Zahradní rybníčky, potůčky a koupací jezírka. Zahradní rybníčky, potůčky a koupací jezírka. Petr Himmelhuber. stavba krok za krokem

Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: [email protected], www.grada.cz

Petr Himmelhuber

Zahradní rybníčky, potůčky a koupací jezírka

Rybníčky, koupací jezírka, potůčky s vodopádem nebo mokřady v zahradě jsou přínosem pro lidi, rostliny i zvířata. Jak postupovat při jejich stavbě a následné péči vám poradí autor s bohatými zkušenostmi. Jednotlivé příklady uvedené v publikaci jsou přizpůsobeny velikosti zahrady, a také finančním možnostem jejich majitelů. Najdete zde detailní postupy na stavbu malé tůňky, osvěžujícího brouzdaliště s Kneipovým chodníkem pro masáž nohou, jezírko umístěné těsně u terasy, větší rybníček s potůčkem i ukázky vodních ploch ve vnitroblocích budov. Nafocené postupy jsou natolik názorné, že budete schopni postavit si jezírko vlastními silami. U každé realizace se začíná výkopem, uspořádáním lože jezírka, instalací geotextilie a fólie, až po úpravu břehu každé vodní plochy. Kniha je doplněna o kapitolu, která přináší přehled rostlin vhodných pro samotné jezírko nebo jeho břehy a informace o vhodném stanovišti a péči. Doporučené postupy vám pomohou užívat si své vodní zahrady bez zbytečných chyb.

Petr Himmelhuber

Zahradní rybníčky,

potůčky a koupací jezírka

stavba krok za krokem

Petr Himmelhuber

Zahradní rybníčky,

potůčky a koupací jezírka

Grada Publishing, a.s.

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Peter Himmelhuber

Zahradní rybníčky, potůčky a koupací jezírka stavba krok za krokem Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 [email protected], www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5452. publikaci Odpovědná redaktorka Věra Slavíková Přeložil Ing. Václav Bartoš Sazba Vladimír Velička Počet stran 128 První vydání, Praha 2014 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice Translation © Grada Publishing, a.s., 2014 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2014 Die deutsche Originalausgabe erschien unter dem Titel „Wasser im Garten – Naturnahe Teiche, Bachläufe und Badestellen selbst bauen“ im ökobuch Verlag, Staufen bei Freiburg/Breisgau. © ökobuch Verlag, Staufen bei Freiburg 2013 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-3327-2 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-9117-3 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9118-0 (elektronická verze ve formátu EPUB)


Obsah

|1| Voda.......................................................................... 7 Životní nezbytnost pro lidi, živočichy a rostliny...........................................................................7 |2| Plánování................................................................. 9 Místo a rozměry.............................................................9 Profil zahradního jezírka.......................................... 11 Povolení a záruka........................................................ 12 |3| Stavební materiály...............................................15 Izolace............................................................................. 15 Plastové fólie................................................................ 16 Zpracování jezírkových fólií.................................... 17 Podklad a geotextilie................................................ 18 Nádrže z tvrzeného plastu...................................... 19 Písek, štěrk, kačírek a kameny................................ 21 Dřevo............................................................................... 22 Náklady.......................................................................... 24 |4| Mokřad...................................................................25 Speciální biotop pro rostliny i živočichy............ 25 Založení mokřadu ..................................................... 27 Výběr rostlin pro mokřad......................................... 28 |5| Jezírka a rybníčky................................................29 Typy a použití............................................................... 29 Založení jezírka............................................................ 31 Dešťová a spodní voda............................................. 32 Pokládání rozvodů..................................................... 33 Příklad stavebního řešení 5.1: Minijezírko u vyvýšeného záhonu........................ 34 Příklad stavebního řešení 5.2: Náhrada plastové nádrže fóliovým jezírkem.... 36 Příklad stavebního řešení 5.3: Biotop místo trávníku............................................... 39 |6| Jezírka s potůčkem..............................................41 Zřízení potůčku........................................................... 41 Příklad stavebního řešení 6.1: Leknínové jezírko........................................................ 44 Příklad stavebního řešení 6.2: Potůček ve stráni......................................................... 48 Příklad stavebního řešení 6.3: Voda místo trávníku................................................... 53

Příklad stavebního řešení 6.4: Potůček s leknínovým jezírkem............................. 58 Příklad stavebního řešení 6.5: Rybník s potůčkem na sídlišti................................. 61 |7| Technika pro jezírka, rybníčky, potůčky a kaskády.............................67 Čerpadla............................................................................... 67 Solární čerpadla.......................................................... 67 Čerpadla pro potůček nebo koupací jezírko ............................................... 69 Řádné zabezpečení ................................................... 71 Filtry................................................................................. 72 Hadice a příslušenství............................................... 73 Vodní hry a světelné efekty pro jezírko.............. 73 |8| Koupací jezírko.....................................................75 Vybudování jezírka s koupalištěm ....................... 75 Testování vody ............................................................ 77 Příklad stavebního řešení 8.1: Koupání před domovními dveřmi........................ 78 Příklad stavebního řešení 8.2: Koupací jezírko u domu pro velké i malé........... 83 |9| Rostliny ve vodě a kolem vody..........................91 Množství druhů........................................................... 91 Výsadba vzácných rostlin........................................ 93 Dřeviny a trvalky......................................................... 95 Množení vodních rostlin.......................................... 96 Charakteristika vybraných rostlin......................... 98 Rostliny pro mokřad (bažinnou zónu do hloubky 30 cm)................ 98 Rostliny pro zónu mělčin (do hloubky 10 až 50 cm)..................................106 Rostliny pro zónu hluboké vody (od hloubky 50 do 120 cm)..............................110 Plovoucí rostliny a rostliny s plovoucími listy.................................................113 |10| Zvířata ve vodě a kolem vody.......................117 |11| Údržba jezírek a rybníčků..............................119 |12| Rekonstrukce jezírka.......................................122 Poděkování................................................................125

5


|1| Voda Životní nezbytnost pro lidi, živočichy a rostliny S vodou je to jako s potravinami a jinými spotřebními statky: jejich cena stoupá, teprve když je jich nedostatek. Zatímco nedostatek pitné vody ohrozí život již během několika dní, nedostatku vody na zahradě si všimneme až během horkých letních období. Pokud citlivé rostliny nemají přísun vody, začnou po krátké době vadnout. Hodnotu a užitečnost vody však zřetelně vnímáme také tam, kde chybí jako prostředek dotvářející podobu zahrady. Zahrady bez stojaté nebo tekoucí vody, ať již ve formě studánek, jezírek, rybníčků nebo potůčků, působí jako neživé. Na vodu nejsou odkázány jen rostliny, ale také různí živočichové. Kdo si pořídil jezírko nebo rybníček, může tyto živočichy pozorovat: přilétají tam zpěvní ptáci, aby se napili, přilétají vážky, dokonce už v době, kdy se jezírko teprve zřizuje – jako kdyby tušily, že tam bude dostupná voda. Voda je nepostradatelná pro ži-

vočichy, kteří v ní žijí – pro ryby, žáby a mloky. Také mnohé druhy hmyzu jsou závislé na přítomnosti vody. Ryby a obojživelníci jsou odkázáni na jediné určité místo a mohou se tam dožít vysokého věku, když jim k životu poskytneme dobré podmínky. Vodní nádrž v zahradě musí být dostatečně hluboká, aby v chladných zimních dnech nezamrzla až na dno. Živočichům se musí zajistit bezpečné prostředí, místo a klid na odpočinek i možnost bezpečného úniku. V neposlední řadě mají z vodních rybníčků a tůněk v zahradě užitek i domácí zvířata, jako psi a kočky. Nedostatek vody, ale i její nadbytek, může působit škodlivě. Záplavy po trvalých deštích, zapříčiněné systematickým odvodňováním a narovnáváním toků řek, vždy zanechávají značné škody na budovách, stejně jako v přírodě. Důležité je, aby měly vodní toky možnost se rozlévat. Návrat toků řek a potoků k původním

Obr. 1.3 Skokan zelený používá list leknínu jako plováku

Obr. 1.1 Osvěžující brouzdaliště. Brouzdání ve vodě minijezírka (viz příklad 5.2, str. 36) Obr. 1.2 Kvetoucí kyprej vrbice (Lythrum salicaria)

Obr. 1.4 Rybníček s ložem z kačírku

7

8

Voda

Obr. 1.5 V japonských zahradách je voda výrazným krajinotvorným prvkem. Nápadité uspořádání a rozmístění přírodních kamenů a rostlin vytváří neobyčejně půvabnou vodní zahradu.

přírodním podmínkám a také vytváření přírodních záplavových oblastí má ve střednědobém rámci tvorby krajiny stále větší význam. Zachycování vody je možné i v zahradách. Nádrže a systémy k zachycování dešťové vody přispívají k jímání jejího přebytku. Zachytávání dešťové vody odlehčuje nejen kanalizaci, této vody může být využito i při zalévání zahrad a zároveň ušetří cennou pitnou vodu. Vodní nádrže představují vždy obohacení zahrady nejen pro faunu, ale i pro celkový vzhled, jsou prvkem zahradní architektury. Zahradní jezírko nebo zahradní rybníček jsou nejčastější formy vodní plochy na zahradě a u majitelů zahrad jsou velmi oblíbené.

