Záhadní mimozemšťané

Příloha č. 3a)

Návrh scénáře audiovizuálního pořadu pro planetárium určený pro celooblohovou projekci (tzv. fulldome) v kruhovém sále planetária s průměrem kopule asi 13 metrů

Registrační číslo projektu:

CZ.1.07/1.1.24/01.0128

Název projektu:

Kosmické souvislosti aneb astronomie pro školy

Autorské dílo:

Záhadní mimozemšťané

Vypracoval:

Ivana Marková

Pořad: Záhadní mimozemšťané

Obraz

2

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) hukot v kosmické lodi . . 1. animace: stůl uvnitř kabiny kosmické lodě, na něm velká . Hudba a želvušky repují Petriho miska bez horního víka, v ní 2 želvušky (problém pro animátory: mají 8 noh, . . ale jinak to nejde); vzadu za želvuškama je . okno a za ním krásná modrá zeměkoule . . Želvušky repují . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . titulky (ztřeštěné, k repu)

Záhadní mimozemšťané (úvodní hudba 45 s) Ž velká: Když jsem byla malá, chtěla jsem být velká, abych mohla do vesmíru jako Strelka a Bělka. Ž malá: Nebo taky Lajka! Ž velká: Ta skončila špatně. V Bajkonuru po ní zůstal jen obojek v šatně. obě Ž: Teď jsme tady obě a nestojí to za moc: bez soukromí žijem ve skle přikrývaj nás na noc. obě Ž: Budeme fakt rády, když tu nic nechytnem. Však stejně jednou přijde chvíle, kdy naposledy špitnem: To byl bídnej život, co jsme z něho měli? Ž malá: (smutně): Kdyby aspoň na chvíli to okno otevřeli... Ž velká: Válím se tu v misce, špatně se mi daří, jednou mě cpou do mražáku,


Obraz

3

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . . . . . . . . . . . . zoom, letíme z lodi ven . . Uniview: pohled na ISS, za ní je Země, pomalu oblétáváme kosmickou stanici . . . . . . . . . . . . . . . . . před námi se otáčí ISS . . .

. . . . . . . . . . . . . . . konec repu hukot – kosmická loď . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

pak mě zase vaří! Ž malá: Večer jsem se bránila gigantickým tlakům, sotva jsem to nějak zvládla, už tu bylo vakuum! obě Ž: Čas od času vyhodí nás ven z kosmické lodi. Asi někam napíšeme, jak to tady chodí: že je to bídnej život, že nás strašně nudí! Ž malá: (smutně): A vůbec tu nevětrají, tím mě nejvíc prudí... (pauza 4 s) A: Tady je strašný vzduch! B: Zvykej si, lepší to nebude. (pauza 3 s) A: Co tu děláš? B: Člověče, já se nestačím divit. Ty malé breberky přežijí snad úplně všechno! Představ si, že přežily ve vakuu, přežily opakovaná zahřátí na 150 stupňů Celsia, dokonce i osmihodinovou koupel v heliu. A: V tekutém heliu, jo? To je téměř absolutní nula. B: Jo. Přežily mínus 272 stupňů Celsia. A: hmm... Jak se ty brebery vlastně jmenují? B: Želvušky. Občas se jim říká vodní medvídci. A: Pěkné. (pauza 3 s) A: A co radiace? To jste zkoušeli taky? B: Jasně. Snesly tisíckrát větší dávku, než jaká spolehlivě usmrtí člověka. Ony dokážou přežít i šestkrát vyšší tlak, než je v nejhlubším místě oceánu! Chápeš to? A: Ne.


4

Obraz

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . . . . . . . před námi se otáčí ISS . . . . . . . . . . . . . . . . . . rychlý zoom po slově „invaze“; znovu vlétáváme dovnitř ISS 2. animace: před námi je miska, v ní se povaluje tlustší a starší želvuška Ž velká, z okýnka ven se dívá Ž malá, pozoruje Zemi . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

B: Když je zle, dostanou se do stavu jakési hibernace, kdy vypadají jako mrtvé: vyloučí skoro všechnu vodu a v tělech si vytvoří trehalózu - to je v podstatě cukr, který přejde do struktury podobné sklu a obalí všechny životně důležité orgány. Jsou známy případy, že takhle želvušky přežily i stovku let. A: A jak se z toho probraly? B: Stačila jim třeba jediná kapka vody. Dobré ne? A: To teda jo. Ty by měly lítat do vesmíru místo nás. (pauza 2 s) B: Představ si, že když je vystrčíme ven z kosmické lodi, jsou schopné přežít i deset dní. A (lehce s úsměvem): Bez skafandru? B: Bez ničeho, prostě jen tak, jak jsou, ve volném kosmickém prostoru. Může jim ublížit ultrafialové záření, ale vzduchoprázdno jim až tak moc nevadí. A: A pak že vesmír je nepřátelský pro život! B: Asi jak pro koho. A: Jak jsou vlastně velké? B: Většinou milimetr nebo o trošku míň. (pauza 5 s) B: Víš, co mi ale nejvíc vrtá v hlavě? Proč vlastně tohle všechno umí? Příroda u nich vytvořila adaptaci na podmínky, které na Zemi prostě nemohou nastat. A: Třeba jsou želvušky mimozemšťani, co přicestovali z vesmíru. B: No, to jistě, ha ha. Víš kolik extremofilních organismů žije na Zemi? To by musela být sakra invaze!

