Z OBSAHU 2 NA MUŠCE. Katastrofy neznají hranice 2. Nesmíme se zastavit. Odstrašující síla. Život daleko od domova. Jince mění svoji tvář

Z OBSAHU

2

24

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Katastrofy neznají hranice

2 Nesmíme se zastavit

6

28

6

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694

Odstrašující síla

14 Život daleko od domova

24

Řízením redakce pověřen Ladislav Lenk

14

34

Jince mění svoji tvář

28

Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

Folklor s vůní dálek

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

34 NA MUŠCE Když jsem svého času na tomto místě vyslovil obavu z možných důsledků zpřístupňování vojenských újezdů pro civilní veřejnost, zřejmě jsem nebyl zas tak moc daleko od pravdy. Svědčí o tom i ohlasy, které jsem dostal od čtenářů A reportu. Například Bohumír Jirčík se ve svém dopise podělil o smutné zkušenosti ze zpřístupnění výcvikového prostoru Dobrá voda na Šumavě. Ten byl počátkem devadesátých let minulého století armádou opuštěn a zcela se otevřel turistům. „Za deset let jsem se do těchto končin dostal opět,“ napsal mi pan Jirčík. „Naši otcové za války říkali, že kam vstoupila noha německého vojáka, tam sto let nic neroste. Já bych to upravil: Kam vstoupí noha českého a německého turisty, dopadne to mnohem hůř.“ Nejsem takový pesimista a myslím si, že částečné zpřístupnění vojenských újezdů je věc správná, byť třeba jen z pohledu otevírání se armády veřejnosti. Což je také jeden z důvodů, proč v tomto čísle A reportu a pak ještě v dalších čtyřech naleznete speciální přílohu. Jejich komplet vám může posloužit jako malý turistický průvodce po postupně zpřístupňovaných částech všech pěti současných vojenských újezdů. Činíme tak s vědomím možných negativních dopadů turistiky na krásnou a mnohdy zcela nedotčenou přírodu v těchto oblastech. Já však pevně věřím, že na čtenáře A reportu, kteří se do nich za našeho přispění vydají, charakteristika pana Jirčíka neplatí a platit nebude. Ladislav Lenk

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: INTEGRAF, s. r. o., Náchod Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: Jiří Hokův Uzávěrka čísla: 7. 6. 2006 Toto číslo vyšlo dne: 26. 6. 2006


REPORTÁŽ

REPORTÁŽ  Odrou a Eisenhütenstadtu, zhruba 80 kilometrů jihovýchodně od Berlína. Vzhledem k charakteru cvičení demonstrujícího možnosti spolupráce nejen vojenských, ale i civilních záchranných složek byl ukázkový den uspořádán v Zemské škole a Technickém ústavu pro požární ochranu a ochranu před katastrofami spolkové země Braniborsko.

svazků kabelů a všudypřítomných anténních stožárů. Technické prostředky a spojovací systémy jsou dnes nezbytnou součástí vybudování místa společného velení koordinujícího nasazování jednotlivých složek do záchranných operací. V operačním středisku se scházejí zástupci všech zúčastněných složek a svůj díl v něm má tedy pochopitelně i naše armáda. Při reálném nasazení by bylo nutné překonat především jazykovou bariéru, což se spolu s technickými problémy zapojení různých druhů spojovacích prostředků jeví jako největší reálný problém v oblasti velení a řízení.

Na dispečink záchranné služby, hasičů a policie přicházejí zprávy o havárii téměř okamžitě. První informace jsou zmatené. Určit příčinu, rozsah škod a orientovat se v nastalé situaci není lehké. Do místa neštěstí však okamžitě vyjíždějí první zásahové vozy. Ulice městečka Lübbenu rozezní zvuky sirén…

Katastrofy neznají hranice „Zde let LC-4590, hlásím technické problémy při sestupu na přiblížení.“ – „Zde řídicí věž Berlín. LC-4590, ohlaste podrobnosti. Příjem.“

Otočíme-li úvodní list rozehry, otevírá se před námi scénář katastrofického filmu, který by v dnešním světě nemusel být příliš vzdálený realitě. V důsledku leteckého neštěstí došlo v chemické továrně k požáru a sérii explozí provázených nekontrolovaným únikem velkého množství nebezpečných látek do ovzduší. Ohněm z areálu podniku byl posléze zasažen i nedaleký lesní porost, v němž se plameny dále šíří. V regionu bezprostředně sousedícím s místem katastrofy propuká panika provázená vznikem dopravního kolapsu a četných vážných nehod. Vzhledem k povětrnostním podmínkám se mrak nebezpečných zplodin rychle šíří po směru větru. Za čtyři a půl hodiny zasáhne dle

Zapadlou okreskou již auta normálně nejezdí, snad jen místní, ale když hlavní je beznadějně ucpaná. V hlavě mladíka za volantem starého autobusu právě dozrál nápad. Ano, to půjde, a hodí blinkr doleva.

výpočtů město Cottbus a za necelých deset hodin od nehody lze výskyt plynu zjistit až na polské hranici. Nehodou postižené území se rozkládá na ploše zhruba 175 tisíc hektarů a žije v něm 180 tisíc obyvatel. Rozsah katastrofy tak jednoznačně přesahuje možnosti civilních záchranných složek a na pomoc musí být povolána armáda. Své síly nabídnou i specializované jednotky ze zahraničí. Pro přiblížení průběhu vybraných epizod ze záchranných operací byly v rámci ukázek připraveny čtyři samostatné obrazy.

Text a foto: npor. Ing. Jan ŠULC

Většina lidí ještě spí, jen v pár oknech prvních bloků u trati, kde bydlí dělníci z místní chemičky, se rozsvítilo. To se probouzejí muži z nové směny. Na ulicích je klid. Rána jsou na začátek června nezvykle chladná, a tak se několik ospalců na stanici autobusu choulí do teplých kabátů. Jen málokdo z nich věnuje pozornost hluku nízkoletícího dopravního letadla. 2

Je přesně deset minut po páté hodině ranní, když noční klid malého východoněmeckého městečka Lübben protrhne nenadálá mohutná exploze. Ranní šero nad chemickou továrnou CHEMEX AG na severozápadním okraji města ozáří ohromná ohnivá koule. Z pilotní kabiny nákladního Boeingu 747-200S již věži nikdo neodpoví….

Velký stan operačního střediska je učiněné mraveniště. Sem se scházejí všechny zásadní informace a odtud se rozhoduje o nasazení sil a prostředků. Telefonní linky, vysílačky záchranářů i armádní spojovací technika jsou v neustálé permanenci. Hluk v místnosti se na chvíli uklidní. Na plátně v čele sálu se objeví obraz z kamery policejního vrtulníku vznášejícího se právě nad epicentrem katastrofy…

Tak nějak vypadá v kostce výchozí námět ukázek trojstranného německo-česko-polského cvičení „TRIAD 2006“ probíhajícího od 29. května do 1. června ve Frankfurtu nad

Prostor prvního obrazu připomíná parkoviště kočovného cirkusu. Červené kontejnery a auta požárníků, bílé stany i zelená armádní technika se prolínají ve vzájemném objetí

Železniční přejezd na úzké cestě nemá závory a autobus se k němu rychle blíží. Náraz je hrozný. Lokomotiva odhodí autobus stranou a ten se za strašlivého skřípění zaklíní pod vykolejený vagon. Prvotní hluk srážky ustane a na náspu je slyšet jen sténání raněných… Na organizaci nejnáročnější a nejdynamičtější scénu přináší druhá ukázka znázorňující zásah při komplikované dopravní nehodě vlaku s autobusem a osobními auty, při níž došlo k vážným zraněním velkého množství osob. Rychlá a efektivní pomoc postiženým vyžaduje v takovém případě nasazení velkého

3


REPORTÁŽ

množství sil a prostředků jak civilních, tak i spolupracujících vojenských složek. Zkušené partě záchranářů AČR zde připadne nejtěžší úkol. Musejí vystříhat zraněného z vozu zaklíněného do autobusu a provést u něj zajištění základních životních funkcí. Jedná se o vůbec nejtěžší zranění u této simulované nehody. Vítaným pomocníkem záchranářů je i dvojice českých vojenských psovodek se psy speciálně vycvičenými na vyhledávání osob v terénu. Na scéně se postupně přehrává živý film od příjezdu prvních záchranářů až po vybudování stanového městečka pro třídění raněných a jejich odvoz do nemocnic. Mimo pozemní techniky, sanitek a zásahových vozidel se do ukázky zapojují i vrtulníky. Bonbonkem pro zahraniční účastníky je předvedení německého

4

REPORTÁŽ 

těžkého dopravního vrtulníku Sikorsky CH53 s vestavbou pro transport 12 ležících pacientů. Areál chemičky zakrývá hustý dým, konstrukci rafinerie a zásobníků olizují již hodinu oranžové jazyky plamenů. Hluk ohně se mísí se stále novými zvuky explozí… Třetí navazující obraz pomyslně přenáší návštěvníky přímo na místo prvotního neštěstí do chemické továrny. Hasiči zde nejen bojují s ohněm, ale potýkají se i s únikem nebezpečných látek, který je nutné co nejdříve zastavit. Pro odstínění prostorů využívají vodní stěny a k zásobníkům chemických látek vyrážejí týmy ve speciálních oblecích. Na armádní specialisty připadá vzhledem k rozsahu prostoru zamoření

především monitorování situace a odmořování zasahujících osob a techniky, jakož i dekontaminace přístupových cest. Za naši stranu na cvičení ukazujeme ACHR-90 CO, Sanyjet a osvědčenou odmořovací Linku-82. Polským vojákům z 5. dekontaminačního praporu připadá za úkol provést dekontaminaci osob. Borovicové dřevo plné smůly praská v hukotu plamenů. Co chvíli olízne oheň nový strom a poposkočí tak o kus dál. Na chvíli se zastaví podél lesní cesty, ale pak zahučí s novou silou a spojí se znovu v ničivou a neprostupnou ohnivou stěnu… Lesní požáry jsou pro spolkovou zemi Braniborsko stálým nebezpečím. Nově zaváděný

kamerový systém monitorování vzniku lesních požárů Firewatch je tak pro zdejší požárníky velkou pomocí a právě jeho prezentaci spolu s předvedením techniky pro hašení ohně ze vzduchu byla věnována poslední ukázka. V Braniborsku lze k hašení lesních požárů využít policejní a armádní helikoptéry typů SA 330 PUMA a Sikorsky CH53 s podvěsnými nádržemi na vodu o kapacitě až 5000 litrů. Na zemi pak v rámci ukázky demonstrovali hasiči spolupráci s posádkou německého ženijního tanku FUCHS při budování průseku. Do ukázek se na straně cvičících a figurantů postupně zapojilo na 450 osob a množství speciální pozemní i letecké techniky. Přibližně 200 osob patřilo k německým nearmádním

záchranným složkám (policii, zdravotní záchranné službě, hasičským sborům, organizaci technické pomoci, Červenému kříži…) a 250 osob včetně zhruba 20 a 30členných kontingentů z Česka a Polska bylo z řad armádních specialistů (záchranářů, zdravotníků, chemiků, ženistů, pilotů…). Cvičení „TRIAD 2006“ však nepředstavovalo jen zde popsaný mediálně atraktivní ukázkový den. Jeho nosnou součástí byla plánovací konference pořádaná od 29. do 31. května ve Frankfurtu nad Odrou, jíž vyvrcholila roční práce mezinárodních expertních skupin. Cílem konference bylo shrnout zjištěné poznatky o současné úrovni zabezpečení a možnostech spolupráce německé, české a polské armády při reálném zásahu v případě vzniku podobné

krize na území některého ze zúčastněných států a připravit ukázky. Shromážděné informace, navázané kontakty i doporučení jednotlivých pracovních skupin jsou velkým vkladem do budoucna. Spolupráci by totiž mělo prověřit velké cvičení plánované na rok 2008. Pro úplnost je nutné ještě doplnit, že cvičení „TRIAD 2006“ se konalo pod velením hostitelského německého Velitelství III vojenského okruhu z Erfurtu (Wehrbereichskommando III), českou stranu účast na něm zastřešovalo Velitelství sil podpory a výcviku a za polskou stranu Velitelství slezského vojenského okruhu. AČR na ukázkách reprezentovali spolu s technikou a vybavením příslušníci 154. záchranného praporu Rakovník a Veterinární základny Grabštejn.

5


NÁŠ ROZHOVOR

NÁŠ ROZHOVOR 
Často se to ale zaměňuje… Nezaměňovat! Brigádní úkolové uskupení není důvodem, proč jsme přistoupili k reformě ozbrojených sil. Tu jsme zahájili proto, abychom disponovali armádou se schopnostmi skutečně potřebnými v rámci Aliance, tedy zjednodušeně řečeno, abychom měli certifikované útvary a jednotky na alianční úrovni a aby byly dostupné, naplněné materiálem a doplněné vycvičeným personálem. Takových útvarů lze poté použít v úplném spektru aliančních operací.

NESMÍME se ZASTAVIT Dosažení počátečních operačních schopností ozbrojených sil ČR a tvorba brigádního úkolového uskupení není totéž Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Na konci tohoto roku by Česká republika měla v Severoatlantické alianci potvrdit dosažení počátečních operačních schopností svých ozbrojených sil. S náměstkem ministra obrany pro obrannou politiku Martinem Bělčíkem, který má tuto oblast ve své působnosti, hovoříme o tom, jak probíhá plnění úkolů k dosažení tohoto velmi důležitého cíle reformy ozbrojených sil ČR.


