoznal chuh skautingu, přišel o moře zážitků, zábavy a hlavně o spoustu kamarádů. A proto PŘÍŠTÍMU ROČNÍKU 3x hyb hyb HURÁ

Zúčastnilo se jí 56 (slovy padesát šest!) skautů a skautek ve věku od 6 do 15 let. Hra se sestávala ze čtyř částí Tajfun, plnění úkolů, Alibaba a Ostrovy. Ve druhé nechaly děti všechny své síly, plnily celkem 23 úkolů typu: poznej 24

Na závěr jedno velké poděkování Hujerovi - Jiří Meuer a Dejvimu - David Novotný, za perfektní rychlé spojky. Příjemnější průvodce a „hlídače“ pro hostující skautky bychom asi dlouho hledali. Díky. Věrka Kopecká Chlumecké listy

SPORT

PODZIMNÍ ČÁST OKRESNÍHO PŘEBORU MLADŠÍCH ELÉVŮ Po úspěšné sezóně čekalo naše nejmladší adepty kopané hned několik změn. Mužstvo z postu trenéra opustil Jaroslav Machač, takže se vytvořila staronová dvojice Loukotka - Skalický. Poprvé se začalo hrát turnajovým způsobem 2 x 15 minut a každý z deseti zúčastněných celků pořádá na svém hřišti toto klání. Ale hlavně se změnilo složení mužstva. Proti sezóně 2001 - 2002 jsme museli zabudovat osm nových tváří, které přibyly po náboru před novou sezónou. Po poctivé přípravě jsme měli start do soutěže pomalý a dost rozpačitý. Za prvních pět zápasů jsme nedokázali vstřelit ani jednu branku a marně čekali na první vítězství. Pak ale Láva Doseděl odstartoval své střelecké galapředstavení za bedlivého dozoru otce. První vyhraný zápas kluky nabudil hrát i fotbal, na který se dalo dívat. Paradoxní bylo, že nejlepší výkon jsme podali proti mužstvu Třebechovic, a přesto jsme prohráli. Dlouhých pět turnajů čekali naši rodiče a fanouškové na prv-

ní vystoupení na domácím hřišti. Počasí se k nám moc hezky nezachovalo, ale výkony mužstva a teplé nápoje od pana Kuchaře, nás všechny zahřály. Za dva turnaje na domácím hřišti jsme nenašli přemožitele, neztratili ani bod a skóre 12 : 1. Pochvalu za své výkony zaslouží všichni kluci a poděkovat musíme i Vám rodičům za dopravu k utkání a pomoc Vašich hlasivek. Na závěr několik čísel za podzimní částí. V mužstvu se vystřídali Černohorský Adam, Dlouhý Martin, Doseděl Ladislav, Hanyš Jan, Hartman Jakub, Horník Michal, Kučera Miroslav, Kuchař Otakar, Labík Jan, Novotný Jakub, Petrovický Radek, Roneš Jan, Steklý Tomáš, Šikýř Daniel, Šmíd Martin a benjamínek mužstva ještě pětiletý Hašpl Jan. OLYMPIA „B“ - CHLUMEC 0 : 0 MALŠOVICE - CHLUMEC 0 : 0 MALŠOVICE - CHLUMEC 1 : 0 KUNČICE - CHLUMEC 1 : 0 OLYMPIA „B“ - CHLUMEC 2 : 0 TŘEBECHOVICE - CHLUMEC 2 : 0

TŘEBEŠ „B“ - CHLUMEC 0:1 (Doseděl) ČERNILOV - CHLUMEC 0:2 (Novotný, Hartman) TŘEBEŠ „B“ - CHLUMEC 4:0 ČERNILOV - CHLUMEC 0:6 (Doseděl 6) CHLUMEC - SLÁVIA „B“ 3:0 (Doseděl 2, Hartman) CHLUMEC - SK H.K. „B“ 3:0 (Doseděl 2, Šmíd) CHLUMEC - STĚŽERY 4:0 (Doseděl 4) CHLUMEC - TŘEBECHOVICE 2 : 1 (Novotný, Doseděl) Střelecká tabulka našeho mužstva je tedy následující, Doseděl 16, Hartman 3, Novotný 2 a Šmíd. V tabulce podzimní části jsme obsadili 4. místo s 23 body za 7 vítězství, 2 remízy a 5 porážek při skóre 22 : 11. Nyní nás čeká halová část v místní ZŠ a snaha o další zlepšení, ale hlavně radostná práce, na kterou se již všichni těšíme. Lou Ska

Reklama

11 / 2002

25

ZE ŽIVOTA SPOLKŮ

VÝSTAVA OVOCE A ZELENINY Základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Chlumci n. C. uspořádala ve dnech 26. a 27. října výstavu ovoce a zeleniny v Říhově domě. Cílem výstavy bylo ukázat široké veřejnosti nejnovější odrůdy pěstování ovocných rostlin, zejména jabloní. Práce s ovocnými plodinami vyžaduje trpělivost, houževnatost a nadšení. Odměnou jsou

překrásné, chutné a zdravé plody. To dokazovala i naše výstava, kde bylo celkem vystaveno 142 exponátů ovoce a 24 exponátů zeleniny. Nejvíce odrůd ovoce vystavoval p. Dufek Oldřich (celkem 21), kde kromě běžně pěstovaných odrůd, jako je RUBÍN, BOHEMIE apod., byly vystavovány nejnovější odrůdy, které jsou odolné proti různým chorobám a nemusí se che-

micky ošetřovat, např. TOPAS, SELENA, RUBINOLA, JONAGOLD, ZUZANA a další odrůdy. Kromě ovoce byly vystavovány různé druhy zeleniny - květák, papriky, česnek a další. Celou výstavu vhodně doplňovala výstava vázaných kytic ze suchých květů, kterou aranžovala pí Švandová. Mrzí nás, že výstava byla tak málo navštěvována, jak z řad naších členů, tak i ostatních občanů. Viděli by, jak krásné a zdravé ovoce se dá vypěstovat ve „Městě zahrad“ - v Chlumci nad Cidlinou. Za ZO ČZS: Čáslavský foto: Ant. Fibigr

Trochu humoru „Jituško, nebude to školit tvým záclonám, když tu budu kouřit?“ „Jak si pozorný, miláčku. To víš, že by jim to neprospělo.“ „Myslel jsem si to, tak je sundej.“ „Kráva se otelila, kobyla se ohřebila, kočka se okotila. Děti, znáte další příklady? Třeba ty, Petře, znáš nějaké?“ „Ano, paní učitelko, například slepice se oslepila, žena se oženila, žralok se ožral.“ Člověče, tak už něco udělejte. Náš přímý televizní přenos za chvíli končí. 26

„Tati,“ obrací se při televizních zprávách na otce nejmladší Novák, „jak to,

že mají ti Arabové víc manželek a u nás to nejde?“ „Protože u nás na to máme zákon, který muže chrání.“ Ptá se přítel přítele: „Tak co, jak ti to jde v manželství? Platí ještě to, co jsi kdysi říkal, že tvoje žena je pravá perla?“ „To ano, jenomže tev se k nám nastěhovala perlorodka...“ Dva kamarádi si objednají pivo. Jeden volá za číšníkem: „Ale ah je sklo čisté!“ Za chvíli přijde číšník s dvěma pivy a ptá se: „Který pán si přál to pivo v čisté sklenici?“ LV Chlumecké listy

ZE ŽIVOTA SPOLKŮ

Jste blázni, říkala řada lidí, když jsme přišli s nápadem požádat město o přidělení budovy bývalé prodejny „Květ“, která řadu let strašila na náměstí. Znamenalo to vlastními silami jednotlivých členů ZKO č. 127 (Základní kynologická organizace), převážně mladých lidí, provést demontáž, převést na bezpečné suché místo, připravit stavební místo na cvičáku a znovu celou budovu postavit. Dnes, kdy budova stojí, lze říci, že to bláznovství bylo. A vědět na jaře to, co nás čekalo až do dnešních dní, nevím, zda bychom do toho šli. Na začátku, když nám radní města přidělili budovu, domnívali jsme se společně, že budovu bez problémů přemístíme a v průběhu letního období vše skončí. Jenže i na přemístění této budovy bylo nutné i stavební povolení, a tak se vše protáhlo až do podzimu. Proto jsme stavěli i za deště, proto jsme nadšeně jásali, když jsme druhý den po vichřici zjistili, že nám budova nespadla a těch pár střešních desek jsme bez problémů posbírali po okolí a znovu na střechu položili. Upřímně se obdivuji té partě převážně mladých lidí, kteří věnovali řadu sobot, nedělí a mnoho hodin svého volného času ve prospěch ZKO. Máme před sebou ještě hodně práce, ale již dnes lze říci, že všichni ti, kteří se aktivně účastní budování kynologického cvičáku, vytvářejí podmínky pro

dobrý rozvoj této zájmové činnosti ve městě. A každou dobrou zájmovou činnost, kde mají možnost se realizovat lidé zvláště pak mladí lidé, je třeba podporovat a rozvíjet. Jsme rádi, že vedení našeho města si to uvědomuje a dle možností v napjatém rozpočtu města počítá s podporou zájmových organizací. Věříme, že tomu bude i v dalších letech, díky za to zastupitelé a rado města. I když nás budování cvičáku značně omezuje ve vlastní práci s pejsky a jejich páníčky, i přesto cvičíme dál. Od září letošního roku se schází kynologický kroužek, který organizujeme spolu s DDM. Zatím chodí pět až sedm dětí. Seznamujeme je se základy „pejskaření“ a připravujeme je na výcvik „AGILITY“. Věříme, že největší propagace naší činnosti bude, až vystoupíme na veřejnosti při závodech a ukážeme, co již umíme. Občany města, kteří s nelibostí sledují špatné chování některých páníčků a jejich pejsků na území města, chceme ujistit, že vedeme své členy k řádnému a nekonfliktnímu životu ve městě. Buvme tedy trpěliví, společně se nám určitě podaří nedostatky odstranit nebo alespoň zlepšit. Tak jako v každé zájmové organizaci, tak i v naší ZKO č. 127 dochází v průběhu roku nebo několika let k pohybu členů. Dnes máme 30 členů. Netvrdím, že jsou všichni aktivní. Jistě i letos dojde k odchodu členů z růz-

Termín uzávěrek a vydání výtisků Chlumeckých listů pro rok 2003 Číslo 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 11 / 2002

Datum uzávěrky čtvrtek 9. 1. čtvrtek 6. 2. čtvrtek 6. 3. čtvrtek 3. 4. středa 7. 5. čtvrtek 5. 6. čtvrtek 3. 7. čtvrtek 7. 8. čtvrtek 4. 9. čtvrtek 2. 10. čtvrtek 30. 10. čtvrtek 27. 11.

Datum čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek

vydání 30. 1. 27. 2. 27. 3. 24. 4. 29. 5. 26. 6. 24. 7. 28. 8. 25. 9. 23. 10. 20. 11. 18. 12.

ných důvodů, ale přicházejí další. Tak tomu prostě je. Ale jsem si jistý, že ti, co se aktivně podílejí na činnosti a ti, co chodí cvičit s pejsky, zůstanou a budou pevnou členskou základnou. Rozhodně nikdo z nás nepočítá, že by si jednou po odchodu chtěl přisvojovat právo mluvit do činnosti ZKO nebo dokonce odvést si to, co jsme dnes do cvičáku osobně dali. Dnes budujeme kynologický cvičák pro současnost i budoucnost kynologie ve městě. A jsme pokračovateli těch, kteří organizaci kdysi zakládali. Rádi a ochotně předáme vše jednou těm, kteří budou pokračovat po nás. Jen tak je možné trvale rozvíjet zájmovou činnost a neplést si ji se soukromým podnikáním. Dnes mladí lidé Zbyněk Smetana, Ondra Kopecký, Zdeněk Beran, Petra a Michal Školníkovi, Jan Beran, Pavlína Marková, Hana Myšková a Radka Myšíková jsou dobrou nadějí ZKO č. 127 do budoucna. Dík patří i těm dříve narozeným Milan Žilák, Antonín Šulc, Květoslav Skoumal, Petr Bernát, Petr Stejskal, Marcela Bezvodová, Marcela Roselová, Štěpán Kalouz a přicházejí další noví členové. Přeji všem členům ZKO v Chlumci n. C. hodně sil, ještě pár dní vydržet s aktivitou při dokončovacích pracích před zimou a hodně úspěchů ve výcviku čtyřnohých miláčků. Miroslav Halberštát Předseda ZKO č. 127 v Chlumci n. C.

