ZACHARIÁŠŮV ZPRAVODAJ
čtvrtletník Domova pro seniory Telč leden – březen 2014, 1. ročník
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Listování ve starých kronikách aneb Co bylo na začátku naší historie III. Text listiny:
My Václav, patriarcha Antiošský a administrátor diecése Olomoucké známo činím tímto listem všem, že urozený muž pan Jan mladší z Hradce přislíbil zříditi ze zbožné horlivosti k jistějšímu dosažení odpuštění hříchů a pomoci ku spáse duší jak své tak svých předků – Pánu špitálů pro chudé nemocné dva špitály a to jeden v předměstí města Telče a druhý v předměstí města Slavonic, v naší diecési Olomoucké, velkými náklady postaviti a hojnými příjmy opatřiti. My pak jsme byli požádáni od řečeného Jana, abychom k tomuto založení, zřízení a postavení řečených špitálů dali svůj souhlas. My tedy na jeho prosby po uvážení rádi k tomu dáváme souhlas ku chvále všemohoucího Boha a to dáním této naší listiny, dosvědčující naše schválení. Dána na Vyšehradě léta 1414 v den svatého Jiří, mučedníka, naše pečeť byla k ní přivěšena. Pečeť
Opis této listiny nachází se v archivu města Telče, originál zatím nezvěstný. A tak se stalo, že v Telči byl vystavěn již v tak vzdálené době tento špitál. Místo, kde špitál stával, patří i dnes k předním pamětihodnostem města Telče. Stojí tam totiž památka, prastará, věž z tesaného kamene stavěná, v pozdně románském slohu a stála na onom místě již dávno před tím, než byl špitál u její paty postaven. Není listin, které by osvětlovaly původ této věže, jakož i její účel. Podle neúplných zpráv lze
2
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
za to míti, že byla původně součástkou starého hradu. Jsou i v jiných městech osamocené věže. Je tudíž oprávněna domněnka, že věž byla původně věží hradní a když hrad vzal za své, věž, jako část nejpevnější, zůstala. Vzniklo-li pak kdysi u hradu město, jak často se stávalo, byla věž pojata do soustavy hradební. Nelze se domnívati, že by tehdejší měšťané (byli-li jací) postavili tak nákladnou věž, proto se usuzuje v první řadě na počáteční soukromý hrad, v druhé řadě na krále české, neboť například víme, že Jan a Karel IV. tento hrad vlastnili. První hrad zastavil, druhý opět vyplatil, jak ve svých „pamětech“ píše. Pokračování příště. Podle staré kroniky zpracovala Lenka Pelejová, DiS
3
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Ukázky z tvorby našich klientů Moje vzpomínky na jihlavské kostely Psal se rok 1971 a já pracoval jako klempíř u jihlavského podniku OPBH. Práci klempíře nemohl dělat každý. Člověk musel být zručný, tělesně obratný, bez obav z výšek. Do mé výbavy patřilo jisticí lano, klempířské kladívko, nůžky na plech, kleště a řada dalších šikovných pomůcek. Náš podnik dostal zajímavou zakázku. Výměnu plechové krytiny věže římskokatolického kostela svatého Ignáce z Loyoly. Kostel se nachází v rohu Masarykova náměstí v Jihlavě a z jihlavských kostelů je ten mladší. Jeho stavbu financoval lékař a jihlavský měšťan Petr Šmilauer. První bohoslužba se zde konala roku 1689, dokončovací práce však trvaly dlouhá léta a kostel byl vysvěcen až v roce 1740. Pracoval jsem pod vedením pana mistra Krejčího. Práce to byla velice zajímavá a poučná. Bez znalostí a zkušeností pana mistra bychom náš úkol asi nezvládli. Vrcholem celé akce bylo sejmutí a otevření vrchní báně na věži. Přítomni této slavnostní chvíle byli lidé z radnice, z muzea i pan farář. Ze staleté úschovy byly vyňaty dobové dokumenty a tehdy platné