Základní škola Čimelice Číslo 47 – listopad, prosinec 2013
1
Úvodem V momentě, kdy píšu tyto úvodní řádky, zbývají do Vánoc zhruba dva týdny. My už jsme doma nevydrželi a udělali si alespoň lehký bramborový salát a k němu kuřecí řízky, cukroví ovšem napečeno nemáme, okna umyta nejsou, dárky jsme dosud nenakoupili a náš předvánoční film, za který považujeme romantickou komedii Láska nebeská (s notnou dávkou suchého britského humoru) jsme ještě letos také neviděli. Ale snad během dvou následujících týdnů alespoň něco z toho stihneme, raději ovšem tu Lásku nebeskou než ta okna… Pokud jde o těšení se na Vánoce, s dárky to letos nejspíš nijak žhavé nebude (vzhledem k přetrvávající ekonomické krizi i výši učitelských platů vyhlásil už loni bratr tzv. čokoládové Vánoce, což znamená, že kus kvalitní čokolády neurazí a v podstatě potěší každého), ale těšit se lze především na setkání s blízkými lidmi, prázdninové lenošení či návštěvu kina, divadla a vánočních koncertů. Něco z těchto kulturních radovánek náš čeká i díky naší škole – 19. prosince vyrážíme do Národního divadla v Praze na Radúze a Mahulenu (a navštívíme i vánoční trhy a radniční věž na Staroměstkém náměstí), 20. prosince se pak všichni těšíme na tradiční vánoční představení dramatického kroužku a pěveckého sboru na Hvížďalce. Snad vám v tomto předvánočním čase přijde vhod i krátké zastavení a spočinutí u vánočního čísla Školního zpravodaje, který brzy vstoupí už do osmého roku své existence. Já jen za jeho redakci doufám, že se s námi v devátém roce nerozloučí jako všichni deváťáci a že budete mít i nadále chuť podílet se na jeho tvorbě a realizaci. Příjemné čtení, krásné Vánoce a hodně štěstí v roce 2014 přeje Jana Kubátová
3-4 = Temelín 4 = burza stř. škol 5 = SOU Blatná 6 = SOU Písek 7 = skautský tábor 8-11 = škola v přírodě 12 = sport 13-15 = Halloween 16 = hasičská akademie 17 = Možná něco nového? 18 = Krampuslauf 19 = slohové práce 20 = Davis cup 21 = tip na knihu 22 = tip na film 23 = hudební tip 24 = Survey - health 25 = etiketa 26 = vtipy 27-28 = interview s Ježíškem 29 = veselé Vánoce
2
Exkurze v Temelíně Ve čtvrtek 7. listopadu navštívili žáci deváté třídy v rámci výuky chemie jadernou elektrárnu Temelín. Prohlídka se konala v informačním centru a začala projekcí animovaného filmu o procesu štěpení jádra. Dále se žáci dozvěděli, jak se budoval Temelín a také o výrobě elektřiny pomocí jaderné reakce. Součástí projekce byl i 3D film. V informačním centru si mohli deváťáci prohlédnout panely, na kterých jsou předvedeny různé způsoby výroby elektřiny. Mohli si také vyzkoušet makety reaktoru a jeho reakce na havarijní situaci v elektrárně. Prohlédli si i zastavovací plán, který představuje rozmístění provozních objektů v areálu elektrárny, hlavní výrobní blok, který v řezu ukazuje nejdůležitější zařízení, jaderný reaktor, který tvoří hlavní část primárního okruhu, a také model jaderného paliva, které se v reaktoru štěpí.
Zastavovací plán
Hlavní výrobní blok
Jaderný reaktor
3
V závěru mohli účastníci exkurze otestovat své znalosti při zábavných kvízech. Na konec se podepsali do návštěvní knihy a při odjezdu viděli také mlžnou komoru. Byl to velmi poučný a zajímavý výlet, za který děkujeme paní učitelce Ivaně Zieglerové. Dita Rudolfová, Olga Vilímová Temelín není starý, první start reaktoru proběhl roku 2000 a první výroba elektrické energie o tři roky později. V Temelíně se jako palivo využívají pelety s jaderným palivem. Jedna peleta má energii 880 tun uhlí. Ovšem tohoto lze dosáhnout pouze v generátoru atomové elektrárny, ne v kamnech. Tyto pelety se zasunou do ocelových prutů a to celé se zasune do generátoru. V Temelíně je teplo od reaktoru přenášeno třemi okruhy. Primárním, sekundárním a chladícím. Do chladících věží čerpají vodu z Vltavy. Můj dojem z návštěvy byl velmi dobrý. Temelín je dobře zajištěný. Pavel Čerňavský P.S. Když jsme šli do místnosti, kde byly předměty vyrábějící elektřinu, sestupovali jsme dolů po schodech. Jirka se zeptal Natky, jestli nechce snést, a vzápětí sjel schody po zadku. Dita
Burza středních škol Dne 11. listopadu 2013 jsme se my žáci deváté třídy cestou na školu v přírodě zastavili v Písku na některých středních školách. Navštívili jsme i kulturní dům, kde se konala burza středních škol. Nejdříve jsme se ale šli podívat na střední průmyslovou školu, gymnázium, střední zdravotnickou školu a na učiliště v Komenského ulici. Na průmyslovce jsme si vyzkoušeli jazykové testy z němčiny a z češtiny. V kulturním domě jsme si pak prohlédli nabídky mnoha středních škol z různých krajů a měst. Zaujala nás škola ze Strakonic, obor grafika a design. (Mně a Mince udělali cedulku, kterou si můžeme dát, kam chceme. Také nás pan fotograf z této školy fotil, chvíli jsme si s Mončou připadaly jako modelky.) Kluci se zase nechali unést sportovní školou z Plzně. Mohli si zahrát na PC fotbal. Moc se nám to líbilo, ale stejně ještě nevíme, tedy většina z nás, na jakou školu půjdeme. Monika Štětinová, Tereza Maštalířová
4