Prosincové pranostiky % O sv. Františku Xaveru ledový vítr fičí od severu. /3. 12./ % Má-li sv. Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy. /4. 12./ % Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší. % Prýští-li ještě v prosinci bříza, nemívá zima mnoho síly. % Studený prosinec - brzké jaro. % Hřmění v prosinci zvěstuje silné větry. % Zelené Vánoce - bílé Velikonoce. % Svatá Viktorie obrázky na okna ryje. / 23. 12./ LV

27

ŽIVOT V DOMOVĚ DŮCHODCŮ

MÓDNÍ PŘEHLÍDKA 2002 Pořádání módní přehlídky a Martinského posvícení se již v chlumeckém domově důchodců stalo tradicí. V „dolním“ domově manekýnky na provizorním módním molu předváděly modely již popáté, v „horním“ domově měla přehlídka premiéru. Díky skvělé spolupráci s Mateřskou školou v Poděbradově ulici jsme listopadové odpoledne zpestřili nejen našim seniorům, ale i dětem z předškolního ročníku. Na přehlídku byli zváni i příbuzní seniorů a rodiče dětí.

Malé manekýnky a manekýni předváděli nejrůznější modely ze svých šatníků, které připravily maminky. Zlatým hřebem byly samozřejmě svatební modely. Sněhobílé šaty oblékla ošetřovatelka Lenka, doprovodil ji kuchař Honza v tmavém obleku a několik družiček se svým „mužským“ doprovodem. Po skončení promenády na přehlídkovém molu následovala hudba a občerstvení. Děkujeme: Půjčovně svatebních šatů Ludmila za půjčení svatebních modelů

Květinářství Azalka za svatební kytice Dětem a učitelkám z MŠ Poděbradova ul. za modeling Paní Aleně Sirůčkové za úpravu účesů Panu Bernému za hudební část odpoledne Dobrovolníkům za přípravu občerstvení Personálu domova za modeling a pomoc s organizací přehlídky Paní Janě Honcové, panu Ivanu Bouzovi, paní Janě Knajflové a fy. JCN za sponzorské dary Daniela Lusková Sociální pracovnice DD

VÁNOČNÍ ZVĚST Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. (Luk. 2,14) Tato vánoční zvěst mocně promlouvá k našemu vědomí i svědomí, že jedině Ježíšova cesta lásky království Božího je cestou pokoje, po němž všichni toužíme. Volá k nám ale také, že nejdříve je nutno mít pokoj s Bohem, a pak teprve může přijít pokoj s lidmi a mezi lidmi a pokoj se sebou samým ve vlastním nitru. Dnes přemnozí lidé nemají pokoj s Bohem, proto nemají pokoj ani ve svém nitru, proto nemají pokoj mezi sebou, proto není pokoj ani mezi národy. Není jiné cesty pokoje, než ta, kterou nám ukazuje křeshanská vánoční zvěst: Mějte pokoj s Bohem, smiřte se s Bohem, čiňte pokání, změňte smýšlení a jednání a Bůh vám odpustí; ale ukažte svou dobrou vůli i k lidem, odpushte si také mezi sebou navzájem, smiřte se a důvěřujte si a milujte se; pak nastane pokoj mezi lidmi a mezi národy. Začíná přibývat ve světě lidí dobré vůle, kteří vidí tuto jedinou cestu spásy. Až většina lidí obsah křeshanské vánoční zvěsti přijme a uskuteční, stane se svět světem pokoje, lásky a radosti. Prosíme z celého srdce, Pane Bože náš, stůj při nás, vev, osvěcuj a posiluj nás, aby to bylo brzo a aby to bylo navěky. Jaroslav Tesař farář CČSH

POZVÁNKA DO HUSOVA SBORU CČSH Vážení obyvatelé města Chlumce a jeho okolí, dovoluji si Vás z celého srdce pozvat jménem RADY STARŠÍCH CČSH i jménem svým do Husova sboru na: & PŘEDVÁNOČNÍ KONCERT žáků i učitelů ZUŠ, který se koná ve čtvrtek 12. XII. od 18.00 hodin & vánoční bohoslužby (půlnoční) na Štědrý den v úterý 24. XII. od 23.00 hodin & bohoslužby na Hod Boží vánoční - narození Páně ve středu 25. XII. od 9.00 hodin 28

& bohoslužby na 2. sv. vánoční - prvomučedníka Páně Štěpána - ve čtvrtek 26. XII. od 9.00 hodin Moji milí, přejeme Vám všem i Vašim rodinným příslušníkům radostné a požehnané svátky vánoční a do roku 2003 pevné zdraví, hodně lásky a Božího požehnání. Jaroslav Tesař farář CCŠH

Rada starších CČSH v Chlumci n. Cidl. Chlumecké listy

CÍRKEVNÍ ZPRÁVY

Zvon Voršila se rozezněl V pondělí 7. října 2002, ve svátek Panny Marie Růžencové, ve 3/4 na 6 večer se rozezvučel po dlouhé době zvon Voršila a za jelo mohutného hlasu, který se nesl městem, vyšel z budovy děkanství sbor biskupů Čech a Moravy, kteří sněmovali v Hradci Králové a přijeli do chlumeckého kostela, aby společnou mší vyprosili požehnání Boží tomuto svému počínání. Při vstupu do chrámu je uvítal zpěv hradeckého katedrálního sboru. Byli to pražský ar-

cibiskup kardinál Miloslav Vlk a jeho pomocní biskupové Václav Malý a Karel Herbst, olomoucký arcibiskup Jan Graubner a jeho pomocný biskup Josef Hrdlička, náš diecezní biskup Dominik Duka a jeho pomocný biskup Josef Kajnek, litoměřický biskup Josef Koukl, českobudějovický biskup Jiří Pavour, František Lobkowicz, biskup ostravskoopavský, který také pronesl kázání o důležitosti a významu rodiny pro lidskou společnost a poukázal na

Poděkování Římsko-katolická farnost - děkanství sv. Voršily Chlumec nad Cidlinou děkuje touto cestou chlumeckým podnikatelům, kteří se svými finančními příspěvky podíleli na zakoupení zvukové aparatury pro kostel sv. Voršily v Chlumci nad Cidlinou. Jsou to: pan Josef Divišek - autodoprava, pan Josef Netík - služby, pan Ing. Antonín Mrkvička - TEROM, pan MUDr. Vratislav Víšek - MULTIMEDICA, paní Marie Dobrovodská = cukrárna Josef Dašek, paní Magda Dvořáková - prodej zmrzliny, pan Miloslav Malý - závodní stravovaní, paní Jana Luňáková

příklad svaté Rodiny Nazaretské. Přítomné biskupy také přivítal chlumecký starosta Ing. Miroslav Uchytil. Při mši svaté, kterou sloužil kardinál Vlk za spoluúčasti ostatních biskupů a kněží, se všichni přítomní modlili za pomoc Matky Boží, za osvícení Duchem svatým při nastávajících jednáních a za pomoc Boží pro obyvatele našeho města, za pokoj a mír pro náš národ a pro celý svět. Všechny sem pozval hrabě Dr. Norbert Kinský, velkopřevor řádu Maltéských Rytířů. Byla to slavnost, kterou Chlumec nezažil a hned tak asi nezažije. P. Antonín Týfa

- prodejna racionální výživy, pan Petr Pokorný - montáž topení a plynu, pan Karel Havránek - NIROSTA s.r.o., paní Květa Urbanová - prodejna galanterie, pan Jiří Zvelebil - MONEZ. Za jejich ochotu a velké porozumění srdečné a opravdové pán Bůh zaplah! Současně zveme všechny sponzory, ale i širokou veřejnost na půlnoční mši sv., na které bude zpívat pěvecký sbor Českou mši vánoční od Ant. Hradila. Mše se koná 24. 12. 2002 ve 24.00 hodin. Wiliam Vágner, administrátor římsko-katolické farnosti v Chlumci n. C.

Reklama

11 / 2002

29

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ 3. Ohleduplnost Jde o vlastnost, kterou se nutně musí vyznačovat každý, kdo chce být pokládán za slušného člověka. Vyplývá zcela logicky z faktu, že nejsme na světě sami, takže se musíme všude, kde jsou přítomni i jiní lidé než jenom my chovat tak, abychom jim v ničem nepřekáželi, abychom je nerušili, neobtěžovali, abychom jim zkrátka nepůsobili jakoukoli újmu. V každé situaci uvažujme, jestli si náhodou nepočínáme tak, jak bychom neradi viděli, aby si počínali jiní v naší přítomnosti nebo přímo ve vztahu k nám a v jednání s námi. Každé své vyslovené nebo napsané slovo, každý skutek raději dvakrát přeměřme z hlediska účinku na jiné lidi. Držme se zásady: Nedělejme jiným, co nechceme, aby oni dělali nám. To samozřejmě platí i naopak: Chovejme se k lidem, jak si přejeme, aby se lidé chovali k nám. Začíná to už ráno, když vycházíme z domova. Nemračme se a nezapomínejme zdravit a zdvořile odpovídat na pozdravy. Třeba i prohodit k známým pár slov: Tak do práce, do práce? Nebo: To je dneska počasí, žejo? Máte-li blbou náladu, lidé, které potkáváte, za to nemohou, že jste se špatně vyspali, že vás škrábe v krku nebo se vám nechce do práce, protože vás čeká nepříjemný rozhovor se šéfem. Usmívejte se. Zaspali jste a máte naspěch? Ale to přece není důvod, abyste bezohledně vráželi do lidí na chodníku nebo na nástupišti u autobusu či vlaku, rozrá-

želi, je jako kuželky a utrhovali se na ně, když se ohradí proti vaší neurvalosti. Je-li v samošce nával, když máte zrovna kvalt, nemějte vztek na lidi, kteří jsou před vámi u regálu nebo ve frontě u pokladny. Ta prodejna je přece i pro ně a mnozí z nich také po ránu nemají času nazbyt, ale přišli dřív, takže mají přednost. Ani vám by nebylo milé, kdyby vás někdo předbíhal a hrubě odstrkával, jako by mu všichni byli povinni uhnout z cesty, když on pospíchá. Nutno se ovládnout a počkat, až na nás dojde řada. Neprosazovat se ke škodě jiných. Vidím nyní v Praze, kde se v důsledku povodňových škod dramaticky zhoršila situace v dopravě, jak lidé, když se snaží prodrat do přeplněných tramvají či autobusů, dostávají hned po ránu vztek, který si vybíjejí neurvalým chováním a hrubostmi k jiným lidem, kteří jim tev překážejí a vadí. Výchova k slušnosti a ohleduplnosti bohužel nezabírá natolik, aby se lidi v některých situacích nechovali pořád jako neandrtálští lovci mamutů a udrželi své primitivní pudy na uzdě. Lidé jsou samozřejmě různí. Někdo je od přírody veselý, pohodový a v důsledku toho i přívětivý, srdečný, hovorný, zdvořilý a ochotný vyhovět. Jiný je od narození morous, nemluva, zlovolný závistník, nezdvořilec nebo vyslovený hulvát. Svou přirozenost člověk těžko změní, ale tak jako každý bez ohledu na svůj vzrůst a tělesnou vyspělost může příslušným oblečením upravit svůj vzhled, aby působil co nej-

lepším dojmem, měl by ošatit i svou povahovou přirozenost slušným chováním ve shodě s pravidly, která se v dané společnosti považují za závazná. K nim patří ohleduplnost. Projevem ohleduplnosti je dávat najevo, že máme lidi kolem sebe rádi, že si jich vážíme a že je nám mezi nimi dobře. Usmívat se na ně, což neznamená nasazovat si křečovitý, neupřímný, falešný úsměv jako masku. Není-li nám do smíchu, nemusíme se o něj za každou cenu snažit, ale zdvořilost a ohleduplnost je použitelná a dosažitelná za jakéhokoli duševního rozpoložení. Zeptá-li se vás někdo, kde je řekněme Kozelkova ulice, neodsekávejte nevrle: Nevím a nepokračujte v chůzi s výrazem, že tady nejste od toho, abyste se zdržovali zodpovídáním dotazů. Nelitujte zastavit se a pronést nějaké to slovo navíc, jako třeba: „Bohužel, paní (pane), já to tady podle názvů moc neznám, ale když mi řeknete co nebo koho hledáte, třeba bych vám mohl poradit... Zdravotní středisko? Jo, tak to musíte jít rovně a naproti škole zahnete doleva...“ Dobrovolná ochota vyhovět lidem, splnit něčí prosbu či přání a nešetřit přitom zdvořilostí je jasným projevem ohleduplnosti a známkou dobrého vychování. Náleží k tomu nebýt skoupý na slovo, přesněji na vlídné slovo. Má-li někdo zodpovídání dotazů a poskytování pomoci lidem ah slovy nebo skutky přímo uloženo v popisu práce, jako vrátný, průvodce, informátor, úředník, prodavač, pohotovostní