Zahradní jezírka a rybníčky*) lze vybudovat v různých velikostech, tak, aby to odpovídalo velikosti zahrady. Můžete si je pořídit jako přírodní jezírka bez dalších technických prvků, lze je oživit různými doprovodnými prvky, jako jsou vývěrové kameny, vodní chrliče, fontány, miniaturní vodopády nebo dokonce tekoucí potůček. Ten však už vyžaduje i určitá technická zařízení, např. oběhové čerpadlo, filtrační zařízení atd. Jezírko na zahradě je žádoucí z různých důvodů a pro různé účely: yy jako jezírko s ozdobnými vodními rostlinami, s lekníny, plovoucími rostlinami, exotickými vodními rostlinami, ale také s rostlinami, které čistí vodu, yy jako jezírko pro různé živočichy, převážně jako napajedlo pro ptáky a biotop pro obojživelníky (žáby, mloky, čolky) a hmyz; jezírka mohou být také upravena jako rybníčky pro chov zlatých rybek a dalších okrasných ryb, yy j ako jezírko, které bude sloužit lidem k osvěžení, brouzdaliště, dětské koupadlo, Kneippův chodník a bazének, ale také jako koupací jezírko anebo větší bazén. Kromě toho jsou možné ještě další formy vodních nádrží v zahradě, jako jsou např. mokřady, bažinná lože, studánky s chrličem, vodotrysky, protékající potůčky, které ústí do jezírka, vodopády, případně i s kaskádami atd. Předmětem této knihy je podrobný popis, jak si můžete sami postavit např. jezírko, rybníček, ale také složitější projekty, jako je pořízení koupacího jezírka nebo zahradního potoku či mokřadu.

Používají se běžně termíny jak „zahradní rybníček“, tak „zahradní jezírko“ jako ekvivalenty. Rybník, rybníček byl chápán spíše jako umělá nádrž, jezírko jako vodní nádrž přírodní. V současné době se mezi uživateli i v obchodní oblasti používá termín „zahradní jezírko“, případně „ koupací jezírko“ atd. Rybník, rybníček vyvolává představu umělé nádrže, ať již v jižních Čechách, nebo v libovolné vesnici někde na návsi, s ne příliš čistou vodou, kde plavou husy nebo kachny, nebo kde se chovají ryby. Rybník má mít hráz, náhon, stavidlo atd. Majitel zahrady častěji říká: „Pořídil jsem si (zahradní) jezírko“, než „Pořídil jsem si (zahradní) rybníček“. V obchodních nabídkách na internetu používají firmy oba termíny, častější je však „jezírko“, zejména ve smyslu malého vodního díla, malé umělé vodní nádrže, vybudované na zahradě, bez přirozeného přítoku vody, spíše dekorativního charakteru. Z těchto důvodů je v překladu častěji používán termín „jezírko“ než „rybníček“. Pozn. překladatele. *)


|2| Plánování Místo a rozměry Obecně platí doporučení, aby jezírko bylo pokud možno co největší, protože jednak větší jezírko nebo rybník vypadají lépe, ale také jejich biologické struktury jsou stabilnější než u menší tůňky. Velikost pozemku hraje z praktického hlediska klíčovou roli, protože rybníček by měl být v zahradě také architektonicky vkusně umístěn. Ve většině případů se vyžaduje, aby vedle rybníku nebo jezírka byl ještě prostor pro trávníky, zelinářské záhony, travní hranice nebo pro pásy keřů. Pokud převáží záliba pro vodní zahradu, může být téměř celý zahradní prostor přetvořen na rybník, v tom případě však musí být dodržena minimální vzdálenost jeho břehů 2 m od hranice pozemku. Na pozemku řadového domku se 150 m2 volného prostoru se počítalo jen s jedním poměrně malým jezírkem o ploše 10 až 30 m2, aby zbylo dostatek prostoru na terasu, trávník a květinové záhony. I malá jezírka a rybníčky mohou mít různé zóny, jako je mokřad, mělká voda a hluboká

voda. Je-li naproti tomu na velkém pozemku pro vybudování vodní nádrže k dispozici 300–500 m2 plochy, může se vytvořit velmi pestrá vodní zahrada dokonce i s malými ostrůvky. Ostrůvky mohou vzniknout navršením vytěžené zeminy a písku v průběhu hloubení. Poté, co se takovéto ostrůvky ozelení, stanou se ideálním místem odpočinku zpěvných ptáků. U malých jezírek, která mají hloubku alespoň 70 cm, lze zřídit ostrůvky se strmými stěnami, jaké jsou u útesů. Ale také se mohou dodatečně realizovat plovoucí ostrůvky ve formě pontonů z plastů nebo ze dřeva, které jsou vybaveny rostlinným substrátem a osázeny zelení. Zatímco se malá jezírka a rybníčky mohou zřídit bez mechanizace, pouze za použití ručního nářadí, u velkých vodních nádrží je to možné jedině s pomocí strojů, zejména minibagrů, které se využívají hlavně při hloubení zeminy. U stávajících, již zřízených zahrad se musí při stavbě jezírka zajistit příjezdová komunikace, široká alespoň jako polní cesta, a otevřít (vysadit)

Obr. 2.1 Již malé jezírko u terasy je hodnotným zahradním prvkem pro rostliny, živočichy i lidi

9

10

Plánování

Obr. 2.2 Přírodní napajedlo pro ptáky Obr. 2.3 Toto jezírko je téměř zarostlé

Obr. 2.4 Zahradní rybníček s dřevěným můstkem

část plotu. Po skončení stavebních prací je většinou nutné část zahrady rekultivovat. Při rozhodování o umístění jezírka si musíme zodpovědět otázku: „Co je lepší – na slunci, nebo ve stínu?“ Čím více je jezírko vystaveno slunci, tím více se voda ohřívá a tím je i větší tendence k tvorbě řas a sinic. Tím je ale také bujnější růst břehových porostů. A platí to i opačně: čím je poloha jezírka více ve stínu, tím je pomalejší růst a vývoj rostlin a pak do úvahy přichází vysázení stínomilných rostlin. Stinná poloha přímo pod listnatými stromy není nejvhodnější, protože po opadání listí na podzim se musí biomasa, napadaná do rybníčku, od-

Obr. 2.5 Přehrazený rybníček se stupačkami

klidit a odstranit. Jezírko by také nemělo být v přímém kontaktu s kořenovými systémy stromů. Je třeba mít na paměti, že flóra a fauna se mohou nerušeně vyvíjet, jen když je vodní zahrada umístěna v chráněném místě. Časté bývá přání, aby vodní zahrada byla umístěna na dohled z terasy, abychom mohli jezírko a život ve vodě dobře pozorovat. V konkrétních případech nám pomůže, když si naskicujeme jednotlivá řešení týkající se umístění, velikosti a tvaru jezírka a porovnáme jejich výhody a nevýhody. Doporučení naleznete nejen v časopisech, můžete je také získat, když navštívíte některé již hotové vodní zahrady.