Před rokem jste v rozhovoru pro A report uvedl, že první zkouškou toho, zda jdeme správným směrem a dosáhneme počátečních operačních schopností ozbrojených sil, bude schvalování Střednědobého plánu na rok 2006 – 2011 v dubnu tohoto roku. Stihneme tedy všechno splnit ve stanoveném termínu? Kdybych si měl vsadit na to, zda dosáhneme, nebo nedosáhneme počátečních operačních schopností ozbrojených sil ve stanoveném termínu, tak celý svůj roční plat vsadím na to, že dosáhneme. Datum 31. 12. 2006 nikdo neposune a už před rokem jsem zdůraznil, že reforma ozbrojených sil je jako rozjetá lokomotiva a že je velmi důležité, aby držela svoje tempo a hlavně aby dojela tam, kam má.
Nikde tedy nevznikají žádné třecí plochy, které by splnění tohoto úkolu mohly ohrozit? V tomto okamžiku jsou v procesu, jehož zdárný průběh podmiňuje dosažení počá-

6

tečních operačních schopností ozbrojených sil, vyřešeny všechny klíčové problémy. Při verifikačním cvičení musíme mít příslušné útvary a jednotky naplněné na 90 % technikou, a když se porouchá jedno nebo dvě auta, musí být armáda připravena je rychle nahradit. Mohou nám hypoteticky vypadnout jeden nebo dva vojáci, to však neohrozí úkol jako takový. Důležité je ale mít na paměti, že dosažením počátečních operačních schopností ozbrojených sil končí pouze jedna etapa reformy a že současně začíná plnění neméně obtížných úkolů další etapy reformy ozbrojených sil – směřování k jejich cílovým operačním schopnostem. Velké nebezpečí vidím právě v tom, že po dosažení počátečních operačních schopností bychom se mohli zastavit a žít v uspokojení, že jsme jich dosáhli a máme tím vše vyřešeno. Střednědobý plán naznačuje, že plných operačních schopností dosáhneme v roce

2012 a potvrdili jsme to i zprávou, kterou jsme předložili vládě. Přesně do poloviny tohoto období, do roku 2009, jsme vložili splnění dalšího důležitého úkolu, kterým je vytvoření battlegroup Evropské unie. Mnoho lidí to vnímá jako brigádní úkolové uskupení, tyto dvě věci však spolu přímo nesouvisejí, je to záměna pojmů. Tvorba battlegroup EU ale samozřejmě souvisí s naší snahou o trvalé zvyšování schopností armády.
Tvorba brigádního úkolového uskupení je spojována s dosažením počátečních operačních schopností ozbrojených sil. Co mají tyto úkoly společného? Nic, vůbec spolu nesouvisejí. Už dneska jsme totiž schopni postavit brigádní úkolové uskupení, k nějakému ad hoc úkolu, a to bez ohledu na to, jestli jsme dosáhli, nebo nedosáhli počátečních operačních schopností ozbrojených sil. Rozdíl je jen v tom,

že do 31. 12. 2006 by takové brigádní úkolové uskupení bylo složeno z prvků, jež dosud nejsou certifikovány podle aliančních standardů. Počáteční operační schopnosti ozbrojených sil ČR vyjadřují vlastně soubor vybraných útvarů a jednotek, které do 31. 12. 2006 budou doplněny personálem a technikou na minimálně 90 %, to je jedna podmínka a druhou je, že projdou certifikačními cvičeními podle standardů NATO. Budou tedy mít cílové, chcete-li plné operační schopnosti. To, co k 31. 12. 2006 chystáme, je v podstatě certifikace připravenosti takzvaných „áčkových“ útvarů, což je celkově přibližně 4500 vojáků. To bude jádro, ze kterého bude možné skládat jakékoliv brigádní úkolové uskupení a postavit ho třeba tak, že bude tvořeno z 80 % z těchto certifikovaných jednotek a 20 % procent budou jiné útvary, které nesouvisejí s počátečními operačními schopnostmi ozbrojených sil.


Takže je chybou, když se nyní často hovoří a píše o tom, že se staví brigádní úkolové uskupení na bázi 4. brigády rychlého nasazení? Abychom mohli mluvit o brigádním úkolovém uskupení, tak nejprve musíme znát účel, pro který je vytvářeno, tedy jeho úkol. Brigádní úkolové uskupení je něco jako soubor movitých věcí v účetnictví, vy ho sestavujete, abyste s ním něco konkrétního plnil. Jeho faktické sestavení tedy nastane až v okamžiku, kdy obdržíme úkol. A my jsme ten úkol neobdrželi. Na dvou posledních velitelských shromážděních jsem na tento problém poukazoval. Prosadil jsem dokonce zpracování dokumentu, který má dvě části – dosažení počátečních operačních schopností ozbrojených sil a plnění úkolů k certifikaci brigádního úkolového uskupení. Jsou to prostě dvě samostatné lodi, mezi kterými není pevné lano. Takže zpět k vaší otázce – psát o brigádním úkolovém uskupení na bázi 4. brigády rychlého nasazení chybou není, ale přímá souvislost mezi ním a dosažením počátečních operačních schopností ozbrojených sil neexistuje.
V pondělí 5. června jste jednal s náměstkem generálního tajemníka Severoatlantické aliance pro obranné investice Marshallem Billingsleanem. Jedním z témat byla mnohonárodní iniciativa na pořízení schopnosti strategické vzdušné přepravy. Jaký je výsledek tohoto jednání? Spojené státy americké připravují iniciativu na vytvoření společné flotily prostředků pro účely strategické vzdušné přepravy. Jednou z klíčových operačních schopností, které máme v rámci celé reformy dosáhnout, je právě nasaditelnost sil – tedy schopnost přepravit je do místa operace. Česká armáda takové prostředky nevlastní a očekávání, že je v nějakém blízkém horizontu získáme, je

spíše nereálné. Musíme proto hledat řešení někde jinde. Jsme zapojeni v projektu SALIS (Strategic Airlift Interim Solution), což je společný projekt NATO a Evropské unie, využívaný primárně při nasazování sil NRF do operací. Je založený na smlouvě mezi těmito dvěma organizacemi a společností, která vlastní letouny An-124 Ruslan. Přirozeně potřebujeme mít nějakou míru jistoty, a tak je pro nás každý další projekt, kterým bychom byli schopni eliminovat rizika trhu, zajímavý. Zmíněná iniciativa je zatím v raném stadiu a získané podklady nyní musejí být teprve vyhodnoceny.
Kdy by mohla tato iniciativa získat reálnou podobu? V tomto okamžiku jde spíš o mapování poptávky jednotlivých států po přepravě. Není to čistě alianční projekt, ale jde o uskupení jednotlivých národů. Myslím si, že projekt C-17 bude jednou z věcí, která bude velmi diskutována už na summitu NATO v lotyšské Rize, takže bychom měli být schopni ve velice krátké době problém analyzovat a rozhodnout se, zda má pro nás cenu se tohoto projektu účastnit.
Pokud bychom přistoupili k této iniciativě, mohli bychom využívat i stávající možnosti strategické přepravy? Naším příspěvkem bychom získali podíl na rozhodování ve zmíněném projektu a část přepravní kapacity, kterou bychom si mohli blokovat, kdykoliv budeme potřebovat. Podobně si je už zajišťujeme v projektu SALIS, ale ten je postaven tak, že zúčastněné státy letouny nevlastní, ale nasmlouvávají si přepravní kapacitu u firmy, která létá jenom pro ně. Kdyby ovšem firma z jakýchkoliv důvodů selhala, tak se nepřepravíte, kdežto tohle je takový projekt, kdy jednotlivé státy letouny vlastní. Protože nelze očekávat, že bychom v nějaké historicky krátké době, řekněme do pěti let, mohli takový letoun vlastnit, tak prostě musíme hledat substituci, která umožní eliminovat negativa trhu.
Když se zapojíme do tohoto projektu, budeme muset řešit i nadále otázku nákupu velkých transportních letounů? Doporučení v této věci bych nechal na odbornících, vyčerpávající odpověď na tuto otázku nyní neznám. Zřejmé však je to, že projekt C-17 neřeší potřebu obměny dopravního letectva AČR, a ta musí proběhnout tak jako tak.

7

VÝCVIK 

DOUPOV: výcvik graduje!

Ve VVP Hradiště jsme byli svědky druhé etapy přípravy 4. brigády rychlého nasazení na největší cvičení v historii české armády Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Seskokem dvaaosmdesáti chrudimských výsadkářů začala 15. května ve Vojenském výcvikovém prostoru Hradiště další fáze přípravy jednotek na cvičení Strong Campaigner 2006. Zúčastnilo se jí přes 2000 vojáků, ale v říjnu tohoto roku bude ve dvou vojenských výcvikových prostorech cvičit až 3500 vojáků.

PODLE NOREM CREVAL „Příprava je rozfázována na jednotlivé etapy tak, aby postupně gradovala. Každá z těchto fází trvá tři měsíce. První byla zaměřena na výcvik jednotek do úrovně roty a byla zakončena rotním taktickým cvičením. Nyní se nacházíme ve druhé fázi, jejímž cílem je výcvik praporů, a bude završena dvěma praporními cvičeními. Třetí část už bude směřovat na přípravu celé brigády a bude opět ukončena taktickým cvičením. V poslední – čtvrté fázi se jednotky začnou připravovat na plnění úkolů v zahraničních operacích,“ představuje nám systém přípravy na velké podzimní cvičení velitel 4. brigády rychlého nasazení plukovník gšt. Aleš Opata. Od ledna příštího roku bude 42. mechanizovaný prapor působit v operaci KFOR v Kosovu a 43. výsadkový mechanizovaný prapor se ve stejném roce zúčastní operace ISAF v Afghánistánu. „Systém je takový, že jeden rok probíhá intenzivní výcvik a druhý rok jsme v pohotovosti, naše jednotky jsou nasazovány do různých operací a průběžně děláme udržovací výcvik,“ dodává plukovník Opata.

8

Závěrečné říjnové cvičení Strong Campaigner 2006 bude ověřovat, zda jednotky dosáhly počátečních operačních schopností a projdou hodnocením podle norem Severoatlantické aliance CREVAL (Combat Readiness Evaluation). „Jedná se o standardní prověrku prováděnou u bojových jednotek NATO a její záběr je poměrně široký,“ upozorňuje na náročnost testů velitel 4. brigády rychlého nasazení. Předmětem precizní kontroly bude nejen sledování naplněnosti jednotek personálem, materiálem, technikou a zbraněmi, ale také třeba výcvik příslušníků jednotek. „Prověrka skončí dvoudenním průpravným cvičením praporu, během kterého bude přezkoumán systém výcviku a zda jsme dosáhli deklarovaných schopností – to znamená, jestli jednotka umí zaujmout prostor soustředění, vést boj, reagovat na různé krizové situace, zda fungují systémy řízení a velení nebo jestli je prapor dobře sladěný a homogenní,“ popisuje prověřované oblasti plukovník Aleš Opata. V případě testování jednotek účastnících se cvičení Strong Campaigner 2006 půjde

o národní CREVAL, hodnocení proto bude provádět komise složená ze zástupců Velitelství společných sil. Členové komise budou muset ještě před samotným testováním absolvovat speciální přípravu se zaměřením na metodiku zkoumání jednotlivých oblastí. Prověrka CREVAL může mít také mezinárodní rozměr, ale v takovém případě ji provádějí zástupci velitelství NATO. Plukovník Aleš Opata pochopitelně odmítá, že by některá z jeho jednotek nemusela v hodnocení uspět. „CREVAL se navíc zaměřuje na poměrně širokou oblast, což eliminuje možnost selhání jednotlivců. Když se dřív prováděly komplexní kontroly třeba v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení a měřila se rychlost nasazování ochranných masek, docházelo k tomu, že když někteří vojáci nesplnili časový limit, byl to problém pro celou jednotku,“ tvrdí velitel.

DŮLEŽITÉ JE UMĚT SPOLUPRACOVAT Jednoho z největších cvičení v historii Armády České republiky se v říjnu tohoto roku kromě 4. brigády rychlého nasazení zúčastní

také další prvky z různých složek armády – například vrtulníková jednotka, jednotka Vojenské policie, průzkumná nebo dělostřelecká jednotka. Zástupce velitele společných sil generálmajor Josef Prokš, který má přípravu cvičení Strong Campaigner 2006 na olomouckém velitelství na starost, na jaře tohoto roku uvedl, že v letošním roce je zapotřebí účastnící se jednotky především secvičit. „Jde o to, aby velitel v praxi věděl, komu je podřízen, jak s ním má komunikovat a jaké požadavky na něj může mít. Velitel 4. brigády rychlého nasazení například nemá ve své struktuře vrtulníky a mohl by mít nereálnou představu o jejich úkolování,“ uvedl v rozhovoru pro A report generál Prokš. Velitel 4. brigády rychlého nasazení plk. Opata si spolupráci s ostatními jednotkami pochvaluje a navíc říká, že se součinnost neustále zlepšuje a s každým dnem se zvyšují i odborné znalosti vojáků. „Neřekl bych, že by byl problém v komunikaci mezi jednotkami, protože většina z nich patřila naší brigádě v době, kdy jsme měli v podřízenosti asi deset útvarů. Myslím si, že vše funguje podle našich představ a pokud přece jenom někde vznikne třecí plocha, tak se nám vždy podaří tento

9


VÝCVIK

VÝCVIK  schopnosti,“ pochvaluje si velitel žatecké brigády. Přestože nový systém velení a řízení je pro jednotky přínosem, občas jeho zavádění naráží na nepochopení lidí. Podle slov plukovníka Opaty je totiž problém v tom, že ne každý voják si uvědomil význam rychlosti toku informací.

