BŘEZEN
1
2007
ROČNÍK III
NEZÁVISLÝ VLASTIVĚDNĚKULTURNÍ A LITERÁRNÍ MAGAZÍN A ZPRAVODAJ SPOLEČNOSTI FRANTIŠKA KROHA
Vážení a milí čtenáři! Dnes dostáváte do rukou poněkud jiný Odpich. Nový Odpich. Vylepšený a rozšířený. Za minulé dva ročníky jsme si získali dobré čtenářské zázemí. Naše zajímavé články byly pozitivně hodnoceny, dokonce jsme se několikrát dočkali i uznání tak přemrštěného, že se jeho opakováním raději ani chlubit nebudeme. Někomu naopak vadil náš předvolebně vyhraněný styl, takže jsme nějaké příznivce mohli i ztratit. Razíme však názor, že každý rozumný člověk by se měl postavit na stranu normálnosti a slušnosti. Nelze prostě respektovat politickou stranu, která popravovala za pouhý názor a dodnes se od tohoto dědictví nedistancovala. V tomto případě není jiná možnost, než se angažovat… Ale nechceme dělat z Odpichu politický list, to vůbec ne. Máme své příznivce na Bystřicku, Novoměstsku, Žďársku i jinde. Právě pro ně chceme každé čtvrtletí připravit zajímavé čtení. Rozšiřujeme náklad z 500 – 700 ks na 4 000 ks, protože chceme proniknout do dalších měst a obcí v našem kraji. Rozšiřujeme i rozsah, zatím na 12 stran. Z nich bude malá část vymezena inzerci a prezentaci podnikatelů, abychom tak snížili náklady na výrobu čtvrtletníku. A jak vidíte, přešli jsme na barevnou obálku! Nedávno rozšířily rozsah některé deníky, objevili se v nich noví dopisovatelé, nikoliv však nové čtení. Převážně se tam omílají věci notoricky známé, mnoh-
dy jsou celé publikované odstavce do písmene stejné s údaji na internetu. Takhle noviny určitě dělat nebudeme. Chceme být noví, originální. Čtyři stránky budou nadále patřit prezentaci Železáren Štěpánov, zbytek chceme s výjimkou inzerce pojmout jako pokus o vlastivědnou, kulturní a literární revue. I z tohoto důvodu se bude na jedné straně prezentovat Společnost Františka Kroha, která vlastivědě a kultuře věnuje ve své činnosti nejvíce pozornosti. Dále vám budeme představovat spisovatele z Vysočiny a ukázky z jejich děl, určitě dojde i na další osobnosti z našeho kraje, upozorňovat můžeme i na vaše plánované kulturní akce. Chceme recenzovat knihy, možná časem i filmy, koncerty a další pořady. Ve spolupráci s profesionálními i amatérskými znalci našeho kraje se hodláme věnovat vlastivědě, nechceme však být až příliš odborní, aby naše sousta strávil běžný čtenář. Začít chceme články o hradech Bystřicka z pera fundovaného znalce Jaroslava Sadílka. Heraldické novinky bude dodávat Ladislav Pokorný, humornější ukázky ze staršího tisku Vlado Cisár. Spolupracovníky hledáme i mezi mladými lidmi s literárními, kulturními, vlastivědnými zájmy. Některé naše texty se naopak mohou hodit studentům k maturitě a různým dalším zkouškám. Víme, že i vás trápí spousta problémů. Chceme vám dát prostor k široké diskuzi na stránce
„Ring volný“ a témata záleží opravdu jen a jen na vás. Když jsme uvažovali o nějakém tématu úvodním, napadalo nás ledacos. Úroveň současných politiků, umístění radaru v Brdech, potřebnost či nemravnost bankovních poplatků, vina či nevina Jiřího Kajínka, obliba televizních seriálů, účinnost léků na hubnutí atd. Pak jsme si řekli, že tato a další témata lze probírat i v jiných médiích, že bychom se měli spíše zaměřit na náš kraj. Je vhodné dávat statisícové odstupné starostům, kteří své obce nehorázně zadlužili? Jak vidíte možnost zakoupení duší, aby město překročilo určitý počet obyvatel a dostalo za to vyšší dotace od státu? Nemělo by se přidělovat na každou hlavu stejně? Myslíte, že zveřejněné výsledky z radaru v Lesoňovicích lákají řidiče, aby jezdili ještě rychleji? Co třeba říkáte úrovni škol v našem kraji? Je normální, aby střední školy nabíraly uchazeče bez zkoušek a na inzerát? Zvolte téma, vymyslete jiné, napište, zavolejte, pošlete mail! Zajímavého čtení máme mnoho, už do tohoto čísla se řada článků nevešla, trpělivě tedy čekají na svůj prostor. Pokud nechcete o nějaké číslo přijít, přihlaste se k pravidelnému odběru v redakci Odpichu. Tak nám držte palce, ať máme zase odpich! Hezké čtení všem přeje Hynek Jurman
ZA JÍMAVOSTI ZA JÍMAVOSTI ZA JÍMAVOSTI
Martin Prosecký s kolem, které změní výtvarník Leoš Boček v kolo létající. To vše k nedožitým stým narozeninám Jaroslava Foglara.
Nevíte, co se zbytkem staré lípy? V Lískovci si poradili a na návsi vedle kapličky teď mají sochu...
Jedna ze čtyř zkušebních hrází na potoku pod Hlubokým. Tady se hledala definitivní podoba hráze Vírské přehrady.
Že nám na Vysočině chybějí vodopády? Zajeďte si na Prudkou! Text i foto: Hynek Jurman
1
ROZHOVOR
STÍNY V NÁS I KOLEM NÁS Rozhovor se spisovatelem Hynkem Jurmanem
Představíte nám svoji poslední knihu „Stíny v nás“? Rád. Jedná se o literaturu faktu a kniha obsahuje tři příběhy. V prvním z roku 1944 popisuji zastřelení generála Luži a jeho přítele Koreše v Hřišti a následnou popravu četníků v Přibyslavi. Velice podrobně, s odkazy na prameny a literaturu, dokazuji, že si zastřelený generál počínal lehkovážně až naivně, že takovým způsobem se podzemní práce dělat nedala. A že při exekuci četníků byli zbaveni života především nevinní čeští vlastenci. Druhý příběh popisuje květnové povstání roku 1945 v Třešti, kde výsledkem byly desítky zbytečně padlých Čechů. Házet vinu jen na německou dívku, která vybrala některé oběti na popravu, by bylo příliš jednoduché. Třetí příběh vrcholí v létě 1947, všímá si osudu Ukrajinců, jejich snahy o samostatnost, líčí přechod banderovců přes Slovensko i Vysočinu a přibližuje oběti ze strany naší armády. V bojích padl i Josef Šikula ze Švařce či Jaroslav Barták z Veselí. Knihu jsem psal od konce roku 2002 do jara 2006. Napsal byste dneska něco jinak? V jádru ne, ale v posledních týdnech se mi dostaly do rukou tři podněty, na které bych určitě v knize reagoval. Jednak jde o knihu Radomíra Luži „V Hitlerově objetí“, kde autor jasně manipuluje s pravdou, což většinou historikové poznali, ale nechtějí to Lužovi říct, prý s ohledem na jeho věk. Dále se mi ozvali dva účastníci bojů s banderovci. Josef Brázda z Doubravníka a Karel Dvořák z Nového Města. Oba s mým pojetím souhlasí, ale mají řadu podrobností a upřesnění. (Pozn. redakce – H. Jurman tyto prameny nemohl do knihy zapracovat, ale my je přineseme v Odpichu. Jak recenzi Lužovy knihy, tak mimořádně zajímavé vzpomínky obou vojáků.) Jak mohli úspěšného autora vyhodit ze školství? To si učitelstvo tak málo váží osobností ve svých řadách? Tak tohle je otázka pro někoho jiného. Mohu říct jen tolik, že jsem měl vždy zájem žáky něco naučit a vést je k zodpovědnosti. Měl jsem na ně přiměřené nároky, přesto jsem byl mezi nimi oblíben, s rodiči i kolegy jsem vycházel bezvadně a inspekce mi nikdy neprokázala nějaké větší nedostatky v práci. Chcete říct, že vám nadřízení Váš odchod nezdůvodnili? Ano, přesně tak! Na odvolání mi raději ani neodpověděli, protože žádné argumenty neměli. Ale při údajné nadbytečnosti nic zdůvodňovat nemuseli… 2
Vaše knihy, to je většinou kus životopisu. Zpracujete pro čtenáře i tuto životní kapitolu? Určitě, bývalí nadřízení s tím museli počítat. Protože vedle velkého citu, zamilování a vedle úmrtí či jiné ztráty blízké osoby jsou právě existenční potíže tím velkým zážitkem, s nímž se musí každý spisovatel vyrovnat. Každý propuštěný z práce cítí ve svém odchodu velikou nespravedlnost, to je normální. U mne to bylo o to těžší, že na svém místě třeba zůstal učitel, který zapisuje hrubé pravopisné chyby do třídní knihy! Nebo ti, kteří nestudovali speciální pedagogiku, ač to byla podmínka v pracovní smlouvě. Mně
ně školy, a všem říkal: Jurman do všeho ryje, všechno kritizuje, rozloží vám kolektiv! Chcete ho, nebo chcete radši klid?“ Všichni chtěli klid... Tomu se ani nedá věřit… Ano, je to ubohost srovnatelná s tím, když někdo okrade slepce! Sám si žije v blahobytu, bez starostí a druhého tlačí do kouta a s velkým potěšením ho ničí. Existenčně, sociálně i zdravotně! Člověka, který mu nikdy nic špatného neudělal a na jeho pracovišti nechal nejlepších 15 let svého života. A takový „charakter“ se dodnes podílí na řízení střední školy! Kdo ho skutečně zná, dítě té škole nikdy nesvěří! Je to špína bez špetky charakteru…
Co bývalí žáci? Potkáváte je? Dost často a většinou to bývají setkání srdečná. Mnozí se netají tím, že jsem je hodně věcí naučil právě já. Často také radím studentům různých typů škol s diplomkami či seminárkami nejrůznějších témat. Tak mě napadá, komu už asi poradili ti údajně lepší učitelé, kteří na učilišti zůstali. Studenti gymnázia o mně v posledních měsících píší seminárky na téma Člověk na svém místě a Osobnost Bystřicka. Některým vedoucím však na rozdíl od studentů osobnosti vadí... Každému se mohu podívat do očí! S nejchytřejší žákyní, jaká u nás kdy studovala, se přátelíme. Když skončila na jipce po havárii, hned se ozvala právě bývalému učitelovi, což mě potěšilo. Přesně si stále pamatuje, co jsem jim vyprávěl o jakém spisovateli. O jiných učitelích mluví s despektem, u některých už zapomněla jména! Když však o bývalé kolegyni řekne, že je nikdy nic nenaučila, že neměla nejmenší autoritu a že se jako učitelka zcela minula povoláním, je mi spíše smutno. I nad tou školou… Líbí se Vám mladé dívky? Hmmm…
zbývalo dokončit poslední semestr, a také jsem zakrátko státnice se samými jedničkami složil. Přesto jsem musel jít, takže v tom něco smrdělo. Přitom mi kolegyně řekla jasně: „Ty jsi jediný, kdo si tu nechtěl na školu jen hrát!“ Ale všechny ty nespravedlnosti bych překousl, horší bylo, co se dělo poté. Vy nás napínáte. Víte, já o tom skoro tři roky mlčím. Dokonce jsem odmítl dva televizní štáby, které chtěly okolnosti mého propuštění zdokumentovat a odvysílat. Bylo mi trapné to vířit, myslel jsem, že obratem najdu dobré místo a že mi ti dva podrazáci z učiliště budou ukradení. Jenže jsem je podcenil, netušil jsem, jaké ubohosti budou schopni. Ředitele nechme stranou, to byl kariérní komunista, zcela neschopný manager a notorický opilec, kterého žáci zvedali z chodníku. Zato jeho zástupce byl velmi schopný. Čehokoliv! Při výpovědi mi řekl doslova: „Čtrnáct let se mi s tebou dobře pracovalo, tobě místo seženu.“ A víte, co udělal? Nesehnal Vám nic. Kdyby jen to. Obvolával všechny mé potenciální zaměstnavatele, hlav-
Takže i o něm napíšete. Samozřejmě. Vždyť on nakonec podrazil i toho svého ředitele a zasloužil se o jeho vyhození! Tři roky jsem vše v sobě dusil, teď to konečně házím na papír a tím i za hlavu. Řada příběhů z mé labutí písně ve školství vyjde ještě na jaře ve sbírce „Jak být bohatý“. (Dnes přinášíme v Odpichu krátkou ukázku, příště najdete pokračování). Nebo co říci na inspektorku a její kolegyni z krajského úřadu, které mi řekly při konkurzu na ředitele, že smekají před mými znalostmi. Konečně prý potkaly někoho ze střední školy, kdo rozumí školství základnímu. Čekal jsem proto od nich nějaký hlas. Druhý den mi však volal starosta obce, že mě chtějí, ale že mi ty dvě ženské z Jihlavy nedaly ani bod a dostaly mě z prvního místa na třetí! Ale inspektorka se naculuje pokaždé, když mě potká. Co je to za falešný svět? S odstupem a bez emocí bych chtěl ještě napsat divadelní hru, v níž by vystupoval právě jeden takový falešný vedoucí, dále jím propuštěný zaměstnanec a pak Klement Gottwald, Rudolf Slánský, Jidáš a Ježíš. Jak asi tušíte, bude to o podlosti a lidské malosti.
