MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta
Katedra hudební výchovy
ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA VILÉMA PETRŽELKY V OSTRAVĚ B A K A L Á Ř S K Á
P R Á C E
Brno 2006
Vedoucí bakalářské práce:
doc. Mgr. Vladimír Richter
Vypracovala:
Hana Kopčilová
-2-
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen
prameny a literaturu uvedené v seznamu.
Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně
Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
.................................................
podpis
-3-
Děkuji paní ředitelce Věře Mazurkové za zapůjčení materiálů o ZUŠ V. Petrželky
a také za její čas a ochotu při řešení otázek ohledně chodu školy. Dále děkuji paní
magistře Evě Višňovské za metodické vedení při sepisování bakalářské práce a panu docentu Vladimíru Richterovi za odbornou pomoc.
-4-
OBSAH ÚVOD............................................................................................................- 5 1.
VILÉM PETRŽELKA (1889 – 1967) ...................................................- 7 -
3.
HISTORIE ZUŠ ..................................................................................- 14 -
2.
4.
VÝVOJ HUDEBNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH....- 12 -
3.1. 3.2.
POČÁTKY ZUŠ V. PETRŽELKY ........................................................ - 14 PROMĚNY ŠKOLY V PRŮBĚHU 20. STOLETÍ ...................................... - 15 -
4.1.
PEDAGOGICKÝ SBOR ....................................................................... - 17 -
4.2. 4.3. 4.4. 4.5.
RADA RODIČŮ A PŘÁTEL UMĚNÍ ...................................................... - 19 ŽÁCI ............................................................................................... - 20 VYUČOVANÉ OBORY ....................................................................... - 20 ŠKOLNÍ SOUBORY ........................................................................... - 23 -
SOUČASNOST....................................................................................- 17 -
4.1.1. Vzdělání, odborné aktivity ...................................................................- 17 4.1.2. Osobnost školy: Věra Mazurková ........................................................- 18 -
5.
4.5.1. 4.5.2. 4.5.3. 4.5.4.
Smyčcové soubory ...............................................................................- 23 Dechové orchestry ...............................................................................- 24 Cimbálové muziky ...............................................................................- 25 Ostatní soubory ...................................................................................- 25 -
ÚSPĚCHY ZUŠ V. PETRŽELKY......................................................- 28 -
5.1.
ÚČAST NA SOUTĚŽÍCH ..................................................................... - 28 -
5.2.
PREZENTACE ŠKOLY ....................................................................... - 32 -
5.3.
VYSTOUPENÍ V ZAHRANIČÍ .............................................................. - 34 -
5.1.1. Soutěže vyhlašované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ....- 28 5.1.2. Celostátní a mezinárodní soutěže.........................................................- 30 5.2.1. Aktivity v rámci Ostravy ......................................................................- 32 5.2.2. Mimořádná vystoupení žáků ................................................................- 33 -
ZÁVĚR........................................................................................................- 35 -
POZNÁMKY ..............................................................................................- 37 -
SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY .................................................- 39 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................- 41 -
-5-
ÚVOD Hudba je jedním z nejstarších způsobů vyjádření vnitřního stavu duše. Pomáhá
uklidňovat mysl a uspořádávat myšlenky. Slouží k relaxaci, soustředění, vytváření příznivé atmosféry, ale dokáže i dodat energii a ztracenou sílu. Zaposloucháním se
do jednotlivých taktů může dopomoci k vytváření vlastního imaginárního světa
a pozitivního pohledu na okolní svět. Hudbu dokážou vnímat dokonce ještě nenarozené děti v lůnech matek nebo zvířata.
Studium hudby přináší rozšíření znalostí nejen o hudbě jako takové, ale poznání
sebe sama. Základní umělecká škola by se jako instituce měla snažit dát svým svěřencům co nejlepší péči a vzbuzovat v nich zájem o hudbu a celkové hudební dění v naší i cizích zemích. Učitelé přitom mají nelehký úkol. Jejich téměř posláním by mělo být vyučování předmětu, zákonitostí a pravidel, historie a zajímavostí okolo. V dnešním uspěchaném světě plném moderních technologií je to jistě nelehký úkol.
Základní umělecká škola však není jen přípravou pro budoucí kariéru hráče nebo
umělce. Plní funkci výchovnou i zábavnou. Mladí lidé by se měli seznamovat s co největším okruhem vědomostí, poznat toho co nejvíce a mít široký obzor. Stejně tak by neměli mít čas na zahálku a rodiče by se měli snažit vyplnit volno svých dětí zajímavými aktivitami, které základní umělecká škola bezpodmínečně nabízí. Není
k tomu potřeba velkého talentu. Na absolvování všech kurzů stačí hlavně zájem. Hraní
v souborech může vést mladého člověka k touze pokračovat i v pozdějších letech, když
ne jako profesionál, tak třeba jako amatér v menších hudebních nebo tanečních
skupinách, na večírcích či při táboráku. Celkově jde o vytvoření kladného vztahu k hudbě, tanci, kreslení nebo literatuře.
Základní umělecká škola Viléma Petrželky je známou nejen ve svém obvodu
Ostrava-jih, ale i v rámci celé republiky. Působí od roku 1908 a má již tradici výuky,
která je otevřena všem dětem projevujícím talent, zájem něčeho dosáhnout či vybudovat si určité návyky. Hlavní zásluhu na úspěšnosti v soutěžích, reprezentaci a současné tváři školy má ředitelka Věra Mazurková. Ta byla také v 90. letech u zrodu nápadu
pojmenovat školu po Vilému Petrželkovi, čímž dopomohla k zachování odkazu tohoto českého hudebníka, osobnosti dosud plně nedoceněné.
-6V následujícím textu jsem se snažila shromáždit informace vztahující se k této
škole. Prvnímu řediteli Vilému Petrželkovi jsem se věnovala v první kapitole. Zabývám
se hlavně jeho osobností a popisem života, spjatým s hudební školou a děním v Ostravě, méně pak už jeho skladatelskou a tvůrčí činností. Hlavním zdrojem mi byla kniha Leoše Firkušného – Vilém Petrželka, život a dílo a také knihy syna Viléma Petrželky, pana
Ivana Petrželky. V druhé kapitole, popisující vývoj hudebního vzdělání v českých zemích, jsem se snažila vytvořit ucelený pohled na jednotlivé etapy směřující ke dnešní
podobě hudebních škol v republice. Přitom jsem se opírala hlavně o informace ze Slovníku české hudební kultury. Historií školy od založení v roce 1908 po dnešní
dobu se zabývám ve třetí kapitole, pro kterou jsem čerpala materiály z Kronik ZUŠ
V. Petrželky a hodnotným zdrojem pro mě byl i osobní rozhovor s ředitelkou školy, paní
Věrou Mazurkovou. Ve čtvrté a páté kapitole se věnuji současnosti a úspěchům školy,
při jejichž sepisování byly mými zdroji Kroniky školy, Výroční zprávy a také internetové stránky ZUŠ V. Petrželky.
Ve své práci jsem se soustředila hlavně na hudbu a hudební oddělení ZUŠ
V. Petrželky. Ostatními odděleními (výtvarný, taneční a literárně-dramatický) jsem se zabývala jen okrajově.
Cílem mé práce je představení Základní umělecké školy Viléma Petrželky,
sestavení portrétu jejího prvního ředitele a nástin historie hudebního vzdělání v českých zemích.
-7-
1.
VILÉM PETRŽELKA (1889 – 1967) Vilém Petrželka (příloha č.1) se narodil 10. září 1889 na brněnském předměstí
v Králově Poli, jako páté z šesti dětí. Své hudební nadání zdědil po otci, který působil
jako trumpetista a kontrabasista nejdříve ve vojenských a poté i ve dvou brněnských kapelách. Od mládí byl Vilém Petrželka v přímém styku s hudbou, která však pro jejich rodinu znamenala spíše zabezpečení příjmů a tedy více praktické muzicírování než vytváření příznivých poměrů pro hlubší hudební myšlení a představivost.
Od sedmi let se Vilém Petrželka učil hrát na housle pod vedením kapelníka
Fibingera, který ho jako kapelník taneční hudby vedl hlavně k praktickému hraní. Například smyková a prstová cvičení mu prý vymýšlel a psal do sešitu přímo na hodinách [L. Firkušný – Vilém Petrželka, 1946]. V jedenácti letech se Vilém
Petrželka poprvé pokusil o vlastní kompozice drobných skladeb pro 3-4 housle, které hrál společně se svými spolužáky z měšťanské školy. Po přestoupení na gymnázium se
sám seznámil s hrou na harmonium a díky svému výbornému hudebnímu sluchu byl
schopen improvizovat jednoduchý doprovod k houslím. Ve svých třinácti letech se dostal do orchestru a pod vedením Františka Douška1) se zapojoval i do houslových kvartet.
V září 1905 se Vilém Petrželka jako šestnáctiletý mladík dostal na varhanickou
školu v Brně, kterou vedl Leoš Janáček2). Přestože Petrželka nikdy předtím nehrál
na klavír a nesplnil tedy přijímací zkoušky na školu, Leoš Janáček v něm rozpoznal
velký talent a přijal ho mezi své žáky (příloha č. 2). Vilém Petrželka se na této varhanické škole naučil pravidlům a zákonitostem tvůrčí a kompoziční práce. Zúčastňoval se hudebních večerů pořádaných Janáčkem pro své studenty a v neposlední
řadě se také naučil hře na klavír u Marie Kuhlové3). Dirigování si Vilém Petrželka
vyzkoušel u divadelního kapelníka Bedřicha Holečka, kde musel na oplátku strávit několik hodin hraním na klavír v činohrách a dirigováním scénické hudby.
Vilém Petrželka chtěl ve svém hudebním vzdělání pokračovat i po absolvování
varhanické školy v Brně, avšak nepříznivé finanční poměry v rodině ho přiměly hledat si práci. V té době byla v Zábřehu nad Odrou u Ostravy založena Hudební škola místního odboru Národní jednoty4). Vedení Národní jednoty na severní Moravě
požádalo ředitele Leoše Janáčka, aby do této hudební školy doporučil vhodného učitele.
-8Leoš Janáček navrhl Viléma Petrželku a ten okamžitě s danou nabídkou souhlasil. Vedl
školu pouhého půl roku. Za tu dobu se však stačil seznámit nejen s učitelskou profesí, ale hlavně s pořádáním veřejných koncertů. Ostrava pro něj znamenala velikou zkušenost a mnohokrát se sem v průběhu života ještě vracel. Stal se hudebním referentem Ostravských listů a zajímala ho i ostravská opera.
Působení na Hudební škole Národní jednoty a celkově bohaté vyžití v Ostravě ho
dost zaměstnávalo, a proto asi také inspirovalo pouze k jediné skladbě – šestihlasému
mužskému sboru FRÝDEČONI na slova spisovatele Josefa Františka Karase5). I toto
dílo však bylo dokončeno v Brně.
