TYPOGRAFIE 1. CO JE TYPOGRAFIE A PROČ SE S NÍ SETKÁVÁME Od vynálezu knihtisku se typografií rozumí nauka o tom, jak má tiskovina vypadat, aby byla dobře čitelná, snadno se v ní orientovalo a aby působila esteticky. Typografie je také klasické umělecké řemeslo, které se několik století vyvíjelo klidně a plynule, neboť technologie knihtisku se dlouho v zásadě neměnila. V současné době velké rozšíření počítačů, vývoj jejich programového vybavení a možnost kvalitního tisku umožňují prakticky každému, aby se pustil do přípravy tiskoviny. Je řada tiskovin, zejména drobnějších (pozvánky, oznámení, letáky), které si dnes připravujeme sami a ani nás nenapadne, že ještě docela nedávno jsme se museli obrátit na odborníky. Také rozsáhlejší dokumenty pro tisk připravujeme často na počítačích doma nebo v práci až do konečné podoby. Typografická pravidla sice nejsou dogma, ale měl by je znát každý, kdo se pouští do tvorby tiskovin, a zvláště laici by se jich měli držet. Pozn.: typus (lat.) = znak, vzor; grafó (lat.) = píši
2. PÍSMO Základem každého dokumentu jsou písmena. Pokud nás zajímá jejich tvar a jiné vlastnosti, pak mluvíme ne o písmenech, ale o písmu.
2.1. VÝVOJ PÍSMA Podle starých pověstí z Egypta a Číny je písmo vynález bohů. Historie však ukazuje, že vývoj písma šel ruku v ruce s vývojem civilizací a je důsledkem potřeby člověka zaznamenávat události a myšlenky. Jak dokazují nejstarší fragmenty písemných památek, prvotní impuls ke vzniku písma byl velice praktický – nutnost zaznamenávat účty. Písma se vyvíjela (a zanikala) spolu s civilizacemi v různých částech světa a jak se ovlivňovala je těžké sledovat. Předchůdcem písma byly piktogramy – zjednodušené obrázky. Nebyly závislé na jazyce. Dnes se piktogramy používají pro orientační značení např. na letištích, v nemocnicích ap. Z piktogramů se vyvinuly ideogramy. Obrazový znak splynul se svým významem, spojováním znaků byly vytvořeny znaky pro abstraktní pojmy a jména, bylo možno vyjádřit myšlenku. Písaři a čtenáři museli ovládat stovky i tisíce znaků. Rozhodujícím zvratem ve vývoji písma bylo když, znaky začaly zachycovat zvuky mluveného jazyka. Nejprve to byly jakési rébusy – obrázek zachycoval něco jiného, co se shodovalo zvukově. Později lidé zavedli znaky pro hlásky – fonogramy. To znamenalo obrovské zjednodušení v počtu znaků. 2.1.1. NEJSTARŠÍ PÍSMA Klínové písmo vzniklo v oblasti Mezopotámie. Prošlo vývojem od piktogramů, přes slovní písmo až ke slabikovému. Psalo se rydly do hliněných destiček. Písmo používaly různé národy z oblasti Mezopotámie i okolí s velmi rozdílnými jazyky. Směr zleva doprava. Egyptské písmo prošlo podobným vývojem jako písmo klínové. Obrázkové písmo se používalo dlouho (na rozdíl od Mezopotámie) a bylo schopno vyjádřit všechno. Byla to propracovaná soustava. Psalo se na papyrus nebo tesalo do kamene. Zjednodušením vzniklo písmo hieratické. Dalším vývojem vzniklo písmo démonické – hláskové písmo s 24–25 znaky (prameny se liší) pro souhlásky. Psalo se zprava doleva.