Obr. 2.6 Rybníček v přidělené („Schreberově“) zahrádce


Profil zahradního jezírka Tvar jezírka, jeho průřez v terénu a profil si můžete zvolit v zásadě libovolně, zcela podle vašich přání. Jezírkové hydroizolační fólie dovolují téměř jakékoliv tvarování břehů a profilu jezírka (viz str. 18). Pružný plastový materiál se přizpůsobí tvaru jámy, dna i břehů jezírka. Tvar vodní nádrže by se však měl přizpůsobit spíše pozemku zahrady než velikosti fólie. Tak například fóliové rybníky mohou zčásti přímo navazovat na terasu, mohou být zakončeny dlažbou a na opačné straně plynule přecházet do trávníku, což šetří blízké stromy nebo záhony. Výhody pružné fólie se projeví zvláště tehdy, když chceme v konstrukci jezírka zkombinovat jednotlivé zóny, např. když je v koupacím jezírku plavecká zóna se strmými bočními stěnami, které se musí vyložit fólií, a přitom na tuto zónu navazuje regenerační zóna s vodními rostlinami a s pozvolnými stěnami. Namísto jezírkové fólie je možné pou-

žít komerčně dostupná malá prefabrikovaná jezírka z tvrzeného plastu, tady je však tvar jezírka už dopředu určen. Při stanovení profilu zahradního jezírka se doporučuje naplánovat si různé zóny rostlinstva pro pobřežní, mělčinovou a hloubkovou oblast (viz obr. 2.8). Zóna mělké vody by neměla být malá, neboť je zároveň oblastí rostlin důležitých pro čištění vody a zásobování jezírka živnými látkami. Osvědčily se tyto rozměry jednotlivých zón: mokřadní (pobřežní, půdní) zóna s hloubkou 0–30 cm, která zaujímá 30 % vodní plochy, zóna mělké vody s hloubkou 30–50 cm, rovněž s podílem 30 % plochy a zóna hluboké vody s hloubkou minimálně 0,8–1,0 m, která by měla zabírat 40 % plochy jezírka. Vyhloubením lože jezírka se vytvoří ještě další plošiny v různých hloubkách, a tam se mohou nasázet rostliny nebo umístit košíky se sazenicemi. Měli bychom se vyvarovat příkrých stěn, resp. prudce se svažujících břehů, neboť po nich se oblázky a valouny skutálí a rostliny se špatně ujímají. Nemůžeme-li se vyhnout strmějším svahům, např.

Obr. 2.7 Na modelu tohoto malého koupacího jezírka u domu se může vyprojektovat i tvar břehů

Obr. 2.8 Řešení krajů rybníčku: fólie se položí až nad horní okraj a zatíží se např. kameny. To zabrání tomu, aby se uchytil porost z okraje

Obr. 2.9 Jednotlivé zóny zahradního jezírka zóna hluboké vody hloubka > 80–100 cm

písečné lože jezírková fólie na geotextilii mokřadní (pobřežní, půdní) zóna hloubka 0–30 cm

zóna mělké vody hloubka 30–50 cm

11

12

Plánování

Obr. 2.10 Bezpečnostní opatření jsou nevyhnutelná již v průběhu výstavby

Obr. 2.11 Plot kolem jezírka zabezpečí, aby se do jeho blízkosti nedostaly malé děti. Je však důležité, aby se k vodě mohli dostat malí živočichové. Plot proto musí mít alespoň malý odstup od země

u koupacích jezírek, měli bychom fólii v jezírku stabilizovat pytli štěrku (viz str. 79), přírodními kameny, valouny nebo dřevěným laťovým roštem. Jinak by byla ve vodě vidět a zůstala by nechráněná. Nejhlubší místa jezírka by se měla nacházet v nezámrzné hloubce, aby voda v zimě nepromrzala až k zemi a živočichové měli možnost úniku. S ohledem na tuto skutečnost musí být pod fólií nasypán obvykle cca 20 cm silný písečný podklad. Lože jezírka proto musí být asi o 20 cm hlubší, než by to odpovídalo stanovené hloubce.

Po dokončení vzrostou rostliny v jezírku a v jeho okolí a tím se změní vzhled a celkový dojem. Proto je důležité si uvědomit, že: yy Vodní rostliny také produkují odpad a rozkládající se organické látky, čím více je v rybníku rostlin, tím více kalu se tvoří na dně. yy Půdní substrát bohatý na živiny podporuje růst řas a zakalení vody, a proto by se neměl do vody přidávat. yy Většina vodních rostlin působí i jako účinný vodní filtr. Jsou nenáročné a nepotřebují půdu bohatou na živiny ani hnojivo.

Povolení a záruka U jezírek a rybníčků dochází k častým nehodám, kterým by se dalo zabránit, pokud by se dodržovala opatření k zajištění bezpečnosti. Z toho vycházejí právní předpisy, které by měly zabránit škodám a osobní újmě na stavbách, ale i takové, které by napomohly lepšímu sousedskému soužití. Rybníčky, jezírka a bazény na soukromých zahradách je povoleno zřizovat bez stavebního povolení jen do určité velikosti. Např. v Bavorsku se v obytných oblastech – bydlení městského typu – mohou zřizovat bez stavebního povolení vodní nádrže do objemu max. 100 m3, nádrže větší a takové, které zasahují do vnějšího prostoru, vyžadují v každém případě stavební povolení.

V ČR se řídí stavba těchto zařízení Stavebním zákonem, který vyšel ve Sbírce zákonů pod č. 183/2006 Sb. v oddíle č. 63. Většina bazénů bude patřit do kategorie staveb, kde není nutné ani ohlášení, zbytek do kategorie staveb, které lze realizovat na základě ohlášení. Při výstavbě zahradních jezírek a rybníčků není nutno žádat o stavební povolení, jestliže se jedná o okrasná jezírka, malé potůčky nebo další obdobné projekty. Bazén do 40 m2 zastavěné plochy spadá dle § 103 1.d.5 mezi stavby, na které není nutné stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu. Žadatel vyplní Oznámení o záměru v území k vydání územního souhlasu. Tento formulář


Bezpečnost lidí i zvířat

Obr. 2.12 Tato hustá, pevně namontovaná mříž z prutů ze stavební oceli zajišťuje bezpečnost malých dětí a ochrání je před pádem do jezírka

je k dispozici na www.mmr.cz, kapitola územní plánování a stavební řád. Bazén nad 40 m2 zastavěné plochy spadá dle § 104 2.a mezi stavby, které vyžadují ohlášení stavebnímu úřadu. Žadatel vyplní Ohlášení stavby. Tento formulář je k dispozici na www.mmr.cz, kapitola územní plánování a územní řád, kde jsou k dispozici všechny formuláře žádostí, podávaných dle nového stavebního zákona. Pokud se nepustíte do stavby opravdu rozlehlého zahradního jezírka, pak stavební povolení není potřebné. Stavební povolení pro jezírko potřebujete tehdy, je-li jeho plocha větší než 300 m2. Je tu ještě druhé kritérium, které říká, že stavební povolení pro zahradní jezírko potřebujete také v případě, kdy je jezírko hlubší než 1,5 metru. Pokud víte, že vaše zahradní jezírko bude překračovat jeden nebo oba z těchto parametrů, stavební povolení je nutné. V opačném případě, když ani jeden z parametrů nehodláte překročit, stačí vám splnit pouze ohlašovací povinnost na stavebním úřadě. V zájmu dobrých sousedských a občanských vztahů se doporučuje o stavbě jezírka nebo bazénu, zejména v blízkosti hranice pozemku, informovat dotčené majitele sousedních pozemků, pokud se v obci provádějí projekty, které přesahují její hranice. U domu pro více nájemníků je třeba brát ohledy na ostatní obyvatele. Pokud by

