Základní škola Čimelice Číslo 42 – listopad, prosinec 2012
1
Úvodem Opravdu za pár dní jsou tu Vánoce a po nich konec roku. Osobně nevěřím tomu, že ještě před nimi přijde konec světa (blíže o tom ve svém článku Terezka Směšná), naopak se těším na předvánoční vystoupení dramatického kroužku a pěveckého sboru na Hvížďalce, které připadá právě na 21. prosince (podrobnosti o vystoupení se dočtete v rozhovoru s paní učitelkou Filipovou). Těším se samozřejmě i na Vánoce, jako my všichni, jen si občas nejsem jistá tím, zda si my všichni také uvědomujeme, že už to, že se můžeme sejít se svými blízkými u vánočního stromku, obdarovat se alespoň drobnými dárky a užít si slavnostní večeře, je vlastně určité privilegium. Protože ne všem lidem je takové privilegium dáno. Tak pokud budete čirou náhodou na Štědrý večer zklamaní, že jste nedostali třeba zrovna ten drahý mobil nebo značkové oblečení, které má váš spolužák a po kterém jste tak toužili, zkuste si vzpomenout na Ježíška, co se narodil na slámě ve chlévě, protože jeho rodiče neměli ani střechu nad hlavou, nebo třeba na děti, které tráví Vánoce v nemocnicích či dětských domovech. Nebo klidně na Harryho Pottera, který raději zůstával přes svátky ve škole, než by se vracel ke svému strašnému strýci a k tetě Petunii. Jinak vám samozřejmě přeju, abyste ty skvělé dárky pod stromečkem našli, prázdniny si náležitě užili a v novém roce začali s nadšením o to větším, že konec světa nenastal, zato Štědrý večer a rok 2013 ano. V čínském horoskopu bude příští rok rokem hada. Hadi prý nejsou tak strašní, jak vypadají. Mimoto je had v čínském kalendáři symbolem inteligence a rozhodnosti. Had prý také nemá rád marnotratnost. Utrácet za zbytečnosti, které nakonec vůbec nevyužijeme, nám však myslím v současné ekonomické situaci ani nehrozí. Jana Kubátová
Obsah Str. 3 = Výlet do planetárie Str. 4 = Návštěva Policie ČR Str. 5 = Kroužek francouzštiny Str. 5-6 = Burza středních škol Str. 7-8 = Orion Florbal Cup Str. 9 = Davis Cup Str. 10 = Tenisová exibice Str. 10-12 = Halloween Str. 13 = Vánoční dárek škole Str. 14-15 = Vánoce Str. 16 = Příběh na P Str. 16 = Konec světa Str. 17-18 = Rozhovor s pí. Filipovou Str. 19-20 = Zodiac Str. 21 = Majk Spirit Str. 22 = Od učitelky nejen, ale hlavně pro učitelky Str. 23 = Paní Dvořáková a její chobotnice Niněra Str. 24 = Perličky + Vtipy Str. 25 = Podporovatelé Str. 26 = Tropical Island Str. 27 = PC recenze Str. 28 = Program EU peníze školám Str. 29 = Moje rodina Str. 29-30 = Taneční
2
Výlet do planetária Naše třída probírá v hodinách přírodopisu planety, a tak jsme jeli s paní učitelkou do planetária v Českých Budějovicích. Odjíždělo se z nádraží v Čimelicích, moc jsme se těšili, protože všechno je lepší než učení. Vlak byl sice rychlík, ale byl dost pomalý. Cesta měla trvat kolem hodiny, ale nakonec se jízda prodloužila. Z předposlední zastávky jsme museli jet autobusem, protože se opravovala trať. Po příjezdu do Českých Budějovic, kam jsme měli namířeno, musela celá třída spěchat, protože bylo málo času. Po chvilce se před námi objevilo krásné planetárium. Po vstupu do budovy nám zbyl čas na svačinu a prohlédnutí věcí na prodej. Po příchodu ostatních tříd jsme šli do promítacího sálu, kde nám pustili pořad o Slunci a všech planetách, které jej obíhají. Následovala projekce o hvězdách. Všechno bylo zajímavé, ale tolik informací mě málem uspalo. Na konci se mladší děti ptaly na věci, které byly úplně jasné, a tím se vše prodloužilo o dalších 15 minut. Usínající třídu vzkřísila návštěva Mc´Donaldu. Svačina nám vlila tolik energie do žil, že jsme celou cestu zpět ve vlaku zlobili paní učitelku. Díky návštěvě planetária vím, kde najdu na obloze různá souhvězdí, a tak jsem rád, že jsem tam byl. Adam Hoško, žák 5. třídy, foto A. Zelenková
3
Návštěva třetí třídy u Policie ČR Dne 4. listopadu 2012 jsme vyměnili třetí třídu za okrsek Policie ČR v Čimelicích. Po obědě tam na nás čekal místní šerif J. Brejcha. Vysvětlil nám náplň a význam práce našich policistů. Viděli jsme vybavení auta. Všichni jsme se stali na tři minutky vězni v cele zadržení. Postel byla měkká, ale zařízení opravdu skromné. Moc se nám tam nelíbilo, snad jsme tam byli poprvé a také naposledy. Prohlédli jsme si služebnu, kde je nonstop služba. Policista sedí u telefonu a stále kontroluje pořádek v naší obci a okolí. V prvním patře jsme viděli zasedací místnost a hlavně asi stovku pohárů a ocenění za fotbal a nohejbal. Jak jsme se dozvěděli, fotbálek po službě je nejlepší relax. A když ještě není splněný sportovní limit, ve druhém patře všichni cvičí v malé posilovně. Zde nás také čekal minitest o chování chodce a cyklisty na silnici. Návštěva trvala dvě hodinky, které utekly jako voda. Náš okrsek zve k návštěvě i ostatní žáky se svými třídními. Děkujeme všem, kteří se nám na okrsku věnovali! Š. Maštalířová a třeťáci
4
Kroužek francouzštiny se nám nečekaně rozrůstá V letošním školním roce se nám nečekaně rozrostl kroužek francouzštiny. Jeho řady posílily žákyně šesté třídy. Vytvořily tedy skupinu začínajících a žákyně osmé třídy tvoří již tři roky pokročilou skupinku. Všichni se učíme formou her, kvízů, soutěží a také velmi zábavnou hrou – pexesem. Za sebou máme už i první lekci francouzského vaření. Před 14 dny jsme zvládly pravý francouzský cibulový dort le gateau d´oignon. Vařily jsme doma u p. učitelky Maštalířové. Každá jsme měly svou vlastní pečící formu. Těsto bylo jednoduché a do náplně přišlo plno plno cibule, šlehačka, nastrouhaný sýr, majoránka a estragon. Vše dopadlo na jedničku a po hodině jsme si své výtvory odnesly domů, aby i rodiče mohli ochutnat. Do června jsme si všichni dali cíl – musíme zvládnout základní konverzaci. A proč? Důvod je opravdu vážný, v červnu totiž navštívíme město módy a krásy, navštívíme Paříž. Provádět nás bude p. učitelka Maštalířová. Všichni doufáme, že základy tohoto krásného jazyka zvládneme. I. Filipová, M. Kulasová
Burza středních škol a rozhovor jako bonus 12. listopadu 2012 navštívili žáci deváté třídy Písek. Ve většině škol se totiž konal den otevřených dveří. Měli jsme možnost prohlédnout si průmyslovou školu, gymnázium, odborné učiliště, obchodní školu a nakonec i zdravotní školu. My jsme za tuto možnost, která se nám naskytla, vážně vděční, protože jsme mohli vidět školy zevnitř, a tak si udělat obrázek o atmosféře, v které bychom někteří mohli další čtyři roky studovat. V den, kdy jsme navštívili písecké střední školy, se v kulturním domě konala burza středních škol, kam jsme také rádi zavítali. Prezentovalo se na ní nespočet škol a domů jsme si odnesli spoustu letáčků a informací. Ti z nás, kteří už máme představu, kam půjdeme, si zde trochu rozšířili obzory, když jim zástupci školy objasnili vše potřebné. A myslíme si, že i většina z těch, kteří před 12. listopadem neměli ponětí, na jakou školu půjdou, si svou střední školu vybrala. Tímto bychom za naši třídu chtěli poděkovat paní učitelce Zieglerové, která pro nás vše zorganizovala. A pro zpestření přidáváme ještě rozhovor s Martinem Joujou, který z naší školy vycházel minulý rok a momentálně studuje na Gymnáziu Písek.
