ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD • Ročník: vyšší stupeň osmiletého studijního cyklu • Gymnázium Globe, s.r.o.
CZ.1.07/1.1.00/14.0143
ÚVOD DO NÁBOŽENSTVÍ RELIGIONISTIKA • z lat. religio = věda zabývající se studiem náboženství • Problematika určení, co je náboženství • MYTOLOGIE
HISTORIE NÁBOŽENSTVÍ PREHISTORIE • kult mrtvých, obětní obřady • náboženské systémy předávány ústně – tyto tradice dnes živé v některých oblastech Afriky a Oceánie • orální kultura většiny těchto skupin dala vznik náboženské literatuře
HISTORIE NÁBOŽENSTVÍ ŠAMANISMUS • archaická forma extáze • klíčová sociální role šamana v jeho komunitě • psychické a fyzické dispozice • vyvolení a iniciace • pomocní ochranní duchové a komunikace s nimi • vnější atributy, techniky k dosažení extáze ŠAMAN = osoba praktikující šamanismus
HISTORIE NÁBOŽENSTVÍ PRVKY ŠAMANISMU • nemoc předcházející iniciaci jako znak vyvolení • zvláštní psychické nebo i fyzické (šestý prst na ruce, zuby při narození) dispozice jako znak vyvolení • iniciační vize, často spojené s prožitkem smrti a vzkříšení zasvěcovaného adepta • šamanský oděv a pomůcky jako jsou hudební nástroje (nejčastěji buben nebo chřestidlo)
HISTORIE NÁBOŽENSTVÍ SCHOPNOSTI ŠAMANA • komunikace s duchy (případně bohy), a to příznivými i nepřátelskými • schopnost opustit tělo a vydat se do jiných světů • vstoupit do transu a mít vize • vlastnictví ochranného či pomocného ducha • léčení nemocí způsobených zlých duchem či únikem duše • schopnost věštění • schopnost proměňovat se ve zvířata
HISTORIE NÁBOŽENSTVÍ ANIMISMUS • víra v existenci nesmrtelné, samostatné duše a duchovních bytostí → animisté věří v duchovní mocnosti a v nejvyšší božstvo • přisuzují věcem duši (obdobnou té lidské) • svou zbožnost vyjadřují obětními rituály, iniciačními obřady, uctíváním předků a kultem mrtvých – Afrika
HISTORIE NÁBOŽENSTVÍ AMERIKA • šamanismus – Indiáni – → víra v Manitoua – nadpřirozená bytost schopná se vtělit do bytostí či předmětů, rituální tance, totemy, rituální nápoje, doprovázeny lidskými či zvířecími oběťmi → Mayové, Aztékové, Inkové – pantheonu vévodí bůh Slunce
HISTORIE NÁBOŽENSTVÍ OCEÁNIE • tři skupiny: → australské tradice → polynéské tradice → melanéské tradice • pojmy: tabu = systém zákazů náboženské povahy, mana = nadpřirozená mocnost
HISTORIE NÁBOŽENSTVÍ KELTOVÉ • kult zasvěcený hrdinům – bojovníkům → pantheon – 2 třídy: bohové síly, bohové plodnosti a úrodnosti SLOVANÉ • kult přírody, kult předků ŘECKO • syntéza východních zemědělských a indoevropských mytologií → na vrcholu řeckého pantheonu – Zeus ŘÍM • prvky věšteckých praktik Etrusků, řecká mytologie
HISTORIE NÁBOŽENSTVÍ EGYPT • kosmické náboženství založené na cyklické koncepci vesmíru – bůh slunce Rá, Osiris – bůh mrtvých SÝRIE, PALESTINA • kult Baala SUMER • triáda bohů: An – pán nebes, En-Lil – pán vzduchu, En-Ki – pán země
FUNKCE NÁBOŽENSTVÍ • pomáhá člověku utřídit myšlenky a orientovat se v životě a společnosti • Kulturní a vzdělávací funkce VÝCHODNÍ NÁBOŽENSTVÍ • lidem dáno více prostoru pro svobodnou volbu, náboženství jsou polyteistická a tudíž si každý člověk může „vybrat svého boha“ • systém tvořen různými soustavami (božstvy), tyto soustavy se navzájem doplňují a člověk je v něm brán jako součást systému (na rozdíl od západního individualismu)
FUNKCE NÁBOŽENSTVÍ ZÁPADNÍ NÁBOŽENSTVÍ • monoteistické (křesťanství, judaismus, islám) • člověk nemá možnost volby • individualismus • náboženství je v sekularizované společnosti nahrazováno ideologií → nacionalismus
SPOLEČNÉ RYSY NÁBOŽENSTVÍ 1) OBŘADY – způsob komunikace s bohem 2) RITUÁLY - pravoslaví → důraz na obřady - protestantismus → obřady minimalizovány 3) OBĚŤ – typicky obětní náboženství → bráhmanismus 4) MODLITBA – rozdílné pojímání v západních a východních náboženstvích • západ – modlitba = prosba • východ = spíše meditace, snaha o splynutí
JUDAISMUS = náboženství židovského národa (Izraele) • Judaismus x židovství • Monoteistické náboženství • Uctívání jiných bohů je zapovězeno, stejně jako uctívání soch, jiných předmětů či míst nebo přírodních úkazů
ZÁKLADNÍ SPISY JUDAISMU Starý zákon (TANACH) • vznikal v průběhu cca 1000 let • začíná vyprávěním o stvoření světa a dále pokračuje sledováním dějin židovských praotců a židovského národa jako zkušenosti lidí s Hospodinem až zhruba do 2. století př. Kr.
