ZACHARIÁŠŮV ZPRAVODAJ

ZACHARIÁŠŮV ZPRAVODAJ

čtvrtletník Domova pro seniory Telč leden – březen 2014, 1. ročník

hhh

Červenec – Září 2014, ročník I

Zachariášův zpravodaj Čtvrtletník Domova pro seniory Telč

Listování ve starých kronikách aneb Co bylo na počátku naší historie II. Vydání na tento špitál skýtaly důchody z obcí Pěčína, Markvartiček, Chlístova a později Domašína. Na špitál přispívala vrchnost, město i místní dobrodinci, z nichž zvláště se připomíná měšťan Lukáš Špetl a další měšťané. Všecka tato data jsou již historicky doložena. Jak tehdejší špitál vyhlížel víme ze soudobých záznamů a zpráv z jiných měst i z pozdějších listin místních. Tehdejší špitál nezadal si mnoho s nedávnými ještě obecními chudobinci. Poskytoval útulek a někde částečnou, někde i lepší stravu. Našli-li se v místě dobrodinci, kteří na špitál přispívali, dařilo se chovancům dobře, zchudli-li měšťané válkami nebo jinými pohromami, ucítili to v prvé řadě „špitálníci“. Ale téměř všude ve městech existovaly menší nebo větší nadace, které na špitály pravidelně přispívaly. Víme také z protokolů o posledních vůlích občanů, že pamatovali v nich na špitál. Ovšem, to se týče jen chudobinců nebo špitálů městských, chudobince vesnické, pokud v pozdějších dobách vznikaly, byly ovšem nedostatečné, obrazy velké bídy. Než vraťme se k popisu tohoto prvého nám známého špitálu. Byl založen roku 1414 Janem mladším z Hradce, pánem na Telči. Listina praví, že se rozhodl postaviti na svém panství pro své zchudlé poddané 2 špitály, jeden na předměstí Telče, druhý ve Slavonicích, rovněž na předměstí. Sluší poznamenati, že místo u věže svatodušní tehdy bylo předměstím, neboť městem se rozumělo pouze náměstí. Církevní vrchnost, která tehdy tyto věci povolovala, schválila Janovi z Hradce tento úmysl. Byl to Václav Králík, správce a administrátor biskupství Olomouckého, titulární patriarcha Antiošský, který listinu podepsal. Jan z Hradce dosáhl ovšem lehce schválení, poněvadž zastával tehdy vysoký úřad v Praze. Administrátor Králík byl v těch letech důvěrným rádcem krále Václava IV. Tím také lze vyložiti vysoký titul, který administrátorovi příslušel. V následujících řádcích jest uveden plný text listiny v překladu z kopie latinského originálu.

Pokračování příště Podle staré kroniky zpracovala Lenka Pelejová, DiS. 2



Sláva nazdar výletu! Dlouho očekávaný den je tu! Ve středu 21. 5. 2014 jsme vyrazili s klienty na slíbený výlet na hrad Roštejn. Těšili jsme se nejen na kulturní zážitek, na pivečko a na příjemně strávené odpoledne, ale také na jízdu naším novým automobilem Ford Transit. Naše organizace ho získala darem od spol A-B help a mnoha dalších firem, které se podílely sponzorsky. Počasí nám přálo a těšení bylo velké. Romantické lesy kolem hradu nás přiměly ke ztišení a slunná pohoda na hradním nádvoří dokázala nastolit klid v našich duších. Nad studeným pivem čepovaným v hradní hospůdce jsme si připomněli historii hradu i pověsti, kterými je opředena jeho existence. Na osmibokou věž vystoupil pouze nejmladší z nás, sociální pracovník p. Plachý, ale my ostatní jsme mu aspoň pořádně zamávali a nechali si pak vyprávět, co vše je vidět v dálce.

Čas rychle plynul a my se rozhodli navštívit ještě nově vybudovaný penzion s restaurací ve Vanůvku, v malé vísce u Telče. Tady jsme bohužel neuspěli – bylo zavřeno, ale přesto nás překvapila změna na první pohled viditelná, která se udála s bývalým statkem. 3



Klienti se rozhodli pro další zastávku v některé z telčských restaurací (přece jen bylo horko a žízeň bylo třeba zahánět), a tak jsme příjemné odpoledne završili v restauraci U Antoně. I tady na nás čekalo překvapení – za jídlem a pitím sem zamířilo asi 40 turistů z Číny. Jako patriotka doufám, že Telč se jim líbila! Celkové dojmy z výletu byly u klientů velmi pozitivní. Ti místní si připomněli známá místa a zjistili, jak se vše změnilo. Ti, co Telč a okolí dosud neznali, viděli, jak je Vysočina na jaře krásná. A otázka na závěr – kam pojedeme příště?

Lenka Pelejová, DiS sociální pracovnice, DpS Telč

4



Pacovské hry

Ve středu 11. června jsme vyrazili do Pacova na "Pacovské hry seniorů", které pořádá místní domov seniorů. Příjezd v 9 hodin.

I přes velmi vysoké teploty jsme bojovali o medailové pozice.