Reklama

30

Chlumecké listy

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ

technická nebo jiná služba, ohleduplnost vyjadřovaná zdvořilostí a ochotou je už nejenom otázkou slušnosti, ale povinnosti, za jejíž plnění je konec konců dotyčný placen. Jestliže je placen málo, zaměstnání se mu nelíbí nebo nesnáší šéfa, není oprávněn dávat to najevo tím, že odhodí veškerou ohleduplnost a bude na lidi vrčet a blafat jako rozezlená hlídací doga. To ah dá raději výpověv. Bezohlednost v podobě nezdvořilého jednání projevují často nadutí hlupáci, kteří chtějí vypadat důležitě. Ve své omezenosti nevidí, že lidé, na které si otvírají svá nezdvořilá ústa nebo kterým odpovídají na zdvořilou otázku, jako by házeli psovi kost, patří k těm, kdo je konec konců svými penězi živí. Stává se, že nerudná úřednice nebo úředník pokorného a zdvořilého žadatele vypeskují jako poškoláka za chybné vyplnění dotazníku a obracejí přitom oči nahoru v okázalém podivu, jak může být někdo takové trdlo, že neví, jak vyplnit dotazník. Neuvědomují si, že zatímco pro ně je vyplňování daného dotazníku součástí jejich profese a každodenním chlebem, žadatel, kterého znectívají, ho zřejmě dostal do ruky poprvé v životě, přičemž úřední dotazníky bývají rébusem, na který nestačí ani chytrost ani vzdělání. Je přitom jisté, že žadatel, na kterého si vyskakují, dozajista ovládá mnohé věci ze svého oboru, na které by zase oni zírali jako příslovečné kraví mládě na nová vrata. Jen zabedněnec se snaží získat autoritu tím, že se vytahuje na lidi. Zajímavé je, že čím uctivěji se takového hňupa dotazujete, tím úsečněji, mrzutěji a nezdvořileji vám odpovídá. Naprostý nedostatek ohleduplnosti osvědčují někdy jinak nejspíš docela slušní lidé, když usilují o naplnění svých skupinových zájmů. Slyšel jsem před lety v televizi pana doktora Ratha, tehdy předsedu Lékařského odborového klubu či jak se to jeho sdružení nazývalo. Vyhrožoval, že lékaři přestanou léčit, nebudou-li jim přiznány stejné platy, jaké dostávají jejich němečtí kolegové. Kdo by jim je nepřál? I úředníci, učitelé, policisté, všichni by chtěli platy jako jejich němečtí kolegové. Jenže s takovými po11 / 2002

žadavky se dá vystupovat, až se v celkové úrovni ekonomiky dopracujeme tam, kam se dopracovalo Německo, rozhodně ne dříve. Přikládat společnosti nůž na krk v situaci, která takovým požadavkům zatím ještě neodpovídá, není nic jiného než bezohledné vyděračství. Dost se to podobá praktikám teroristů, kteří se něčeho domáhají tak, že hrozí násilím naprosto nezúčastněným, a tudíž zcela nevinným lidem, kterých se jejich problémy vůbec netýkají a kteří ani nemohou splnit jejich požadavky, i kdyby chtěli. Ah jde o lékaře, železničáře, letové dispečery, piloty nebo řidiče autobusů, učitele či jakýkoli jiný obor, všichni mají zajisté právo domáhat se zlepšení svých pracovních a existenčních podmínek, ale nemají právo vynucovat si je teroristickými metodami na úkor jiných zaměstnaneckých kategorií, na úkor všech ostatních občanů. Nemají právo být bezohlední. Ohleduplnost často postrádají osoby, které mají možnost vyhovět nebo nevyhovět žádostem či přáním, obchodníci s nedostatkovým zbožím, bytoví referenti, šéfové rozhodující o přijetí či nepřijetí uchazečů o práci, ředitelé škol, do kterých je nával, řemeslníci, kterých je nedostatek, takže si mohou dovolit dělat drahoty... Kultivovanost, vyspělost, hodnota člověka se pozná podle toho, jestli mu důležitost jeho pravomocí nestoupne do hlavy a navzdory své moci nepropadne aroganci a dokáže být slušný a zdvořilý nejenom vůči těm, na jejichž přízni záleží jemu, ale i vůči těm, kteří jsou závislí na jeho rozhodnutí. Závisí to na jeho lidské vyspělosti a sebekontrole. Jinak se s nedostatkem ohleduplnosti setkáváme na každém kroku. Mládež v poslední době s oblibou sedá na opěradla laviček v parcích a botami špiní sedadla. Ve vlaku nebo v autobusech mladí bezohledně pouštějí tranzistoráky a vůbec jim nepřijde, že nutí ostatní lidi, aby poslouchali, co nechtějí. V čekárně u doktora volá nově příchozí přes celou místnost na známého: „Jé, ahój, ty seš tady taky? Co ti chybí, člověče? Snad nemarodíš?“ A celá čekárna je nucena vyslechnout rozhovor právě se potkavších známých

o tom, kde koho z nich píchá, svírá, tlačí nebo loupe. Člověk nemusí na veřejných místech sedět jako pěna, nechh si popovídá, s kým je mu libo, ale tak, aby nerušil, nebo dokonce neznemožňoval rozhovor jiných lidí. Neméně bezohledné je povykovat na kamaráda přes celou ulici. Zapálit si v restauraci bez dovolení spolustolovníků, když zrovna obědvají, nota bene když na stěně visí tabulka, že kouření je v době oběda zakázáno. Kýchat nebo kašlat, či dokonce chrchlat bez přiložení kapesníku nebo alespoň dlaně k ústům. Zahodit na pokraji lesa nebo do příkopu u cesty starou pneumatiku, plechovky od barvy či jiné nepotřebné krámy. Řezat polena cirkulárkou v sobotu nebo v neděli časně ráno, když si lidé chtějí ještě trochu pospat... Jeden druh bezohlednosti jsem si nechal na konec, protože je zvlášh ošklivý. Upozorňovat viditelně a nahlas na něčí tělesné nedostatky a vady. Nebo se dokonce vyšklebovat, že někdo kulhá, koktá, že má protézu nebo po mrtvici zchromlou ruku či zkřivenou tvář... V této souvislosti se musím přiznat k rozpakům, které mi působí pořady Neváhej a toč a Natoč to. Vadí mi, že autoři nerozlišují případy, kdy se člověk zcela přirozeně a s chutí zasměje komickému výjevu, od scén, kdy normálně cítícího člověka zamrazí hrůzou, co se mohlo stát, kdyby to šhastnou náhodou nedopadlo dobře. Diváci se smějí, až je jim vidět do krku. Aby ne, když vidí na obrazovce mořskou vlnu, jak spláchla houf koupajících se plážovníků a jednu z žen přitom svlékla z plavek, což ona neví a klidně se vztyčí v celém svém půvabu, nechápajíc, čemu se ti lidé na hřebu smějí. Horší je, že diváci se řehtají jako koně, když vidí cyklistu, jak přes řídítka přeletěl hlavou rovnou na betonovou silnici, nebo když malé dítě se zvrátilo i se židlí pozpátku tak, že si mohlo zlomit vaz. Přijde mi jako trapné, když jsou lidé psychózou pořadu strháváni k tomu, že se smějí i cizímu neštěstí. To už je bezohlednost. Když je doposud nikdo nenaučil, kde končí legrace, měli by to udělat alespoň moderátoři. Karel Richter 31

MALÉ ZAMYŠLENÍ

Nezapomenutelná tradice zrodu republiky 28. října jsme si státním svátkem připomněli protirakouský odboj, který vyvrcholil vyhlášením samostatného československého státu. Masarykova zahraniční akce, zvlášh v prvních válečných letech, neměla na růžích ustláno. Rakousko-Uhersko se západním mocnostem dlouho jevilo jako sympatický a pro mocenskou rovnováhu v Evropě užitečný stát, který byl Německem zavlečen do války. Státníci Dohody proto dlouho, zejména v době vítězné ruské ofenzívy v Karpatech, spekulovali o eventualitě, že se podaří oddělit Rakousko-Uhersko od Německa a uzavřít s ním separátní mír. Rozbití Rakouska rozhodně nebylo v strategických plánech spojenců, takže celý československý zahraniční odboj dlouho stál před otázkou, jestli se i v případě vítězství Dohody, které bylo chvílemi velmi nejisté, podaří státníky dohodových velmocí přesvědčit, že Češi a Slováci mají nárok na samostatný stát. Ani americký prezident Wilson zpočátku ve své formulaci válečných cílů Spojených států neuvedl výslovně, že by Češi a Slováci měli získat státní samostatnost. Pro národy pod habsburskou a tureckou nadvládou požadoval pouze „nejsvobodnější možnost autonomního vývoje“. Velmoci velmi dlouho projevovaly sklon uzavřít s Rakouskem mír, který by neohrozil jeho další existenci. Konečně ještě ani v době brest-litevského míru mezi centrálními mocnostmi (Německem a Rakousko-Uherskem) a sovětským Ruskem v březnu 1918 a v průběhu letní ofenzívy centrálních mocností na italské a francouzské frontě vůbec nebylo jasné, jestli dohodové armády při vyřazení Ruska z války nebudou nakonec poraženy. Masarykova koncepce opřená o předpoklad vítězství západních demokracií a počítající s rozpadem Rakousko-Uherska na řadu osamostatněných národních států včetně demokratického Československa, nabyla postupně vrchu v souvislosti se zlomem ve středoevropské politice dohodových velmocí, k němuž došlo v květnu 1918, když se zřetelně vyjevilo, že Rakousko-Uhersko, jak to vyjádřil E. Beneš, „není už protiváhou Německu“, ale naopak „mostem a pomocníkem německého tlaku na jih a východ“. Tehdy právě vynikající organizovanost a programová cílevědomost Masarykovy československé zahraniční akce, a zejména úspěšná bojová činnost legií čelících německému postupu na Ukrajině a hlavně pak jejich vzpoura proti sovětské moci ve východních oblastech Ruska a otevření protisovětské fronty podél sibiřské magistrály přiměly velmoci k chápavějšímu postoji k československé otázce. Iniciativy se chopila Francie, která nesla hlavní tíhu války. Již 29. června 1918 uznala Československou národní radu za základ budoucí vlády Československa, a tím de facto uznala již samostatné Československo. Velká Británie se k tomuto kroku odhodlala až o více než měsíc později (3. srpna) a Spojené státy s uznáním Československa jako samostatného spojeneckého státu otálely až do počátku září. Není bez zajímavosti, že Lenin jako představitel sovětského Ruska ještě na podzim 1918 doporučoval zachování dunajského soustátí, takže tvrzení komunistické propagan32

