Z ODPADŮ SUROVINAMI KAPALNÝCH ODPADŮ
ANEB
SKRYTÉ
BOHATSVÍ
Michal Došek*,***, Marek Holba*,**, Ondřej Škorvan*,****, Michal Černý*** *
ASIO, spol. s r.o., Kšírova 552/45, 617 00 Brno - Komárov
**
Botanický ústav Akademie věd ČR, Ústav experimentální fykologie a ekotoxikologie, Lidická 25/27, 657 20 Brno ***
Mendelova Univerzita v Brně, Ústav techniky a automobilové dopravy, Zemědělská 1, 613 00 Brno ****
VŠCHT Praha, Ústav technologie vody a prostředí, Technická 5, 166 28 Praha 6
E-mail:
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected]
ABSTRAKT: Odpad z domácností a jeho skládkování je v poslední době velice diskutované téma a to nejen v ČR, ale ve všech evropských zemích. Vezmeme-li statistiky pro nakládání s odpadem v Evropě, zjistíme, že průměrně 38 % produkce končí na skládkách. Ne tak ve Švédsku, kde statistiky Eurostatu udávají pouhé procento. Disciplinovanost Švédů a perfektně propracovaný systém třídění odpadu, recyklace a jeho kompostování by mohl být dobrým příkladem nejen pro Českou republiku. Poslední dobou se zdá, že se začínají věci hýbat i u nás. Příkladem mohou být například projekty výzkumných organizací a firem, které mají zájem se zabývat problematikou odpadu a recyklace a vidí v nich spíše potenciál, nežli problém. Jedním z příkladů je projekt: „Z odpadů surovinami“, který je financován z podpory Národní agentury pro zemědělský výzkum. Cílem projektu je recyklace látek, které jsou v současné době považovány za odpad, na suroviny aplikovatelné zejména v zemědělství Recyklace umožňuje šetřit obnovitelné i neobnovitelné zdroje a často může snižovat zátěž životního prostředí. Směrnice EU č. 98/2008 (ES) definuje pojem recyklace jako jakýkoli způsob využití, jímž je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely. Zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nezahrnuje energetické využití. Toho se drží i řešitelské konsorcium projektu, který je rozdělen na několik pracovních balíčků. Prvním z nich je zaměřen na vývoj technologie recyklace fosforu, v brzké době nedostatkového a nezastupitelného nutrientů. Fosfor bude získáván z vyčištěné odpadní vody a z dalších proudů bohatých na fosfor. V současnosti existuje již řada technologií, které jsou schopny fosfor z odpadních vod recyklovat převážně do formy struvitu, výjimečně do formy hydroxylapatitu. Z aktivovaného kalu se fosfor nejčastěji recykluje formou popílku jako hnojiva, místy také po kyselé hydrolýze do formy jiných hnojiv.