Vilém Petrželka toužil po dirigování a větší aktivní práci hudebníka. Roku 1909
se na krátkou dobu stal korepetitorem a kapelníkem u východočeské divadelní
společnosti pod vedením Karla Moora. Nějakou dobu pak spolupracoval se skladatelem
a hudebním kritikem Janem Kuncem6), svým starším kolegou z Janáčkovy varhanické
školy, který mu pomáhal řešit některé kompoziční problémy. V roce 1911 se Vilém
Petrželka na tuto brněnskou varhanickou školu vrátil a dva roky zde vyučoval teoretické předměty. Roku 1913 se dostal do vytoužené Prahy a strávil zde rok studijního pobytu u Vítězslava Nováka7), který mu byl obrovským vzorem pro další tvorbu. Seznámil se
s tehdejšími proudy české moderny a také se více zdokonalil ve hře na klavír
u profesora Karla Hoffmeistra.
V Praze nezůstal Vilém Petrželka dlouho, protože první světová válka mu nejen
překazila plány se zde zabydlet, ale také přijmout místo korepetitora na vídeňské akademii zpěvu, na kterou měl nastoupit na podzim roku 1914. Po roční vojenské
službě proto přišel na hudební školu Filharmonického spolku Besedy brněnské8) , kde
učil harmonii, kontrapunkt a hru na klavír. V místnostech tohoto spolku se v té době scházeli brněnští umělci – mezi nimi i Vilém Petrželka, básník Jiří Mahen9) nebo Josef Chaloupka10).
Roku 1919 vznikla na popud Leoše Janáčka z varhanické školy brněnská
konzervatoř. Vilém Petrželka byl na této škole jmenován profesorem skladby
a teoretických předmětů a působil zde pak dlouhých 27 let. Jeho pedagogická činnost byla velice významnou z hlediska vytváření nových tradic na nově vzniklé konzervatoři
a neméně také podnětnou pro vytvoření tamní skladatelské školy. Samostatné tvůrčí práci se pod Petrželkovým vedením naučilo mnoho mladých skladatelů. Mezi jeho
nejznámější žáky patřili například: Josef Kohout (nar. 1895), Miloš Vignati (nar. 1897),
-9Josef Schreiber (nar. 1900), Zdeněk Blažek (nar. 1900), Oldřich Palkovský (nar. 1907) nebo Jiří Reinberger (nar. 1914) či Vítězslava Kaprálová (nar. 1915) [L. Firkušný – Vilém Petrželka, 1946].
V květnu 1928 byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění a
o deset let později v prosinci 1938 jmenován čestným členem Ostravské filharmonie v Moravské Ostravě.
Další etapou v jeho životě byl přechod na Janáčkovu akademii muzických umění
(JAMU), kam byl v roce 1946 povolán. Na této škole zůstal až do roku 1960.
Roku 1956 byl vyznamenám Cenou osvobození města Brna za skladatelskou
a pedagogickou činnost a také za svou Pastorální symfoniettu, op. 51 (1951). V říjnu
o rok později byl jmenován řádným profesorem skladby na JAMU a v roce 1959 se stal
nositelem vyznamenání Za vynikající práci. Od prosince 1958 se stal na čtyři roky
předsedou brněnské pobočky Svazu československých skladatelů. V roce 1963 byl jmenován čestným členem Pěveckého sdružení moravských učitelů, o rok později získal od rady Národního výboru města Brna medaili Leoše Janáčka a roku 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem.
O pár měsíců později vážně onemocněl a 10. ledna 1967 zemřel. Byl pohřben
na Ústředním hřbitově v Brně a v roce 1985 byla v brněnské Nerudově ulici odhalena jeho pamětní deska.
Vilém Petrželka byl hudebníkem, skladatelem, dirigentem, organizátorem,
hudebním kritikem a hlavně výborným pedagogem a učitelem skladby. Jeho dílo je charakteristické převahou rozumových prvků nad citově výraznými.
Ve svých patnácti letech byl velice ovlivněn premiérou Janáčkovy opery Její
pastorkyně a o šest let později v roce 1910 pak i premiérou opery Bouře od Vítězslava Nováka. Tyto dva skladatele hluboce obdivoval, oba se také stali jeho kantory, ale jeho
větším a vysněným vzorem byl pro něj Vítězslav Novák. Nechal se ovlivňovat i skladateli starší generace, jako byl například Antonín Dvořák a vliv na něj měla i lidová píseň.
Jako hudební referent přispíval do Ostravských listů, Moravského a Českého
slova a byl i činným účastníkem na několika přednáškách. Důležité byly i jeho odborně
hudební kritiky a studie do různých periodik té doby, například Listů Hudební matice
- 10 nebo Hudební revue, která otiskla jednu z jeho významných studií o Hudebním životě brněnském.
Tato studie poté v roce 1919 inspirovala Viléma Petrželku a Vladimíra Helferta
k založení Klubu mladých skladatelů, který se stal důležitou součástí moravského hudebního života. V roce 1922 byl název Klub mladých skladatelů změněn na Klub
moravských skladatelů a vedl ho další Janáčkův žák a Petrželkův kolega ze studií Jan Kunc.
Svá díla se snažil neustále zdokonalovat a období světových válek v něm
zanechalo obrovský smysl pro národní a sociální cítění, které doplňoval o realistické
prvky, víru v osvobození a optimismus [Československý hudební slovník osob a institucí, 1965].
Po celý život se snažil o prosazování hudby nejen v rámci naší země, ale hlavně
chtěl českou hudbu spojit s děním a kulturou celé Evropy.
Vilém Petrželka vytvořil během svého života na 60 číslovaných a 36
nečíslovaných skladeb.
Z číslovaných skladeb je jich 26 doplněno literární předlohou nejen tradičních, ale
hlavně v té době méně známých a neověřených autorů básnických předloh, například na slova Antonína Sovy (1864 – 1928), Viktora Dyka (1877 – 1931), Petra Bezruče (1867 – 1958) nebo Jiřího Wolkera (1900 – 1924). Obracel se však i k veršům
zahraničních autorů, jako například při zhudebňování básní Rudyarda Kiplinga (1865 – 1936) nebo Jeana Moréase (1856 – 1910).
K literárním předlohám měl velmi pozitivní vztah, což samozřejmě dokazoval
jeho výborný přehled tehdejšího trendu. Zajímala ho hlavně pokroková a sociální
tématika. Ve své jediné opeře, nazvané Horník Pavel (op. 33), se věnoval tématu
tragédie na dole Nelson v polovině 30. let 20. století [I. Petrželka – Slovo v hudbě 20. století, 1990].
Dílo Viléma Petrželky obsahuje rozličné skladby pro nejrůznější seskupení.
Z těch četnějších sem patří klavírní skladby, skladby pro housle a klavír, violoncello
sólo nebo s klavírem, smyčcové kvartety, smyčcový i velký orchestr, sólový zpěv
a klavír, sólový zpěv se smyčcovým kvartetem, malým nebo velkým orchestrem, ženské a mužské sbory a kantáty. Z méně používaných seskupení to byly například skladby
- 11 pro housle a orchestr, klavírní trio, dechové kvinteto, smíšený sbor nebo už výše zmiňovaná jediná opera.
Výčet skladeb, které byly oceněny [L. Firkušný – Vilém Petrželka, 1946]:
Písně poezie a prózy pro klavír, op. 8 (cena České akademie – dále ČA, 1920) Suita pro malý orchestr, op. 15 (1. cena ČA, 1927)
Fantazie pro smyčcový kvartet, op. 19 (2. cena ČA, 1929)
Námořník Mikuláš, symfonické drama, op. 21 (státní cena, 1931)
Dramatická ouvertura pro velký orchestr, op. 26 (3. cena ČA, 1934) Suita pro smyčcový kvartet, op. 28 (3. cena ČA, 1934)
Sonáta pro housle a klavír, op. 29 (cena Českého spolku pro komorní hudbu, Praha 1933)
Partita pro smyčcový orchestr, op. 31 (2. cena ČA, 1937) Trio pro housle, cello a klavír, op. 32 (cena ČA, 1939) Písně milostné, op. 35 (cena ČA, 1941)
Symfonietta, op. 38 (2. výroční cena ČA, 1943)
Divertimento pro dechový kvintet, op. 39 (soutěž komorních skladeb v Melantrichu, 1942)
Pět nálad pro klavír, op. 55 (cena Svazu českých skladatelů, 1954)
- 12 -
2.
VÝVOJ HUDEBNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH Evropské prvopočátky odborného hudebního ústavu se vyvíjely nejdříve
ve Francii a Itálii na přelomu 18. a 19. století.
Přestože 1. městská hudební škola v českých zemích vznikla v Českém Krumlově
už v roce 1780, první profesionální hudební konz er vatoř byla založena v Praze roku 1811. Kromě hudební konzervatoře fungovala v Praze od roku 1830 i
varhanick á šk ola, která byla založena Spolkem pro pěstování hudby církevní v Čechách. Mimo to v českých zemích existovaly také soukromé hudební šk ol y
a vznikaly i školy z a pomoci hudebních a pěve cký ch s polků, měst či obcí.
Jedněmi ze spolků byly i Matice školské11). Od 60. let 19. století se začaly školy, které vznikaly zásluhou pěveckých spolků, rozšiřovat i mimo Prahu.
Pouze dvě hudební školy mohly do roku 1945 vydávat platná vysvědčení a byly
pod státním dozorem. Jednalo se o konzervatoř v Praze (vznik r. 1811) a hudební
a dramatickou konzervatoř v Brně. Tato konzervatoř v Brně vznikla roku 1919 z původní Janáčkovy varhanické školy, kterou založil roku 1881. Spolkové hudební
školy mívaly jako dozorce příslušníka místního odboru. Do roku 1920 neměl stát přímý inspekční vliv na jejich umělecko-pedagogickou úroveň. Funkce inspektorů hudebních
škol vznikla 29. února 1920 výnosem Ministerstva školství a národní osvěty ČSR (č. 121 Sb.).
Počet hudebních spolkových škol začal vzrůstat mezi lety 1921 a 1941,
z původních 20 na 37. Na Moravě a ve Slezsku vzrostl počet na 33 z původních 9.
Vyučování však bylo z nedostatku kvalifikovaných učitelů mnohdy více
amatérské než profesionální.
V období mezi dvěma světovými válkami se úroveň postupně zvyšovala a kromě
hry na housle, klavír, sólového a sborového zpěvu se začalo na konzervatoři v Praze vyučovat i skladbě, reprodukci a dirigování, jak tomu bylo už na konzervatoři v Brně.
Zlom v dějinách hudebního školství v Československu nadešel roku 1945, kdy
na základě dekretu prezidenta republiky z 27. října 1945 vznikla první vysoká hudební
škola – Akademie múzických umění v Praze. O dva roky později pak byla díky zákonu
z 12. září 1947 otevřena Janáčkova akademie múzických umění v Brně a roku 1949 Vysoká škola múzických umení v Bratislavě.
- 13 Od roku 1947 byly školy postupně převedeny do řízení lidovou správou a poté
zestátněny oběžníkem Ministerstva školství, věd a umění z 5. července 1951
(č. 138.672 – V/6). Veškeré dění na škole se měnilo podle reforem všeobecného školství, protože hudební školy byly na stejné úrovni jako ostatní školy.