peníze. Měli jsme moc krásný pocit, když jsme se i my dělníci mohli podepsat do nové listiny, která byla do báně uložena spolu s dalšími drobnostmi a současnými penězi. Poslední úkol připadl opět nám, klempířům. Báň jsme zaletovali a usadili na vrchol věže. Je pravděpodobné, že ji otevře až některá z dalších generací. Jako vzpomínku na zajímavou práci jsem dostal krásnou knihu Jak šly dějiny Jihlavou. Jeden z příběhů popisoval velký požár z roku 1523, kterému padli za oběť lidé, domy i zvony kostela u sv. Jakuba. Tento kostel vznikl již v 1. pol. 13. st., kdy se rozvíjelo královské horní město Jihlava a byl zasvěcen patronovi horníků. Po onom velkém požáru pak byl kostel řadu let bez zvonů. Jihlavští měšťané nakonec spojili své prostředky a zaplatili odlití nového zvonu. Traduje se, že do tavné pece házeli přihlížející své stříbrné šperky a drahé kameny, aby se tavba povedla. Podle pověsti se na sbírce velkou částkou podílela i místní
4
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
lazebnice Zuzana, podle které je zvon pojmenován. Zdá se, že řemeslo lazebnické mělo ve středověku zlaté dno. Pravdou však je, že zvon Zuzana je v současnosti druhý největší zvon na Moravě. Váží neuvěřitelných 7.086 kg. Při jeho rozhoupání není slyšet vlastního slova a jeho dunění vás zcela pohltí. Následuje pak ticho, které vám naplní duši klidem. Podle vyprávění pana Jiřího Chytky zapsala Lenka Pelejová, DiS
Óda na kapli V té naší budově je hodně zeleně. Ptáčci tu zpívají tak je tu vesele. Svátky tu slavíme v kapli se scházíme. Za všechny zemřelé duše se modlíme. Pan kaplan jezdí sem do naší kapličky aby se pomodlil za všechny lidičky. I my tam rády jsme v té naší kapličce.
5
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Hezky ji zdobíme. Za naše klienty rády se modlíme. Je málo chodících hodně ležících. I na ně myslíme za ně se modlíme. Autorka Marie Hronková
6
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Pejskoviny Je parno, horký den nechce se nám ani ven. Slunce praží na hlavu máme z toho únavu. Jděte večer na procházku veďte pejska na provázku, pejsek říká haf, haf, haf, pán je z toho celý paf. Až přijdem domů za chviličku dostaneš k jídlu kostičku, máš-li raděj kousek masa ty jsi zkrátka nóbl rasa. Haf ….
Autor Karel Křepinský
7
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Rodná zem Buď požehnaná rodná zemi, ve které se dobro plodí, kde každý jeden strom ovoce dobré rodí, aby se dávalo co dobré je, krásné je, novému pokolení. Za Božího dne, noci temné, přichází na svět děťátko malé, matka ho s láskou k srdci vine, v bohatství i v chudobě. Otcův krb ohněm plápolá, vždyť tolik je potřeba pro všechny tepla domova. Jak ten čas rychle utíká, i to dítě maličké rychle odrůstá malé dětské košilce. Zanedlouho pak řekne táto, mámo, chci si hrát, chci bratříčka, sestřičku budu je mít rád. Jak krásný je ten dětský svět, můžeš v potůčku žabku hladit, po stráních motýlka prohánět.
8
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Na paloučku cvrček cvrliká, do tichoučka, do ticha. Již dávno z pampelišek věneček byl uvit, ze sítí malá židlička a tu tam první školní písnička. První školní písnička, poslední zvonku zacinkání, děkovat je málo učitelé, kněží milí, za školní vychování. Vichr duje, v mládí bouří do všech stran, povíš mi můj Pane koho že to budu mít celičký život rád. Stříbrem vlasy vzkvétají a moudrost vrývá se v tvář, nebojte se rodiče drazí, to nadešel v poděkování Vašich dětí čas.
