Redaktorka čtenářům Překrásný den všem našim čtenářům a čtenářkám! Začal nám nový rok a já doufám, že si všechna předsevzetí, která jste si stanovili na prahu nového roku, opravdu splníte. Nešiďte se! I tento kalendářní rok budeme rádi, když nám zachováte svou přízeň a náš plátek bude vašim společníkem. V tomto čísle se budete moci podívat na medicínu z pohledu veterinářů. Dozvíte se mnoho zajímavostí ve stálých rubrikách a naleznete opět i stránky, které vás pobaví a odreagují od všedních starostí.
Jan Věrků
Feminismus Mnohé věci i teorie jsme bez větších rozpaků přijali, ale ideologii feminismu stále mnoho lidí kritizuje. České ženy jsou docela dost emancipované. Nechtějí to ale vědět a už vůbec ne říkat otevřeně na veřejnosti – zejména ty starší a střední generace. V rodině zastávají obvykle významné místo, rozhodují nebo spolurozhodují o rodinném rozpočtu více než většina feministek na Západě. Mladé ženy se o feminismus pozvolna začínají zajímat. Zřejmě si uvědomují, že náš stát se mění a v blízké budoucnosti začnou rozhodovat majetnické a vlastnické vztahy. Muži tak budou mocnějšími držiteli pozemských statků než dosud a problém diskriminace podle pohlaví bude zřetelnější. Feminismus pak už nebude zřejmě jen slovem, které je starší generaci žen tak cizí a protivné. Budoucnost ještě ukáže. Zdroj: Jiřina Šiklová: Nové přítomnosti, Praha, Leden 1998 / JV/
Zeptali jsme se Bc. Jaroslavy Jelínkové Dnes jsme se rozhodli vyzpovídat další odbornou vyučující. Položili jsme jí následující otázky. 1. Chtěla jste být vždy učitelkou? Vždy jsem učitelkou být nechtěla. Hra na učitelku patřila k mým oblíbeným činnostem v dětství, ale protože jsem měla vždy živou fantazii, tak těch profesí bylo více - prodavačka, poštovní doručovatelka, televizní hlasatelka a hlavně maminka pro své panenky. Když mi bylo asi deset let, tak jsem nalezla na půdě starou německou knihu ošetřovatelství. Tím, že jsem ji otevřela, objevila jsem tajemný svět, který mi zcela učaroval. Od té doby bylo mým snem stát se zdravotní sestrou. Dětský sen se splnil, vystudovala jsem SZŠ ve Znojmě a pak pět let pracovala v nemocnici. Shoda okolností způsobila, že jsem začala po mateřské dovolené učit. Až v posledních pár letech odhaluji dar životních peripetií, jejichž důsledky mi obohatily život ještě o krásné povolání učitelky.
2. Který předmět učíte raději OSE nebo MUO (multikultura)? Nedá se říct, že bych učila některý předmět raději. OSE je stěžejní pro povolání zdravotní sestry a proto se snažím předat maximum toho co znám a umím.
Je to velká zodpovědnost a proto si myslím, že vyžaduji daleko více odborných znalostí. V MUO je to trochu jiné. Svým žákům v úvodních hodinách v podstatě říkám: „Pootevřu vrátka do krajin odlišných kultur, ale osloví-li Vás touha po poznání v tomto směru, to už záleží na Vás“. Je to nový předmět, náročný na vědomosti v celospolečenském měřítku a mnozí žáci ještě nedovedou dostatečně docenit jeho významovou hojnost pro péči o pacienty i pro zpestření svého vnitřního života. Kdo jednou překročí práh pouhé povinnosti učit se MUO a vstoupí pomyslnými vrátky do rozmanitosti životního stylu jiných etnik, najde v tomto předmětu zalíbení.
3. Jaká jste byla žákyně? Mívala jste postihy od svých vyučujících – třeba i kázeňské? Při přečtení této otázky jsem se trochu pousmála. Že se ptáte zrovna mě? No, možná tak nevypadám, ale já jsem byla od svého útlého věku velmi zodpovědná, hodná, milá a vše ochraňující osůbka . Ne vážně, ve škole jsem problémy neměla a chodila jsem do ní moc ráda.
4. Jaké je vaše nejoblíbenější místo, kam zavítáte každé léto? Mé nejoblíbenější místo je na zahradě za domkem, kde bydlím. Zavítám tam pokaždé. A víte proč? Je to oáza klidu, pracovní pohody, míru v duši, zdolání překážek a smíření se s všedností. Mám pocit, že tam se otvírá univerzum, tam mi přicházejí na mysl skvělé myšlenky, tam spřádám nit možných i bláznivých nápadů. Přála bych každému z vás, abyste si našli své místo. Je potřeba mít ale oči otevřené a umět naslouchat. Slyšíte?