TVIP 2014, 23. - 25.4.2014, Hustopeče
Dále je projekt zaměřen na optimalizaci nakládání se žlutými vodami za účelem přímého hnojení pomocí nich anebo získávání fosforového půdního kondicionéru. Projekt se zabývá i možností aplikace vyčištěných šedých vod na půdu jako vod závlahových. Posledním cílem je zpracování kapalných i tuhých odpadů z bioplynových stanic a jejich následné využití v zemědělství. V článku budou prezentovány naše dosavadní výsledky a poznatky. KLÍČOVÁ SLOVA: Fosfor, recyklace, nutrienty, odpady, struvit, biouhel ÚVOD: Vývoj společnosti, ať už demografický, ekonomický nebo technický vývoj ovlivňuje nejen spotřebu vody, ale i produkci a složení odpadních vod, potažmo kapalných odpadů. Vzhledem k poměrně vysokým požadavkům obyvatelstva, průmyslu a zemědělství na spotřebu vody je nutno hledat nová řešení úspory vody. Definice kapalného (tekutého) odpadu v oblasti platné legislativy chybí. Zákon o odpadech, obsahuje pouze definici odpadu jako takového (§ 2 odst. 1). Kapalný (tekutý) odpad je tedy možné definovat jako odpad, který je charakterizován přítomností kapalné fáze a jako celek je málo stlačitelný s minimálním vnitřním třením. Kapalné odpady z hlediska právních předpisů upravujících ochranu životního prostředí podléhají prioritně legislativě odpadového hospodářství, odvozené od zákona o odpadech. Je tedy především nutné charakterizovat, zda v daném případě jde o kapalný odpad kategorie ostatní nebo nebezpečný! Podle tohoto zásadního kritéria se potom odvodí následné povinnosti jako případný souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem, souhlas ke zneškodnění (využití a úpravě odpadů), vedení evidence, shromažďování, souhlas k dovozu ap. (Rudolf, 2001) Dále podléhají legislativě ochrany ovzduší, a to pro eventualitu spalování kapalných odpadů v příslušném zařízení. Zde je rozhodující vyhlášky č. 97/2000 Sb, kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší ve znění vyhlášky. Kapalné odpady jako takové jsou nesporně látkami škodlivými vodám a vztahuje se na ne v plné míře vyhláška MLVH ČSR č. 6/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod. Při nakládání s nimi tedy nesmí dojít ani ke znečištění, ale ani k ohrožení kvality a zdravotní nezávadnosti vod. Pro zajímavost lze ještě zmínit, že některé látky, zařazené pod pojem kapalný odpad ze zemědělské výroby primární (Katalog odpadů -primární produkce - 02 01 00), jsou současně vedeny jako statková hnojiva podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení půd. (Rudolf, 2001) Kapalné odpady tedy podléhají stejným povinnostem z pohledu legislativy jako odpady ostatní. Zvýraznit je třeba ochranu vod, neboť únik kapalných odpadů do prostředí je velmi rizikový. Vzhledem k tomu, že Plány odpadového hospodářství EU, stejně tak jako na ně navazující Plány odpadového hospodářství národní, slibují snižování Biologicky rozložitelného odpadu na skládkách, snížení produkce odpadu a upřednostňují materiálové využití před jeho odstraněním. Proto by se měl vbrzku začít využívat, tam kde je to možné, decentralizovaný přístup k nakládání s odpadními vodami, který umožňuje opětovné využití některých složek odpadních vod (šedé vody, žluté vody). Žluté vody jsou po úpravách mnohdy již úspěšně používány jako náhražka komerčních hnojiv. (Larsen, 1996) Šedé vody slouží po vyčištění zase jako vody užitkové, případně pak i pro závlahu rostlin.
TVIP 2014, 23. - 25.4.2014, Hustopeče