(pauza 15 s)

Ž malá: Vidíš tu kouli? Ž velká( znuděná): Jo. Je to jediná věc, na kterou se tady dá koukat. Ž malá: Ta světla dole, to jsou prý kolonie lidí.


5

Obraz

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . . . . . Po slově „vyřádila“ si Žmalá zálibně prohlídne svůj obraz v zrcátku, druhá želvuška vleze zpátky do misky . Želvušky zmizí ze zorného pole (např. je zavře něčí ruka do misky a odsune, nebo se otočí kabina lodi) a před námi se objeví videa, na kterých jsou želvušky pod mikroskopem a další obrázky s extremofily a s různými prostředími na Zemi . . . . . . . . . . . . . prokaryota,a eukaryota – objeví se tyto dva názvy . na horizontu se objeví prstenec s „okny“, v nichž se zobrazí různí extremofilové; prstenec se otáčí podle toho, o kterém se zrovna mluví (jeden preferovaný směr projekce „čelem k divákům“) .

. . . . . . . . . . . . podkladová hudba velmi dlouhý hudební úsek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Ž velká: A to říkal kdo? Ž malá: Jeden z těch dvou, co tady chodí. Ž velká: Ten šeredný? Ž malá: Ne, ten ještě šerednější. Všimla sis, že má jen čtyři nohy? Ž velká: No, to teda fakt nejde přehlídnout. Hlavně jak s těma horníma pořád mává... A ty jejich hlavy, to je taky dílo, co?... Ž malá: Fuj. Příroda se na nich pěkně vyřádila. (pauza 2 s) Ž malá: Prý jsou jich tam dole miliardy. Ž velká: No a co? Nás je víc! Mají štěstí, že jsou tak velcí... jinak by už dávno byli v miskách místo nás. (pauza 10 s) A: Kde vlastně žijí ty želvušky? B: Úplně všude: v horách, v polárních ledovcích, v horkých pramenech.... U nás třeba v mechu... nebo v kapce vody na listu. Když se trochu snažíš, vždycky nějakou najdeš, to není žádný problém. Na Zemi žijí stovky druhů želvušek. A: Vidíš a já jsem si vždycky myslel, že nejodolnějšími organismy na Zemi jsou bakterie. B: To záleží na tom, z jakého úhlu se na to díváš. Želvušky sice přežijí skoro všechno, ale nejsou schopny množit se v extrémních podmínkách. Bakterie třeba nevydrží tolik, ale množí se v situacích, kdy želvuška už jen přežívá spící ve stavu strnulosti. A: Jo tak! B: Podívej: život se na Zemi vyskytuje ve dvou základních formách, to určitě víš. Té jedné se říká prokaryota, druhé eukaryota. Prokaryota jsou velmi primitivní organismy bez jader, a proto se rychle množí. Sem patří sinice, bakterie a ještě takzvaná archea; to jsou možná vůbec nejstarší organismy na Zemi. Naproti tomu Eukaryota mají podstatně složitější buňky, které mají genetické informace uloženy uvnitř buněčných jader. A do téhle skupiny patří všechny


6

Obraz

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . Deinokok - radiace . . . . . termofilní bakterie . . . . . . . . . . . buněčné membrány . . . . . . . . . . . . psychrofilní bakterie . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

ostatní organismy. (pauza 4 s) Právě jednoduchá stavba dává bakteriím možnost přizpůsobovat se neuvěřitelným podmínkám. Třeba bakterie, která se nazývá Deinokokus, snáší tak vysoké dávky záření, že může klidně žít v blízkosti jaderného reaktoru. A: O tom jsem četl, zrovna tam zmiňovali toho Deinokoka. (pauza 4 s) B: Anebo tahle archebakterie, kterou izolovali z jednoho podmořského horkého pramene: množí se klidně při 120 stupních Celsia. To je dost zvláštní, protože normálně se při zvyšování teploty zrychluje pohyb molekul v buňkách, dochází k jejich srážkám a k rozbíjení buněčných membrán, které tvoří obal buňky. Archebakterie to vyřešily tak, že mají naprosto jinou stavbu membrán; prostě tam mají jiné molekuly než bývá obvyklé, a ty buňku před vysokými teplotami chrání. (pauza 2 s) Buněčné membrány jsou vůbec nesmírně chytrý vynález. Je to jakási hranice mezi živým a neživým světem. Kdyby buňky ztratily tenhle obal, jejich obsah by se rozpustil v okolních sloučeninách, a to by byl samozřejmě jejich konec. Na druhé straně musí buněčné membrány na své okolí reagovat, musí něco propouštět, protože buňka potřebuje k životu živiny a energii z vnějšího prostředí. A: Z čeho jsou ty membrány? B: Z lipidů. A: Takže vlastně z tuku. B: V podstatě ano. Je to průhledná vrstva lipidových molekul. Nebo spíše dvojvrstva. A: A co když se bakterie nebo nějaký mikroskopický živočich dostane do mrazu? Voda uvnitř buňky zmrzne a ledové krystaly musí membránu zákonitě roztrhnou. B: No, právě že ne. To je další zázrak přírody. Některé bakterie si prostě