5. Je známo, že hodně a ráda cestujete. Mohla byste nám popsat zatím pro vás nejzajímavější zemi, kterou jste navštívila? Každá země, kterou navštívím je zajímavá. Je to vlastně důvod, proč tam jedu. Pečlivě výběr s manželem zvažujeme, něco si o té zemi přečteme. Záleží také na tom, co bych jako nejzajímavější hodnotila. Jestli se jedná o památky, o tradice místních obyvatel, nebo o hodnocení jejich mentality. Hodně mě oslovila Kambodža. Ankor, historie i jejich současné přijetí cizinců - návštěvníků. Jsou vstřícní a skromní. Setkala jsem se tam většinou s bezelstností, panuje tam zatím víc čistota duše jak u nás, alespoň z mého pohledu. Protože ráda fotografuji, mám spoustu portrétů, které jsou mi památkou. Víte, pamětihodnosti jsou ohromující, dýchá z nich moudrost věků, ale tváře těch lidí, jejich výraz – tam je napsáno vše. Bolest, radost smutek i štěstí. Ráda čtu v jejich tvářích…
6. A na závěr našeho rozhovoru: „Co byste chtěla vzkázat čtenářům?“ Dobrá otázka pro ukončení rozhovoru, řekla bych. No, můj vzkaz pro čtenáře: „Čtěte.“ Kniha je dobrý rádce, průvodce, poradce a přítel do nepohody. Je elixírem, který dělá život bohatý, šťavnatý, barevný a kvalitní. S ní nepoznáte nudu, s ní zaženete chmury a s ní se i zasmějete. Jen si na ni najít čas.
Moc Vám děkujeme za Váš čas a krásná slova, která jste nám i všem čtenářům věnovala. /MV/ a / JV/
Veterináři v akci Veterináři v nemocnicích ročně ošetří 65 000 zvířecích pacientů. Odstraňují denně mozkové nádory, zavádějí kardiostimulátory a dělají operace chlopní. Pro zdejší doktory není problém vyléčit přidušené hroznýše, myš trpící roztoči nebo chudokrevného pacienta. Dnešní nemocnice v USA, kde pacienti štěkají a předou, jsou slušně vybavené a o pacienty zatím není nouze. Největší překážkou je při stanovování diagnózy to, že si zvířata nemohou své potíže přesně popsat slovy. Někdy je to ale naopak k dobru věci, protože ze zodpovědnosti se udělají všechna potřebná vyšetření, která by se dala na základě slovního hodnocení vypustit a přitom, jsou nutná k nalezení té správné příčiny potíží. V poslední době, jak roste výstřednost některých lidí, přichází ke zvěrolékařům mnoho exotických pacientů. Dá se říct, že se léčí všechno, co má čtyři nohy, křídla nebo šupiny; 60% pacientů tvoří ptáci, 20% fretky, morčata a ostatní hlodavci a 20% plazi, kteří začínají být u chovatelů stále oblíbenější. / JV/ /Čerpáno z Reader´s Digest Výběr, květen 1998/
Houser není ischias Ústřel, lékařsky zvaný lumbago a lidově „houser“, je velmi prudká bolest, která vystřeluje do křížové části zad. Ústřel často nastává při zvedání břemena za současného otáčení tělem. Tato nemoc se nesmí zaměňovat s ischiasem. Ischias se od ústřelu liší tím, že se bolesti neomezují pouze na křížovou oblast, ale vystřelují přes hýždě do jedné nohy, vzácně do obou. Kromě toho může nastat ve stehenní nebo lýtkové oblasti znecitlivění či ochrnutí svalů dolních končetin. A´t už nás postihne ústřel nebo ischias, je to znamení, že o svá záda musíme více pečovat. Po třicítce nejpozději již u každého člověka začíná proces stárnutí meziobratlových plotének. Tyto změny nemusí vést nutně k potížím. K prevenci bolestivým zádům přispívá gymnastika, teplé koupele, bahenní zábaly, různé formy masáží. Dále je nutné pokud možno vyvarovat se nadměrným zátěžím, zejména jednostranné nošení těžkých břemen. Z běžných pohybových aktivit se jedná o plavání, chůze po nepříliš tvrdém povrchu, jízda na kole se vzpřímenými zády, tanec či lyžování na běžkách. Starat se o záda je důležité v každém věku. Nečekejte až na bolesti. / JV/ /Čerpáno z Reader´s Digest Výběr, květen 1998/
Anketa o mateřství V této anketě jsme se zeptali námi vybrané ženy: Mgr. Jordánové Ivety a samozřejmě že bude vyzpovídán i muž, ale ten až příště. A co jsme se dozvěděli? To si můžete přečíst. Odpovídá Mgr. Jordánová Iveta: 1.
Je podle Vás důležité, aby partneři chtěli zachovat tajemství pohlaví miminka?