ZÁKLADNÍ SPISY JUDAISMU • Starý zákon má tři části: 1) Tóra (zákon, učení) 2) Nevi'im (proroci) 3) Ketuvim (spisy)
ŽIDÉ DIASPORA • označuje lidi nebo etnickou populaci, kteří jsou přinuceni emigrovat ze své domoviny • Židovská diaspora (70 – 1948) ANTISEMITISMUS • Nepřátelství proti židům (náboženství, rasa, etnikum)
ŽIDÉ SIONISMUS • ideový směr, který vznikl v druhé polovině 19. století mezi evropskými Židy • cílem bylo a je přesídlení Židů do země izraelské a vybudování a udržení židovského státu HOLOCAUST (ŠOA) • státem provozované pronásledování a hromadné vyvražďování osob označených jako Židé prováděné nacistickým Německem a jeho spojenci v době druhé světové války (†6 000 000)
ŽIVOT, TRADICE A ZVYKY OBŘÍZKA (Brit mila) • náboženský obřad, který vítá narozené židovské chlapce do svazku mezi Bohem a Izraelem BAR MICVA / BAT MICVA • Dospělost chlapce a dívky / 12 a 13 let SVATBA • smlouva o společném soužití, zplození a vychovávání potomků POHŘEB • Den, oblečení
KŘESŤANSTVÍ • Monoteistické náboženství, které je soustředěno kolem života a učení Ježíše z Nazaretu, kterého chápe jako mesiáše (tj. Krista), spasitele světa, Božího syna, který se v Kristu zjevil • Křesťanství vzniklo z židovství na území Palestiny, kde Ježíš působil • Příslušnost je dána křtem a uznáním víry • počátky křesťanství zachycuje Nový zákon, mladší část Bible
KŘESŤANSTVÍ NOVÝ ZÁKON • soubor 27 knih, které tvoří druhou část křesťanské Bible • obsahem je působení a kázání Ježíše z Nazareta a počátky křesťanství jakožto víry v Ježíše Krista • jednotlivé spisy Nového zákona vznikly zhruba mezi léty 50 a 150 n.l. • byly napsány řecky a shromážděny jako závazný soubor ve 2. až 4. století
NOVÝ ZÁKON • Čtyři evangelia, která líčí kázání a působení Ježíše z Nazareta, jeho umučení a vzkříšení. – Evangelia podle Matouše, Marka a Lukáše – Čtvrté evangelium podle Jana se obvykle považuje za nejmladší, vzniklé krátce před rokem 100 • Skutky apoštolů popisují vznik křesťanské Církve v Jeruzalémě a počátky jejího šíření ve Středomoří, zejména misijní činnost apoštola Pavla. • Soubor 21 dopisů a kratších textů z první křesťanské doby • Kniha Zjevení Janova či Apokalypsa, která v symbolických obrazech kritizuje jednotlivé křesťanské obce a předjímá budoucnost křesťanství
KŘESŤANSTVÍ Evangelium • z řec. euangelion, dobrá zpráva • text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista • Tyto texty vznikly krátce po Ježíšově smrti a začaly se velmi rychle šířit
PROUDY KŘESŤANSTVÍ KATOLICTVÍ • považuje se za legitimní dědičku tradice převzaté od apoštolů • dogmata určují pravdy považované za zjevení (12 dogmat obsažených v Apoštolských zjevení + dogma o neposkvrněném početí a nanebevzetí Panny Marie) → římskokatolická církev → východní církve připojené k Římu
PROUDY KŘESŤANSTVÍ PROTESTANTSVÍ • všechny církve vzešlé z reformace v 16.století (1517) • reformátoři: Martin Luther – Německo, Jan Kalvín – Francie, Ulrich Zwingli – Švýcarsko • protestantská bible nezahrnuje spisy Starého zákona • znaky protestantství: nejvyšší autorita je Bible – princip sola scripta – jediné Písmo, odmítá pojem papežského primátu • v protestantství neexistuje hierarchie srovnatelná s hierarchií katolickou (na lokální úrovni řídí společenství pastor)