DRUHÁ ETAPA PŘÍPRAVY S cílem dokončit rotní taktická cvičení a zahájit fázi sladěnosti a výcviku praporů, vyrazilo asi 2000 vojáků z jednotek 4. brigády rychlého nasazení a dalších vybraných útvarů, připravujících se na říjnové cvičení Strong Campaigner 2006 do Vojenského výcvikového prostoru Hradiště, aby od 15. do 26. května pokračovali ve druhé fázi přípravy. Tu zahájil hromadný seskok 82 chrudimských výsadkářů do neznámého terénu. „Dnes jde o to, abychom si tuto plochu

problém velice rychle vyřešit,“ dodává plukovník Aleš Opata a upozorňuje na to, že prioritou cvičení není ověřování spolupráce jednotek, ale příprava na dosažení plné připravenosti k plnění společných úkolů. Mezi prvky začleněnými do cvičení, které se učí komunikovat s různými jednotkami, je například hydrometeorologická stanice OBLAK. Pro potřeby uskupení byla vyčleněna stanice divizního typu, která je umístěna poblíž velitelství. Hlavním úkolem tohoto specializovaného pracoviště je zpracovávat předpovědi počasí pro jednotlivé druhy vojsk. „Avšak každá z jednotek potřebuje ke své činnosti jiné informace. Na počítačovém serveru brigády má každý druh vojska svůj adresář, kam mu ukládáme všechny potřebné údaje. Je to pro nás novinka, protože jsme doposud zabezpečovali jen letectvo a od letošního roku musíme umět zajišťovat všechny druhy vojsk. Zde se učíme naši činnost zkoordinovat, aby byla efektivní. Je třeba proto udělat standardní operační postupy činností, které tu jsou nutné,“ vysvětluje kapitán Roman Doba s tím, že hlavním úkolem jeho skupiny je včasné předávání přesných informací všem zúčastněným jednotkám.

10

Výsadkáři skákali z ramp letounů An-26 ve výšce asi 400 metrů a jejich úkolem bylo po doskoku na ploše mezi Jánským a Trmovským vrchem rychle zaujmout blokovací postavení. Náročnost prováděného výsadku spočívala

v tom, že se plocha doskoku nachází v poměrně vysoké nadmořské výšce, kde fouká silný vítr a navíc se na ni dá skákat pouze ze dvou stran. V následujících dnech se uskutečnil další zdokonalovací výcvik jednotek – střelby, příprava řidičů nebo například taktická příprava. Na závěr druhé etapy výcviku se konalo průpravné cvičení praporu v taktické přípravě s nasazením letectva. Prapor dostal rozkaz vytvořit v určitém prostoru blokovací postavení, vázat na sebe protivníka a zajistit tak podmínky pro útok 41. a 42. mechanizovaného praporu. Průzkumná četa měla za úkol zjistit rozmístění nepřátelských prostředků PVO, nahlásit jejich souřadnice dělostřeleckému oddílu, který vzápětí provedl jejich zničení a vyčistil tak plochu pro nasazení jednotek vrtulníky. Nejprve ale přistála jedna rota padákového výsadku, která se přemístila do blokovacího postavení, a za chvíli dopravily vrtulníky minometnou baterii a protitankovou četu do místa určení. Krátce poté, co vysazené jednotky zaujaly palebné postavení, začaly ničit nepřítele.

VÝHODY I ÚSKALÍ DIGITALIZACE Více než 90 procent pracovišť 4. brigády rychlého nasazení má plně digitalizovaný systém velení a řízení. Výhoda digitalizace spočívá především v tom, že vojáci získávají informace ke své činnosti mnohem rychleji, přímou cestou bez různých mezistupňů. Ostatní jednotky tímto systémem zatím vybaveny nejsou, což zpomaluje jejich přístup k informacím. „Jako příklad uvedu bezpilotní průzkumný prostředek Sojka, jehož úkolem je provádět průzkum nebo monitorování určité zájmové oblasti a měl by mít schopnost získaná data okamžitě přenést na řídicí stanici a na velitelské stanoviště. Významně by se tím uspíšila komunikace a následující úder by byl velmi rychlý,“ říká plukovník Aleš Opata. Nedostatky se ale daří odstraňovat a už na začátku června vyrazila dvě vozidla brigády rychlého nasazení na montáž zařízení, jež by mělo umožnit přímou komunikaci se Sojkou. Plukovník Aleš Opata nepovažuje chybějící digitální systém řízení a velení u ostatních jednotek za problém, ale spíše za dílčí potíž, která se postupně řeší. „Digitalizovaný

systém velení a řízení je dobrý a spolu s tím, jak jsou poskládány jednotky účastnící se cvičení, dává brigádě poměrně unikátní

vyzkoušeli a zjistili, jestli se sem v tomto počtu vojáků vůbec dá skočit,“ vysvětloval plukovník Opata.

11


VÝCVIK

VÝCVIK 

Poklona „logistům“ Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV

„Když jsme tady byli v lednu, teploty klesly až k minus třiceti. Veškeré logistické zabezpečení však fungovalo naprosto bez problémů. Samozřejmě že čas od času něco zaskřípalo, ale to už k životu v polních podmínkách patří. S jejich činností jsem spokojen,“ vysekl poklonu „logistům“ plukovník Aleš Opata, velitel 4. brigády rychlého nasazení.

řady vojenských stanů. „K ubytování cvičících jednotek se v maximální možné míře snažíme využívat stacionární objekty ve vojenském výcvikovém prostoru. Problém je však v tom, že se do VVP Hradiště v posledních letech neinvestovalo a situace je tedy taková, jaká je,“ konstatuje zástupce náčelníka odboru logistiky 4. brigády rychlého nasazení major Jiří Krátký a pokračuje: „Spoléháme na vlastní stany. Používáme klasiku, což je vzor 65 nebo novější verze stanů vz. 87.“ Ne každý tuší, o čem je právě řeč. Následná exkurze poskytuje reálný obraz. „Pětašedesátky“ mají v základu rozměr 6 x 6 metrů a hlavu zde může složit deset profesionálů. Přidáním nástavných dílů lze kapacitu zvyšovat. Minulostí jsou již klasické kovové postele vz. 10, jež se stavěly dvě nad sebe. Dnes je nahradila polní lehátka. Stan je vytápěn kamny na ekologické brikety. Novější „sedmaosmdesátky“ poskytují ubytování zhruba dvacítce vojáků. Jejich základ tvoří obdélník 6 x 9 metrů. Ve stanech nechybí základní protipožární vybavení, po jejich bocích jsou vykopané kanálky k provizornímu odvodu vody. „Jde o klasické polní podmínky. Člověk nemůže očekávat nějaký luxus. Vždyť jsme na cvičení, a ne na rekreaci. Už nám to ani nepřijde. Zvykli jsme si,“ říká jeden z obyvatelů „zeleného“ penzionu.

Osobní hygienu cvičících vylepšují nedaleké sociální buňky. Jsou napojeny na tlakovou vodu a odpadní systém. „Teplou vodu zde máme každý den,“ pochvaluje si další z cvičících profesionálů.

JAKÉ JE STŘEDEČNÍ MENU? Najezený voják = spokojený voják. V tomto směru nelze nic podcenit. Na cvičení to platí dvojnásobně. „Před vlastním vyvedením vojsk do VVP zpracujeme s dostatečným časovým předstihem požadavek na zabezpečení proviantem. Civilní firmy nám připraví takzvané tuhé komodity (rýži, mouku, cukr, atd.), které dopravíme našimi prostředky do zaujímaného prostoru. Suroviny, jako například maso, pečivo, ovoce či zeleninu, nám dodavatelské firmy vozí přímo až do místa rozmístění jednotek,“ vysvětluje nám proviantní zabezpečení cvičení mjr. J. Krátký. Na základně Tureč jdeme přímo do kuchyně. Jaké je středeční menu? Vývarová polévka, hovězí maso na česneku s bramborovým knedlíkem a špenátem. „Připravujeme tady zhruba 250 porcí denně. Snídaně bývají zpravidla studené, obědy a večeře teplé,“ upřesňuje v jedné z hospodářských výdejen kuchař rotný Ladislav Csiba. Během několika málo minut je zřejmé, že se v polní kuchyni

POKA 3/1 jak on, tak i jeho kolegové mají co ohánět. „Na rozdíl od mírové posádky je vaření v polních podmínkách náročnější. Topí se zde naftou, což má svoje zápory, prostory kuchyně jsou stísněnější, vybavení je skromnější. Je zde větší fofr, ale zvládáme

to. Hlavně že jsou strávníci spokojeni. Občas do nás rýpnou, že jsou malé porce, ale na kvalitu stravy si nestěžují. V rámci možností se jim snažíme vyhovět,“ dodává vojenský kuchař. Rozšířených varných míst, jež tvoří kuchyně POKA 3/1 s přívěsy PK 60, lze napočítat dvanáct. Byť už mají za sebou více než třicet let služby v armádě, na stravování v takzvaném základu stále stačí. Lze však očekávat, že budou v nejbližším období nahrazeny modernějšími typy kuchyňského zařízení.

PLNOU, PROSÍM!

Co se týče logistického zabezpečení, žatecká brigáda rychlého nasazení je zcela soběstačná. Při podzimním cvičení však bude nepochybně potřeba pomocných rukou od 14. brigády logistické podpory Pardubice. Proto bylo probíhající cvičení ve VVP Hradiště i ověřením schopností jednotlivých prvků logistiky. „Je to prosté, bez nich to zkrátka nejde. My cvičíme a oni nás logisticky zabezpečují. V reálu to znamená, že vyčleňují adekvátní síly a prostředky pro zabezpečení stravování, ubytování, výdej pohonných hmot a další služby logisticky nesamostatných útvarů. Zpočátku

12

byla naše spolupráce se 14. blogp minimální, protože probíhal výcvik speciálních jednotek a ten byl víceméně oddělený. V dalších fázích intenzita vzájemné spolupráce narůstala. Podstatné je, že lidé začínají být v tomto směru čím dál více sehranější. Systém funguje a to je dobře,“ dodává plk. A. Opata.

PENZION POD ŠIRÝM NEBEM Polní městečko jako ze škatulky. To je první, co vás napadne při pohledu na vyrovnané

Ani v tom nejzapadlejším koutě Doupovských hor nelze dopustit, aby měla technika sucho v nádrži. „Řešíme to závozy pohonných hmot. Naše přepravní prostředky, převážně cisterny CAP-6, vyjíždějí do mírové posádky, kde ze stacionárních nádrží načerpají potřebné množství paliva a přivezou jej do místa rozmístění vojsk. Zde máme zřízenou výdejnu PHM, v níž se provádí dle potřeby dotankování techniky,“ objasňuje zástupce náčelníka odboru logistiky. Specifikum zmíněné služby spočívá v tom, že ne kdekoli v prostoru VVP můžete provozovanou techniku doplňovat palivem. „Zásadou je, aby výdejna pohonných hmot byla na zpevněné a rovné ploše. Z toho důvodu využíváme zdejší park techniky. Funguje to bez problémů,“ říká na závěr major Jiří Krátký.

13


REFORMA POKRAČUJE

REFORMA POKRAČUJE 
Počátkem devadesátých let byl vyvinut systém pěchotních zbraní Lada, který se však nakonec neuplatnil. Myslíte si, že pomalu dozrává čas, kdy bude potřeba vyměnit ruční zbraně a nahradit samopal Sa-58? V rámci projektu Voják 21. století se připravuje zásadní výměna nejen výzbroje, ale i výstroje. Osobně si myslím, že naše samopaly a kulomety jsou velice kvalitní, nezaostávají za ručními zbraněmi západních států. Během zahraničních cvičení a společného výcviku s jednotkami NATO jsme měli možnost udělat řadu srovnání. Jediné, co chybí našim samopalům, jsou zaměřovací přístroje. Pokud bychom je jimi vybavili, jsem přesvědčen, že by byly plně dostačující. Jiná věc je, že nemáme kompatibilní ráži se zbraněmi NATO.

Odstrašující síla Armáda často potřebuje nárazově navýšit počty vojáků, a právě pro tyto případy jsou aktivní zálohy ideální


V minulých dnech se rozhodlo o nákupu kolových obrněných transportérů. Týká se to i 7. mechanizované brigády, anebo je i do budoucna budovaná výhradně jako pásová? Jsme stavěni jako brigáda těžkého typu, tedy na pásech. S modernizací této techniky se počítá až po roce 2012. Přezbrojování na jiné druhy bojových vozidel mě tedy zatím nechává v klidu.

Text a foto: Vladimír MAREK

Výstavba plně profesionální 7. mechanizované brigády se blíží do finiše. Při této příležitosti jsme požádali jejího velitele plk. gšt. Štefana Kaletu o následující rozhovor.
V jaké fázi výstavby se v současné době 7. mechanizovaná brigáda nachází? Jsme před zahájením dvouletého cyklu výcviku. Letošní rok je specifický v tom, že dokončujeme přijímání personálu, doplňování technikou a materiálem tak, abychom 1. ledna 2007 byli schopni zahájit intenzivní výcvik.


Můžete blíže specifikovat, z kolika procent je brigáda naplněna lidmi a technikou? Nyní máme řadu lidí ve výcvikových středicích ve Vyškově. Vše je naplánováno tak, že koncem letošního roku budou funkce obsazeny na sto procent. Co se týče materiálu a bojové techniky, jsme naplněni zhruba z devadesáti procent.


O 4. brigádě rychlého nasazení se letos hodně hovoří, protože má dosáhnout počátečních operačních schopností. Kdy čeká vás tento proces? Podle plánu máme dosáhnout částečné připravenosti k 1. lednu 2008. Úplné připravenosti pak v roce 2012.
Co pro vás představuje dosažení počátečních operačních schopností, jaké limity budete muset splnit? Musíme být připraveni zvládnout působení v operaci na vynucování míru. A při úplné připravenosti musíme být schopni plnit úkoly v rámci NATO. Brigáda by měl být připravena na půlroční nasazení v těchto strukturách.
V letošním roce vysíláte do misí tři kontingenty, což znamená, že takovéhoto nasazení již vlastně jste schopni. V čem se tedy bude lišit dosažení počátečních operačních schopností? Samozřejmě že již nyní jsme schopni nasazení v zahraničních misích. Bude se to lišit pouze v tom, že nyní jsme připraveni vyslat jeden kontingent v síle praporu a další kontingent v síle roty. V budoucnu bychom měli zvládnout nasadit kompletní brigádu.