Roku 1958 se vývoj hudebního školství ustálil a vytvořil dvě hlavní fáze –
přípravný ročník a pak 9 let studia. Na přelomu školního roku 1959/1960 byl počet hudebních škol 387 + 145 poboček, kde dohromady učilo kolem 3500 učitelů
a docházelo na 94 500 žáků. V letech 1969/1970 už to byl více než dvojnásobek učitelů a asi 156 000 žáků.
Školský zákon ze dne 15. prosince 1960 (č. 186 Sb.) znamenal pro hudební školy
další velký předěl. Od nadcházejícího školního roku 1961/1962 se všechny školy
přejmenovaly na Lidové školy umění a nabízely výuku v čtyřech hlavních oborech: hudebním, výtvarném, tanečním a literárně-dramatickém. Školy byly od této doby vedeny odbory školství národních výborů.
Stejný zákon také vedle už fungujících vysokých hudebních škol stanovil pravidla
i pro střední odborné hudební školy. Tyto školy – konzervatoře – vznikaly z vyšších hudebních nebo hudebně pedagogických škol v Plzni, Ostravě, Kroměříži, Teplicích, Pardubicích, Košicích nebo Žilině a zajišťovaly čtyřleté nebo šestileté studium s maturitou.
Od 60. let 20. století se zakládaly pro dospělé zájemce také lidové konzervatoře
nebo hudební kurzy.
Na základě zákona č. 171/1990 Sb., který upravil školský zákon z roku 1984
(č. 29/1984 Sb.) změnily v 90. letech všechny Lidové školy umění název na Základní umělecké školy. Ty dnes fungují pod záštitou Ministerstva školství, mládeže
a tělovýchovy. Mimo to se ještě občas zakládají i jiné soukromé a spolkové školy pro potřeby chrámové hudby [Slovník české hudební kultury, 1997].
- 14 -
3.
HISTORIE ZUŠ
3.1.
Počátky ZUŠ V. Petrželky
V roce 1908 vznikla v obci Zábřeh nad Odrou, která se stala od roku 1924 součástí
Ostravy, Hudební a pěvecká škola tamního odboru Národní jednoty, která dnes nese název Základní umělecká škola Viléma Petrželky (viz kapitola 3.0.). Kromě této školy
byly na počátku století v Ostravě založeny i dvě další hudební školy žáků Leoše Janáčka, které zde působí do dnešní doby. První z nich byla Základní umělecká škola
Eduarda Marhuly v Ostravě-Mariánských horách a druhou Základní umělecká škola Edvarda Runda ve Slezské Ostravě.
Leoš Janáček, narozený v nedalekých Hukvaldech, se do Ostravy často vracel
nejen ve svých dílech, ale i fyzicky - za koncertními a pracovními příležitostmi. V době
zakládání Hudební školy v Zábřehu nad Odrou zastával Leoš Janáček místo ředitele varhanické školy v Brně. Národní jednota ho tenkrát požádala, aby do této hudební
školy doporučil vhodného učitele pro teoretické předměty, zpěv a klavír. Leoš Janáček se rozhodl pro Viléma Petrželku, svého žáka na varhanické škole. Teprve
devatenáctiletý Petrželka s nabídkou stálého místa nadšeně souhlasil a od 15. října 1908
už novou školu vedl. Kromě vyřešení tíživé finanční situace pro něj tato škola znamenala i možnost seberealizace. Tehdejší budova Hudební školy v Zábřehu
nad Odrou se bohužel nedochovala, poblíž místa se nachází pouze kaplička z pozdější doby.
Škola měla v té době k dispozici pouze dvě místnosti, které sloužily k výuce
houslové a klavírní hry, intonace a sborového zpěvu. Kromě Viléma Petrželky, který se stal hlavním vyučujícím, působili na škole také učitelé z měšťanské školy, kteří se
věnovali zejména hře na housle. Toto zaměstnání Vilému Petrželkovi umožnilo pořádat vysněné veřejné koncerty. Během půl roku, kdy na škole působil, uspořádal tři
koncertní večery komorní hudby. Repertoár sestavil hlavně z děl českých autorů, například Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany nebo Vítězslava Nováka. Sám divákům
představil také hudbu Ludvíka van Beethovena - Patetickou sonátu nebo výběr z Poetických nálad - Na přástkách, Na Svaté Hoře od Antonína Dvořáka. Obstarával dokonce všechny klavírní doprovody [I. Petrželka – Česká hudba 2004, 2004].
- 15 Asi po šesti měsících vystřídal Petrželku jako správce další Janáčkův žák Josef
Černocký12), který školu vedl až do své smrti v roce 1932. Tento rok však byl
i posledním rokem Národní jednoty, která školu založila. O provozu hudební školy
v průběhu dalších téměř 25 let nemá dnešní ZUŠ V. Petrželky bohužel žádné záznamy a není jisté, zda škola stále vyučovala nebo byla pozastavena.
3.2.
Proměny školy v průběhu 20. století
Od roku 1956 záznamy pokračují a popisují historii už samostatné Hudební školy
v Ostravě-Zábřehu, kterou vedl František Lettovský13). V té době se škola potýkala
s nedostatečným vybavením tříd a špatnou finanční situací, ze které se jí podařilo dostat během dalších pěti let.
Jako ostatní hudební školy byla i tato díky vytvoření organizačního statutu
hudebních škol z roku 1947 i s prvními poválečnými vyučovacími osnovami postupně převzata do řízení lidovou správou a od roku 1951 zestátněna (viz kapitola 3.0.).
Hudební škola pak změnila svou adresu a po několik let fungovala na Ruské ulici
v dnešní Ostravě-Vítkovicích.
V roce 1961 se podle nového školského zákona (z roku 1960, č. 186 Sb.)
přejmenovala Hudební škola na Lidovou školu umění v Ostravě-Zábřehu.
Za vedení Vlasty Buzkové, která právě v roce 1960 nastoupila do funkce
ředitelky, už byla tato hudební škola schopna zajišťovat výuku ve stejných oborech jako
dnes: hudebním, výtvarném, tanečním a literárně-dramatickém. V té době se také podařilo navázat kontakty s hudebními školami v Bučovicích, Trenčíně a Sosnowci (Polsko).
Škola se pak v šedesátých letech 20. století opět přestěhovala, tentokrát do budovy
staré fary na ulici Závoří v Ostravě-Zábřehu, nedaleko původní školy.
František Lettovský se stal ředitelem ještě jednou ve školním roce 1971/72 a
po něm do vedení nastoupila Vladislava Balatková, která zde zůstala až do roku 1985. Za dobu jejího vedení, v průběhu 70. let, se škola kromě své budovy staré fary na ulici
Závoří rozrostla také o dvě patra tehdejšího Obvodního národního výboru (dále jen ONV) v Ostravě-Hrabůvce. Tím se podstatně zlepšily podmínky pro vyučování. Mimo
to někteří z učitelů vyučovali na nově získané pobočce Základní školy na ulici Chrjukinova v Ostravě-Zábřehu.
- 16 Od roku 1985 byla ředitelkou Jindřiška Knechtová. Koncem 80. let, po zrušení
vyučování v budově fary na ulici Závoří, probíhala výuka kromě dvou pater budovy bývalého ONV také v menší sousedící vile.
V roce 1990 převzala vedení školy nynější ředitelka Věra Mazurková.
Ve stejném roce se tato Lidová škola umění, stejně jako všechny ostatní hudební
školy v republice, přejmenovala na Základní uměleckou školu (viz kapitola 3.0.). Poslední změnu v názvu má škola z roku 1991, kdy od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy získala na základě podané žádosti svolení ke svému dnešnímu jménu – Základní umělecká škola Viléma Petrželky.
V roce 1992 se pobočka hudební školy na Chrjukinově ulici osamostatnila
a vytvořila vlastní Základní uměleckou školu. Od 9. září 1992 disponuje ZUŠ
V. Petrželky svou vlastní budovou na Edisonově ulici č. 90 v Ostravě-Hrabůvce (příloha č. 3). Tímto datem také ukončila výuku v budově bývalého ONV i v sousední vile.
Kromě hlavní budovy na Edisonově ulici dnes probíhá výuka také na dvou dalších
pobočkách. Jedná se o prostory základních škol v sousedních obvodech Staré Bělé na ulici Mitrovická 37 (působící předtím pod ZUŠ v Brušperku) a na ulici Junácká 700 v Nové Bělé (ta původně patřila pod ZUŠ v Ostravě-Vítkovicích).
V přízemí hlavní budovy ZUŠ je umístěna vrátnice s šatnou, místnost pro rodiče
čekající na děti či pro jiné návštěvníky školy, občerstvovací koutek, tělocvična, místnost dramatického kroužku a dva menší hudební sály nazvané podle Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Budova má tři barevně rozlišená patra, v nichž jsou jednotlivé třídy,
sborovna a kanceláře, zajišťující chod školy. Na chodbách visí mnoho diplomů a ocenění z nejrůznějších soutěží a akcí, kterých se žáci ZUŠ zúčastnili. Všechny
učebny jsou plně vybaveny nejrůznějšími pomůckami, ale současně i přizpůsobeny dětskému oku. Spolu s reprezentativními výtvory žáků tvoří vyvážené a příjemné prostředí nejen pro děti samotné, ale i pro náhodné příchozí.
Díky své bohaté historii oslavuje ZUŠ V. Petrželky hned dvě výročí od svého
založení. V roce 1996 to bylo 90. let od prvotního vzniku Hudební a pěvecké školy
odboru Národní jednoty v obci Zábřeh nad Odrou. V letošním školním roce 2005/2006 ZUŠ oslavuje své 50. výročí od obnoveného fungování školy.
- 17 -
4.
SOUČASNOST
4.1.
Pedagogický sbor
Ředitelkou Základní umělecké školy Viléma Petrželky je už od roku 1990 Věra
Mazurková. Jejím zástupcem je Luděk Šebesta, který vyučuje hru na kytaru a řídí kytarový soubor. Druhou zástupkyní ředitelky je Mgr. Jana Adamusová, učitelka hudební nauky. O řízení a správu školy se stará mimo jiné i Růžena Alinčová, ekonomka školy.
Škola se snaží dosáhnout vysoké úrovně dobrým výběrem učitelů, kteří jsou
schopni a ochotni se plně věnovat svým žákům. Každý učitel na této škole je výraznou osobností, která přenáší své vědomosti, zkušenosti a poznatky na žáka, a tím ho
motivuje k dalším výkonům. Svými vyučovacími metodami podporují vzdělání u nadaných žáků, ale stejně tak i u všech, kteří mají zájem o prohlubování vědomostí a lepší poznání hudby, tance, výtvarna i mluveného slova.