dy, že bez Velké říjnové revoluce by nebylo Československa, nutno korigovat faktem, že kdyby záleželo na sovětských vůdcích, nebylo by ho navzdory této revoluci. Se zahraniční akcí byla sladěna i činnost domácího protirakouského odboje vedeného ilegální organizací zvanou Maffie. Její přední činitelé, K. Kramář, A. Rašín a další - byli odsouzeni v roce 1916 k trestu smrti, ale po nástupu nového císaře Karla I. se dočkali ve vězení amnestie. Nelze přehlédnout, že v průběhu války byly chvíle, kdy se česká protirakouská rezistence dostávala do hlubokého útlumu a sklíčenosti. Zdálo se, že se naplňují nejhorší obavy Čechů. Rakousko-Uhersko se stávalo očividně pouhým přívěskem Německa, které nevypadalo na to, že bude poraženo. Hrozba německé Mitteleuropy, která pohltí české země, při úspěších německých a nakonec i rakouskouherských vojsk byla čím dál zřetelnější a děsivější. Na politické scéně se v této situaci začal vynořovat poníženecký aktivismus, ochotný žebrat o almužnu u vrat vládců. První známky takovéto bezvýhradně loajální aktivity se objevily již v létě 1915 na sjezdu českých samosprávných svazů a v sérii programových článků otištěných v listě Union, kde se hlásala politika jednoznačně rakouská. Redaktor Času B. Hlaváč nabádal „jít s Němci, nikoli proti nim, i kdyby se měl národ vzdát svého slovanství i svých tradičních státoprávních nároků a spokojit se s tím, bude-li mu ve vítězné monarchii Němci a vládou dovoleno, aby se svobodně vyžíval jako národ.“ Radil usilovat o kompromis dřív, než bude pozdě, rychle se vyrovnat s českými Němci a zároveň hledat „dobrý poměr a styky s německým živlem i mimo české hranice.“ Šlo namnoze o projevy malého, přikrčeného a ustrašeného češství, ochotného lokajsky posluhovat německému panstvu. Vyrůstaly ze stejného mravního podhoubí, z jakého vybujela pozdější kolaborace protektorátní a záhy pak i její prosovětská obdoba a jaká je živnou půdou i pro dnešní jednostranné české sebemrskačství ve vztahu k sudetoněmecké otázce. Mezi českými politiky se dokonce objevili i takoví patolízalové, kteří pokorně uznávali, že „svedený český národ musí za svou legii i za Kramáře a Masaryky poskytnout Rakousku zadostiučinění“ a za zmírnění protičeských opatření byli ochotni uznat Mitteleuropu, středoevropský prostor ovládaný sjednoceným Německem a připustit i rozsáhlé ústupky v jazykových požadavcích. V českých politických stranách, v Národním výboru i v Českém svazu poslanců probíhalo naproti tomu názorové tříbení, jehož výsledkem byla narůstající převaha protirakouských postojů. 6. ledna 1918 se generální sněm říšských a zemských poslanců všech českých zemí sjednotil na tak zvané Tříkrálové deklaraci, která s odvoláním na právo na svobodný život národní a sebeurčení národů jako podmínky dalšího klidného vývoje ve světě vyjádřila nezdolnou vůli českého národa po politické svébytnosti. Tato deklarace po složitých peripetiích vývoje válečné situace došla svého naplnění 28. října 1918. Odkaz Československé republiky, prvního samostatného státu na českém a sloChlumecké listy

MALÉ ZAMYŠLENÍ

venském území po čtyřech staletích habsburské nadvlády, převzala právem legitimního dědice nynější Česká republika. Idea samostatného českého státu byla příliš dlouhým poddanstvím českých zemí natolik narušena, že ještě dnes, anebo dnes opět, s odstupem řady generací, se v některých českých hlavách líhnou názory zpochybňující naše právo zřídit si v roce 1918 v jednotě se Slováky na svém historickém území po staletích poroby, tuhé germanizace a mavarizace svůj samostatný stát vykoupený desetiletími emancipačního zápasu dovršeného hrdinným bojem po boku spojeneckých dohodových armád na frontách l. světové války. Například Zbyněk M. Duda, autor životopisné knihy o gen. Vicherkovi (z r. 1997) dopřává právo na sebeurčení kdekomu, samozřejmě sudetským Němcům, Mavarům, Polákům, jenom ne Čechům. Dokonce i Slováky, které republika zachránila před totální mavarizací, zahrnuje mezi menšiny, které uzurpátorští Češi ujařmili. Autor udivuje naprostým nepochopením smyslu českých dějin a životních národních zájmů, když v linii oživlého rakouského vlastenectví odmítá vznik republiky slovy: „Znovu se potvrzoval názor, že rozbití velkého středoevropského soustátí byl nesmysl...“ Jiří Polák v nedávno vydané knize Za císaře, za vlast, věnované císařsko-královské armádě v l. světové válce, rovněž zpochybňuje nezbytnost protirakouského odboje a zřízení samostatné republiky, neboh „v letech před první světovou válkou se (prý) tato středoevropská mocnost stále více profilovala jako velký ostrov hospodářské prosperity, pokroku na poli sociálních vymožeností, důsledně uplatňovaného práva a pořádku.“ Antonín Klimek se hned v úvodu své knihy Boj o Hrad snaží znectít T. G. Masaryka, který podle něho „hodlal budovat svůj stát na mylných základních kamenech“ a na podporu svého názoru cituje deklasující charakteristiku Masaryka z německé brožury Maxe Karga. Tento sudetský Němec byl v předválečných letech jako novinář militantním aktivistou Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei a ve třicátých letech patřil k nejbližšímu kruhu stoupence Konrada Henleina. Hitlerův lednový nástup k moci v roce 1933 vítal oslavným článkem v Rumburger Zeitung. Takovýto autor, zapřisáhlý nepřítel Čechů a Československa, je pro Čecha Klimka svrchovanou autoritou pro bagatelizaci díla prezidenta Osvoboditele. Musíme vzít zřejmě na vědomí, že někteří čeští autoři chápou splynutí českého národa a státu s Evropou, na rozdíl od přirozeného cítění Němců, Francouzů, Angličanů a dalších členů Evropské unie, jako odnárodňování a snaží se s předstihem devalvovat ideové hodnoty našich dějin jejich záměrným zpochybňováním nebo přímo znevažováním. Konají tím vítanou službu (možná nikoli nezištně) zavilým odpůrcům českého národa, kteří přežili válku a hledají tev příležitost, jak využít sjednocování Evropy k dosažení svých odvěkých nacionalistických cílů. Aby bylo jasno, nemluvím o Němcích, s nimiž jsme uzavřeli přátelskou dohodu formou česko-německé a německo-české Deklarace, ale o národnostní skupině, která tuto Deklaraci neuznává. Státní svátky, zejména pokud se na ně nevraživě útočí, jsou zákonitě impulzem k tomu, aby si občan uvědo11 / 2002

moval hodnoty, které za žádných okolností nejsou na prodej a které je třeba bránit, jsou-li ohroženy. Pokud by mi někdo chtěl zazlívat mé národně sebeobranné reflexe, jsem ochoten slíbit, že zmlknu okamžitě, jakmile se v našem sousedství přestane s vydáváním sudetoněmeckých knih, jejichž autory jsou předváleční protičeští štváči, jako Hans Krebs (v Praze popravený), Emil Lehmann (který vyhlásil boj „českému násilnickému státu“), Ernst Frank (který v knize o svém bratru K.H. Frankovi nejenom ospravedlňuje jeho zločiny vůči Čechům, hanobí český odboj, ale dokonce hodnotí vyvraždění a zničení Lidic jako akt spravedlivé odplaty). Můžeme snad mlčet k tomu, že bez ohledu na vstřícné usmiřovací snahy v linii česko-německé Deklarace stále vycházejí knihy zkomoleně vykládající české dějiny jako součást německých dějin a označující české území za provincii německého prostoru střední Evropy? Můžeme trpně, bez odporu přihlížet, že zatímco ideologové Landsmannschaftu takto pilně dobývají pozice v Německu i v Evropě, každý český pokus o obranu proti těmto pravicově nacionalistickým sudeháckým atakům podle předválečných scénářů je pohotově, dokonce za účasti získaných nebo koupených přizvukovačů v českých médiích diskreditován jako projev českého nacionalismu, neslučitelný s ideou sjednocené Evropy? Domnívám se, že nikoli. Sjednocená Evropa přece vylučuje, aby se národy mezi sebou rvaly. A nemá-li docházet k rvačkám, nemělo by se nikomu dovolit, aby si stále znovu začínal. Karel Richter

Reklama

33

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

U stolu italského regionu Emilia-Romagna Emilia-Romagna je region po všech stránkách velmi rozmanitý - nedohledné roviny na severu, hory na jihu a na východě rozlehlé pláže s věhlasnými letními středisky jako Rimini, Riccione, Cattolica, které jsou v létě beznadějně přeplněné domácími i cizinci snažícími se dosáhnout správného bronzového odstínu. První část jména, Emilia, dostalo toto území podle římského konzula Aemilia a silnice, která nese jeho jméno, neboh její stavbu v roce 187 před Kristem nařídil právě on. Komunikace je s malými odchylkami čistá přímka spojující město Piacenza na severozápadě s pobřežním městem Rimini na jihovýchodě. Podle ní leží jako korálky na šňůře nejdůležitější města oblasti jako Parma, Reggio, Modena, Bologna, Faenza, Forlí a Cesena. V nich žijí 2/3 všech obyvatel regionu, tj. asi 3.000.000. Za druhou část jména, Romagna, vděčí region Byzantincům, kteří od 6. do 8. století žili na dobytém pruhu země podél Jaderského moře se západořímským městem Ravenna. Odtud tedy jméno Romagna, římská. Obě oblasti, které dohromady čítají úctyhodný počet 8 provincií, tvoří od roku 1948 jeden region. Jeho sever zaujímá jižní část Pádské nížiny, což předurčuje i pracovní zaměření obyvatel. Je jím hlavně zemědělství. Pěstuje se především obilí, ovoce, víno, tabák, ze zvířat prasata a na apeninských horských loukách se pase dobytek. Průmysl částečně zpracovává zemědělské produkty, ale existují i jiná odvětví jako strojírenství a jemná mechanika, průmysl automobilový, textilní, kožedělný a obuvnický, ve Faenze se vyrábí se proslulá keramika. Energii dodávají naleziště ropy a zemního plynu na domácí půdě. Hlavní město regionu je Bologna, ke které neodmyslitelně patří tři atributy: la dotta, la grassa, la rossa. La dotta - učená, díky nejstarší evropské univerzitě (1119), která je spolu s pařížskou kolébkou vysokého učení a pravzorem všech středověkých univerzit. Grasso/-a pak znamená tučný nebo bohatý. Oba významy se 34

k Bologni neobyčejně dobře hodí, neboh jednak patří k nejbohatším italským městům, jednak se tam z celé Itálie nejlépe jí - tvrdí znalci místních poměrů. Vaří se podle tradičních, většinou časově náročných receptů a na kalorie či jouly se pochopitelně nekouká. Třetí přívlastek rossa, rudá, si město vysloužilo díky dlouholeté komunistické správě města. V této souvislosti je však nutno podotknout, že komunista italský se s komunistou českým nebo dokonce ruským srovnat nedá. Italští komunisté se podle našich měřítek politicky nacházeli spíše na levém křídle sociální demokracie. Po ztroskotání socializmu ve střední a východní Evropě se italská komunistická strana od své minulosti distancovala, což se projevilo i změnou názvu. Dnes nese jméno Strana demokratické levice (Partito Democratico della Sinistra). Emilia-Romagna má návštěvníkům co nabídnout. Kromě rozlehlých písčitých pláží například deltu řeky Pád, kde si lze najmout hausbót, to znamená lov, na které se bydlí, a na vlastní pěst prozkoumat četná ramena řeky a rybářské vesničky. Jiná možnost je strávit dovolenou ve vnitrozemí na nějaké venkovské usedlosti. Italové, ostatně i Španělé, takový způsob prožití prázdnin nazývají agrární turismus. V poslední době o něj projevují zájem hlavně rodiny s dětmi. Je možné si přivézt nebo půjčit kola a seznamovat se s nekonečnou rovinou tímto způsobem. Nikdy před tím a nikdy potom jsem neviděla jezdit na kole tolik lidí jako tam. Ani v Holandsku ne, a to je už co říci. Milovníky rychlých aut a formule 1 jistě nenechají chladnými jména jako Modena a Maranello s testovací drahou a muzeem vozů Ferrari, či Imola jihovýchodně od Bologně. Děti zcela jistě upoutá miniaturní Itálie, park pod širým nebem ve Viserbu di Rimini. Na malém území jsou vymodelovány různé typy italské krajiny se 260 dokonalými reprodukcemi architektonicky zajímavých budov. Tak se lze seznámit s hlavními italskými městy a jejich památkami, s řekami, jeze-

ry a horami, aniž by bylo nutno procestovat tisíce kilometrů. Dále se nabízí Parma s četnými historickými monumenty a slavnou operní scénou jménem „Reggio“. Říká se, že zpěvák, který neobstojí před parmským publikem, se může se svou kariérou rozloučit. Parmu připomíná