14

republiky. Vnímáte i vy podobné rozdělení úkolů? Myslím si, že obě tyto brigády jsou budovány jako expediční. Česká republika se nenachází v regionu, kde by se očekával nějaký velký konflikt. Pokud tedy budeme nasazeni, předpokládá se, že to bude především v zahraničí. V České republice bychom měli alespoň v nejbližší době působit s největší pravděpodobností pouze v případě živelních pohrom či teroristických útoků.
Pokud tedy hovoříme o brigádě jako o těžké, máme na mysli především její větší palebnou sílu a lepší ochranu vojáků… Samozřejmě, tyto přednosti naše brigáda má. V poslední době se ve světě často diskutuje o tom, zda bojová vozidla umísťovat na kola, či pásy. Zatím neexistuje jednoznačné doporučení, že to či ono by bylo lepší.
Záleží spíše na charakteru operací, do kterých budou tyto jednotky nasazeny. Pokud je pošlou do mírové operace patrolovat někde v městské


Je pro vás komplikované, v době, kdy se brigáda teprve buduje, vysílat do misí tři jednotky? Není, reorganizaci jsme totiž zahájili již počátkem roku 2004. V té době jsme zrušili osm útvarů. Naše brigáda se od roku 1997 pravidelně zúčastňovala mírových misí. Máme řadu zkušených lidí. Nyní se tedy jedná jen o to, abychom připravili štáby na práci na smíšené mezinárodní úrovni. Jde o určité doladění na společné normy a standardy.
V minulých letech se hodně investovalo do výzbroje letectva. Nyní by mělo přijít na řadu pozemní vojsko. Co byste podle vašeho názoru potřebovali ze všeho nejvíce? Jak jsem zmínil, jsme sice doplněni technikou a materiálem z devadesáti procent, kromě modernizovaných tanků se ale většinou jedná o techniku staršího typu. Vlastně ještě na bojových vozidlech pěchoty jsme provedli modernizaci pozorovacích přístrojů. Poměrně zastaralá je především automobilová technika. Například stále používáme automobily PV3S. Zatímco 4. brigáda rychlého nasazení je budována jako digitální, my zůstáváme typem analogové.


Hovoří se o tom, že brigáda lehkého typu by měla mít spíše expediční charakter, zatímco brigáda těžkého typu se bude soustřeďovat na zajištění obrany

aglomeraci, bude asi vhodnější volit kolová vozidla… To se nedá říci tak jednoznačně. I v mírových operacích mají uplatnění pásová vozidla.

15


REFORMA POKRAČUJE Celá řada armád je používá a jsou s nimi spokojeny. Samozřejmě že hodně záleží na terénu, ve kterém jsou nasazena, jaké jsou k dispozici silniční sítě atd. Pokud si chceme ale vynutit mír, tak těžká obrněná pásová technika má odstrašující charakter, který jen těžko něčím jiným nahradíme. Pro demonstraci síly je tato výzbroj velice vhodná.
Vaše brigáda má tankovou rotu aktivní zálohy a nyní buduje i mechanizovanou. Kdy by měla být postavena? Koncem letošního roku. V současné době se provádí tabulková příprava jak materiální, tak i personální části.
V USA má údajně mezi tankovými a dělostřeleckými jednotkami velké zastoupení právě Národní garda. Podle některých lidí by se podobný trend v budoucnu mohl uplatňovat i u nás. Do jednotek těžkého typu by se mnohem více mohly zapojit aktivní zálohy. Považujete to za reálné? Jsem přesvědčen, že i u nás se bude charakter a poslání aktivních záloh poněkud měnit. Když se v České republice řekne slovo záloha, mnozí lidé její příslušníky stále ještě vnímají jako pány vyššího věku, kteří kdysi absolvovali vojenskou základní službu a armáda je jejich koníčkem. Když jsem byl ve Velké Británii, ukazovali nám tam výcvik záložních vojáků ve věku kolem dvaceti let. Byl to vlastně personální zdroj profesionální armády. Lidé si nejdříve vyzkoušeli službu v záložních jednotkách a pokud se osvědčili a jejich zájem trval, stávali se z mnohých profesionálové. Jak jsem již řekl, v letošním roce se výrazně angažujeme v zahraničních misích. Přitom nemůžeme vyloučit živelní pohromy na území České republiky. A právě pro takovýto případ by bylo vhodné, abychom disponovali početnějšími a plně akceschopnými zálohami. Armáda často potřebuje nárazově navýšit počet vojáků, a právě pro tyto případy je ideální aktivní záloha.

16

KFOR 
Nemyslíte si, že by bylo dobré, pokud by u každé jednotky aktivní zálohy mohli být alespoň tři čtyři profesionální vojáci, kteří by se starali nejen o její materiál, ale i o výcvik? Něco podobného by mělo své nesporné výhody. Zlepšila by se tak nejen příprava a výcvik těchto jednotek, ale zároveň by se daleko lépe začleňovaly do profesionálních složek ozbrojených sil. Naše armáda je ale limitována určitými početními stavy.
V poslední době žijete především brigádním úkolovým uskupením. Co všechno to představuje? Jedná se o nový trend. Jeho podstatou je filozofie, kdy se jednotky budují podle úkolů, které mají plnit. V minulosti měla naše brigáda tři mechanizované prapory a další specializované protiletadlové, průzkumné, dělostřelecké a ženijní útvary. Nyní jsou tyto složky soustředěny v brigádách podle odbornosti. Budou nás doplňovat v takových počtech, jaké bude vyžadovat plnění úkolů.
Stěhování brigády do Přáslavic se prý posouvá za horizont roku 2011. Vnímáte to jako pozitivní změnu? Jako všechno, i toto má své klady a zápory. Nevýhodou je, že nyní jsme v Hranicích v určitém provizoriu a to se tímto rozhodnutím bude prodlužovat. Rozumíme ale tomu, že výstavba základny v Přáslavicích si vyžádá nemalé finanční prostředky, a těch se pochopitelně nedostává.
Jaké nejdůležitější úkoly čekají brigádu do budoucna? Letos je to především nasazení v zahraničních misích. Příští rok nás čeká intenzivní výcvik v novém složení. Na základní výcvik se budeme snažit navázat výcvikem v družstvech, četách a rotách. Osobně se domnívám, že definitivně tyto kolektivy dozrají až po několikerém nasazení v zahraničí.

„Adopce v balíčku“ také v Kosovu Text a foto: major Jindřich PLESCHER, 8. kontingent AČR v silách KFOR


Jak jste spokojen s kvalitou lidí, které brigáda dostává, máte možnost skutečně kvalitního výběru? V tomto směru jsem spokojen. Můžeme si vybírat.
Mění se nějakým způsobem váš výcvik v posledních letech? Reaguje na nejnovější poznatky z bojových nasazení? Samozřejmě že nové poznatky musíme sledovat. Nejvýraznější přitom je mohutný nástup terorismu. V této souvislosti využíváme nejen zkušenosti vojenských, ale i policejních odborníků. Pomáhají nám stanovovat metodické postupy, jak správně řešit situace. Snažíme se výcvik co nejvíce přiblížit realitě. Měníme ale i tzv. zelenou taktiku. Neuplatňujeme například již lineární vedení bojové činnosti. Je snaha o větší dynamičnost. Například útok tankových jednotek již není možné provádět celou rotou či praporem. Místo toho nasazujeme tzv. šípovitou formaci. Jedna četa tak doplňuje druhou. Ta, co působí dynamicky, je kryta další, která je ve stacionární pozici. Postupují přitom formou jakýchsi skoků. Před rokem a půl jsme získali také nové odstřelovací pušky SVDM. Snažíme se toho využít i v naší taktice. Činnost přesných střelců zapracováváme do taktiky jednotek tak, abychom co nejvíce využili jejich možností. Mají za úkol nejen vyřadit důležité velitelské kádry protivníka, ale zároveň provádět průzkum a pozorování. Učíme je tedy pohybovat se v terénu, co nejdokonaleji se maskovat. Ve spolupráci s Policejní školou v Holešově se snažíme do naší taktiky zařadit například výcvik pudové střelby a dalších prvků. Využíváme rovněž mimořádné kasárenské prostory, které jsou v Hranicích k dispozici. Cvičíme boj ve městě, boj o dům, průzkum budov, vstupování do jednotlivých místností atd. Tuto taktiku jsme měli možnost slaďovat například při společném výcviku s Texaskou národní gardou.

Projekt již delší dobu úspěšně probíhá v Bosně a Hercegovině. Nápad realizovat „Adopci v balíčku“ také v Kosovu se začal rodit mezi ADROU a českými vojáky v průběhu roku 2004. V létě následujícího roku se již rozběhl naplno. Vlastnímu předávání konkrétní materiální pomoci předchází pečlivá příprava. „Nejprve navštívíme všech padesát dětí zařazených do projektu, abychom zjistili jejich aktuální tělesné míry, jako jsou výška, velikost nohou a hmotnost,“ vysvětluje praporčice Radka Liškutinová ze styčného týmu českého kontingentu. Zjištěné údaje vojáci posílají přímo do kanceláře ADRY v Praze. Čeští „adoptivní rodiče“ tak v předstihu získávají veškeré nezbytné údaje, aby mohli nakoupit a připravit vše potřebné. Kromě nového oblečení, hraček a školních potřeb nechybějí ani pamlsky a trvanlivé potraviny. Balíčky pak odesílají do pražské centrály organizace. Na místo určení v Kosovu se již dostávají prostřednictvím pravidelných závozů materiálu pro kontingent Armády České republiky v mírové misi KFOR.

Osudy jednotlivých rodin a dětí jsou různé. Mnohdy žijí ve velmi skromných až provizorních podmínkách a často nemají jednoho z rodičů. Ti bývají bez práce a jejich jediným příjmem jsou sociální dávky, které se bez ohledu na velikost rodiny pohybují okolo šedesáti eur měsíčně. Skromnou obživu těmto lidem nejčastěji poskytují malá políčka, kráva a drůbež. Balíky jsou již naložené na korbě tatry. Vojáci a pracovníci ADRY nasedají do vozidel a vyrážejí ze základny Šajkovac k deseti rodinám v okrese Podujevo, který je prostorem odpovědnosti českých vojáků. Padesát dětí na nás již netrpělivě čeká. Všichni se těší, co v krabicích najdou. Při příjezdu ke každé rodině vykládáme podle pečlivě připraveného seznamu konkrétní zásilky a předáváme je dětem. „Adoptiv-

„Podstatou humanitární akce ,Adopce v balíčku‘ je dvakrát ročně, zpravidla na jaře a na podzim, připravit a přímo na místě předat potřebným dětem balíček nejzákladnějších materiálních potřeb. Jde zejména o oblečení, boty, školní a hygienické potřeby, ale také hračky a další předměty,“ představuje konkrétní projekt pomoci kosovským dětem jeho koordinátorka Marie Racková z humanitární organizace ADRA. ní rodiče“ v České republice zároveň dostávají fotografie, a tak mají zpětnou vazbu. Menší děti se nejvíce radují z hraček, větší spíše z oblečení. Pětiletá holčička Dielza Zymeri z vesnice Pakashtice si ihned zamilovala novou copatou panenku. Radost má také z kabelky, botiček a dalších dárků. Svoji novou kamarádku už nechce dát z ruky. Je příjemné vidět úsměv a radost v dětských očích. „Adopce v balíčku“ je adresnou formou materiální pomoci. Společné úsilí vojáků Armády České republiky v mírové misi KFOR a humanitární organizace ADRA pomáhá usnadnit nelehký život dětí v občanskou válkou postiženém Kosovu. Česká pomoc dává dětem naději v lepší život a pocit, že lidé si vzájemně pomáhají. Podle zkušeností pracovníků ADRY většina „adoptivních rodičů“ přitom nepatří mezi majetné lidi. Přesto dokážou ze srdce a nezištně pomáhat potřebným. Také letos se počet na dálku „adoptovaných“ kosovských dětí rozroste o další čtyři.

17

Událo se... Text: Ladislav LENK, Martin SOSNA, mjr. Miroslav VANĚK, kpt. Bc. Jiří KLEMENT a www.army.cz Foto: Martin SOSNA a SDP AČR

V pondělí 15. května byla otevřena naučná stezka mezi obcemi Raduň a Jakubčovice na Opavsku nazvaná „Památce amerických letců“. Stezka připomíná událost, kdy v srpnu 1944 v tomto prostoru havaroval po útoku německých stíhaček americký bombardér B-24 Liberator. Z desetičlenné posádky pět letců zahynulo a pět padlo do zajetí. Stezka je dílem žáků a učitelů Slezského gymnázia Opava a při její tvorbě se studenti opírali především o nepublikované údaje shromážděné Mgr. Ladislavem Sonnkem, kronikářem města Hradce nad Moravicí.

» Již posedmé se v polovině května konala v Havlíčkově Brodě mezinárodní střelecká soutěž o Putovní pohár Svazu důstojníků a praporčíků AČR. Soutěže, která je určena především pro vojáky v činné službě a v záloze a pro členy mezinárodních vojenských a rezervistických organizací CIOR a AESOR, se letos kromě domácích kolektivů zúčastnila i družstva z Německa, Rakouska, Slovenska a Velké Británie. Putovní pohár nakonec získala čtveřice ve složení František Brož, Karel Krátký, Ludmila Hájková a Jan Brož. Z pistole vz. 82CZ nejvíc nastřílel Jaroslav Hauser a ze samopalu vz. 58 plk. Viktor Loid z Rakouska, který si odnesl palmu vítězství i v součtu obou soutěžních disciplín. » Ve dnech 28. května až 2. června se ve Vojenské zotavovně Měřín uskutečnilo 30. zasedání NBC Defence Working Group. Toto zasedání se koná pravidelně každý rok a vždy v jiné hostitelské zemi. Účastní se ho zástupci členských států NATO, zemí sdružených v Programu partnerství pro mír a od minulého roku také země Sředomořského dialogu. Na 80 specialistů zabývajících se ochranou proti zbraním hromadného ničení z 22 zemí si v České republice v průběhu pěti dnů vyměnilo zkušenosti a nejnovější poznatky z této oblasti. » Nad vesnicí Hejce na severovýchodě Maďarska byl 2. června odhalen památník obětem havárie vojenského letadla, při níž 19. ledna letošního roku zahynulo 42 slovenských vojáků vracejících se z vojenské mise v Kosovu. Více než dva metry vysoký a tři tuny vážící žulový monolit, na kterém je umístěn trojjazyčný nápis, nechali postavit místní lesníci. V obci Hejce má do konce října vyrůst ještě jeden památník, připomínající největší leteckou katastrofu v dějinách samostatného Slovenska. Ten bude vybudován z prostředků veřejné sbírky, která probíhá na Slovensku.