To je přece správná inspirace, ne? Určitě ta nejhezčí! Ale není to spravedlivé. Když jsem byl mladý, tak tolik hezkých holek nebývalo. A stejně jsem nevěděl, co jim říkat. Dnes je těch krásných dívek strašně moc, ale jaksi se už připozdívá. Ale aspoň vím, co jim povídat… Platí na ně pořád básničky? Jejda! (Úsměv). Mnohá děvčata jsou stále romantičky, zato kluci si hrají na drsňáky, ale jsou tím jenom trapní. Jak se cítíte na novém pracovišti? Bezvadně. Práce mám nad hlavu, ale je to jedna velká zábava – styk s lidmi, tvorba novin, letáků, map, programů na výlety… A co je nejcennější, konečně si mohu vážit nadřízených! To se mi ve školství bohužel nepovedlo. A kolegové jsou tu výteční. Zatímco ve školství působí učitelé jistě skvělí, ale zrovna tak i příšerní, kteří děti nezapálí, sami jen čadí a žáky otráví, tak mezi úředníky jsem špatného nenašel. Jsou to profíci a na rozdíl od učitelů jim nedělá problém pracovat 8 hodin denně. Klobouk dolů. Děkuji za rozhovor a ať těch stínů mezi námi ubývá. otázky i foto: Helena Křížová
LITERATURA VYSOČINY
AUTOR ČTVRTLETÍ - JIŘÍ ORTEN (Ukázka z díla Hynka Jurmana „Čítanka Vysočiny“ Vysočiny“))
JIŘÍ ORTEN * 30. 8. 1919 Kutná Hora + 1. 9. 1941 Praha Básník židovského původu, vl. jménem Jiří Ohrenstein. Za okupace psal pod pseudonymy Karel Jílek a Jiří Jakub. V l. 1929-1936 vystudoval v Kutné Hoře gymnázium. V dalším roce odchází do Prahy, kde studoval jazyky a po bratrově vzoru se hlásil na hereckou konzervatoř. Od r. 1937 skutečně začal dramatickou konzervatoř navštěvovat, během studia však byl jako neárijec vyloučen. Odmítl odejít do emigrace za bratrem a tragicky zahynul, když ho na pražské ulici srazila sanitka. Jeho roztoužená a něžná lyrika postupně přechází pod vlivem okupace v rozjímání o smrti a v tušení svého tragického konce. Pod jménem Orten publikoval v časopisech, pod pseudonymem Karel Jílek vydal sbírky Čítanka jaro (1939)
a Cesta k mrazu (1940), pod pseudonymem Jiří Jakub sbírku Ohnice (1941). Báseň Jeremiášův pláč (věnovaná bratru Otovi) vyšla jako novoročenka (1941). Z pozůstalos-
ti vyšly básně Elegie (1946), připravovaná sbírka Scestí se stala součástí svazku Dílo Jiřího Ortena (1947). Do krásné literatury patří i Ortenovy deníky (Modrá kniha, Žíhaná kniha, Červená kniha, knižně 1992 - 1994), které si psal v letech 1938-1941 se záměrem jejich zpřístupnění čtenáři. Výbor z nich vyšel už v r. 1958 pod názvem „Deníky Jiřího Ortena“ (s doslovem „O bratrovi“ od režiséra a herce Oty Ornesta). Z dalších drobnějších prací jmenujme Eta Eta žlutí ptáci (1966), Čemu se báseň říká (1967), Převleky (1968) a také korespondenci s Věrou Fingerovou pod názvem Hořký kruh (1996).
K UZOUFÁNÍ STRANOU Jiří Orten v mládí hodně četl, hlavně dobrodružnou literaturu, pak se vrhl bezhlavě na sport (tenis, stolní tenis, lyžování). Mladé srdce však velkou zátěž neuneslo a Jiří musel ze zdravotních důvodů se sportem skončit. Začal se tedy zajímat o divadlo, neboť divadelní talent zdědil po matce (divadlu se věnoval starší bratr Ota, později i mladší bratr Zdeněk a synovec Jiří). Literární talent získal Jiří Orten zase po strýci (Josef Rosenzweig-Moir vydal dvě sbírky), a proto se rozhořela i jeho láska k literatuře. V 16 letech napsal na Vranovské přehradě svou první básničku. Brzy se schází v Praze s kroužkem mladých básníků, z nichž ho nejvíc upoutává František Halas. Orten začíná publikovat a Halas mu připravuje první sbírku. Do toho však přichází okupace a mladému básníkovi zbývají poslední dva roky života, které zachycuje ve svých denících. Jeho optimismus a dychtivost jsou náhle ty tam a básník se v neradostných perspektivách cítí »k uzoufání stranou«. Doslova drsnou ilustrací tohoto pocitu bylo představení (1.3.1940) Jana Houslisty (Horovu báseň dramaticky ztvárnil Gustav Schorsch), v němž měl Orten hlavní roli. Díky norimberským zákonům však musel recitovat za zástěnou, takže ho obecenstvo ani nevidělo! Do deníku si píše všechny zákazy, které musí respektovat. Arijský boj odhaluje jeho původ a vytrubuje, že mladou básnickou generaci vede Žid. Orten pracuje u sedláka v Kutné Hoře, čas tráví v Praze, přesto se dostává i na Vysočinu. „Říkám Vám ze srdce, že Vás mám nejraději z celého toho houfu,“ píše mu Fr. Halas. A Orten přijíždí do Kunštátu v létě 1938 i v létě 1939, přímo zde tvoří několik básní a inspirován zdejším krajem píše prózu „Malá víra“. Ještě jedno místo v samém srdci Českomoravské Vysočiny přitáhlo Ortena. Jsou to Březiny, kde básník navštěvuje hrob nešťastného Drašara, usedá ke hřbitovní zdi a naslouchá šumění Svratky. Od Pusté Rybné se zvonivě blíží potok Hlučál a Jiří je zde inspirován k básním Hlučál a Krajina (z počátku prosince 1938). V obou je také zdejší hřbitůvek připomenut, druhou báseň autor Březinám připsal. 28.8.1941 si zapisuje do deníku větu „…žijeme ostatně jinde než mezi stromy, po nichž teče smůla?“ V den svých 22. narozenin si jde přes ulici koupit cigarety, na zavolání prodavače se vrací ke stánku, je zachycen záchrankou pražského gestapa a upadá do hlubokého bezvědomí, z něhož se už neprobere. Německý řidič ho převeze ochotně do nemocnice, kde český pacient odmítá ležet s příslušníkem špinavé rasy… „Až v katedrálách budou plouti ryby, tento básník vyvolán bude jménem,“ píše o něm v Kunštátě František Halas. Ortenova tvorba nevadila jenom fašistům, ale v 50. letech paradoxně i komunistům, kteří ji považují za tvorbu odumírající buržoazie, která svádí mladé básníky do bahna úpadkové poezie. Dnes připomíná básníkův odkaz festival Ortenova Kutná Hora a Cena Jiřího Ortena pro básníky do 30 let.
DENÍK JIŘÍHO ORTENA Nic není zavrženíhodné - ani zavrhování. Neřest a vůbec jméno každé nectnosti je nadávka - nadávkou je i slovo nadávka. Jaká ordinérnost ve jménech všech nectností; jaká ordinérnost tlí ve slově ordinérnost! Jaká zášť čiší ze slova zášť! Jaká chlípnost vyplazuje jazyk ze slova chlípnost! Jakou ohyzdnost přidalo k ohyzdnosti slovo ohyzdnost! Jaká bestialita ve slově obžerství! Jaká intelektuální zbabělost
ve slově zbabělost! V pojmenování lenost jaká lenost myšlení... Jaký nedostatek každého dobrého pohledu, benevolence, snášenlivosti ve všech těch a jiných jménech! Jaká bestiálnost v moralitě! „Bezuzdnost.“ Třeba zamyslit se jen nad významem strašného nástroje, zvaného uzda. Stádní, poslušné, morální cítění přivedlo lidi tam, že snižují se na niveau koně. „Krveprolévání“... ale je lhostejno, lije-li se krev žilami nebo mimo ně.