Deváťáci na návštěvě v SOU Blatná Do Blatné jsme se jeli podívat, jak to chodí na středním odborném učilišti. Hned po příjezdu jsme zamířili do hlavní haly. Viděli jsme tam mnoho aut na stojanech a žáci je pod odborným dozorem opravovali, svářeli a pájeli. Šli jsme do učebny s rozebraným autem a skříní s díly do motoru. Skříň tam byla kvůli tomu, aby se u ní mohlo zkoušet poznávání dílů. Poté nám ukázali učebnu a svářecí místnosti. Nakonec jsme šli do učebny elektrotechnické, kde jsme měli dostat úkoly. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna šla na elektrotechniku a druhá do jiné učebny. V učebně byla tato skupina dále rozdělena na čtyři malé skupinky. První zkoušela přivrtat věšáky do jedné roviny, druhá srovnat stoly do jedné roviny, třetí vyrážela něco na kovové destičky a čtvrtá lepila tavnou pistolí. Po skončení všech úkolů jsme zkoušeli vyrábět elektrický proud na kole. Vystřídali jsme se s druhou skupinou a šli na elektrotechniku. Naším úkolem bylo zapojit rezistor a LED diodu. Škola byla z našeho pohledu velmi dobře vybavená. Pavel Čerňavský
5
Výuka v SOU Písek Žáci 8. třídy naší základní školy se účastní dvouletého projektu Evropské unie, v rámci kterého navštěvují Střední odborné učiliště Komenského v Písku. Výuka se uskutečňuje vždy jedenkrát za měsíc ve čtyřhodinovém bloku. Cílem by mělo být seznámení s náplní jednotlivých učebních oborů a také praktická výuka. Při první návštěvě si chlapci i děvčata vyzkoušeli práci se dřevem, přesné měření a řezání. Podruhé už pracovali samostatně, dívky vyráběly různé ozdoby a dekorace z dřevěných hoblin, kluci měli za úkol zhotovit dřevěného panáčka. Zpestřením pro děvčata byla ukázka výroby a zdobení tradičních chlebíčků, to si pak vyzkoušeli i kluci, pouze si stěžovali, že jim děvčata všechno snědla. Při příští návštěvě (13. prosince) nás čeká ukázka aranžérské práce, budeme vyrábět různé dekorace z přírodních materiálů. Hana Vladyková
6
Tábor na mirovické faře Skautský tábor na milovické faře se uskutečnil 26. - 29. září 2013. Sešli se skauti z Čimelic, děti z Mirovic, Bubovic a Březnice. Po sobotním příjezdu jsme si uložili věci do pokojů a rozdělili jsme se na skupiny. Některé skupiny hráli baseball, druzí florbal. Večer jsme se usadili ve společenské místnosti. Každý se představil a řekl o sobě základní informace. Později nám pustili animovanou pohádku. Druhý den byl pro nás přichystaný velký program: stopovka. Luštili jsme runové písmo, Morseovu abecedu. Pro mě to byla veliká zábava. Vrátili jsme se, když už se stmívalo. Byla pro nás přichystaná večere, vuřty na ohni. Po večeři jsme se dívali ve společenské místnosti na pohádku, jako předchozí večer. Třetí den byl pro mě ten nejzábavnější. Přes den jsme měli různé hry, kreslení a turnaje. V předvečer nás rozdělili do skupin. Měli jsme přichystanou bojovku. Každý z dospělých měl nějaký kostým a u sebe papírek pro každou skupinu s různými hádankami. Když jsme hádanku rozluštili, dostali jsme se k dalšímu dospělému. Některé hádanky byly velmi složité. Ale skupinová práce vše ulehčuje. Po ukončení bojovky jsme každý dostali svíčku a šli jsme na louku. Tam jsme rozbalili lampion a poslali ho do vzduchu. Čtvrtý, poslední den jsme se zúčastnili návštěvy moštárny. Každý si odnesl jako dárek láhev s moštem. K večeru jsme se všichni rozloučili, sbalili a postupně odjížděli domů. Byl to velmi příjemný a zábavný tábor. Irena Filipová
7
Škola v přírodě Již potřetí se žáci osmé a deváté třídy ZŠ Čimelice zúčastnili školy v přírodě. Letos jsme Šumavu navštívili v týdnu od 11. do 15. listopadu. Ubytování jsme měli zajištěné ve středisku environmentální výchovy v Národním parku a chráněné krajinné oblasti Šumava ve Stožci. Během týdne žáci absolvovali různé výukové programy. Seznámili se s pravidly chování v NP Šumava, s významem NP a dověděli se o významných místech na Šumavě. Při programu Putování Šumavou a časem čekal žáky asi patnáctikilometrový pěší výlet z Nového Údolí přes Krásnou Horu a České Žleby zpět do Stožce. Výlet byl vyplněn hrami a aktivitami seznamujícími žáky s historií zdejšího kraje. Zajímavé byly i programy Po stopách šelem a Les, jak ho neznáme. Velký úspěch měly staročeské hry. Žáci soutěžili v netradičních disciplínách – tlučení špačků, cvrnkání kuliček, pohánění obruče a točení káči. Největší zájem byl o „špačky“ . Asi nejtěžším dnem v letošním programu byl čtvrtek, kdy účastníky čekala tzv. „královská etapa“. Účastníci a asi hlavně jejich nohy ví, o čem je řeč. Jedná se o pěší túru, která startuje v Novém Údolí (kam se ze Stožce dojede vlakem), vede přes Třístoličník, Trojmezí, Plechý, Plešné jezero a cíl je v Nové Peci. Zpět do Stožce se jede vlakem. Tato „procházka“ má cca 30 km. A letos byla o to náročnější, že se část šla sněhem. Volný čas byl vyplněn fotbalem, přednáškou o rybách, hrami a dvakrát poznávali žáci „krásu nočního lesa“ při stezce odvahy. Vláďa Linhart
8