1
Čínské písmo se udrželo v podobě slovního písma dodnes. Psalo se zprava doleva a shora dolů. Japonci a Korejci čínské písmo převzali a zjednodušili na slabikové. Existovala i další písma, např. na Krétě – zůstalo nerozluštěno. Historie písma dnes používaného v Evropě začíná u Féničanů (více než 3000 let př. n. l.). Fénická abeceda měla 22–24 jednoduchých geometrických znaků pro souhlásky. Zda tato abeceda vznikla vývojem démonického písma egyptského nebo klínového je otázkou. Protože Féničané byli obchodníci a cestovali po Středomoří, jejich abecedu přebíraly a přizpůsobovaly si jiné národy (vliv na hebrejštinu, aramejštinu, arabštinu). Řekové přidali do abecedy znaky pro samohlásky. Měli 24 písmen. Přešli postupně k psaní zleva doprava. Používali dřevěné destičky s vrstvou černého vosku a kostěné nebo kovové rydlo. Z řeckého písma se vyvinula dnešní evropská písma – latinka, azbuka a dnešní řecké písmo. Velká písmena latinské abecedy dochovala svůj tvar z období Říma, malá písmena pocházejí z doby Karla Velikého (800). Kromě kapitálek se ve starém Římě vyvíjela i kurzíva – písmo přizpůsobené psaní rukou (šikmá osa, tendence ke spojování písmen). Zlom ve vývoji latinských písem nastal vynálezem knihtisku. Používání diakritických znamének pro českou abecedu zavedl Jan Hus. Česká abeceda má 39 písmen (bez q, w, x). Pro zápis čísel se dnes v Evropě používá desítková soustava (pochází z Indie) a arabské číslice. Papír se v Evropě vyrábí od 13. století, předtím se psalo na pergamen.
2.2. VLASTNOSTI PÍSMA 2.2.1. SOUBOR ZNAKŮ POTŘEBNÝCH K PÍSEMNÉMU PROJEVU: a b c ... A B C ... 1 2 3... ˇ´ .,? ()[] „“ +–= $&§
malá písmena – minusky (minuskule) alfanumerické znaky velká písmena – verzálky (majuskule) číslice (existují verzálkové i minuskové, ale počítačové fonty je nemají) diakritická znaménka – akcenty (ř, ž, á, ... akcentované znaky) interpunkční znaménka závorky uvozovky matematická znaménka různé další znaky
2.2.2. PÍSMOVÁ OSNOVA je soustava vodorovných přímek, která určuje výškové proporce písma. Oblá a špičatá písmena mírně přesahují dotažnice, aby působila opticky stejně velká. akcentová dotažnice verzálková dotažnice horní dotažnice střední dotažnice základní dotažnice dolní dotažnice 2
Základní dotažnice se také nazývá účaří. Verzálková dotažnice a horní dotažnice u mnohých písem splývají. Také dotažnice akcentů malých písmen často splývá s horní dotažnicí. 2.2.3. KRESBA PÍSMOVÉHO ZNAKU přetah hlavní tah (dřík) patka
nestínovaný tah
stínovaný tah osa stínu šikmá
stínovaný tah osa stínu kolmá
2.3. TYPY PÍSMA Podle kresby znaku rozlišujeme různé typy písma. Každý typ písma má svoje jméno. Důležité znaky charakterizující typ písma: způsob zakončení tahu (má / nemá patku) má-li patku, její přechod na hlavní tah (oblý / ostrý přechod) stínovaný / nestínovaný tah je-li tah stínovaný, směr stínování, kontrast mezi silným a slabým tahem duktus – síla tahů proporce písma Řez písma je varianta písma, která se svou kresbou liší od základního písma, od kterého je odvozena a s nímž má společnou písmovou osnovu (tj. výškové proporce) a základní kresebné znaky (např. patky). Používá se k vyznačení důležitých částí textu. Každé písmo nemusí mít řezy. Všechny řezy jednoho písma se nazývají rodina písma. Některé rodiny mají mnoho řezů, běžné jsou však čtyři: základní (obyčejný – regular), kurzíva, tučné, tučná kurzíva. Kapitálky jsou varianta písma, u které mají malá písmena tvar písmen velkých.
2.4. KLASIFIKACE PÍSEM Patkové písmo se stínovanými tahy – Antikva Dynamická antikva má šikmé, nepříliš výrazné stínování a oblý přechod na patku. Síla hlavních a vedlejších tahů se liší málo, písmena jsou různě široká. Je to nejvhodnější a nejpoužívanější písmo pro hladkou knižní sazbu vyplňující celou stránku. Nejrozšířenější typy tohoto písma jsou Times Roman, Garamont, Palatino, Sans Serif.
Přechodová antikva má téměř svislé stínování, výrazný rozdíl v síle hlavních a vedlejších tahů. Do této skupiny patří písma Baskerville, Bookman. 3
Statická antikva má svislou osu stínování, výrazný rozdíl v síle hlavních a vedlejších tahů, patky často bez náběhu, písmena stejně široká. Příkladem této skupiny písem je Bodoni.