Úsporu lze hledat i v jiných odvětvích hospodaření, například u provozovatelů BP stanic. Zde vzniká jako vedlejší produkt anaerobní digesce, digestát, který bývá mnohdy zbytečně přeceňovaným hnojivem. (Kolář, 2010) Digestát lze zpracovat pomocí nízkoteplotní pyrolýzy na biouhel. Jeho základní složkou je chemicky stabilní uhlík, který nepodléhá dalšímu rozkladu ani oxidaci a mohl by výrazně zlepšit kvalitu našich zdevastovaných půd. V minulosti bylo běžné používat k hnojení polí také splašky. Dnes se však v domácnostech používá velké množství chemických přípravků, saponátů a podobně, takže přímé použití komunálních odpadních vod je vyloučené. Bylo by však škoda plýtvat cennými surovinami, ať už vodou nebo látkami v ní obsaženými. Proto bychom rádi nalezli alternativu k jejich vypouštění do ČOV. Šedé vody: Velké množství shromážděných dat, vztahujících se k fyzikální a chemické charakteristice šedých vod je všeobecně založená na 4 kategoriích šedých vod (koupelna, prádelna, kuchyň a smíšený odpad). Nejvýznamnější znečištění šedých vod je zabezpečeno díky detergentům z pracích prášků, které obsahují vysoké koncentrace solí a v mnohých případech obsahují fosfor a jsou alkalické. Všeobecné rysy šedých vod jsou založeny na nižších koncentracích organických látek a nutrietů (např. dusík, fosfor) a mikroorganizmech. Hlavní zdroj těchto znečištění jsou chemické produkty jako detergenty z prádelen, šampóny, mýdla, zubní pasty a rozpouštědla. (Palbuchta, 2009). Pokud by se podařilo odstranit výše zmíněné polutanty ekonomickým způsobem, bylo by pak zajímavé tyto vody u zdroje separovat a znovu využívat. Žluté vody Naše hypotéza se zakládá na použití žluté vody jako výtečného zdroje nutrientů N, P, K. Lze ji využít k výrobě hnojivého půdního kondicionéru a přímo aplikovat na půdu nebo ke krystalizaci fosforečnanu hořečnato-ammoného, jinak známého jako struvit. Což je vysoce ceněné hnojivo. Pro úspěšnou krystalizaci, jako používá například kanadská firma Ostara, je nutné dosáhnout nejméně koncentrace fosforu 50 mg/l, (dle Chrise Howortha z firmy Ostara), což žlutá voda s přehledem splňuje. Výsledné hnojivo Crystal Green® - na bázi struvitu pak obsahuje 5% dusíku and 28% fosforu. Použitím jejich technologie lze recyklovat 80% až 90% rozpuštěného fosforu z odpadních vod a 20% amoniakálního dusíku. Odpad z anaerobní fermentace Digestát je tuhý zbytek z anaerobní digesce, který splňuje kvalitativní požadavky vyhlášky o biologických metodách zpracování biologicky rozložitelných odpadů. Nadále ho můžeme dělit na separát a fugát. Většinou je digestát použit přímo jako hnojivo a zapraven do pole, může být využit jako potencionální zdroj uhlíku. Ovšem dřívější argumenty ohledně hnojivé účinnosti digestátu v původní formě již byly prokazatelně několikrát vyvráceny. Např. (Kolář et al., 2010). Protože je sušina digestátu obvykle 3-4% a zastoupení dusíku do 2% (v sušině!) představuje aplikace digestátu na půdu spíše ekonomická a ekologická (spotřeba pohonných hmot na rozvoz desetitisíců tun vody) negativa.
TVIP 2014, 23. - 25.4.2014, Hustopeče
Tabulka č. 1: Procentuální obsah celkových živin v sušině vzorku po anaerobní digesci (42 dní, 40 °C) v digestátu a fugátu. Obsah minerálních živin po anaerobní digesci ve fugátu. (Kašpar, 2013)
Ukazatel Digestát Fugát Ukazatel Fugát
N-celkový 3,28 2,43 N-min. 0,32
P-celkový 0,87 0,35 P-min. 0,05
K-celkový 4,20 2,39 K-min. 0,31
Ca-celkový 1,16 0,25 Ca-min. 0,03
Mg-celkový 0,43 0,11 Mg-min. 0,01