Bologna

EMILIA-ROMAGNA

i devítikilová na vzduchu sušená vepřová kýta, která se po 12 měsících změní v parmskou šunku. Rovněž světoznámý parmazán zhlédl světlo světa v této oblasti. Vyrábí se z odstředěného mléka, není tedy tučný a lékaři ho vřele doporučují i při srdečních a cévních chorobách. Takové kolo sýra ač se to nezdá - váží 36 kg a zraje 12 - 36 měsíců. Čím je starší, tím je lepší a pochopitelně také dražší. Modenu kromě aut proslavil tzv. bazalkový ocet, aceto balsamico. Jeho výroba je složitá a zdlouhavá - trvá nejméně 3 roky. Kvalitativně nejlepší je 30-ti až 50tiletý. Prodává se v malých lahvičkách za astronomické ceny pod názvem aceto balsamico tradizionale di Modena. Odhlédnuto od výrobní doby se na ceně podílí i to, že ze 100 l moštu se nakonec vytěží jenom 10 až 15 l octa. Jak je Emilia-Romagna bohatá na přírodní krásy, historické památky a průmysl, právě tak bohatý je i její lidský potenciál. Snad nejznámější ze všech celebrit je hudební skladatel Giuseppe Verdi (1813 - 1901), jehož opery jako Rigoletto, Aida, La traviata či Chlumecké listy

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

Nabucco jsou stále na repertoáru světových operních domů. Známý sbor z Nabucca se stal v severní Itálii neoficiální hymnou a symbolem odporu proti habsburské nadvládě. Když už jsme u hudby, také kolébky světoznámého tenora s absolutním sluchem Luciana Pavarottiho a dirigenta Riccarda Mutiho stály v tomto kraji. Rovněž geniální režisér Federico Fellini (1920 - 1993), autor již legendárních filmů jako 8 1/2, La strada (Silnice) - v hlavní roli s jeho ženou Giuliettou Masinovou - a La dolce vita (Sladký život), jehož název se stal okřídleným rčením, je synem tohoto regionu. Doma je zde i sjezdař Alberto Tomba, který si v době své největší slávy razantní jízdou vysloužil přídavek Tomba - la bomba. Také módní návrhář Giorgio Armani se řadí k osobnostem, které obohatily svět svým uměním. V Ravenně žil ve vyhnanství, zemřel a je i pohřben Dante Alighieri, v Bologni se narodil vynálezce bezdrátového telegrafu a nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1909 Guglielmo Marconi. V prostředí tohoto regionu nechal vyrůst hrdiny svých románů spisovatel Giovanni Guareschi. Venkovský farář Don Camillo a komunistický starosta obce Peppone personifikují věčný zápas konzervativního pojetí života s novodobými idejemi. Brizantní téma autor zpracoval s humorem a pochopením pro obě strany. Zbývalo by ještě zmínit se o těstovinách, italsky pasta, které dosáhly největší různorodosti právě v tomto regionu. Zdá se, že Italové do nich vložili veškerou svou vynalézavost a fantazii. O tom bude ale jedno samostatné pokračování. Na tomto místě několik typických receptů.

Ragú alla bolognese Masové ragú na boloňský způsob 1 cibule 2 malé mrkve stvol řapíkového celeru 100 g bůčku 200 g sekané 1 lžíce olivového oleje 1 malá sklenice bílého vína 200 g rajčatového protlaku 2 lžíce rajčatové pasty 11 / 2002

dobromysl, sůl a pepř šálek vývaru Cibuli, mrkev, stvol celeru a bůček nakrájet a spolu se sekanou pomalu podusit na oleji. Dodat víno a dobře promíchat. Přidat rajčatový protlak a pastu, dobromysl, sůl a pepř. Doplnit část vývaru a na velmi mírném ohni nejméně hodinu vařit. Ragú alla bolognese existuje nesčíslně variant. Některé z nich doporučují přidat nasekaná kuřecí játra. Důležité ale je, aby se ragú dlouho vařilo, neboh jen tak prý dosáhne intenzivního aromatu. Použije se buv jako omáčka na špagety nebo se s ním připravují lasagne.

Lasagne al forno Pečené lasagne 300 g čerstvých těstovinových plátů, sůl, olivový olej, masové ragú na boloňský způsob, parmazán, máslo těsto 300 g hladké mouky, 3 vejce, trochu soli, mouka na vál Z uvedených přísad vypracovat těsto. Technika je stejná jako u taženého závinu. Pak zabalit do folie a hodinu nechat odpočinout. Potom těsto vyválet asi na 3 mm a rozkrájet na čtverce, 5 minut vařit v osolené vodě s několika kapkami oleje. Opatrně vyndat na rozložit na utěrky nebo kuchyňský krepový papír.

Bešamelová omáčka 3 lžíce másla, 3 lžíce mouky, sůl, pepř, 1/2 l mléka Máslo rozpustit, přidat mouku a míchat. Vzít s ohně, osolit a opepřit. Za stálého míchání postupně přilívat mléko a nechat vařit asi 5 minut. Nákypovou formu silně vymazat máslem, dno vyložit čtverci těstovin a potřít bešamelovou omáčkou. Na ni

Termín uzávěrky a vydání výtisků Chlumeckých listů Číslo Datum uzávěrky Datum vydání 12/02

28. 11. 02

Čt. 19. 12. 02

rozdělit část ragú a posypat parmazánem, opět položit vrstvu těstovin atd. Pokračovat, dokud není vše spotřebováno. Vrchní vrstvu tvoří bešamelová omáčka s kousky másla posypaná parmazánem. Péci asi 20 minut v předehřáté troubě při 200 °C.

Ragnoni alla parmigiana Ledvinky na parmský způsob 500 g telecích ledvinek 1 lžíce másla 2 lžíce olivového oleje 1 stroužek česneku 2 lžíce nakrájené petržilky sůl, šháva z jednoho citronu Ledvinky na několik hodin namočit do vody, dobře osušit a nakrájet na tenké plátky. Na pánvi rozpustit máslo a olej, česnek a polovinu petržele v něm podusit, přidat ledvinky, prudce opéci a osolit. 5 minut péci, pokapat citrónovou šhávou a posypat petržilkou.

Zuppa inglese Vanilkový krém s piškoty 350 ml mléka 1 vanilkový cukr 4 žloutky 50 g mouky 100 g cukru 100 ml likéru 400 g piškotů sůl a lístky máty Mléko s vanilkovým cukrem svařit a 30 minut nechat stát. Žloutky třít s cukrem tak dlouho, až se cukr úplně rozpustí. Pak přidat mouku a trochu soli. Žloutkový krém zahřát a za stálého míchání pomalu přilévat mléko. Likér smíchat s trochou vody a pokropit jím piškoty. Do nákypové formy nalít část krému, na něj dát piškoty, opět nalít část krému. Asi 2 hodiny chladit v lednici. Ozdobit lístky máty a podávat. Pokud někoho ze čtenářů osud zavane do regionu Emilia-Romagna, nechh po zhlédnutí historických památek a eventuální návštěvě opery v Parmě se pokusí přijít na kloub tomu, v čem spočívá jedinečnost této kuchyně. Hana Tomsová 35

ZDRAVÍ

Zázvor - koření i lék Zázvor obecný - Zingiber officinale ROSC. je prastará kulturní rostlina, pocházející z jihovýchodní Asie. Předmětem sběru a zpracování je oddenek. Podle způsobu úpravy (loupaný, neloupaný, bělený, kandovaný atd.) a země původu se rozlišují jednotlivé obchodní druhy, které mají nejen různý vzhled, ale i různé chuhové vlastnosti. Zázvor má výraznou kořennou vůni a palčivou, kořennou chuh. Používá se nejen v potravinářském a lihovarnickém průmyslu, ale i v průmyslu farmaceutickém. Hlavními obsahovými látkami zázvorového oddenku jsou těkavé silice a netěkavé oleopryskyřice, dále škrob, některé aminokyseliny, fenolické látky atd. Zázvor sloužil vždy i k léčebným účelům, v lidovém lékařství byl používán při žaludečních obtížích, snížené funkci ledvin, zánětlivých onemocnění horních cest dýchacích, kašli a revmatismu. V současné době se používá ve formě lihově vodných výtažků jako prostředek podporující činnost žlučníku a formě usušeného práškovaného oddenku jako prostředek zmírňující žaludeční obtíže způsobené cestováním (kinetózy). Výzkumy bylo dále zjištěno, že zázvor a jeho lihové výtažky významně potlačují růst mikroorganismů a plísní a mají i antiparazitické účinky. Zázvor také příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi pokusných zvířat. Přetištěno z časopisu ZDRAVÝ ŽIVOT

Reklama

Reklama

36

Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

Jan Těšík:

PAMĚTI MÉHO ŽIVOTA NA RUSI

Američtí hosté 28. července navštívili nás američtí hosté, a sice z 27. pěšího jich pluku, který byl ve „Verchněudinsku“ (město ležící na východ Irkutska) posádkou. Ve 12 hodin toho dne, my hudba, jsme je vítali na nádraží u nás. Přijelo jich asi jedna setnina se svou plukovní hudbou. Že nás sestavení této hudby zajímalo, nemusím podotýkat. U nich byly asi 3 flétny, 1 pikola, plechové es-klarinety, B klarinety jako u nás, křídlovky žádné, samé kornety, Es trouby měli jak u nás, jenže francouzské soustavy (stříkačky), taktéž horny. A tahací trombony, 2 fagoty, 2 saxofony, bílé niklované heligony a ohromný buben, 2 malé bubny a 2 páry činelů, jenže měli na nich přidělány takové ohnuté držáky pro ruce, takže ztrácely na zvuku. Byli jsme zvědavi, jak to asi vypadá, když hrají, a také jsme se dočkali. My jim na přivítanou hráli jejich hymnu a 2 pochody, načež oni seřadivše se, nastoupili cestu do kasáren ke „strýčkovi Vančurovi“ na oběd a jejich hudba jim hrála na pochod. Však nechci si lichotit, ale co se hudby týče, jsou Američané daleko za námi. Rytmus žádný a vypadalo to, jak když hraje flašinet. Snad naše uši na to nejsou zvyklé. Odešli jsme domů dobře naloženi, neboh jsme si byli jisti, že na hudbu Američanům dáme „flek“. Odpoledne v 5 hodin pořádány byly na fotbalovém hřišti zápasy mezi naším plukem a nimi. I ve fotbalu dobyli naši skvělého vítězství, a sice 0 : 6. Hned na počátku bylo vidět ohromnou převahu našich, takže Američane se téměř k útoku nedostali. Při tom koncertovala jejich hudba. Po ukončení hry vrátili jsme se zase celá společnost do kasáren. Tam strýček „Vančura“ nechal zřídit poblíže hudebního pavilonu tzv. „dupárnu“, na které nám američtí hosté ukazovali jejich tance a americký sport „box“ zvaný. Tento sport možno plným právem nazvati surovým. Dva tzv. „boxeři“ postavili se proti sobě, každý maje na rukou kožené, těžké rukavice. Na dané znamení vrhli se na sebe a bili se, jak někde v Čechách na vesnici opilí čeledínové o posvícení. Jeden boxer 11 / 2002