HLUČÁL Tak pojďme jsme tu přes počet ach to se pozná nejdříve tak tedy pojďme vrátíme se zpět vždyť jenom přihlížet je trochu marnivé Někdo nás ze všech věcí vyňal a postáváme k uzoufání stranou Sevřený průvod vychází z cintorína a hraje smuteční notu dosavad neslýchanou
KRAJINA Natáhnu dlaň a ihned hřbitůvek se pohne, uplývá jak Svratka. Ne, já nic nevím, jsem tu poprvé, já nevím nic, to asi jinovatka vyvzpomněla si kraj a mnoho zim, za kterou toulají se plameňáci s plamenem v srdci (za něj promluvím, a již se ztrácí, již se ztrácí). Ach, to je tedy Morava! Nesmím se hněvat, neřekli mi, že slovo slovem přestává a ústa nejsou básnickými, když mlčí. Moje zpívání se tady nějak nerozléhá. To jenom letí havrani. To jenom usmívá se něha.
DÍVČÍ ZPĚV Počkejte na mne, klopýtla jsem, vítr mne překřikuje hlasem, který se všude podívá, počkejte na mne, moji dva. Prvnímu přijdu poděkovat, může se do mé něhy schovat, k druhému sednu na pelest, budu ho vést, do lásky vést… Přezimováno. Otevírám svým nebezpečným snům a vírám. Ty první, spi, chci v dálce bdít a raničko tě probudit. Česej mne, drahý, už jsem zralá, vstup do mne jako katedrála. Za kodrcání kočáru stékáme vřele po jaru jak slzy, za nichž jsem se vzdala. Česej mne, drahý, už jsem zralá.
BLAHOSLAVENI TIŠÍ Vstaňte prosím. Jednomyslným určením soudu odsuzuje se obžalovaný k životu. Tak zní výrok. Protože však je snad pro přítomné komentáře třeba komentáře, uvádíme jej. Půjde od člověka k člověku a o každého se poraní. Bude nalézat ženy, aby je ztratil. Za kratičké okamžiky štěstí bude platit vlastní
krví. Bude milován teprve tehdy, až přestane v lásku věřit. Pozná zradu v každém srdci, v každém slově a v každé myšlence, ale nedojde smíření, nedojde moudrosti. Pochybovat a pochybovat bude o zemi Bohem opuštěné, o kruté zvídavosti žen, o bolesti hloubkou zrazené, o všem bude pochybovat a o sobě samém nejvíce… 3
LITERATURA, NÁZORY, RŮZNÉ Pan Kubíček si v posledních dnech své učitelské kariéry odvážel domů své knihy, které používal k výuce, své sešity z vlastních studií, které také využíval v hodinách, nejrůznější časopisy, které žádný jiný učitel z jejich specielní školy ani neznal, a jiné věci. Nakonec mu zbyly zásuvky psacího stolu plné drobností. Protože se jimi nechtěl zabývat poslední den, to jen rozdal vysvědčení, omluvil se ze závěrečné porady a vyskočil na kolo, aby v pedálech zapomenul, tak proto odvezl ty zbytky už předposlední den. Vše naházel do mlékárenské bedny, sotva se mu to tam vešlo. Bednu hodil doma na odpočívadlo mezi přízemím a podkrovím. Před tou závěrečnou poradou, to už se Kubíček převlékal do cyklistického, vešel do sborovny zástupce Šalbaba. Chtěl se rozloučit, ale připletl
PLNÁ ŽUMPA se k tomu rómský student Erychleb a spustil: „Pa-pane učiteli, byl jste nene-nejlepší, to je škoda, že že zrovná vás vy-vy-vyhodili. Pojďte je-je-ještě k nám do třídy…“ Šalbaba se kousal do rtu a cikána odehnal. Pak podával Kubíčkovi ruku. „Tak tobě, Vladimírku, ruku nepodám! Pamatuješ si ten film s Landovským? Nemáte kousek cti jít sami, když jste školu dovedli ke krachu! Sbohem!“ Sedl na kolo a několikrát si opakoval Landovského repliku: „To radši podám ruku praseti!“ Jel a doma měl tu bednu. Utekl týden, měsíc, nastal podzim, proběhly Vánoce a bedna dlela pořád na
svém místě. Utekl rok, druhý, utíkal třetí a pan Kubíček se těch věcí stále ani nedotkl. Vše se změnilo, přišel o všechno, co si vůbec lze představit. O práci, poslání i obživu, ztratil žáky, kolegy, přátele i milenku, pozbyl i sebedůvěru, optimizmus a radost ze života, čas utíkal a pan Kubíček k té bedně ani okem nepohlédl. Kdykoliv šel kolem, odvrátil se. V té bedně byla spousta věcí, které se mu mohly hodit v těch časech, kdy se rval o holou existenci, kdy si zoufal a stýskal, ale nedotkl se jich ani tehdy, kdy své problémy vyřešil. Léta plynula a bedna byla nebyla. Přitom by se mu některé věci určitě hodily. Byly tam ještě nějaké papíry, obálky, pera, dokonce i ta trubičková na tuš, který-
mi dnes nikdo rýsovat ani nedovede, i šablony, pravítka, křivítka, kalendáříky, žiletky, gumičky, tužky a kdovíco ještě. Pan Kubíček o ty poklady nestál. Ta bedna byla závažím na jeho krku. Tížila jej, dusila. Byla plná vzpomínek na celých patnáct let ve škole, kde nechal svá nejlepší léta a odkud ho bez milosti vyhodili, i když ani zdaleka nebyl nejhorším pedagogem. Ta bedna byla plná nespravedlnosti a ublíženectví. Byla to žumpa plná hnoje, plná fekálií. V těch hovnech plavaly především obličeje Plašmušky a Šalbaby a pan Kubíček nenašel sílu vyhrnout si rukávy a přehrabávat tu senkrovnu. Ta bedna leží na schodech dodnes. S fekálem ještě nepřijeli… Z chystané knihy H. Jurmana „Jak být bohatý“
KONEC VÁLKY V BYSTŘICI
Pan Václav Sís (1927) z Bystřice nás navštívil v redakci se zajímavou vzpomínkou na konec války. Byl totiž svědkem popravy německých zajatců nedaleko bystřického hřbitova několik dní po válce. Z jeho zajímavého vyprávění vyjímáme. Všechno to začalo u dvou mrtvých partyzánů, kteří padli 7. května 1945 u bystřické školy. Jejich těla se s několikadenním zpožděním objevila na hřbitově na zemi před márnicí. František Kupsa byl střelen do prsou, Janko Silný utrpěl zezadu průstřel do hlavy a v obličejové části hlavy měl hluboké díry. Zrovna jsme u nich postávali s kamarádem Šírem, když vtom přišel partyzán Štefan Kanka. Byl střední postavy, pistoli měl na řemínku, motorku nechal postavenou dole pod hřbitovními schody. Když se
4
k ní vracel, šel kolem zrovna zástup odzbrojených Maďarů. Některý z nich zavadil o tu motorku a svalil ji. Kanka zareagoval impulzivně, vytrhl pistoli a do jejich řad vystřeli dvě nebo tři rány. Jednoho Maďara přitom zranil do nohy. Rychle doplnil náboje, sešel dolů a v zákoutí pod schody uviděl sedět odzbrojené německé zajatce. Spíš to byli Rakušani. Kanka mezi nimi našel vojáka, který uměl česky. Požádal jeho prostřednictvím, aby vystoupili důstojníci a poddůstojníci. Našlo se jich sedm, Kanka je srovnal ke zdi protějšího domku, kde bydleli Dobrovolní (později Opatřilovi), poodstoupil asi tři kroky a začal Němce střílet. Mířil jim na prsa. Padl první, padl druhý i třetí. Vtom se ten první začal zvedat. Kanka se vrátil, střelil ho do hlavy a na jeho ruce si přitom všiml hodinek. Přivlastnil si je a ostatní Němci trpělivě čekali na svou smrt, než Kanka hodinky sundal a připevnil na svou ruku. Neutekli… Kanka zastřelil všech sedm Němců a po tlumočníkovi vzkázal zbylým Němcům, že je to pomsta za ty dva mrtvé partyzány. Popravám přihlíželi někteří diváci, a rázem bylo po euforii z osvobození. Mezi lidmi zavládla stísněná nálada. Kanka se pak vydal dolů na náměstí a lidé si vykládali, že ještě někoho hledá. Mezitím dorazil partyzán se samopalem, myslím si, že to byl můj jmenovec, také Sís z Bystřice. Ten
pokropil ještě chroptící Němce dávkou ze samopalu. Kanka zatím dostihl na náměstí transport Němců, v jehož čele jel důstojník na koni. Kanka jej zasáhl střelou z pistole a bezvládného ho skopal z koně na zem. Josef Pavelka mezitím vybral z Němců uvězněných ve škole asi pět mužů, aby vykopali hromadný hrob za hřbitovní zdí, tehdy už na pozemku hospodářské školy. Dozor nad pracujícími Němci držel učitel Jan Žilka. Byl to nejen můj učitel, ale i cvičitel ze Sokola. Přátelili jsme se, a tak jsem tam s ním zůstal. Dnes je to místo hromadného hrobu na rozšířeném hřbitově asi 8 metrů od původní hřbitovní zdi. Němci byli do hrobu naházeni i s ranci, které nesli. Důstojník zasažený na náměstí se však u hrobu probral, byl celý od krve, chtěl se podívat do zrcátka. Jeho konec přesně popsal ve své knize Bořivoj Nebojsa. Oberlajtnant požádal Žilku o cigaretu a ukazoval mu fotografie své rodiny. Žilka poslal Josefa Pavelku pro lékaře. Sám mínil, že probraný u hrobu by měl dostat milost. Vtom však přiběhl Emil Ondra z Písečného a strhl Žilkovi pušku z ramene. Zraněný Němec se zoufale
plazil od hrobu a křičel: „Hilfe, hilfe!“ Ondra ho chladnokrevně střelil do hlavy, až mozek vystříkl na dva metry. Jan Žilka to až do konce života považoval za odpornou vraždu. V místě dnešního Penny Marketu odstavili Němci hodně vozidel a zanechali tam i plno materiálu. Lidé si tam věci rozebírali, ale národní výbor vyhlásil, aby vše vrátili na radnici. I Eman Matyášek vrátil vozík hlíníkového nádobí, které by se mu jako cukráři hodilo. Cítil se silný v kramflecích, ničeho se nebál. Jenže vzápětí dorazili do Bystřice chlapi z Pivonic a rozčilovali se, že Matyášek tlumočil Němcům v lednu při zátahu proti Pivonicím. Zmlátili Emana v jeho domě, a pak ho odvezli do Vítochova, kde ho partyzáni mučili a zaživa upálili. Jeho bratr Ferda zrovna kopal na náměstí Rusům hrob, když se dozvěděl, že mu bratra upálili. Ruce s nářadím mu poklesly… Pro pořádek jen dodáváme, že téměř po půlstoletí byly pozůstatky zastřelených Němců vykopány a v roce 1995 byl ve Štěpánově odlit litinový křížek, jenž byl s krátkým textem instalován na bystřickém hřbitově na jejich památku.