7

Obraz

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . acidofilové . . . . .l . . . . . . . . . . litotrofní organismy . . . . . . . . . . . . .. . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

vyrobí nemrznoucí směs... ze soli, z alkoholů nebo z cukrů. A: Skvělé. (pauza 2 s) A: A kyseliny? Pokud vím, tak některé extremofilní organismy přežily v silných kyselinách nebo zásadách. B: Jo. A to je taky zajímavé. Kyseliny mají tu vlastnost, že uvolňují do roztoku protony. Čím více je protonů, tím je pH nižší, tedy roztok kyselejší. A: Jasně, tomu rozumím. B: No a aby mikroorganismus přežil třeba v kyselině sírové, musí mít buněčnou membránu z takového materiálu, který protony dovnitř nepustí. A: Takže neprojdou. B: Malé procento ano, ale na to už má buňka připravenou pumpu, která je vyhodí ven. A: Tak to je vymakané. B: Že jo. (pauza 2 s) Člověk získá na život úplně jiný pohled, když si uvědomí, že mnohem více živých organismů žije hluboko pod zemí než na povrchu. Vůbec neznají Slunce, nevadí jim obrovský tlak hornin nad nimi, dýchají něco jiného než kyslík a živí se... prostě skálou. A: To vypadá, jako bys mluvil o mimozemšťanech... V jakých hloubkách, prosím tě, žijí? B: Odhaduje se, že tak do čtyř... možná až do osmi kilometrů pod povrchem. Jejich největší nepřítel je ovšem horko. Směrem do nitra planety roste teplota a ta je ničí. (pauza 5 s) A: Trochu se divím, že jsme ještě na nic živého ve vesmíru nenarazili. Mnohé pozemské bakterie by klidně mohly přežít i na jiných planetách. B: Přežít ano, ale otázkou je, jestli tam doopravdy jsou, jestli tam vznikly a


Obraz

8

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . . . . . . . . . . . . zoom, vylétáváme z lodi ven, na chvíli kroužíme kolem ISS, pak let Sluneční soustavou (Uniwiev) . . . . . oblet kolem planety Země . . . . . let do vnitřních částí Sluneční soustavy, planety se objeví jako malé temné kotoučky poblíž slunečního disku . oblet kolem Venuše . . . . .

. . . . . . . . . . . . zvuky: hučení v kabině kosmické lodi . . přechází v jinou hudbu, vhodnou k letu Sluneční soustavou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

vyvíjejí se. To se zatím neví. Ukazuje se, že život může mít ohromné množství forem a my vlastně nevíme, co přesně hledat. A: Možná, že na živé organismy v budoucnu narazíme, ale nepoznáme to. B: To se může klidně stát. Zvláště ve vzdáleném vesmíru může mít život podoby, které jsou úplně mimo naši fantazii. A: A z čeho tedy při hledání vycházíme? B: Zatím se snažíme najít ve vesmíru místa, kde je například tekutá voda. Ta je pro pozemské organismy nepostradatelná. Nebo třeba hledáme organické sloučeniny, které obsahují uhlík a další takzvané biogenní prvky, protože pozemský život je založen hlavně na uhlíku. A: A daří se to? B: Daří. Akorát na mimozemšťana jsme zatím nenarazili. A: No, tak to se musíte více snažit.

(pauza 30 s)

Průvodce vesmírem: Sluneční soustava je zatím jediné místo ve vesmíru, o kterém můžeme s jistotou říct, že v něm existuje život. Vyvíjí se na třetí planetě, počítáme-li směrem od centrální hvězdy zvané Slunce. Zdaleka jsme ještě neprozkoumali všechny pozemské životní formy, ale s jistotou víme, že v pozemských podmínkách se životu daří docela dobře.

(pauza 20 s) Blíže ke Slunci se nacházejí dvě planety, které mají pevný povrch. Je to Merkur a Venuše. Zvláště Venuše je z hlediska možného života docela zajímavé místo. Její hustá atmosféra by nás na povrchu rozdrtila a teplota nad 400 stupňů Celsia by nám taky neudělala zrovna dobře, ale co určité druhy


9

Obraz

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . . . . . . let k Marsu . . . . . . . oblet kolem Marsu . . . . . . . . . . . . . let nad marsovským povrchem: Valles Marineris, sopečná oblast Tharsis. . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

bakterií? Nemohly by žít třeba v atmosféře? Vznášely by se v chladnějších proudech a během vývoje by si vytvořily odolnost proti kyselinám, které se tam hojně vyskytují. Jen bez vody by se musely obejít, protože Venuše patří k nejsušším místům v celé Sluneční soustavě. (pauza 5 s) Mnohem nadějnějším místem pro život je planeta Mars; ta se ovšem nachází o pár desítek milionů kilometrů dále.

(pauza 60 s)

Mars má typickou načervenalou barvu, kterou způsobuje velký obsah železa v jeho půdě. V dobách dávno minulých ovšem vypadal jinak. Měl mnohem hustší atmosféru a jeho povrch pokrývaly oceány, jezera a řeky, které vytvářely charakteristické útvary snadno odhalitelné i dnes z oběžné dráhy kolem Marsu. (pauza 5 s) Víme, že běžná teplota na Marsu odpovídá zhruba antarktickým mrazům,... že v řídké atmosféře je oxid uhličitý a něco málo vodních par... a že tlak na povrchu atmosféry je tak nízký, že je zde existence tekuté vody téměř vyloučena. Co však nemáme prozkoumáno skoro vůbec, je podzemí téhle planety. Tam by mohla být existovat podzemní jezera a jeskyně, kde by se mohlo dařit životu. Jak se k nim ale dostat? A bude vůbec dobré setkat se s marsovskými bakteriemi, pokud existují? (pauza 5 s) Každá kosmická sonda, která letí do vesmíru, je před odletem důkladně sterilizována, tedy očištěna od pozemských mikroorganismů, které by mohla nechtěně dopravit na nějaké jiné těleso ve Sluneční soustavě. Ale nikdy se to nepodaří stoprocentně. A až jednou přistanou na Marsu lidé, přivezou si s sebou miliardy bakterií, které odedávna žijí na jejich tělech: na lidské kůži, na sliznici, v trávicím systému... My jsme na tyto bakterie zvyklí. Některé dokonce k životu nutně potřebujeme. Ale co když uniknou na marsovský