Třpytivá voda působí na malé děti lákavým dojmem a pro batolata můžou být nebezpečné i mělké bazény! Nestačí držet děti co nejdál od vodních ploch, protože to stejně není trvale možné. Nebezpečná místa se mohou dostatečně zajistit stabilním uzavřením, např. tak, že se oddělí běžným plotem nebo u malého rybníčku také robustní mřížkou (sítí) z ocelových prutů, upevněnou nad hladinou (textilní síť není vhodná!). V zimě má led často stejné kouzlo jako hladina vody v létě, ale představuje také riziko. Led může tvořit pouze tenkou vrstvu, přestože se domníváme, že je pevný a schůdný. Nejen pro děti, ale i pro dospělé je procházka po ledové ploše zvlášť nad zónou hluboké vody velmi nebezpečná. Zde nepomáhá jen neúčinné vysvětlování, že vstup na ledovou plochu je nebezpečný a že poškozuje ryby a jiné vodní živočichy. Také zásobníky, potoky, studně a jiné vodní nádrže mohou být pro děti i dospělé nebezpečné, jestliže nejsou dostatečně zakryté a zajištěné. Podobně je tomu u plaveckých bazénů, resp. koupacích jezírek, zejména v noci mohou nepříjemně překvapit nechtěnou a nečekanou koupelí. Hluboké vodní nádrže musí být bezpečně zajištěné; sem patří i dostatečné osvětlení v noci. Nebezpečí hrozí i zvířatům. Z jezírka se strmými břehy se mohou ježci, myši a ostatní drobní živočichové dostat pouze tehdy, pokud je alespoň na některém místě pozvolný výstup z vody na břeh.

jezírko představovalo pro malé děti a zdravotně postižené lidi nebezpečí, měli bychom od jeho zřízení raději upustit. Jezírka nebo rybníčky, které sousedí s ulicí nebo s pozemkem souseda, by měly být ohrazeny plotem.

13


|3| Stavební materiály Izolace Přírodní vodní plochy vznikají někdy samovolně po vytrvalých deštích. Tyto vodní plochy se tvoří v prohlubních a roklích, zvláště tam, kde podloží tvoří zpevněné hlíny a jílovité půdy. Pokud máme takové těžké půdy v naší zahradě, vzniká dojem, že je můžeme použít jako stavební materiál pro vodotěsné stěny rybníka. V domácích zahradách se většinou takové půdy nevyskytují, protože se zpevněné podkladní půdy již při výkopu základů domu vybagrují a odvezou. Po dokončení obytného domu stavební firma vyplní výkopy lepší zahradní půdou, která se skládá z písčité hlíny nebo hlinitého písku s humusem. Taková půda se obvykle získává v průběhu výstavby nových obytných čtvrtí na původní zemědělské půdě. Rostlé hlinité nebo jílovité půdy se mohou využít jako těsnicí plášť jezírka, jen v případě, že samy mají dostatečně dobré těsnicí vlastnosti. Míra těsnosti se projeví zřetelně již po prvním lijáku.

Voda většinou pomalu proniká do podloží stávajícími kapilárními trhlinami a póry, odumřelými kořeny nebo jinými složkami půdy. Abychom hlinitou nebo jílovitou půdu zformovali do vodotěsného pláště, zhutníme ji vibrační deskou nebo kompaktorem, nebo ji dodatečně obložíme čistou jílovou mazaninou. Výstavba vodních nádrží s využitím zhutnělé přírodní zeminy a dokoupeného jílu je poměrně pracná a nákladná, protože se musí přepravit a zpracovat velké množství půdy. Těžké bloky jílovité zeminy se musí zpracovat hned poté, co se dovezou, aby nevyschly a neztvrdly. Přesto existuje riziko, že při proměnlivých podmínkách stavu vody vzniknou v ložné ploše hlinitého pláště trhliny a netěsnosti. Toto nedokonalé utěsnění rostlou hlinitou půdou můžeme použít jen tehdy, když od začátku plánujeme, že vodní plocha bude fungovat jako mokřad, který může někdy i částečně vyschnout, jindy se opět doplní dešťovou vodou, jež při vydatných deštích steče se střechy.

Obr. 3.1 Jílovitá půda se může použít jako plášť jezírka, pokud se zpevní vibračním kompaktorem. Přesto voda stěnou stále prosakuje

Obr. 3.2 Typický podklad pro konstrukci zahradního jezírka: pískové lože a na něm rybniční fólie s geotextilií

15

16

Stavební materiály

Plastové fólie

Obr. 3.3 Stabilitu plastového bazénku poznáme již na dotek. Obyčejné polypropylénové nebo polyetylénové vany se působením tlaku více deformují

Obr. 3.4 Jezírkové hydroizolační fólie lze libovolně tvarovat, proto se hodí na jakýkoliv profil jezírka. Aby se pásy elastické fólie ochránily před mechanickým poškozením, pokládá se nejdříve geotextilie a teprve potom se na ni položí fólie

Nejčastěji se rybníčky, jezírka, bazény i koupaliště izolují a utěsňují hydroizolačními fóliemi. Fólie jsou cenově dostupné, mohou s nimi pracovat lidé bez předchozích zkušeností a bez speciálních nástrojů. Fólie jsou přitom pružné a současně natolik stabilní, že se s nimi dá vyložit téměř každý profil jezírka. Fólie musí být odolná proti působení světla a proti hnilobě. Požaduje se rovněž, aby fólie byly dostatečně pružné a tvárné, tak, aby se mohly snadno přizpůsobit nerovnostem a různé členitosti podkladu. Nejčastěji používanými materiály fólií jsou polyetylen, PVC a kaučuk (EPDM). Pro zvláštní nároky jsou k dispozici fólie s textilní vložkou s tzv. geotextilií. Pro stavbu jezírka jsou vhodné fólie z modifikovaného polyetylenu, stabilizovaného proti UV-záření (LDPE polyetylen). Tyto fólie se prodávají v tloušťkách 0,5–1,5 mm, jsou vysoce odolné, přitom ale šetrné k životnímu

prostředí, a proto je můžeme doporučit i pro přírodní jezírka a rybníčky. Nicméně, tento materiál není tak ohebný a pružný jako kaučukové fólie (viz níže), a zejména při nízkých venkovních teplotách se s ním hůře pracuje, neboť ohebnost fólie se zhoršuje. V příkladech stavby jezírek, které zde uvádíme, vydržely fólie cca 20 let a nevykazují žádné poškození. Materiálové náklady u fólií činí cca 5 € (v ČR 130 Kč) na m2 a u 1,5 mm tloušťky 8 € (v ČR 250 Kč) na m2. Životnost polyetylenových fólií se udává 30 let i více, dodavatelé garantují obvykle 10–20 let. Fólie jsou k dostání v šířce i délce do 30 m. Fólie větších rozměrů se získají tím, že se pásové fólie svaří speciálním nářadím (horkovzdušná pistole nebo svařovací kleště). Jednoduché polyetylenové fólie, jako jsou fólie domácí a plastové krycí plachty, často nabízené v prodejnách stavebnin, jsou zcela nevyhovující; jsou sice šetrné k životnímu prostředí a cenově příznivé, ale příliš tenké, rychle křehnou a trhají se. Jezírkové fólie z PVC (polyvinylchlorid) nedoporučujeme, neboť materiál obsahuje změkčovadla a stabilizátory, které jsou zdraví škodlivé a při výrobě, užití i odstraňování představují zátěž pro životní prostředí. Určitou výhodou PVC fólií je, že se fóliové pásy při použití vhodného lepidla snadno slepují na požadované rozměry (a to lze i svépomocí snadno zvládnout). Pokud se fólie protrhnou, je možné díry jednoduše opravit přelepením.