Lineární patkové písmo – tzv. Egyptienka – je písmo s výraznými patkami. Tloušťka hlavních a vedlejších tahů je stejná nebo jen málo odlišná. Tahy jsou nestínované nebo jen velmi málo stínované. Je to písmo akcidenční, novinové a časopisecké, vhodné pro kratší texty. Lineární bezserifové písmo – tzv. Grotesk – je písmo bez patek s tahy stejně silnými nebo jen mírně diferencovanými. Je to písmo hůře čitelné v delším souvislém textu (díky absenci patek). Zato je dobře čitelné v horších světelných podmínkách (díky rovnoměrné síle tahů). Užívá se pro nadpisy, orientační nápisy, na sklo, folie ap.
Statické lineární bezserifové písmo má tahy mírně stínované se svislou osou stínování. Do této skupiny patří známá a užívaná písma jako jsou Helvetica, Univers, Arial. Geometricky konstruované lineární bezserifové písmo má neměnnou sílu tahů a je konstruováno do určitého tvaru. Patří sem např. písma Futura a AvantGarde. Dynamické lineární bezserifové písmo má mírně diferencované tahy a nestejné šířkové proporce.
Lineární antikva je kategorie písem, které mísí znaky antikvy a grotesku. Písmo je buď stínované bez patek nebo má nediferencované či málo diferencované tahy a nevýrazné patky. Poslední dvě skupiny písem jsou písma psaná a zdobená. Tato písma mohou být velmi různá a nelze je charakterizovat typickými znaky.
3. TYPOGRAFICKÉ MÍRY A MĚŘENÍ PÍSMA 3.1. TYPOGRAFICKÉ MĚRNÉ SYSTÉMY Evropský typografický měrný systém (Didotův) 1 bod = 0,3759 mm 12 bodů = 1 cicero = 4,513 mm 2660 bodů = 1 m
Anglo-americký typografický měrný systém 1 point = 0,3528 mm 12 pointů = 1 pica = 4,23 mm 72 pointů = 6 pica = 1 inch = 2,54 cm
3.2. STUPEŇ PÍSMA vyjadřuje určitým způsobem výšku písma. Je to rozměr horní plochy na kovové liteře. Vlastní výška písmen závisí na typu písma. Různá písma téhož stupně mohou mít různé výšky odpovídajících písmen. Používání stupňů písma 6–7 8 9 10 11, 12 14
slovníky, jízdní řády, telefonní seznamy, poznámky, vysvětlivky noviny časopisy většina knih učebnice, knihy většího formátu dětské knihy
V kovové sazbě měly jednotlivé stupně písma i svá jména, např. 8 b petit, 10 b garamont, 12 b cicero Použitý stupeň písma musí být v souladu s formátem knihy. 4
3.3. RELATIVNÍ TYPOGRAFICKÉ MÍRY jsou vztažené ke stupni písma. Je to jednotka em, v češtině také nazývaná čtverčík, která je velikostí rovna stupni písma. Polovina čtverčíku se značí en.
3.4. ŠÍŘKA PÍSMEN se určuje pomocí relativní míry. Nejčastěji používaný systém rozdělí čtverčík na 18 jednotek. Šířka kuželek jednotlivých písmen se pak vyjadřuje v těchto jednotkách. Všechny číslice mají stejnou šířku. Šířky písmen se liší pro různé typu písma. Typografická písma, která mají různě široká písmena, se nazývají proporcionální. Převážná většina písem je proporcionálních. Písma, která mají všechna písmena stejně široká, se nazývají neproporcionální. Nejznámější neproporcionální písmo je zřejmě Courier.
4. SAZBA 4.1. MEZERY MEZI PÍSMENY jsou dány šířkou znaku (kuželky). Počítačová sazba je umožňuje zmenšovat i zvětšovat. Změně mezer mezi písmeny se říká prostrkávání. Zvětšování mezer mezi písmeny se někdy užívá k zvýrazňování. U větších písmen v nadpisech a titulcích (asi od 16 pt) je třeba přizpůsobovat meAV MN zery konkrétním dvojicím písmen tak, aby mezery v celém slově působily na pohled rovnoměrně. Tomuto vyrovnávání se říká cizím slovem kerning. V MS Wordu je nazýváno vyrovnávání písem.