10

Obraz

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . . . . . . odlet od Marsu, cesta k Jupiteru . . . . planeta Jupiter, rotuje . . . . . . . . . . cesta k Europě . . . . . . . . . detaily povrchu . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

povrch, přežijí a budou se dál množit? Co když dojde k jejich setkání s původními mikroorganismy z Marsu? A co když se nám podaří omylem dovézt mikromimozemšťany z Marsu k nám na Zemi? Zvykneme si na ně nebo nás na Zemi postupně všechny zahubí? To jsou příklady otázek, které současná věda řeší. Vyslání lidské posádky na Mars je nebezpečná mise a je nutné dobře se na ni připravit. Jednou k tomu s největší pravděpodobností dojde a pak možná zjistíme, že nejen Země je živá planeta. (pauza 60 s)

Blížíme se k největší planetě Sluneční soustavy, k Jupiteru. Tady po životě pátrat nebudeme, protože Jupiter je jednou ze čtyř velkých plynných planet: nemá žádný pevný povrch, jen nesmírně hustou atmosfér, tvořenou především vodíkem a héliem. Hluboko uvnitř planety je vodík v kapalném stavu, a to v kombinaci s rychlým otáčením Jupitera vytváří kolem velmi silné magnetické pole. (pauza 4 s) Na některém z početné rodiny Jupiterových satelitů by ovšem podmínky slučitelné se životem mohly existovat. Vypravme se nejdřív k Europě. (pauza 20 s) Tak tohle je Europa: hladká bílá koule s četnými prasklinami. Kosmické sondy zjistily, že je zcela pokryta mnohakilometrovou vrstvou ledu, pod kterým je oceán vody. Zatímco ledový povrch je vystaven smrtícímu záření, které pochází z Jupiterovy magnetosféry, oceán by mohl být místem vhodným pro existenci určitých druhů bakterií. Výzkum chemického složení prasklin v ledové krustě, ze kterých vyvěrá voda na povrch, ukazuje, že tlak, teplota, množství soli ve vodě, kyselost – to všechno by mohlo být pro bakterie přijatelné.


11

Obraz

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . . . . . odlet od Europy . . . . přílet ke Ganymedu . . . . . . . . . . . detaily na povrchu Ganymeda . . . . . . . . . . . . . odlet od Ganymeda

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Dokonce i zdroje energie pro život v oceánu by se našly. Jsou to například hydrotermální zřídla a podmořské vulkány, které odvádějí teplo z nitra Europy. V temnotách na oceánském dně by mohly klidně existovat takzvané litotrofní bakterie, které si pochutnávají na skalách. Jejich zdrojem energie jsou jednoduché anorganické látky, z nichž si jsou schopny vytvořit vše potřebné k životu. Zbývá jen jediné: poslat na povrch Europy kosmickou sondu, která by prorazila tlustou vrstvou ledu a přinesla důkazy pro naše domněnky. Ale to je přesně to, co zatím ještě nedokážeme.

(pauza 30 s) Ganymed je větší než Europa a je dokonce větší než planeta Merkur. Tmavou část povrchu tvoří zmrzlá voda promíchaná s horninami, které pocházejí z velké části z těles, která na Ganymed dopadla z meziplanetárního prostoru. Ve světlých oblastech pozorujeme řadu vyvýšenin, koryt a prasklin, které planetární geologové nazývají „žlábkovaným terénem“. Jsou dokladem toho, že na počátku svého vývoje byl Ganymed zřejmě geologicky aktivním tělesem. (pauza 4 s) Narozdíl od Europy leží Ganymed v bezpečné vzdálenosti od Jupitera, mimo takzvané radiační pásy, ze kterých přichází životu nebezpečné záření. To nám dává mnohem optimističtější pohled na možnou existenci živých organismů a také na možnost přistání na tomto tělese a na jeho důkladný průzkum. (pauza 4 s) Také v případě Ganymedu ukrývá ledová vrstva hluboký podpovrchový oceán. Je možná nejhlubším ve Sluneční soustavě, neboť vědci jeho hloubku odhadují na 150 až 300 kilometrů. Kdysi dávno sahal dokonce až k povrchu, protože na Ganymedu bylo tenkrát mnohem tepleji a ještě ke všemu byl Ganymed obklopen hustší atmosférou. Mohl tam v dávné minulosti vzniknout život? A vyvíjí se ještě dnes? Hluboký oceán je možná domovem další velké skupiny záhadných malých mimozemšťanů, ale jejich tajemství pro nás zůstane ještě nějaký čas uzamčené v gigantickém mražáku.