Někomu to důležité připadá, někomu ne. Opravdu záleží na každém páru či nastávající mamince, jestli chtějí překvapení nebo vědět pohlaví dítěte. Podle mě nejdůležitější je, aby dítě bylo zdravé, těhotenství probíhalo bez komplikací a maminka se cítila co nejlépe. 2. Měli jste předem připravená nějaká jména pro miminko? Ano, mám tři děti a pro každé jsme vybírali asi z pěti jmen. Čím víc se porod blížil, tím se zužoval výběr. Do porodnice jsme jeli s jedním dívčím a jedním chlapeckým jménem. 3.
Podílel se na početí vašich dětí úmysl, nebo to byla náhoda?
V početí byl úmysl, chtěli jsme miminko. Štěstí či náhoda jak říkáte, byla doba, kdy se to podařilo. 4. Jak na zprávu vašeho těhotenství reagovalo Vaše okolí? Myslím, že dobře. Manžel vystudoval vysokou školu, já jsem ji končila, státní závěrečné zkoušky jsem zvládla ještě před porodem. Babičky se již těšily, Míša byla první vnouče. 5. Jak jste těhotenství oznámila svému partnerovi? Než jsem stačila manželovi očekávání miminka oznámit, začala jsem mít ve druhém měsíci učebnicové ranní nevolnosti, takže to poznal sám. 6. Jakým způsobem jste byla vychovávána a jak vychováváte své děti Vy? Mám o tři roky mladšího bratra, tedy jsem byla ta, která se snažila pomáhat s mladším sourozencem. Oba jsme byli již odmalička vedeni ke sportu, neboť oba rodiče aktivně i závodně sportovali, a v podobném duchu vychováváme i své děti. Snažíme se o všestrannost, ale každé dítě je jiné a vybralo si jiný druh sportu (Míša – jízda na horském kole, Lucka – volejbal, Gabča – závodní aerobic). 7. Co se Vám vybaví, když se řekne… Dudlík – bez něj by to nešlo, a krásné vzpomínky při odnaučování (krmili jsme dudlíčky kačenky na vodě).
Koníček – houpací koník pro děti, ale také mé záliby, které ne všechny souvisejí se sportem. Děkujeme Vám za vaše životní postřehy a názory, které jste nám ochotně sdělili do naší ankety. /MV/ a / JV/
Učit je možno slovy, vychovávat jenom příkladem. /J. de la Bruyére/ Co jsme dokázali napsat do písemek Tentokrát si připomeneme některé perličky z předmětu KLP. Z některých vyšetřovacích metod jsme schopni udělat hrůzostrašné nebo úsměvné návody, jak léčit člověka. Pneumotorax je stav, kdy dochází ke kolaboraci plic.
Správně: …kolapsu plic.
Typy depigmentace – jedním typem depigmentace je alpinismus.
Správně: …albinismus.
Tak co, zasmáli jste se??? Samozřejmě, že ano. Někdo se určitě i zamyslel… Doufám, že nám všem všechny pololetní písemky vyjdou podle našich představ. /LP/
Úspěch není definitivní, nezdar není osudný: význam má pouze odvaha pokračovat. /J. de la Bruyére/
Vtipná poradna nevšedních problémů I dnes se hlásí o slovo moudré rady na nevšední dotazy některých z vás. Tak se do toho dáme. Dotaz č. 1: Spolužák mě šikanuje, mám to říct učiteli? Odpověď: Jistě, nemazli se s ním a ,,napráskej" ho, ať dotyčný taky pozná, co je to šikana. Dotaz č. 2: Zajímalo by mě, zda jeden z nejmladších vyučujících preferuje spíš brunetky nebo raději blondýnky; neznáte náhodou správnou odpověď? Odpověď: Samo, kdo by neznal. Nejlépe ho ovšem zaujmeš nebo oslníš výjimečným výsledkem v jeho hodinách. Tak neváhej a po hlavě do toho. Jen žádnej trapas, to bys nemusela rozdýchat. Dýchání z úst do úst od daného vyučujícího nečekej, tomu bude určitě hej! Dotaz č. 3: Můj přítel nedýchá v noci normálně, co s ním mám dělat? Odpověď: S tím se toho moc dělat nedá. Ale pokud ráno nikam nemusíte vstávat, tak ho probuď a nezapomeň mu spánek patřičně nahradit, jinak si to pořádně schytáš. V noci se nikdo jen tak nebudí. /JV/
V příštím čísle se těšte: Ginger a Fred tančící dům Rozhovor s Mgr. Radkou Procházkovou Jak na učitele a učitelku Vtipy a vtipná poradny Stálé rubriky
______________________________ Školní noviny střední zdravotnické školy e-mail:
[email protected] Šéfredaktorka: Mgr. Věra Jantošová /odpovědná redaktorka za pedagogy/ a Monika Vacková /MV/ za žáky, Mgr. Věra Jantošová /grafická úprava/, Mgr. Jan Kornelly /jazyková úprava/. Redaktoři: Libuše Pilková /LP/, Jan Věrků /JV/ a ostatní přispívající z řad studentů naší školy.