4.2. MEZERY MEZISLOVNÍ Vhodná mezislovní mezera je 1/3 em. Při zarovnávání sazby vzhledem k oběma krajům dochází k úpravě velikosti mezislovních mezer. Proto bývá stanovena minimální (1/4 em) a maximální (1/2 em) mezera. V textových procesorech existuje tzv. nezlomitelná (pevná, tvrdá) mezera, kterou vkládáme na místo, kde nesmí dojít k zalomení řádku. V MS Wordu je vkládána automaticky mezi předložky v, k, s, z a následující slovo. Předložky o a u jsou zatím opomenuty. V případech jako jsou např. J.°A.°Komenský nebo 37°Kč musíme vložit pevnou mezeru jako zvláštní symbol.
4.3. ODSTAVEC je základní významová a formátovací jednotka textu. Obvyklý způsob rozlišení odstavců je použití odstavcové zarážky. Tato zarážka musí být v celém textu stejná. Vhodná velikost je 1–2 em. V určitých typech textů může být zarážka nahrazena odrážkou, číslováním nebo iniciálou. Je možná také úprava, kdy první řádek je předsazen před ostatní. Klasická úprava je taková, že první odstavec za nadpisem nemá zarážku a následující odstavce ji mají. Pokud po sobě jdoucí odstavce nemají odsazené první řádky, je třeba mezi nimi dělat mezery (proklad). Tato úprava je dnes také běžná. Poslední řádek odstavce se nazývá východový. Musí být delší než odstavcová zarážka a alespoň o 1 em kratší než úplný řádek. Řádkový proklad (mezera mezi řádky) se určuje vzhledem ke stupni písma, typu písma a šířce sazby. Ovlivňuje tmavost / světlost stránky. Obvyklý proklad pro písmo 9–12 pt je 2 pt.
5
Krytí prvního a posledního řádku v oboustranném tisku v průhledu a u protilehlých stránek se nazývá stránkový rejstřík. Řádkový rejstřík je krytí všech textových řádek (i ve sloupcích). Pro zarovnání textu vzhledem k okrajům jsou čtyři možnosti: vlevo, do bloku (tj. k oběma krajům), vpravo, na střed.
5. PRAVIDLA SAZBY 5.1. PSANÍ ZNAMÉNEK . , ; :? ! …
Interpunkční znaménka se píší těsně za slovo (bez mezery). Za nimi se píše mezera. Tento znak sestávající ze tří teček se nazývá výpustek a měl by se vkládat jako zvláštní znak, nikoli psát místo něj tři tečky. Před něj píšeme pevnou mezeru. Pokud za ním končí věta, tečku už nepíšeme. Spojovník je jediná „pomlčka“, kterou lze napsat přímo jako znak z klávesnice. Užívá se pro dělení slov na konci řádku a pro spojování slov. Sází se bez mezer. Příklady: bude-li, má-li, Rimskij-Korsakov, Joliot-Curie, Frýdek-Místek, Rájec-Jestřebí, labsko-oderský, česko-anglický, Praha-východ, Brno-město, propan-butan, -záření, Rh-faktor, společensko-politický, literárně-hudební, malíř-lakýrník, kuchař-číšník ap. Dojde-li k dělení na konci řádku, znaménko se na novém řádku opakuje. – — Pomlčka jako oddělovač větných celků se sází s mezerami. Může se psát pomlčka krátká (1/2 em) i dlouhá (em). V MS Wordu je dnes už zabudována automatická náhrada spojovníku napsaného s mezerami za krátkou pomlčku. – Pomlčka ve významu až, od–do nebo verzus má délku 1/2 em a sází se bez mezer. Vyjde-li na konec řádku, nahrazuje se slovem. Příklady: 12–14, Sparta–Slavia. „“ Uvozovky se píší těsně ke slovu bez mezer. Počáteční uvozovky jsou dole, koncové nahoře. ()[] Závorky se píší těsně ke slovu bez mezer, vně závorek je mezera. + – = Matematická znaménka se píší s mezerami. Na konci řádku by nemělo být znaménko víc jak třikrát pod sebou.