Obraz

12

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . cesta k Saturnu . . oblet kolem Saturna . přiblížení k Titanu . . . . oblet kolem Titanu . . . . . . . . vzdalování se od Titanu, ještě jeden oblet kolem Saturna . . cesta k ISS . . . . . . . blížíme se k Zemi . . . oblet kolem ISS

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . hudba končí přechod ke

(pauza 4 s) Opouštíme Jupiterovu rodinu satelitů a vydáváme se na cestu k planetě Saturn. Tady nás čeká setkání s exotickým Titanem, největším přirozeným satelitem Saturna. (pauza 60 s)

Oranžový závoj Titanu urývá bizardní, mrazivý svět s teplotami kolem mínus 170 stupňů Celsia, v němž je krajina tvořena skálami nesmírně tvrdého ledu a jezery kapalných uhlovodíků, jako jsou třeba metan a etan. Živé organismy by tady mohly obývat dvě různá prostředí: uhlovodíková jezera na povrchu a pobřeží těchto jezer,... nebo mělký čpavkový oceán ukrytý pod povrchem. Je pravděpodobné, že pokud na Titanu mikroorganismy existují, nebudou mít jejich buňky membrány pozemského typu, ale bude zde uplatněn zcela jiný mechanismus, který odděluje ostrůvky života od ostatních exotických sloučenin této obří chemické laboratoře. Možná zde jednou pochopíme, že život může být vybudován ze základních kamenů, které se nám dnes zdají neuvěřitelné a nepravděpodobné. (pauza 10 s)

Zda se, že naše představa o cizích planetách s obydlenými moři a pevninami může být ve skutečnosti hodně vzdálena realitě. Je docela možné, že ve vesmíru je daleko normálnější a běžnější život usazený pod povrchem, hluboko v kůře planet a jejich satelitů, kde je chráněn před všemi hrozbami přicházejícími z jejich mateřských hvězd a z blízkého vesmíru. Je to myšlenka, která získala podporu právě díky výzkumu pozemských extremofilních organismů, malých živých stvoření, která se během vývoje dokázala přizpůsobit neuvěřitelným a pro nás zcela extrémním podmínkám.


Obraz

13

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . zoom a jsme v lodi u želvušek 3. animace želvušky se povalují na pracovním stole v laboratoři ISS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

zvukům kabiny ISS . . . . . . . . . . . . . . . . . . želvušky repují . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

(pauza 60 s)

Ž malá: Slyšela jsem, jak o nás říkal, že jsme extremofilní! Ž velká: A tím myslel jako co? To je nějaká nadávka, jo? Ž malá: Nevím, ale chodí tady každou chvilku a dost divně na nás kouká.... Ž malá: Myslíš, že nás balí? Ž velká: Pche. On teda rozhodně není můj typ. (pauza 3 s) Ž malá: Proč myslíš, že nás vzali s sebou. Ž velká: Co já vím? Třeba nás chtějí představit mimozemšťanům. obě Ž (smějí se): Hihihi... (pauza 5 s) obě Ž (rep): My jsme prostě holky, co se musí vidět! Za nás se fakt, lidi, nebudete stydět. Že snášíme dobře vedra, to už všichni tuší, tak snad můžem s vámi letět někdy na Venuši. Ž velká: Nebo taky na Mars. Ž malá: Tam je ovšem kosa. Ž velká: Tak si vezmeš teplý botky, nemusíš být bosa. obě Ž: Jen nám dejte, lidi, šanci, chceme taky lítat, s ufounama na planetách srdečně se vítat. Ž velká: Bakterie možná umějí se množit, jenže těchhle radovánek nemusí se dožít. Nevím, jestli Ufouni mají mikroskopy Bakterii zašlápnou, tak zmizí beze stopy.


Obraz

14

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . . . Želvušky zmizí ze zorného pole a před námi po obvodu v kabině se objeví videa a statické obrázky k následujícímu tématu . . . zoom mezihvězdné mlhoviny . . . . . . . . . . . velký třesk . . . . .. . . reliktní záření . . . . vznik prvních hvězd . .

. . . . . konec repu hukot: kabina ISS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Ž malá: My jsme taky malé... Ž velká: Pšt, netahej to tady. Nebo tu chceš navždy zůstat? Trápit se tu hlady? obě Ž: Tak nám dejte, lidi, šanci, chceme taky lítat, s ufounama na planetách srdečně se vítat.

(pauza 15 s) A: Věříš tomu, že vesmír může být plný života a že někde dokonce žijí vyspělé civilizace? B: To není otázka věření. Myslet si můžeme cokoliv, ale pokud nemáme nějaký skutečný důkaz pro naše domněnky, tak jsou celkem k ničemu. A: Snad by mohlo být důkazem i samotné stáří vesmíru, ne? Existuje už téměř 14 miliard let a to je spousta času na to, aby se vytvořily celé rozvinuté civilizace. B: To tak nemůžeš brát, život určitě neměl 14 miliard let času. Nějakou dobu trvalo, než byl připraven stavební materiál pro živé organismy. A: Vodík a helium se ve vesmíru objevily prakticky pár minut po jeho vzniku, po velkém třesku. B: To ano, ale další prvky si daly pěkně načas. Jako velký třesk se ale neoznačuje jen ten kraťounký počátek vesmíru. Velký třesk je období dlouhé asi 400 000 let: od okamžiku zrození vesmíru až do doby, kdy se rozpínající horká a hustá zárodečná hmota vesmíru zředila natolik, že se od ní oddělilo záření. A: Myslíš reliktní záření? B: Ano, to, které dodnes detekujeme radioteleskopy ze všech směrů oblohy. (pauza 2 s) Tím, že se záření oddělilo od hmoty a začalo se pohybovat vesmírem samostatně, skončil velký třesk a začal temný věk vesmíru. V něm se vodíkový a heliový plyn začal postupně shlukovat, jednotlivé shluky se hroutily a vytvářely první hvězdy. A to byl zase konec temného věku - hvězdy vesmír