svého soupeře tak nemilosrdně udeřil do obličeje, až mu tekla krev. Věru, divný sport. Zato jejich několik přítomných amerických dam nás přivedlo k údivu svými galantními americkými tanci. To byla opravdu pro nás podívaná. Pak ještě jakýsi umělec (chodec na kolečkách) vystoupil, načež asi v 10 hodin večer, po vzájemném blahopřání, slavnost končila. Každý z nás odnášel si dojem pěkný, neboh Američané, co se týče vystupování, jsou praví gentlemani. Druhý den nás opustili a zároveň zvali k nim do Verchněudinska, kamž také fotbalová jedenáctka s některými představiteli našimi asi za 14 dnů jela. Někdy v polovici měsíce srpna t.r. jeli jsme zahrát našim hochům (2. praporu), kteří chránili trah od nás na západ až do „Poloviny“. Žili ubozí, jak poustevníci na zapadlých stanicích, konajíce zodpovědnou službu. Vzali jsme to odzadu. Nejdřív v „Polovině“, pak v „Maltě“ (pěkném výletním místě) a v „Angaře“. Jenže zde od stanice asi půl hodiny cesty jest „poselok“ (městys) Usjol, a tam toho času byla posádkou „Kulikovského“ baterka, pořádala naše 3. rota koncert a taneční zábavu dohromady s ní, v Usjole. Ještě jsme měli hráti u 7. roty na stanici ?, však jelikož nás v Angaře zdrželi a v „Baterejné“ (6 verst od Inokentěvské), kde byl náš první prapor a kde jsme měli hrát na slavnosti (sokolské), přejeli jsme ji a jeli přímo do „Baterejné“. Slavnost byla taková jako u nás v Inokentěvské, o které jsem již psal, a proto jen to podotknu, že cizího ruského obecenstva následkem vzdálenosti bylo málo. Když jsme se vrátili k nám do Inokentěvské, zvěstoval mi Vincek Synek, že prý tam právě stojí a jedou jako invalidé domů: Hanuš z Újezda a Lichtera z Levína. Mluvil jsem s nimi a Hanuš mi sdělil, že u 9. pluku kdesi u roty jest Tuček František z Barchůvku, bývalý člen hudby Hruškovy. Ptal jsem se, proč nejde Tuček k hudbě, však Hanuš pravil, že prý nechce. Nato odjížděli a já jim to, přiznám se, záviděl, neboh náš odjezd všech byl

tak neurčitý a já měl té vojny také již dost a touha po domově se den ze dne stupňovala. 23. srpna t.r. uviděl jsem prvního vojáka z domova z Čech a sice kapitána „Pavlovského“, který se k nám dostal přes frontu generála „Denikina“. Právě jsem byl na stanici, když do ní vjel od západu osobní vlak. Z něho vystoupil mladý, asi 26letý vojín v neznámé uniformě (totiž co formy se týče, látka byla jako rakouská), a hrnul se mezi nás na „peron“. Pozdravil se s námi slovy: nazdar, no tak, hoši, jakpak se máte? Zaujal naši pozornost, a když jsme ho zahrnovali otázkami, představil se nám a začal nám vyprávět, jak to doma u nás vypadá. Nejvíce nás zarmoutil, když nám vyprávěl, jak prý jsou u nás ženy zpustlé. Ani netušil, jak nás, kteří máme doma ženy, tou řečí raní. Ale pak jsem si řekl, že každý vede řeč podle svých zkušeností a že to, co říká, nemusí platit všude. Druhý den jsem se loučil opět s jedním krajanem, invalidou Voršilkem z Volešnice, který projížděl a u nás se zastavil. Zatím již chodily denně zprávy, že brzy k nám přibude z vlasti delegace, kterou vyslal národ a prezident „Masaryk“. Proto také v Irkutsku konaly se horečné přípravy k jejich uvítání. My, posádka inokentěvská, prý do Irkutska půjdeme pěšky, na slavnost, která se měla na jich přivítanou pořádat.

Příjezd delegace a slavnost Dvacátého pátého srpna t.r. celá naše inokentěvská posádka kromě malé části, která držela službu, vyšla v pochodovém pořádku na uvítání delegace do Irkutska. K mostu přes řeku Angaru jsme se svezli vlakem a odtud pěšky přes celé město do kasáren, kde byl ubytován první, druhý pluk a těžké dělostřelectvo a část lehkého. Ten den bylo strašné vedro, takže my, hudebníci, byli jsme naskrz propocení. S večerem došli jsme do kasáren. Nám hudebníkům bylo vykázáno místo u 2. pluku, však pro ohromné množství štěnic jsem tam nespal ani jednu noc. František Všetečka z Loukonos 37

ČASY MINULÉ

mě vzal k sobě spát k prvnímu pluku, kde měli čisto a kde on sloužil u sedmé roty s Václavem Novotným z Vápna. 26. ráno jsme šli všechny části: první, druhý a náš třetí pluk (čtvrtý přítomen nebyl), pak dělostřelectvo na velké cvičební místo (ekzezirplac) nedaleko kasáren zkusit, jak nám to půjde, bychom před členy delegace, která měla přijet do druhého dne neklopýtali a neudělali si ostudu. A také to dopadlo dobře, neb sám sborový velitel Syrový po ukončené defelírce nám pravil: Bratři, jestli zítra to tak provedete před delegací, doufám, že bude překvapena. Nato šli jsme domů a každý z nás se již na ty posly z vlasti těšil, neboh každý jsme chtěl slyšet z jejich úst, jak to tam doma vypadá a co hlavní, kdy už konečně pojedeme domů. A co ještě delegace prý veze s sebou poštu z vlasti, na což jsme se těšili nejvíce. Já byl pln očekávání, neboh Janík z Chlumce byl mezi nimi, a tudíž jsem předpokládal, že mě asi veze pozdrav přímo od mé drahé ženušky. 27. toho měsíce ráno stálo naše vojsko v plné parádě zase na cvičišti seřazeno, očekávajíc delegaci, která prý přijela v 6 hodin ráno. Naše zraky upíraly se na cestu vedoucí od města, však dlouho nikdo nejel, až asi k 9. hodině vyrazil, víře kol sebe kotouče prachu, první automobil, za ním druhý, třetí, čtvrtý, pátý, takže jich byla celá řada a ještě kus za nimi opět jiný, to již jsou oni, to je delegace, roznesly se výkřiky a již také povel: „První husitská divize, pozor“, přikoval celou tu masu vojsk v jedno obrovské těleso. Kdo jel v prvním automobilu, nevím, protože jsme stáli daleko a viděli jsme jen, jak nějací civilisté tam na pravém křídle zdraví se s naším divisijním a sborovým velitelem. Nato šli všichni podél seřazeného vojska a na pozdrav spisovatele Krejčího „Nazdar bratři“ odpovědělo mužstvo jako jeden hromovým „zdar“ (náš pozdrav na Rusi). S jakou úctou, s jakou láskou patřili jsme na první naše české svobodné občany, kteří nám přišli zvěstovat, že tam doma v svobodné republice na nás nezapomínají a že plně cení zásluhy, kterých si naše sibiřská armáda o osvobození rodné země svou bezpříkladnou obětavostí a hrdinstvím dobyla perem vyjádřiti nelze. Načež všichni 38

členové delegace, kteří pozůstávali z těchto osob: Krejčího ve hlavě, Helberta, redaktora Červinky, Blandy, Davida, Janíka, z několika chirurgů a ze dvou dam odebrali se do vystaveného k tomu účelu pavilonku a s nimi náš plnomocník na Rusi Bohdan Pavlů, generál Syrový, plukovník Voženílek a jiní. Kol nich jsme „defilovali“. A zase dojem nezapomenutelný. Sloužil jsem v Rakousku tři léta, parád jsem viděl nesčíslné množství, ba mnohdy se cvičila „defelírka“ několik dní předem, a když přišla paráda, tak se to zvrzlo. Ale tentokrát, jak naši kluci šli před delegací, překonali sami sebe. Žádné křečovité natahování nohou, žádné směšné figury, jak bývalo v Rakousku, nýbrž vrozený pohyb těla, mužný výraz v líci a hlavně - vyrovnání, jeden krok, jedna řada. Také když jsme přešli a potom ve čtyřhranu obstoupili pavilon, kdež měl spisovatel Krejčí srdečnou řeč, viděti bylo na všech hluboké pohnutí. Pohnutí radostného vzrušení, že naše republika má přes všechna hanobení na Sibiři dobré syny, na něž může být hrdá. A abych nezapomněl, generál Syrový byl také vyznamenán řádem Československé republiky, který mu poslové přivezli z vlasti. Po proslovu spisovatele Krejčího, v němž nám vyřizoval z vlasti pozdravení a zároveň nám sdělil, že doma naše vláda dělá vše, by nás již dostala domů, a oni prý hlavně k nám kvůli tomu přijeli. Po provolání naší republice a tatíčkovi Masarykovi třikrát sláva nastoupili jsme cestu zpět do kasáren. Na cestě nás předjížděla auta a také Janík, který v jednom seděl, když jel okolo naší hudby, něco na mě křičel, čemuž jsem bohužel nerozuměl. A ani při obědě jejich (obědvala celá delegace venku před kasárnami v besídce) jsem se k němu nedostal, nechtěje ho vyrušovat, jelikož byl on a i celá delegace stále obklopen důstojnictvem a různými představiteli cizích států. Doufal jsem, že s ním přece budu mluvit, třeba až po slavnosti. (Měla se totiž na druhý den 28. t.m. odbývat na jejich počest sokolská slavnost, však následkem deště to bylo odloženo na 29. t.m. A také ten den hned ráno obloha dala tušit pěkné počasí a skutečně také bylo ten den velmi krásně. Pro-

gram slavnosti byl následující: dopoledne fotbalový zápas mezi prvním a druhým plukem, přičemž jsme měli hráti koncert my, naše třetí hudba. Odpoledne přátelský oběd, na který mimo cizích představitelů byl od každé roty pozván jeden člověk z mužstva. Koncertovat měla první hudba. Odpoledne na fotbalovém hřišti: cvičení prostná s puškami, se šavlemi a na nářadích. Také vše podle tohoto programu šlo. Fotbalový zápas, velice zajímavý, skončil vítězstvím druhého pluku v poměru 0 : 3. My jsme se mnoho nenahráli, pouze jeden pochod a overturu „Stradellu“. V poledne jsem poslouchal první hudbu, kterou jsem slyšel koncertovati poprvé. Hráli výtečně. A také tam k tomu měli výborné přední síly. Sólist na křídlovku „Prášek“, rodem Pražák, přímo uchvacoval svým přednesem a čistým tónem. Také baritonist „Šimáně“ byl trubačem, kterému se možná žádný od všech našich hudeb zde na Rusi se nacházejících nevyrovnal. Krátce první hudba ten čas stále ještě držela prvenství nad všemi našimi kapelami první divize. Nejlepší podívaná byla však odpoledne na sokolské cvičení. Cvičení prostných zúčastnilo se asi 500 bratří. Provedli ho až na menší chybičky výtečně. Za nimi nastoupila skupina s japonskými puškami, která to také pěkně provedla. Po nich přišla opět jiná skupina se šavlemi. Ti to však hned při nástupu hrubě zvrzli. Byli to skoro samí bratři od jízdy a dělostřelectva, tak se jim potom smáli, že po zemi neumějí chodit. Po nich nastoupila skupina s puškami ruskými, která cvičila ve čtyřhranu, což bylo to nejlepší. Naposled bylo cvičení na nářadích. Po ukončení tohoto sestoupil z besídky spisovatel Krejčí a mezi jinými pravil: Při tomto cvičení cítím se jako doma u nás v Praze a vzpomínám na poslední sokolský slet, který se tam odbýval, a doufám, že na příští rok bude se již těšit národ naší přítomnosti... Diváků bylo ohromné množství. Druhá hudba hrála při cvičení a když toto bylo ukončeno, rozešli jsme se každý po svojí zábavě. Já jsem hrál až do samé tmy v kuželky. Večer koupil jsem si lístek do divadla prvního pluku. Měli dávat prý velmi pěkný kus „Jánošík“, však porouchání elektrickéChlumecké listy