O kopané v Nedvědici Kopaná má v Nedvědici dlouholetou tradici. Její počátky se podařilo vysledovat do období kolem roku 1920. Začátek organizované kopané se váže k datu 26.2.1928, kdy se konala ustavující Valná hromada Sportovního klubu Pernštejn, pod jehož hlavičkou od tohoto data fotbalisté působili a od 1.1.1993 působí dodnes. Historii kopané v Nedvědici se podařilo velmi podrobně zpracovat v Almanachu, který SK Pernštejn vydal k 75.výročí svého založení v roce 2003. V průběhu let se střídala úspěšná období s méně úspěšnými. Stejně jako ve většině okolních obcí,
i v Nedvědici patřila kopaná vždy k zábavě malých kluků i dospělých mužů a fotbalové hřiště bylo a stále je místem setkávání sportovců všech věkových kategorií. V současné době prožívá SK Pernštejn, nejen měřeno sportovními výsledky, poměrně úspěšné období. Všichni, kdo znají fotbalové hřiště a jeho okolí si jistě všimli, jaké změny se zde od roku 2001 udály. Vyrostly nové fotbalové kabiny, jakými se nemůže pochlubit ani většina klubů, působících ve vyšších soutěžích, podařilo se přeložit místní komunikaci, která bránila rozšíření hřiště pokračování na str. 12
BŘEZEN
1
2 0 0 7
ROČNÍK III
ZPRAVODAJ ŽELEZÁREN ŠTĚPÁNOV Výrobní plán na rok 2007
Tryskač od firmy Gostol Jako každý rok i na konci loňského stál před vedením firmy úkol, stanovit plán na letošní rok. Řekl bych, že to bylo ještě těžší než před lety minulými. Již v průběhu roku se tvořila kostra, která by měla být stěžejním programem výroby. Došlo ke snížení počtu zákazníků a k navýšení objemu výroby pro vybrané zákazníky. Mimo jiné před námi stál rozjezd a zavedení nových odlitků pro firmu Echesa, která by měla představovat 7 tun odlitků denně. Rozbíhá se i další výroba odlitků pro nové zákazníky, jako příklad uvádím firmu Bonfiglioli, pro kterou vyrábíme odlitky převážně z tvárné litiny, což je určitě velice dobré, protože výroba tvárné litiny je pro firmu velice zajímavá a rozšiřuje další možnosti výroby v naší slévárně. Hlavně tlak zákazníků na zvýšení výroby a zavedení nové výroby nás přiměl původně stanovený plán ještě o 500 t navýšit. Stojí před námi
nelehký úkol tento plán splnit a nebo se mu alespoň co nejvíce přiblížit, ale věřím, že za přispění všech vedoucích a hlavně dělníků na jejichž přístupu k práci a obětavosti velice záleží a bez nichž není možné plán splnit. Je velmi přínosné a důležité, že zakázkově máme plán zajištěn, ale i tato skutečnost může přinést nemalé problémy ve výrobě a v plnění plánu, to se ukázalo hned na začátku roku, kdy se měla postupně zahájit nová výroba odlitků pro firmu Echesa, ale než se vyřešily vzorky a došlo k schválení odlitků, byl konec ledna a nám chybělo 7 tun odlitků denně k výrobě a plnění plánu. Tato výroba musela být střídavě nahrazována jinou a jak by si někdo mohl myslet, z jednoduchého plánování se stalo velmi problematické. A aby toho nebylo na počátku roku málo, přišly problémy s nátěrem, které přetrvávají dodnes. Museli jsme řešit problémy s pozdním rozjezdem druhého vytloukacího roštu, opětovnými opravami regenerací a odstávkami na rotačních plynových pecích, které jsme museli přezdít, ale tyto opravy jsou nutné a přijdou vždy v nejnevhodnější dobu. V polovině února, kdy se zdálo, že je již relativně ,,klid“ a výroba běží, došlo k prvním problémům s tryskacím zařízení a po první částečné opravě a uvedení alespoň do ručního režimu, došlo při následné snaze o opravu k úplnému zastavení tryskače. A tu chvíli začal boj s časem a snaha všemi možnými prostředky uvést tryskací zařízení do chodu. I když se všichni snažili, co mohli, 3 denní odstávce jsme nezabránili, ale tryskací stroj se podařilo rozjet až po příjezdu slovinských techni-
Štít pro firmu Echesa
Vážení čtenáři,
V letošním roce jsme původně chtěli vydávat Odpich pouze jako zpravodaj Železáren Štěpánov, který se bude týkat výhradně naší společnosti a bude se rozdávat jen do domácností ve Štěpánově a okolí. Byl jsem ale osloven členy Muzejní rady v Bystřici, představiteli Společnosti Františka Kroha a některými dalšími příznivci vlastivědy a literatury, kteří mi nabídli spolupráci s vizí, že by náš čtvrtletník byl rozšířen na vlastivědný, kulturní a literární magazín a byl distribuo-
ván ve Štěpánově, ale i v Bystřici, Nedvědici, Víru, Novém Městě na Moravě a v dalších obcích. Nejvíce mě zaujalo, že se zde budou prezentovat firmy, podnikatelé a živnostníci z celého okolí. Naším zájmem je zahájení spolupráce s okolními podnikatelskými subjekty. Část nákladů na tisk našeho zpravodaje bude hrazen z příjmů z reklam a zbytek bude hradit naše společnost. Cílem do budoucna je získat grant na provoz našeho periodika s vyhlídkou jeho dalšího rozšíření. Chceme, aby se zde prezentovaly spolky, oddíly a kroužky, o kterých se v místních novinách a zpravodajích nepíše, neboť nejsou tak známé či jsou pouze z malých obcí. Doufám, že se Vám toto první vydání bude líbit a pokud ne, tak nám to sdělte do redakce a my se nad Vaší kritikou určitě zamyslíme. Chceme vytvořit takový zpravodaj, který se bude těšit zájmu co největšího okruhu čtenářů. Ing. Dan Matoušek jednatel ŽŠ
ků. Ten největší úkol stál však před nanců bude letošní rok minimálně tak obsluhou tryskače a samozřejmě před úspěšný jako roky předešlé a že se co brusiči, kteří museli třídenní odstáv- nejvíce přiblížíme ke splnění plánu ku dohnat. Svým obětavým přístu- a zmetkovitost bude co nejnižší. pem to zvládli velmi rychle, tímto Jsem si jist, že zefektivnění výroby bych jim chtěl poděkovat za jejich se odrazí ve spokojenosti zákazníků přístup k práci a věřím, že se nám a tím i v pozitivních výsledcích firmy. podaří vyřešit všechny problémy, kteIvo Jílek ré nastanou, protože toto je jen výběr vedoucí výroby několika problémů, které bylo nutné řešit v průběhu prvních dvou měsíců a to jsem nemluvil o nemocnosti zaměstnanců s kterou jsme se museli vypořádat. Vím, že pokud bude většina zařízení v provozu 24 hodin denně, budou tyto problémy nastávat, ale věřím, že se nám je povede rychle řešit a hlavně jim musíme předcházet, pokud je to možné. S novou výrobou a orientací na složitější, váhově těžší a větší odlitky došlo i k zvýšení interní zmetkovitosti, ale věřím, že i tato nová výroba se stabilizuje. Tímto jsem chtěl poukázat, že splnění plánu v letošním roce nebude vůbec lehké, ale doufám, že za přispění všech zaměstVýrobní program pro firmu Echesa 5
RADA ZAMĚSTNANCŮ
Práce rady zaměstnanců v 1. čtvrtletí 2007 Začátek letošního roku znamenal pro zaměstnaneckou radu Železáren Štěpánov nad Svratkou výjimečné provedení nových voleb členů zaměstnanecké rady /dále RZ/. Důvodem těchto voleb bylo odstoupení předsedy a tří členů z RZ. Volby se konaly 29. ledna 2007 a zaměstnanci si volili ze svého střediska, ve kterém pracují, zástupce, kteří budou prezentovat požadavky, názory či nápady svých kolegů na jednáních rady zaměstnanců a budou tak předloženy vedení firmy. Vedení firmy se zavázalo, že bude na tyto požadavky zaměstnanců odpovídat písemně a budu velice ráda, pokud bude vedení firmy vycházet svým zaměstnancům vstříc jako doposud. RZ v novém složení se poprvé sešla 5. února 2007. Členové RZ si zvolili nového předsedu, místopředsedu a členy stravovací, bezpečnostní a kulturní komise. Stravovací komise bude zajišťovat spokojenost zaměstnanců se službami kuchyně a kantýny. Noví členové této komise byli hned pověřeni úkolem, a to zúčastnění výběrového řízení zájemců o pronájem kuchyně, které se konalo 7. února 2007. Komise pro bezpečnost se bude starat o potřeby zaměstnanců z pracovního hlediska a komise pro kulturní a sportovní akce bude zajišťovat příspěvky na dovolenou, lázně a sportovní akce, popřípadě
se zúčastní na jejich organizaci a zajištění dle požadavků zaměstnanců. Dne 12. února 2007 RZ opět zasedala. Programem tohoto zasedání byl výsledek výběrového řízení na nového provozovatele kuchyně. Stravovací komise seznámila RZ s důvody, pro které se rozhodovali při výběru ze zájemců o provoz kuchyně. Nejvíce je přesvědčil sestavený jídelníček na celý měsíc, který jim zájemce předložil, výběr ze dvou jídel a servis, který by mohl poskytovat v případě zájmu zaměstnanců, např. prodej nealkoholických nápojů či zajištění teplého bufetu od 8 do 15.30 hodin. Rada jednomyslně rozhodla o změně provozovatele závodního stravování, kterým bude od 1.4.2007 pan Nikodem z penzionu Hodůnka. Nejdůležitějším bodem tohoto zasedání však bylo schválení Rozdělení fondu RZ na rok 2007. Při sestavování rozdělení fondu jsme vycházeli z čerpání minulých let. I podmínky pro vyplácení příspěvků zaměstnancům zůstaly stejné jako v roce 2006. RZ toto rozdělení a podmínky pro vyplácení příspěvků bez námitek schválila. Zaměstnanci tak mohou využít příspěvku buď na lázně nebo na dovolenou, kde si odpočinou od všedních starostí a mohou načerpat nové síly. Příspěvek na dovolenou mohou využít i pro své děti. Pokud zaměst-
ROZDĚLENÍ FONDU RZ NA ROK 2007 1. Lázně a masáže – 18 000,- Kč min. odpracovaná doba 2 roky na příspěvek na lázně výše příspěvku na lázně max. 5 000,- Kč zaměstnanec může uplatnit nárok jak na lázně, tak i na masáže a saunu výše příspěvků na lázně bude záviset na počtu předložených žádostí a vyplacená ve třech etapách: 1-8/2007 vyplaceno v 09/07 9-11/2007 vyplaceno v 12/07 12/2007 vyplaceno v 01/08 masáže budou poskytovány dle pořadníku nárok na masáže a saunu může pracovník uplatnit po zkušební době čerpání masáží 3x za rok u p. Štarhové, další masáže bude schvalovat RZ sauna bude uhrazena v plné výši – zaměstnanec má nárok na jeden poukaz za rok.