Autor Františka Pokorná
Moje školní léta Psal se rok 1934 a já jsem šla poprvé do školy. Moc jsem se těšila. Maminka mi spletla z vlasů copánky a dala do nich mašličky, abych šla do školy upravená. V aktovce jsem měla psací tabulku a kamínek na psaní. Ve „futrálku“ pak obyčejnou tužku. I na svačinu maminka pomyslela. Dostala jsem do aktovky chleba a šly jsme. Doprovod mi dělala maminka,
9
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
šly jsem nejdříve do kostela, jako všechny děti. Kněz sloužil mši svatou za nás za školní děti. Do školy už jsem běžela sama. Moji dva sourozenci už tam byli. Já chodila do „trojtřídky“ - byli jsme totiž silný ročník a do školy nás nastoupilo moc. Sešly jsme se tu děti ze všech okolních vsí – Urbanova, Ořechova, Stranné, Kozince, Žatce a Nevcehle. V lavicích jsme seděli po třech. Dopoledne jsme se učili a v poledne nás místní děti poslala paní učitelka domů na oběd. Ostatní děti – ty přespolní – měly s sebou oběd z domu. V jednu hodinu už jsme zase seděli v lavici a vyučování pokračovalo. Do školy se chodilo jen 4 dny v týdnu, ve čtvrtek jsme měli volno. O školní jídelně se nám ani nesnilo. Naše svačiny nebo obědy se skládaly ze suchého chleba, někdy namazaného „kunerolem“, k tomu jablko nebo hruška z vlastní zahrádky. Máslo maminka vyráběla a prodávala v Telči Židovi, aby byly doma peníze. Až později jsme ve škole dostávali mléko. Do školy chodil pravidelně 2x týdně kněz, který se ráno před vyučováním s námi pomodlil. Většina z nás chodila do školy jen do 14 let. Jen málokdo pokračoval ve školní docházce a navštěvoval „měšťanku“ v Telči. Já jsem nastoupila do služby u sedláka, kde jsem vypomáhala již od 10 let. Naše generace se učila v první třídě psát a počítat, dnešní děti se toho učí více. A je to potřeba, protože svět okolo je plný informací, které je třeba vstřebávat od útlého věku. Podle vyprávění paní Marie Hronkové zapsala Lenka Pelejová, soc. pracovnice
10
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Žal Proč život tak rychle utíká mládí mezi prsty uniká, tělesná schránka zoufale chátrá po radostech žití marně pátrá. Den se k soumraku sklání květy se ukládají k spaní. Příroda kypí v množení stáří myslí na umření. Bylo by lépe myslet na zábavu s věkem si nedělat hlavu. Autor Karel Křepinský
Společnost Dentimed, která dodává do našeho domova zdravotnický materiál, vyhlásila v červnu 2014 soutěž o nejhezčí báseň s tématikou života v našem domově. I my jsme se zapojili a netrpělivě očekávali výsledek našeho snažení. Letos jsme se do druhého kola bohužel neprobojovali, přesto se chceme s Vámi všemi o naše dílo podělit.
11
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Jak to u nás chodí Tu mě bolí, tam mě píchá, lactulosa s gutalaxem vše už se mi míchá. Potřebuji teploměr? Nebo radši tlakoměr? Všechno už jsem zapomněl! Naše sestry, ty však ne! Pomoc se mi dostane! Je libo vata? Ta je pro nás zlatá. Toaletní křeslo? Bez něj by to nešlo! A co třeba sladidlo? To se vám vážení povedlo! Obinadlo, obvazy léčí naše úrazy. Kdo že za tím vším však stojí? Kdo nám bolístky vždy zhojí? Znáte firmu Dentimed? Pomůže vám ráda hned!