Stožec očima Vojty Štěpánka Čím více jsme se přibližovali ke Stožci, tím více bylo kolem nás poprašku sněhu. Cestou jsme museli párkrát přestupovat a také byla na kousku trati výluka, a tak jsme jeli kus autobusem. Když jsme dojeli do Stožce, ubytovali jsme se v bílém a prý také dost starém domě. Ten den jsme už měli program, a proto jsme se museli sejít v klubovně. V klubovně a ostatně skoro v celém domě to vypadalo trochu jako ve školce, na stěnách byla skoro všude namalovaná nějaká zvířata s jejich stopami. Každý den jsme museli na snídani, oběd i večeři chodit do hospody Kameňák, která byla asi tři sta až pět set metrů od ubytování. Po obědě jsme měli program venku. Ten trval každý den tak do čtyř hodin, pak jsme měli chvíli volno a byla večeře. Někdy kolem první večeře přijeli do Stožce i deváťáci, kteří byli toho dne nejdříve na exkurzi po středních školách. Večer byla na pokoji docela sranda. Večerka byla každý den v deset hodin. Každý se tak mezi devátou až desátou šel umýt a pak v deset jsme šli spát. Druhý den jsem se probudil docela brzy, protože se mi tam nespalo zrovna dvakrát nejlépe. Pak ale přišel pan učitel Linhart a všechny vzbudil. Oblékli jsme se a šli jsme na snídani. Po ní jsme se připravili na výuku. Do oběda jsme byli chvíli vevnitř, ale také jsme hráli venku hry. Hráli jsme na jelena a na nějaký lov. Po obědě byly na programu staročeské hry. Udělali jsme skupinky a hráli jsme špačky, kuličky, drápky, káču a obruče. K večeru, po čtvrté hodině, jsme měli zase volnou zábavu, ale po večeři byla stezka odvahy. Moc se nám na stezku nechtělo. Pan Linhart říkal, že tahle bude sice delší, ale méně náročná na terén než ta, která měla být ve čtvrtek. Na stezku vyšel nejdříve pan Linhart, který ji připravil a pak paní učitelce Zieglerové zavolal, že můžeme jít. První šel Jakub Klimeš a já šel po něm. Šel jsem po asfaltové silnici. Paní učitelka řekla, že máme jít po silnici až k místu, kde jsme hráli na jelena, a tam prý uvidíme v lese první svíčky. Po silnici jsem šel docela v poklidu, ale najednou u mne zašustilo křoví. Koukl jsem se do něj a najednou na mne vyjela nějaká slepice. Dal jsem se do poklusu. Před sebou v dálce jsem viděl černou osobu. Přibližoval jsem se k ní. Celou tu dobu jsem si myslel, že to je Jakub, ale jak jsem se přibližoval, říkal jsem si: „Co když to Kuba není ...“ Pak postava zmizela do lesa. Já šel pořád dál a najednou jsem viděl v lese svíčku. Skočil jsem na louku, na které svíčka byla, a šel po louce. Zanedlouho jsem zase potkal tu osobu, která se na mě tentokrát otočila. Šel jsem pořád blíž k ní, protože stála kousek od svíčky. Připravoval jsem se na případný útěk, ale naštěstí jsem zjistil, že to je Kuba. Ušli jsme spolu s bídou deset metrů a pak Kuba vlezl do takové díry v umělém stromě, kde jsme měli hledat svá data narození. Kuba ten papírek hledal minimálně pět minut. Když dohledal, řekl čau a šel dál. Říkal jsem si, že to chci najít rychle, a dal jsem se do hledání. Jen co jsem vlezl do díry, spatřil jsem jeden papírek stranou. Otočil jsem ho a bylo tam napsáno 16. 5. 2000. Nemohl jsem tomu zprvu uvěřit, ale pak jsem se zvedl a šel jsem dál. Po dlouhé a zabijácké cestě jsem nakonec došel k panu Linhartovi. Nevěděli jsme s Kubou, jak teda bude vypadat ta Čtvrteční stezka, která má být sice kratší, ale o to více náročná na terén. Na téhle jsme se totiž málem zabili, ale nechali jsme se překvapit. Večer jsme se zase umyli a v deset jsme šli spát.
...
9
Ráno jsme šli opět na snídani, ale tentokrát jsme si po návratu sbalili věci do batohů, protože jsme měli ten den jít asi patnáctikilometrový výlet podél hranic. Jeli jsme vlakem do Nového Údolí a z něj jsme vyšli. Bylo to docela špatný, protože jsme se pořád zastavovali a něco si říkali o železné oponě, nacistech atd. Na konci jsme se spoustou vědomostí došli zpět do Stožce, měli jsme zase chvíli program uvnitř, pak byla večeře, sprcha a večerka. Ve čtvrtek jsme šli někteří třicetikilometrovou cestu. Vlakem jsme dojeli do Nového Údolí a pak jsme vyšli. Dost lidí se odpojilo už po cestě na Třístoličník. Nahoru jsme vyšli jenom já, Lukáš, Zbyněk, Jakub, Lucka, Štěpka, Pavel, Dita, Terka Márová a pan Linhart. Pak byla etapa na trojmezí a potom na Plechý. Na něm byla dost velká mlha, a proto nebylo moc vidět. Pak jsme sestoupili k Plešnému jezeru. Cestou dolů si Dita zvrtla nohu a musela pro ni dojet horská služba. Proto jsme u Plešného jezera měli asi třicet minut pauzu. Po Ditině odvozu jsme se podél Schwarzenberského plavebního kanálu vypravili na nádraží do Nové Pece. Vlakem jsme pak dojeli do Stožce na večeři a pak jsme šli ještě tu náročnější stezku odvahy. Poslední den, v pátek, jsme měli opět program venku a ve stanici ISS vyhodnocení soutěží. Po obědě jsme nastoupili do vlaku a vraceli se do Čimelic. Vojtěch Štěpánek
10
foto Ivana Zieglerová
11
Reportáže ze sportu ŠKOLSKÁ FUTSALOVÁ LIGA Ve dnech 20. - 21. 11. 2013 žáci 6. a 7. třídy a žáci 8. a 9. třídy ZŠ Čimelice odehráli 2. kolo školské futsalové ligy. Hrálo se ve sportovní hale v Dobříši. ZŠ Čimelice se zde utkala se ZŠ Milín, ZŠ Příbram- Březové Hory, 1.ZŠ Dobříš a pořádající 2.ZŠ Dobříš. Hrál každý tým s každým, utkání se hrála na 2 x 15 minut. V konkurenci těchto soupeřů jsme obsadili poslední místa v obou kategoriích a ukončili jsme tak své působení v letošním ročníku školské futsalové ligy.