18

» V Armádním sportovním centru DUKLA v Praze představili v pondělí 5. června redaktoři A reportu Jan Zeman a Jiří Hokův svou knihu s názvem Olympijská mise. Publikaci, která mapuje historii i současnost účasti armádních sportovců na zimních olympijských hrách, pokřtilo trio úspěšných reprezentantů ASC DUKLA, rychlobruslařka Martina Sáblíková, lyžař Ondřej Bank a skokan na lyžích Jakub Janda. Křtu se účastnil zmocněnec ministra obrany pro sportovní reprezentaci Viktor Podloucký, ředitel Armádního sportovního centra plukovník Jaroslav Priščák a ředitel Agentury vojenských informací a služeb Jiří Šuba. Ten zdůraznil, že kniha bude vynikající reprezentační publikací a je připomínkou slavných jmen nejen armádních sportovců, kteří se na zisku olympijských medailí na zimních hrách podílejí více než 51 procenty.

LIBAVÁ Po desetiletí byly vojenské újezdy uzavřeným světem, kam mělo civilní obyvatelstvo vstup přísně zakázán. Nyní však dochází ke zpřístupňování některých jejich částí. Proto jsme se rozhodli, že pro příznivce turistiky připravíme průvodce po všech pěti současných vojenských újezdech. Dodejme ještě, že kvůli potřebám armády zaniklo v těchto oblastech mnoho obcí, včetně cenných památek. Přítomnost vojáků však naopak svědčila přírodě a ve vojenských újezdech se podařilo zachovat krajinu lépe než v přírodních rezervacích. Ale to už posoudíte sami.

» V areálu kasáren divizního generála Otakara Zahálky v Hranicích se 6. června uskutečnil již pošesté tradiční den otevřených dveří pod názvem „Hranické hry bez hranic 2006“. Vojáci pořádajícího 71. mechanizovaného praporu připravili pro malé i velké návštěvníky ukázky bojové techniky, výcviku v lezení na lezeckém trenažéru JAKUB, ukázky bojových umění, představili rovněž řidičské a střelecké trenažéry pro BVP-2, střelecký trenažér SISTR a spojovací techniku. Pořadatelé připravili také mnoho sportovních her a soutěží – hod granátem na cíl, rozborku a sborku ručních zbraní na čas, soutěž v lezení po síti na stěně JAKUB, elektronické šipky, střeleckou soutěž na střeleckém simulátoru, nasedání do prostoru roje BVP-2 a mnohá další překvapení. Všechny výsledky byly sečteny a vítězné školy i jednotlivci odměněni. » Po vyřazení letounů Tu-154 z takzvané vládní letky během příštího roku se většina personálu základny vojenského dopravního letectva přestěhuje ze starého ruzyňského letiště do Kbel. Také ústavní činitelé budou na zahraniční cesty létat armádními letadly už jen z kbelského letiště. V polovině června to sdělil tisku velitel kbelské základny dopravního letectva Josef Bejdák. Přestěhování techniků, velitelů či údržbářů ke zbytku personálu na domovské letiště má zefektivnit fungování vojenského dopravního letectva. Ruzyňskému letišti navíc armáda nebude muset platit za pronájem hangárů a ploch. Dalším důvodem je to, že moderním airbusům A-319, které „tůčka“ nahradí, stačí kratší přistávací dráha než ruským strojům a ve Kbelích tak budou přistávat mnohem snadněji.

Letošní květnové oslavy vítězného ukončení 2. světové války byly v Praze významně poznamenány i připomenutím podílu českého domácího odboje na tomto heroickém počinu. Dne 8. května byla odhalena pamětní deska generálmajoru Josefu Balabánovi, veliteli odbojové skupiny „Tří králů“, na domě Evropská 529 v Praze 6, kde byl tento hrdina gestapem dne 22. 4. 1942 zatčen. Pamětní desku věnovala Městská část Praha 6 a Svaz důstojníků a praporčíků Armády České republiky.

Vojenský újezd Libavá je svojí rozlohou 32 733 hektarů druhým největším a trvale v něm žije 1201 obyvatel, což je víc než ve čtyřech ostatních újezdech dohromady. Armáda jej užívá od roku 1946 a po roce 1968 zde byla dislokována sovětská vojska. Režim vstupu na toto území byl proto velmi přísný, ale po roce 1991 jsou některé jeho části otevírány veřejnosti rychleji než v jiných vojenských újezdech. Vojenský újezd Libavá díky své historii a zachovalé, avšak velmi drsné přírodě má návštěvníkům skutečně co nabídnout. Osídlování Oderských vrchů začalo patrně už v 11. století, ale k rozsáhlejšímu zabydlování došlo o dvě století později. Mezi novými obyvateli kraje, který byl pod ochranou premonstrátského kláštera v Hradišti u Olomouce, převládali Němci. O tom, že zde církev měla velký vliv, svědčí například to, že na počátku 14. století patřily olomouckému biskupství téměř tři čtvrtiny Libavska. První písemná zmínka o obci Libavá pochází už z roku 1301. Libavský kraj byl odedávna znám nevlídným podnebím a nižší úrodností půdy. Lidé zde pěstovali žito, oves, len a od 19. století i brambory. Tradici zde má také chovatelství. Zpočátku existovaly na všech panstvích ovčíny, ale později převážil chov dobytka. Průmysl zde byl méně rozvinutý a jednou z mála výjimek se tak stala státní tabáková továrna, otevřená v roce 1877 v Budišově nad Budišovkou. Od roku 1850 bylo Město Libavá sídlem soudního okresu. Po první světové válce na Libavsku narůstal vliv německých organizací a politických stran, proto v roce 1938 na základě mnichovské dohody

byla celá oblast připojena k Německu. Po válce ve všech obcích na území budoucího vojenského újezdu převažovalo německé obyvatelstvo, které bylo v letech 1946 – 1952 nuceně vysídleno. Stejný osud postihl i české přistěhovalce, když 17. září roku 1946 československá vláda rozhodla o vytvoření Vojenského výcvikového prostoru Libavá. Na území Vojenského výcvikového prostoru Libavá se v době jeho vzniku nacházelo 24 obcí, z nichž 19 muselo ustoupit potřebám armády. Dnes se o jejich existenci návštěvníci dozvědí pouze díky dopravním značkám označujícím obec, které vojákům slouží k lepší orientaci. Ačkoliv od zničení vesnic uběhlo půlstoletí, přesto můžeme v některých případech ještě mezi stromy nalézt zbytky obvodových zdí budov. Ve vojenském újezdu je pět obcí, ve kterých žije 1200 obyvatel. Nejvíce obyvatel – 535 – má Město Libavá, Kozlov 277, Luboměř pod Strážnou 147, Heroltovice 124 a Slavkov 118. Do dnešní doby se mnoho z nemovitých památek ve vojenském újezdu Libavá nedochovalo. Příkladem mohou být například větrné mlýny, kterých tu bylo po druhé světové válce ještě 24, ale dnes zůstal pouze jediný. K cenným památkám patří poutní kostel sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě nebo zámeček Bores. Na druhé straně zdejší kraj oplývá nádhernou přírodou. V prostředí neregulovaného toku řeky Odry se zde zachovaly lužní lesy a nivy. O jejich významu svědčí i to, že již v roce 1993 byla kvůli ochraně mokřadních společenstev lučních porostů kolem Smolenského potoka tato oblast prohlášena za přírodní rezervaci Smolenská luka.

SPECIÁLNÍ PŘÍLOHA PRO PŘÍZNIVCE TURISTIKY

vás zve do vojenských újezdů


A ZPRÁVY

Zajímavosti a památky PRAMEN ODRY V nadmořské výšce 634 metrů pramení pod Fidlovým kopcem řeka Odra. Po 861 kilometrech ústí u Štětína do Baltského moře. Povodí Odry má rozlohu 118 600 kilometrů čtverečních.

TURISTICKÉ TRASY: (vstup povolen jen v sobotu, neděli a ve státní svátek) 1. Podhoří – Peklo – Slavkov – Ranošov – Kozlov – pramen Odry 2. Staměřice – Vrchní Pila – Zákřovský Žalov – Ranošov – Kozlov – pramen Odry 3. Čermenský Mlýn – Hadinka

ZÁMEČEK BORES Hájovna, později přestavěná na zámeček, pochází snad z 19. století. Bližší informace o její historii ale chybějí.

KOSTEL SV. JAKUBA VĚTŠÍHO A SV. ANNY VE STARÉ VODĚ Obec Stará Voda je na Libavském panství poprvé připomínána již v roce 1457 a v dalších zprávách je uváděna jako nejbohatší ze zdejších obcí. Už z roku 1529 pochází první zmínka o poutích do kaple svaté Anny, která stávala nedaleko farního kostela sv. Jakuba Většího. Na příkaz kardinála Karla z Lichtenštejna byl na tomto místě vystavěn poutní chrám sv. Jakuba Většího a sv. Anny, dokončený v roce 1688. Nedaleko kostela se nacházel rybník s několika koupelemi a Královská studánka. Obliba v poutích ke kostelu sv. Jakuba Většího a sv. Anny narůstala a k vrcholu dospěla v 18. století. V letech 1991 – 1994 proběhla jeho rekonstrukce a v roce 1991 byla obnovena i tradice svatoanenských poutí.

ZPŘÍSTUPNĚNÉ SÍDELNÍ ÚTVARY A SAMOTY: (vstup bez časového omezení) Město Libavá, Heroltovice, Kozlov, Slavkov a Ludoměř pod Strážnou Samoty: kostel sv. Jakuba Většího a sv. Anny a Královská studánka ve Staré Vodě

ZPŘÍSTUPNĚNÉ KOMUNIKACE: (vstup bez časového omezení) Číslo 444: Domašov nad Bystřicí – Heroltovice – Město Libavá Číslo 443: Město Libavá – Stará Voda – Podlesí Číslo 440: Město Libavá – Norberčany Číslo 441: křižovatka za Velkým Újezdem – Kyjanice – Kozlov – U Zeleného kříže – Boškov

Číslo 437: U Zeleného kříže – Slavkov – Loučka Číslo 4427: Čermná – Nové Oldřůvky – Staré Oldřůvky Účelová komunikace vojenského újezdu: Luboměř pod Strážnou – Potštát, část Lipná

ZPŘÍSTUPNĚNÉ PROSTORY: (vstup povolen jen v sobotu, neděli a ve státní svátek) 1. Část území vojenského újezdu Libavá vymezena na severozápadě hranicí vojenského újezdu a jižně ohraničena komunikací č. 444 (Domašov nad Bystřicí – Město Libavá) a komunikací č. 443 (Město Libavá – Stará Voda – směr Podlesí, Budišov nad Budišovkou) 2. Okolí kulturní památky kostela sv. Jakuba Většího a sv. Anny ve Staré Vodě asi 100 metrů okolo vlastního objektu 3. Pramen řeky Odry 1 kilometr severozápadně od Kozlova (přístup pouze pěšky po vyznačené turistické stezce, a to jen ve dnech pracovního volna) 4. Část území vojenského újezdu Libavá vymezena jihovýchodní hranicí újezdu a severně ohraničena komunikací č. 441 5. Část vojenského újezdu Libavá vymezena západní hranicí vojenského újezdu a ohraničena komunikací Hlubočky – Nepřívaz a neprůjezdnou komunikací Nepřívaz – Za Pazdernou – Smilovský mlýn.

KOSTEL POVÝŠENÍ SVATÉHO KŘÍŽE VE MĚSTĚ LIBAVÁ Jeho dějiny sahají jistě dále než do roku 1505, ze kterého pocházel jeho nejstarší zvon. Posléze kostel Povýšení svatého Kříže zchátral, a tak byl na jeho místě v letech 1662 – 1668 postaven nový chrám, který se rozsáhlé rekonstrukce dočkal po ničivém požáru v roce 1817. Na začátku 20. století byl kostel známý svojí bohatou řezbářskou výzdobou a mohutnými varhanami. V současnosti prochází rekonstrukcí.

VĚTRNÝ MLÝN VE MĚSTĚ LIBAVÁ Siedlerův mlýn je jediným větrným mlýnem, který se dochoval na území vojenského újezdu. Jeho přesné stáří není známo, ale jisté je, že již v roce 1875 byl v provozu. Od počátku 90. let minulého století je průběžně opravován, ale jeho vnitřní vybavení se bohužel do dnešní doby nedochovalo.

ZÁKŘOVSKÝ ŽALOV Památník obětem 2. světové války stojí na místě tragické události, ke které došlo 20. dubna 1945, kdy bylo německými okupanty za živa upáleno 19 mužů a hochů ze Zákřova a pěti okolních obcí.

BÍLÝ KÁMEN V jihozápadní části újezdu v lese pod výšinou Strážná se nachází skalisko Bílý kámen. Je dobře viditelné i z míst mimo vojenský újezd, ale především poskytuje daleký rozhled po Hané. Při dobré dohlednosti je dokonce možné spatřit i hladinu 40 kilometrů vzdálené Plumlovské přehrady. Podle pověsti zde měl mít schůzku čert s varhošťským ševcem, který mu upsal svoji duši za to, že mu pomohl z bídy. Ševce zachránila jeho žena, které se podařilo čerta obelstít, když v noci před vypršením lhůty se ševcem nabílili kámen, u kterého se měli setkat. Čert pak marně hledal černý kámen uvedený v úpise a po odbití hodin na jestřabském kostele se musel své oběti vzdát. Od roku 1994 se vždy 1. května konají na Bílý kámen cykloturistické výlety, kterých se účastní až pět tisíc lidí. Součástí této akce je i prohlídka některých částí újezdu.

