Základy nelineární medicíny Choroba (lat. morbus) – vzniká jako odezva na účinek patogenních faktorů, projevující se narušením normálních životních činností, schopnosti pracovat, sociálně prospěšných činností, trvání života organismu a jeho schopnosti adaptace k trvale se měnícím podmínkám vnitřního i vnějšího prostředí, při současné aktivizaci ochranných – kompenzačních – adaptabilních reakcí a mechanismů. V tibetské medicíně je choroba poruchou třech živlů… tj. energií. Terapie (řec. θεραπεία [therapeia] — léčení, uzdravení, lék, terapie) — je procesem, jehož žádoucím (leč ne vždy dosaženým) cílem je ulehčení, zrušení nebo odstranění symptomů a projevů té či oné nemoci, patologického stavu, nebo jiného narušení životaschopnosti, normalizace narušených procesů životaschopnosti a uzdravení, návrat ke zdraví. Podle tibetské medicíny je léčení obnovou tří energií, přičemž lékem je vše, co vstupuje do tohoto prostoru včetně prostoru samotného… . Hle čím se liší různá stávající pojetí medicíny. Avšak nelze přitom zapomínat na to, že objektem léčení je lidský jedinec. Nezasvěceným okem je možno vidět omezenost proudu západní medicíny v plánu léčení chronické somatické patologie, včetně rakoviny. Tento proud je původně chybný jen z jedné příčiny. Chybné je vědní paradigma, snobský vztah k prastarým naukám. Nelineární medicína je syntézou soudobých vědeckých objevů a starých znalostí o podstatě živé hmoty. Nelineární medicína je založena na základech teorie o anizotropii (anizotropie je vlastnost, kterou se označuje závislost určité veličiny na volbě směru.) a disymetrii (dnes častěji označováno jako chiralita, což označuje asymetrii prostorového rozložení objektu (např.buňky). Jako chirální se označuje takový objekt, který není totožný se svým zrcadlovým obrazem, nemá střed ani rovinu symetrie, avšak může mít rotační osu symetrie), jako základů fundamentálních vlastností živé hmoty. Molekulární biologie a genetika podle autorova mínění se nacházejí uvnitř těchto „atributů/vlastností“. Axiomatičnost tohoto stavu nemá meze upotřebitelnosti mimo předložený kontext, a je neredukovatelným zákonem pro všechny živé organismy. Prozkoumejme tento stav podrobněji pomocí jednoduché metody deduktivní analýzy. Tedy. „Živé systémy jsou otevřenými systémy, nerovnovážnými, řídí se nelineárními zákony a nepodřizují se druhému principu termodynamiky. Kontinuálně se sebeobnovují a udržují svou homeostázi (schopnost udržovat stabilní vnitřní prostředí). Pro přežití v boji o existenci některé individuální vlastnosti živých organismů postupují své místo systémovým změnám. Kvalitativní změny dynamického systému jsou vždy spojeny s interakcí nahodilých a nevyhnutelných faktorů. Jestliže nevyhnutelné procesy zabezpečují přenos nashromážděných informací, tj. uchování dosaženého, pak nahodilé události vedou k destrukci dosaženého, zajišťují získávání nových informací. Neodarwinismus je synkrezí darwinovské ideje postupných evolučních změn a Mendelem objevené genetické stability. V souladu s neodarwinovskou teorií, nové druhové vlastnosti, různorodost forem, jsou následkem nahodilých genetických změn, za kterými následuje přirozený výběr. Ani jeden biologický objekt není schopen evolučního vývoje izolovaně. Dále. „Nehomogenní prostředí samotné přetváří živé organismy. S touto myšlenkou vystoupil na počátku 20. století ruský mikrobiolog, profesor Michail Andrejevič Jegunov: "Jakékoli prostředí, osídlené živými organismy, je prostředí bio-anizotropní. Bio-anizotropie je obecným jevem; bio-izotropie nikoliv. To vyplývá z toho, že mezi prostředím a každým organismem dochází ke kontinuální výměně látek, a proto v každém daném momentu se různé body prostředí navzájem liší svým fyzikálně-chemickým složením. Difúze nikdy nemůže úplně kompenzovat tyto rozdíly, pokud neexistuje příčina, která je produkuje" [cit. podle A.V. Lappo, 1979, str. 15]. Pro každý organismus existuje určitá kombinace komponent prostředí, která je optimální pro jeho růst, existenci a rozmnožování. Na obou stranách tohoto optima biologická aktivita