5
Rozhovor s Martinem Joujou Přijde ti střední škola oproti „základce“ jako velká změna? Zvykl sis rychle? Ano, je to velká změna, ale zvykl jsem si hodně rychle! ;) Co přesně se změnilo? Změnilo se hodně věcí, ale jsem za to docela rád. Poznal jsem nové spolužáky, novou školu, učitele, no je toho hodně. Musíš se víc učit? Měl bych se víc učit, jenže jsem líný! Ale celkově se víc učit nemusím, stačí jen na testy, které máme ZATÍM hlášené. Co přístup učitelů? Liší se v něčem, jsou přísnější? Každý učitel je jiný, s některým asi nikdy nebudu "kamarád", ale s jiným jsme si padli do noty hned. Je to také o tom, co koho baví, když mě nějaký předmět nebaví, nebudu mít zájem se s učitelem "kamarádit", ale je to i naopak. :) A co spolužáci, jaký máte kolektiv? Seznámili jste se rychle? Náš třídní kolektiv je úplně super! Pro mě to byl celkem skok, z 10 na 30 žáků, ale zvykl jsem si rychle. Už během prvního týdne jsem tušil, že budeme dobrý kolektiv! :) Vzpomínáš někdy na základku? V jaké souvislosti? Na základku vzpomínám docela často, hlavně když si vzpomenu, v kolik hodin musím vstávat a v kolik hodin jezdím domů! Ještě něco, co bys chtěl vzkázat čtenářům našeho zpravodaje? Milý žáci, hlavně ti starší, važte si pohody základní školy, na střední je to jiný režim! Moc děkujeme za rozhovor!
Monika Valová, Anna Kulasová
6
VELMI ÚSPĚŠNÝ ORION FLORBAL CUP 2012 Ve dnech 1., 2. a 9. 11. 2012 proběhlo v Písku v obloukové hale okresní finále ZŠ v Orion Florbal CUPU dívek a chlapců v kategorii 6. a 7. tříd a v kategorii 8. a 9. tříd. Mladší i starší děvčata dokázala po dvou letech porazit dívčí týmy ZŠ Chyšky a obsadila v obou kategoriích 1. místo!! Zároveň si tímto úspěchem zajistila i účast na krajském kole ORION FLORBAL CUPU! Sestava ZŠ Čimelice: ml. dívky – Karolína Habichová, Irena Filipová, Magdalena Kulasová, Michaela Počtová, Žaneta Žahourová, Štěpánka Motejzíková, Lucie Počtová, Klára Lišková, Karolína Štětinová a Barbora Janotová st. dívky – Simona Krajíčková, Monika Valová, Anna Kulasová, Monika Vicherková, Gabriela Vinklerová, Tereza Směšná, Lucie Vlasáková a Marie Pobříslová Mladší chlapci ZŠ Čimelice obsadili 2. místo! Toto umístění je nejlepším umístěním v kategorii chlapců pro naši školu v celé historii Orion florbal Cupu! Starší chlapci obsadili 7. místo. Sestava ZŠ Čimelice: ml. chlapci – Tomáš Biskup, Petr Gottfried, Josef Holý, Jan Pobříslo, Tomáš Bašta, Lukáš Vala, Jakub Kuchejda, Zbyněk Motejzík, Vojtěch Štěpánek, Jan Kníže a Michal Štrouchal st. chlapci - Pavel Hadáček, Josef Biskup, Vladislav Kníže, Ondřej Bernatík, Lukáš Válek, Antonín Huleš a Jan Kuchta Vláďa Linhart
7
Florbal dívek – postup do krajského kola, tentokrát z pohledu hráček Dne 1. listopadu 2012 jsme my holky ze 6., 7. a 9. třídy jely do Písku na florbal. Ráno v 6:00 jsme se všichni sešli na náměstí v Čimelicích a jeli jsme do Písku autobusem. Když jsme přijeli do Písku na nádraží, šli jsme pěšky do obloukové haly. Dali jsme si věci do šatny a převlékli jsme se do dresů. A zanedlouho 6. a 7. třída hrály první zápas proti Husově škole. Nastoupily tyto hráčky: útok - Barbora Janotová, Lucie Počtová a Štěpánka Motejzíková, obrana – Klára Lišková, Karolína Štětinová, brankářka – Karolína Habichová. Na střídačce byly Magdalena Kulasová, Michaela Počtová, Irena Filipová a Žaneta Žahourová. Jeden zápas trval 15 minut. Zápas jsme vyhráli 6:0. Poté se hrály další zápasy. Asi po jedné hodině jsme šli hrát náš druhý a zároveň poslední zápas v kategorii 6. a 7. tříd - proti Chyškám. Zápas jsme vyhráli 2:0. A postoupili jsme do krajského kola. Devátá třída také postoupila do krajského kola, protože ve finále holky porazily Chyšky na nájezdy. Měli jsme velikou radost, protože oba dva týmy postoupily a dostaly diplom, čokolády a náramky. Po vyhlášení umístění jsme se vyfotili a převlékli se. Nechali jsme si v hale dresy a hokejky a šli jsme na náměstí, kde jsme měli rozchod. Některé holky zůstaly v Písku. Po rozchodu jsme šli pro věci do obloukové haly a poté na autobus. Když jsme nastoupili do autobusu, jeli jsme do Čimelic celé utahané. Dorazili jsme kolem 13:30 hod a rozešli se domů. Štěpánka Motejzíková, Lucie Počtová
8
Davis cup Letos se konalo další finále týmové hry (družstev) v tenise nazvané Davis cup. Po skvělém umístění v průběhu celého roku si Česko zahrálo finále se Španělskem na domácí půdě v Praze. Tento rok byl výjimečný, protože se hrálo sté finále. Hraje se na tři vítězné body a celkem se odehrává pět zápasů. Něco málo k historii Davis cupu: myšlenka vznikla na Hardvarské univerzitě, kdy student Dwight Davis uspořádal první turnaj a zakoupil i známou salátovou mísu, na které jsou vyryta jména finalistů a vítězů. Nakonec se z této myšlenky stala největší každoročně hraná tenisová soutěž. V tomto roce se celkem zúčastnilo 123 družstev z různých států světa. Finále odstartovalo v pátek 16.11. zápasem Radek Štěpánek-David Ferrer. Zápas prohrál Štěpánek 3:0 na sety, a tak to bylo k naší smůle 0:1. Druhý zápas už ale dopadl o mnoho lépe. Tomáš Berdych vyhrál s Nicolasem Almagrem po velkém boji 3:2 na sety. Druhý den se hrála čtyřhra - Berdych se Štěpánkem proti Marcelu Granollersovi s Marcem Lopezem. Vyhráli Češi poměrem 3:1 na sety. Třetí den byl samozřejmě nejočekávanější, ale začal špatně. Tomáš Berdych hrál s Ferrerem a prohrál 0:3 na sety. Myslím, že se na Tomášovi podepsala únava z předešlých dvou dnů. A tak začali všichni vkládat gigantické naděje do posledního zápasu Radek Štěpánek – Nicolas Almagro. Radek se bil jako lev a nakonec to stačilo a vyhrál 3:1 na sety. Pro Radka Štěpánka byla výhra v Davis cupu okamžik, na který čekal celý život. Ale před šesti lety se nedohodl s předsedou tenisového svazu Kaderkou a Davis cup hrát přestal. Po nějaké době si vše rozmyslel a vrátil se zpět a pod vedením nového kapitána českého týmu Navrátila začala mít Česká republika velké úspěchy. Myslím si, že Radek je pro český tým velkou oporou, má srdce na pravém místě a udělal pro Česko maximum. Po vítězství vypukla obrovská radost. Češi udělali valnou hromadu a všichni skákali okolo poháru a radovali se. Potom přišli k poháru i minulí čeští vítězové Davis cupu z roku 1980 (Ivan Lendl, Jan Kodeš, Tomáš Šmíd a Pavel Složil) a pogratulovali všem. Češi jsou tedy jediným národem, který vyhrál v jednom roce Fed cup, Davis cup a Hopman cup (smíšená družstva – hráli Berdych a Kvitová). Lukáš Vala