KŘESŤANSTVÍ → luteráni → protestanti vzešlí z kalvinismu → anglikáni • Protestant (evangelík) je společný název pro obě tyto skupiny, k protestantismu se řadí i anglikánská církev a menší církve a sekty, presbyteriáni, zaniklí puritáni • v českých zemích např. Jednota bratrská nebo Českobratrská církev evangelická
KŘESŤANSTVÍ PRAVOSLAVNÁ (ORTODOXNÍ) CÍRKEV • křesťanská církev složená z vícero územních církví, které dohromady tvoří pravoslavné společenství • Pravoslavné církve mají své počátky v prvotní křesťanské obci v Jeruzalému a dále pak ve východní části římské říše, proto bývají někdy označovány též jako východní církev
KŘESŤANSTVÍ • Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k VELKÉMU SCHIZMATU (1054), které dodnes nebylo překonáno • Přesto je nauka pravoslavné církve v některých ohledech relativně blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog
KŘESŤANSTVÍ • K pravoslavné církvi se hlásí nejvíce křesťanů po církvi římskokatolické • K pravoslaví se hlásí především obyvatelé Řecka, Ruska a dalších slovanských zemí
CÍRKEVNÍ ŘÁDY • řeholní kanovníci – augustiniáni – premonstráti • mnišské řády – řád svatého Benedikta – cisterciáci • rytířské řády – řád templářů – řád německých rytířů – maltézský řád – řád křižovníků s červenou hvězdou
• žebravé řády – františkáni – minorité – kapucíni – dominikáni • řeholní klerici – Tovaryšstvo Ježíšovo
ISLÁM • původně Arabové polyteističtí (animičtí) – více než 900 bohů
• vlivem styku s křesťany a židy postupně do náboženství pronikají prvky monoteismu
ISLÁM • monoteistické náboženství založené na učení proroka Muhammada, náboženského a politického vůdce působícího v 7. století (622) • slovo islám znamená „podrobení se“ či odevzdání se Bohu (arabsky Alláh) • stoupenec islámu se nazývá muslim, což znamená „ten, kdo se podřizuje Bohu“
ISLÁM • počet muslimů je 1 až 1,8 miliardy, což z islámu činí po křesťanství druhé největší náboženství světa • dvě hlavní islámské větve: → sunnismus (asi 85%) – ortodoxní proud → šíiysmus (asi 15%) – vyznávají, že pouze Ali je následovníkem Mohameda
ISLÁM • Muslimové věří, že Bůh Muhammadovi zjevil KORÁN, který společně se SUNNOU (Muhammadovy činy a slova) považují za základní prameny islámu • Muhammad není zakladatel nového náboženství, ale za obnovitel původní monoteistické víry Abraháma, Mojžíše, Ježíše i dalších proroků islámu
PĚT PILÍŘŮ ISLÁMU 1) Víra v jedinost Boží a božské poslání Mohameda (Šahada) 2) Modlitba (pětkrát denně s hlavou otočenou k Mekce) 3) Půst (v měsíci Ramadánu od úsvitu do soumraku) 4) Udílení almužny chudým (2,5% čistých ročních zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev: zakát) 5) Pouť do Mekky (jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima)
ŠEST ČLÁNKŮ VÍRY • Víra v jediného Boha • Víra v anděly • Víra ve všechny seslané Knihy (včetně starozákonních spisů) • Víra v posly Boží (včetně biblických) • Víra v soudný den • Víra v Osud, dobrý či špatný
ISLÁM • Islámské právo (šaría) vyvinulo tradici různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti → zahrnuje například příkazy a pravidla ohledně modliteb, džihádu, ale i bankovnictví či konání potřeby
HINDUISMUS • v Evropě obvyklé označení pro tradiční indický filosofický a religionistický koncept založený na historických duchovních praktikách, které jsou součástí životního stylu • hinduismus není možno považovat za náboženství v evropském smyslu (jako například judaismus, křesťanství, islám) → DHARMA = čehož jest se držeti a vysvětluje jej jako všeindické pojetí vesmírného řádu, zákonů přírody i společnosti