Bezpečnostní a režimové pokyny • Vstup na zpřístupněná území vojenského újezdu je povolen za účelem turistiky, sběru lesních plodin, návštěv osob trvale bydlících ve vojenském újezdu nebo pracovně či služebně zde zařazených. • Vjezd a vstup na území vojenského újezdu je povolen pouze po uvedených komunikacích. Je zakázáno bez povolení újezdního úřadu scházet ze silnic a turistických stezek, vstupovat mimo osady, samoty a další plochy. • Řidiči musejí věnovat zvýšenou pozornost silničními provozu, neboť šířka zpřístupněných komunikací v některých částech neumožňuje bezpečné míjení s vojenskou technikou a vozidly zajišťujícími hospodářskou činnost. Část komunikací je v přechodném a zimním období udržována ve sjízdném stavu pouze účelově, podle potřeb vojenské správy, a je tak třeba věnovat zvýšenou pozornost stavu vozovky. • I ve zpřístupňovaných částech vojenského újezdu jsou dislokovány střežené vojenské objekty a bude v nich i nadále prováděn výcvik. Občané jsou povinni se řídit pokyny příslušných vojenských orgánů a Policie České republiky. • Vzhledem k tomu, že velká část povrchových vod ve vojenském újezdu je zdrojem pitné vody pro okolní obce, je nezbytné zachovávat pravidla o pobytu osob na území ochranných hygienických pásem vodních zdrojů.

• Na celém území vojenského újezdu platí trvalý zákaz vjezdu vozidel na lesní cesty a do lesních porostů, volného rozdělávání ohně a kouření v lese, pobytu ve vojenském prostoru po setmění a táboření. • Na základě zvláštního výnosu Újezdního úřadu vojenského újezdu Libavá je nutné z důvodu lovu některých druhů zvěře od 1. září do 31. října respektovat omezení pohybu osob na celém území vojenského újezdu, tedy i ve zpřístupněných částech. • Do uzavřených částí vojenského újezdu je vstup možný pouze s povolením, o jehož vydání rozhoduje přednosta příslušného újezdního úřadu vojenského újezdu na základě písemné žádosti. Veřejnosti nepřístupné části újezdu jsou označeny výstražnými tabulemi, zakazujícími vjezd a vstup na toto území. V zájmu osobní bezpečnosti je bezpodmínečně nutné tyto zákazy respektovat. Porušením tohoto zákazu se občan dopouští přestupku podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a může být uložena pokuta do výše 1000,- Kč. • Pokud občan ve vojenském újezdu nalezne neznámý předmět nebo součást vojenské výzbroje či techniky, nesmí se jej dotýkat a vše bezodkladně nahlásit dozorčímu posádky Libavá – 973 423 200, dozorčímu Vojenské policie – 973 403 158 nebo Policii České republiky – 158.

VZDUŠNÉ SÍLY 

PRVNÍ česko-švédské CVIČENÍ Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Myšlenka uspořádat společné letecké cvičení vznikla už v době, kdy se naši piloti na nové nadzvukové stíhací letouny teprve přeškolovali. Jejím autorem byla tentokrát švédská strana, pro kterou má tato akce hned několik významů. Švédové si totiž po roce provozu strojů JAS-39 v České republice chtěli ověřit, jak úspěšný byl jejich způsob výcviku zahraničních letců. Proto také do Čáslavi na konci května přiletěli piloti z wingu F7, jehož základna v Sätenas funguje také jako výcvikové středisko. Od našeho personálu pak přijímali podněty na případné změny v systému přípravy dalších lidí. Vedle toho se švédské letectvo snaží získat maximum zkušeností z létání v prostředí Severoatlantické aliance. Švédsko totiž členem NATO není, avšak své vojáky nabízí pro budoucí jednotky Evropské unie. Je ale téměř jisté, že tyto jednotky budou fungovat na základě norem a standardů NATO, které jsou v mnohém odlišné od těch švédských. Přínos výměny letek však není jednostranný. „Velice důležité je, že od švédských kolegů můžeme prakticky zadarmo získávat mnoho zkušeností. Oni provozují gripeny již několik let a jsou dnes schopni nám předat to, na co

Legenda:

turistické trasy zpřístupněné komunikace

zpřístupněné prostory zpřístupněné sídelní útvary a samoty

Čeští piloti rok po zavedení gripenů do výzbroje ovládají své stroje velmi dobře Devětadvacátého května letošního roku přistálo v Čáslavi dalších pět gripenů. Tentokrát šlo ale o stroje švédského letectva, které sem přiletěly na jeden týden v rámci programu výměny letek.

bychom sami přicházeli zřejmě stejně dlouho,“ říká podplukovník Michael Borůvka, velitel 211. taktické letky. Společné cvičení přišlo vhod i kvůli výcviku poslední skupinky českých pilotů, kteří se připravují na zařazení do hotovostního systému. Díky švédské návštěvě se jej podařilo významně urychlit. Ačkoliv samotnému létání byly věnovány jen dva dny, podařilo se během nich uskutečnit několik desítek letů, zaměřených převážně na vedení vzdušného boje. Do cvičení se několikrát zapojily také letouny L-159 ALCA. Pro švédské piloty bylo zpočátku létání v českém vzdušném prostoru poněkud obtížnější. Naše zóny, ve kterých cvičí české letectvo, jsou totiž poměrně malé a navíc jsou omezené ze všech stran nejrůznějšími civilními letovými tratěmi. Oproti tomu ve Švédsku s jeho rozlohou a malou hustotou osídlení je možné v řadě oblastí létat téměř bez omezení. Letci ze Sätenas tak při létání nad českou krajinou museli značnou část své pozornosti věnovat tomu, aby se udrželi

v prostorech určených pro cvičení. Určité rozdíly ve zvyklostech pak bylo možné pozorovat například i v anglickém jazyce, který piloti standardně používají. „Letecká angličtina je jednoduchá i složitá zároveň. Oproti hovorové řeči obsahuje relativně málo pojmů, avšak každý z nich lze použít jen v jedné konkrétní situaci,“ vysvětluje pplk. Borůvka. Jak se ukázalo při výměně letek, Švédové užívali některé výrazy, jež v NATO nejsou běžné. I když při cvičení svedli letci řadu vzdušných bojů, nijak zvlášť se nehodnotilo, kdo byl úspěšnější. Podle velitele čáslavské letky je to hlavně proto, že obě strany mají stejný typ letounu. „Gripen umožňuje i průměrně zkušenému pilotovi využívat jeho maximálních výkonů a schopností. Pokud bychom tedy při vzdušném boji oba létali až na doraz, tak nejspíše skončíme v jedné zatáčce se zapnutým přídavným spalováním a budeme tak létat, dokud nám nedojde palivo. Letouny jsou zkrátka vyrovnané,“ říká pplk. Michael Borůvka. Tato situace samozřejmě těžko nastane, pokud se spolu utkají rozdílné stroje. Proto si letci při letošním cvičení sami stanovovali určitá omezení a pomocí gripenů tak alespoň částečně simulovali jiné stíhací letouny.

Měřítko: 1 cm =. 650 m

K O N TA K T : Újezdní úřad vojenského újezdu Libavá, Náměstí 2, 785 01 Město Libavá, tel: 973 423 151, fax: 973 423 156 Oficiální www stránky http: //www.vojujezd-libava.cz/, podatelna elektronické pošty: [email protected] Úřední hodiny ÚÚVÚ: Po a St: 8.00 – 12.00 a 13.00 – 17.00 nebo v jiném čase na základě dohovoru občana s pracovníkem újezdního úřadu Připravil: Jan ZEMAN, foto: Jiří HOKŮV, mapa: Jan BRÁDKA

23


VZDUŠNÉ SÍLY

VZDUŠNÉ SÍLY 

Tým švédských techniků a instruktorů zůstane v Čáslavi po celou dobu pronájmu supersoniků Gripen Text: Pavel LANG a Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Život daleko od domova Dodání švédských letadel české armádě značně změnilo život třinácti vojákům, kteří byli vybráni do týmu, jehož hlavním úkolem je dohlížet na to, aby si noví uživatelé nejmodernějších nadzvukových letadel na ně co nejrychleji zvykli. Z daleké Skandinávie je do samého středu Evropy doprovodily jejich manželky s dětmi, a všichni se velmi rychle zabydleli v Pardubicích. „Přítomnost švédských specialistů je pro nás velkým přínosem. Bez jejich pomoci by to bylo daleko složitější, zejména pak počáteční fáze, během které se na letounech vychytávaly různé nedostatky. Ohromným způsobem nám pomáhají a přispívají k rychlému nasazení gripenů do pohotovostního systému NATINADS,“ říká na adresu švédských odborníků plukovník Jiří Verner, velitel základny taktického letectva v Čáslavi. Třináctičlenný švédský tým byl pečlivě sestavován už mnoho měsíců před dodávkou letounů. „Z různých velitelství se přihlásilo asi třicet vojáků, kteří museli projít testy znalostí odpovídajících jejich odbornostem, jež měly odhalit, zda se na práci v České republice hodí,“ popisuje postup při výběru členů švédské mise její šéf major Robert Johannesson, odpovídající za sestavení celého týmu. Švédská skupina bude na čáslavském letišti působit po dobu pronájmu letounů, což je

24

deset let, a rotace jednotlivých vojáků bude v intervalu jednoho až tří let. Letečtí kolegové ze Švédského království pomáhají našim vojákům jak ve vzduchu, tak na zemi. V tom prvním případě dvěma piloty-instruktory a v tom druhém jedenáctičlenným logistickým podpůrným týmem. „Letečtí instruktoři měli být na základně pouze na dobu nezbytně nutnou. V těchto dnech jim v podstatě končí smlouva. Avšak z důvodu pomalejší dynamiky leteckého výcviku jsme požádali o půlroční prodloužení jejich kontraktu, a to až do konce ledna 2007. Moc by nám to pomohlo,“ konstatuje plk. Verner. Ani Švédové se prodloužení své mise nebrání. Většina z nich se na základně zabydlela a jejich rodiny si na život v Česku zvykly. Majora Carla Johana Wallberga, který je pilotem-instruktorem, se prý během prvního týdne po příjezdu čeští piloti často ptali, co tak hrozného ve Švédsku provedl, že byl za trest

umístěn právě do České republiky. „Možnost být tady chápu jako svoji obrovskou šanci. Je totiž vždycky strašně jednoduché odmítnout věci, o kterých nic nevíte, než je přijmout a postavit se k nim čelem,“ říká švédský pilot, k jehož hlavním úkolům na čáslavské základně patří předávat pilotní zkušenosti českým kolegům. Šéf mise major Johannesson přirovnal svoje důvody pro odchod do Česka k jakési touze po dobrodružství. „Byl jsem ve skupině, která domlouvala tento kontrakt, takže jsem se s Čechy seznámil už mnohem dřív. Líbil se mi váš způsob života a smysl pro kamarádství. Lidé, kteří mě zde obklopují, jsou velmi otevření a komunikativní, zatímco Švédové jsou spíš uzavření a nikoho si příliš nepouštějí k tělu,“ tvrdí Johannesson, jehož názor na náš národ neposkvrnila ani skutečnost, že mu krátce po příjezdu do naší země někdo ukradl mobilní telefon. Pro Seveřana, v jehož zemi není zvykem si na venkově zamykat dům, to ale bylo poučné rozčarování. Co Švédy na nás nejvíce překvapilo? „Ne že by mne to přímo šokovalo, ale udivilo mne, kolik Čechů neumí anglicky. Byli jsme připravováni na to, že budeme mít problémy domluvit se na úřadech, institucích a především v obchodech. Když jsem třeba prodavačku v obchodě o něco žádal, tak většinou nerozuměla a nedokázala mi pomoct. Od té doby nakupuji jen ve velkých centrech, kde si potřebné věci dávám rovnou do košíku a nemusím se nikoho na nic ptát,“ odpověděl na naši otázku Carl Wallberg. „Největším problémem u vás je obrovská byrokracie. Všude nám kladou tisíce otázek a musíme vyplňovat spoustu papírů,“ rozčiluje se major Johannesson. Švédští vojáci se před příchodem do Česka snažili získat o naší zemi co nejvíce informací. Většina z nich se sem chtěla přestěhovat rovnou s rodinami a ostatní se k tomuto kroku chystali hned poté, co se zde trochu usadí. „Rozhodující bylo, aby zde naše rodiny nalezly dobré zázemí. Chtěli jsme mít dobře dostupné školy a školky a okolí našich nových domovů muselo nabízet široké možnosti k trávení volného času. Hledali jsme dlouho a naše volba nakonec padla na Pardubice, které nejlépe odpovídaly našim představám,“ říká Johannesson. Pro krajské město se rozhodly všechny švédské rodiny až na jedinou, jejímž dočasným domovem se stala Kutná Hora. Švédové žijí na různých místech Pardubic a každá z rodin si vybrala takové bydlení, které jí nejlépe vyhovuje. Někdo se usadil přímo v centru města, jiný na jeho periferii, někdo dal přednost rodinnému domku a ti, kteří sem

přijeli bez rodin, většinou bydlí v malých bytech. „Švédské ženy tráví hodně času studiem češtiny, a nebo naopak vyučují švédštinu. Děti chodí do školy, kde vyučuje švédská učitelka. Učí se nejenom švédsky, ale i anglicky a ve svém volném čase chodí do zájmových kroužků se sportovním nebo hudebním zaměřením,“ přibližuje nám možnosti švédských rodin mjr. Johannesson. Zatímco voják by měl být na úkol sloužit v jiné zemi zvyklý, v případě rodin vojáků bývá reakce na pokyn k přestěhování různá. „Žena s tím souhlasila v podstatě hned, ale v případě dětí šlo o trochu dlouhodobější proces. V jejich devíti letech pro ně bylo těžké opustit kamarády a ve vzdálené zemi si hledat nové přátele. Na druhou stranu je to pro ně nová a cenná zkušenost naučit se žít v cizí zemi. Ačkoliv se ve Švédsku učí anglicky a jazyková

výuka je tam mnohem propracovanější než u vás, tak zde jsou děti k učení se jazyka ještě více nuceny okolnostmi,“ popisuje jeden z aspektů vojenského povolání pilot major Carl Johan Wallberg. Aby se člověk v cizí zemi cítil co nejlépe, je ideální, když se může věnovat svému hobby, které mu zaplní většinu volného času. Koníčkem manželek pilota a jednoho technika je chov koní, a tak si je ze Švédska přivezly s sebou. Jednou z těchto žen je i choť Carla Wallberga, která svůj volný čas tráví i návštěvami našich hřebčínů. „Manželka má zálibu v koních, a protože zde chtěla nějak využít velké množství volného času, tak si do Čech přivezla hned dva. V současnosti dokonce pomáhá s výběrem vhodných koní pro švédskou policii, která je zde chce nakoupit,“ upřesňuje major Wallberg.