Tloušťka materiálu a náklady jsou srovnatelné s PE fólií, trvanlivost je však horší, což je vyvoláno křehnutím materiálu. I na PVC fólie však lze získat dvacetiletou garanci na trvanlivost materiálu. Někteří výrobci nabízejí kaučukové fólie. Ty jsou vyráběny ze syntetického materiálu – gumokaučuku EPDM (Etylen-Propylen-Dien Monomer). Tyto fólie mají vlastnosti jako pryž: vysokou pevnost v tahu, vysokou tažnost a rázovou pevnost (odolnost proti úderu). Kromě toho jsou odolné vůči působení ozónu, UV–záření a střídavému tepelnému namáhání. Materiál je považován za ekologicky šetrný, neboť neobsahuje žádné toxické přísady. Na trhu lze dostat fólie do šíře 15 m a délky 60 m. Fólie větších rozměrů lze získat slepením speciálním lepidlem na gumu (tato „vulkanizace“ se však musí svěřit zkušeným odborníkům); trhliny a díry fólie se odpovídajícím způsobem slepí opravářským setem sestávajícím z lepidla a fólie. Náklady na EPDM fólii se pohybují od 8 do 15 €/m2 (v ČR od 200 do 450 Kč/m2), v tloušťce od 1,0 do 1,5 mm; cena je tedy podstatně vyšší než u PE a PVC fólií. Vzhledem k jejich vysoké trvanlivosti můžete dostat záruku na 20 let. Fólie jsou k dostání v černé, hnědé nebo zelené barvě, bazénové fólie lze sehnat v modré barvě. Pokud je však fólie pokryta pískem, štěrkem nebo substrátem, není její barva důležitá. Na trhu jsou také fólie, na kterých je nanesena vrstva písku nebo štěrku. Jejich aplikace je pak spíše záležitostí vkusu. Při nákupu a další práci se musí brát v úvahu i jejich hmotnost. Fólie s tloušťkou 1–1,5 mm

váží 1–1,5 kg/m2. Kromě toho jsou mnohem dražší než obyčejné jezírkové fólie. Protože tlak na fólii s hloubkou vzrůstá, měla by vybraná fólie mít v závislosti na hloubce větší tloušťku. Pro hloubku jezírka 1,2–1,5 m stačí fólie o tloušťce 1 mm, pro větší hloubky musí mít v každém případě tloušťku 1,5 mm. S jezírkovými fóliemi lze dobře pracovat, jsou dostatečně pevné a odolné vůči trhlinám i působení kořenů. Kořeny mohou poškodit fólii zejména tam, kde porosty stromů nebo keřů sousedí přímo s jezírkem. Většinou ale hledají nejsnazší cestu a spíše obrůstají kolem fólie, než aby se jí snažily proniknout a protrhnout. Protože jsou fólie pružné, odolávají do jisté míry tlaku kořenů. Vždy se však musí dno jezírka pečlivě připravit, zejména odsekat silné kořeny a odstranit špičaté předměty nebo je alespoň důkladně překrýt. Tady se námaha vyplatí, neboť dobře vyložené dno jezírka vykazuje značně větší životnost. Fólii ohrožují nejen ostré kameny a střepy skla v zemi, ale také jiné nevhodné materiály, jako jsou lepicí a těsnicí pásky. Takové materiály mohou jezerní fólii poškodit a v místě dotyku ji zeslabit anebo vyleptat. Zesílit anebo slepit fólie je možné jen těmi pomocnými materiály, které doporučuje výrobce. Při nákupu fólie se musí dbát na to, aby měla o něco větší rozměry, než je vyměřený profil jezírka; měla by přesahovat až na břeh. Při prvním napouštění jezírka se fólie prohne tlakem vody, přitlačí se na dno a poněkud poklesne. Nejvýhodnější je objednávat fólie vcelku a svařené, neboť výrobci mají potřebné zkušenosti se svařováním fóliových pásů.

Zpracování jezírkových fólií Fólie je možné ohýbat, tvarovat, řezat, stříhat a některé také lepit. Záhyby, přehyby a pomačkání, které vznikají při pokládání fólie do vyhloubeného lože jezírka, neškodí. Záhyby fólie poskytují drobným živočichům úkryt a únikovou cestu.

Navíc pod nasypanou vrstvou písku nebo štěrku většinou zcela zmizí. Přesto zpracování fólie vyžaduje pozornost, neboť i malé chyby – pokud se na ně přijde pozdě – mohou mít za následek zdlouhavé opravy.

17

18

Stavební materiály *

Obr. 3.5 Jezírková fólie je oblíbeným materiálem nejen pro svou pružnost, ale také proto, že se může zpracovávat běžnými nástroji, které máme doma k dispozici Obr. 3.6 Netkané geotextilie z akrylových odpadních materiálů jsou na trhu k dispozici jako metráž. Barva není důležitá, ale vhodné jsou produkty bílé nebo namodralé („caribean blue“, „azuro“). Poměrně lehkou textilii zatížíme na krajích kameny, aby se působením větru nepřehýbala

Fólie se nabízejí v normovaných šířkách stočené v rolích nebo v pásech, balené po určitých metrech. Při nákupu metráže se musí brát v úvahu prořez. Proto se většinou vyplatí (u PE-fólií je to nutnost) fólii v požadované velikosti objednat např. u místního prodejce nebo v zásilkovém obchodě. To je výhodné zejména při zřizování větších jezírek, protože se velké pásy nemusí zpracovávat ani dodatečně upravovat na místě. Na svařené fólie podle rozměrů uvedených v objednávce poskytuje většina výrobců záruku. Pokud si jezírkovou fólii slepujete sami, právo na záruku vám zaniká, minimálně na místa lepení. Proto bychom se mu měli raději vyhnout. Slepovaná místa bývají nejčastější příčinou závad. Tam, kde je lepení nutné, musíme

pečlivě vybírat takové lepicí prostředky, které odpovídají materiálu fólie. Prostředků a postupů lepení je mnoho – od speciálních lepidel až po lepicí pásky v roli, kterých se používá při lepení horkovzdušnou pistolí. Při všech pracích s fólií musí být zajištěn hladký a měkký podklad a bezpečné oblečení, jako např. tenisky, abychom fólii při zpracování nepoškodili. Likvidace zbytků fólie: Označení na obalech „při spalovaní nevznikají zplodiny“ platí jen pro speciální spalovny! Odřezky plastových fólií nebo staré fólie se musí dopravit do sběrných dvorů a v žádném případě se nesmějí spalovat v kamnech. Zbytky jezírkových fólií jsou vhodné pro mulčování záhonů na břehu jezírka, pokud se pak překryjí štěrkem, nebo jiným přírodním materiálem.

Podklad a geotextilie Trvanlivost vodní nádrže je určena trvanlivostí jejího pláště. Je proto důležité, aby se lože jezírka, po vytěžení zeminy a vymodelování profilu,

vysypalo tenkou vrstvou písku, pokud samotný materiál lože nesestává z písku, jílu nebo jiného jemnozrnného minerálního substrátu. Fólie se nesmí pokládat přímo na humusovou půdu prorostlou kořeny, neboť struktura humusu se působením půdních organismů a organických složek v čase mění. Stává se, že se vytvoří dutiny po odumřelých kořenech, do nichž se může fólie dříve či později vtáhnout. Takové namáhání a deformace mohou být hlavní příčinou vzniku trhlin, což pak vyžaduje náročné opravy. Pro opláštění jezírka je nevhodným podložím i kamenitá půda, neboť kameny i v menším množství stále vyvíjejí tlak na stěny. To nastává


v případě, kdy promrzání půdy až do hloubky 80 cm způsobí pohyb kamenů pod fólií. Vlivem měnícího se napětí plášť jezírka křehne a trhá se. Pokud je podklad po vyhloubení výkopu písčitý nebo jílovitý, stačí odstranit jen kameny, kořeny a ostatní hrubé součásti. Po uhlazení nerovností povrchu je lože jezírka připraveno na položení. Pokud je ale zemina velmi silně prorostlá kořeny nebo je kamenitá, vyrovnání lože jezírka nestačí. Pak by se mělo vyhloubit ještě dalších 20 cm a do stejné výšky vysypat vrstvou písku. I na pískovou vrstvu je však nutné položit geotextilii, aby vlastní fólie byla lépe chráněna. Jezerní geotextilie je netkaná textilie z textilních nebo polymerových vláken (nejčastěji polypropylen), odolná vůči hnilobě, která byla speciálně vyvinuta jako podkladová látka pro jezírkové fólie. Lehkými netkanými textiliemi (100–1000 g/m2) neproniknou snadno ani ostré kameny, a tak tyto textilie, pokládané na zeminu, poskytují dostatečnou ochranu jezírkové fólii, a to zejména na strmých stěnách, na které je

obtížné položit ochrannou vrstvu písku. Geotextilie se snadno pokládá, protože má nízkou měrnou hmotnost. Cena netkané geotextilie se pohybuje mezi 1,50–4 €/m2 (v ČR 100–150 Kč/m2). Aby fólie byla i na příkrých stěnách zajištěna a kryla je, vyrábějí se břehové rohože (nebo též vegetační rohože) z kokosových nebo jutových vláken, které se pokládají na hráz. Tyto rohože, i při svých malých rozměrech, dobře zadržují a vážou písek a jemné částečky zeminy.