Poznámka: Počet vzorků n=4, interval spolehlivosti pro hladinu významnosti α = 0,05 Ve fermentoru BPS se uvolní z organické hmoty zhruba cca. 50 % původně organického dusíku ve formě minerální. Uvolní také P, S, K, Ca i ostatní živiny. Nejvíce je minerálního dusíku a tak bychom mohli digestát považovat za minerální dusíkaté hnojivo. Problém je v tom, že tento minerální dusík, rostlinami využitelný, je obsažen téměř výhradně v tekuté fázi digestátu, ve fugátu. Pevná fáze digestátu sice také část dusíku obsahuje, ale je to dusík organický, pomalu hydrolyzovatelný a rostlinám prakticky nepřístupný (Kolář, 2010) Bohužel, naše BPS pracují v tzv. „mokrých“ režimech, surovina do fermentorů přichází s vysokým obsahem vody. To má za následek, že fugát z digestátu má obsah sušiny kolem 3 %! Co tedy s tímto odpadem? Nabízí se elegantní řešení, v podobě Biouhlu. Biouhel: Digestát by se mohl dále využit k výrobě biouhlu. Biouhel (z angl. biochar) je zuhelněná biomasa, která vznikla termickou přeměnou (nízkoteplotní pyrolýza, karbonizace). V podstatě jde o obdobu dřevného uhlí, ale ze zbytkové a odpadní biomasy. Základní složkou je chemicky stabilní uhlík, který nepodléhá dalšímu rozkladu ani oxidaci. Ukládáním biouhlu do půdy se zásadně zlepšuje její kvalita. Uhlík váže živiny a důležité látky (dusík, fosfor, draslík, …), které se z půdy nevyplavují. Má velkou retenční schopnost, takže váže v půdě i vodu. (Joseph, 2009) Tím, že se k zuhelňování digestátu využije odpadní teplo z kogenerační jednotky, se z bioplynové stanice stane komplexní vysoce efektivní biotechnologický celek s bezodpadovou technologií, která kromě energie z obnovitelného zdroje zároveň produkuje pro půdu potřebný uhlík v chemicky stabilní formě. (Káňa, 2013) O vlastnostech biouhlu toho bylo v zahraniční literatuře publikováno již mnoho (Joseph, 2009). Produkcí biouhlu by se podařilo uzavřít koloběh živin a využít tak maximálně veškeré odpady z výroby bioplynu. Z toho důvodu jsme jeden ze vzorků v pokusných nádobách obohatili i o tuto složku a v následujících měsících budeme sledovat jeho vliv na pokusných rostlinách a půdních mikroorganismech. Výše popsané hypotézy a fakta jsou předmětem zkoumání projektu Z odpadů surovinami, v rámci kterého je mimo jiné prováděn experiment, kde jsou využívány jak šedé, tak žluté vody i biouhel. Cílem experimentu je zhodnotit dosavadní poznatky z literatury a provést jejich syntézu s poznatky nabytými během vlastního experimentu, postupně přenést tyto informace do poloprovozu a následně do praxe.
TVIP 2014, 23. - 25.4.2014, Hustopeče
Experimentální část: Z důvodu posouzení vlivu odpadních vod na biomasu rostlin, půdní mikroorganismy a agrochemické vlastnosti půdy byl založen experiment se zavlažováním rostlin v pokusných nádobách. K zavlažování je používána šedá voda a to jak surová, tak vyčištěná. Dále pak voda dešťová, demineralizovaná a žlutá, zředěná v poměru 1:3. Jednotlivé typy vod jsou průběžně analyzovány po mikrobiální i chemické stránce. Pokusné nádoby jsou naplněné podorničím a ornicí. Jedna z nádob je obohacena o biouhel. Poslední varianta je kontrolní (závlaha pouze demineralizovanou vodou). •
V1 – závlaha vyčištěnou, šedou vodou
•
V2 – závlaha surovou šedou vodou
•
V3 – závlaha dešťovou vodou
•
V4 – závlaha vyčištěnou šedou vodou +ornice obohacena o biouhel)
•
V5 – kontrola, závlaha destilovanou vodou
•
V6 – závlaha naředěnou, žlutou vodou
Obr. č. 1: Nádobový, zavlažovací pokus se vzorky odpadních vod.
Před použitím vod k závlaze jsou vždy stanoveny základní charakteristiky: N-NH4+, N-NO3-, celkový N, dále na fosfor: P-PO4 , celkový P, těžké kovy Zn, Cd, anioaktivní tenzidy (pouze u šedých vod), CHSK, pH, solnost (vodivost), zbytkový chlór (pouze u šedé vody). Tyto parametry jsou stanovovány spektrofotometrickou metodou. Z hygienického hlediska je nutné sledovat i příslušné skupiny mikroorganismů, dané legislativou.