Autory jsou klienti Úterního klubu v DpS Telč
12
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Životní moudro Záleží na úhlu pohledu - o Bohu? Mami, dnes jdu na návštěvu k Bohu," řekl jednou synek své udivené matce. Protože věděl, že je to k Bohu daleko, zabalil si do tašky několik sladkých tyčinek a limonádu. Pak se vydal na cestu. Když přešel asi tři ulice, potkal starou paní. Jen tak seděla a zírala na pár holubů. Sedl si k ní na lavičku a otevřel svou tašku, aby se napil. Vtom si všiml, že stará paní vypadá hladově a nabídl jí čokoládovou tyčinku. Ona ji vděčně přijala a usmála se na něj tak krásným a milým úsměvem, že ho chtěl vidět ještě jednou a nabídl jí i limonádu. Tak tam seděli celý den, jedli a usmívali se na sebe, ale nemluvili. Když přišel večer, chlapec si uvědomil, že je pozdě, vstal a šel domů. Po chvíli se však otočil, doběhl zpátky ke staré paní a objal ji. A ona se na něj usmála snad tím nejkrásnějším úsměvem. "Tak co, potkal jsi Boha?" zeptala se maminka synka, když dorazil domů. "Já jsem s ním dokonce obědval!" odpověděl syn. "A víš ty co? Má ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděl!" Mezitím přišla domů i stará paní a její syn se jí zeptal, čím to, že celá jen září. "Jedla jsem s Bohem v parku čokoládové tyčinky," odvětila. "A víš co? Je mnohem mladší, než jsem čekala." www.flea.blog.cz
13
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
O Bílé paní a sladké kaši Na hradech a zámcích v Čechách, jež náležely pánům, kteří měli v erbu pětilistou růži, se čas od času zjevovala postava, oděná v bílém šatu. Místní lidé ji přezdívali Bílá paní. Prý byla duchem nešťastné Berty, se kterou její muž, pan z Lichtenštejna, velmi hrubě zacházel. I rozhodla se Berta, že takové utrpení nadále nechce a nemůže snášet a odešla od svého muže. Po zbytek života pobývala v Krumlově a v Jindřichově Hradci u svého drahého bratra. Zde se starala o bratrovy potomky a jeho sídlo. Nechala přestavět zadní část zámku v Hradci. Stavba však pokračovala jen velmi pomalu. Poddaní tuto práci vykonávali v robotní době a byli již velmi unaveni. Jejich síly zkrátka na stavbu přestávaly stačit. I přišla paní Berta mezi pracující lid a povzbuzovala jej svým laskavým slovem. Nakonec dělníkům slíbila, že po dostavění zámku všichni dostanou sladkou kaši. A tu prý na věčné časy dostávat budou, aby se nezapomnělo na jejich dílo. Po dostavění zámku Berta svůj slib splnila. Od té doby se každého roku na podzim podávala chudému lidu robotnému sladká kaše jako vzpomínka na rekonstrukci majestátní stavby. A to nejen v Hradci, ale na všech panstvích, kde vládli pánové rodu pětilisté růže. Tradice se z podzimních dní časem přesunula na Zelený čtvrtek, kdy bohatí obsluhovali chudé. Sladkou kaši dostali mladí i staří, nemocní i zdraví. Také v Telči se každý rok sešla chudina z okolí. Avšak potravin se nedostávalo. I začali lidé dostávat místo jídla peníze. Ale tradice, kterou založila dobrá paní Berta, přetrvala. Po smrti Berty se přízrak její postavy začal zjevovat pokaždé, když se schylovalo k nějaké významné události v rodu Rožmberském či Hradeckém. Oznamovala-li Bílá paní událost radostnou, držela vždy v rukou svazek klíčů.
14
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Pokud měla být nadcházející událost smutná, na jejích rukou se objevily tmavé rukavičky. Bertině zvláštní přízni se prý těšil Petr Vok. Bílá paní za ním docházela v noci a malého šlechtice hýčkala, přebalovala a konejšila. Jedna z chův však neznala ducha paní Berty, i vytrhla jí nemluvně z náručí a počala na paní Bertu křičet. Berta byla chováním chůvy uražena a na oplátku ji obvinila z toho, že se o děcko špatně stará. Právě proto prý ona sama za ním po nocích chodila, aby práci služebné zastala. „Urazila jsi mne,“ pravila Berta pronikavým hlasem, „tak věz, že už vás nikdy nenavštívím. Avšak až toto nemluvně vyroste a bude vládnout, pověz mu, že jsem za ním po nocích z této zdi přicházela a tobě se ukázala.“ Poté Bílá paní zmizela. Když se Petr Vok stal vladařem, pověděla mu chůva pohádkový příběh o Bílé paní. Šlechtic záhy nechal zmíněnou zeď srazit a našel za ní poklad.