5.2. PSANÍ ČÍSEL V běžném souvislém textu vypíšeme jednoduché číslo (jeden, dva, tři, deset, sto) slovy. V technickém textu používáme číslice. Věta by neměla začínat číslicí. Používáme desetinnou čárku, nikoli tečku. V delších číslech oddělujeme číslice vpravo i vlevo od desetinné tečky po trojicích mezerou (pevnou), např.: 12 465 0,265 23. Datum se správně píše s mezerami (12. 5. 1978). Není správné zkracovat letopočet. Označení měny a fyzikálních jednotek se odděluje mezerou (pevnou!). Stupně jako fyzikální jednotky se oddělují mezerou (12 °C); stupně jako označení úhlu nebo alkoholu se píší bez mezer (pivo 12°, úhel 45°). Znak % se oddělí mezerou, má-li význam podstatného jména, píše se bez mezer; je-li čten jako přídavné jméno. Např.: Vyšlo to na 100 %. Tato šťáva je 50%. Násobky se píší bez mezer. Např.: 25krát, 50násobek, 16bitový. Směrovací čísla se píší s mezerou po prvních třech číslech (603 00). Telefonní čísla se píší takto: nnn nnn nnn.
6
5.3. ZKRATKY Zkratky z více slov spojené do jednoho slova se píší s jednou tečkou na konci (např. tj., nikoli t.j.). Iniciálové zkratky (USA, NATO) nemají tečky. Slovíčko viz není zkratka (je to rozkazovací způsob od slovesa vidět), takže nesmí mít tečku. Zkratky nepatří na začátek věty.
5.4. PŘEDLOŽKY Jednohláskové předložky (v, s, k …) nesmí být na konci řádku.
5.5. ODSTAVCE První řádek odstavce nesmí zůstat na předchozí stránce. Takovému zapomenutému řádku říkají typografové vdova. Podobně poslední řádek odstavce se nesmí dostat osamoceně na další stranu; takovému utečenému řádku se říká sirotek.
5.6. VYZNAČOVÁNÍ Vyznačování důležitých slov v textu je nejlépe dělat jiným řezem téže rodiny (kurzíva, tučné, tučná kurzíva). Podtrhávání není vhodné.
6. FORMÁT TISKOVIN A ÚPRAVA STRÁNKY První dojem, kterým na nás kniha zapůsobí, je její přebal a formát. Je třeba přihlížet k estetickému dojmu, ale i k praktičnosti vzhledem k účelu tiskoviny. Osvědčený harmonický poměr je poměr zlatého řezu: š : v = 1 : 1,618. Velmi podobný je jednoduchý poměr 2:3. Zajímavý je čtverec. U malých rozměrů působí zajímavě 1:2 nebo 5:9. Běžný uživatel počítače používá standardizované formáty papíru, které mu software nabízí. Základní rozvržení stránky udává sazební obrazec. Velikost plochy pro sazbu určujeme buď přímo nebo zadáním velikosti okrajů stránky. V horním okraji může být záhlaví, v dolním pata. Okraj u hřbetu má být nejmenší, protože opticky se v otevřené knize okraje u hřbetu spojí. Největší má být dolní okraj. Číslování stránek bývá umístěno v záhlaví nebo v patě, případně ve vnějším okraji. Pravá stránka má liché číslo, levá sudé. Pravá stránka je významnější. Také plocha stránky nemá rovnoměrně rozdělenou pozornost čtenáře. Pravá horní a horní část stránky je významnější. Optický střed stránky leží výše než geometrický. Pozn. Klasická konstrukce okrajů stránky: (horní okraj je 1/9 výšky stránky) Přesný nákres rozvržení textů a obrázků na stránce se nazývá zrcadlo.
7. PŘEHLED ČÁSTÍ KNIHY Každá kniha obsahuje titulní stranu, většina knih má obsah. Záleží na charakteru a obsahu knihy či brožury, které části obsahuje. Rovněž umístění v publikaci není u všech částí závazné, např. u odborné literatury je vhodné napsat obsah dopředu, u sbírky povídek může být vzadu. Obecně může mít kniha tyto části: patitul (předtitulní strana), titulní strana, vydavatelské záznamy, věnování, motto, obsah, předmluva, úvod, seznam zkratek, seznam literatury, seznam vyobrazení a přílohy. Nejvýznamnější části i začátek vlastního textu musí být umístěn na pravé stránce.
7