Učitelé jsou aktivními ve vyučování svého oboru, vedení souborů, organizování
koncertů, soutěží a jiných vystoupení a také v účasti na odborných seminářích. Někteří
jsou současně i členy Janáčkovy filharmonie v Ostravě. Ve školním roce 2005/2006 na ZUŠ působí 42 pedagogických pracovníků, 6 externích učitelů, 5 učitelů pracujících v důchodu, 2 učitelky – studentky a 7 nepedagogických pracovníků (příloha č. 4).
4.1.1. Vzdělání, odborné aktivity
Vzdělání Učitelé ZUŠ V. Petrželky se účastní odborných seminářů, které se konají
na ostatních základních uměleckých školách na území Ostravy. Jde například o tyto semináře: „Hude b n í v y stoupe n í“,
„Škola
n auka
trochu
hous lov ý c h
j in ak“, „Př ípr a va etud
a
ž áka
předn esů“
a
nebo
veře jn é
„Vý uk a
a interpretace skla de b “ (hra na dechové nástroje, klarinet) pořádaná na Institutu pro umělecká studia na Ostravské univerzitě.
Vydávají se také na semináře konající se mimo Ostravu, například na slavné
„Hous lové kurz y Vác la v a Hudečka “ v Luhačovicích, „ Kla s ic is mus v e hř e n a
k la v ír “ v Novém Jičíně nebo „1. m istrovské kurz y hr y na a kordeon “ konané pravidelně v nedalekých Klimkovicích.
- 18 Odborné aktivity
Několik učitelů ze ZUŠ V. Petrželky se stalo členy okresní, krajské a celostátní
umělecké rady.
Okresní umělecká rada (dále jen OUR): řed. Mazurková Věra zást. řed. Šebesta Luděk uč. Uhrová Dana uč. Kukelková Magdalena
- vedoucí OUR - vedoucí sekce kytary - vedoucí sekce akordeonu - vedoucí sekce tanečního oddělení
řed. Mazurková Věra uč. Vaňková Eva
- vedoucí sekce smyčc. souborů a orchestrů - vedoucí sekce smyčc. nástrojů
uč. Vaňková Eva řed. Mazurková Věra
- členka sekce smyčc. nástrojů - členka sekce smyčc. souborů a orchestrů
Krajská umělecká rada:
Celostátní umělecká rada:
4.1.2. Osobnost školy: Věra Mazurková
Přestože Věra Mazurková nepochází z hudební rodiny, většinu svého života
zaslíbila právě hudbě. Hned po studiu Janáčkovy konzervatoře v Ostravě nastoupila
jako učitelka hry na housle na tehdejší Lidovou školu umění v Ostravě-Porubě. Na počátku 80. let přešla na Lidovou školu umění v Ostravě-Hrabůvce.
Od roku 1990 je Věra Mazurková na této škole ředitelkou. Z jejího popudu byl
název školy změněn na Základní uměleckou školu Viléma Petrželky, pod jejímž jménem škola vystupuje u nás i v zahraničí a pomáhá dostat do povědomí širší
veřejnosti jméno této stále ještě nedoceněné osobnosti hudebního života. Kromě funkce
vedení školy vyučuje paní ředitelka hru na housle, je dirigentkou Studentského komorního orchestru, podílí se na všech aktivitách a organizaci školy a je také členkou okresní, krajské a celostátní umělecké rady.
Za dobu působení Věry Mazurkové jako ředitelky školy se ZUŠ dostala
do popředí v konkurenci s ostatními deseti základními uměleckými školami ve městě a stala se jednou z nejvíce uznávaných na Ostravsku i v republice.
Na ZUŠ V. Petrželky vyniká hlavně hudební oddělení. Jeho žáci mají nejen
možnost individuální výuky hry na nástroj, ale také téměř povinnost se stávat členy různých souborů a orchestrů, které jsou pro samotné žáky více atraktivní. Věra
Mazurková vytvořila tuto soustavu pro různé nástroje v průběhu 90. let, čímž podporuje
- 19 mladé žáky k začleňování se do kolektivů a také větší motivaci pro samotné hraní.
Od jejího nastoupení do funkce ředitelky se také zvýšil počet účastí na soutěžích základních uměleckých škol i mezinárodních soutěží. Skutečnost, že děti hra opravdu baví, dokazují jejich četná vítězství.
ZUŠ dnes pořádá koncerty ve svém obvodu i v celé Ostravě. Spolupracuje
i s mateřskými školami a domovy důchodců. Dobré vztahy škola udržuje s Janáčkovou konzervatoří, Janáčkovou filharmonií i Janáčkovým komorním orchestrem v Ostravě. Od roku 2002 škola získala statut fakultní školy Ostravské univerzity. V neposlední řadě se ZUŠ V. Petrželky už několik let daří udržovat kontakty s hudebními školami v zahraničí, například v Polsku, Švýcarsku, Švédsku, Anglii a Japonsku.
Ve školním roce 2003/2004 byla Věra Mazurková v okresním a krajském kole
soutěží vyhlašovaných MŠMT ČR oceněna jako nejlepší učitelka. V roce 2004 jí a jejímu týmu poděkoval osobním dopisem hejtman Moravskoslezského kraje ing. Evžen Tošenovský.
Pro lepší představu o osobnosti Věry Mazurkové, jejího vlastního pohledu
na Studentský komorní orchestr a na chod školy, přikládám osobní rozhovor ze dne 9. ledna 2006 (příloha č. 5).
4.2.
Rada rodičů a přátel umění
Od roku 1991 funguje na ZUŠ Rada rodičů a přátel umění, která pokračuje
v tradici dřívějšího Sdružení rodičů a přátel školy. Ve vedení rady byla v minulém
školním roce 2004/2005 paní Iva Kaňková, hospodářkou Růžena Alinčová a výbor
tvořilo ještě dalších 7 členů. Sdružení pomáhá dotvářet příznivou atmosféru nejen
pro jednotlivé akce konané školou, ale funguje také jako prostředník mezi rodiči, jejich žáky a samotnou ZUŠ. Členové se pravidelně scházejí každé první pondělí v měsíci.
Rada je tvořena rodiči žáků, kteří pomáhají škole organizačně i finančně. Peníze,
vybrané tímto sdružením od žáků školy, jsou využity pro školní aktivity a jsou také důležitou součástí financování odměn pro reprezentanty v soutěžích nebo při nákupu učebních pomůcek. Rodiče žáků připravují školní soutěže a koncerty, pomáhají
s organizací soustředění, koncertních zájezdů nebo výměnných akcí. Akce se týkají
Studentského komorního orchestru, Salónního či lázeňského orchestru, ale také menších
- 20 seskupení nebo jednotlivých talentovaných žáků. V posledních letech žáci navštívili spřízněné hudební školy ve Švýcarsku, Polsku či Anglii.
Rada rodičů sama v roce 2000 uspořádala Hudební ples v Domě kultury Nové
Huti v Ostravě-Zábřehu. Letos v lednu 2006 proběhl už sedmý ročník.
4.3.
Žáci
ZUŠ V. Petrželky přijímá každým rokem nové zájemce do všech svých oborů
a počtem dětí po dlouhou dobu téměř plně využívala svou kapacitu 1 240 žáků, kterou v letech 1996/1997 dokonce vyčerpala. I přesto, že jsou základní umělecké školy
v dnešní době více ve stínu ostatních zájmů a aktivit dětí, stále se této škole daří zaplňovat své řady ve všech svých oborech.
V loňském školním roce 2004/2005 školu navštěvovalo celkem 1074 žáků, z toho
905 v hudebním, 83 ve výtvarném, 52 v tanečním a 34 v literárně-dramatickém oboru.
4.4.
Vyučované obory
ZUŠ V. Petrželky mohou navštěvovat děti už od pěti let. Výuka probíhá převážně
v odpoledních hodinách. Samotné studium se skládá z několika stupňů, které se většinou určují podle věku dítěte:
Přípravný stupeň = od 5 do 7 let, I. stupeň = od 7 do 15 let,
II. stupeň = od 15 do 19 let, Výuka pro dospělé.
Základní umělecká škola V. Petrželky nabízí studium ve čtyřech hlavních
oborech:
1. Hudební - zde se výuka zaměřuje na výuku hry na nástroj. Žáci se mohou učit také zpěvu a hudební teorii, kterou zajišťuje předmět hudební nauky.
Hudební obor se dělí na oddělení smyčcových, dechových, bicích, lidových
a klávesových nástrojů a oddělení zpěvu. Ve všech probíhá výuka individuální či
kolektivní, která je nabízena v několika fázích. Nejmenším dětem od pěti do sedmi let je
doporučeno 1–2leté přípravné studium. Další fází je pak I. stupeň základního studia, ve kterém mohou žáci později pokračovat navázáním na II. stupeň.
- 21 Vyučování je každý týden rozděleno na jednu hodinu hry na nástroj, hodinu
hudební nauky a hodinu souborové hry. Jedna vyučovací hodina má vždy 45 minut a nástroj si lze samozřejmě zapůjčit přímo na škole.
ZUŠ se snaží pečovat také o talentované žáky a zajišťuje proto ve svých
prostorách i možnost rozšířeného vyučování, ve kterém se učitelé snaží o vylepšování techniky, samotné interpretace a případně i přípravy k různým vystoupením a soutěžím.
V roce 2002/2003 přijalo hudební oddělení celkem 903 žáků a 2003/2004 na 883
nových žáků.
Zakončení hudebního oboru na ZUŠ V. Petrželky bývá pro děti jednoznačně
nejdůležitější metou za dobu celého studia na škole. Zhruba od 90. let se na této škole skládá ze dvou částí. První z nich je sepsání tzv. absolventské práce, která je později
následována absolutním vyvrcholením žákovy působnosti na škole - absolventským
koncertem. Práce bývá sepisována v rozmezí neomezeného počtu stran, týkající se vždy výběru skladby, kterou si budoucí absolvent volí jako svou poslední skladbu na území
ZUŠ. Písemná práce má za úkol popsat vlastní zkušenosti za léta strávená na škole,
zhodnocení výuky a všeobecného názoru na vyučování. Dále se věnuje i zdůvodnění výběru skladby, doprovozené pojednáním o autorovi a jeho životě. Po splnění této části se
v průběhu
druhé
poloviny
akademického
roku
žáci
loučí
absolventskými koncerty, konajícími se v hudebním sále na půdě školy.
jednotlivými
2. Výtvarný - žáci se učí rozvíjet představivost a fantazii tvorbou vlastních děl. Používají
přitom
nejrůznější
techniky
grafiky,
kresby,
malby,
modelování, keramiky, dekorativní činnosti a částečně i animace pomocí videotechniky.
Výtvarný obor, probíhající hlavně jako kolektivní výuka, je oblíben nejen díky
možnosti přípravy pro další studium na střední nebo vysoké škole, ale navštěvují ho
i dospělí, kteří mají zájem o výtvarno jako takové. Obor je rozdělen do přípravného studia (1. až 7. ročník), na který později navazuje možnost pokračování v základním studiu (I. až IV. ročník + výuka pro dospělé). Týdně se jedná o tři vyučovací hodiny hlavního oboru.
Členové kroužku mohou své práce vystavovat na základních uměleckých školách,
různých místech obvodu (městský úřad, kulturní dům, knihovna) a zúčastňují se výstav, vernisáží a přehlídek, například „Zrza v ý sa lon“.