TVIP 2014, 23. - 25.4.2014, Hustopeče
Mikrobiální ukazatele byly zvoleny takto:
E. Colli Salmonela Fekální koliformní bakterie (KTJ/100 ml) Celkové koliformní bakterie (KTJ/100 ml)
Mimo tyto ukazatele jsou ještě měřeny další parametry jako index dostupnosti dusíku, minerální dusík ( NH4+, NO3-) v ornici a podorničí, mikrobiální respirace, která je měřena pomocí Soda Lime sorbentu. Bylo stanoveno také pH půdy, její konduktivita a obsah fosforu. Po ukončení pokusu bude stanovena nadzemní a podzemní biomasa u indikační plodiny. DOSAVADNÍ VÝSLEDKY O využití šedých vod jako užitkových v domácnosti publikuje celá řada autoru, např. Greywater management, (Bartoník, 2014) V našem případě bychom však šedé vody využili i k závlaze rostlin. Z toho důvodu je nezbytné sledovat jejich složení po chemické i mikrobiální stránce a nalézt vhodnou metodu čištění. Tyto parametry je nutné sledovat samozřejmě i u žlutých vod.. Požadavky na Mikrobiální parametry vod nám udává legislativa. Tabulka č. 2: Legislativní požadavky pro ukazatele mikrobiálního znečištění u vod určených k zavlažování (ČSN 757143)
ČSN 757143 I. třída: vhodné pro zavlažování II. třída: vhodné pro zavlažování za určitých podmínek III. třída: není vhodné pro zavlažování
Termotolerantní koliformní bakterie [KTJ/ml]
Escherichia coli [KTJ/ml]
Intestinální enterokoky [KTJ/ml]
Patogenní mikroorganismy salmonelly
Kolifágy [KTJ/l]
100
10
10
Neprokazatelné v 500 ml
102
1000
100
100
Neprokazatelné ve 200 ml
104
> 1000
> 100
> 100
Prokazatelné ve 100 ml
Více než 104
Jednotlivé typy vod, určené k závlaze rostlin, jsou před použitím vždy analyzovány po mikrobiální stránce. Sledované ukazatele zobrazuje tabulka níže.
TVIP 2014, 23. - 25.4.2014, Hustopeče
Tabulka č. 3: Mikrobiální složení použitých vod. vzorek
Termotolera ntní k.b. KTJ/ml Šedá, surová Šedá vyčištěná Žlutá voda 1:3 Dešťová voda
1. 2. 3. 4.
vzorek Šedá, surová Šedá vyčištěná Žlutá voda 1:3 Dešťová voda
1. 2. 3. 4.
Pseudomonas log
KTJ/ml
CPM22
0
0
13600000
7,133
KTJ/m l 6000
0
0
5900000
6,770
2250
0
0
6818
0
0
0
0
0
E. coli KTJ/ml 15000
log 4,176
Salmonella KTJ/ml 0
0
0
500 0
log
CPM36
KTJ/ml
log
Legionella KTJ/ml 1215
log 3,084
0
571
2,756
2,698
0
0
0
0
48
log
log
3,352
3,778
1,681
Poznámka: CPM = celkový počet mikroorganismů vykultivovaných při 22 a 36 °C Tabulka č. 4: Průměrné chemické složení použitých vod. (Stanoveno ze třech měření)
Vzorek
pH
Konduktivita CHSK mS/m mg/l
P celk. mg/l
P-PO4 N-NH4 mg/l mg/l
Zn mg/l
N-NO2 mg/l
N-NO3 mg/l
PAL-A mg/l
Dešťová
7,10
5,52
9
0,13
0
2,24
1,88
0,121
1,5
Šedá+filtr
8,70
113,7
164
50,5
0,80
0,12
0,84
0,026
5,2
13,1
Šedá
8,84
115,0
143
52,5
0,75
0,4
1,05
0,027
5,2
23,7
Žlutá
8,07
1480
2701
257,5
212
1080
0,70
0,585
8,6
Cl2 mg/l
N anorg. mg/l 3,9 5,3 0
Z doposud sledovaných parametrů po srovnání s legislativou vyplívá, že vyčištěná šedá voda je k zálivce z hygienického hlediska bezpečná. Do jaké míry je bude mít vliv na půdní společenstva, vlastnosti půdy a rostliny se ukáže po delší době sledování. Stejně tak to platí i pro žlutou vodu. Před založením tohoto experimentu, bylo shromážděno 10 m neředěné pánské moči z bezvodých pisoáru. Tato moč byla dle metodiky WHO stabilizována po dobu 6 měsíců v zásobních nádržích. (Ganrot, 2005) 3