9
Tenisová exhibice V závěru října se konala v Praze v O2 aréně zajímavá tenisová exhibice. Měl jsem možnost osobně ji navštívit a rád bych vám ji trochu přiblížil. Na začátek nastoupili Jaromír Jágr, Jan Železný a Vítězslav Veselý, kteří museli dát co nejrychlejší podání a pokusit se trefit papírovou Marii Sharapovovou, která byla uprostřed kurtu. Začal Vítězslav Veselý, který dal rychlost podání 122 km/h a při tom trefil Marii. Potom podával Jan Železný, který podal rychlostí 121 km/h, ale Marii netrefil. Jako třetí podával Jaromír Jágr a prokázalo se, že podává nejrychleji, protože jeho servis letěl rychlostí 136 km/h. Vítězslav Veselý si tedy odnesl domů Marii a Jaromír Jágr cenu za nejrychlejší servis. Poté nastoupila Petra Kvitová proti Marii Sharapovové a prohrála 6:1 . Pak hrála Lucie Šafářová proti Sharapovové a obě si na kurt během zápasu povolaly dvě asi 10leté holky, které chvíli hrály za ně. Chvílemi si z toho dělaly obě hráčky srandu a nakonec prohrála Šafářová 7:6. Tato exhibice byla velmi srandovní a moc se mi líbila. Lukáš Vala
Jak to bylo o Halloweenu Koncem října se na naší škole uskutečnila Halloweenská party. Letos se na ní sešlo přes šedesát masek, podívat se však přišly i ostatní děti s rodiči, takže účast byla opravdu hojná. Oproti minulému roku zde byla velká konkurence i v soutěži „O nejlepší dýni“. Prohlížet a vybírat jsme mohli dokonce z šestnácti dýní, a to už je co říct! Pro všechny děti si žáci deváté třídy připravili strašidelnou výzdobu, různé hry a soutěže, ať už přišly s maskou, či bez ní. Avšak všechna strašidla a příšerky se účastnily soutěže „O nejlepší masku“. Všichni účastníci, jak malí, tak velcí, mohli dát hlas své oblíbené masce a dýni a na základě tohoto hlasování byly zvoleny tři nejlepší masky a nejlépe vyřezané dýně, které byly oceněny krásnými cenami a diplomem. Ostatní účastníci také nepřišli zkrátka a při každém splněném úkolu získali nějakou sladkost či hračku. A pokud dostali během zdolávání soutěží hlad, mohli si smlsnout na lineckých placičkách, které si sami vyzdobili čokoládovou polevou a bonbonky, či ochutnat výborný dýňový koláč, kterým nás každoročně zásobuje paní Biskupová. Tímto Vám moc děkujeme! Závěrem chci poděkovat všem žákům za krásné příspěvky, strašidelné masky a dýně a především za účast na Halloweenské party. M. Ulrichová
10
foto O.Vilímová
11
Halloweenská noc ve škole 24. října jsme přespali ve škole – v naší osmé třídě. Přespávačka začala kolem osmé hodiny večer, hráli jsme různé hry a nějakou tu schovku, no a na diskotéku také došlo. Před půlnocí jsme se dívali na „Dům voskových figurín“, nakonec se nás koukalo jenom sedm, protože se ostatní báli. A po filmu jsme šli na bojovku. Bojovku jsme měli kolem půlnoci za zámkem. Když skončila, tak jsme obešli celé Čimelice a šli jsme zpět do školy. Potom jsme se koukali ještě na „To je Sparta“. U filmu všichni usnuli, kromě dvou nebo tří kluků. Nakonec film vypnuli a šli také spát… Ráno v sedm hodin jsme vstávali, uklidili spacáky, deky, polštáře a ještě třídu a šli jsme domů. :) Natálka Hulešová foto Olga Vilímová
12
Vánoční dárek základní škole Začala doba předvánoční, doba, kdy si lidé dělají navzájem radost, obdarovávají se. Také naše základní škola dostala od obce Čimelice úžasný dárek, novou budovu keramické dílny. Vzhledem k počtu dětí musela dosavadní dílna ustoupit potřebám školky. Obec pro tento účel zakoupila „domeček“ zahrádkářů a v průběhu letních a podzimních měsíců jej kompletně zrekonstruovala. Zásluhu na tom má především starosta obce pan Vladimír Pánek, který se této akci osobně věnoval. S realizací celého projektu výrazně pomohl pan Jan Klimeš. Domeček keramiky se po úspěšné kolaudaci v současné době zařizuje, dovybavuje a zkušebně se začíná pracovat s hlínou. Zájem dětí o práci v keramické dílně je tak velký, že některé roky dosahoval i nadpoloviční většinu z celkového počtu žáků naší školy. Práce s hlínou baví děti i dospělé, je to zábava, tvůrčí realizace, je to příležitost někomu udělat radost a také neskutečný relax. Letošní keramický rok byl výjimečný, jiný, než jsme zvyklí, ale na druhé straně pro všechny zúčastněné velmi přínosný. Marcela Vejcharová
13
Vánoce „Kačenko, hádej co!?“ vtrhla o víkendu do mého pokoje mamka. Koukla jsem se na zebudík. Devět! Já chci ještě spát! „Ale no tak, ty spáči!“ zasmála se a začala mě tahat ze zebpostele. „Jasně, jasně! Už vstávám!“ „Tak hádej, co se děje…“ zaškemrala mamka prosebně. Pobaveně jsem se usmála. Chovala se jako malé dítě. Takhle se chová jenom v průběhu jediného období v roce – Vánoc. „Začal advent?“ „Jo! Uhádla jsi! Pojď! Už jsem připravila potřeby na výrobu adventních zebvěnců…“ „Ale počkej, vždyť jsem ještě v pyžamu!“ „To nevadí!“ Říkejte si, co chcete, ale já vyrábění adventních zebvěnců nesnáším. Je to hrozná makačka. A to my máme ještě mnohem zjednodušenější zebvěnce než vy lidi, abychom je s kopyty mohli vyrábět. „Jak si ho ozdobíš?“ zeptala se mamka při práci. „Koupila jsem takovýhle zebozdobičky, ty by se ti mohly líbit…“ Postupně jsme s mamkou na svých zebvěnečkách, které se nám neobyčejně obyčejně povedly, zapálily čtyři zebsvíčky. V průběhu těch čtyř adventních týdnů se vždycky jedna druhé nenápadně ztratila a mermomocí se snažila vymyslet nějaký originální zebdárek, kterým by potěšila tu druhou. Já jsem přemýšlela doopravdy urputně. Nakonec jsem jí vyrobila jakousi koláž z našich společných fotek, protože jsem dospěla k názoru, že jí udělá stejně největší radost dárek vyrobený ode mne, a navíc má mamka slabost pro fotky… A taky pro knížky a časopisy. Proto jsem se mamce den co den vymlouvala, že jdu k Bětce, a místo toho jsem mrzla venku u plotu výběhu a nenápadně nakoukávala do tašek návštěvníků zoo, jestli tam náhodou neskladují nějakou tu knížku nebo časopis. Dlouho se mi nic nedařilo ukořistit, potom ale přece měl jeden pán v zadní kapse u kalhot založený časopis. Rozhodla jsem se zahrát si na špiona, a tak jsem nenápadně a potichounku jako kočka klusala blízko té kapsy s časopisem a jakmile pán aspoň trošku ztratil svou pozornost, zuby jsem mu časopis vytáhla z kapsy ven a uháněla domů. Byl to časopis Xantypa. To bude mít mamka radost... Na Štědrý den jsme s mamkou napekli zebcukroví a uvařili jsme speciální vánoční jídlo. Je to slámový salát s upečenými jablíčky a javorovým sirupem. Je to vážně mňamka! Celý den