- 22 Do výtvarného oboru bylo v posledních letech přijato vždy kolem 45 žáků
na jeden školní rok.
3. Taneční - obor přispívá k foremnosti a ohebnosti těla a dopomáhá ke vzájemné
spolupráci, myšlení i podpoře dětí ve skupině. Vytváří vlastní osobité vyjadřování a pochopení sebe sama.
Tento obor probíhá také formou kolektivní výuky. Přípravné a základní studium
I. stupně je zde spojeno do jednoho období, ve kterém mohou dětští zájemci pokračovat navázáním na základní studium II. stupně. V I. stupni se během 1. a 2. ročníku vyučuje taneční průprava a praxe, vždy dvě až tři vyučovací hodiny týdně. Od 3. do 7. ročníku pak nastupuje současný či lidový tanec, klasická taneční technika a taneční praxe.
Vyučování probíhá v rozsahu tří až čtyř a půl hodin týdně. Během II. stupně studia
(od 15 let) se v průběhu dalších čtyř let studia vylepšuje taneční technika a osobitý
projev. Jedná se opět o stejné předměty a rozsah tří až čtyř a půl hodiny týdně, jako v posledních ročnících studia I. stupně.
V letech 2002/2003 bylo na tento obor přijato 100 nových žáků a o rok později
pouze o 8 dětí méně.
4. Literárně-dramatický - žáci se zde učí pracovat s vlastním tělem, vyjadřovat vlastní
i zprostředkované myšlenky a vytvářet ucelenější dílo, které pak sami reprezentují. Současně se snaží naslouchat jiným názorům a zlepšovat práci ve skupině.
Také literárně-dramatický obor, který je vyučovaný pouze jako kolektivní
studium, se zdá být pro děti velmi atraktivním a důležitým. Výuka je zde rozdělena do dvou různých období. První období se zaměřuje na přípravnou dramatickou
výchovu, kde se nejmladší děti – vesměs sedmileté, nejprve jeden rok seznamují
s náplní tohoto oboru. V případě zájmu pak od svých osmi let mohou pokračovat v dramatickém a slovesném oddělení, zahrnující zhruba šest let v I. stupni základního studia.
Délka vyučovacích hodin týdně se odvíjí od věku dítěte a ročníku jeho studia,
vesměs od počátečních dvou až po pět hodin týdně pro poslední ročníky.
Někteří žáci se po úspěšném splnění I. cyklu, ve většině případů okolo patnáctého
roku věku, odhodlají ve studiu svého oboru pokračovat na příslušné střední škole (konzervatoři, střední umělecké škole) nejen v Ostravě, ale i dalších městech republiky.
- 23 -
4.5.
Školní soubory
Všechny soubory na ZUŠ V. Petrželky se zaměřují na žáka jako individuální
osobnost. Snaží se působit na jeho vnitřní rozvoj nejen v rámci hry na nástroj, ale hlavně při vytváření návyků vzájemné spolupráce, soudržnosti a tolerance. Tím splňují
úlohu výchovnou i společenskou. Soubory fungují jako hnací prvky modelování dětské mentality. Současně i vyplňují místo v chápání hudby jako součásti každodenního života. Žáci mají možnost, či spíše povinnost se zúčastňovat hraní v nabízených souborech.
4.5.1. Smyčcové soubory
Jedenáct učitelů v oddělení smyčcových nástrojů na ZUŠ V. Petrželky vyučuje hru
na všechny nástroje – housle (už od čtyř let), violu (od devíti let), violoncello (od pěti let) i kontrabas (od deseti let). Za poslední školní rok zde chodilo 151 žáků.
Smyčcové soubory hrají pro školu významnou roli. Výuka v souborech má
dlouhou tradici a je pro děti atraktivní a zajímavou součástí hry na nástroj, což dokazují i přední ocenění na mnoha soutěžích.
Houslový soubor se pod vedením paní učitelky Leokádie Oblukové zaměřuje
na děti od 2. ročníku. Žáci ZUŠ se seznamují s jednoduchými skladbami i písněmi,
které se snaží společně interpretovat v unizonu nebo případně ve dvojhlase s doprovodem klavíru.
Soubor se zúčastňuje koncertů pořádaných školou. Od roku 1988 se každoročně
snaží uspět i na soutěžích vyhlašovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, kde se často umísťují a postupují i do krajských kol.
Smyčcový soubor, opět pod vedením Leokádie Oblukové, ale také s pomocí
učitelky Mgr. Jany Sklenářové, pracuje s dětmi od 4. ročníku hry na nástroj. Repertoár
tvoří nejen skladby z trojhlasu houslí, ale je doplňován náročnějšími party obohacenými například o violoncello.
Členové souboru reprezentují ZUŠ na koncertech a soutěžích. V roce 2003
například získali 1. místo v krajském kole v kategorii žáků do patnácti let.
Studentský komorní orchestr (dále jen SKO), vedený ředitelkou ZUŠ
Věrou Mazurkovou a uměleckým vedoucím Mgr. Václavem Holkem (hráčem
- 24 Janáčkovy filharmonie a Janáčkova komorního orchestru v Ostravě), patří mezi nejvýznamnější a nejúspěšnější z aktivit celé školy.
Byl založen v roce 1991 a je sestaven ze starších hráčů ZUŠ. Vyžadovaný věk je
minimálně patnáct let, ale občas se zde mohou dostat i mladší talentovaní žáci. Celkově má soubor vždy kolem 25 členů.
Od počátku svého fungování je úspěšný nejen v Ostravě a České republice, ale je
známý i v zahraničí. V letech 1994, 1997, 2000, 2002 a 2003 se stal vítězem soutěží pořádaných základními uměleckými školami. V roce 2002 se zúčastnil rozhlasové a televizní soutěže s názvem CONCERTO BOHEMI A, kde vyhrál 1. místo a navíc se stal i absolutním vítězem soutěže.
SKO nechybí ani na jiných akcích, jako například na festivalech „Ja n áčk ů v
má j “ v roce 1994, „Národn í m f e st iv a lu n eprof es ioná ln íc h komor n íc h a
s y m fon ic ký c h tě les “ v roce 1996, festivalu „Hude b n í součas nost i“, které se
zúčastnil v letech 1999 a 2003 v Ostravě či účasti na „Koncertu n a kurtech “, pořádaného a vysílaného Českou televizí.
ZUŠ udržuje také vynikající přátelství a kontakty se zahraničím. SKO vystupoval
například v Polsku, Švýcarsku či Anglii.
4.5.2. Dechové orchestry
Dvanáct pedagogů dechového oddělení se zde věnuje vyučování poměrně
rozšířené výuky hry na zobcovou a příčnou flétnu, hoboj, klarinet, saxofon, trubku, lesní
roh, pozoun i tubu. Děti se mohou přihlásit ještě před nástupem do základní školy, a to hlavně v oboru hry na zobcovou flétnu. Ta je vhodným nástrojem pro zvládnutí
základních pravidel dechu i přípravou pro případné přestoupení na jakýkoli jiný dechový nástroj (většinou kolem desátého roku dítěte).
Přípravný dechový orchestr, vedený učitelem Vlastimilem Poláškem, se
zaměřuje na malé a dosud nezkušené žáky 2. a 3. ročníku hry na dechový nástroj, kteří se zde mohou seznamovat se svým nástrojem a hrou v orchestru. Převážně je kladen důraz na lehčí skladby a zvládání základní techniky.
Dechový orchestr, který řídí učitel Oldřich Zahuta, klade důraz hlavně na fakt,
aby tento orchestr nebyl zaměňován za dechovku. Žáci od 4. ročníků výše, kteří chtějí
z Přípravného orchestru postoupit ve svých zkušenostech a zážitcích ze hry na nástroj dále, mohou pokračovat právě v tomto souboru.
- 25 Salónní orchestr, který vznikl v roce 2004 a řídí jej učitel Oldřich Zahuta, přijímá
do svých řad zájemce od jedenácti do osmnácti let, kteří interpretují nejznámější melodie vážné hudby té nejvyšší náročnosti. Tento orchestr se opírá i o méně tradiční
obsazení souboru, které kromě dechových, strunných a bicích nástrojů dotváří i syntetizátory, pomáhající nahradit některé smyčcové nástroje.
Salónní a lázeňský orchestr, který v ZUŠ působí už od roku 1996 a v současné
době je pod vedením Oldřicha Zahuty, je také reprezentujícím článkem školy. Členy
orchestru jsou učitelé a absolventi, kteří už mnohokrát koncertovali u svých zahraničních přátel, například v Anglii, Švédsku nebo Polsku.
4.5.3. Cimbálové muziky
Na ZUŠ V. Petrželky se hře na cimbál začalo vyučovat před téměř deseti lety a je
určena pro žáky od 7 do 22 let. Učí se sólově nebo se mohou zapojit do dvou souborů na této škole. V současné době se učí na cimbál 13 dětí.
V roce 1996 se do vedení dostala učitelka Eva Prauseová, která vede cimbálovou
muziku dodnes. Založila novou hudeckou muziku (bez cimbálu), která se skládá hlavně z nejmladších žáků. Mnoho dětí začínajících v tomto souboru se často věnuje cimbálové muzice i v dospělém věku.
Cimbálová muzika „Kolíček“, kterou vedou učitelé Eva Prauseová a Petr Kolár,
je oblíbeným a úspěšným souborem (prvenství v krajských soutěžích v letech 1999
a 2002).
Cimbálová muzika „Úsměv“ (původně „Celerek“), která funguje opět
pod vedením Evy Prauseové a Petra Kolára, je dalším z folklorních souborů, které reprezentují školu (1. místo v celostátní soutěži konané ve Vysokém Mýtě v roce 2002).
4.5.4. Ostatní soubory
ZUŠ V. Petrželky se nesoustředí pouze na velká hudební tělesa, která se podílí
na reprezentaci celé školy, ale klade důraz i na menší soubory, skládající se jen z určitých hudebních nástrojů.
Akordeonový soubor měl v historii ZUŠ poněkud zvláštní postavení, závisející
vždy na momentální popularitě tohoto zdánlivě jednoduchého nástroje. Za určitého
- 26 období slavil úspěchy na soutěžích základních uměleckých škol a byl oblíbený, později však trpěl nedostatkem zájmu z řad mladých hudebníků.
Na akordeon se mohou děti učit hrát už od šesti let, hlavně díky množství menších
nástrojů, které škola může rodičům dětí zapůjčit až na čtyři roky. Po těchto čtyřech letech je dítě většinou schopné přejít na větší nástroj. Žáci se učí individuální hře, ke které se pak přidává hra v duetech, triích a souboru, který na škole působí.
Akordeonový soubor funguje od roku 2004 pod vedením učitelky Ludmily
Koláčkové. Přicházejí zde děti s ukončeným minimálně 2. ročníkem I. cyklu (asi v osmi
letech) a maximálně 1. ročníkem II. cyklu (v patnácti letech). Hlavním cílem tohoto souboru je rozvíjení muzikálnosti, hudebního cítění a hlavně získávání dalších dětí pro hru na akordeon.