Naše očekávání se naplnilo. Obsadili jsme 3. místo. Gratulace vítězům! 5



Z tvorby našich klientů ... Léto – doba dovolených Máte rádi léto? Kdo by neměl! Slunce, jahody, koupání, výlety a

společné dovolené. Kam letos vyrazíme? Na Karlštejn za naší historií? K Máchovu jezeru za vodními sporty? K Jaderskému moři? Do Řecka za antickými památkami? Do Spojených arabských emirátů za exotikou? Před 100 lety lidé takové problémy neřešili. Psal se rok 1918, skončila 1. světové válka a do civilního života se vraceli mladí chlapci, kteří prošli válečnými útrapami a hledali zapomnění. Někteří ho našli v alkoholu, ale někteří se uchýlili do přírody. Hledali nedotčená místa v okolí řek, kde by mohli tábořit a zde zakládali první trampské osady. Vzorem často bývaly filmy z amerického západu, které se v té době začaly promítat v našich kinech. První chaty byly postavené z prken, chvojí a kusů lepenky. U společných táborových ohňů pak vznikaly krásné trampské písničky, které se dědily z generace na generaci. Trampové se sem vraceli každou sobotu – pěšky či vlakem. V takové osadě se hojně sportovalo, hrál se volejbal, pořádaly se turnaje. Také se zde konávaly tzv. Potlachy, které byly vyhlášené pro svůj program a vystoupení známých účinkujících.

Osada stará je naše máma, osada stará neumře s náma, ta bude za sto let vyprávět až my budem spát, kterak jí měl každý rád.

Jarka Mottl

6



Tramping Je volnost. Je to – vzduch, kouř s vůní dřeva v podzimní mlze. Je to – svoboda, oheň i voda. Je to – vzdor. Je to cesta, kterou hledáš a při tom po ní jdeš. Je to – míjení. Je to něco, na co vezmeš tisíc slov a nepopíšeš to. Je to pavučina pevnější než lano. Je to třpyt mrazu v době zimy i žár léta. Je to noc plná hvězd, taky prach dlouhých cest. Jsou to promočené kanady, výpravy tam a zpět. Je to – touha. Je to dráp Votroka skal, který se zasekl do Tvé duše a nikdy tě nepustí. Děkuj mu za to, ne každý má to štěstí. Tramping – je život. Podle internetových zdrojů zpracovala Lenka Pelejová, DiS.

Já a tramping Psal se rok 1958, mě bylo 10 let a zažil jsem první setkání s trampingem. Tehdy jsem se poprvé zúčastnil Potlachu v T. O. Ztracenka (T.O. = trampská osada). Za maminkou přišli dva kamarádi z osady Smolaři, vedl je kamarád Pepa Kadanka, zvaný Puňťa. Chystali se na cestu do jedné z trampských osad a mě vzali s sebou. Tehdy ještě jezdila pára, díky které byla cesta úplná nádhera. Poslední úsek k místu zvanému Stvořidla, kde se potlach konal, se jelo malou lokálkou zvanou Posázavský pacifik. V cíli naší cesty, v osadě Ztracenka, již byla nachystaná hranice na slavnostní oheň. Tehdy se sem sjelo asi 100 kamarádů. Večer jsme se všichni shromáždili kolem připravené hranice a čekali na slavnostní zapálení. Na znamení šerifa se ozvaly tóny trampské hymny a na stožár začala stoupat vlajka osady. Když se všichni přihlížející usadili, byl vyhlášen večerní program a 7



program soutěží. Soutěžilo se ve zpěvu jednotlivců, dvojic a osad. Vyprávěly se veselé příběhy a vtipy. Narazil se soudek piva, pilo se z kelímků nebo ešusů. Spát se šlo až k ránu nebo vůbec. Soutěžilo se v hodu nožem, sekerou nebo lasem. Nejzábavnější však byl sloní běh. Neznáte? Z vlastního nosu jste museli pomocí levé a pravé ruky vytvořit „sloní chobot“ a postavit se na start. U startovního kolíku jste v předklonu a za stálého držení chobotu museli udělat 10 otáček a běžet 20 m k cílovému kolíku. Jistě si umíte představit, že po deseti otáčkách nebylo lehké najít směr popř. udržet rovnováhu a neupadnout! Vyhlášení vítězů bylo opět slavnostní a cenou pro vítěze byly krásně malované dřevěné placky, samorosty a napodobeniny indiánských tomahavků. A jak si jich všichni považovali! Tradicí byly také zápisy do „cancáků“. Byl to jakýsi památníček, kde si majitel shromažďoval podpisy a zápisky od významných trampů a osadníků. Na závěr potlachu dostal každý účastník malou placku z plátku břízy zavěšené na kožené šňůrce. Nosila se na krku a říkalo se jí „camrátko“. Domů jsme se rozcházeli všichni spokojení, někdo pěšky, jiný vlakem. Celou cestu domů jsem s kamarádem Puňťou probíral svoje zážitky a dojmy. S vervou a nadšením jsem svůj pobyt v osadě vylíčil i mamince. Ta mi od té chvíle nebránila, nepochybovala o smyslu trampingu a podporovala mě. Uznala, že tramping je ta správná cesta do mého dalšího života.