nanci příspěvku na dovolenou nevyužijí, mohou tento příspěvek pro děti použít na kurzy či zájmové činnosti dítěte, např. lyžařský kurz nebo letní dětský tábor. Výše příspěvku na dovolenou bude stanovena dle počtu předložených žádostí, pokud by částka fondu na dovolené nestačila pokrýt všechny žádosti v maximální výši, tedy 4 000 Kč, RZ by musela najít řešení. Buď by se částka příspěvků snížila všem žadatelům nebo jen žadatelům, kterým tento příspěvek byl vyplacen i v roce 2006 a žadatelům letošního roku by byl vyplacen v plné výši. Pro regeneraci těla mohou zaměstnanci využít masáží u paní Radky Štarhové, která provádí masérské, rekondiční a regenerační služby a saunu pana Mazourka v Bystřici n.P. Tyto služby jsou zaměstnancům plně hrazeny z fondu RZ. Zaměstnanci také mohou využít služeb sportovní haly v Bystřici na Pernštej-
nem. Sportovní hala nabízí širokou nabídku sportovního vyžití, např. halu na volejbal, basketbal, fotbal, horolezeckou stěnu, bazén, posilovnu, bowlingové či kuželkové dráhy atd. Využití služeb sportovní haly je pro zaměstnance také plně hrazeno z fondu RZ. Pokud by zaměstnanci měli zájem o zorganizování nějakého zájezdu či návštěvy nějaké kulturní akce, prosím je, aby své podněty předali svým zástupcům RZ, kteří je přednesou na nejbližším jednání RZ. Pokud by RZ odsouhlasila Vaše návrhy, pověřili bychom kulturní komisi zorganizováním Vámi navržené akce. Závěrem bych chtěla poděkovat vedení firmy za přispěné peníze do fondu RZ a všem členům RZ, kteří přijali svou funkci. Přála bych si, abychom všichni dobře spolupracovali a tím zajišťovali spokojenost zaměstnanců v naší firmě. předsedkyně Hana Jurmanová
ČLENOVÉ RADY ZAMĚSTNANCŮ Předseda RZ: Místopředseda RZ:
Hana Jurmanová Irena Bartoňová
Stravovací komise:
Petr Polák Karel Štětina
Bezpečnostní komise:
Josef Šerý Jaroslav Kotlán
Kulturní komise:
Markéta Čermáková Jiří Hloušek RUČNÍ FORMOVNA – 2 zástupci: Jež Pavel, Mareš Jiří JADERNA – 2 zástupci: Bukáček František, Štourač Michal REŽIJNÍ PRACOVNÍCI– 1 zástupce: Hloušek Jiří BRUSÍRNA, OBSLUHA TRYSKAČE – 2 zástupci: Štětina Karel, Kaman Pavel LICÍ SMĚNA, TAVÍRNA – 3 zástupci: Šerý Josef, Polák Petr, Sadílek Petr MODELÁRNA, ÚDRŽBA – 1 zástupce: Kotlán Jaroslav KONTROLA, MÁČÍRNA, EXPEDICE – 1 zástupce: Merta Petr THP PRACOVNÍCI – 3 zástupci:
Jurmanová Hana, Bartoňová Irena, Čermáková Markéta.
2. Příspěvky na dovolenou – 137 000,- Kč min. odpracovaná doba 2 roky výše příspěvku max. 4 000,- Kč příspěvek na dítě max. 1 000,- Kč: - příspěvek na dítě je jednorázový - příspěvek byl rozšířen o kurzy a zájmové činnosti dítěte výše příspěvků na dovolenou a dítě bude záviset na počtu předložených žádostí a vyplacená ve třech etapách: 1-8/2007 vyplaceno v 09/07 9-11/2007 vyplaceno v 12/07 12/2007 vyplaceno v 01/08. 3. Sportovní a kulturní akce – 41 281, 00 Kč Čerpání elektronické permanentky: čip musí být druhý den vrácen s dokladem o zaplacení nárok na zapůjčení čipu může pracovník uplatnit po zkušební době četnost čerpání je neomezená. Převodová skříň pro firmu Echesa 6
ŽELEZÁRNY, VLASTIVĚDA, INZERCE
Řemeslo má zlaté dno Jak vyplynulo ze setkání zástupců průmyslových podniků z mikroregionu Bystřicko s vedením místních technických škol, iniciované bystřickou radnicí, zájem o lidi zaměřené na technickou praxi se bude také v našem regionu neustále zvyšovat. Stávající podniky se rozrůstají, nové vznikají a potřeba technicky kvalifikovaných lidí se zvyšuje. Velice mě potěšila zpráva zástupce školského odboru Krajského úřadu kraje Vysočina, která prokazuje vzrůstající zájem mladých lidí a jejich rodičů o studium na středních školách a učilištích technického zaměření. Toto zjištění nás utvrzuje o funkčnosti tržního mechanismu i v tak specifické oblasti jakou je vzdělávání. Široká veřejnost reaguje samozřejmě s určitým zpožděním, které je ovšem pochopitelné. Vzhledem k otřesu, který prodělal český průmysl v druhé polovině 90. let minulého století, kdy docházelo k zásadnímu přerodu neefektivních průmyslových závodů na konkurenčně zdatné soupeře dlouhodobě zavedených, na kvalitu a flexibilitu orientovaných západních firem, je spíše s podivem, že zpomalení české ekonomiky a tudíž ztráta důvěry veřejnosti nebyly ještě hlubší. Pozitivní zprávou jsou dnes řady odborníků, kteří zůstali věrni technickým oborům a nenechali se zlákat krátkodobě lukrativnějšími nabídkami pracovních míst v oblasti prodeje, zprostředkování a služeb. Jejich věrnost se začíná v současnosti vyplácet. Dnešní průmyslové a zejména strojírenské podniky jsou již vesměs založeny na velmi dobrých základech, se stabilní majetkovou strukturou a rostoucí zakázkovou náplní a jsou schopny generovat průměrně i nadprůměrně finančně situovanou vrstvu obyvatelstva. Aby byl zajištěn další rozvoj a stabilita technických odvětví průmyslu, musí být ovšem zajištěn výrazně vyšší zájem mládeže o uplatnění v tomto segmentu. To je úkolem v první řadě podniků samotných, aby veřejně deklarovaly svou životaschopnost a dlouhodobou perspektivu svých zaměstnanců. Potom nastupuje úloha školství, aby reagovalo odpovídající nabídkou učňovských, středoškolských i vysokoškolských oborů, které budou nejlépe odpovídat svým charakterem současným nárokům. Podle mého názoru, by to mělo být strojírenské vzdělávání spíše všeobecného charakteru se zaměřením na praxi v základních technických disciplínách (třískové obrábění, tváření a svařování) a moderní systémy elektronického ovládání, protože při současné šíři speciálních technologií, je doškolení nových zaměstnanců většinou úkolem zaměstnavatele. Úkolem státní správy je potom vytvoření motivujícího podnikatelského prostředí a důstojných životních podmínek pro poctivé, odborně zdatné a tudíž finančně dobře situované občany – daňové poplatníky. Jsme na dobré cestě vrátit pravý význam pozapomenutému přísloví – řemeslo má zlaté dno. Pojďme mu vstříc – strojírenské obory a firmy tuto cestu nabízejí. Ing. Robert König
P Ř E H R A D A
V Í R
Z historie po současnost
Myšlenka postavit vodní dílo na řece Svratce vznikla již na začátku 20. století. Značné střídání průtoků v řece Svratce (povodně s obdobím sucha) měla vyřešit právě přehrada. Před druhou světovou válkou byl vypracován brněnským profesorem Janem Bažantem návrh stavby přehrady, kterou situoval právě do údolí řeky Svratky u Víru. II. světová válka však realizaci stavby pozastavila, ale hned po jejím skončení již nic nebránilo započetí stavby. První přípravné práce začaly již v roce 1946/47 a naplno se stavba rozjela v roce 1948. Stavba byla zadána firmě Hrabě a Lozovský, ale po jejich znárodnění přešla na Československé stavební závody, závod Brno, z něhož později vznikl národní podnik Ingstav Brno, který stavbu dokončil. Když se zamyslíme nad dobou, ve které se s tak obrovským dílem započalo a s jakými problémy si museli naši předkové poradit, musíme jen smeknout před všemi, kteří se na této stavbě podíleli. Obdivuhodná byla například doprava materiálu z vlakového nádraží v Bystřici n.P. vybudováním 10 km dlouhé transportní lanovky na přepravu cementu, způsob betonáže zautomatizováním betonárky a
doprava pomocí kabelového jeřábu se speciálním košem na beton. Během stavby bylo podáno mnoho zlepšovacích návrhů, které se potom využívaly i na jiných stavbách přehrad v celé republice. V roce 1949 se stavba rozjížděla na plné obrátky a práce si vyžadovaly stále více dělníků. V době největší špičky jich pracovalo na stavbě až 1 200. Proto bylo třeba vybudovat sociální objekty, zejména pro ubytování a stravování. Nebylo zapomenuto ani na lékařskou ordinaci, kulturní středisko a klubovny. Na svou dobu mělo toto sociální zařízení velmi vysokou úroveň. Všechny
tyto objekty byly vybudovány ve Víru a částečně v Korouhvici pro pracovníky kamenolomu. Většina těchto objektů slouží obci Vír dodnes. Stavbou přehrady prošlo za více jak deset let její realizace spousta více či méně známých osobností. Za zmínku stojí například spisovatel Zdeněk Pluhař, který zde pracoval jako stavbyvedoucí. V jednom novinovém článku Zdeněk Pluhař popisuje jak vznikl román Modré údolí. Námětem mu byl příběh z jedné noční směny kdy se dvě party lamačů kamene předháněly v počtu vytěžených vozíků. „…ale já byl tehdejší noční směně osobně příto-
men, a ačkoliv nešlo o nic pamětihodného, příští večer v provizorním dřevěném baráku, kde jsem bydlel, jsem si začal chystat rozvrh plánu k románu Modré údolí.“ Současně se stavbou hlavní nádrže Vír I probíhala výstavba vyrovnávací nádrže Vír II. Tato 11m vysoká hráz s objemem nádrže 290 000 m³ a MVE (kaplanova turbína o výkonu 730 000 kW a průtočnosti 8 m³) slouží k vyrovnání průtoků, které vznikají špičkovým provozem elektrárny Vír I. Tato přehrada byla dán do provozu již v roce 1954. V roce 1957 se stavba přehrady pomalu blížila k dokončení. „Slavnostní předání díla do služeb veřejnosti“ bylo 9. listopadu 1957 za účasti tehdejšího ministra stavebnictví s. Berana a předsedy KNV v Brně s Nedělkou. Kolaudace přehrady však proběhla až v roce 1958. Jubilejní výročí 50 let VD Vír se vztahuje k roku 1957, a proto letošní rok je právě ten jubilejní. Po uvedení do provozu začala přehrada plnit svoji funkci, ke které byla postavena: - transformace povodní - nalepšení průtoku ve Svratce pokračování na str. 8 7