15

Obraz

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . . hvězdy . . . . vznik prvků . . . supernovy . mezihvězdná hmota . . . . . . . vznik planetárních soustav . . . . . . . migrace planet . . malá tělesa ss . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

znovu rozzářily. Materiálu bylo všude dost, takže první hvězdy byly nesmírně velké a zářivé. A: Jak dlouho trvalo, než se objevily první hvězdy? B: Zhruba 400 milionů let. A: A pak už jela výroba těžších prvků jako po másle. Ve hvězdách vznikaly, pokud vím, všechny těžší prvky od helia po železo. B: To je pravda, ale ty těžší prvky byly stále uvězněné uvnitř hvězd. Trvalo další stovky milionů let, než reakce ve hvězdách dospěly do stadia, kdy už hvězdy nebyly stabilní a explodovaly jako supernovy. Teprve pak byly prvky rozmetány do mezihvězdného prostoru a obohatily původní vodíková mračna. Kromě toho při explozi supernovy vznikala další plejáda prvků těžších než železo, a tak byl vesmír docela dobře předzásoben. Mezihvězdné vodíkové mlhoviny se vlastně tímto způsobem dodnes obohacují prvky jako je uhlík, křemík, síra nebo železo. Těžší prvky jsou samozřejmě nezbytné pro stavbu planetárních systémů kolem budoucí generace hvězd a také pro budoucí těla živých organismů, alespoň takových, které si umíme představit. (pauza 7 s) B: Tohle přípravné období pro vznik života trvalo zřejmě miliardy let, ale je pravda, že samotný vývoj planetárních systémů je poměrně rychlý proces. V centru vodíkového mračna vznikne hroucením mateřská hvězda a z okolního materiálu se vytvářejí prachové částice, které se postupně slepují v kameny a větší útvary, kterým říkáme planetesimály. Jsou to předchůdci planet. Nastává poměrně divoká epocha vývoje planet. Dochází k nesčetným srážkám mezi planetesimálmi a k jejich slepování v jeden celek, k blízkým setkáním těles a vůbec k celé řadě velmi zajímavých procesů. Například v naší Sluneční soustavě, krátce po jejím vzniku, byly velké planety jako Jupiter, Saturn, Uran a Neptun podstatně blíže ke Slunci, než se nacházejí dnes. Během stovek milionů let, kdy docházelo k setkávání těchto planet s menšími planetesimálami, se planety postupně dostávaly na jiné dráhy až do pozic, kde je pozorujeme dnes. Některé zbývající planetesimály se asi vůbec neměly šanci účastnit stavby planet, protože byly vyhozeny ven ze Sluneční soustavy do mezihvězdného prostoru.


Obraz

16

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . Kuiperův pás . . . . . . . komety . . meteority . . . . . . mezihvězdný prach, vznik molekul . . . . . . . . . . . . . . . . konec obrazového materiálu v kabině

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . končí zvuky v kabině navazuje dlouhý

Čtyři velké planety od Jupitera až po Neptun při svém putování na nové pozice stačily gravitační silou vypudit většinu menších těles do oblastí za dnešní dráhu Neptuna. Tam teď pozorujeme objekty takzvaného Kuiperova pásu. A:Vím, že máme spoustu důkazů o počátcích formování Sluneční soustavy. B: Ano, naštěstí z té doby zbylo hodně původní hmoty, která se za čtyři a půl miliard let existence naší planetární soustavy moc nezměnila. A: Myslíš tím třeba meziplanetární prach, meteority, malé planetky a kometární jádra. B: Samozřejmě. A: Je úžasné, jak se výzkum planetek a komet v poslední době nesmírně rychle pohnul kupředu. Zvláště když jsme k nim začali posílat kosmické sondy. B: To je pravda. Třeba výzkum složení meteoritů nám hodně napověděl. Víme, že ve vesmíru mohou vznikat nejen nové prvky ve hvězdách, ale také celé molekuly složené z mnoha prvků. Velmi složité organické molekuly jsme schopni dokonce pozorovat i ve velmi vzdálených mlhovinách, ze kterých se v současné době rodí nové hvězdy a jejich planetární systému. Vznikají tam na povrchu malých zrníček mezihvězdného prachu. A: A to jsou molekuly, které se pak dále uplatní při vzniku prvních živých organismů? B: Zřejmě ano. První živé organismy vznikaly na Zemi poměrně krátce po vzniku Sluneční soustavy, zhruba před 3,8 miliardami let. Spousta složitých organických molekul pro stavbu prvních buněk už byla připravena. A: Trvalo ale hodně dlouho, než se život posunul od jednoduchých buněk dál k mnohobuněčným organismům. (pauza 5 s) B: Těžko říct, jestli stejným tempem jako u nás by mohl probíhat vznik a vývoj života jinde ve vesmíru. Pořád můžeme dělat jen odhady. A: A hlavně asi nedokážeme rozhodnout, jestli jsme opravdu ojedinělým případem ve vesmíru, nebo jestli je život naprosto běžný. B: Přesně tak. K nějakým rozumnějším závěrům bychom mohli dojít jedině tehdy, kdybychom objevili alespoň jednu další obydlenou planetu kromě Země.