25


CVIČENÍ

CVIČENÍ 

S chirurgickou přesností Letečtí návodčí si vyzkoušeli své dovednosti na mezinárodním cvičení Flying Rhino 2006 Text: Tomáš SOUŠEK Foto: autor, mjr. Milan SIMR a archiv

Dnešní moderní letecké zbraně dokážou zasahovat i na poměrně velkou vzdálenost s přesností několika desítek centimetrů, což výrazně zvyšuje možnosti zasažení malých bodových cílů. Zároveň tím však vzniká větší potřeba na přesnější lokalizaci cíle a navedení konkrétní letecké munice. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je i Forward Air Controler (FAC), neboli letecký návodčí.

26

Česká armáda připravuje své letecké návodčí již několik let, a to zejména ve spolupráci s armádou britskou, která má v této oblasti bohaté zkušenosti včetně reálného nasazení v boji. Jakýmsi vyvrcholením jejich výcviku bývá každoročně britsko-české cvičení Flying Rhino. Jeho letošní ročník se uskutečnil ve dnech 22. 5. – 2. 6. 2006. Operační středisko cvičení i největší část cvičících jednotek byly tentokrát umístěny na letecké základně v Náměšti nad Oslavou. Zapojilo se do něj celkem 400 českých, 260 britských a 10 slovenských vojáků. Naše vzdušné síly nasadily prakticky veškerou leteckou techniku, od přerovských vrtulníků Mi-17 a Mi-24,

přes náměšťské L-39 až po letouny L-159 a JAS-39 Gripen ze základny v Čáslavi. Britské královské letectvo pak pro potřeby cvičení vyčlenilo šest letounů Tornado GR4 a GR4A a dvojici cvičných strojů Hawk. Letecké operace cvičení Flying Rhino 2006 probíhaly zejména nad východní částí České republiky. Naši letci a hlavně pak samotní letečtí návodčí dostali opět skvělou možnost získávat nové poznatky od specialistů britské armády. Šlo jednak o příslušníky jejich školy leteckých návodčích a také o piloty letounů Tornado XIII. squadron RAF ze základny Marham. Právě tato letka, která mimochodem v loňském roce oslavila devadesáté výročí svého vzniku, má řadu bojových zkušeností. Například již v první válce v Perském zálivu v roce 1990 uskutečnily její osádky více než dvě stovky bojových misí, a to bez jediné ztráty. Oblast Iráku je zatím také posledním místem, kde byli letci z Marhamu nasazeni. Ve druhé polovině roku 2005 zde v rámci operace TELIC se svými stroji vyzbrojenými přesnou, laserem naváděnou municí poskytovali ochranu spojeneckým vojskům.

„Naše letka je v rámci RAF jakýmsi lídrem v misích na podporu pozemních vojsk CAS. Na tuto roli se připravujeme prakticky každý den, včetně spolupráce s leteckými návodčími. A pokud zrovna nemáme návodčí k dispozici, simulujeme jejich činnost druhým letounem. Úkoly, které plníme na cvičení Flying Rhino, tak pro nás nepředstavují nic nového,“ říká jeden z pilotů XIII. letky SqLdr. Roddy Dennis. Role jeho pilotů na cvičení je ale nezastupitelná. Letecké osádky si pochopitelně na Flying Rhinu zvyšují své schopnosti při mnoha opakovaných navedeních na pozemní cíle, avšak jejich hlavní úloha spočívá tentokrát v něčem jiném. Jde o poskytnutí jakéhosi servisu právě pro letecké návodčí, kteří si zde v reálu ověřují své schopnosti, jichž dosáhli v průběhu roku. Někteří z nich zde získávají certifikát „Combat Ready“, který je opravňuje k nasazení v reálné bojové situaci. Profese leteckého návodčího je jednou z nejnáročnějších vojenských odborností vůbec. Tito specialisté totiž musejí mít znalosti z mnoha oblastí. Základním předpokladem pro práci FAC je samozřejmě dokonalý zdravotní

stav a fyzická kondice. Návodčí totiž mohou být nasazeni i v týlu protivníka, kam se často musejí samostatně nepozorovaně dostat. Je potřeba zvládat nejen dlouhé pozemní přesuny, ale i seskoky padákem. Návodčí musí také dokázat rozpoznat dobře cíle, umět vyhodnotit situaci v jejich okolí či mít znalosti o letecké výzbroji a možnostech jednotlivých letounů. Pro samotné navedení je pak nezbytná důkladná znalost anglického jazyka, ve kterém probíhá veškerá komunikace. Způsoby nasazení leteckých návodčích existují v podstatě dva. V prvním případě je dopředu znám pozemní cíl, který je potřeba s velkou přesností zničit. FAC tak mají možnost se alespoň částečně připravit, zvolit svou výstroj a postup, jakým se k cíli dostanou. Podle situace může být vyslána malá skupina nebo jen jediný návodčí, který se pak musí

spolehnout jen sám na sebe. Odlišný případ nastane, pokud je FAC zařazen do sestavy jiné jednotky, jež jeho schopností využívá podle aktuální potřeby. Každopádně zorganizování samotného náletu je do značné míry starostí právě návodčího. Prvním úkolem je vyhledání cíle a určení způsobu jeho likvidace. FAC musí znát detailně jednotlivé druhy letecké výzbroje, ze které pak vybere tu nejvhodnější. Na základě jeho informací jsou vyzbrojeny a vyslány konkrétní letouny. Kvůli jejich ochraně návodčí také získává informace o postavení protivníkových jednotek, zejména pak protiletadlových zbraní, a podle toho volí způsob příletu k cíli. Jakmile se letouny přiblíží a piloti navážou s FACem spojení, dostávají od něho podrobné pokyny o poloze cíle. I zde jsou pak dvě možnosti útoku. V prvním případě může návodčí cíl ozařovat laserem a letoun pak odpaluje zbraně jen podle odraženého laserového paprsku z větší vzdálenosti. Leckdy je nutné ale pilota navádět vizuálně. V takové situaci se musí návodčí vžít do pocitů pilota a vědět, jak on vidí terén z výšky. Slovním popisem pak vede jeho oči od největších orientačních bodů až ke konkrétnímu cíli, kterým může být třeba tank na okraji lesa. Na první pohled jde možná o jednoduchou záležitost, ale je nutné si uvědomit, že vzhledem k rychlosti letounů je na jejich navedení zhruba jen minuta času. Pilot musí vše potvrzovat, aby nedošlo k omylu a nebyl zasažen nesprávný cíl. Komunikace navíc probíhá v anglickém jazyce, jehož dobrá znalost je tak naprosto klíčová. Podle slov pilotů XIII. squadron RAF zvládají čeští návodčí angličtinu dobře. „Je to sice trochu jiný přízvuk a musíme tak dávat na jejich hlášení větší pozor, ale nečiní nám to žádný problém,“ říká Roddy Dennis. Spolupráce s britskou armádou tak má zřetelné výsledky.

27


MODERNIZACE

MODERNIZACE 

Jince mění svoji tvář Zajímali jsme se o to, jak pokračuje výstavba moderní vojenské základny české armády Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Od poloviny března v jineckých kasárnách řinčí těžké stroje a čilý stavební ruch vojáky dočasně vyhnal do provizorních podmínek. Kdo by čekal, že mezi příslušníky 13. dělostřelecké brigády bude převládat sklíčená nálada, mýlil by se. Podle jejich slov je prý příjemné sledovat, jak stavba pokračuje a základna se jim mění před očima.

Od naší návštěvy před půlrokem se v Jincích skutečně mnohé změnilo. Štábní budovy a služební objekt pro jednotky 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu jsou rekonstruovány. Loni v říjnu skončila oprava služebního objektu pro část jednotek 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu, jehož příslušníci v současné době slouží v mírové misi na území Kosova. Útvar zatím sídlí v Pardubicích, ale už na konci roku 2008 by se jeho domovem měla stát jinecká posádka.

28

Novému služebnímu objektu se nevyhnuly problémy a kvůli zdlouhavému odstraňování závad z kolaudace začala armáda tuto budovu využívat až letos v únoru. „Na některé závady bylo nutné ihned uplatnit reklamaci v rámci pětileté záruční doby na stavební práce,“ upřesňuje Roman Kovář, který je náčelníkem pracoviště výstavby u 13. dělostřelecké brigády a téměř od okamžiku zpracování generelu rozvoje základny zastu-

puje na většině jednáních uživatele – tedy dělostřeleckou brigádu. Služební objekt určený pro pardubický oddíl od letošního února dočasně využívá část příslušníků 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu a spojovací rota. „Je docela velkým problémem najít vhodné provizorní prostory pro materiál a jednotky, které se musejí vystěhovat z budov, jež čeká rekonstrukce. Jednoduché to nebylo ani při loňském zahájení 1. etapy opravy objektů tělocvičny a posádkového domu armády,“ podotýká Kovář. Nejcitelněji zasáhla modernizace základny do života vojáků právě v současné době, kdy se naplno rozběhla rekonstrukce první části páteřních rozvodů inženýrských sítí. Vozovky v areálu kasáren byly odfrézovány, překážející stromy pokáceny, proběhly plánované demolice včetně bývalé věznice a od hlavní brány směrem do centra areálu postupují práce na hlubokých výkopech. Vozidla proto musejí do kasáren vjíždět provizorní branou a pro zaměstnance byl vytvořen dočasný vchod v jedné z budov. Ukončení této etapy, během níž by měly být připraveny také hrubé terénní úpravy pro novou ubytovnu a služební objekt pro jednotky 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu, je plánováno nejpozději na březen příštího roku. V rámci výstavby nových inženýrských sítí přibude na základně také trafostanice s náhradním zdrojem proudu, který v případě výpadku zajistí energii pro štábní budovy. Jeden výměník bude přestavěn na blokovou plynovou kotelnu a v sedmi budovách vzniknou předávací stanice sloužící k přenosu tepla z kotelny. Ještě v tomto roce se na základně vybuduje

vlajkoviště (podle návrhu Pavla Holého z VHÚ), jehož součástí budou i dva kanony zapůjčené Vojenským historickým ústavem. V druhé polovině května byla zahájena rekonstrukce objektu dozorčího vchodu, přičemž původně plánované náklady ve výši 5,4 milionu korun se téměř ztrojnásobily z důvodu splnění požadavků nových právních norem pro objektovou bezpečnost. Letos probíhají práce na projektu výstavby tří telefonních ústředen s moderní technologií nahrazující stávající systém Alcatel 4300. Ještě v tomto roce bude zahájeno projektování další blokové kotelny a navazujících inženýrských sítí v druhé části služební zóny kasáren. Realizace této akce je podmínkou pro budoucí plošnou plynofikaci základny, po které bude možné odstavit centrální uhelnou kotelnu a udělat tak vstřícný krok ke zlepšení stavu životního prostředí. Z uhelného skladu je pak plánováno vybudování nové provozní budovy pro vojenskou hasičskou jednotku.

„S výstavbou vodovodního přivaděče z obce Hluboš se rovněž počítá v letošním roce a je v gesci obecního úřadu Jince, který na to od Ministerstva zemědělství vyžádal dotaci. Resort obrany se na této investici bude podílet částkou zhruba 10 milionů korun. Vodovod by měl zabezpečit dostatek vody pro obec i celou vojenskou základnu,“ uvádí Roman Kovář. Prioritou číslo jedna je samozřejmě vytvoření podmínek pro příchod příslušníků 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu. Během června proto začnou projektové práce na třech důležitých objektech pro pardubickou jednotku – na dalším služebním objektu, ubytovně pro 200 osob a garážovém dvoře, který by měl mít kapacitu 150 stání v sedmi krytých halách. I když generel rozvoje základny zpracovaný v listopadu roku 2003 podrobně popisuje směr rozvoje jineckých kasáren, nyní, po třech letech od jeho zpracování, je nutná jeho aktualizace. Důvodem je především potřeba výhledu do vzdálenější budoucnosti a nutnost zapracovat do plánů nové potřeby dělostřeleckých

jednotek. „Podle mne by se v aktualizaci měly zohlednit i dosavadní zkušenosti z probíhající výstavby. Některé objekty totiž potřebujeme dokončit dříve, zatímco jiné mohou být hotové o něco později, než generel původně předpokládal,“ tvrdí Roman Kovář. Oproti návrhu v generelu základny nebude její součástí středisko vojenské výstroje, naopak bude nutné vybudovat další sklad zbraní a munice. Představitelé základny, jež se za dva roky stane domovem celé 13. dělostřelecké brigády, budou také navrhovat, aby projektovaný služební objekt pro 131. smíšený dělostřelecký oddíl byl o patro vyšší. „Měli bychom tak určitou záruku, že se tam všechny jednotky skutečně vejdou. Projekt sice počítá s výstavbou ještě další podobné budovy, ale střednědobý plán zatím obsahuje jen jednu. Když si uvědomíme, že sem vojáci z Pardubic přijdou už na konci roku 2008, tak bychom si jedním patrem navíc vytvořili určitou rezervu. Druhý služební objekt se začne stavět nejdříve po roce 2011,“ varuje před možnými problémy Roman Kovář. Podle jeho slov bude třeba také urychlit výstavbu společné části parku techniky s halou oprav, myčkou vozidel a skladem PHM, aby se kapacitně vyhovělo požadavkům na zajištění výcviku nově příchozího oddílu. Součástí aktualizace generelu bude v neposlední řadě kontrola, zda stále platí původně předpokládaná výše nákladů na jednotlivé etapy výstavby základny. Od doby schválení těchto plánů totiž došlo například ke změně sazeb DPH z 5 % na 19 %, což způsobilo nárůst cen ve stavebnictví, a dále jsou tu nové požadavky na objektovou bezpečnost. „Doufám, že ke snížení očekávaného nárůstu původních kalkulací pozitivně přispějí výsledky soutěží podle zákona o veřejných zakázkách, neboť ve výběrových řízeních se firmy snaží armádě nabídnout co nejlepší cenu, protože mají velký zájem na získání takové zakázky,“ říká Roman Kovář.