VLASTIVĚDA
P Ř E H R A D A
V Í R
Z historie po současnost
pokračování ze str. 7 - energetické využití - rekreační využití. Původně se neuvažovalo o vodárenském využití. S rozvojem průmyslu na Bystřicku, zejména rozbíhající se těžbou uranu, která ovlivnila podzemní vody, bylo nutné najít nový zdroj vody. Nově vzniklá nádrž u Víru byla nejvhodnějším řešením. Tím se muselo rekreační využití nádrže výrazně omezit a v pozdějších letech úplně zrušit. První odběr vody z Víru byl už v roce 1959 kdy byl napojen skupinový vodovod Bystřice n.P. Postupným rozšiřováním a modernizací úpravny vody Vír, byly napojovány další obce v okolí Bystřice n.P. a později i Nové Město na Moravě a Žďár n.S. Vodárenské využití nádrže se ještě více posílilo v 90.letech kdy byl zprovozněn Vírský oblastní vodovod. Během padesátiletého provozu vodního díla bylo nutné řešit i řadu problémů. Především vyřešit zajištění stability čtyř hrázových bloků na
levé patě hráze. Problém vznikl již při stavbě přehrady, kdy tyto čtyři bloky byly založeny na více skloněné základové spáře. Tehdejší zajištění pomocí rozpěrných desek a rozpínacích klínů, které byly předepjaty, se v pozdějších letech ukázalo jako nedostatečné. Přehrada se po tuto dobu nemohla využívat na plnou kapacitu. Bezpečnostní opatření bylo snížení max. provozní hladiny o 3 m. Oprava levobřežního zavázání proběhla v polovině 90. let a spočívala ve vybudování přitěžovacích betonových bloků v místě čtyř kritických hrázových bloků. Na řešení a realizaci opravy se významně podílel Ing. Jaroslav Verfel DrSc. a profesor Wittke z Německa, špičkový odborník na přehrady. Oprava se všemi posudky a ověřovacími zkouškami byla dokončena v roce 1996 a přehrada se opět mohla využívat na plnou kapacitu. První ověřovací zkouška přišla hned následující rok v červenci 1997. Extrémní povodeň pro-
věřila stabilitu přehrady na 100%. Povodeň v létě 1997 patřila mezi největší v historii přehrady. Bylo při ní dosaženo historicky nejvyšší hladiny v nádrži (kóta 468,01 tj. 41cm přepadající paprsek vody přes přeliv), nejvyššího přítoku (kulminace 168 m³/s) i odtoku (62,4 m³/s). Při této povodni nádrž svým objemem transformovala povodňovou vlnu a dokázala pozdržet kulminační odtok více jak 30 hodin. V toku řeky Svratky pod Vírem tak nedošlo téměř k žádným vážným škodám. Tento účel nádrže „povodňové ochrany“ se v dalších letech při větších či menších povodních ještě několikrát zopakoval. Jak bylo již zmíněno, v letošním roce v listopadu uplyne 50 let od dokončení VD Vír. Povodí Moravy, s.p. připravuje oslavu tohoto výročí na září či říjen. Přesný termín je však závislý od dokončení plánovaných oprav předpolí hráze. text: Antonín Hájek, ved.hrázný
foto: Jiří Pospíšil
HRADY BYSTŘICK A všechny jsou však běžným návštěvníkům svojí historií známy. Je proto vhodné alespoň některé lokality čtenářům touto formou poněkud zpřístupnit. Nejbližším hradem od Bystřice nad Pernštejnem je hrad Aueršperk, který je mezi místními obyvateli také znám pod zkráceným pojmenování „Aušperk“. Hrad se nalézá na výrazném trojúhelném ostrohu nad hluboce zaříznutým údolím řeky Bystřičky. Nejlépe je přístupný od silnice z Bystřice do Víru, od níž směřuje pohodlná lesní cesta až téměř k hradnímu příkopu. Jiná, kamením zpevněná cesta vede také z údolí Bystřičky, které se příchozímu od silnice rozprostírá ve své romantické kráse. Ještě před vlastním hradem návštěvník překračuje mělký a téměř nepatrný příkop, kterého si mnozí ani nepovšimnou. Tento příkop ohrazuje velké předhradí, někdy považované za možné tábořiště z prvních desetiletí 15. století. V tomto období působily v celém regionu bojové družiny, svým zaměřením spíše jakési loupeživé tlupy, které pro svoji činnost využívaly nejen
I. Aueršperk
Málokterý region se může pochlubit takovým množstvím hradních zřícenin, jako je okolí města Bystřice nad Pernštejnem. Kromě trojice hradů v těsné blízkosti města, jako jsou hrady Zubštejn, Aueršperk a Pyšolec, jsou zde dochovány i zbytky hradu u Kozlova nad Štěpánovem nad Svratkou, zřícenina v Dalečíně a v současnosti postupně odkrývaný hrad Skály, mezi lidmi známý také pod jménem Štarkov. Tento výčet doplňuje rozsáhlý soubor obdobných staveb nad údolím řeky Loučky. Ne 8
stojící hradní objekty, ale také tehdy již opuštěné stavby, jenž svým opevněním situaci plně vyhovovaly. Po průchodu předhradím a kolem hlubšího ve skalním terénu vylámaného příkopu vystoupí před příchozím výrazný skalní suk, jemuž dominuje torzo někdejší válcové věže, v současnosti nejzachovalejší zděná partie celého hradu. Věž se zachovala pouze v podobě nízkého střepu, pouze v úrovni terénu je její půdorys více zřetelný a uceleněji dochovaný. Za věží se nalézá malé nádvoří, vymezené po obvodu vysokým náspem, ukrývajícím rozesutou hradební zeď. Skupinka vysokých smrků kryje základové zdi hradního paláce. Součástí hradu je i slabě patrný základ výrazně vysunuté věže, postavené na skalisku v cípu hradního ostrohu. Mezi ním a vlastním hradním nádvořím je terén protnut dalším mělkým příkopem. Celý areál obklopuje hluboký příkop, který dříve znesnadňoval přístup. Při jeho okraji pod cestou se zachoval zbytek snad vstupní brány. D ě j i ny hradu Aueršperka jsou velice stručné, stejně jako jeho nepříliš dlouhé trvání. Podle velkého množství střepů středověkých nádob, které se zde již od dvacá-
tých let 20. století nacházejí, vzniká Aueršperk už krátce po polovině 13. století, zřejmě současně s nedalekým, ale výrazně proslulejším Pernštejnem. Byl postaven jako sídlo správy nového bystřického panství, po celkové reorganizaci správy a vzniku dalších hradů v těsné blízkosti však již v průběhu první poloviny následujícího století zaniká. Je však možné, že dostává ještě jednu příležitost, a to na začátku 15. století, kdy jej obsadila některá z družin. Její členové zde snad rozšířili dosavadní opevnění. Krátce nato však byla zřícenina opět opuštěna a zmizela v lesním porostu. Ovšem ještě na začátku 20. století, jak ukazují některé fotografie z této doby, byl hradní pahorek téměř holý a návštěvníkům se prostíral nádherný pohled to tří stran, zejména do hlubokého zářezu Bystřičky. Dnes již tyto výhody chybí, ovšem nijak to nesnižuje přitažlivost krásného přírodního koutu bystřického regionu. Jaroslav Sadílek
PREZENTACE FIREM
KOSMETIKA Z BYSTŘICE
CORMEN
Malé a střední podniky tvoří nejvýznamnější část zaměstnavatelů v České republice. Známe my ty, co podnikají v našem městě? Několik otázek jsme položili Bc. Vladimíru Čížkovi, jednateli firmy Cormen s.r.o.
Jak vůbec napadne mladého člověka začít podnikat? A proč zrovna průmyslová chemie? No napadlo – přišlo to spíše vývojem okolností. Původním záměrem mého otce v roce 1992 byla výroba papírových ručníků. Z toho projektu potom sešlo, ale mně zůstala řada kontaktů a informací z oboru dávkovacích mýdel a zásobníků na papírové ručníky. A to byl vlastně začátek výroby kosmetiky a drogerie. Co všechno nyní vyrábíte? V chemii máme široký záběr - umíme technologicky zpracovávat tekuté, sypké materiály, pasty
apod. Nevlastníme oprávnění k výrobě výbušnin, toxických látek. Především se však soustředíme na vlastní výrobková portfolia, které už mají svoje místo na trhu. Nejsilnější částí výroby jsou ochranné pracovní prostředky – to jsou mycí pasty ISONA, ochranné krémy na ruce ISOLDA – mimochodem v této oblasti jsme dvojka na českém trhu. Dále vyrábíme klasickou bytovou drogerii, co používáte doma při úklidu pod značkou KRYSTAL. Našimi významnými zákazníky jsou úklidové firmy – pro ty vyrábíme speciální koncentráty čistících prostředků CLERMEN. Zajímavým výrobkovým portfoliem jsou kosmetické produkty pro kadeřnické salóny – šampony, odbarvovače, barvy, stylingy, balzámy apod. ve větších baleních. V neposlední řadě sem patří průmyslová kosmetika – to
Dá se ještě v průmyslové chemii něco nového vymyslet? Přijít s nějakou novinkou? Vlastnosti produktů se příliš nemění. Spíše se hledají možnosti marketingu, v prodeji. Aby si výrobek našel cestu k zákazníkovi. Ale na vývoj úplně nových produktů a surovin budou zaměřeny nadnárodní společnosti se svými vývojovými centry. Menší výrobci jako my se budou snažit udržet trend, který tyto společnosti udávají, a navíc vtisknout svým výrobkům vlastní prvek originality.
jsou tekutá mýdla do dávkovačů v pětilitrových baleních.
telů. My jsme také zvažovali, zda nevyužít možnosti průmyslové zóny ve Velkém Meziříčí, kde mluví mnoho argumentů pro – blízkost dálnice a s ní související tržní cena investice, která by se vybudovala. Byla by min. o 40 % vyšší než je tady na Bystřicku. Místní úřady na druhé straně toto vyvažovaly svým přístupem, neměli jsme v průběhu stavby žádný problém. A také lidi už tu byli zaběhlí, znalí problematiky výroby.
Vyrábíte vlastní značky nebo i tzv. „privat label“, to znamená např. výrobu pro obchodní řetězce? Od začátku preferujeme pouze vlastní značku a také všechny produkty, které jsem výše zmiňoval, jsou značky Cormen - s vlastní pozicí na trhu, s vlastní distribucí, s vlastní komunikací se zákazníkem. A když je to vlastní značka, musí vždy být samozřejmostí kvalita. Párkrát jsme „privat label“ zkusili, ale víme, že tímto směrem jít nechceme.