postupně klesá, a v mezních případech organismus nemůže existovat vůbec. Biologické optimum je jakýmsi středem mezi minimem a maximem, jako disymetrie je středem mezi symetrií a asymetrií.“ Toto je názor biologů minulého století… Stop! Na tomto místě se zastavíme proto, aby se naše teorie transformovala na axiom. Tedy, biologický areál nemůže být od počátku izotropní (izotropie je vlastnost, kterou se označuje nezávislost na směru, např. šíření)! Avšak můžeme už přesně konstatovat: současný areál je izotropován naší civilizací! Čím je izotropován? Změnou poměrů plynů v atmosféře a ve světovém oceánu, a také miliardami tun umělých izotopů a molekul. Jak je to chápáno v biologii – prostředí N-1 – je prostředím areálu, a prostředí N-2 – vnitřní prostředí organismu. Z toho vychází neprotimluvný závěr: rakovinové tkáně jsou produktem izotropie prostředí N-1 a prostředí N-2. čím se to vysvětluje? Difúze umělých molekul nemůže zajistit normální proces disymetrizace tkání a vyrovnat biologické optimum! Nejstrašnější v tomto neřízeném procesu je to, že poměr látek a jejich zdánlivá přítomnost v organismu, evidentně jsou v disharmonii s jejich původním poměrem v živé hmotě. V současnosti nastupuje bioizotropie, je to vidět byť i jen na nevratném zániku celých biologických společenství (biocenóz) a zmizení tisíců druhů živých organismů, za sto let... Teď se vraťme na počátek stati. Je třeba souhlasit, že živé systémy jsou nerovnovážné, otevřené a nelineární. Avšak všechny tyto systémy mají determinant, který je representován anizotropií! Přičemž přesně víme, že izotropie je produktem anizotropie krystalů, včetně tekutých. Determinujícími vlastnostmi anizotropie a disymetrie snižuje řádově problém rozptylu volné energie a tím optimalizuje realizační možnosti záporné entropie! Což je tomuto vlastní a což odrážejí vlastnosti živé hmoty. Avšak nejhlavnějším důkazem tohoto axiomu jsou vlastnosti rakovinných struktur! Rakovinné buňky jsou amorfní nebo z vyšších z vyšších syngonií. Mezi vyšší syngonie patří koule a krychle, tj. symfonie, které nemají osy symetrie. Přičemž koule samotná je zářným příkladem rozptylu energie s nejmenšími ztrátami při největším ploše „zasažení“. Pro řešení problému volné energie v živé hmotě musíme připustit tři předpoklady, které jsou „nepřijatelné“ v moderním vědním paradigmatu… Jsou však zjevné, neboť bez nich by byl živý organismus jen jednoduchou směsí chemických látek. První předpoklad a axiom. Živý organismus se sestává z 80% vody + 16% bílkovin. Úhrnem 96%! Tento hydroproteinový komplex si žije svým životem, ale ve spolupráci s genetikou a biochemií. Autovlnový jev (solitony – solitérní vlna, svazek vln nebo impuls, neměnící svůj tvar, s konstantní rychlostí), který se vyskytuje v organismu, je jednosměrný od periferie k centru – doprovází fázové přechody molekul bílkovin a vody, které řídí mitózu a biochemické reakce. Bílkoviny a voda v takovém heterofázovém systému přecházejí z jedné fáze stojaté vlny do druhé, využívají fraktální, mechanické a elektromagnetické vlastnosti každé fáze. Zvláštní alotropický (!) stav proteinů a molekul vody v nejvyšším bodu alotropie (vlastnost chemického prvku označující jeho schopnost vyskytovat se v několika různých strukturních formách, které mají výrazně odlišné fyzikální vlastnosti. Výsledkem jsou jednotlivé alotropické modifikace lišící se typem krystalové soustavy, fyzikálními a mechanickými vlastnostmi), a je to samotný vitální stav neživé hmoty. Zde se také skrývá „kořen“ volné energie a způsob jejího předávání z molekuly na molekulu, z atomu na atom. Přičemž se tato energie vyznačuje elektromagnetickým, magnetickým a mechanickým charakterem. Druhý předpoklad. Organismus je rozložený na krystalické struktury podle typu