nám po stáji pohrávaly zebkoledy, my jsme se s mamkou smály a napovídaly jsme si toho ještě víc, než obvykle. Večer jsme spořádaly náš gastronomický výtvor a vyšli jsme ven. U nás to totiž není jako u lidí. U vás má každá domácnost jeden stromeček, u kterého se sejde jenom rodina. My zebry jsme si v našem výběhu určili krásný statný strom a pod ním se všichni na Štědrý večer scházíme a dáváme si tam zebdárečky s jmenovkou pro své blízké. Ale pozor! Je slušnost přibalit i nějaký zebdáreček, na kterém není nic napsáno. Každá zebra má poté dovoleno si jeden nepopsaný zebdáreček vzít a těšit se z něj. Je to vážně krásné každoroční setkání, věřte mi. U vás lidí by to ale bohužel nefungovalo, protože by se zpod stromečku s největší pravděpodobností všechny zebdárečky vypařili, ovšem většina lidí u stromečku by zůstala neobdarována. Ale nic. Každopádně, mamka měla z mých zebdárků velikou radost a já z toho jejího ještě větší. Dala mi novou knížku! „Miluj svůj život“… Mno, jsem zvědavá, určitě to bude moc hezké. A v našem nepopsaném zebdárečku, který jsme si vybrali zpod stromečku společně, byl další časopis! A můj zebdárek, který jsem dala pod strom jakožto nepopsaný, si shodou okolností vzala Bětka. Páni, letos se všechno tak krásně vyvedlo. Ale co, vždyť takhle se to stejně vyvede každý rok! Vánoce jsou krásné. Jako malá jsem se vždycky nejvíc těšila na dárečky, které mi mamka nadělí. Dnes se na Vánoce ovšem těším hlavně kvůli té jejich atmosféře - všude jsou
14
rozsvícené zebsvíčky, puštěné zebkoledy, vyrábím zebdárečky, padá sníh a všichni jsou naladění ještě lépe než obvykle. Teda aspoň podle mého názoru… Jak já miluju Vánoce! Myslím, že k tomuhle tématu se ani nedá říkat moc chytrých „keců“, protože jsem podle mě všechno podstatné řekla nahoře. Vánoce jsou pro většinu lidí symbolem pohody, vůně cukroví a svíček, stromečku… Tak ano, samozřejmě, že ta menšina Vánoce vidí zase naopak jenom jako stres, protože přece musí stihnout nakoupit všechny ty dárky! A musí uklidit! A musí péct - jéžišmarjá! A zase padá sníh, panebože! A kde zase seženu stromeček!? Pokud tohle čte někdo z té menšiny, určitě si říkáte, že nemám co poučovat, protože jsem ještě jen dítě a o Vánocích se nemusím o nic starat. To je pravda. Větší část z toho všeho zařizuje mamka. Ale ona při tom vyřizování není vystresovaná. Ona si taky užívá atmosféru Vánoc, napříč tomu, že tu „masu“ věcí musí, ne musí, ale měla by zařídit. A právě kvůli tomuhle příkladu bych ráda zmínila jedno přísloví: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“ A ještě něco. Je trošku škoda, že v této době děti vůbec nevědí, proč se Vánoce vlastně slaví. Proč Vánoce vůbec jsou. Ony si samozřejmě udělají svůj názor, že jsou kvůli tomu, aby dostaly dárky. Ale to trošku nedává smysl. I děti z rodin, které nejsou zrovna křesťanské, by měly vědět, že na Vánoce se narodil Ježíš Kristus, neboli Ježíšek (u nás to všechny malé zebry vědí i přes to, že od malička nám nadělují pod stromeček rodiče, ne Ježíšek). Podle mě je prostě správné seznámit děti s tím, že Vánoce se začaly slavit kvůli narození Ježíše, trošku je obeznámit s tím, kdo to vůbec Ježíš byl a že na tuhle slavnost každý rok nosí „právě ten Ježíšek“ hodným dětem dárky. Ale to už je věc každého rodiče. Jak už jsem řekla, Vánoce byly, jsou a budou mým nejoblíbenějším obdobím v roce. A ještě jednou si to neodpustím a řeknu: Jaký si to uděláš, takový to máš. A to nejen o Vánocích. Užijte si krásný čas Vánoc! Vaše Kačenka
15
Příběh na písmeno P… Pan Piškot přecházel přes potok po prohnilém prknu. Prásk, prásk. Praskalo pod panem Piškotem. Potkal paní Pištělákovou. „Pane Piškote, půjdete pro pudink?“ „Půjdu pro pivo, perník, pepř, peprmintku, pastelky.“ „Pa, pa,“ povídá paní Pištěláková. Po Písku přejíždí pomalý pravicový průvod. Potkáváme plno pomalovaných person. Patrně pěkné počasí po promočeném pátku. Pan Piškot přišel pomalu. Pokoupil plno produktů. Ponesl plný pytel potřebných potravin. Přikoupil pak pečivo, pexeso, punčocháče, ponožky, pálenku, platana, pingui, persil, plenky. Pane!!! Plná peněženka peněz padla. Pomalu prochází pan Piškot pokladnou. „Pět set padesát pět.“ „Prosím?“ Paní pokladní přiznala přepočet. „Prosím, pět set padesát.“ Pana Piškota polil pot. „Prosím, pošlete pohotovost.“ Přijeli pozdě. Pan Piškot prodělal první peněžní průjem. Tereza Maštalířová
21.prosince 2012 Konec světa??? Někdo si myslí, že konec světa bude. Archeologové objevili na nalezišti v Guatemale na schodech vyrytý nápis, který stanovuje konec světa na stejný den jako mayský kalendář. Nápis z naleziště v La Coroně je starý 1300 let a jako teprve druhý potvrzuje, že mayský kalendář končí po 5125 let trvajícím cyklu - 21. prosince 2012. Někdo si myslí, že konec světa nebude. NASA: Žádný konec světa v roce 2012. Mayové by jen vyhodili starý kalendář. Monstrózní tsunami zaplavující kontinenty, otevírající se země, do níž padají celá města, to je jedna z představ konce světa, který má podle interpretace mayského kalendáře nastat v roce 2012. Podle speciálních stránek Amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír jsou to ale falešné obavy. Co si myslí autor článku: Já osobně si myslím, že konec světa nebude. Ale přiznám se, že minulý rok jsem se jenom zmínky o konci světa bála. Ale teď se ani nebojím. A co si myslíš ty??? Nech si to radši pro sebe, ať nevyděsíš někoho, kdo na konec světa nevěří. :) Tereza Směšná
16
Rozhovor