Nádrže z tvrzeného plastu Má-li vodní nádrž sloužit jako dětský bazének nebo brouzdaliště, bude vhodnější pořídit si prefabrikované jezírko z tvrzeného plastu než fóliové jezírko. Každé zahradní centrum dnes nabízí plastová jezírka z polyetylenu (PE) nebo polyesteru vyztuženého skleněnými vlákny (GFK – GlasFaservertärkter Polyester, resp. FRP – Fiber Reinforced Polyester).

Hotová plastová a laminátová jezírka mají rozměry do průměru cca 2 m a hloubky 50 cm a nabízejí se v různém provedení, v různých tvarech, s integrovanými zónami nebo s hladkými, rovnými stěnami. Jsou odolná proti mrazu, proti hnilobně a ultrafialovému záření a dostatečně stabilní, takže se mohou zapustit

Obr. 3.7 Při rozprostření jezírkové fólie se musíme vyhnout napínání. Záhyby a pomačkání fólie nevadí. Později se ztratí pod vrstvou štěrku, štěrkopísku a poskytují úkryt malým živočichům. Aby bylo dost materiálu na položení i v kritických místech, měla by být fólie o něco větší, než je nezbytné

Obr. 3.8 Břehová rohož z juty nebo kokosových vláken zabraňuje sesouvání násepu sypaného štěrku ze strmého břehu jezírka do vody

19

20


Obr. 3.9 Pevné plastové nádrže se na rozdíl od fólií nepřizpůsobí zemině. Jejich podloží musí být dobře připraveno

Obr. 3.10 Pro umístění do jezírkového lože pomáhá rovná lať vyrovnaná do vodováhy. Voda nalitá do bazénku udržuje bazén v požadované poloze Obr. 3.11 Hluboké nádrže představují v zahradě nebezpečí. Tuhé, nepoddajné bazény se z důvodů ochrany dětí vysypávají říčním štěrkem. Jezírko slouží jako brouzdaliště pro děti. Později, až děti vyrostou, může se štěrk odstranit a použít pro úpravu břehů

přímo do země, vyložení štěrkovým nebo pískovým ložem není nutné. V místech, kde se vyskytnou půdní nerovnosti, může docházet k namáhání při vložení nádrže, které způsobují trhliny a to zejména u PE nádrží, které nemají zesílené stěny. Vyplatí se, když si vlastnosti různých prefabrikovaných nádrží pro zahradní jezírka sami ověříte. Rozdíl mezi lehkými nádržemi z polyetylenu (PE nádrže) a robustními sklolaminátovými vyztuženými nádržemi (FRP, resp. GFK nádrže) je patrný již na dotek. GFK nádrže se vyznačují značnou odolností na tlak a vzpěr. Zesílení zalisovanými skleněnými vlákny je viditelné. Takovéto bazény se vyrábějí technologií vstřikovaných vláken a částečně i vícevrstvým laminováním – podobně jako při výrobě lodí ručním laminováním. Na tyto nádrže se poskytuje záruka až 15 let, přičemž ve skutečnosti vydrží několik desetiletí. Kromě hotových, prefabrikovaných bazénků v zaoblené, oválné nebo obdélníkové formě, nabízejí někteří výrobci bazény v rozkládacím provedení; jednotlivé díly se pak na místě zkompletují. Tak je možno si

pořídit libovolně velké bazény z tvrzených plastů, které jsou žádané zejména pro koupaliště. Podle projektu se objednají jednotlivé díly; po usazení do země se spojí pomocí vestavěných přírub a pak se napevno sešroubují. Kromě prvků pro konstrukci jezírka se dodávají i speciální prvky z tvrzených plastů pro stavbu koryta potoku. Tyto díly mohou být buď hladké, nebo opatřené vrstvou písku na povrchu; po instalaci slouží jako pískové lože. Ochrana živočichů: Zahradní jezírko nebo rybníček je pro mnohé živočichy důležitým a zajímavým místem. Přilétají tam ptáci, koupou se a pijí. Také tam přilétají vážky a ostatní hmyz. Pokud využijeme jezírko pro chov ryb, sníží počet komářích larev. Dokonce nedovolí, aby se vodoměrky a jiní malí živočichové příliš rozmnožili. Plastové bazény se strmými stěnami jsou však i nebezpečné, zejména pro ježky. Zvířata vyhledávají rybníčky, aby se mohla napít, a často přitom spadnou do vody. Aby se snadno dostala k vodní ploše a nebyl jim znemožněn návrat, měly by být příkré stěny nádrže obloženy na některých místech přírodními kameny, pískem a štěrkem.


Písek, štěrk, kačírek a kameny Pro obklady stěn jezírka (rybníka) používáme obvykle kulaté oblázky, které patří do praného říčního štěrku, neboli kačírku, jenž se používá při stavbě domu pro zarovnání základů. Jednotlivé štěrky se od sebe odlišují podle oblasti původu. Kamínky pocházejí z horských oblastí a toky řek je dopravují do nížin, kde se postupně přeměňují na zaoblené valouny a oblázky. Na své pouti řekou se působením energie vody a vzájemnou abrazí kameny obrousí do typického zakulaceného tvaru obvyklého pro kačírek. K dispozici jsou ve štěrkovnách, říčních vyhloubeninách nebo v obchodech se stavebninami. Druh a vzhled kameniva a štěrku závisí na tom, ze kterých horských oblastí je řeky do údolí splavily. Tak například praný štěrk nebo kačírek z Dunaje obsahuje kamenivo z vyšších horských oblastí. Štěrk, těžený z pískoviště nebo lomu tam byl ukládán již v průběhu doby ledové. Jestliže požadujete určitý konkrétní, např. převážně bílý štěrk či kameny, nebo naopak nenápadný šedý štěrk, pak je vhodné se obrátit na konkrétní

štěrkovnu, pískovnu nebo přepravní společnost. V soustavě vibračních sít se oblázky třídí podle velikosti, druhu a zrnitosti. Kromě nezpracovaného štěrku, který obsahuje kameny všech zrnitostí a je obvykle používán jako štěrk do betonu, se získává jemný říční štěrk, a to i speciálních druhů. Kačírek malých rozměrů o zrnitosti 12–22 mm je vhodný například ke zřízení Kneippova bazénu nebo brouzdaliště v zahradě, kde bude příjemné se brouzdat. Naproti tomu hrubý štěrk, hrubší kulaté oblázky se zrnitostí od 32 do 42 mm, se nejlépe hodí pro konstrukci hráze. Kromě štěrku a písku lze na pokrytí břehu rybníka, jeho dna a pro tvorbu okraje použít písek, který je také velmi dobrým materiálem pro vytvoření měkkého, hladkého lože dna před pokládáním fólie. Písek získáme společně se štěrkem ve štěrkovnách nebo v prodejnách stavebních materiálů. Větší kameny a valouny jsou mimo jiné používány pro zpracování okrajů rybníka. Balvany a valouny,

Obr. 3.14 Domácí rybník obroubený nasypaným kačírkem, štěrkem a balvany

Obr. 3.12 Písek je při konstrukci jezírka nezbytný jako podklad pro jezírkovou fólii a rovněž pro výstelku fólie směsí substrátů pro vodní rostliny

Obr. 3.13 Voda a kačírek patří k sobě: jako přírodní stavební materiál je kačírek při zřizování zahradních jezírek a rybníků téměř nenahraditelný

Obr. 3.15 Výsadba zeleně do štěrkového lože

21

22


Obr. 3.16 V horských oblastech je stavební materiál pro suché zdivo a kamenné zahrádky k dispozici často přímo na stavbě. Při vyhloubení stavební jámy bagr obvykle vytěží rozpadlé kusy skály. Ty se mohou využít i pro zřízení zahradního jezírka nebo rybníčku

Obr. 3.17 Přírodní dlažební kameny tvarované do krychle se velmi dobře hodí i pro přírodní jezírka, např. pro obroubení jejich okrajů

stejně jako lomový kámen, jsou v podstatě přírodním stavebním materiálem. Lomové kameny lze poměrně levně koupit z lomů v horských oblastech.