O PŘEBORNÍKA ZŠ ČIMELICE VE STOLNÍM TENISE S novým školním rokem se rozběhl i další ročník turnaje ve stolním tenise O PŘEBORNÍKA ZŠ ČIMELICE. Turnaje se účastní žáci od 6. do 9. třídy. Systém turnaje je stejný jako v loňském školním roce. Prvních 8 hráčů po odehrání všech zápasů si zahraje systémem play-of o přeborníka ZŠ Čimelice. Turnaj by měl být ukončen před vánočními prázdninami a vítěz by měl být opět vyhlášen 20. prosince Na Hvížďalce před dopoledním vystoupením dramatického kroužku ZŠ Čimelice.
COCA-COLA ŠKOLSKÝ POHÁR 2013 Chlapci 2. stupně ZŠ ČIMELICE po vítězství 6:2 nad Sedlicí postoupili do 2. kola Coca-Cola Školského poháru 2013. Jedná se o fotbalovou soutěž, která se hraje na velké hřiště. Druhé kolo se bude hrát v dubnu příštího roku. V této fázi začne turnaj i pro dívčí fotbalový tým ZŠ Čimelice.
FLORBALOVÝ TURNAJ V pondělí 18. listopadu se v písecké obloukové hale uskutečnilo okresní finále 1. stupně ZŠ ve florbale. Turnaje se zúčastnilo celkem 6 družstev – ZŠ Protivín, ZŠ T. G. M. Milevsko, ZŠ Chyšky, ZŠ Edvarda Beneše Písek, ZŠ T. Šobra Písek a také ZŠ Čimelice. Hrálo se systémem „ každý s každým“, hrací doba byla 2 x 8 min, hrálo se na zmenšené hřiště, na zmenšené branky a v počtu 3+1. Žáci ZŠ Čimelice obsadili 5. místo.
Vláďa Linhart
12
Halloweenský komiks
Vojta Viktora
13
Vojta Viktora
14
Halloween 2013 Ve slunečný den (30.10.) se konal Halloween na školním dvoře ZŠ Čimelice Party pro nás připravila paní učitelka Jana Kašparová a objevilo se na ní mnoho dětí s mnoha krásnými a zajímavými maskami a kostýmy. Mohly si zde užít spoustu zábavy, například jít do strašidelného hradu (za ten patří dík výrobci Pepovi Biskupovi a jeho pomocníkům), skládat puzzle, zkusit ochutnávačku či skákání v pytli, nechat si malovat na obličej, sáhnout si do scary boxu nebo vyzkoušet disciplíny s názvy jako „tref balónek“ a „hod na ducha“. Také mohli všichni ochutnat halloweenské hnětynky z kulinářského koutku a dát si na ně jakoukoliv barevnou polevu. Na Halloweenu se pochopitelně soutěžilo o nejlepší masku, kostým. První místo získala za svou masku Irča Filipová, druhý byl Petr Veselý a třetí místo obsadila Tereza Maštalířová. O ceny nesoutěžily jen masky, ale i dýně. Sice se jich letos moc neobjevilo, ale přesto byly všechny krásné. Nám se osobně Halloween móóc líbil a ačkoliv pro nás to byl v čimelické škole Halloween poslední, vás určitě do budoucna čeká ještě spousta krásných halloweenských party. Kristýna Račanová a Natty Hulešová
15
foto Olga Vilímová
Hasičská akademie zdroj: Scary Movie 2 (ve třídě) „Dobrý den, jmenuji se Josef Hanson, ale můžete mi říkat Hanson. Tak asi začneme! „ Spousta lidí má z dělání strojníka (olíznutí prstu) opravdu veliký strach, ale je to vážně velmi jednoduché, musíte znát jeho povinnosti, musíte jen vědět, jak tu velkou savici nandat, aby tam pořádně držela, a všechen ten olej nastříkat, takhle, do stroje. Dávám tam i mazání, i když je to holení na vousy, no a spousta strojníků dává savici na stroj, ale já to dávám takhle… ták, dám ji takhle zboku a ještě tam šáhnu, jestli tam není bordel, teď je taková měkká a pružná, ještě tam šáhnu, no a potom ji trochu zpracuju a potom tam přidám jednu savici do stroje, BUM ji tam, má to pak lepší zvuk, no a teď je to vlastně hotové, stačí už jen přidat plyn. Ták, kdo zapojí béčko?“ A v tom Jarda odpoví: „To do stroje nebo do rozdělovače?!“ A celá třída se dala do smíchu. Hanson na to: „Já vím, co byste rád, co třeba céčko. A co rovnou dvě, haha.“ A Jarda rozčíleně: „Co kdybych vám tyhle céčka nacpal rovnou do zadku, co, pěkně až pod průspojky!!!!“ Ředitel ho zadrží: „Jardo, Jardo, uklidni se. Pepo, máš tady něco, co jsi nám ještě neukazoval?“ „ No ano, neukázal jsem koš!“ „Tak udělejte mu místo, óóó, nádhera.“ „Tak kdo si první zapojí? Tak ty, vidím ti to přímo na očích, tak jen otoč, lehký, co?“ Dva žáci řekli: „Jen to vyzkouším… Já taky.“ A Hanson se na to vrhne: „ He he, musím to taky vyzkoušet!!“ A při tom se zakuckal a celá třída odešla ze třídy na chodbu. Tomáš Bašta
16
Možná něco nového? Už je to tak. Ještě včera byl podzim a dneska už se tu zase roztahuje zima a to poukazuje na jednu možná milou, možná nemilou skutečnost, blíží se konec roku. A to je to, o čem se chci dneska bavit. První otázka, na kterou bych se vás asi měla zeptat, je ta, jestli pro vás nový rok znamená něco jiného, nového, odlišného. Já to totiž až zas tak neprožívám, což na sobě sleduji už několik let, když ještě tak měsíc po tom, co začne nový rok, píšu letopočet toho starého (nejsem sama, viďte?). Takže já to prostě beru tak, jako že budu zase muset psát jiná čísla, a tím to pro mě končí. Znám ale i hrstku lidí, kteří začátek nového roku berou jako nový začátek všeho. Trochu ... nesmyslné, ale pro někoho, kdo chce vzít život do svých rukou, je to možná takové správné nakopnutí k tomu něco udělat. I když je asi pravda, že většina z nás bere konec roku jen tak, že oslavíme Silvestra a druhý den si ani nevšimneme, že se nám ta čísla v letopočtu nějak přeměnila. Lidé si s novým rokem dávají předsevzetí, ale já jsem nikdy nepochopila, proč zrovna na nový rok. Jasně, jsme zpět u toho nový rok = nový začátek, ale