O předvánočních vystoupeních dramatického kroužku a pěveckého sboru s paní M. Filipovou Na jakou pohádku v podání dramatického kroužku a pěveckého sboru se můžeme těšit před letošními Vánocemi? Letos jsme nastudovali pohádku Čertova nevěsta. Jako předlohu jsme použili televizní zpracování z roku 1978, kde hlavní role ztvárnili Oldřich Vízner, Josef Dvořák a Taťána Medvecká. Budete i letos hrát jak pro děti, tak pro dospělé? Samozřejmě, to už je tradice. V hostinci Na Hvížďalce 21.12. v 10 hodin dopoledne bude vystoupení pro školku a školu, v 18 hodin večer pro rodiče a veřejnost. Jaký byl zájem o hlavní či naopak o vedlejší role? Zájem byl velký. Ze strachu, že nebudeme mít tolik zájemců, jsem zvolila pohádku, kde není mnoho rolí, a někteří uchazeči bohužel vyšli naprázdno. Příští rok to napravím. Je v dramatickém kroužku dostatek dětí poté, co jej opustili žáci loňské deváté třídy, kteří nacvičili v předešlých letech řadu představení? Herců je opravdu dostatek, i když je třeba, aby dorostli, a pořád je co zlepšovat ve výrazu, v projevu atd. A jaká je v tomto směru situace v kroužku sborového zpěvu? Sborový zpěv má členů také dostatek a v podstatě se potýká se stejnými problémy. V uplynulých letech opustilo naši školu několik vynikajících zpěvaček a vychovat nové je otázkou několika let. Musím říci, že se všichni snaží, aby vystoupení proběhla k všeobecné spokojenosti, a ohlasy veřejnosti jsou velmi příznivé. Podniká i v letošním roce pěvecký sbor školy tradiční předvánoční turné? Letos je vystoupení o něco méně než v minulých letech. 25.11. jsme vystoupili na náměstí v Čimelicích při svěcení adventních věnců a hned následovalo předvedení našeho programu v Domově Rakovice, kde jsou lidé postižení alzheimerovou chorobou. V neděli 2.12. jsme se předvedli na adventních trzích v Miroticích a ještě nás čekal 7.12. Varvažov. To nejlepší nakonec, takže 21.12. Čimelice - Hvížďalka. Můžeme se po divadelním představení na Hvížďalce těšit i na vánoční koledy? Ano, koledy a vánoční písně doprovázené již po několikáté na varhany mým tatínkem. Na závěr se nám doufám povede malé překvapení. Jak zvládáte všechen ten předvánoční pracovní stres? Máte nějaký recept na to, jak se ve zdraví dožít šťastných a veselých Vánoc? :-) Mám pocit, že nezvládám vůbec nic, ale naštěstí je rodina a okolí tak tolerantní, že respektuje moje předvánoční šílenství. Já totiž ještě vystupuji se dvěma dalšími soubory, takže do 21. prosince se doma vyskytuji zřídka. A nakonec - Vánoce nejsou o shánění dárků, pečení a úklidu, ne? Ježíšek se přece narodil ve chlévě, tak se u mě bude cítit jako doma. Takže krásné a požehnané Vánoce všem. Za odpovědi děkuje redakce Školního zpravodaje.
17
snímek z vystoupení v Domově Rakovice
A ještě dodatek na závěr. Pro ty, kdo jsou před Vánocemi také příliš zaneprázdněni, nabízíme stručnou variantu předešlého rozhovoru: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8)
Čertova nevěsta. Ano. Velký. Ne. Špatná. Samozřejmě, že ano!! Bez toho by to nešlo. Horko – těžko… nemám. Není zač. :-)
(Autory odpovědí jsou ovšem v tomto případě pan učitel Linhart a Pavel Filip, kteří se pokusili paní učitelce Filipové ušetřit čas.)
18
Zodiac UPOZORĚNÍ: Tento možná hororový příběh je zčásti vyprávěn podle skutečnosti. Už pár let žiji v Evropě a stal jsem se detektivem. Píše se rok 1960 a mně je asi 36 let. Do Evropy se z USA náhodou dostane divný telegram, ve kterém se píše o brutálním vrahovi. Komisaři ze San Franciska informují i Washington. Ve Washingtonu ihned posílají do akce agenty FBI. Ale ti jsou po čase v koncích, pořád se nedaří vraha chytit. Nikdo neví, kdo nebo snad co by to mohlo být. A tak se obracejí na nás, detektivy z Anglie. Protože jsem jeden z mála spolehlivých detektivů v celém království, nasedám do letadla a kupuji si letenku do San Franciska. Cesta je pokojná a klidná. Po pár hodinách stojím na letišti v San Francisku. Okamžitě si stopuji taxík, aby mne odvezl na hlavní úřad. Až tam se dovídám celou a ukrutnou pravdu. Vrah, který je prý tak strašný, si říká Zodiac Killer. O svých brutálních činech vždy informuje noviny a deníky. Ale nejhorší na tom je, že není polapitelný. Používá neuvěřitelnou hromadu převleků a je neuvěřitelně chytrý. Jednou, když agenti vyšetřovali další vraždu, se ve hře objevilo nové jméno: Allen. Jeho bratr jim totiž řekl, že Allen nosí hodinky značky Zodiac. Iniciálu z hodinek - křížek v kroužku - přesně takovouto iniciálu používal Zodiac jako podpis. Také velikost bot byla stejná. Allen byl dřív učitel na škole v San Francisku, ale vyhodili ho, a proto se začal utápět v alkoholu. Další zvláštní věc byla ta, že soused, který Allenovi u policie potvrzoval jeho alibi, zanedlouho potom neznámo na co zemřel. (Další podezřelým byl Rus. Při těžké autonehodě si poranil mozek a ztratil možnost soucitu. Také jeho hlas se shodoval s pachatelovým, bohužel zase samá voda.) Najednou začne v kanceláři drnčet zvonek, a tak jde poručík otevřít. Venku stojí mírně zkrvavený muž a tvrdí, že prý šli s kámošem z kina a vtom se ozvala rána a jeho kámoš prý padl na zem. Z těla vytékající krev pomalu obarvovala lesklé kameny chodníku. Potom i jeho něco silně štíplo do ruky. Také ho zasáhla kulka a on se hned chytil za rameno, které mu i teď silně krvácelo. Pak se k němu prý něco začalo pomalu přibližovat. Pořád se to přibližovalo, teď už bylo zřejmé, že to je někdo, nebo spíš Zodiac. Protože byl postřelený, nemohl se tolik bránit, a proto pouze popadl zkrvavený kámen, který ležel nedaleko, a hodil ho po tajemném muži. Poté využil chvíle a utekl pryč. Teď, když nám to v kanceláři dopověděl, uvědomil jsem si, že tu mám co do činění s opravdovým brutálním vrahem. Poté, co policisté muže trochu ošetřili, vydali jsme se na místo činu. Ani jsem neměl strach, protože jsme šli já, plukovník a ještě 7 mužů. Když nás postřelený muž dovedl na místo činu, uvědomil jsem si také, že je ten vrah i pěkně chytrý, protože do té doby, než jsme sem došli, stihl mrtvé tělo sklidit a zamést stopy. Řekl jsem si, že dnes už na mě těch informací bylo až dost, a proto jsem se omluvil a šel jsem si najít hotel pro těch pár nocí, které tady budu řešit záhadu. Druhý den jsem dostal noviny a tam bylo na 3. straně napsáno o vraždě v Lincolnově ulici, zašifrovaná zpráva a iniciála: kruh s křížkem. Hned jsem to šel oznámit na policii a oni mi řekli, že to je tu běžné, že prý tohle píše každý den. Šifra prý zní: ,,Celé noci bdím a přemýšlím o další
19
oběti“. Tato zpráva mne docela zdrtila a ještě více jsem chtěl tajemného vraha chytit. Už uplynulo 14 dnů, po všechny tyto dny jsem pátral po vrahovi, každé ráno jsem četl zprávy od tajemného muže. Ani mé zkušenosti tady nejsou nic platné, a proto jsem se rozhodl, že zase odjedu do Anglie. Po svém rozhodnutí jsem se šel rozloučit do kanceláře. Právě tam dešifrovali Zodiakovu šifru. Po rozloučení jsem vyšel ven a zase jako před těmi 15 dny jsem si stopnul taxík, aby mne odvezl na letiště. Když jsem se vrátil domů, nemohl jsem vůbec spát, pronásledovali mne noční můry. Najednou se mi vybavily všechny ty mrtvoly, které jsem viděl. Také jsem si ve stejném okamžiku vybavil portrét Zodiaka, který jsem s policií sestavil pomocí pár věcí, které nám řekli živé oběti Zodiaka. A v tu samou chvíli jsem si také vzpomněl na jednoho chlápka na letišti. Najednou mne úplně zamrazilo v zádech. Vždyť to byl on, Zodiak Killer. Rychle jsem se na to snažil zapomenout, ale nešlo to. Najednou se otevřely dveře, čekal jsem, kdo vejde, a uklidněný jsem poznal, že to byla moje manželka. A tak jsem na to zapomněl a díky tomu jsem usnul. Další noci už mne noční můry nepronásledovaly. Dnes je to devátý rok, co jsem se vrátil ze San Franciska, a já jdu právě ven pro poštu. Doma otevírám dopis, je ze San Franciska. Zodiac patrně zemřel, nikdo neví jak, ale už delší dobu nikoho nezabil. Nikdo však neví, co když vraždí někde jinde? Nebo už jen nepíše do novin? Co když je pořád naživu? Co když… Vojtěch Štěpánek