Bílá paní se zjevila i v poslední hodince pána Adama z Hradce. Dlouho k lůžku chorého muže nepřicházel kněz, a tak se duch paní Berty zjevil ve zpovědnici, aby faráře napomenul. Vyděšenému duchovnímu Bílá paní prozradila, že pánovi Adamovi zbývá sotva hodinka života a že tedy musí k jeho lůžku pospíšit a dát mu poslední rozhřešení. Adam z Hradce skutečně zemřel přesně hodinu poté, co Berta na zpovědníkova dvířka zaklepala. Bílá paní byla nápomocna i Telči. Léta páně 1645 oblehla švédská vojska město. Švédští vojáci se ubytovali na zámku a jejich velitel byl velmi pobaven tradicí se sladkou kaší. Nařídil přestat sladkou kaši vydávat a měšťanům a robotníkům se vysmál. Že prý vojáci umí s penězi lépe naložit než chudáci. Nedlouho na to však svých slov velmi litoval. Duch dobré Berty nedal jemu ani jeho vojsku spát. Velitel pak ještě osmého dne obléhání rád přikázal, aby se Telči vydala tradiční sladká kaše. Podle www.mesto-telc.cz
15
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Tuto pověst nám připomněla návštěva Bílé paní také u nás v našem domově. Navštívila nás dne 22. 9. 2014 v doprovodu paní místostarostky paní Hany Müllerové. Skutečně se podávala sladká kaše, kterou mohl ochutnat každý z přítomných. Bílá paní nám osvětlila něco z pověstí, které se o ní tradují, ukázala nám svoje barevné rukavičky a zazpívala některé písně se vztahem k Telči.
16
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Křížovka list jméno Zátopka druh masa ticho heslo
.
.
.
přadná rostlina zn. elektrospotřeb. samec ovce ozn. čs. Letadel zkr. zeměděl. Družstva beznohý plaz Evropan pramáti kus pole
. .
. .
.
. .
.
.
.
.
.
. . . .
námět název tinktury kus ledu mzda římská čtyřka říční ryba červené tvoje mužské jméno násobeno šlehaný pokrm japonská firma pěkně(hovor.) francovka sušenka klec na drůbež druh výšivky nepravdy opak dovnitř jméno herce Sharifa útok
. . . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
. .
.
.
.
. . . .
. .
.
. . . . . .
. . .
. .
.
. .
.
.
.
.
.
. . .
. . . . .
. . . . .
. . .
. . .
. . . .
. . .
.
.
. . . .
. . . .
. . .
. . .
. . . . .
.
.
.
. . .
. . .
.
. . .
.
.
17
.
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Narozeniny našich klientů ŘÍJEN pan Nedorost Mikuláš paní Dušková Milada
1.10. 4.10.
LISTOPAD paní Hamerníková Vlasta pan Bílý Antonín paní Šenková Marie paní Kusáková Ludmila paní Tomášová Milada
4.11. 5.11. 8.11. 14.11. 15.11.
PROSINEC pan Čumpl Jaroslav pan Jakubec Miloš pan Wisinger Robert paní Buchtelová Anežka paní Bartušková Vlasta pan Pospíchal Karel
9.12. 18.12. 25.12. 25.12. 27.12. 31.12.
18
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Sportovní rubrika Budihry 17. 7. 2014 Tentokrát nás reprezentovaly ženy. Počasí nám přálo a disciplíny byly zajímavé.
Soutěžil i sociální pracovník Jindřich Plachý. Dle očekávání neuspěl.
19
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Prosečkiáda 2014
Pan Wisinger u soutěžní disciplíny "papírový had"
Pan Chytka poznává hudební nástroje..
Pan Kourek u "pyramidy"
A všude vosy, vosy, vosy...
Vítězné družstvo. Blahopřejeme!
A hurá domů :-)
20
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
XII. Telčský desetiboj seniorů Účastníky jsme vítali chlebem a solí!
Naši přátelé z rakouského Raabsu...
Některé disciplíny nebyly vůbec jednoduché...
21
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Vyhlášení vítězů...
Naši muži na stupních vítězů...
Ceny pro vítěze...
22
Říjen – Prosinec 2014, ročník I
Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč
Domácí sportovní hry Naši klienti si přišli vyzkoušet některé soutěžní disciplíny z XII. Telčského desetiboje seniorů...
23