Podle vyprávění pana Jiřího Chytky zapsala Lenka Pelejová, DiS

Jak jsem stavěl šapitó Bylo mi 19 let a přemýšlel jsem, jak naložit se svým životem. Usadit jsem se ještě nechtěl a touha mládí po cestování byla stále silnější. Přemýšlel jsem, jak skloubit zaměstnání a možnost poznat svět. A napadl mě – cirkus! 8



Jako rodilý Pražák jsem věděl, kam se obrátit. Zašel jsem na ředitelství Českých cirkusů a varieté v Praze přeptat se, zda by neměli zájem o pracovní sílu. A měl jsem štěstí. V Horních Počernicích právě stál cirkus EVROPA. Nastoupil jsem tu jako dělník. Už po týdnu jsme vyrazili na cestu. Romantika cestování s koňskými povozy už byla minulostí. My jsme připojili čtyři maringotky za traktory. Bylo to krásné cestování. Hlavně když bylo pěkné počasí. To jsme seděli na zadních schodech maringotek a opalovali jsme se. Zato když jsme dorazili na „štaci“, vypukla honička. Během 2,5 hodiny muselo stát šapitó. Pro diváky musely být nainstalovány sedačky a střed šapita vysypán pilinami. Teprve pak byl čas na jídlo. Před začátkem představení jsem musel obléknout uniformu a dělat uvaděče. Když skončilo představení a my věděli, že druhý den odjíždíme, museli jsme vše zbourat, naložit na vozy a připravit na další cestu. Po třech měsících jsem povýšil a dostal se ke zvířatům. Staral jsem se hlavně o koně. To znamenalo na každé štaci postavit stáje, nakrmit, připravit podestýlku, vyhřebelcovat je a upravit jim hřívy. Koně museli být čistí, i když šli jen na zkoušku. Ve stáji visel rozpis výstupů v rámci programu, takže jsme věděli, která zvířata musíme připravit přednostně. V cirkuse jsme měli také 8 lvů. O ty se starali drezéři a speciálně vycvičení pracovníci. Náročná byla přeprava těchto zvířat z nádraží na místo, kde stál cirkus a pak zpět. Koně jsme seřadili po 4 kusech a odjeli jsme na nich. Transport zvěře se konal za asistence VB (Veřejné bezpečnosti). Tak to šlo den za dnem, měsíc za měsícem. Sezona uběhla rychle a já se začal poohlížet po další zajímavé práci.

Podle vyprávění pana Vladimíra Hansla zapsala Lenka Pelejová, DiS

9



Óda na mládí Jsi krásná jako sen když nastupuje den jitřenka ještě svítí v očích Tvých se zračí jak zlatavé kvítí. Obdiv nikdy nezhyne vždyť jsi jako bohyně do srdce vnikneš zřítelnicí k tomu není již co říci. Hrdý rytíř přece směle nosí v hrudi srdce vřelé na kopí ho napichuje krásné dámě jej daruje. Kráska srdce v klín ukládá tam je jeho místo je tomu moc ráda na duši má čisto.

Autor Karel Křepinský

10



Pavoučí žalm Pavouk utká pavučinu tenkou jako hedvábí moucha na to smutně kouká vůbec ji to nevábí. Moucha se však jednou chytne pavouk se jí nasytí pořád čeká na tu další až se zase zachytí. Mouchy dejte na něj bacha on je pořád hladový kolik mušek takto zbaští to se mouchy nedoví.

Autor Karel Křepinský

11



Narozeniny našich klientů Červenec

•

2. 7. 5. 7. 8. 7.

pan Šulista Jiří paní Hegerová Libuše paní Nikodemová Marie

•

30. 7.

pan Paclík Antonín

•

30. 7.

paní Březnová Marie

• •

Srpen • • • • •

4. 8. 7. 8. 11. 8. 28. 8. 28. 8.

paní. paní paní paní pan

Šiplová Marie Kubelíková Vlasta Neužilová Jarmila Horová Vlasta Křepinský Karel

2. 9. 9. 9. 10. 9. 17. 9. 27. 9.

paní pan paní pan paní

Kolářová Helena Štěcha Karel Lašanová Karolína Krajáč Jaroslav Prokopová Alena

Září • • • • •

12



Pro bystré hlavy Křížovka pro každého ozdoba tváře sladidlo trápení plátěný vak chlévská mrva symetrála část týdne kuchyňské náčiní opak vstupu skutek biograf drobné poranění stoupenec skautingu číslovka obsah dutiny ústní cirkusový umělec zkr. sport. tech.komise učitel fyzikální jednotka slovensky zeď obojž. obyvatel potoka ten, kdo vyhrál český mytolog.kníže účes holčiček značka teluru německý zápor číslovka zkr. pražského divadla nápoj z jižní Moravy

sestavila Pelejová Lenka, DiS

Řešení: Úctyhodný čin si zaslouží ocenění

13

ZACHARIÁŠŮV ZPRAVODAJ

Recommend Documents