portrét Zodiaca sestavený policií cs.wikipedia.org
20
Majk Spirit Pravým jménem - Michal Dušička Narozen 28. srpna 1984 v Bratislavě Od roku 2003 člen skupiny H16. Majk začal rapovat ve svých 15 letech. 2000 – Majk rapuje pod přezdívkou DILEMA a 2008 - H16 vydává svoje druhé studiové začíná psát své první texty, spolu se skupinou album, které se jmenuje "Čísla Nepustia". B5. Nahrávají doma přes magnetofon na kazety. 2009 - Skupina H16 vydává na konci roku 2003 - Majk pořád ještě jako Dilema nahrává mixtejp Antivirus. Album bylo bezplatně track "Nech ti nejebe" ve spolupráci s Oteckem. poskytnuto na internetu. O produkci se jim postaral Abe. Skladba se 2010 - H16 začíná spolupracovat s německým ihned stává pouličním hitem a slouží jako producentem Mad Skillem, se kterým natočili základní kámen pro vznik legendární video k tracku "Hrdina je zasa v hre". V letních hiphopové skupiny H16 (ve složení Majk Spirit, měsících vychází video ke skladbě "Sranda musí Abe, Cigo, Grimaso, Otecko a Yanco Král). býť". Začínají práce na mixtejpu Mladý Rebel už pod jménem Majk Spirit. Mixtejp byl opět 2004 - H16 vydává svoje první album volně ke stáhnutí na internetu. "Jednašeska ftvojom klube", který vyšel pod vydavatelstvím Hip-Hop.sk. Počet kusů byl 2000.
2011 - V první polovině roku 2011 se Majk Spirit objevuje jako host ve více tracích. První 2006 - Vychází další album - „Kvalitní Materiál“, singl z připravovaného alba, který Majkovi které po pár týdnech získává platinovou desku ošéfoval Mad Skill, se jmenuje Good Vibration. za prodej. 2007 - Majk si mění jméno na "Koko Šajs" a nahrává solový track "60 barov".
11.11.2011 vychází nejlepší album všech dob - Nový Člověk
21
Od učitelky nejen, ale hlavně pro učitelky Proč se těšit a netěšit na Vánoce V poslední době jsem kolem sebe několikrát zaslechla, že lidé nemají chuť slavit Vánoce. Nechce se jim utrácet za drahé dárky, nemají na to ani peníze, nemají čas postarat se o „vánoční atmosféru“, protože jsou příliš zaměstnáni. Nemají třeba tu správnou náladu, protože někdo v rodině je vážně nemocný. Netýká se to pochopitelně rodin s malými dětmi, protože tam se Vánoce zkrátka slavit „musí“. A jak to máte letos vy? Těšíte se na Vánoce? Já jsem si udělala sama pro sebe takový průzkum, co nás na Vánocích těší, a co nás naopak deptá. Ne že by to platilo obecně, ale přece jen… Co nás na Vánocích těší: Bude volno, nebude škola!!! Setkáme se s širší rodinou, s přáteli. Možná i dostaneme něco pěkného pod stromeček. Dobře se najíme. Někteří jídlo i dobře zapijeme (Chatone du Pape?). Koukneme se na pohádky. Pojedeme na hory. Budeme dýchat čerstvý vzduch a vstřebávat zimní sluníčko. Zabruslíme si. (Na rybníce, nebo třeba na náměstí u radnice. V Olomouci k tomu prodávají punč pro zahřátí. Prý bude z bezpečných zdrojů.) Zapomeneme na chvíli na práci!!! Co nás na Vánocích deptá: Budeme muset alespoň trochu uklidit. Upéct cukroví. Budeme muset najít a sestavit umělý vánoční stromek. Nebo koupit živý a zasadit ho do stojanu. Budeme muset zabalit dárky (pokud se o to Ježíšek nepostará). Budeme muset vystát fronty v nacpaných supermarketech a nakoupit jídlo na svátky. Bude to drahé. Možná se setkáme s příbuznými, které zrovna netoužíme vidět. Pod stromeček dostaneme ponožky, v lepším případě pyžamo. V nejlepším případě peníze, takže nám to bude hloupé. Přejíme se. Přibereme několik kilogramů. V televizi bude zase to samé jako každý rok. Na horách jako vždy nebude sníh. Na svátky se oteplí a z bruslení nebude nic. Vrátí se inverzní počasí a s ním virová epidemie. Možná ulehneme s chřipkou. Budeme muset zase do školy. Ale přes to všechno, milí zlatí, Vánoce stejně stojí za to!!! Tak si je užijte co nejlíp, i když třeba nebudou zrovna stoprocentně šťastné a úplně veselé. Jana Kubátová
22
Paní Dvořáková a její chobotnice Niněra Byla zima a každý ví, že v zimě všechno mrzne. Jednou za chladného a pozdního večera v zimě šla paní Dvořáková domů a nesla akvárium se svojí milovanou chobotničkou Niněrou. Šla hodně opatrně, ale zničehonic se začala motat a uklouzla po namrzlém kluzišti těsně před vchodem do paneláku. Jak uklouzla, spadla do zahrádky a chobotnička jí vyletěla z rukou. Chobotnice letěla jako létavice a přistála u osamocené převodovky na silnici, která vypadla z nějakého auta. Po pár minutách se paní Dvořáková probrala a zjistila, že je po velice ošklivém uklouznutí, a vykřikla: „To mám ale štěstí, žiju, naštěstí jsem spadla do ocúnů. Ale kde je má chobotnice Niněra?“ Koukla se před dveře paneláku a tam viděla něco velice slizkého. Myslela, že je to její chobotnice, tak to vzala. Paní Dvořáková ale nevěděla, že místo své chobotničky si vzala nějaký slizký smolinec. Když paní Dvořáková zašla do paneláku, ze zatáčky vyjelo rychlé auto a chobotničku zajelo. Ráno paní Dvořáková zjistila, že si domů nevzala chobotnici, ale nějaký slizký smolinec. Tak šla za sousedkou a začala se poptávat: „Neviděla jste moji milovanou chobotničku Niněru?“ A paní sousedka řekla: „Niněru jsem neviděla, ale viděla jsem, jak včera večer nějaké auto nabouralo, protože rozjelo nějakou slizkou věc.“ Paní Dvořáková rychle seběhla schody, a když vyšla ze dveří a koukla na silnici, zjistila, že z její milované chobotničky Niněry je rozmázlej paskvil. Kristýna Račanová
Zadání viz učebnice Český jazyk pro 8. ročník ZŠ (V. Styblík a kol.), str. 157, Jazykové hry (použitá slova: kluziště, chobotnice, niněra, smolinec, ocún, motat se, převodovka, létavice, poptávat se, paskvil). pozn. Niněra je ve skutečnosti strunný hudební nástroj, jehož struny se rozeznívají třením pomocí dřevěného kolečka s klikou, kterým hráč pravou rukou otáčí. Smolinec je černý, smolně lesklý radioaktivní nerost, novější název je uraninit.