Jste jedna z prvních firem, které využily možnosti průmyslové zóny v Bystřici nad Pernštejnem. Přitom je opravdu málo využitá. Proč? Je to spíše otázkou schopnosti investovat jak místních, tak okolních nebo zahraničních podnika-
Co chystáte v nejbližší budoucnosti? V následující „pětiletce“ se budeme zaměřovat především na
export do okolních zemí. Chceme nynější 15% podíl exportu na celkových tržbách zvýšit na 50%. Znamená to zvýšit výrobu minimálně o 50%. Všechny investice v předchozích letech jsme tomuto cíli podřizovali. Myslíte, že stavba Hartwal bude pro Bystřicko přínosem? Investice pana Hartwala bude pro Bystřicko přínosem za předpokladu, že zaměstná avizovaný počet lidí. S našim potencionálním sousedem se budeme snažit udržovat ty nejlepší možné vztahy. Jak podporujete sport a kulturu ve městě? Určitě se snažíme v rámci možností podporovat vše na co nás naši kolegové v práci upozorní, doporučí či požádají. Vesměs se jedná o jejich aktivity nebo zájmy jejich dětí.
Jak dlouho býváte v práci? Na firmě se snažím nebýt déle jak 8 hodin. Delší zátěže jsou neproduktivní. Je faktem, že další přípravě doma věnuji jak ráno tak večer minimálně po hodince. Takže v součtu asi 10 hodin. Ve srovnání s obdobím výstavby na průmyslové zóně mám více času na čerpání dovolené strávené s rodinou. To mě dnes těší. A co zlobí? Nic mě ani nenapadá - asi jsem spokojený. Jindřich Pruška, student Gymnázia Bystřice n. P.
9
PREZENTACE FIREM
Formičky z Bystřice Jedničkou na trhu ve výrobě formiček je Kovovýroba s.r.o. ve vašem podnikání za nejdůležitější? Každoročně zvyšujeme objem výroby, vlastníme svůj vlastní výrobní objekt a máme stabilizovaný kádr výrobních pracovníků. Podnikáte v Bystřici nad Pernštejnem, přitom odtud nepocházíte. Jaký máte vlastně vztah k tomuto městu? Máte pravdu, narodil jsem se v Písečném a bydlím v Jimramově. Chodil jsem však do Bystřice nad Pernštejnem do základní školy i na gymnázium. Měl jsem tu svo-
Firma Kovovýroba s.r.o. vznikla z bývalého průmyslového podniku Bystřice nad Pernštejnem. Pamětníci si jistě ještě vzpomenou na jeho provoz v budově na náměstí, kde nyní sídlí finanční úřad. Hlavním výrobním programem firmy jsou lisařské práce. Ale my ji známe především z výroby vykrajovaček a formiček na cukroví. Jednatelem společnosti je Ing. František Málek, jeho společníkem pan Miroslav Ostrý. Panu Ing. Málkovi jsme položili několik otázek. Jak vůbec začalo vaše podnikání?
Kde všude se můžeme setkat s vašimi výrobky? Jsme jedničkou na trhu v České republice ve výrobě formiček a vykrajovaček na cukroví. Naše výrobky se nám podařilo prosadit zejména do obchodních řetězců,
je první zaměstnání. Jsem rád, že jsem po roce 1991 mohl začít tady podnikat, líbí se mi tu a cítím se tu dobře.
Využili jste granty a progra-
10
Patříte k úplně nejdéle působícím výrobním subjektům v soukromém sektoru na Bystřicku po roce 1989. Jak se toho dá dosáhnout? Jedině vlastním přičiněním, a tím nemyslím svoje, ale hlavně
již zaměstnáváme 20 stálých pracovníků, výrobu jsme rozšířili o lisované formičky. Podílíme se na různých kooperacích pro jiné firmy, zvláště v oblasti lisování plechů. Nejvíce v této oblasti spolupracujeme se švédskou firmou Becker Elektro, která vyrábí topná tělesa.
Jak vnímáte pomoc města? Vedení města mělo a má zájem na zvýšení zaměstnanosti svých občanů.
S podnikáním jsem začal hned v roce 1989. V roce 1991 jsme koupili část výroby vykrajovaček od bývalého průmyslového podniku a v té jsme následně pokračovali se čtyřmi zaměstnanci. Postupně jsme výrobu rozšiřovali, dokupovali strojní vybavení, vyráběli si vlastní nástroje. V současné době
my podpory podnikání? Co se týká využití vámi zmiňovaných pobídek, na tyto jsme nikdy nedosáhli. Jak strojní vybavení, tak investice do nemovitostí jsme pořídili z vlastních zdrojů, na všechno jsme si museli sami vydělat.
které nyní ovládají v Česku spotřební trh. Naše zboží najdete v řetězcích Globus, Tesco, Interspar, OBI, Kaufland, obchodní domy Hruška i obchodní sítě COOP. Vyvážíme ovšem také do zahraničí. Jaké tři ukazatele považujete
našich zaměstnanců. Jejich nadšení a pracovní nasazení tvoří nejvýznamnější podíl na úspěchu firmy. Výsledkem je již zmiňovaná osmnáctiletá doba působení na trhu. A za to jim patří poděkování. Děkuji za rozhovor. Jindřich Pruška, student Gymnázia Bystřice n. P.
ZPRAVODAJ SPOLEČNOSTI FRANTIŠKA KROHA
POZVÁNKY JÍCHOVA BYSTŘICE Společnost Františka Kroha a Městské muzeum v Bystřici nad Pernštejnem pořádají druhý ročník „Jíchovy Bystřice“. Při této příležitosti vyhlašují výtvarnou soutěž bez omezení techniky a formátu na téma „Památky Bystřicka“ a „Omalovánky Bystřicka“. Uzávěrka soutěže je 31. března 2007, práce můžete odevzdávat v Kulturním domě v Bystřici, v Turistickém informačním centru v Bystřici, žáci a studenti u vedení svých škol. Neděle 15. dubna 17.00 - ve výstavní síni Městského muzea v Bystřici proběhne vernisáž výstavy děl akademických umělců Jiřího Štourače, Jiřího Plieštika a Tomáše Smetany. Úvodní slovo Hynek Jurman. Současně dojde k vyhlášení výsledků soutěže.
PFLEGRŮV KARASÍN Společnost Františka Kroha a Kulturní dům v Bystřici nad Pernštejnem pořádají druhý ročník literární akce „Pflegrův Karasín“. Pořadatelé vyhlašují opět recitační soutěž na volné téma, vhodné je využít autora se vztahem k Vysočině. Dále proběhne loni oblíbená literární soutěž a v ní jsou vyhlášena dvě témata: 1. Moje oblíbená kniha, můj oblíbený autor, 2. Poezie s libovolnou inspirací. Uzávěrka soutěže je 31. března 2007, práce můžete odevzdávat v Kulturním domě v Bystřici, v Turistickém informačním centru v Bystřici, žáci a studenti u vedení svých škol. Úterý 17. dubna - finále proběhne v malém sále KD v Bystřici v úterý 17. dubna 2007. 9.00 – 12.00 recitační soutěž, 16.00 setkání u pamětní desky G. P. Moravského v Karasíně, 17.00 vyhlášení výsledků a beseda se spisovatelem Zdeňkem Vyhlídalem.
NA Ž I VO K M D Ž Český rozhlas Region v Jihlavě hledal odborníky na Mezinárodní den žen tak dlouho, až pozval do studia k živému vysílání naše dva členy. A tak jsme 8. března 2007 poslouchali naživo Libušku Fexovou a Hynka Jurmana. Naši členové zase propagovali na rozdíl od feministek soulad pohlaví, oba souhlasili s tím, aby ženy svůj svátek slavily. „S padesátiletým mužem si povykládám líp než s dvacetiletým klukem,“ řekla třeba Libuška. „Muž by měl být osobnost a měl by všestranně rodinu zabezpečit,“ byl si jistý Hynek a naši Společnost přiblížil sovy: „Máme tam krásné ženy a moud-
ré muže!“ A jak vidí Libuška ideálního muže? „Měl by umět prosadit svůj názor! Protože už jsem potkala několik takových, se kterými jsem si mohla dělat, co jsem chtěla, a to mě po čase přestalo bavit. Muž by měl umět diskutovat, domluvit se na všem...“ Posluchači se také dozvěděli, že Libuška dostala od Hynka k svátku živého potkánka, což však bude ještě vylepšeno kyticí růží. Hynek vzpomenul našeho patrona a hojně citoval z díla Anny Pammrové, jejíž výroky o lásce a sexu jsou opravdu hodně a hodně svérázné. Celou nahrávku pořadu máme archivovanou v redakci Odpichu.
NOCIVÍR Ukázky z básnické sbírky Michala Jurmana „Nocivír“ vysílá Český rozhlas 2 Praha 29. 3. 2007 v pořadu Zelené peří od 21:00 hod.
Přehled našich akcí v roce 2006 3. 2. - slavnostní schůze spojená s oslavou životního jubilea Hynka Jurmana a svátku Jarmily Zemanové. Slavnostní schůze se těšily velké pozornosti členů, proběhly např. i 9. 3., 18. 5., 27. 9., 9. 11. ad. 28. 2. - slavnostní schůze spojená s otevřením TIC Bystřice n. P. 2. 4. - uspořádání 1. roč. Jíchovy Bystřice, slavnostní vernisáž výstavy našich členů (Rudolf Němec, Dana Cejnková, Martina Pospíšilová, Katka Rossí, František Tržil, Alois Rossí, Marie Skalníková, Jana Skalníková). 22. 4. - účast na besedě s hrdinou protikomunistického odboje Milanem Paumerem. 1. 5. - tradiční pochod našich členů na Zubštejn a Aueršperk. 6. 5. - účast na Vírských pochodech a křtu knihy Chudobín Rad. Lukavským. 8. 6. - aktivní účast na otevření Mlynářské cyklostezky v Bobrové. 10. 6. - hojná účast na pochodu z Jimramova na Prosičku a hrad Skály. 7. 7. - aktivní účast řady členů na Sochařském slévárenském sympoziu ve Štěpánově, na odhalení pam. desky Fr. Kocourkovi ve Víru a vůbec na Slavnostech pernštejnského panství.