“modulárních bloků” (informačně-energetických hydro-proteinových struktur), které se nacházejí v různých syngoniích. Meze “modulárních bloků” jsou vymezeny strukturovanými bílkovinami a nejsou zjistitelné současnými přístroji. Mají různé rozměry (od několika mikronů do desítek centimetrů) a jsou obsaženy v různých morfo-funkčních strukturách: svalstvu, kostech, atd. Stojaté autovlny přenášejí energii v různých syngoniích, různě se projevují v rozptylu této energie. Generování a spotřeba energie v různých syngoniích jsou přirozeně různé. Rakovinné buňky a zduřeniny se mimo jakékoli pochybnosti vztahují k vyšším (kubickým) syngoniím. Proto jsou rakovinné buňky kulovité… a jejich „spory“ jsou kapkovité a podobají se kuličkám. Homeostáza organismu, který se skládá z vody a z bílkoviny je hypoteticky konstantní, vlnovitá a esovitá, podrobuje se cirkadiánním (o délce 20-28 hodin (lat. circa = přibližně, dies = den), sezónním a ročním cyklům. Je rovněž přímo spojen s geomagnetickým polem a s lunárními cykly. Jestliže se v okolním prostředí změní jedna z těch milióny let trvajících „konstant“, pak vnitřní prostředí organismu se zohledněním všech vyrovnávacích systémů se na počátku „prohne“, ale pak začne hledat východ ze své situace. Avšak jestliže do vnitřního prostředí budeme trvale přivádět zkaženou vodu a umělé molekuly, pak se začne zachraňovat… Jakým způsobem je rétorickou otázkou … Napřed začnou strádat „modulární bloky“, které z důvodu změněné dosimetrie a narušené anizotropie ztrácejí své stabilizované meze použitelnosti. Zpravidla, aby se uchovala volná energie „modulární bloky“ přecházejí z normálních syngonií na kubické. Následkem toho se systém stane uzavřeným a energie v něm roste v řádech! Toto se vysvětluje vzniklým protikladem mezi pohybem stojaté vlny a materiálu, který vlna obsahuje. A materiál (čti svinování proteinů) následkem vklínění se monstrózních molekul (umělých molekul) je tvořen buď D-proteiny, nebo chimérami… Mnohobuněčný organismus se začíná „rozbíhat“ na jednobuněčné enklávy, které se při tom nezapomínají seskupit do skupin s atributy socializace. Přičemž buňky a tkáně organismu, které se dostaly na dohled „jednobuněčného života“, přecházejí na starý jazyk. A písmeny v této abecedě jsou především atomy, lépe jejich vzájemné vztahy, a především plynů... A nakonec třetí předpoklad. V živé hmotě mohou existovat všechny druhy fyzikálních jevů na mikroskopické úrovni… Mám na mysli transmutaci (přeměnu) chemických prvků, termojaderné procesy, fotochemické a autokatalytické procesy, světelné a temnostní dýchání, přítomnost plazmatu a vakua, atd. Důkazy? A opět, kupodivu zejména rakovina přichází na pomoc při řešení termínu, co to je živá hmota. V případě nakupení v rakovinné zduřenině a jejím nasycení speciálními látkami, je možná termojaderná reakce, která vypaluje zduřeninu nadobro během jedné a půl až dvou hodin. Zvýšená radioaktivita rakovinných zduřenin také nepotvrzuje upřednostněnou tezi. Otázka. Jak mohou v takové „něžné“ látce probíhat takové kosmické procesy? Velmi jednoduše. Termojaderná syntéza je chladná, její teplota dosahuje maximálně 45 stupňů. V antiuzlu stojatých vln vznikají kavitační procesy ve kterých atmosférický tlak dosahuje desítky, ba i stovky tisíc atmosfér … Odtud pocházejí luminiscence, radioaktivita, termojaderná syntéza, transmutace chemických prvkům které jsou v daném momentu zapotřebí organismu. Jako příklad přítomnosti téže transmutace připomenu pokus se slepicemi, které krmili jen křemíkem! Vápník byl úplně vyloučen! Přesto slepice snášely vajíčka, jejichž skořápka obsahovala, jako obvykle, vápník. Kosti slepic se přitom nestaly křehkými… Otázka. Odkud se vzal vápník? Transmutace. Otázka. Jak a kde probíhá tento proces a kdo jej řídí? Krystalické syngonie! Jen v kubických syngoniích mohou být dosaženy