Kytarový soubor je v současné době přímým důsledkem oblíbenosti tohoto
nástroje. Děti se mohou učit hrát na kytaru od svých sedmi let, ale není vyloučeno
přijímání mladších či starších žáků. Hodiny hry na kytaru navštěvuje běžně kolem 70 žáků.
Kytarový soubor se zaměřuje na sólovou i komorní hru. Luděk Šebesta, zástupce
ředitelky a současně i učitel hry na kytaru, pod jehož vedením soubor od roku 1995 existuje, připravuje pro své svěřence skladby v širokém rozmezí od 16. století až
po populární hudbu Beatles nebo Erica Claptona. Luděk Šebesta je sám všechny aranžuje a upravuje pro různě technicky zručné členy souboru. Členové jsou přijímáni asi od třinácti do osmnácti let a kytarový soubor dosahuje většinou počtu 10-15 žáků.
Mladí lidé se tak mohou uplatnit nejen jako sólisté nebo členové různých
komorních souborů, ale i tanečních nebo jazzových seskupení.
Soubor zobcových fléten, který po téměř dvanáctiletém vedení učitelky
Věry Římanové převzal v roce 2003 učitel Miroslav Kapec, už na ZUŠ funguje několik
let. Samotný soubor vznikal pomalu a postupně od malých skupinek, čítajících pouze
dueta a tria až po 25 členů, které má v dnešní době. Přijímáni jsou pouze žáci po 2. roce studia hry na flétnu a ve věku nejméně osmi let. Flétnový soubor disponuje rozmanitým
repertoárem, od jednoduchých dvojhlasů po swingové pětihlasy, často doprovázené keyboardem. Zastoupeny jsou zde všechny druhy zobcových fléten (sopranino, soprán, alt, tenor i bas).
- 27 Dívčí komorní soubor funguje na ZUŠ od roku 1997 pod záštitou oddělení
zpěvu, kde se mohou hlásit zájemci už od šesti let. Toto oddělení, které má kolem
65 žáků, zahrnuje v rámci výuky zpěvu i hudební nauku, komorní a sborový zpěv.
Dívčí komorní soubor vedou učitelky Marie Kovalová a Marie Dřízgová.
Samotnému založení tohoto souboru předcházelo několik let různých sborů vyučovaných na škole v rámci hudební nauky. V dnešní době jsou členkami dívky nejen
z oddělení sólového zpěvu, ale i z jiných oborů na ZUŠ. Přijímány jsou dívky hlavně
v rozmezí od 14 do 21 let. Dívčí komorní soubor se zaměřuje na rozmanité druhy zpívaných skladeb, od duchovních a lidových písní vážnějšího charakteru po umělé, populární a muzikálové melodie.
Za dobu svého působení vystupoval tento sbor na mnoha koncertech pořádaných a
organizovaných ZUŠ, ale i na kulturních akcích v Ostravě.
Oddě le n í b ic íc h n ástrojů, které řídí učitel Tomáš Chmura, nemá zatím žádný
soubor, ale jeho významnost v posledních letech také stoupá. Od nejmenších souprav pro malé zájemce škola disponuje i dalšími nástroji jako tympány, xylofon, vibrafon,
různá bonga, conga a nástroje pro tvrdší rockovou hudbu. Kromě dvou cvičeben pro zájemce, kteří nemají nástroj, je možné si na škole připravit a stáhnout některé skladby do not a poté přepsat do počítače. Hráč je pak svým doprovodem doplňuje.
Kla v ír n í oddě le n í, ve kterém vyučuje osmnáct pedagogů, je největším
oddělením na škole. Dělí se na klavírní hru a oddělení elektronických nástrojů. Přestože se žáci z těchto oddělení nemají možnost setkat ve společném souboru, je o tyto nástroje stále zájem. Výuka se zaměřuje na sólovou, čtyřruční a komorní hru a improvizaci. Žáci mají možnost se seznámit s klasickou, lidovou, jazzovou i rockovou hudbou.
ZUŠ přijímá děti už od čtyř let. Od šesti let mohou oficiálně nastoupit do I. cyklu,
který trvá sedm let a v případě zájmu pokračovat v II. cyklu na další čtyři roky. V obou
případech jsou tyto cykly ukončovány absolventským koncertem (viz kapitola 4.4.). Hru na klavír navštěvuje na 234 žáků.
V podobně jako klavírní oddělení probíhá i výuka elektronických nástrojů, které
jsou stále více atraktivní. Kromě sólového a doprovodného hraní se žáci mohou uplatňovat například i jako zvukaři nebo aranžéři. V současné době zde dochází 70 dětí.
Žáci hrající na keyboard se úspěšně účastní krajské soutěžní přehlídky, která
probíhá každý druhý rok v Karviné.
- 28 -
5.
ÚSPĚCHY ZUŠ V. PETRŽELKY ZUŠ V. Petrželky se snaží podporovat své svěřence ve veřejných hudebních
vystoupeních, divadelních a tanečních představeních a vernisážích, pořádaných školou i městem Ostravou.
O úspěších a reprezentaci školy informuje denní tisk, Zpravodaj Úřadu městského
obvodu Ostrava–jih s názvem „Jižní listy“, regionální vysílání kabelové televize nebo v
televizní zpravodajství „Report“ z Moravskoslezského kraje a také vlastní internetové stránky školy.
5.1.
Účast na soutěžích
Za posledních šestnáct let, kdy je ve vedení školy Věra Mazurková si ZUŠ
V. Petrželky vydobyla jméno v mnoha soutěžích v České republice i v zahraničí. Školu
reprezentují hlavně žáci hudebního oboru, a to individuálně nebo v souborech či orchestrech. Několik talentovaných žáků konzultuje své studium s učiteli z Janáčkovy konzervatoře a zúčastňuje se společného hraní se studenty této školy. Ti nejlepší mají
dokonce možnost hrát s profesionálními tělesy působícími v Ostravě, například s Janáčkovou filharmonií nebo Janáčkovým komorním orchestrem.
5.1.1. Soutěže vyhlašované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy
Každým rokem se tyto soutěže vyhlašované MŠMT ČR snaží věnovat jinému
oboru než v předchozích letech.
Ve školním roce 2002/2003 se jednalo o sólový a komorní zpěv, hru na dechové
nástroje, hru na bicí nástroje, smyčcové soubory a orchestry, soubory lidových nástrojů, hry na cimbál a tanečního oboru. Celkově se zúčastnilo 186 žáků, z toho 94 ve školním, 57 v okresním, 30 v krajském a 7 v celostátním kole.
V okresn íc h kole c h získalo 35 žáků a souborů 1. místa, z toho u 30 z nich se
jednalo o přímý postup do dalšího kola. Za zmínku stojí udělení zvláštního ocenění
poroty za vynikající provedení dvěma dívkám v oboru sólového a komorního zpěvu a také zvláštní uznání poroty za mimořádný výkon pro SKO.
- 29 V kra jské m kole vyhrálo 1. místo 19 žáků a souborů a SKO dostal titul
absolutního vítěze soutěže.
Z ce lostátn ího kola se vracely s vítězstvím 1. místa 2 žačky a 2 soubory
(Cimbálová muzika „Úsměv“ a SKO).
Rok 2003/2004, věnovaný soutěžím v oborech komorní hra s převahou
smyčcových, dechových či bicích nástrojů, estrádní a jazzové orchestry a literárně-
dramatický obor, byl pro ZUŠ V. Petrželky také úspěšným. V tomto roce se 66 žáků
zúčastnilo školních kol, 62 dětí se dostalo do kol okresních, 60 do krajských a 7 do závěrečného celostátního kola. V okresn í m
kole, které bylo
vyhlášeno pro komorní
hru s převahou
smyčcových nástrojů, vyniklo hlavně houslové trio (L. Mikesková, M. Korpasová a
M. Pospěchová), kdy děvčata kromě 1. místa s postupem získala i ocenění poroty za mimořádný výkon. Další 1. místa v této kategorii si vydobyla i tři houslová dua
a jedno smyčcové trio. S nejvyšším oceněním 1. místa odcházeli také všichni členové
deseti menších seskupení soutěžících v okresním kole v kategorii komorní hry s převahou dechových nástrojů.
V soutěži kr a jské ho kola v komorní hře s převahou smyčcových nástrojů stojí
za zmínku tři 1. místa, z nichž bylo houslové duo J. Hlaváčové a A. Kašovské oceněno navíc za vynikající výkon v kategorii nejmladších soutěžících. Houslové trio L. Mikesková, M. Korpasová a M. Pospěchová získalo mimo to i zvláštní ocenění za nejlépe provedený soutěžní program a navíc se žákyně staly i absolutními vítězkami
soutěže. V pořadí druhé trio složené z dívek K. Čechovcové, K. Mokrošové a K. Janků
se svým prvenstvím získalo rovněž přímý postup do celostátního kola, který se jim podařilo úspěšně využít k získání 2. místa. Z krajského kola v soutěži komorní hry
s převahou dechových nástrojů vynikla 1. místa u pěti seskupení, a to čtyřikrát tria a jednou kvarteta. Ve dvou případech se zde jednalo o vítězství s přímým postupem
do ce lostátn ího kola, kde se triu zobcových fléten (S. Hlinková, J. Hořák, M. Slovák) podařilo opět získat 1. místo.
Školní rok 2004/2005 byl zaměřen na soutěže ve hře na smyčcové nástroje, kytaru
a komorní hru, akordeon sólo, komorní a souborovou hru, skladbu a výtvarný obor. Soutěží ve školních kolech se zúčastnilo 129 dětí, 80 v okresních, 34 v krajských a 8 v celostátním.
- 30 V okresn í m kole se ve hře na smyčcové nástroje podařilo čtyřem mladým
hráčům získat nejen 1. místa, ale i ocenění poroty za mimořádné provedení soutěžních
skladeb. Jedna z nich, M. Korpasová, se stala absolutním vítězem soutěže. Porota také
udělila třem interpretkám ocenění za mimořádné provedení klavírních doprovodů a ředitelka Věra Mazurková se podle poroty stala nejlepším učitelem soutěže. Ve hře na klavír se ocenění za mimořádné provedení skladeb dostálo třem dívkám.
M. Korpasová a M. Raška se stali absolutními vítězi v houslové a kontrabasové
soutěži kra jské ho kola. Kytarové kvarteto získalo ocenění poroty za nejlepší výkon
v komorní hře. ZUŠ V. Petrželky mimo to získala ocenění za nejúspěšnější školu
v krajském kole a ředitelka Věra Mazurková byla opět vyhlášena za nejlepšího pedagoga.
Z ce lostátn ího kola se vracely M. Korpasová a L. Mikesková každá s
1. místem a zvláštní cenou za provedení skladby. M. Raška se ve své hře na kontrabas stal absolutním vítězem.
