Střední škola stavební Jihlava
Zakládání staveb 02. Zemní práce , druhy hornin
Digitální učební materiál projektu: SŠS Jihlava - šablony
Ing. Jaroslava Lorencová © 2012
Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
ZEMNÍ PRÁCE + průzkumy
ROZDĚLENÍ HORNIN
Horniny je možné dělit z mnoha hledisek. Pro základní představu je však nejvýhodnější členění na základě geologického prostředí a podmínek, ve kterých horniny vznikaly. Tomuto se říká genetické hledisko, podle kterého se horniny rozdělují do tří základních skupin. Horniny • vyvřelé (magmatické) • usazené (sedimentární) • přeměněné (metamorfované).
I. HORNINY MAGMATICKÉ (VYVŘELÉ) • hlubinné (intruzívní, plutonické) • žilné • výlevné (vulkanické) - paleovulkanity - neovulkanity
III. HORNINY METAMORFOVANÉ (PŘEMĚNĚNÉ) • kontaktně metamorfované • regionálně metamorfované (krystalické břidlice) - ortobřidlice - parabřidlice
II. HORNINY SEDIMENTÁRNÍ (USAZENÉ) klastické (úlomkovité) - nezpevněné - sypké podle velikosti převládajících úlomků - soudržné dělíme úlomkovité sedimenty na: - zpevněné - psefity (> 2 mm) - psamity (2 - 0,06 mm) - aleurity (0,06 - 0,002 mm) - pelity (< 0,002 mm) biochemické - organogenní - chemogenní Zvláštní postavení v systému hornin mají: • vulkanoklastické horniny • reziduální horniny
JAK MŮŽE VYPADAT
„ROSTLÝ“ TERÉN ?????
Schematické podrobné zobrazení jednotlivých vrstev provedeného vrtu V3
Pažení a cementace Pažením a cementací se zamezuje vzájemnému spojení (komunikaci) propustných vrstev v různých hloubkách a také otvor ochraňuje proti zavalení stěn. Zapažený a zacementovaný vrt umožňuje hloubení hlubších částí nebo další dlouhodobé využití vrtu. Pažnice se zapouštějí a sešroubovávají a po jejich usazení se prostor mezi trubkou a horninou zacementuje. Cementační směs se načerpává do vrtu cementačním agregátem. Před zapouštěním pažnic do vrtu se otvor musí prošablonovat přibíracím nářadím (rozšiřovač, při-bírač) a propláchnout. Pažnicové kolony jsou zpravidla zapaženy až po ústí vrtu, ale se používají tzv. linery – ztracené kolony, která překrývají patu poslední pažnicové kolony asi jen o 100m. Při pažení se na vnější povrch pažnicových rour montují vodítka– centrátory, které udržují pažnice tak, aby mezi pažnicemi a stěnou vrtu zůstávala co nejrovnoměrnější mezera. Další částí pažnicové kolony je pata (vodící zaoblený betonový nátrubek ke snazšímu zavádění kolony pažnic do vrtu, zpětný ventil, který je montován nad patou a brání náratu cementové suspenze při tuhnutí a nárazová deska montovaná nad zpětným ventilem, která slouží k zastavení cementační zátky (mechanické oddělení cementové suspense a výplachu) při ukončení cementace. Po vyplnění mezikruží musí během cementační přestávky cementová suspenze utuhnout. Na závěr se provádí kontrola hermetičnosti kolony. Cementaci ve vrtu je možno provádět vícestupňově, oknem s použitím cementační objímky a zapažnicového pakru.
Třídy rozpojitelnosti
Ve smyslu ČSN 73 3050 (Zemní práce) řadíme jednotlivé typy zemin a hornin ověřeného vrstevního sledu do následujících tříd rozpojitelnosti: navážky : tř. 2 - 3 sprašové a deluviální hlíny : tř. 3 miocénní jílovité hlíny: tř. 3 miocénní jíly: tř. 4
Geotechnická charakteristika hornin Na základě makroskopického popisu a laboratorních analýz byly jednotlivé horniny vrstevního sledu zatřízeny dle ČSN 73 1001 (Základová půda pod plošnými základy) do následujících tříd, s níže uvedenými průkaznými, příp. směrnými hodnotami fyzikálně - mechanických vlastností: Glacigenní hlíny - granulometricky jsou převážně prachovité, místy jílovité, s nepravidelnými písčitými laminami, řadíme do tř. F6 (CI – jíl se střední plasticitou). n = 18,7 kN/m3 •γObjemová hmotnost Efektivní = 18 o • φ úhel vnitřního tření Efektivní soudržnost c = 19 kPa • = 0.40 νPoissonovo číslo • průkazná hodnota dle lab. zkoušky
Zdroje a použitá literatura A.Erben, Petrůj, Medek – Stavitelství II, kniha 1první – VUT Brno Hans Nestle a kolektiv – Moderní stavitelství pro školu a praxi, Europa-Sobotáles cz., Praha 2005 J. Toman, Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem, díl II. – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, Vyd. Montanex a.s, 1995, ISBN 80-85780-27-5 V. Hájek a kol., Pozemní stavitelství II: pro 2. ročník SPŠ stavebních, Vyd. Sobotáles Praha, 2002, ISBN 80-85920-59-X. M. Hanák, Pozemní stavitelství: cvičení 1, Vyd. ČVUT Praha, 2002, ISBN 80-01-02130-0. D. Matoušková, Pozemní stavitelství 1, Vyd. CERM Brno, 1994, ISBN 80-85867-31-X. D. Matoušková, Pozemní stavitelství 2, Vyd. CERM Brno, 1994, ISBN 80-85867-10-9. V. Hájek, L. Novák, Šmejcký J., Konstrukce pozemních staveb 30: Kompletační konstrukce, Vyd. ČVUT Praha, 1996, ISBN 80-01-01490-8. M. Hanák, Pozemní stavitelství: cvičení 2, Vyd. ČVUT Praha, 2002, ISBN 80-01-02619-1. F. Rambousek a kol., Stavební konstrukce I: pro 2. ročník SPŠ stavebních, Vyd. Snakladatelství techn. Praha, 1969. J. Kos a kol., Konstrukce pozemních staveb III: návody pro cvičení, Vyd. CERM Brno, 1997, ISBN 80-7204-027-8. J. Witzany a kol., Konstrukce pozemních staveb 20, Vyd. ČVUT Praha, 2001, ISBN 80-01-02317-6. D. Skulinová, I. Skotnicová, Vodorovné konstrukce, Vyd. Ediční VŠB-TUO, 1998, ISBN 80-7078-521-7. F. Pšenička, Pozemní stavitelství: nosné konstrukce zastřešení, Vyd. ČVUT Praha, 2003, ISBN 80-01-02128-9. J. Michálek, Konstrukce pozemních staveb 15: pomůcka pro cvičení, Vyd. ČVUT Praha, 2002, ISBN 80-01-02479-2. Verlag-Dashofer – technické požadavky na výstavbu Verlag-Dashofer – Stavební zákon Profesní informační systém ČKAIT – rok 2009,2010,2011 Normalizační institut – ČSN platné
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je : ing.Jaroslava Lorencová Při tvorbě byly použity volně přístupné internetové zdroje. Autor souhlasí se sdílením vytvořených materiálů a jejich umístěním na www.ssstavji.cz Tvorba materiálů byla financována z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou stavební Jihlava.