Obraz

17

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) .zoom, letíme ven z kosmické lodi . oblétáváme Zemi a letíme ven ze Sluneční soustavy . v okamžiku, kdy zazní hlas průvodce, nalézáme se v Oortově mračnu . . vylétáváme z Oortova oblaku . . let kolem blízkých hvězd . . . . . . . . pomalu vylétáváme ve z Galaxie . . před námi se Galaxie zvolna otáčí . . . . . . . . . . . . . . .

hudební úsek, který podbarvuje průlet Sluneční soustavou, let Galaxií a mezigalaktickým prostorem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . dynamická hudba

(pauza 60 s)

Průvodce vesmírem: Sluneční soustava je obklopena Oortovým oblakem, řídce vyplněným miliardami balvanů, kterým říkáme kometární jádra. Jsme téměř na hranicích Sluneční soustavy. Zmrzlá jádra komet se mohou vydávat do centra našeho planetárního systému směrem ke Slunci, nebo nás mohou opustit a putovat bezbřehým prostorem mezi okolními hvězdami. Je možné, že se na své pouti dostanou k jiným planetárním systémům, kterých je koneckonců všude kolem mnoho, a mohou se stát vetřelci obíhajícími kolem jiných hvězd, nebo dokonce mohou bombardovat planety kolem těchto hvězd a kontaminovat je cizím materiálem. Je tohle jedna z cest, jak by se mohl šířit život nebo alespoň jeho základní stavební kameny vesmírem z jedné planetární soustavy do druhé? Možná. (pauza 20 s) Před námi je obrovská Galaxie. Jejich více než 300 miliard hvězd se zdržuje v gigantických spirálních ramenech a spolu s velkým množstvím mlhovin z vodíku a z malých částeček mezihvězdného prachu krouží kolem galaktického jádra. (pauza 10 s) Slunce se nachází na okraji jednoho ze spirálních ramen a se svou soustavou planet a menších těles oběhne jednou za 225 až 250 milionů let. (pauza 10 s) Dnes víme, že velmi mnoho hvězd v Galaxii má své planety. Neznáme zatím detailně jejich povrchy, nevíme, jestli jsou na nich podmínky příznivé pro vývoj života. A taky nevíme, jak dlouho pro nás obyvatelé těchto světů zůstanou jen „záhadnými mimozemšťany“. Pokud ovšem přece jen nejsme ve vesmíru sami.


Obraz

18

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) letíme opět dovnitř Galaxie ke sluneční soustavě, k ISS . . . . . vlétáváme do ISS . . . . . . . . 4. animace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

závěrečný rychlý let . . . . . hukot v lodi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

(pauza 60 s)

A: Copak dělají naše želvušky? B: To, co vždycky. Přelézají z místa na místo, občas si zobnou kousek rostlinky a vypadá to, že jsou velmi, velmi spokojené. A: To je dobře. Je vidět, že jsi starostlivý táta, že se o ty holky dobře staráš... B (sebechvála): No jo, no... to jsem celý já. ha ha ha

(pauza 15 s) Ž malá (naprosto otráveně): Víš co? S tímhle korábem se nikdy na žádnou jinou planetu nedostanem. Ž velká: Taky si myslím. Lítáme pořád dokola kolem Země. To je k zbláznění. Ž malá: Kdyby to otočili aspoň k Marsu! Ž velká: Třeba to neumí. Ž malá: Ach jo... Já jsem se tolik těšila... (pauza 4 s) Ž velká: Jsou to prostě břídilové! Musíme vymyslet něco sami. Ž malá: (rozohní se) Utečeme z lodi a třeba chytnem stopa! Ž velká: Jo, a koho asi tak stopneme? Na mimozemšťany bych nespoléhala. V téhle soustavě prý kromě lidí nikdo nelítá. (pauza 2 s) Ž malá: (pořád nadšeně) Tak nasedneme na nějakou kometu! Ž velká: A skončíme na Slunci. Ž malá: (už jen náznak nadšení) Tak najdeme nějakou, co letí od Slunce. Ž velká: A skončíme někde v Oortovi. A to bude konec, budeme tam nadoživotí! Ž malá: (povzdechne si) Tak... co budeme dělat?....


Obraz

19

Zvuk

TEXT

Ž malá a velká (želvušky puberťačky), A,B – astronauti (mladší), průvodce (starší) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . konec

titulky

. poslední rep . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . konec

(pauza 4 s) obě Ž: To jsme zase jednou pěkně naletěli, přitom na tu agenturu tolik chvály pěli! Ž malá: Prý dobývají vesmír, lety jsou bez hranic. Ž velká: A lístek na Mars neseženeš! Je mi z toho nanic. Ž malá: Mimozemšťan využije k letu červí díru člověk umí lítat k hvězdám snad jen na papíru! Ž velká: Nás to ale nemusí narozdíl od nich bolet. Budem prostě hibernovat padesát či sto let. Ž malá: A co když ani potom nebudou to zvládat? Ž velká: No... tak budou jejich sondy hned po startu padat! Ž malá: Tak zlé to snad nebude, lidem to dost myslí, nezůstanou na planetě zalezlí jak sysli. Ž velká: Lidi pořád něco chtějí: teplo, kyslík, vodu, ve skafandrech předvádějí předpotopní módu. Dala bych jim jednu radu, za tu můžu ručit: měli by se od želvušek ještě hodně učit. Ž malá: Jo! Měli by se od želvušek ještě hodně učit.