5.1.2. Celostátní a mezinárodní soutěže
Výčet soutěží, kterých se ZUŠ pravidelně zúčastňuje a jména hráčů, kteří se zde
v posledních letech umístili:
„Kociánova houslová soutěž“, Ústí nad Orlicí
47. ročník, člen Evropské unie hudebních soutěží pro mládež
2005 - M. Korpasová (čestné uznání 1. stupně, 4. kat.) 2004 - M. Korpasová (3. místo, 3. kat.)
Houslová soutěž „Čírenie talentov“, Dolný Kubín – Slovensko
10. ročník mezinárodní soutěže, dnes pod názvem Soutěž B. Warchala „Talenty pre
Európu“ (příloha č. 6)
2005 - M. Korpasová, (1. místo, 4. kat.)
2004 - M. Korpasová (1. místo, 3. kat.), L. Mikesková (4. místo, 4. kat.), M. Pospěchová (6. místo, 4. kat.)
„Amadeus“, Brno
13. ročník mezinárodní soutěže pro mladé klavíristy do jedenácti let
2001 - D. Trávníčková (čestné uznání)
2000 - M. Beinhauer (diplom za účast)
- 31 „Pro Bohemia“, Ostrava
7. ročník klavírní soutěže s mezinárodní účastí s výhradně českým repertoárem
pro mladé interprety do sedmnácti let
2004 - L. Schwarcová (čestné uznání, 3. kat. v oboru klavír), J. Rončková (účast) 2001 - L. Schwarzová (čestné uznání) 2000 - T. Klement (1. místo)
2000 - D. Trávníčková (diplom za účast)
„Concerto Bohemia“, Praha
16. ročník národní rozhlasové a televizní soutěže mladých souborů a orchestrů
2002 - SKO (1. místo a absolutní vítěz soutěže)
„Prague junior note“, Praha
15. ročník celostátní hudební soutěže pro sólisty do patnácti let
2005 - Franková Veronika (diplom za účast, 1.kat.), Schwarzová Lucie (3. místo,
3. kat.), D. Trávníčková (3.místo, 3. kat.), J. Rončková (diplom za účast, 3. kat.), N. Stebnická (diplom za účast, 4. kat.)
2004 - L. Schwarcová (čestné uznání, 3. kat. v oboru klavír)
2001 - D. Trávníčková (čestné uznání ve hře na klavír a cena za provedení skladby), N. Stebnická, (3. místo ve hře na zobcovou flétnu)
„Carl Ditters z Diettersdorfu a hudební klasicismus“, Vidnava
13. ročník celostátní soutěže pro 2-9členné komorní soubory ZUŠ, konzervatoří a
vysokých škol s hudebním zaměřením
2001 – komorní trio L. Mikesková (housle), Z. Guziorová (flétna) a T. Klement (klavír), 1. místo a absolutní vítězství
„Per quatro mani“, Praha
klavírní soutěž ve čtyřruční hře pro žáky ZUŠ
2004 - H. Pilátová a M. Pospěchová (účast)
„Pražský pěvec“, Praha
4. ročník pěvecké soutěže
2005 - G. Urbanová (6. místo, 2. kat.)
- 32 -
5.2.
Prezentace školy
5.2.1. Aktivity v rámci Ostravy
Přestože mají taneční, výtvarné a literárně-dramatické oddělení několikrát do roka
svá představení, přehlídky i výstavy, hudební oddělení ZUŠ V. Petrželky má nejvíce aktivit.
Kromě koncertů, tzv. předehrávek, konaných v průběhu školního roku v budově
ZUŠ, absolventských, tématických vánočních nebo novoročních koncertů vystupují děti i na veřejných žákovských koncertech. Například na koncertu houslistů „Zpív e jt e
hous l ič ky “ a „Populár n í me lodie “, kde se mohou předvést různí sólisté a soubory, „Koncertu
sólistů“,
„Kon certu
c i mb á l ov ý c h
muz ik“
či
„Konc ertu
hude b n íh o, taneč n í ho a dra mat ické ho oboru“. Důležitou akcí se několikrát
do roka stávají i koncerty „Pře dsta vuje me m l adé ta le nt y “, které se vždy účastní velké množství dětí.
Dlouholetou tradicí jsou také koncerty vážné hudby pořádané v Obřadní síni
Ostravy–Hrabůvky, jejíž prostory škole bezplatně zapůjčuje radnice Ostravy-jih. Mimo
to hráči ze ZUŠ V. Petrželky vystupují pro domy důchodců a hrají ročně až pro 800 dětí z mateřských škol.
Škola většinou jednou do roka pořádá i koncert učitelů.
Od roku 2002 se každoročně koná například „ Fest iv a l
zákla d n íc h
u mě leck ý c h škol v Ostra vě “, kde má možnost se posluchačům předvést každá z jedenácti základních uměleckých škol působících v Ostravě. V roce 2004 se skládal
z těchto částí: Zahajovací koncert, Koncert sólové a komorní hry, Koncert folklorních
souborů, Pěvecké soirée, Jazzový podvečer a poslední části nazvané Slovem a pohybem.
Veřejnosti se předvádí také výtvarné oddělení, například v rámci akce „Jar n í
sa lon “ či na jiných různých vernisážích na ZUŠ i v rámci Ostravy. I žáci literárnědramatického oboru mohou ukázat své představení či vystoupení na mnoha akcích ve městě nebo na „Fe st iva lu zá j mové č in nosti“ konaných pro oba tyto zmiňované obory.
- 33 K datu 1. září 2002 získala ZUŠ V. Petrželky statut fakultní školy Ostravské
univerzity. Tato skutečnost se stala přímým důkazem spolupráci ZUŠ V. Petrželky s hudební katedrou univerzity a Institutem pro umělecká studia. Od roku 2003 mají
studenti možnost rozšířit si své vzdělání ve hře na nástroj nebo i při potřebě pedagogické praxe, čímž se zvyšují kvality i požadavky na obou těchto školách. ZUŠ spolupracuje
i
s Janáčkovou konzervatoří, Janáčkovou
filharmonií
a Janáčkovým komorním orchestrem, působícími v Ostravě. Už se uskutečnilo několik
společných koncertů či koncertů sólistů ZUŠ právě s těmito seskupeními.
5.2.2. Mimořádná vystoupení žáků
V prosinci roku 2003 byl pod záštitou České televize odvysílán pořad s názvem
„Pr vn í kon cert na kurtec h “, ve kterém vystoupil úspěšný SKO se sólistkou Marií Korpasovou, která pak o čtyři měsíce později vystupovala s populární
havířovskou skupinou Kryštof i v pořadu České televize Ostrava „Pomozte děte m“. Významnou akcí se v tomto roce stal i mimořádný koncert s názvem „Ne j le pš í žá c i
ZUŠ“, kde s Janáčkovým komorním orchestrem vystoupili žáci L. Mikesková,
M. Pospěchová, M. Korpasová (housle), T. Kalandrová, D. Kutmonová, L. Zychová (příčná flétna) a L. Jarolíková (hoboj).
Mladá houslistka Marie Korpasová je talentovanou žákyní paní ředitelky Věry
Mazurkové, která školu často reprezentuje. Její touha precizního výsledku a zvládnutí svého nástroje jí dopomohla k účasti na
„Hous lov ý c h
kurz ec h
Vá c la v a
Hudečka “ v Luhačovicích, kterých se už několikrát zúčastnila. Ve svých dvanácti letech vystoupila v roce 2004 jako sólistka s Janáčkovou filharmonií v rámci cyklu
„Koncertů J eune s se s M us ic a le s “, pořádaných v Ostravě a Opavě (příloha č. 7). Tuto možnost předvést své umění měla v předcházejícím roce i houslistka Lucie Mikesková.
V březnu roku 2005 byl mimořádným koncertem „Konce rt 2005“ (příloha
č. 8), sestavený ze SKO a dalších amatérských hráčů jedenácti zemí světa. Tento
Světový studentský orchestr se předvedl v Domu kultury města Ostravy a celá akce byla
vysílána Českou televizí. Událost, na níž měli možnost hrát talentovaní žáci ZUŠ
V. Petrželky, se konala s pomocí Janáčkovy filharmonie a byla pod záštitou Rady Moravskoslezského kraje.
- 34 -
5.3.
Vystoupení v zahraničí
Nějakou dobu spolupracovala ZUŠ s Magistrátem města Ostravy v rámci
„Če sko-polský c h dn ů“. Konaly se v Ostravě a Katowicích a českými účinkujícími byli právě žáci ZUŠ V. Petrželky (příloha č. 9).
V roce 2003 se dostal Salonní orchestr na Slovensko, kde členové souboru
předvedli své umění v tamních lázních v Trenčianských Teplicích. V roce 2004 vystoupil na několika koncertech a také „Fe st iv a lu č es ké h udb y “ v Lamingtonu v Anglii (příloha č. 10).
Houslistka M. Korpasová se v březnu 2004 stala se jednou z účinkujících
na zahajovacím koncertu festivalu „M ladí umě lc i Evropy “ ve Warszavě v Polsku.
V roce 2004 také proběhl společný koncert studentů ZUŠ V. Petrželky a Hudební
školy I. a II. stupně K. Szymanowského z Wroclavi. Akce byla nazvána „Koncert
sólistů Ostrav a – Wroc la v “ a byla věnována 115. výroční narození V. Petrželky (příloha č. 11).
V letošním roce to bude šest let, co ZUŠ V. Petrželky se svými polskými sousedy
uskutečňují koncertní zájezdy žáků a učitelů do Wroclavi, kde má možnost několik talentovaných sólistů vystoupit v sále Radia Wroclav.
Škola se i přes mnohdy smutnou skutečnost vyplývající z nedostatku finančních
prostředků snaží udržovat kontakty a přátelské vztahy s několika školami v zahraničí.
Jedná se například už o zmiňovanou školu K. Szymanowského ve Wroclavi nebo školu M. Karlowicze v Katowicích.
Příznivé kontakty si ZUŠ V. Petrželky udržuje i se zahraničními školami
a institucemi ve Švýcarsku, Švédsku, Anglii a Japonsku.
- 35 -
ZÁVĚR Systém základních uměleckých škol v České republice se zdá být jedním
z nejpropracovanějších a nejoriginálnějších ve světě. Díky velkému množství škol
na tomto území má možnost studovat hudbu, tanec, výtvarno nebo literaturu téměř každý. Tento fakt není v ostatních zemích běžný.
Studium na základní umělecké škole slouží nejen jako příprava talentovaných či
zainteresovaných zájemců pro následující studium a kariéru, ale také jako pomocná ruka rodičům, kteří hledají zábavu a další vzdělání pro své děti.
ZUŠ přispívá k všeobecnému rozhledu svých svěřenců, snaží se u nich vytvářet
nové zájmy a koníčky. Dopomáhá k lepší informovanosti dětí a mládeže o způsobech
vyžití. Funguje jako výplň volného času, který ve dnešní moderní době počítačových her nebo pouličních gangů, hraje poměrně důležitou roli. V souboji o přízeň mladého
člověka záleží ale také v obrovské míře na rodičích. Díky následování některé z aktivit svého rodiče se mnoho dětí dostává právě na základní umělecké školy.