Občas se při bagrování ve štěrkovně objeví velké oblázky, které se výborně hodí pro provedení konstrukci jezírka nebo jeho zkrášlení. Zdrojem polního kameniva bývají okolní zemědělská pole. Na vaši žádost se zemědělci rádi zbaví kameniva vyoraného z půdy. Velké kusy – balvany a valouny – se musí zpravidla odvézt nákladními automobily. V případě, že se zahrada nachází na kamenitém pozemku, máte tuto surovinu k dispozici. Např. při výkopu základů pro obytný domek je účelné uložit si vhodné kameny stranou pro další použití. Pokud jsou ještě na místě těžké stavební stroje, není samotná přeprava těžkých balvanů žádný problém.

Dřevo Dřevo jako přírodní materiál má v systému vodních útvarů v zahradě zvláštní hodnotu. Neuplatní se při samotné stavbě jezírka, ale spíše pro konstrukci

Obr. 3.18 Malý rybníček s dřevěným ohrazením okrajů

břehu, stěn a pobřežních obvodových zón. Dřevo je vhodné pro stavbu pěkných teras na březích, stejně jako můstků, mol a lávek. Jako nosný zá-

Obr. 3.19 Dřevěný můstek (molo) harmonicky ladí s okolím


klad pro dřevěné pažení všeho druhu se používají dřevěné trámy založené na betonových bodových patkách. Toto betonové založení je chrání před trvalým působením zemní vlhkosti. Masivní dřevěné obložení a boční stěny musí být na dřevěné trámy, resp. na nosnou konstrukci vždy přišroubovány šrouby z ušlechtilé oceli. Jako stavební dřevo se pro zahradní vodní stavby osvědčily trámy, fošny a prkna z modřínu, akátu (robinie) nebo douglasky. Kdo dává přednost exotickému dřevu, jakým je třeba tmavě hnědé bangkirai z Indonésie (pro jeho trvanlivost), před tradičním domácím dřevem, měl by si vybrat ekologicky bezpečné tropické dřevo z certifikovaných lesních porostů, lesnicky pěstovaných (tj. s certifikátem FSC). Konstrukční ochrana dřeva: Dřevo v zahradě je vždy vystaveno povětrnostním vlivům. Déšť, vítr a sluneční záření působí nepřetržitě na jeho povrch, takže ten časem zešedne a popraská. Dřevo, vystavené stálému kontaktu s půdou, bývá brzy napadeno dřevokaznými houbami, které značně urychlují trouchnivění. Shnilá a ztrouchnivělá místa se mohou vyskytnout také všude tam, kde dešťová voda neodtéká a dřevo nemůže vyschnout. Konstrukční ochrana dřeva se zaměřuje na to, aby se vzniku takových kritických míst zabránilo odborně provedenou konstrukcí. Dřevěné podlahy můstku nebo terasy zhotovené z palubek by měly být pokládány vždy s otevřenými mezerami (1–2 cm širokými), tak, aby se

zabránilo zadržování vlhkosti na přechodech. V zásadě platí princip požadovaný u všech dřevěných staveb, že podmínkou trvanlivosti je vzdušný, suchý stav podlahy s dostatečným odstupem od země. Mimochodem, díly z přírodního dřeva, jako je modřín, kterými bývají odděleny různé oblasti rybníka, neshnijí, i když jsou zcela obklopeny vodou! Pletené vrbové proutí Právě u zahradního jezírka je mnoho míst, kde najde uplatnění pletivo z vrbového proutí. Z dlouhých, pružných prutů se mohou uplést a sestavit ochranné ploty, stěny, zajišťující sklon břehů, úchyty pro lezení, koše pro vodní rostliny a mnoho dalších přírodních prvků. Velké kmeny nebo větve mohou být také využity k ochraně svahu, jako náhrada řeziva pro stavbu můstků, chodníků a podobně. Je to zvláštní, ale dřevo živé vrby zůstává stabilní i bez impregnace. Z kmínků a zahradních kolíků vyrůstají v kontaktu s půdním prostředím kořeny.

Obr. 3.20 Pochozí obruba je u tohoto koupacího jezírka dostupná suchou nohou Obr. 3.21 Pletené vrbové proutí může sloužit při stavbě rybníku a na svahu k zajištění volné zeminy, zejména valů z nahrnuté zeminy. Zatímco vertikálně zapíchnuté kolíky zapustí a vyženou kořeny, horizontálně pokládané pruty zachycují volnou (a volně nasypanou) zeminu

23

24


Náklady Náklady na celkem běžné fóliové jezírko jsou relativně nízké. Plošná fólie prodávaná na m2 (tloušťka 1 mm PE fólie) je k dostání za 5 € (v ČR 100 Kč), v případě použití geotextilie k tomu připočítáme ještě 2–3 € (v ČR 35 Kč); a 1 t písku stojí asi 15 € (v ČR 250 Kč), u kačírku (říčních oblázků) to je o něco více (330–560 Kč/t). K tomu je nutno přičíst náklady na dopravu. U štěrku a písku je výhodné objednat větší množství, aby se náklady na dopravu vyplatily. Zatímco náklady na „hrubou stavbu“ rybníčku lze snadno evidovat a vyhodnotit, výsadba vodních rostlin a technické vybavení mohou do rozpočtu zasáhnout poměrně značně.

Ceny vodních rostlin závisejí na druhu a počtu kusů a pohybují se mezi 3 až 10 € (v ČR 60 až 300 Kč) za kus. Tady může pomoci výměna rostlin mezi majiteli zahradních jezírek a rybníků, zejména tam, kde majitelé pěstují tyto rostliny delší dobu a chtějí se jejich přebytků zbavit. Většina vodních rostlin je velmi vitální, takže se jejich porost musí neustále redukovat. Množení řízkováním, sazenicemi nebo osivem obecně není problém (viz str. 96 a násl.). Pro jednoduché zahradní jezírko s dostatečnou regenerační zónou vodních rostlin nejsou čerpadla, filtry a ostatní technické prostředky (viz str. 67 a násl.) nezbytné.


|4| Mokřad Speciální biotop pro rostliny i živočichy Mokřady jsou biotopy zvláštního druhu: vznikají v přírodě v klidných litorálních, tj. břehových zónách a zátokách, v nichž se usazují organické hmoty a nejjemnější minerály a kde vytvářejí bahnitou strukturu. V tomto prostředí se vyskytuje vlastní, originální flóra a fauna, které ke svému životu potřebují vlhké bahno. V jezerech a rybnících je čirá většinou jen povrchová vodní vrstva, neboť vodní masy jsou zakaleny spoustou řas, mikroorganismů, drobných živočichů a mikroskopických organických částeček. Materiály, které vodu zakalují, se postupně ukládají a časem vytvářejí stále nové vrstvy bahna. Takto vznikají zóny mokřadů, které jsou poměrně bohaté na živiny. To je příčinou zvláštní vitality, kterou se vyznačuje typická flóra mokřadů. Také v zahradách má zřízení mokřadů smysl. V případě, že by vybudování samotného jezírka bylo nákladné nebo nežádoucí, mohou se založit jako samostatný biotop. Jindy je mokřad spojen s okrasným nebo koupacím jezírkem a působí jako ekologický čisticí prvek, zejména tam, kde vodní plocha jezírka má být čistá a bez rostlin. Pokud bude mokřad součástí jezírka, měla by jeho zóna zaujímat minimálně čtvrtinu celkové vodní plochy; pak může sloužit k filtraci a čištění vody. Rostliny v mokřadní části odnímají vodě živiny a půdní substrát slouží k filtraci vody. Pokud není mokřad integrován do břehové oblasti na okraji rybníku, ale je umístěn odděleně, musí se mu zajistit víceméně stálý přítok čerpáním ze zóny hluboké vody. U jezírka s integrovanou mokřadní zónou k tomu většinou postačí přirozený pohyb vody vyvolaný větrem a tepelnou cirkulací. Flóra mokřadu je značně vitální a musíme na ni již při založení jezírka pamatovat, aby vodní plochu v krátké době nezarostla. Orobinec, síti-

ny a silně zakořeňující bažinné rostliny se musí vždy umístit do nádob nebo do sudů, případně jejich růst omezit vestavěnými zábranami. Jinak se může stát, že rozbujelé vodní rostliny zarostou celou vodní nádrž. Pořízení samostatného, odděleného mokřadu je vhodné tam, kde si přejeme mít otevřené jezírko, tj. jezírko bez husté pobřežní vegetace, nebo tehdy, když si chceme na zahradě pořídit větší plochu osázenou atraktivními mokřadními rostlinami. Voda se z jezírka pravidelně čerpá a dopravuje se hadicí do mokřadu. Z mokřadu se pak samospádem vrací zpět. Alternativně se může svádět dešťová voda ze střechy do jezírka, odkud se přepadem vrací do mokřadu. Mokřadu obvykle stačí příležitostný přísun vody. Mokřadní rostliny dobře snášejí kolísání zásobování vodou a někdy dokonce i sucho. Čím větší bude nádrž mokřadu, tím bude stabilnější a přirozeně i ekologicky cennější, neboť se v něm ujme více druhů rostlin. Najdou zde útočiště i typičtí představitelé fauny tohoto biotopu – žáby a mloci.