(pauza 45 s)

Záhadní mimozemšťané – popis obrazové a zvukové stránky pořadu Pořad „Záhadní mimozemšťané“ je určen pro žáky 7. až 9. ročníků základních škol. Bude promítán v kruhovém sále planetária (průměr kopule asi 13 metrů). Obrazová stránka pořadu se bude skládat ze tří různých prostředí: První prostředí: Vesmír Lze využít například software Uniview, který má HaP VŠB-TUO k dispozici. Tuto část je třeba po odborné stránce konzultovat s autorem scénáře. 1. V pořadu se několikrát objeví pohled na Zemi a na Mezinárodní kosmickou stanici (ISS). Při obletech kolem ISS běží dialogy astronautů (pouze hlasy, není nutné, aby se objevovali v obraze). 2. Ve stejném prostředí probíhá let Sluneční soustavou. Průběh letu: oblet Země, vzdalování od Země, přibližování k planetě Venuši, oblet (nebo několik obletů) Venuše, let k Marsu, průlet nad oblastmi, které jsou uvedené ve scénáři, let k Jupiteru a jeho oblet, návštěva dvou Jupiterových měsíců (Europa a Ganymed), cesta k Saturnu, oblet Saturna, přiblížení se k jeho prstencům, let k Titanu. V závěru se vracíme k Zemi, oblétáváme ISS a končíme zoomem (rychlý průnik do vnitřku kosmické lodě). 3. Ukázka struktury naší Galaxie. Let začíná zoomem (ven z kosmické stanice), pokračuje obletem Země, následuje let Sluneční soustavou po libovolné dráze, zpomalení po průletu Oortovým oblakem komet, prohlídka Oortova oblaku při jeho obletu, cesta kolem blízkých hvězd po libovolné dráze. Cílem je pohled na naší Galaxii (hvězdnou soustavu) zdálky. V závěru animace se opět vracíme zpět k Zemi, rychlý zoom dovnitř kosmické stanice. Druhé prostředí: Interiér kosmické lodi se dvěma animovanými postavičkami Toto prostředí je třeba vytvořit včetně návrhu postaviček a části interiéru kosmické lodě. K postavičkám želvušek bude dodána zvětšená fotografie skutečných živočichů (mikroorganismy o rozměrech asi 1 mm, které se i ve skutečnosti nacházejí na palubě ISS, zkoumá se jejich odolnost vůči extrémním životním podmínkách). Je nutné, aby při veškerých zjednodušeních animované postavy skutečné želvušky alespoň vzdáleně připomínaly. Animované želvušky se budou projevovat jako holky v pubertálním věku, jedna z nich je drobnější a menší, druhá o kousek větší. Mohou mít nějaké části oblečení (budou rapovat). Budou se pohybovat v prostředí, které navrhne animátor (např. na Petriho misce na pracovní desce v kosmické lodi). Důležité je, aby se želvušky promítaly do preferovaného místa projekce, tedy přímo diváky. Rovněž důležité je, aby na pozadí za želvuškami bylo vidět kruhové okno kosmické lodě a za ním část planety Země. 1. animace: želvušky rapují, na animaci navazuje rychlý zoom (ven z ISS) a oblet ISS 2. animace: menší želvuška pozoruje Zemi za oknem a druhá se znuděně povaluje vedle

3. animace: želvušky pomlouvají astronauty a pak rapují 4. animace: želvušky jsou trochu otrávené, že pořád jen oblétávají Zemi; menší vymýšlí, jak cestovat k planetám, závěr: rapují, nakonec se tak trochu vytahují a smějí se Třetí prostředí: Část kabiny kosmické lodě s vymezeným prostorem, kde je možné vkládat připravená videa a statické obrázky Představa autora: želvušky zmizí ze zorného pole (kopule se pootočí, nakloní... apod.) a před diváky se objeví několik ploch, kde poběží různá videa a obrázky (např. skutečné mikroskopické pozorování mikroorganismů). Jako „vymezený prostor“ pro videa mohou sloužit například „monitory pc v kosmické lodi“ nebo prstenec s obdélníkovými plochami, v nichž se zobrazují videa, a který se otáčí podle toho, o kterém „okně“se zrovna mluví (preferovaný směr projekce „čelem k divákům“). Nebo něco originálnějšího dle návrhu animátora. 1. animace: obsahem videí jsou různé příklady extremofilních organismů 2. animace: obsahem videí je vývoj vesmíru od velkého třesku, přes vznik planetárních soustav, na závěr zmínka o prvních organismech na Zemi

Zvuková stránka pořadu: V pořadu zazní celkem 5 hlasů: 2 mladší mužské hlasy astronautů, 1 průvodce vesmírem (muž, může být starší hlas, odlišný od astronautů), 2 mladé dívčí hlasy - želvušky (lze použít ženské hlasy softwarově upravené). Jedna želvuška by měla mít výše položený (pisklavější) hlásek, druhá starší méně pisklavý hlas. K pořadu je třeba vytvořit původní hudební doprovod.

Záhadní mimozemšťané

Recommend Documents