Výhody separace odpadních vod v domácnostech mají za cíl zkrácení a uzavření vodního cyklu v domácnostech s možností využít i živiny v nich obsažené. V ČR zatím není vytvořené prostředí, které by ekonomicky zvýhodňovalo domácnosti, sídliště atd., které by segregovaly odpadní vody, a tím méně zatěžovali životní prostředí. Například v severských zemích, jsou často využívány i vody žluté, které jsou po hygienické stabilizaci určeny k hnojení rostlin.
TVIP 2014, 23. - 25.4.2014, Hustopeče
5,7 1089
Tento experiment se nám podařilo v praxi ověřit. U dvou skladovacích nádrží o souhrném objemu 10 m3, která byla sesbírána odhadem od 5 000 jedinců, došlo po 6 měsících k úplné hygienizaci. Tabulka č.3: Mikrobionální ukazatele sledované v moči během hygienizace Parametr 1. měsíc (KTJ/100 ml) 6. měsíc (KTJ/100 ml) Enterokoky 85 0 Escherischia Coli 0 0 Salmonela negativní negativní Termotolerantní 0 0 koliformní bakterie
Moč je produkována dospělou osobou v množství 1-1,5 l/ denně. Její chemické složení se liší podle příjmu potravy, velikosti těla a psychického stavu. Navíc moč zdravého člověka neobsahuje choroboplodné mikroorganismy a vzhledem k poměru nutrintů N/P/K 18:2:5 je považována za dobré hnojivo.( Pradhan, 2007) V našem případě je poměr hlavních nutrintů N/P/K po 6 měsících uskladnění mírně odlišný. V moči byl naměřen poměr N/P/K zhruba 12:1:1,6. Tabulka č. 4: Obsah nutrientů v moči po 6 měsících uskladnění Parametr Jednotka (mg/l) Celkový fosfor (P) 180 Dusík dle Kjeldahla 2200 N-NO3< 0,2 Draslík 301 CHSKCr 2280
ZÁVĚR: Základní myšlenka naše projektu vychází z omezení vypouštění odpadních vod a nabízí efektivnější varianty jejich likvidace, případně recyklace a zároveň minimalizuje množství nutrientů vypouštěných do životního prostředí na nesprávném místě. Metoda decentralizované separace je možnost, jak efektivně řešit problematiku likvidace odpadních vod a omezit ztrátu nutrientů. Vypouštění odpadních vod je v současné době doprovázené značným plýtváním pitné vody, která je v mnohých případech používaná jen jako transportní médium. Pokud by byla použita šedá voda alespoň na splachování, byly ušetřeny náklady na vodné a stočné. Průměrná cena vodného a stočného pro ČR na rok 2014 je 77,43 Kč.m-3. Při průměrné spotřebě 40 l na splachování pro 1 osobu a den je při využití splachování toalety celková úspora 4 členné domácnosti na 1 rok – 4 460 Kč. (Zde nejsou započítány náklady na čištění a akumulaci šedých vod) Úspora za vodu by mohla být ještě výraznější, pokud by se užívala i k zavlažování např. v rodinných domcích se zahradou. I zde jsou největší hrozbou detergenty, soli a tenzidy. Nabízí se však otázka, zda by nebyla tato voda škodlivá pro půdní mikroorganismy, nezpůsobovala kolmataci půdních póru a nezasolovala půdu nebo neovlivnila jinak růst rostlin. Vzhledem k tomu, že šedá voda obsahuje živiny, může obsahovat i patogeny, a je často i teplejší, je