zhubnout můžete přeci i v létě, přestat trávit tolik času s počítačem v ruce můžete úplně kdykoliv, ne? Pokud vám opravdu jde jen o tu změnu a ne o to, že se budete vytahovat, jak jste si letos dali tucet předsevzetí, přičemž nakonec nesplníte ani jedno. Tak teď se zeptám podruhé, jen tak mezi námi, dali jste si někdy novoroční předsevzetí? A otázka třetí, možná i ta nejdůležitější, dodrželi jste ho vůbec někdy? Já si předsevzetí nedala nikdy, možná i proto, že jsem se sebou byla většinu času spokojená a nepotřebovala jsem nic měnit. Ale proč, když na sobě chcete něco změnit, něčeho se zbavit, vygumovat něco, co se vám nelíbí, proč čekat na nový rok? Vždyť změnu můžeme udělat kdykoliv, tak směle do toho! Na rok 2014 se těším moc, možná už jen kvůli tomu, že čtyřka je mé oblíbené číslo, tak snad i tenhle rok bude o něco lepší (i když to už se říká po staletí). A pokud zrovna nemáte čtyřku rádi, nebo jste skeptičtí už měsíc dopředu, nebojte, ani nestihnete splnit všechna předsevzetí a bude tu patnáctka. Možná. Magdalena Kulasová
17
Krampuslauf v Salzburgu Několik nejodvážnějších žáků naší školy se zúčastnilo 30. listopadu zbrusu nového výletu do rakouského města Salzburg. Vyjeli jsme dopoledne. Nebylo kam spěchat, protože hlavní cíl výletu se uskutečnil ve večerních hodinách. Před polednem jsme zaparkovali na náměstí zvaném Mirrabel. Odtud jsme se pěšky vydali na starou salzburskou pevnost Hohensalzburg, prošli jsme starobylým Dómem, navštívili jsme Muzeum loutek a v podvečerních hodinách jsme shlédli troubení z městské radnice. Andělé nás z jejích oken přivítali do adventního času a popřáli krásné a poklidné svátky. Obloha potemněla, v ulicích jsme slyšeli první cinkání ďábelských rolniček. Přešli jsme na druhou stranu řeky Salzbach a tam nás to právě čekalo… Na 40 skupin čertů, ďáblů, satanů, čarodějnic a pekelných hrůz se procházelo několika ulicemi. My jsme je viděli na hlavní ulici Linzer. Celý dlouhý pochod trval přes dvě hodiny. Pozorně jsme si prohlíželi ručně vyřezávané masky z lipového dřeva, nefalšované rohy, obrovské ďábelské rolničky i pekelný vůz. Kupodivu jsme se nebáli. Jen když krampus vyskočili na ochozy a plivali oheň, zatrnulo v malých i velkých. V pozdních nočních hodinách jsme vyjeli zas zpět do Čimelic. Rozhodně to stálo za to! Příští rok jistě pojedeme znovu. Šárka Maštalířová
18
Ukázky ze slohových prací v 9. třídě Z pohledu zebry v ZOO Žiju v ZOO už patnáct let. Ale moc se mi tu nelíbí. Každý den se na nás chodí koukat desítky lidí. V létě je to děsné. Je tu pořád moc lidí, pořád na nás jen koukají a fotí si nás, jako kdybychom byli nějací zvláštní tvorové. Ale zvláštní jsou lidé, jsou si všichni strašně podobní. Nechápu, proč na sobě nosí tolik takzvaného oblečení. My celý život žijeme jen pod svou srstí a je nám teplo. Když je nám zima, tak si zalezeme do stáje. Zajímalo by mě, kam zalézají lidé. Taky mají nějaké stáje nebo chlévy? Toť otázka. Je zajímavé, že každý člověk nosí jiné oblečení. My zebry to máme jednodušší, každá máme stejnou srst. Jen pořád nechápu, proč si nás dokumentují. Taky si je snad fotíme?! Vědí vůbec, jak je to nepříjemné? I když je pravda, že některým zebrám se to líbí. Jim totiž připadá, že jsou ony ty nejkrásnější. Zajímalo by mě, jestli to tak mají i lidé. Jak jsem říkala na začátku, nelíbí se mi tu. Je fakt, že jsou tu i fajn chvilky, ale občas mi domov v Africe velmi schází. I tady však máme krásné zebráky, takže se mi nestýská zas tak často. Tereza Maštalířová
Na statku Jednoho dne si pošlapuju po pastvině, povídám si s kamarádkou Klárkou a v tom zacinká kbelíkem hospodář, tak všichni běžíme dolů najíst se. Já s Klárkou se držíme pozadu. Když dojdeme ke žlabu, tak tam už skoro nic není. Ale co, párkrát jsme si žvýkly a šly jsme se podívat, co zůstalo ve žlabu na senáž. Tam toho bylo, jééééjej, a když jsme se napapaly, šly jsme si lehnout, sem tam jsme si s Klárkou pohodily ocasem a povídaly si. V tom přišel hospodář, že půjde kydat hnůj, tak nás zase vyháněl na pastvinu. To už bylo k večeru a byla strašná zima. Já byla vyhřátá ze sena a najednou jsme měly jít do té zimy. Tak jsme se domluvily, že si zahrajeme na honěnou, abychom se zahřály. Koho jsme chytily, ten šel do bahna. Já jsem tam musela třikrát. A pak, když bylo vykydáno, tak nás hospodář zavolal do chléva. Ještě dvakrát jsme si s Klárkou pohodily ocasem a usnuly jsme. Jiří Šuk
19
Davis cup Letos se konal 102. ročník Davis cupu. Davis Cup (česky Davisův pohár) je tenisová soutěž mužských reprezentačních družstev, největší každoročně hraná soutěž v mužském sportu, pořádaná Mezinárodní tenisovou federací (ITF). V roce 2013 se jí na všech úrovních účastnilo 130 družstev. Myšlenka mezinárodního týmového střetnutí mezi USA a Velkou Británií v tenise vznikla v roce 1899 v tenisovém klubu na Harvardově univerzitě. Dwight F. Davis vytvořil hrací schéma tohoto střetnutí, dále zakoupil stříbrný pohár dnes známý jako „salátová mísa“ a v roce 1900 se uskutečnilo první utkání. Od roku 1904 se soutěž otevřela dalším státům, mezi kterými významné místo zaujala společná reprezentace Austrálie a Nového Zélandu, která vystupovala až do roku 1913 pod jménem Australasie. Letos se budou vyrývat na Davisův pohár zase česká jména. Češi totiž podruhé za sebou a potřetí v historii vyhráli Davis cup. Ve finále porazili Srbsko, ale já si myslím, že kdyby hrál Janko Tipsarevič (Srbsko, nehraje proto, že je zraněný), Češi by pak neměli takovou šanci na vítězství. Minulý rok ale měli také velké štěstí, protože nehrál Rafael Nadal. Lukáš Vala http://cs.wikipedia.org/