HINDUISMUS • spíše nábožensko-sociální systém, který v sobě zahrnuje právní a společenské normy • k hinduismu se hlásí cca 900 milionů osob a je tím třetím největším společenstvím na světě • stvořitelem celého světa bůh (déva) Brahma • Svět netrvá na věky, ale je periodicky ničen a znovu tvořen (čas je v hinduismu cyklický)
HINDUISMUS • důležitou myšlenkou je nauka o REINKARNACI → lidská duše se podle ní po smrti znovu narodí do jiného těla → člověk si svými činy vytváří buď dobrou nebo špatnou karmu, která se postupně hromadí a projevuje se v tomto a příštích zrozeních → tento zákon je zcela nezávislý na bozích - je to prostě příčina a následek a člověk se dopadu své karmy nemůže vyhnout
HINDUISMUS • z tohoto koloběhu zrození (samsára), který je považován za velice strastný, je možno se dostat jedině vysvobozením (mókša) - to je doména mnoha spirituálních směrů • zásadní předěl tedy pro hinduismus není smrt (jako ku příkladu v západních náboženstvích), ale dosažení mókši
USPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNOSTI • obyvatelstvo se dělí na čtyři VARNY (někdy nesprávně kasty) + nedotýkatelní (dříve nedotknutelní), kteří se nacházejí mimo varny KASTY → dělí obyvatelstvo podle povolání - kasta hrnčířů, kasta hudebníků, atd. • původně byla varna definována vlastnostmi a činnostmi, ale později začala být příslušnost k varně definována pouhým narozením (děděna po rodičích) a do konce života se neměnila (bylo možné jen klesnout) • kasta je podrobnější rozdělení jednotlivých varen
HINDUISMUS VARNY: 1) KNĚŽÍ (bráhmani) 2) BOJOVNÍCI A VLÁDCI(kšátrijové) 3) OBCHODNÍCI, ŘEMESLNÍCI A ZEMĚDĚLCI (vaišjové) 4) OTROCI (šúdrové)
HINDUISMUS BRÁHMÁ • hinduistický déva, kterému v konceptu Trimúrti (ústřední božské trojice, kam patří též Šiva a Višnu) náleží úloha stvořitele vesmíru ŠIVA • má mnoho přívrženců (tzv. vaišnavové či višnuisté), kteří ho považují za nejvyššího a jediného skutečného Boha • zobrazovány bývá s do modra zbarvenou či tmavou pletí a se čtyřma rukama VIŠNU • ničitel vesmíru (který předtím Brahma stvořil a Višnu udržoval)
BUDDHISMUS • nábožensko-filosofický systém, jehož základ vytvořil GAUTAMA SIDDHARTA pravděpodobně v 5. století př. n. l. v severovýchodní Indii • z období Buddhova života o něm neexistují žádné písemné zprávy, naše znalosti jeho učení vychází z tzv. pitak, které sice byly sepsány až po jeho smrti, nicméně se lze domnívat, že v nich je obsaženo učení velmi blízké původnímu učení Buddhy
Gautama Siddharta • syn panovníka • žil uchráněn všech starostí • spatřil bídu lidského osudu, opustil svou rodinu a jako své poslání si zvolil zvítězit nad utrpením • během rozjímání dospěl do stadia nejvyššího vědomí a stal se Buddhou = Probuzeným
BUDDHISMUS • nezná existenci boha, nepřipouští pojem duše • základy učení jsou 4 vznešené pravdy: – každá existence je bolestná – původem bolesti je touha, jíž jsme svázáni se samsárou (neustálý cyklus znovuzrození)
BUDDHISMUS – zrušení touhy učiní konec utrpení – cesta k osvobození spočívá v řízení se pravidly mravnosti, meditace, moudrosti a vědomosti • Člověk osvobozený od samsáry dospěje k NIRVÁNĚ (sanskrt) → osvobození, vyvanutí, rozplynutí
ZDROJE: • Keene, M.: Světová náboženství, Knižní klub, Praha, 2003. ISBN: 80-242-0983-7 • Dvořák, J.: Odmaturuj! ze společenských věd, Didaktis, Brno, 2008. ISBN: 978-80-7358-122-0