23
Perličky z naší školy: Žákyně čte: „Před naší školou betonuje Granát“ (ve skutečnosti: „Před naší štolou detonuje granát.“) Podobně místo „jako nabroušený nůž“ jsme vyslechli „jako nabroušený muž“. Na 1. stupni: „Jmenuj vysoké pohoří, které se nachází nejblíže k Čimelicím.“ „Rakovice.“ „Kdo je autorem Romance o Karlu IV. ze sbírky Balady a Romance?“ „Kníže Přemysl.“ „Jaké povolání vykonával Alois Jirásek?“ „Řezník.“ „Jakým jazykem je psána Kronika tak řečeného Dalimila?“ „V řečtině.“ „Jmenuj dvě nejstarší české písně.“ „Hymna.“
Vtipy: Brunetka potká blondýnu a ptá se jí: „Čus bloncko, kam kráčíš?“ „No na třešně přece.“ „Jak to, vždyť je zima?“ Blondýna odpoví: „To nevadí, vzala jsem si rukavice.“ Zajíčku, proč máš tak krátké uši? Ale, jsem romantik. ??? Včera jsem poslouchal, jak krásně zpívá skřivan, a přeslechl jsem kombajn ... Pan učitel v hodině fyziky se zeptá žáků: „Víte děti, jak pomocí vody získáme světlo?“ A Pepíček vykřikne: „Stačí umýt okna, pane učiteli!“ Ptá se máma Pepíčka: „Proč krmíš slepice čokoládou?“ On odpoví: „Aby mi snesly kindervejce.“
https://plus.google.com/111705827250932910827/posts/2KMmf8ok4mm
24
Podporovatelé Rádi bychom vás seznámili s tím, že naše škola je zapojena do projektu „Řešení vrstevnických vztahů“. V rámci tohoto projektu se takzvaní „podporovatelé“ snaží pomoci dětem ve vztazích se spolužáky a různými problémy. Podporovatelé jsou pravidelně školeni od profesionálů. A jelikož o tomto projektu moc lidí neví, proto my podporovatelé navštěvujeme postupně jednotlivé třídy. Při návštěvách objasníme, co vlastně projekt obnáší, a hrajeme s dětmi různé hry, které jsou založené na vzájemné spolupráci a ucelení kolektivu. Mimo jiné se i snažíme najít nové adepty na pozice podporovatelů. Na konci návštěv se dětí zeptáme, kdo ze třídy by byl podle nich na této pozici nejlepší. Doufáme, že se projekt na naší škole uchytí a pomůže k bezproblémové komunikaci mezi spolužáky. Olga Vilímová a vaši podporovatelé Současní podporovatelé jsou: Monča Vicherková, Monča Valová, Honza Kuchta, Anička Kulasová, Týna Račanová, Pepa Biskup, Pavel Chernyavskyy, Pavel Hadáček, Lucka Počtová, Štěpka Motejzíková
25
Tropical island u Berlína Letos jsme oslavili listopadový státní svátek naší republiky trochu neobvykle. V předvečer tohoto dne jsme vyjeli směr Ústí nad Labem, Dresden a Berlín. Osmdesát kilometrů před Berlínem jsme odbočili vpravo. Už víte, kam jsme měli namířeno? Správně. Do bývalé haly na výrobu vzducholodí. Tato hala byla totiž přebudována na výletní místo Tropical island. Po trošku zkomplikovaném vstupu do areálu (pan řidič se totiž nelíbil místní ochrance a ta mu zabavila celou svačinu a dokonce i citronovou dobrou vodu) jsme šťastně prošli přes vstupní bránu až k šatnám. Všude byla ještě tma, hodiny ukazovaly 4:36 a my jsme si šli najít místo na celodenní povalování u bazénu. Našli jsme si lehátka u laguny s vodou teplou 29 stupňů. Voda do tmy svítila zeleně, slyšeli jsme cachtání dětí v tobogánu a pod malou fontánou. I my jsme rychle skočili do vody. Už jste se koupali před pátou ranní? Velmi osvěžující. Přes den jsme se podívali na vysokánské tobogány, byli jsme v deštném pralese, v osadě na pláži umělého moře, v divoké řece, ve vířivkách i masážních bublinách. Okolo nás pobíhali stříbrní bažanti a hnědozelené žabky. Domů jsme si nevezli žádné upomínkové předměty, ale všichni jsme si nechali udělat malé tetování. Samozřejmě jen henou. Zmizí prý do 14 dnů. Snad ano… Domů jsme se vraceli těsně před půlnocí 17. listopadu. Byl to moc pěkný výlet. A kam příště? V únoru pojedeme do německého města Amberg. Je to jen kousíček za naším hraničním městem Rozvadov. Jsou to termální lázně s množstvím tobogánů a skluzavek, vířivých proudů a masážních van. A navíc je tam podvodní posilovna s mnoha stroji, jako jsou rotopedy a tzv. motýlky. Je to opravdu zážitek podstoupit jeden trénink. Plavat se může i venku v divoké řece pod umělou skálou. Okolo sněží a my ve vařící vodě… Těšíme se, že se k nám přidáte. Akci pořádá p. učitelka Maštalířová a přihlášky vybírá do konce ledna. O výletu bude ještě informovat formou letáčků pro vás i rodiče. T. Maštalířová, M. Funda
26
Recenze PC hry Assassin’s Creed 3
Už je to skoro rok, kdy nám vývojáři Ubisoftu přinesli zakončení příběhu Ezia Auditore v Assassin‘s Creed Revelations. Ale herní série pokračuje, a to pod názvem Assassin‘s Creed 3, který byl vydán 30. října (na PC však až 22.11. - děkuji moc vývojářům za měsíc utrpení). Po zapnutí hry mě okamžitě překvapila jedna věc. Kde je ten míšenec Indiánky a Evropana Connor, kterého nám vývojáři slibovali? Ze začátku totiž hrajete za jeho otce, Haythama Kenwaye. Za toho si zahrajete povedený úvod do hry, který vás seznámí s novými prvky boje, střelnými zbraněmi a tak podobně. Ale tento úvod rozhodně není krátký a k slibovanému Connorovi se dostanete až po nějakých třech hodinách hry. Hra se odehrává v osmnáctém století, za dob americké revoluce. Právě do Ameriky se v tomto díle podíváme. Connor, vyrůstající v indiánské vesničce, podle rady takzvané ‚První civilizace‘ odchází do učení k asasínovi Achillovi, který ho seznamuje s nebezpečím, jež tvoří templářský řád, a Connor se vydává s templáři vypořádat. Desmond a jeho tým v příběhu nyní hrají mnohem větší roli, dokonce se dozvíme více o První civilizaci. Do hry bylo vneseno mnoho inovací. Mezi ty nejlepší patří šplhání po stromech, lov zvěře a hlavně námořní bitvy. Ty tvoří sice jen malou část hry, ale jsou neuvěřitelně zábavné. Co mě ale zklamalo, byl hodně osekaný ekonomický model. V dřívějších dílech byly tuny způsobů, jak si vydělat peníze. V tomto díle jsou asi tři, z čehož jeden je téměř nepoužitelný. Ono ale není ani moc za co utrácet, obchody toho nabízejí žalostně málo. Jediné místo, kde se dá dobře utratit, je úprava vaší lodi. Klady Zápory - Grafika - Connor má slabý charakter - Soundtrack - Na poměry AC horší příběh - Nové možnosti - Osekaný ekonomický model Mé hodnocení: 85%