20
Tip na knihu Tentokrát se podíváme do řad fantasy knížek, konkrétně ke spisovateli Johnu Flannaganovi. Tento spisovatel napsal svoje knihy kvůli svému dvanáctiletému synkovi Michaelovi. Chtěl ho nalákat ke čtení a ukázat mu, že hrdinové nemusí být jen velcí a svalnatí. Teď je Michaelovi hodně přes dvacet let, měří sto osmdesát centimetrů, je ramenatý a má velkou sílu, ale Hraničářova učně má pořád moc rád (ostatně já taky). John Flannagan nyní žije na předměstí Sydney zvaném Manly a píše další příběhy o Willovi a jeho přátelích. A tady je přehled prvních čtyř dílů: 1. díl: Rozvaliny Gorlanu
2. díl: Hořící most
Více si přečtěte sami, všechny díly naleznete na: www.knihy.abz.cz
3. díl: Ledová země
4. díl: Nositelé dubového listu
Pavel Štěpánek
21
Tip na film - Menzelovi Donšajni Prostopášná komedie Jiřího Menzela Donšajni měla světovou premiéru na jednom z nejvýznamnějších festivalů na americkém kontinentě. Speciální uvedení v „sekci velikánů“ World Greats proběhlo již koncem srpna na filmovém festivalu v Montrealu. Jiří Menzel tam byl zároveň prezidentem poroty. Na to navázalo promítání v USA (např. v Českém centru v New Yorku) s putovní výstavou fotografií Rozmarná léta Jiřího Menzela. V polovině října 2013 proběhla projekce na festivalu v Chicagu. V listopadu 2013 byli Donšajni zahajovacím filmem festivalu v Panadží v Indii, kde Menzel převzal cenu za celoživotní přínos kinematografii. Dle oficiálních stránek filmu jde o „prostopášnou komedii“ o vášni k životu, hudbě a k ženám. Komedie Donšajni má divákům odhalit svět opery zbavený pozlátka. Režisér je poprvé za svou kariéru zároveň autorem námětu a scénáře, na němž s ním spolupracovala Tereza Brdečková. Hlavní postavy operního režiséra Vítka, učitelky Markétky a světově uznávaného zpěváka Jakuba ztvárnili Jan Hartl, Libuše Šafránková a Martin Huba. Operní soubor na malém městě se rozhodne uvést Mozartova Dona Giovanniho. Režisér Vítek pozve z Ameriky slavného zpěváka Jakuba, který v místním divadle kdysi začínal. „To je Don Juan, většího sukničkáře jsem nepoznal. Kromě sebe, ovšem,“ říká o Jakubovi Vítek. Dva Donšajni v jednom městě, jejich minulé i současné avantýry, ženy s vášní pro život a svébytná vedoucí dětského souboru s tváří Libuše Šafránkové. Osudy mnoha protagonistů se zajímavě střetnou a vyústí ve šťastnou svatbu nakonec. Donšajn je počeštěnou verzí španělského Dona Juana a italského Dona Giovanniho. Nenapravitelného svůdníka, jehož legenda se ústně šíří již od čtrnáctého století. Žaneta Žahourová a www.bontonfilm.cz
www.donsajni.cz
22
Hudební tip – David Deyl Mým oblíbeným zpěvákem je David Deyl. Není zas tak známým, ale má krásný hlas. Mezi jeho písně patří: Počítám, Teď hned, Scházíš, Hlavolam, Akorát, I like, Zásah … A samozřejmě i jiné, tak pokud chcete sobě nebo někomu jinému udělat na Vánoce radost, stačí koupit Davidovo CD. Hezké poslouchání. Karolína Habichová
www.laskajelaska.com
23
ANKETA The survey – Are you fit and healthy? In our English lesson in class 8B we prepared a survey for some pupils and teachers at our school. In the survey we asked 19 pupils from the 6th to the 9th class and 9 teachers 21 questions about their health and free time activities. We wanted to compare differences between this Czech survay and the British one from Project 3. These are the results: Half of pupils like fruit and eat vegetables every day. Most of pupils eat junk food and go to MC Donald’s. About 55% of pupils like coca-cola, but 63% pupils don’t eat sweets. Almost 60% of them eat regulary and have breakfast every day. Only 3 of 19 pupils drink alkohol and smoke. Most of pupils watch TV every day and the half of the pupils watch TV more than 2 hours a day. About 58% pupils sometimes read a book. Most of pupils like a sports and play some sports. Most of pupils go running and play games outside. Half of the pupils walk to school. Most of pupils often go for a walk. About 63% pupils play computer games every day. Almost 80% pupils sleep at least 8 hours a day. Most of teachers like fruit and eat vegetables every day. Most of teachers don’t eat junk food, fast food , sweets and thay don’t drink coca-cola every day. Most of teachers eat regularly and have breakfast. Most of teachers sometimes drink alkohol but only one of the teachers smokes. Almost a half of them watch television every day but not longer than two hours, and no one plays computer game,. All teachers read a book. Most of the teachers like sports, and seven of them play some sports. class 8B
24