ČASY MINULÉ

ho vedení bylo příčinou, že hráti nemohli, tak jsem daroval lístek jednomu bratru a odešel k Františku Všetečkovému spát. S ním také ležíce vypravovali jsme si o domově. Něco takového milého uchvátilo mě vždy, měl-li jsem příležitost s některým krajanem pohovořit si o vzdáleném našem domově a zahloubati se do rozbírání milých vzpomínek. Kde jsou ty krásné milé časy, kde jsi moje mládí, kde ty krásné čarovné večery, kdy chodil jsem za mojí ještě svobodnou, milou ženuškou. Měsíček se na nás dívával, když sedávali jsme před okny v malé zahrádce a kvetoucí jasmín nás omamoval svojí vůní. My spřádali plány do budoucnosti, vše viděli jsme před sebou růžové, však osud, krutý osud, narušil náš spokojený život, na to nezapomenu jistě nikdy. Jaké krásné, spokojené to byly dny tehdy. Probírám v myšlen-

kách celý svůj život od mého útlého mladí až do času, kdy jsem přišel po 3 letech domů z vojny a až do toho času zažil jsem více utrpení než radosti. A potom, když našel jsem trochu toho štěstí, trochu toho spokojenějšího života po boku milované družky, byl jsem od ní oderván a vržen zase tam, zase do vírů bídného života, plného utrpení a klamů. Snad Prozřetelnost bude milostivá a vrátí mě opět tam, k té daleko na mě snad též vzpomínající rodině... Na druhý den ráno 30. t.m. náš třetí pluk odcházel zpět do Inokentěvské. První i druhý pluk nás přes celé město provázely a u mostu přes Angaru nám postavily tzv. špalír, načež jsme přejdouc most pospíchali k nám, do našich milých těplušek. Doma mě čekalo radostné překvapení. Dopis od ženušky. Jakou jsem měl radost, mů-

že si představit jenom ten, kdo plné dva roky nedostal od svých milých ni té nejmenší zprávičky a kdo žil v neustálé starosti jako já. Kolikráte jsem ho zulíbal, tajně by se mi kamarádi nesmáli, kolikrát přečetl tak důkladně, že jsem se ho naučil nazpaměh. Ženuška mi psala mezi jiným, že Mařenka bude chodit do školy a Lidunka prý je jako kramářka a že prý jich ani nepoznám. Tomu věřím, však Mařenka, která již mě znala, dokud jsem byl ještě doma, mě také asi nyní nepozná. Ony vyrostly a já jsem zestárl. Však o dědečkovi, že zemřel, mi nepsala ničeho, to psala sestra švagru Hejcmanovi. Zpráva ta se mě dotkla velmi bolestně, neboh on tolik, tolik se těšil, až všichni tři zehové přijdeme domů, jak ustrojí hostinu. Ubožák, tedy nedočkal se. Byl na nás velice hodný, budiž mu za to země lehkou.

Podzimní jitro

nepochopitelné pavoučí dovednosti a umu v sluneční září, jako by chtěla dokumentovat, co vše může dokázat píle a vytrvalost! Hladina rybníka je tichá, nehnutá, jakoby bez života. Tu se náhle rozčeří, rozstříkne, rozvlní pod náporem husích a kačeních těl. Kolik štěbetání, vyprávění, klepů dovede tento opeřený nárůdek vypovědět při své ranní koupeli...! Prvý odvážlivec vysoko na stromě nesměle, jakoby s omluvou pípne své: „Dobrýtro!“ A opět ticho, nerušit, mlávátka si dnes přispí! Vtom do hluku na dvoře vletí ti praví čertíci s blonvatými vlásky s tmavými kučerami, s ospalky ještě na očích. Lidská havěh, vytažená z tepla postýlek, kde doznívaly poslední akordy jejích bezelstných dětských snů...! Vláček uhání mlžným oparem a přidává k němu ještě několik bafů bílého dýmu. Lidé se zdraví, vstupují do míst, která mají určena zákonem lidského snažení. Babičky zkoumavě přehlížejí osazenstvo dvora a umlčují povyk nejednou hrstí obilí. Dědečkové vzhlížejí zkoumavě vzhůru k obloze, jaké bude počasí... Svalnatí chlapi plivnou do dlaní a: „hej rup!!“ Strom v lese se loučí s oblohou, se svými druhy, se životem. Nastupují další. Poslední zbytky zrna se dobrovolně vzdávají mlátičkám a pu-

tují na sýpky. Traktor hněvivě povykuje na bramborovém poli a žádostivě pokukuje po nedalekém řepništi. „Kdyby již i to bylo v suchu, bylo by možné si odpočinout!“ Osamělá koroptvička bázlivě poskočí na mezi, je jí smutno, pouze vzpomíná na nedávné doby, kdy celá nespočetná hejna plachtila nad krajinou. Snad nejnádhernější je bažant zrána, omytý rosou, svěžím pohledem střežící kraj s hrdě zvednutou hlavinkou, zakřičí daleko slyšitelným hlasem: „Jsem ještě zde - a chci zde být navždycky!!“ Srnka podrží chvilku zvednutou nožku, jako kdyby spanilá dívenka nadzvedla svůdně své sukénky, aby lépe vynikla nádhera jejích nohou. Ježek zadupe, zívne a jde spát, pro něho začíná noc. Sovy se s posledním žvuchnutím pevně seřadí na věži a usínají s otevřeným hledím. Jako poslední se zvedne pára nad řekou, která vábí ke koupeli. Žel, co bylo - bylo, zas až příští rok. Dočkáme se? Jistě že ano, jenom si nezapomeňme všímat toho, co se nám tak nevtíravě nabízí ve své přebohaté pestrosti. Žádný včerejší den se již nevrátí! Nikdy!! J. Vaníček

Den jako by se nemohl dostat ze svého nočního spánku. Noci jsou již studené, přespávat „pod širákem“ se nedoporučuje. Mlha se neochotně vzdaluje z nížin. Nikde ani pípnutí, pouze stroje, svým hlukem, ruší ospalost začínajícího dne. Neodbytné sluneční paprsky houževnatě dorážejí na panství tmy a nemilosrdně vyhánějí závoje mlhy od vody, bažin a z lučních porostů. Lidé lehce odění ohlížejí se po teplém oblečení. Druzí, kteří předvídavě přibrali o nějaký ten kabát víc, uvažují, zda již nemají něco odložit. Rytmus denního života se dostává do tempa. Sluníčko vítězně stoupá nad kraj a svými líbeznými paprsky uvádí vše do pohybu. Drůbež se shánivě rozbíhá po dvorech, psi se lenivě protahují před svými pelíšky a jen tak, aby se neřeklo, štěknou do ruchu na dvoře. Berani přemýšlivě stojí ve dveřích ovčínů a dávají najevo, že je času dost, že ovečky ještě mohou dožvýkat poslední svá sousta. Rosa se perlí na trávě, lístečky zbarvené do žluta se snášejí na zem. Pavučina, zrobená mistrem všech mistrů, se zaskví v celé své kráse jako dílo 11 / 2002

39

ČASY MINULÉ

Marie Adamcová

KLAMOŠSKÉ VZPOMÍNKY Rudá hvězdička Bráchova rudá hvězdička na čepici nám nikomu nedávala spát. On sám byl ale spokojený. Byl stále ve společnosti kamarádů partyzánů, pěti lamrů od Václavíkovy roty, které zavolal se svolením otce, protože sami bychom na probíhající žně rozhodně nestačili. Moravcoví, Bažantoví i Martin, kteří u nás byli pod deputát, jeli hledat své štěstí do pohraničí. Otec mlčel a dělal, že na jeho vojenské lodičce nic nevidí. My jsme si ji zato zvědavě prohlíželi - nebyla veliká, ale svítila jako kapka rudé krve. Ve formičce z kovu byla vyplněna rudým smaltem. Sama o sobě vypadala hezky a zcela nevinně. Pro bráchu ale znamenala asi téměř život, lodičku nosil i na pole. Bylo to vcelku radostné léto, mladí chlapi byli veselí, hluční rabijáti a u nás v kuchyni i na dvoře a na poli se chovali, jako kdyby byli v hospodě u zábavy. Měli dojem, že jsou stále bratři v bitvě. Vysvlečení do půl těla, házeli zvesela snopy a stejně tak se umývali a cákali na sebe u studny. Chovali se nespoutaně, až přidrzle, a bez respektu k domácím lidem. Pro nás mladé to bylo povyražení, ale pro ty starší to bylo vykolejení z řádu, znesvěcení obřadu sklizení celoroční námahy. Bylo to tak jiné! Bylo ale nedlouho po válce, ruští vojáci byli stále ještě v naší paměti, a tak to celkem patřilo k vykolejenému času poválečného období. Žně byly téměř u konce. Svážel se už oves. Nevím, koho napadlo Drahomírovi jeho rudou hvězdičku z čepice sebrat. Byla to jen nevinná rošhárna někoho z nás mladých. Spíš okamžitý nápad, když náhodou nechal svou čepici ležet. Hvězdičku sejmuli a čepici položili zpět na své místo. Jemu tak drahou relikvii sebrali a uschovali. Nečekali jistě, že vyvolají tak tragické drama, které se v zápětí rozpoutalo. Drahomír záhy zjistil ztrátu, chvíli hledal, pak se obořil na nás - já do té transakce nebyla zasvěcena a Miloš 40

i Věra uměli věrohodně lhát. Seděli jsme u našeho velkého selského stolu už téměř po obědě, když Drahomír vyskočil a s očima plnýma nenávisti obvinil z činu otce. Byla z toho strašná hádka. Rozpory dosud střežené a nevyslovované doslova vybuchly mezi otcem a synem. Drahomír zaštítěný pěti mladými komunisty za zády stál ne proti otci, ale proti třídnímu nepříteli. Utajené schůzky v továrně u Ringhoferů za totálního nasazení v kruhu mladých soudruhů, potom večerní besedy s partyzány, velmi často u „tety“ Šmejcové, pozdější spisovatelky naivně naučných povídek ze života počátků komunistického hnutí udělaly své. V jeho mysli vzrostlo přesvědčení ve spravedlivější společnost v neproniknutelnou clonu houští mezi jeho minulostí a současným nazíráním. Ostatně byl to proces, který postihl velkou část jeho generace. Té, která se vracela z koncentráků, z totálních nasazení, ambiciozní mladé z chudších vrstev společnosti a jako myšlenky, nabízející spravedlivější třídní vyrovnání, zachvátila i velkou část mladé inteligence. Závěr hádky byl krutý a nesmířlivý. „Pokud nedáš své hospodářství do družstva dobrovolně, pošleme tě kopat na Sibiř pařezy“, byl konečný verdikt. Mladí partyzáni stáli jako zev, obhroublí, plni výsměchu a s potěšením se dívali na rozpoutaný konflikt mezi otcem a synem. Ano, správný komunista má udat i vlastní rodinu a jak jsme se později na vysoké škole učili na marxismu-leninismu, správný komunista musí splnit svůj úkol, i kdyby jeho matka umírala. Úkol komunisty je posvátný. Otec, který jen svou inteligencí a pílí stvořil náš domov, vždy společensky taktní, si tiskl spánky svýma velkýma upracovanýma rukama. Byl do hloubi duše raněn. Miloval Drahomíra a raději odešel, téměř k smrti rozrušený. Mezi dveřmi se zastavil, obrátil se k němu s poslední větou: „Nezapomeň, že jsi, bohužel, spíše Černohlávek.“ Maminka hledala i ve škvírách