Martin Funda
27
Program EU PENÍZE ŠKOLÁM Naše škola se úspěšně zapojila do evropského projektu
EU PENÍZE
ŠKOLÁM. Získali jsme potřebné prostředky a řádně je využíváme již třetím školním rokem. Prostředky slouží především v oblastech výpočetní techniky, při výuce cizích jazyků a především při výuce čtení. Bylo nám umožněno zakoupit pomůcky a podpořit žáky, kteří se projektu účastní. V oblasti čtení a čtenářských dovedností se zapojili žáci všech tříd. Výuka cizích jazyků je rozvíjena především v zájmových útvarech konverzace v anglickém a německém jazyce. Na naší škole žáci také úspěšně studují ruský a francouzský jazyk formou kroužků. Většina žáků 1. stupně a všichni žáci 2. stupně využívají naši velmi moderně vybavenou počítačovou učebnu. V odpoledních hodinách zde mohou rozvíjet svoje aktivity v kroužku počítačové grafiky. Program EU PENÍZE ŠKOLÁM končí na naší škole v červnu 2013. Doufáme, že nám bude umožněno opět se zapojit do některé podobné a takto potřebné a prospěšné akce v některém z následujících projektů MŠMT. Šárka Maštalířová
28
Moje rodina očima malé sestry Nely Moje malá sestřička Nelinka vždycky prolistovává každé vydání školního zpravodaje. Moc se jí náš časopis líbí a tiše závidí mně a Lukášovi, že do něho můžeme přispívat. Nedávno se rozhodla, že si také zkusí napsat článek, a přišla za mnou s tím, jestli bych ho mohla ukázat paní učitelce. Tak jsem ho ukázala. A teď je tento malý článek tady a vy můžete sami posoudit, jak se jí povedl. (Monika Valová) Žiju ve velké rodině. Mám tři sourozence - Moniku, Lukáše a Emu. Ema je miminko, Lukáš je v sedmé třídě, Monika je v deváté třídě a já jsem ve druhé třídě. Lukáš hraje tenis, Monika zpívá, hraje na klavír a tenis. Já hraju na klavír, hraju tenis a ještě cvičím aerobic a chodím na balet. Proč asi žiju ve velké rodině? Já sama ani nevím, ale je to štěstí. Monika a Ema jsou nejlepší sourozenci a Lukáš je taky nejlepší bratr. Když Ema byla ještě v bříšku, tak jsem se bála, že mě nikdo nebude mít rád. Ale teď už vidím, že je větší legrace. Už se těším na Vánoce. Děda říká, že jsme skvělá banda. Emě už asi rostou zoubky, konečně jsme se dočkali. Mamka nám vždycky před spaním čte, když už Ema spí. Až vyrostu, chtěla bych mít taky takovou velkou rodinu. Nela Valová
Jak jsem šla do tanečních… Jen tak rychle úvodem, taneční, nebo taneční kurzy chcete-li, určitě znáte, takže vám nemusím vysvětlovat, co si pod tímto pojmem máte představit. Anebo jen pro jistotu, taneční = taneční kurzy, při kterých se učíte společenské etiketě a různé druhy tanců. Vždy jsem taneční znala pouze z vyprávění mých starších kamarádů, bavili se o tom, co zrovna v tanečních dělali, co měli na sobě… Tento rok však čekali taneční na mě. Zápisy do tanečních se konaly asi někdy v dubnu, tuším, už si to ani přesně nepamatuji. Muselo o tom vědět určitě celé město, nebo minimálně ti, co bydlí poblíž Kulturního domu Písek. Lidí v něm bylo tolik, že téměř vypadávali oknem, člověk by si myslel, že se koná první písecká defenestrace, a ne zápisy do tanečních. Jaký paradox, že u zápisu se všichni tlačili, aby na ně zbylo místo, a během tanečních se tvářili, jako by snědli jablko určené pro Sněhurku. Holky se předbíhaly a mačkaly, jen aby na ně nějaké to místo vyšlo, no nakonec se nás tam sešlo něco málo přes padesát párů! A tak mohly písecké taneční kurzy začít. Před první lekcí jsem byla trochu nervózní, vždyť znáte ten zvláštní pocit, když máte jít do neznámého prostředí. Překvapená jsem byla už v té chvíli, kdy jsem přicházela k samotnému „kulturáku“, z dálky jsem viděla nepřehlédnutelný bílý oblak, co vypadal jako mlha. Jak by řekl Rákosníček: „Mlha hustá, že by se dala krájet.“ Později jsem přišla na to, že to je pouze dým stoupající z cigaret osob postávajících
29
před kulturákem. Prošla jsem tedy mlhou, slušně pozdravila, abych nedělala rodičům ostudu, a šla se připravit do tanečního sálu. Po zaznění úvodní znělky jsme se naskládali do řad, slečny na jedné a pánové na druhé straně, a když se řeklo: „Pánové, zadejte se,“ strhla se pěkná rvačka, a to o ty hezké holky. No, říká se, ženy jsou jako parkovací místa, ty nejlepší jsou již obsazené, a tak zbývají ty nevyhovující nebo pro invalidy. No řekla bych, že to platilo i v tomto případě. Holky se vzájemně prohlížely a hodnotily, která má nejlepší a která nejhorší šaty, jak už to bývá u žen zvykem, nic nového pod sluncem. Jakmile se začalo tančit, pánové se orosili, v lepším případě začali zmatkovat, v tom horším byli duchem naprosto nepřítomní, a tak pletli nohy přes nohy, partnerky nestačily uhýbat a sykat bolestí. Celí schvácení jsme i přes pošlapané, bolavé nohy a roztržené silonky první lekci přežili. Domů jsme odcházeli upocení, unavení, ono si zkuste od sedmi do půl desáté večer pilně a ladně přehazovat nožky, aniž by to na vás bylo znát. A co z toho všeho vlastně vyplývá? No, v podstatě nic. Nezapomeňte se do tanečních přihlásit a i přes ty pošlapané a bolavé nohy to určitě stojí za to, protože zážitky z tanečních pak budou jedny z těch nejhezčích za celý váš život. Jana Kašparová ml.
Za redakci: P. Štěpánek, V. Štěpánek, L. Vala, K. Račanová, N. Hulešová, M. Funda, P. Kožíšková, S. Krajíčková A. Kulasová, M. Pobříslová, T. Směšná, M. Valová, M. Vicherková, J. Kubátová, J. Kubát Autor titulní strany: Lucie Počtová Webové stránky: www.skolni-zpravodaj.estranky.cz Děkujeme všem, kteří se podíleli na tomto čísle.
30