Etiketa Dne 5.12. 2013 měla devátá třída přednášku o etiketě. Vyprávěl nám o ní pan Fíla, který vede taneční školu v Mirovicích. Dozvěděli jsme se o tom, jak se máme seznamovat, oblékat, když jdeme do společnosti, kdo komu má první podat ruku a nebo proč má dáma stále u sebe kabelku a jak se máme chovat v restauraci. Seznámení Neseznamujeme se sami, protože se bojíme odmítnutí, je lepší, když nás někdo představí. Tak jsme si jisti, že dotyčný neodejde anebo nás neodmítne. Při představování podává ruku méně významný muž významnému muži a významné ženě. Pak méně významný muž představuje méně významnou ženu a ruku padává nejdříve významná osoba nevýznamné osobě. Oblékání Když jdeme do společnosti, oblékáme se tak, aby to vyhovovalo. Ale nikdo předtím nepřemýšlí, jestli si na sebe bere formální nebo neformální oblečení. Formální oblečení je například frak, neboli jinak řečeno White tie, Black tie, Morning dress a National dress. A neformální oblečení je oblek s kravatou! A žena se obléká tak, aby tvořila harmonickou dvojici s mužem. Jak se chovat v restauraci V restauraci bychom se měli chovat slušně tak nejvíc, jak to jde. Když jsou na stole párátka, neměli bychom si s nimi hrát. V lepších restauracích jsou párátka většinou na záchodech. Pozor na kýchání! Jsme-li v restauraci a chceme si kýchnout, je slušné jít stranou a ne kýchat u stolu anebo kýchnout si do polévky. To samé platí u smrkání. Proč má dáma kabelku? Většinou u sebe má každá dáma nebo žena kabelku, ať jsou na plese či v obchodě. Žena nikdy nesmí dávat kabelku na stůl! Také se nikdy muž nesmí kouknout do kabelky, je to neslušné, žena tam má své tajné věci. Vždy má v kabelce pudr, make-up, parfém a nějaké šminky. Natálie Hulešová
www.trendhunter.com
25
Vtipy o blondýnách Víte, proč se blondýna během bouřky usmívá? Myslí si, že ji fotí. Proč si blondýna sedá do rohu, když je jí zima? Slyšela, že tam je devadesát stupňů. Blondýna blondýně: „Právě jdu z těhotenského testu.“ „A byly těžký otázky?“ Povídá jedna blondýna druhé: „Dnes už nevěřím ničemu. Otevřela jsem dveře s nápisem MUŽI a byl tam jen záchod.“ Kolik je celkem vtipů o blondýnkách? Žádný - všechny jsou pravda!
Vtipy o Vánocích Na Vánoce přijde dopis od známých z USA. Tatínek si ho přečte a povídá manželce: „No koukám, že se tvůj bratr v té Americe nemá špatně. Tady píše, že dostal nějaké elektrické křeslo.” Hovory ve školce: „Jaký máš stromeček?” „Umělý.” „A byl u tebe Ježíšek?” „Byl, ale taky umělý.” Pepíček se ptá na Štědrý den rodičů: „Určitě mi tohle všechno přinesl Ježíšek?” Maminka na to: „Ano, a kdo jiný?” Pepíček se zamračí: „A co jste mi teda přinesli vy?” O vánočních svátcích: „Babi, co dostal děda pod stromeček?” „Infarkt.”
vybrali Žaneta Žahourová a Patrik Pěknice
26
Velké vánoční interview s Ježíškem Hovořili jsme s Ježíškem, podařilo se nám ho zastihnout v jednom obchodním domě, kde byl maskovaný za Santu Clause. Když jsem mu prozradil, co je to myrha, dal mi spoustu dobrých rad, které lidstvo stejně neposlechne. Ale pochopil jsem, že nás má přesto rád. Znáš Beckhama a Chucka Norrise? Nebo Hanychovou? Já vás znám všechny. Teď je ale problém, že na vás už není tolik času, jak se lidstvo rozrostlo. Už nestíhám. Co si myslíš o Vánocích? Ale čestně. Nakonec jsem rád, že existuje aspoň jeden den v roce, kdy se máte docela rádi. Nepletu se, když z toho cítím ironii, že ne? Ne, je tam. Ale taky nic víc. A proč je tam ta ironie? Protože mi docela vadí, když vidím, jak se umíte mít rádi, a současně taky vidím, jací jste na sebe odporní těch zbývajících 364 dnů v roce. Byl bych rád, kdybyste se chovali, jako byste slavili Vánoce každý den, ale radši to nikde neříkám, protože byste mě za to ukřižovali. Která z těch dvou poloh je podle tebe přetvářka? Žádná. Ani jedna. Člověk je takový i takový. Má v sobě dobro i zlo. Právě tady kolem nás proudí davy lidí, v očích výraz štvanců, tlačí košíky plné věcí. Co říkáš tomu, co jsme udělali z Vánoc? Vadí mi jiná věc. Kdysi jsem vyhnal penězoměnce a kupčíky z chrámu. Ale oni mě doběhli. Postavili si vlastní chrámy a říkají tomu nákupní centra. Takže nejsi naštvaný na lidi, že si z Vánoc udělali svátky obžerství a konzumu? Spíš bych mohl být naštvaný na nás tam nahoře. Naše koncepce, že lidi uděláme šťastnými tím, že budou rozjímat o duchovnu a dobrotě, očividně nevyšla. Dopadlo to jako strategie Západu v Afghánistánu. A podle mě jde o to, aby lidé byli v tomhle slzavém údolí šťastní. Jestli je to takhle baví, tak jim to přeju a vyčítat jim to nebudu. Ať se přecpávají. A my v managementu se nad sebou budeme muset zamyslet. Ale jak říkám už dva tisíce let: Ne samým chlebem živ bude člověk. Vždyť my taky o Vánocích moc chleba nejíme. Myslel jsem to tak, že vás má zajímat duchovní strava, a ne plný břich. Mohl bys nám, Ježíšku, říct něco o tom, jaké to bylo, když jsi se v tom slzavém údolí, jak říkáš, octl poprvé? Myslím, že už snad ani není, co bych o tom ještě vyprávěl. Ten příběh už přece každý zná. Narodil jsem se o Vánocích a tak dál. Lidem většinou vadí, když se narodí o Vánocích, protože přijdou o oslavu narozenin. Sfoukne se to v jednom. No, mně to taky docela vadilo, protože tehdy jsem nedostal žádné dárky. Kdybych se narodil o pár let později, když už se zavedly Vánoce, mohl jsem je mít. Ale byl bych nerad, kdybych byl špatně pochopen: nestěžuju si. Dárky jsou stejně jen věci. Můžeš potvrdit, nebo vyvrátit, že jsi se narodil opravdu ve stáji? Ano.