Obr. 4.1 Jezírko v obytné čtvrti s pěkně uspořádaným mokřadem osázeným kosatcem žlutým (Iris pseudacorus)

25


Založení mokřadu Mokřad lze založit bez umělého izolování, dá se nejlépe pořídit tam, kde je relativně hustá hlinitá nebo jílovitá půda. Po vytěžení a zpevnění výkopu dusadlem nebo vibračním kompaktorem může být taková půda dobrým základem pro nádrž. Hlinitá nebo jílovitá půda však nebývá vždy a všude hutná a vyžaduje proto pravidelný přísun vody. Alternativou je instalace fólie do výkopu mokřadu již při výstavbě. Jako při vyložení rybníčku, i zde se vyplatí koupit a instalovat celoplošnou fólii „na míru“, která se nemusí svařovat ani slepovat. K ochraně fólie je vhodné zřídit spodní podkladový polštář z písku nebo jezerní geotextilie. V případě menší nádrže můžeme zemní práce provádět ručně. Výkop pro mokřad může být celkem mělký, přesto se doporučuje hloubka 60–80 cm, aby živočichové, kteří tam budou přezimovat, našli i při silném promrznutí únikovou cestu. Jinak by postačovala hloubka 20–40 cm, zejména proto, že bažinné rostliny jsou odolné proti mrazu. Při vyhloubení terénu se část půdy uloží a znovu se navrší po obložení fólií. Na rozdíl od jezírka musí půda mokřadu obsahovat

v substrátu dost živin pro růst a vývoj rostlin. Zvlášť rychle rostoucí rostliny, jako jsou sítiny nebo orobinec, by měly být vysazovány šetrně, neboť utlačují bahenní měsíčky, kosatce vodní nebo prustky obecné, které mezi rychle rostoucí nepatří. Viditelné okraje fólie se zasypou substrátem, zeminou nebo kačírkem, jednak kvůli překrytí, jednak kvůli ochraně fólie. Po navrstvení a zasypání substrátu se provede sadba a pak se může nádrž napustit nejdříve vodovodní nebo studniční vodou. Později by mělo stačit doplnění přetokem z jezírka, pokud se naplní dešťovou vodou svedenou se střechy. K dokončení lože mokřadu je třeba ještě sestřihnout kraje fólie a na březích vysadit traviny a trvalky. Mokřad nepotřebuje zvláštní péči. Stačí ho v době sucha zavodnit a odstranit odumřelé rostliny. Přerostlé a přemnožené rostliny se musí občas vystříhat. Závěrem: Z mokřadu se nešíří žádné nečisté, hnilobné pachy a ani z bažinné (půdní) zóny tyto pachy nevycházejí. Nanejvýš může občas, když se vykope bahno, unikat hnilobný (bahenní) plyn.

Obr. 4.2 až 4.4 Jak se dělá nádrž (lože) mokřadu: vykopat zeminu – výkop vyložit geotextilií a fólií – nanést vrstvu kačírku nebo štěrku – zavodnit a nasázet bahenní rostliny

27

28

Mokřad

Výběr rostlin pro mokřad K osázení mokřadu jsou nejvhodnější tyto rostliny (v abecedním pořadí podle latinských názvů): puškvorec (Acorus calamus), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), ďáblík bahenní (Calla palustris), hvězdoš jarní (Calthra palustris), ostřice různých druhů (Carex), šáchor (Cyperus), suchopýr (Eriophorum), prustka bahenní (Hippuris vulgaris), žebratka bahenní (Hottonia palustris), kosatce (Iris), sítiny (Juncus), vrbina obecná (Lysimachia

vulgaris), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), máta vodní (Mentha aquatica), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), poměnka bahenní (Myosothis palustris), potočnice lékařská (Nasturtium officinale), rákos obecný (Phragmites australis), pryskyřník veliký (Ranunculus lingua), šípatka (Sagitaria), skřípinec jezerní (Scirpus lacustris), orobince (Typha), rozrazil potoční (Veronica beccabunga). Popis některých bažinných nebo pobřežních rostlin najdete na str. 98.

Obr. 4.5 Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)

Obr. 4.6 Potočnice lékařská (Nasturtium officinale)

Obr. 4.7 Blatouch bahenní (Caltha palustris)

Obr. 4.8 Šmel okoličnatý (Butomus umbellatus)

Obr. 4.9 Žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica)

Obr. 4.10 Kosatec žlutý (Iris pseudacorus)


|5| Jezírka a rybníčky Typy a použití Vodní nádrže – jezírka – se mohou zřizovat v téměř jakékoliv formě i velikosti. Jejich zamýšlené využití má významný vliv na velikost. Pokud chcete založit jezírko, resp. rybníček s okrasnými rybami, je vhodné zvolit takové místo, kde můžete ryby pozorovat. Velikost rybníčku závisí na počtu chovaných ryb. Minimálně by měl mít plochu 6–10 m2 a hloubku alespoň 1 m v nezámrzné hloubce. Při větším počtu chovaných ryb by se nemělo zapomenout na vybavení rybniční technikou, např. vodními filtry, čerpadly a systémem provzdušňování vody. Ty zajišťují optimální kvalitu vody pro život ryb a rostlin. Větší přírodní jezírko či přírodní rybník bývají poněkud rozlehlejší (minimálně 15–30 m2). Pokud jsou využívány jako útočiště živočichů a rostlin, je vhodnější, jsou-li umístěny na klidném, chráněném místě. Z koncepce přírodního rybníku vyplývá, že po dokončení našich prací by se měla podílet už jen příroda. Zasahovat by se mělo pouze v případě, dojde-li k zřetelně hrubým chybám, k rozší-

ření řas nebo k nežádoucímu prorostu vodními rostlinami. U rybníku tohoto druhu jsou technická zařízení (např. čerpadlo) zbytečná. Malé přírodní jezírko nebo okrasné jezírko u terasy domu bývá velmi častým přáním majitelů domů. Zřízení malé vodní plochy v těsné blízkosti domu je vhodné zejména tehdy, když pozemek není příliš veliký. Minimální plocha jezírka je 5 m2. Větší vodní plochy poskytují více možností uspořádání a větší prostor pro výsadbu zeleně. Pokud nepočítáme s násadou rybek, pak se okrasné jezírko nemusí vybavit čerpadlem ani filtrační technikou, neboť vodní rostliny jsou samy schopny vodu vyčistit a regenerovat. Pravidelná cirkulace vody, kterou zajistíme oběhovým nebo ponorným čerpadlem, umožní okrasné jezírko rozšířit a oživit vodopádem, fontánou nebo vývěrovým kamenem. Tekoucí voda obohacuje jezírko kyslíkem, což je výhodné zejména při vyšších teplotách vody v létě. Oběhovým čerpadlem se voda načerpá do výše umístěné jímky. Odtud ji stékající potůček svede zpět

Obr. 5.1 Jezírko jako útočiště pro živočichy a rostliny

Obr. 5.2 Blíž už to nejde: jezírko v komunitním centru zahrádkářské kolonie

29

Zahradní rybníčky, potůčky a koupací jezírka. Zahradní rybníčky, potůčky a koupací jezírka. Petr Himmelhuber. stavba krok za krokem

Recommend Documents