Hudební vzdělání vylepšuje příznivé podmínky také v oblasti mezilidské
a vztahové. Obohacuje o motivaci, emoce při společném zážitku či ponoření se do tajů
hudby jako takové. Vzájemné aktivity výrazně přispívají k vylepšování vztahů i rozvíjení umělecké vyzrálosti.
ZUŠ V. Petrželky, založená na začátku 20. století, prošla téměř všemi fázemi
změn a vylepšování hudebního vzdělávání v českých zemích. Byla jednou z prvních na Ostravsku a přestože byl její první ředitel Vilém Petrželka ve vedení pouhých pár měsíců, pomohl této instituci vytvořit pevné základy pro další fungování. Název školy dopomáhá k zachování jeho odkazu a připomenutí této osobnosti české hudby.
ZUŠ V. Petrželky dobře podchycuje možnosti mnohých talentovaných žáků, které
se snaží více motivovat a připravovat na případnou budoucí kariéru.
I když se tato škola v dnešní době potýká s problémy malé kapacity sálu na škole
a někdy i nepochopením ze strany města při financování některých soutěží, vystoupení či soustředění talentovaných hráčů, škola jako instituce plní svůj význam a výborným
způsobem se „vrývá pod kůži“ svým svěřencům, kterých v posledních letech působnosti školy není málo.
- 36 Od 90. let, kdy do funkce ředitelky nastoupila Věra Mazurková, se ZUŠ
V. Petrželky stala známou a uznávanou. Žáci se za rok účastní mnoha soutěží, koncertů a festivalů, ze kterých ve většině případů odcházejí s oceněním, ať už ve formě diplomu nebo slovního ohodnocení a chvály ze strany posluchačů.
Od roku 2002 je ZUŠ V. Petrželky fakultní školou Ostravské univerzity,
spolupracuje také s Janáčkovou filharmonií a s Janáčkovou konzervatoří. Škola udržuje kontakty se zahraničními hudebními školami, institucemi a seskupeními. Média se několikrát do roka zmiňují o vynikajících výsledcích školy.
Za dobu fungování ZUŠ V. Petrželky prošlo jejími dveřmi nespočet svěřenců,
kteří nyní působí mimo jiné také jako umělci nebo pedagogové. Škola má dnes
vybudováno dobré jméno v naší republice i v zahraničí, daleko za hranicemi svého působiště v Ostravě.
- 37 -
POZNÁMKY 1) František Doušek pocházel z Králova Pole v Brně. Působil například ve vedení
čtenářsko-pěveckého spolku Lumír nebo se jako královopolský rodák zasloužil o prosazení tehdejší moderní stavby české školy v Brně, která byla dokončena roku 1914. Na této škole působil nějakou dobu jako tajemník a jednatel místní školní rady. Na přelomu 19. a 20. století byl také učitelem a varhaníkem v královopolském
kostele. Mladému Vilému Petrželkovi pomáhal v jeho začátcích hlavně propůjčením harmonia ke zdokonalení se ve hře na tento nástroj.
2) Leoš Janáček (nar. 1854) pocházel původně z Hukvald na Frýdeckomístecku, ale
většinu svého života strávil v Brně. Byl známým hudebním skladatelem,
sbormistrem, etnografem, hudebním teoretikem, pedagogem a organizátorem
vlasteneckého života v Brně. Na jeho popud se v roce 1881 ustavila Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě, která v Brně založila varhanickou školu.
3) Marie Kuhlová (nar. 1862) pocházela z Brna. Začátkem 20. století zde působila jako
učitelka klavíru na hudební škole Filharmonického spolku Besedy brněnské, na varhanické škole a na vlastním ústavě.
4) Spolky Národní jednoty existovaly v českých zemích v letech 1884-1939 jako protiváha německých spolků, které se snažily o poněmčování národnostně
smíšených oblastí. Národní jednoty, například pošumavská nebo severočeská, podporovaly
české
obyvatele
a hospodářskými akcemi.
pohraničí
různými
kulturními,
politickými
5) Josef František Karas (nar. 1876) pocházel z Tišnova. Jako spisovatel byl jedním
z nejplodnějších autorů své doby. Ve svých románech zpracovával hlavně historické a regionální náměty. Pracoval také jako novinář a redaktor několika periodik. Mimo jiné byl na začátku 20. století i šéfredaktorem Ostravských listů.
6) Jan Kunc (nar. 1883) pocházel z Doubravice nad Svitavou. Navštěvoval
varhanickou školu v Brně, kde byl žákem Leoše Janáčka. V průběhu života se na dlouhou dobu stal ředitelem brněnské konzervatoře a poté i prvním děkanem
Janáčkovy akademie muzických umění. Byl hudebním kritikem, pedagogem a skladatelem. Psal skladby pro klavír, housle, komorní či orchestrální díla a tvořil i písně. Nějakou dobu také přispíval do Lidových novin.
- 38 7) Vítězslav Novák (nar. 1870) pocházel původně z Kamenice nad Lipou. Byl hudebním skladatelem, pedagogem a klavíristou. Začátkem 20. století se stal jedním
z vedoucích představitelů české hudby. Později vyučuje na konzervatoři v Praze, ale i soukromě, mnoho dalších českých a slovenských hudebních skladatelů, mimo jiné i Viléma Petrželku.
8) Filharmonický spolek Beseda brněnská (FSBB) byl založen roku 1860 jako mužský
pěvecký spolek a o šestnáct let později zde byl sestaven i ženský sbor. FSBB vedlo
mnoho sbormistrů, ale až Leoš Janáček se zasloužil o založení spolkové hudební
školy, vydávání Hudebních listů a celkové zvýšení úrovně uměleckého hudebního života v Brně.
9) Jiří Mahen (nar. 1882), vlastním jménem Antonín Vančura, pocházel z Čáslavi, ale
stal se osobností města Brna. Byl básníkem, prozaikem, dramatikem, publicistou, knihovníkem a hlavně významným organizátorem kulturního života v Brně mezi dvěma světovými válkami.
10) Josef Chaloupka (nar. 1898), rodák z Králova Pole v Brně, byl učitelem
a redaktorem. Ve 20. letech 20. století se stal jedním ze zakládajících členů skupiny mladých literátů a později i členem Moravského kola spisovatelů.
11) Matice školské zřizovaly školy a knihovny. Tím pomáhaly do roku 1918 bránit
českou zemi proti germanizaci a zasloužily se tak o rozvoj českého školství v pohraničí.
12) Josef Černocký st. (nar. 1881) pocházel ze Vsetína, ale významným se stal pro město Ostravu. Byl varhaníkem, dirigentem pěveckých sborů a pedagogem.
V letech 1907-09 studoval na varhanické škole u Leoše Janáčka a byl tedy spolužákem Viléma Petrželky. Od roku 1909 až do roku 1932 se stal ředitelem Hudební školy Národní jednoty v Ostravě-Zábřehu a také ředitelem kůru.
13) František Lettovský (nar. 1913) pocházel z Ostravy. Byl skladatelem, interpretem hry na housle, violu a klavír, hudebním kritikem a hlavně pedagogem. V roce 1941 absolvoval čtyři roky soukromého studia hudební kompozice u Viléma Petrželky v Brně. V letech 1956-61 se stal ředitelem nově založené Hudební školy v OstravěZábřehu.
- 39 -
SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY Zkratky
JL
MS Den
MS Deník VZ ZUŠ
Jižní listy (Zpravodaj městského obvodu Ostrava-jih)
Moravsko-Slezský Den
Moravsko-Slezský Deník
Výroční zpráva Základní umělecké školy
Prameny
JL 7/1995, 6/2000, 5/2003, 7/2004, 5/2005 Kronika ZUŠ V. Petrželky, I., II. a III. díl MS Den 7/1995, 8/1996, 9/1996 MS Deník 10/2004, 6/2005
VZ ZUŠ Viléma Petrželky, šk. rok 1996/1997, 1997/1998, 1998/1999, 1999/2000, 2000/2001, 2001/2002, 2002/2003, 2003/2004, 2004/2005 Literatura
Černušák, Gracian, et al.: Če sk oslovensk ý hudební sl ovní k osob a insti tucí, 2. svazek M-Ž. 2.vyd. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1965.
Firkušný, Leoš: Vilém Pe tr žel ka, živ ot a díl o. 1. vyd. [svazek č.6, ze sb. Profily českých hudebníků]. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1946. Hrabůvka (poznámky k dějinám obce) 1392 – 1992. Hudec CSc., Vladimír., Univ. prof. PhDr; Stolařík CSc., Ivo, PhDr.: Hudebn í kultur a na Ost rav sku po roc e 1945. Ostrava: Profil, 1984.
Jiřík, Karel, et al.: Dějiny Ost rav y. 1.vyd. Ostrava: Sfinga, 1993.
- 40 Malá československá encyklopedie, Praha: Academia, 1986 Martínková, Alena: Če ští s kladat elé současnosti. Praha: Panton, 1985. Petrželka, Ivan: Vilém Pet r želk a a če sk á hudba 2004, in: Česká hudba 2004,
Osobnosti,
instituce,
vědecké,
umělecké
a
hudebněpedagogické
XXVII. Janáčkiana. Praha: Divadelní ústav, 2004, s. 65-70.
aktivity,
Petrželka, Ivan: Vil ém Pet rž elka a je ho žáci, in: Leoš Janáček, jeho žáci,
spolupracovníci a přátelé, XXII. Janáčkiana. Ostrava: PdF Ostravské univerzity, 2000. s. 41-49.
Petrželka, Ivan: Bás níkovo sl ovo v díle Vil éma Pet rž elky, in: Slovo v hudbě
20. století, XIII. Janáčkiana. Ostrava: Krajské kulturní středisko v Ostravě, 1990. s. 4652.
Petrželka, Ivan: Soupi s díl a a bibliografie. Praha: hudební oddělení Divadelního
ústavu v Praze a hudební oddělení Městské knihovny v Praze, 1988.
Racek, Jan: Leoš Janáče k a současní mor avští skladatel é. Brno: Unie čes. hudebníků z povolání, 1940.
Slovník č es ké hudební kultury, Praha: a.s. Editio Supraphon, 1997. Internetové odkazy:
WWW: http://zusvpetrzelky.sweb.cz/ WWW: http://nc4.mmo.cz/
WWW: http://www.ovajih.cz/
- 41 -
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Vilém Petrželka - portrét
Příloha č. 2: Leoš Janáček a jeho žáci
Příloha č. 3: ZUŠ V. Petrželky - mapa a foto budovy školy Příloha č. 4: Učitelský sbor, šk. rok 2005/2006 Příloha č. 5: Věra Mazurková – rozhovor
Příloha č. 6: Soutěž B. Warchala, Talenty pre Európu - program Příloha č. 7: Koncert cyklu Jeunesses Musicales - program Příloha č. 8: Koncert 2005 - program
Příloha č. 9: Česko-polské dny - program
Příloha č. 10: Festival české hudby v Lamingtonu, Anglie - program Příloha č. 11: Koncert sólistů Wroclaw-Ostrava - program