TVIP 2014, 23. - 25.4.2014, Hustopeče
velmi důležité, aby byla před použitím pro zavlažování uskladněna a předčištěna. Doufáme, že odpovědi na tyto otázky nám přinese právě probíhající experiment. Také při separování moči lze dosáhnout významných úspor. Lze tak snížit odtokové parametry, a přitom i vyrobit vysoce ceněné hnojivo, jako je například struvit. Díky odlehčením nátokových parametrů na vstupu do ČOV, je možno uvažovat o dalších, ekonomicky méně náročných technologiích pro ČOV např. u domovních čistíren a energetických úsporách. Pokud by se podařilo ověřit hypotézu, že ukládáním biouhlu do půdy se zásadně zlepšuje její kvalita a výsledná ekonomická analýza výroby Biouhlu pomocí nízkoteplotní pyrolýzy se ukáže jako výhodná. Bude možno využít efektivně i digestát z bioplynových stanic, jejich počet je v současnoti v ČR kolem 300 a stále narůstá. Tyto stanice produkují digestát, pro který není vždy jednoduché najít odbyt. Ukládání biouhlu do půdy má ale i další globální přínos: dochází k menšímu vnosu CO2 do atmosféry. Cílem projektu Z odpadu surovinami, který je nyní teprve v počáteční fázi řešeníje nalézt s unikátní řešení, jak využít výše zmíněné, kapalné odpady. Experimentální výsledky z laboratoří, bychom rádi přenesli i do praxe a ověřili v poloprovozním měřítku tak, aby byly uplatnitelné a dostupné nejen v ČR, ale i ve světě. PODĚKOVÁNÍ: Projekt QJ1320234: „Z odpadů surovinami“ je financován za podpory NAZV. SEZNAM LITERATURY: KOLÁŘ L., Kužel V. : Využití odpadů z bioplynových stanic. Racionální použití hnojiv - sborník z konference, ISBN 978-80-213-2006-2 PALBUCHTA J., Sklenárová T., Plotěný K. Minimalizace množství nutrietů a odpadních vod vypouštěných do povrchových a podzemních vod – postupy a zařízení. Závěrečná zpráva projektu Desar, 2006. KAŠPAR M., Kolář L. Digestát bioplynové stanice jako účinný prostředek ke zlepšení fyzikálních vlastností kambizemí. Diplomová práce, České Budějovice, 2013. KÁŇA J. Biouhel v českém zemědělském podniku, Přednáška z mezioborové konference: Udržitelná energie a krajina, téma: biouhel a ochrana klimatu, 13. - 14. února 2013, Hostětín, Bílé Karpaty. JOSEPH S., Lehman J. Biochair for enviromental management, science and technology, ISBN 978-1-84407-6581. London, 2009. RUDOLF E., Kaplané odpady, článek z časopisu Echomagazín, zveřejněná na webu Enwiweb, datum 15.11.2001, http://www.enviweb.cz/clanek/odpady/35705/kapalne-odpady GANROT Z. Urine processing for efficient nutrientrecovery and resue in agriculture, Diploma thesis, Göteborg, Sweden, 2005. PRADHAN K., Yield and quality of vegetables fertilized with human urine and wood ash, Publication of the University of eastern Finland, ISBN 978-952-61-0061-6, Dissertation, 2010. LARSEN T. A., Gujer, W., (1996): Separate management of anthropogenic nutrient solutions (human urine), Water Science and Technology, Vol. 34, No. 3-4, S. 87-94, 1996
TVIP 2014, 23. - 25.4.2014, Hustopeče
TVIP 2014, 23. - 25.4.2014, Hustopeče