takové energie, které jsou schopny transmutovat chemickou látku. Anihilace zduřelin. Zmizení zduřenin z dosud nevyjasněných příčin, v průběhu několika hodin, při působení meandroterapie, tj. působení nízko energetických a nízkofrekvenčních proměnných magnetických polí. Тj. Živá hmota, to nejsou jen chemické látky, ale to nejdůležitější jsou fyzikální procesy, které se v ní uskutečňují … A ony jsou, jak známo, charakteristické svým nelineárním charakterem. Zejména proto, když známe nelineární závislosti živé hmoty, můžeme je léčit nelineárními způsoby! Odtud pochází i termín nelineární medicína. V ní se využívají různé metody zohledňující chorobu a stav organismu (homeostáza). Tudíž, nelinearita a linearita, otevřenost a uzavřenost, kladná a záporná entropie, anizotropie a izotropie, to je to, na čem se zakládá evoluce živé hmoty. Rakovina názorně demonstruje retroevoluci v jejím nejhorším druhu. Ale je možné, že to je cesta a existuje záchrana života na Zemi. Rakovina, to je uzavřený izotropní, lineární systém, která má kladnou entropii. Rakovina, to je způsob přežití v prudce se měnícím prostředí. Rakovina, to je záchrana živé hmoty s přechodem do „pravého“ světa molekul (symetrie), která je pro současnou civilizaci nedosažitelná. Rakovina, to je optimální cesta k dosažení volné energie v biotopu … Jak ji porazit? Jen jediným! Buď vyrovnávat biotop nebo vnitřní prostředí pomocí jednobuněčných organizmů a obnovovat anizotropii a disymetrii. Jakým způsobem? Metody lineární (čti soudobé) medicíny nemohou významně ovlivňovat tuto formu života. Hlavní chybou a omylem onkologů (farmakologů) je to, že do základů všech metod léčení je položeno ne zcela pravdivé vědecké paradigma … Není možné opravit nelineární systém použitím lineárních metod a způsobů. Není možné rakovinnou symetrický systém převést do disymetrického stavu jen farmakologickými preparáty, bez zohlednění strany polarizace. Není možné obnovit biochemismus živého systému, aniž bychom nezkvalitnili jeho biofyzikální parametry.
Není možné léčit 80% vody a 16% bílkovin a sestavit je do nutného prostorového uspořádání, aniž bychom obnovili fraktálnost organismu… Není možné transformovat rakovinný homeostat (lineární) na normální, aniž bychom zkorigovali vnitřní prostředí organismu do nelineárního stavu. Není možné buňky imunitního systému přinutit „vidět“ rakovinné buňky aniž by se povrchovým bílkovinám vrátila povrchová polarizace. Není možné vrátit v rakovinné zduřenině volnou energii do potřebného řečiště, aniž by se zapojil mechanizmus obnovení normální záporné entropie a návratu do normálních syngonií. Není možné chemickými látkami, s výjimkou opticky aktivních látek, a radiace, zničit rakovinné fraktály a fantomy. Není možné zdolat rakovinu, když se budeme opírat jen o lineární mechanismy, popsané v molekulární biologii a genetice. Není možné vyléčit rakovinu, když budeme zduřeninu považovat za lokální patologii. Není možné zvítězit nad rakovinou, bez zohlednění skutečnosti, že v základu její super houževnatosti leží stavební D-proteiny a chimérní bílkoviny příbuzné prastaré formě života (například rozsivky a Archaea). Není možné vyléčit rakovinu a somatickou chorobu bez obnovení рН (vodíkový ukazatel prostředí do fyziologických norem). Není možné vyléčit rakovinu bez obnovení střevního prostředí do fyziologických norem. Není možné vyléčit rakovinu bez obnovení anizotropie a disymetrie tkáně a rakovinného homeostatu. Metody a zařízení, používané v nelineární medicíně.
Diagnostika. 1. (МЭТСИС) miniexpress zkušební systém – přístroj pro včasnou a super včasnou diagnostiku rakoviny a somatických chorob. 2. Diagnostika „Zhoubné triády“. 3. Pulsní diagnostika. 4. Fraktální a polárně – optická diagnostika krve. Preparáty, způsoby a přístroje 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Akupunktura. Anizotropující a disymetrizující látky (DST – terapie) „Záření“ léčiv (TTS - systém). Preparáty pro deflagrační terapii (hoření). Zařízení pro anihilační terapii (meandroterapie). Disymetrátor: polarizátor - transformér. Inertobaroterapie. Psychoterapie. Nanoseparace biologických kapalin.
Fotografie preparátů a zařízení. Prof. Kutušov, M.V.