...
27
Ano co? No, ve skutečnosti jsem se narodil v nemocnici. Byla to židovská nemocnice Beth Israel v Betlémě. Ale pravda je, že ta nemocnice byla umístěna ve stáji. Kvůli tomu se později zrodila ta legenda. A je pravda, že když se rodiče chtěli ubytovat v hostinci, nebylo tam pro ně místo? Ale ne, tak to nebylo. To jsou právě ty legendy. Volno měli, jen jsme neměli zajištěnou rezervaci. Můj otec Josef, dej mu Pánbu věčnou slávu... Víte, on byl vlastně prostý člověk. Tesař z venkova. Moc toho nenacestoval. A tak zapomněl udělat rezervaci. Vypráví se také, že se tam objevili tři králové, někdo ale říká, že to byli mudrcové. Kdo to tedy byl? Spíš asi tři králové. Víte, na mudrce moc nevypadali. Řekli, že sledovali nějakou hvězdu, což mi tedy nepřipadá zrovna chytré, když chcete někam dojít. Přinesli ti opravdu nějaké dary? Samozřejmě. Zlato, kadidlo a myrhu. Mimochodem, dodneška jsem se vlastně nedozvěděl, co to je. Nevíš náhodou, co je to myrha? No, řekl bych, že je to taková pryskyřice, něco jako kalafuna. No, to je fakt super! Fakt, že jo! K čemu mi to asi mělo být? Chápeš?! K čemu jsem mohl potřebovat nějakou pryskyřici? To byl dárek, co? Tehdy jsme neměli co jíst, radši bychom dostali něco, za co bychom si mohli něco koupit. Co by to bylo? Později třeba bicykl. Ten by se mi hodil. Nejlépe bych užil horáka, protože v krajinách Zebulon a Neftalim je spousta kamení. Umíš si představit, kolik jsem toho musel nachodit? Šestkrát, možná dokonce osmkrát jsem přešel Kanaán nahoru a dolů, ze severu na jih. Chodil jsem a kázal. Dělal jsem zázraky a vyprávěl příběhy. Kolik jsi udělal zázraků? Celkem 107. A to nepočítám zázrak s rybami a chlebem. Proč ne? Protože po technické stránce to nebyly zázraky. Nebyly? Ano, lidem to nechutnalo. A co třeba když Lazar vstal z mrtvých? Tak zaprvé, nebyl mrtvý. Měl kocovinu. Ale v Bibli stojí, že jsi řekl, že je mrtvý. Ne. Řekl jsem, že tam leží jako mrtvý. Víš, Lazar byl velký spáč. A navíc jsme den předtím byli na nějaké svatbě a on vypil hodně vína. Fakt jsem tehdy řekl: Ten Lazar se tady válí jako mrtvola. Tobě se to snad nikdy nestalo? Tady se ptám já! Neměl bys pro nás nějaké ponaučení nebo radu? Myslíš něco na způsob jak vyčistit skvrnu od červeného na bílé halence? Myslel jsem něco duchovního. Aha. A co jsem celou tu dobu asi dělal? Vy lidé jste fakt děsní. Čus. zdroj:http://xman.idnes.cz/velke-vanocni-interview-s-jeziskem (kráceno)
28
Veselé Vánoce Bylo 24.12. Děti už se nemohly dočkat, běžely rychle ke stolu. Maminka jim nalila teplou rybí polévku. Na tu se děti šklebily. Pak jim ale dala rybí řízek s bramborovým salátem. Tatínek jim ještě vysvětlil, že si musí dávat pozor na malé kostičky. Pak si tatínek musel odskočit. Jedno z dětí se neustále koukalo do okna. Najednou uvidělo divné světýlko. „Bylo to nejspíš zlaté prasátko. Škoda, že o to taťka přišel,“ řeklo si. Najednou zazvonil zvoneček. Když tatínek šel ze záchodu, děti ho málem smetly na zem. U dveří se ale zastavily. Čekali na tatínka a na maminku. Pak všichni usedli ke stromečku, který svítil všemi barvami, a rozbalili si dárky. Děti z nich byly nadšené a celou noc by si s nimi hrály. Ale musely jít spát. Mohly se však těšit, až si s nimi budou hrát druhý den. Také už se těšíte?
Jakub Pavelka
za redakci: V. Viktora, P. Pěknice, T. Bašta, I. Filipová, K. Habichová, M. Kulasová, J. Pavelka, P. Štěpánek, Ž. Žahourová, V. Štěpánek, L. Vala, N. Hulešová, K. Račanová a 9. třída šéfredaktor: J. Kubátová, konečné grafické zpracování: J. Kubát, autoři titulní strany: Markéta Chylíková, Štěpánka Motejzíková webové stránky: www.skolni-zpravodaj.estranky.cz Děkujeme všem, kteří se podíleli na tomto čísle.
29
30