Na Prosičce
Foto: Fr. Dvořáček
22. 7. - vycházka na Zubštejn, pasivní účast na bitvě o hrad a následná slavnostní schůze. 13. 8. - účast na prezentaci soch SSS v Bystřici. 16. 9. - zájezd do kraje Františka Kroha (Strážek, Žďárec a okolí), pochod Víckov - Havlov - zřícenina Víckova. Objevení památných stromů. 28. 10. - účast na exkurzi s výkladem dr. Belcrediho na hradě Skály, návštěva Kozlova a Vysoké skály u Štěpánova. 29. 10. - návštěva hospůdky Pohádka v Hlubokém. 17. 11. - účast na odhalení pamětní desky obětem komunizmu v Bystřici. 21. 11. - finále 1. ročníku Pflegrova Karasína, hodnotné příspěvky do literární soutěže, vydařená beseda s L. Kunderou, J. Štouračem, J. Plieštikem, B. Rossí a dalšími umělci. Křest knihy H. Jurmana „Stíny v nás“. 1. 12. - velkolepá oslava sedmdesátin Rudolfa Němce v Řečkovicích, vernisáž
U borovice Anny Pammrové.
Foto: J. Sadílek
Němcových obrazů, ukázky z knihy „Být za vodó“ četli Jiří Pecha a Hynek Jurman. 21. 12. - vánoční besídka našich členů. 31. 12. - společný silvestr několika členů SFK. Největší účast na akcích měli Jaroslav Sadílek, Hynek Jurman, Libuška Fexová, Lenka Urbánková, prezident Karel Skalník a další. Kromě těchto společných akcí se mnozí jednotlivci prezentovali samostatně. Lenka Urbánková spolupořádala celou řadu literárních besed v Mahenově památníku v Brně, František Dvořáček skončil 8. v závodě během Srazu historických vozidel v Bystřici 27.5., uspořádal výstavu historických materiálů k výročí Stříteže 26. 8. a natočil reportáž pro ČRo Region. Pro stejnou stanici natočil řadu pořadů Hynek Jurman. Ten se objevil i v několika televizních šotech a Toulavé kameře, především v souvislosti s jeho podílem na rozvoji cestovního ruchu na Bystřicku (infokiosky, propagační tabule obcí, letáky atd.) a měl i několik přednášek a besed, zahajoval 2 vernisáže a průvodcoval poznávací zájezdy. Dana Cejnková se prezentovala vydařenou výstavou svých obrazů ve V. Meziříčí, R.Němec vystavoval v Řečkovicích i jinde, Kateřina Rossí a Fr. Tržil restaurovali řadu památek na Bystřicku, Jaroslav Sadílek pokračoval v tvorbě stavebních studií, knižně mu vyšly knihy o Kamenici a Pikárci. Vlado Cisár se podílel na všech výstavách v Městském muzeu v Bystřici i na instalaci pamětní desky obětem komunizmu, Milan Klapka ladí a udržuje nástroje brněnských divadel, řadu kulturních pořadů ve Víru i jinde uspořádal Karel Popelka. Heraldik Ladislav Pokorný zpracovává znaky a prapory pro okolní obce. Do společenského života Bystřicka promluvili i Jiří Plieštik, Karel Skalník, Jarmila Zemanová, Barbora Kalasová, Martin Prosecký a další. Dne 15.12. 2006 bohužel zemřel jako náš první člen bývalý starosta Nového Města na Moravě Josef Sokolíček. Na konci února 2007 jsme tak měli 51 členů. 11
SPORT, INZERCE
S K S PA R TA K Ž E L E Z Á R N Y Š T Ě P Á N O V Příprava na jarní sezónu zenci Vosinkovými ohledzačala společnými tréninky ně odkupu zastavěného „A“ týmu a „B“ týmu počátpozemku pískového hřiště. kem února. Po schválení katastrálním „A“ mužstvo doposud úřadem již bude celkový sehrálo čtyři přípravné utkápozemek, na kterém je hřišní s výsledky: Olešnice 2:5; tě situováno, majetkem SK Herálec 3:2 a znovu s Olešnia bude možno přistoupit cí 3:1 a Rozsochy 4:2. Utkák jeho kolaudaci. ní se hrála na umělé trávě v Dne 24. 02. 2007 proběhBoskovicích a v Domaníně. la za účasti převážně starších V kádru „A“ týmu dojde členů SK Spartak brigáda určitě ke změnám. Pro jarní v Železárnách Štěpánov za sezónu nemůžeme počítat s účelem odstranění a demonM. Vrzalem, který odešel na táže stávajících odkalovačů. ½ roční hostování do Bystřice Všem zúčastněným členům nad Pernštejnem, která nám SK Spartak bych chtěl touto poskytne hráče na hostování. Zleva stojící: Hrubeš Ondřej, Hašek Petr, Nepejchal Michal, Kroupa Jiří, Brázda Tomáš, Rossler cestou poděkovat za účast Snahou trenérů je kádr co nej- Pavel, Jílek Ivo, Šibor Emil, Dvořáček Lukáš. Zleva klečící: Kankovský Vladimír, Horák Radek, Konig na brigádě. více stabilizovat a v příští sezóHlavním reklamním a Miroslav, Kalda Roman, Nečesánek Radek, Macinský Lukáš, Veselský Jakub. ně se pokusit o postup do krajmediálním partnerem je ských soutěží. „B“ mužstvo žádný pro jarní utkání a tréninky budou k dis- na obecním úřadě ve Štěpánově, kde již 2 roky společnost Design Invest přípravný zápas zatím neodehrálo, ale je pozici, čímž by měl být vyřešen nedo- jsme předložili doklady o výši nákla- s.r.o., která pro klub zprostředkovává dů na předchozí sezóny a požádali pronájmy všech reklamních ploch přínosné, že řada hráčů „B“ týmu absol- statek hráčů pro starší a mladší dorost. Rovněž žákovský tým pod vede- obecní úřad o poskytnutí příspěvku a výrobu reklamních panelů. Hlavvuje přípravu společně s „A“ týmem. Členové výboru SK rovněž projedna- ním F. Kitnera zahájil přípravu pro na činnost SK. Rovněž byl se strany ním sponzorem klubu jsou i nadále li další spolupráci s SK Bystřice nad jarní část sezóny. Trenér i žáčci věří, SK vznesen požadavek na poskytnutí Železárny Štěpánov. Pernštejnem v rámci zajištění účasti že se jim podaří navázat na výkony z dotací OÚ pro výstavbu nových kabin. Na závěr bych chtěl popřát všem dorosteneckého družstva v krajském podzimní části a srdnatě se poperou o V současné době zatím neznáme sta- hráčům a funkcionářům radost novisko OÚ k uvedené problematice z fotbalu. přeboru. Bylo promluveno s jednotli- postup do okresního přeboru žactva. Z činnosti výboru: a celá záležitost je v jednání. Výbor vými dorostenci, kteří jsou členy SK Za výbor SK: Miloš Havelka, Počátkem února proběhlo jednání SK ukončil kladně jednání se souroSpartak Štěpánov, kteří přislíbili, že president klubu
O kopané v Nedvědici
pokračování ze str. 4
a jeho oplocení. V loňském roce se podařilo vybudovat oplocení ze strany od Nedvědice a na zbytku místní komunikace byla postavena malá tribuna pro 188 sedících diváků. V letošním roce chtějí fotbalisté pokračovat v budování oplocení celého hřiště tak, aby po jeho dokončení mohlo být započato s rekonstrukcí hrací plochy. Za zmínku
určitě stojí, že všechny uvedené práce, s výjimkou odborných prací při stavbě kabin, provádějí sportovci ve svém volném čase. Pokud se týká sportovních výsledků, je nutno uvést je tím, že nový výbor klubu, který pracuje s měnšími obměnami od roku 2001, si jako hlavní cíl své činnosti vytkl práci s mládeží a především s vlastními odchovanci. V již zmíněném roce 2001 přebíral výbor klubu 1. mužstvo ve 4. třídě a žádná jiná družstva v Nedvědici nebyla. Dnes má klub v pravidelných soutěžích pět družstev. Všechna působí v soutěžích okresu Žďár n/S a jejich umístění v tabulkách vypovídá o tom, že se nám práce daří. Vždyť družstva
5R]ãLĜXMHPHVYpSROHSĤVREQRVWLGRREODVWt
,QGLH8NUDMLQDDýtQD
=SURVWĜHGNXMHPHSĜtSDGQêP]iMHPFĤPREFKRGQtNRQWDNW\QHER GRGiYN\]ERåtDVOXåHESRSĜtSDGČ]DMLVWtPHSRUDGHQVWYtSĜL ]DNOiGiQt9DãLFKSRERþHNYWČFKWRSHUVSHNWLYQtFKUHJLRQHFK 9SĜtSDGČ]iMPXVHQDWHOþtVOH REUDĢWHQD 0DWKHZ%OHVRQPDWWEOHVRQ#]HOH]DUQ\F] 5REHUW.|QLJUREHUWNRQLJ#]HOH]DUQ\F]
ODPICH 12
ty, kteří dlouhodobě pracovali či stále pracují s našimi mládežníky ve věku od 6 do 18 let. Jsou to Radek Nedoma, Martin Šikula, Jirka Mráz, Jan Bednář, Dalibor Antonín, Milan Neugebauer, Libor Held a František Šibor. V uvedeném věkovém rozmezí máme téměř 80 aktivních fotbalistů, což je důkazem toho, že nedvědičtí fotbalisté mají směrem do budoucna velmi dobře nakročeno. Věřím, že současný elán vydrží nejen hráčům všech věkových kategorií, ale i trenérům a ostatním funkcionářům, a že vzestupný trend úrovně kopané v Nedvědici bude i nadále pokračovat. Pavel Vejrosta, prezident SK Pernštejn Nedvědice
starší přípravky, mladších i starších žáků jsou po podzimu 2006 na prvních místech tabulek svých soutěží, dorost, který byl do okresního přeboru přihlášen poprvé po několika letech, je třetí a muži rovněž v okresním přeboru jsou zatím na 4. místě s pouze dvoubodovou ztrátou na 2. místo. Uvedené výsledky jsou dílem trpělivé práce, která sice zpočátku nebyla příliš úspěšná, ale dnes již můžeme říci, že se nám začíná vyplácet. Velkou zásluhu na tom, že kopaná v Nedvědici prožívá úspěšné období, mají především funkcionáři klubu a také příznivci, kteří nám pomáhají při organizaci utkání a především při budování areálu. Za všechny obětavé funkcionáře bych rád jmenoval
1DEt]tPH9iPNURPČ]DMLãWČQtUHNODP\YãHFKGUXKĤQRYČWDNp ]SURVWĜHGNRYiQtDJUHVLYQtFKLNRQ]HUYDWLYQtFKLQYHVWLFQD NRPRGLWQtEXU]H1<%27Y1HZ
'HVLJQ,QYHVWVUR
'DYLG0DWRXãHNJVP PDWRXVHN#GHVLJQLQYHVWF]
Vydává: Vedení Železáren Štěpánov, 592 63 Štěpánov nad Svratkou 511. Kontakt: telefon 566 560 240, e-mail:
[email protected],
[email protected]. Odpovědný redaktor: Ing. Hynek Jurman. Registrováno MK ČR E 15725. Tiskne UNIPRESS Žďár nad Sázavou. Inzerce: Zdeněk Veteška, tel. 776 142 148. Náklad: 4 000 ks. Zdarma.