podlahy - přece mohla zapadnout -. A Miloš ji náhle našel, jako asi vypadlou na záspí. Od té doby to už u nás nikdy nebylo takové jako dříve. Partyzáni tu sice ještě zůstali, aby dokončili žňové práce - byl to bojový vládní úkol. Tehdy pracovali na polích vojáci i úředníci, kteří nerozeznali žito od pšenice - ale nešh. A i tovární dělníci. Musilo se zajistit sklizení úrody, když se rozpadla staletá struktura dělby práce na vsi. Otec byl ještě zamlklejší a Drahomír se raději zdržoval u pana Rajdla, dřív než se přestěhoval do nového působiště, pokuřujícího stalinskou lulku, z které přemítavě tahal a bafal a vypouštěl obláčky kouře do vizi o rudé budoucnosti. Byla to podivná existence. Přistěhoval se do vsi za války nevím, zda pracoval, byl téměř stále doma. Kamarádila jsem se občas s jeho dcerou. Byla velmi hezká. Na mne byla ale zlá a až dlouho potom jsem pochopila, že to byla msta na třídním nepřátelském objektu. Po válce její otec nastoupil do důležitých funkcí na kraji a řídil zabírání živností a obchodů. Zúčastňoval se zabavování potravinových zásob a zboží živnostníků. Šhárali se ve skladech a také ve skrýších od dob války, o kterých byli zpraveni od budoucích věrných a nechal je vodit za štůčky navíc, ty zatracené šmelináře, s potupnými nápisy po náměstí. Nebo vystavili zboží obchodníků do výloh s cedulí: Co jsem nakradl. Bylo to strašné období. Ponižující, naprosté popření důstojnosti vážených rodin. Období blbství a nadšených bláznivých, neuskutečnitelných vizí. Zabitých, zabíjených, mučených. Zavíraných pro neprokázané viny. Nebyla nouze ani o sebevraždy. V Klamoši byl zavřený bývalý starosta pan Havlín, který nikomu nikdy nezkřivil vlas. Po svém návratu o zážitcích za ostnatým drátem mlčel. Věděl, kdyby promluvil, že pojede znovu. Také kapitánek - za nějakou nesmyslnost. Po rozpuštění jejich armády zdědil po svém bratrovi rozsáhlou usedlost. Vypadalo to u něho jako u starého mládence. Sice se sem tam nějaká statečná ženská našla, ale většinou to dlouho nevydržela. Vymyla zašlé podlahy, dala do pořádku kredenc a vydrhla zaschlé hrnce - mnoho práce bylo i na poli - za to jim ten starý mládenec neChlumecké listy

ČASY MINULÉ

stál. A tak každá vyklidila pole. V zimě jezdil kapitánek s fiakrem po Karlových Varech. A i takového zavřeli. Smutné bylo, že mnoho lidí mělo radost. Potupení jejich sousedů bylo dobré povyražení -. Bylo o čem povídat. Nakonec, možná, že i něco udělal, mínili s povytaženými rameny. Byly to stejné radosti jako ve středověku, kdy se lidé chodili s chutí dívat na popravy. Ah byl věšený obviněn poprávu nebo ne. Byla to přece nevšední podívaná. Prostě středověká šou. Lidé už takoví jsou. Říkalo se, že dcera pana Rajdla měla později nádhernou svatbu s výbavou hodnou princezny. I s erby na damaškových povlacích. V době oněch žní čekal Drahomír stále na dopis od své milované a až později pochopil, že se se svou Zinou už asi nikdy nesejde. Vojsko Rudé armády odjelo a spadla klec. U většiny doslova. Kdo ví, jak chudák děvče skončilo. V říjnu nastoupil v Praze na vysokou školu technickou. Před koncem školního roku mne vzal s sebou do Prahy a přihlásil mne ke zkouškám na grafickou školu. Bydlila jsem u Věry, která vyrostla v naší rodině, a otec byl jejím poručníkem. Tev už měla víc než jednadvacet let a otcova pravomoc skončila. A tak se vyvíjela podle poslední módní vlny a to bylo co nejvíce nalevo. Pracovala jako sekretářka u nějakého Novotného na sekretariátu nějaké strany. Asi té, které jsme před volbami v noci přepisovali její pořadové číslo za to, které měli národní socialisté. Stranám jsem tehdy příliš nerozuměla, ale otec volil NS, tak to byla i naše strana. Praha mne svou krásou neoslnila, spíše jsem nevycházela ze stresu, že se ztratím, protože se Drahomír rozhodl, že musím být samostatná, a nanejvýš mi načrtl cestu, kudy se budu ubírat k cíli: Káčo, půjdeš po Příkopech, přejdeš Václavské náměstí, přečteš si nápisy na domech a půjdeš do Alfy a tam v průjezdu je kancelář Karlovarského porcelánu. Zařídíš si to a to a pak půjdeš zase zpět do restaurace ve Slovanském domě, objednáš si jídlo a počkáš na mne. Nenajedla jsem se. Byla jsem příliš nápadná svým copem a v oblečení školačky, vypadající na víc. Lelkující mladíci měli zábavu. Nechala jsem jídlo jídlem a přešlapovala raději venku. Bylo mi jak v divokém 11 / 2002

pralese. Ale i tak jsem nevycházela z úžasu. Večer divadlo E.F. Buriana, kde excelovala Marie Burešová, poprvé jsem slyšela básně Jehana Rictuse, přečetla jsem celého Evžena Oněgina a Věra mi zřejmě záměrně dokonce věnovala J.V. Friče, Cestopis po Africe. Pro mne to byla košilatá knížka a styděla jsem se ji číst veřejně - byli tam domorodci, pochopitelně nazí, jen sem tam nějaké peří. A když jsem se byla informovat na možnosti studia na škole v Karlových Varech, přišel tam mladík, opravdový malíř s plátny v podpaždí. Na všech byly ruiny Varšavy, vždy s rudým sluncem, podané formou mimořádně účinnou - žasla jsem. Živý malíř. Později dokonce i velmi známý. Brácha mi koupil obsáhlý katalog SVU Mánes, první a poslední skvělé vydání výtvarného dění spolku. Pamatuji si každou stránku, ah to byla skupina 42 nebo surrealisté, jako Tikal, ta hrůzná, sunoucí se válečná rakev mrtvým městem, podivuhodný František Janoušek nebo noční chodci Hudečka. Skvělá úvaha architekta Žáka o tvorbě krajiny - ten by dnes zíral a ztratil dech. Cesta domů byla také neuvěřitelná. Tehdy byly vlaky přeplněny a jezdilo se i na stupátkách, hlavně kluci sedávali i na střeše vagonů. V každém městě běhali prodavači párků - hóórké páárky, hóórké páárky. Lííímónááda. Přišla jsem dřív, a tak jsem seděla, nad sebou kymácející se dav zavěšených pasažérů. Doma mě maminka s babičkou oplakávaly, ta právě vstala od oválného obrazu Madony, kde se modlila. Byl to malér a zákaz všech škol a hlavně té v Karlových Varech. Ó jé. Nakonec to urovnala liberecká tetinka. Prožily jsme spolu krásná léta mých studií na uměleckoprůmyslové škole v Jablonci. Pražské vysoké školy byly v té době vřícími koly názorových rozporů a komunisté nelenili. Rudých kroužků jak když naseje. Drahomír byl pochopitelně asi aktivní a časem se v jednom z nich stala jeho idolem dívka utříděných a vyhraněných názorů na rudou budoucnost naší republiky. Byla dcerou vysokých vládních představitelů. Po anabázi židovských rodin byli pochopitelně nesmlouvaví ve svých představách o spravedlivějším uspořádání společnosti a nepochybovali

o nutných změnách lidského společenství a ve svých stranických ideálech byli neoblomní. Věřili, že jsou na správné straně, a dávali jí všechno. A tak byl Drahomír podruhé hluboce raněn nebo by snad bylo vhodnější říci rozkolísán - překvapen - jak vyjádřit stav, který byl jak ledová smršh pro mladé zanícené soudruhy. Spolu s dalšími nejvěrohodnějšími osobnostmi byl její otec po potupných procesech popraven. Komunistickou stranou! Dívka zmizela - a asi se s ní nesměl nikdo stýkat. Pro bratra to byla Hamletovská otázka. Byl vinen nebo ne? Toh otázka! V té době pro komunisty zahalená tajemstvím. Bráchovi se záře jeho hvězdičky rozkomíhala, bledla a hned vzněcovala - zkušení debatéři a ochránci stranického ohně ji nenechali zhasnout. Kolikrát ještě v jeho životě. Viděla jsem jej, jak omdlel, když spatřil zbědovaného otce v nemocnici po zbytečné operaci, která už nemohla nic napravit - bylo to po letech, kdy se nechal brácha vydědit - ach, ten můj pošetilý bratr, - viděla jsem ho žlutého po kataru soudružského propírání - byl vždy ve špičkových funkcích. Stále zářivé oči, stálý enthusiasmus a uvnitř plno pochyb. Před šedesátým osmým záře jeho rudé hvězdičky zhasla snad už natrvalo. Čekalo jej zavržení, vystěhování z Prahy, dokonce se musil vystěhovat i ze Semilska, kde našel místo. Ale byl konečně šhastný a svobodný. Jeho žena ten pád nepřežila - strana se personifikovala v jejích představách téměř do mileneckého vztahu. Byla to pro ni zrada nejbolestnější a k nepřežití. Na jejím pohřbu jsem se dozvěděla, že trpěla padoucnicí a roztroušenou sklerózou. Asi měla na exaltace právo. Věra přišla na pohřeb potají a lesem, aby ji nikdo neviděl - utrpěla by kariéra jejího vysoce postaveného muže. Člověk by neměl znát začátky, průběhy a konce lidských osudů. Je to většinou bída -. Lituji Boha. Musí mít nesmírně velkou trpělivost. A to je konec příběhu o bráchově rudé hvězdičce. Se svou druhou ženou, chartistkou, nechyběli nikdy na Václavském náměstí a nechávali se kropit vodními děly, brečeli ze slzných plynů, honili je s obušky - a oni byli šhastni - opravdu - jak v pohádce - a až do smrti. 41

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci n. C. Hoang Anh Ngo

nar. 17. 9. 2002

Daniel Mandát

nar. 4. 10. 2002

Odešli z našich řad Marie Jadrná Jitka Kaněrová Jiřina Kuličová Oldřich Moravec

* * * *

1930 1940 1921 1940

✝ ✝ ✝ ✝

1. 5. 8. 8.

10. 10. 10. 10.

2002 2002 2002 2002

* 1909 ✝ 25. 10. 2002

Anna Kozlová

Ivona Uchytilová, evidence obyvatel MěÚ

Sňatky uzavřené v obřadní síni MěÚ 19. 10. 2002

26. 10. 2002

Václav Trejbal Lenka Schovánková

Městec Králové Chlumec nad Cidlinou

Petr Vohradník Iva Vavřínková

Chlumec nad Cidlinou Kladruby nad Labem

Jan BaIka Monika Zabilanská

Chlumec nad Cidlinou Klamoš Ivana Fölklová, matrikářka

Výročí narození - prosinec 2002 80 let

93 let

Paní Jiřinka Benešová nar. 12. 12. 1922 Kladruby 69, Chlumec nad Cidlinou

Pan Vítězslav Steklý nar. 30. 12. 1909 9. května 119/I, Chlumec nad Cidlinou

92 let

Všem jubilantům přejeme hodně zdraví do dalších let.

Paní Marie Potůčková nar. 25. 12. 1910 DD Říhova 365/IV, Chlumec nad Cidlinou

Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení

Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení s naší drahou, paní

Jitkou KANĚROVOU z Lučic. manžel a dcera s rodinou

42

Chlumecké listy