29


LETECKÝ VELETRH

LETECKÝ VELETRH 

Rekordní ILA Text a foto: Carsten VENNEMANN

Doposud nejpočetnější účastí vystavovatelů z oblasti leteckého a kosmického průmyslu se vyznačoval letošní mezinárodní letecký veletrh ILA 2006 na berlínském letišti Schönefeld. Více než 250 000 návštěvníků využilo ve dnech od 16. do 21. května možnosti zhlédnout nejen novinky z oblasti letectví, ale i historické stroje jak na zemi, tak i při letových ukázkách.

Celkem se této akce zúčastnilo 1014 vystavovatelů ze 42 zemí a k vidění bylo na 340 letadel, včetně nového obřího dvoupalubového dopravního letounu Airbus A380. Jako nejsilnější zahraniční vystavovatel se v Berlíně představilo Rusko. Jeho letecký a kosmonautický průmysl prezentoval své schopnosti prakticky ve všech oblastech. Vůbec poprvé zde byl mimo ruské teritorium předveden letoun MiG-29M-OVT, jehož motory jsou vybaveny pohyblivými tryskami pro změnu vektoru tahu. Za zmínku stojí i Iljušin IL-76TD-90VD s novou elektronikou i motory. Ruské Ministerstvo pro mimořádné situace zaujalo působivými letovými ukázkami největšího obojživelného letounu současnosti Berjev Be-200, který se velmi dobře uplatňuje při hašení rozsáhlých lesních požárů. Největším vystavovatelem se stala německá armáda s celkem 60 vystavovanými letouny a vrtulníky. Jednalo se o nové stíhačky

Eurofighter, vrtulníky NH-90 a Tiger nebo o dálkový hlídkový a protiponorkový letoun Lockheed P-3C Orion, který byl v průběhu výstavy oficiálně zaveden do služby námořního letectva. Početné zastoupení v Berlíně mělo rovněž americké vojenské letectvo (US Air Force) s letouny F-15 a F-16, KC-135R Stratotanker, C-130J-30 Hercules, s vrtulníky MH-60 nebo AH-64D Apache a poprvé také s bombardérem B-1B Lancer. Zlatým hřebem programu byla účast historických letadel. Mezi četnými exponáty se obzvlášť vyjímaly kopie letounů Messerschmitt Me-262, Messerschmitt Me-109G-6 a DC-6B Flying Bulls z Rakouska. Klenotem se stal především DC-6B. Byl vyroben v roce 1958 a ještě téhož roku předán bývalým jugoslávským státním aeroliniím JAT. Tehdejší státní představitel maršál Josip Broz-Tito si tento stroj nechal přestavět na své soukromé luxusní letadlo.

1

4

2

5

3

6

1 Obojživelný Be-200 vypouští vodu v barvách ruské vlajky. 2 Letoun MiG-29M-OVT 3 Bojový vrtulník Tiger 4 Dálkový námořní P-3C Orion německého námořnictva 5 Rekonstruovaný proudový stíhací Messerschmitt Me-262 6 Unikátní Douglas DC-6B

30

31


AKTIVNÍ ZÁLOHY

AKTIVNÍ ZÁLOHY 

Krok, SUN, krok Zjara zahájily jednotky aktivních záloh opět výcvik v terénu, po letech navíc i záložníci Vojenské policie Text: ppor. Blanka BENEŠOVÁ, Andrea GROHOL’OVÁ, Jaroslav PAJER Foto: Miroslav ŠINDELÁŘ, archiv AZ Vojenské policie

Už od dubna se ve výcvikových prostorech konají týdenní cvičení aktivních záložníků. I přes léta známé a dnes jen těžko řešitelné obtíže při uvolňování příslušníků těchto jednotek na výcvik jejich zaměstnavateli se zájemci o vojenskou profesi scházejí a připravují se na své poslání. Využívají k tomu svou dovolenou, jednotky nejsou na plných počtech. Přesto se výcvik krok, sun, krok rozvíjí.

JÁ SE VZNÁŠÍM, JÁ SI LÉTÁM V půlce května měla ve VVP Boletice polní cvičení pěší rota 151. strážního praporu AZ

32

při KVV Ústí nad Labem, v jejímž čele stojí pplk. v zál. Ladislav Novák. Kromě rutinních předmětů, jako jsou ženijní příprava, OPZHN či pořadovka, absolvovali záložníci na střelnici Otice denní a noční střelby z pistole vz. 82,

pancéřovky RPG-75 Cv (vložnou hlavní), kulometu UK-59 L a samopalu vz. 58. Asi nejočekávanější částí výcviku se stala čtyřiadvacetihodinová taktická příprava, jejíž součástí byl výsadek z vrtulníku. Nejprve si čety vyzkoušely kruhovou obranu přistávací plochy. Po příletu vrtulníku, do něhož nastupovali vojáci pod dohledem instruktorů z prostějovského útvaru, se jednotky postupně přepravily na místo vysazení. Odtud se pak vozidlem přesunovaly do prostoru vodního cvičiště Loutka, kde měly vybudovat obranu. Po cestě však byla na vojáky nastražena léčka. Museli nejprve překvapivý útok, který pokaždé odneslo vozidlo, odrazit a do cíle pak dojít pěšky. „Parádní výsadek!“ pochvaluje si voj. v zál. Tomáš Mikeš, příslušník 1. čety. „Vrtulníkem jsem letěl poprvé v životě, takže to byl úžasný zážitek. Výsadek jsme měli dopředu nacvičený. Jediné, co nás zradilo, bylo počasí.“ Ve středu totiž na Šumavě občas pršelo a byla velká zima. Ani po zaujetí obranných postavení okolo nádrže neměli záložáci klid. Zbytek dne i v noci museli být stále ve střehu a odrážet útoky imitační skupiny kpt. Vladimíra Valáška, která nenechala záložníky usnout do časných ranních hodin. „Rota úkoly cvičení zvládla dobře,“ hodnotí vyvedení ředitel KVV Ústí nad Labem plk. Zbyněk Krystin. „Kladem je, že činnost velitelské-

ho sboru roty má rostoucí úroveň a převážnou většinu zaměstnání jsou velitelé roty a čet schopni vést samostatně.“

OSTRAVÁCI: DVAKRÁT JINÁ OBRANA S deštěm a chladem se museli popasovat i záložníci z druhého kouta republiky. První polovinu týdne totiž vojáci z pěší roty 211. strážního praporu AZ při KVV Ostrava trávili ve výcvikovém prostoru Libavá. Po ostrých střelbách je poblíž Barnovské vodní nádrže čekala taktická příprava zaměřená na činnost družstev, jež měla bránit vytyčený úsek terénu před proniknutím diverzní skupiny. „Využíváme při tom imitaci a vojáci jsou poprvé vyzbrojeni taktickým simulačním systémem MILES, který je nutí, aby se v terénu účinně kryli,“ říká mjr. Ivan Hrvol, náčelník operačního oddělení ostravského velitelství. „Ukazují se při tom i některé nedostatky. Hlavně v činnosti velitelů družstev a čet. Na to se budeme muset zaměřit v dalším období.“ Velitel pěší roty kpt. v zál. Jan Šimčík k tomu dodává: „Rota je oslabená, na cvičení nastoupilo jen něco přes 40 lidí (z celkových 150 – pozn. aut.). Zbytek má bohužel problémy se zaměstnavateli. Přesto je naše struktura uspořádána tak, abychom fungovali jako rota.“ „Myslím si, že se výcvik posunuje,“ odpovídá mjr. Hrvol na otázku, zda se témata

polních cvičení stále neopakují, „ale problém v přípravě jednotky vidím. Pokaždé tu probereme určité kvantum látky. Na další cvičení však přijdou také jiní lidé, které to musíme doučit. Takže stále něco dobíháme.“ Boj v okolí Barnovské přehrady trval do pozdního středečního večera. Ještě v noci se ostravská pěší rota přesunula do Hlučína, kde o víkendu účinkovala ve vzpomínkové akci Darkovičky 2006. V plné parádě s čestným praporem v čele rota nejprve uvítala hosty a návštěvníky a pak se její příslušníci zapojili do ukázky dobové obrany jedné ze zdejších tvrzí postavených ve třicátých letech minulého století.

ZNOVU PO NĚKOLIKA LETECH

Pak však byly její aktivity utlumeny. Praxe ale ukázala, že své záložníky využije i tato armádní složka. „Dnešního výcviku se účastní 33 příslušníků ze všech tří teritoriálních skupin,“ říká pplk. Marcel Orlich, velitel Odborné školy Vojenské policie Vyškov, jejíž pracovníci cvičení řídili. „Naší snahou je, aby se záložníci svou připraveností maximálně přiblížili k plnohodnotnému vojenskému policistovi. Chceme je postupně naučit, aby byli sami schopni vést zaměstnání s podřízenými.“ Předsevzetí je to veliké, zvlášť když si představíme šíři problematiky a dobu, kterou mají lektoři k výuce záložních policistů ročně k dispozici. Faktem ale je, že příslušníci těchto jednotek nejsou ze značné části úplní nováčci. Někteří z nich u Vojenské policie dříve sloužili a jiní jsou zase členy republikové anebo městské policie v civilu. Ostatní byli příslušníky jiných jednotek aktivní zálohy. Během cvičení se toho na ně sesypalo hodně. Výklad zákona o Vojenské policii, střelecká příprava, výcvik v prohledávání budov, zajištění pachatele a jeho eskortace, zastavování vozidel a mnoho dalšího. Z praktické přípravy patřilo k nejzajímavějším „čištění“ budov. „Dělali jsme tak zvaný vláček – čtyři až šest lidí, přiblížení k budově, zaujetí obrany kolem ní, rozražení dveří, vniknutí dovnitř a vyčištění místností,“ prozrazuje rtm. v zál. Radomír Gembal, velitel družstva. Pochvaloval si také výcvik a střelby se zbraněmi, jež Vojenská policie používá, od pistole přes škorpiona až po brokovnici. „Co nového jsme se tu naučili? Skoro všechno!“ lakonicky prohlásil jeho kolega nrtm. v zál. Erik Schwarzer. „Obrovská výhoda je, že zaměstnání vedou profesionální instruktoři, kteří nám toho předávají skutečně moc. Nikdy jsem něco podobného nezažil. Po téhle stránce to bylo vynikající a má to tak pokračovat!“

Ve stejném termínu ve výcvikovém prostoru Březina a v areálu vyškovských kasáren probíhal výcvik nově se tvořících organizačních jader 801. až 803. praporu teritoriálních sil aktivní zálohy Vojenské policie (AZ VP). Tyto jednotky by v případě potřeby působily při Velitelstvích VP Stará Boleslav, Olomouc a Tábor. Noví záložníci se připravují na výkon funkcí velitelského sboru. Vojenská policie už podobná cvičení organizovala v prvních letech jednadvacátého století pro tehdejší dobrovolné zálohy.

33


KULTURA

FOLKLOR s vůní dálek Letošní Rožnovská valaška překvapivě po několika předchozích ročnících nepropršela

KULTURA 

Pravdou je, že páteční večer se bez deště neobešel a paradoxně začalo pršet před představením Hradišťanu s názvem „O slunovratu“. Přesto byla atmosféra více než úžasná a nikdo z těch, kteří to nevzdali a chráněni deštníky a potřebou poetična vydrželi až do konce, nelitovali. Text: mjr. Jana ZECHMEISTEROVÁ Foto: Hana MADĚROVÁ

těhodinu po příjezdu již na náměstí tancem zvaly obyvatele města a návštěvníky na sobotní společný program zahraničních souborů nazvaný „Z daleka i z blízka“. Z arménských písní a tanců dýchá historie, mimochodem stará více než 2500 let je arménská lidová kultura jednou z nejstarších kultur světa. Venezuelský soubor s sebou zase přinesl atmosféru horkého letního večera, křehkou bílou krajku, červené květiny v ebenově černých vlasech a jižní temperament. Třetím zahraničním účastníkem byl slovenský vojenský folklorní soubor z Liptovského

Mikuláše, nesoucí v sobě nespoutanou energii i nostalgii. Již osmým rokem se na Rožnovské valašce setkává rovněž folklor a historický šerm. Zdánlivě nesourodé obory však mají při bližším pohledu mnoho společného. Vracejí se ke kořenům lidského bytí, připomínají, jak bývalo kdysi. Kluby vojenské historie a šermířské skupiny se ve svých programech nesnaží jen o rekonstrukci historických momentů, jako tomu bylo například v programech „Boj o stráň“ a „Lapků lapání“. Vojenské ležení Valašského sboru Portášského vždy po tři dny festivalu, bez ohledu na počasí, žije vlastním životem a člověk se s trochou fantazie může na chvíli přenést do dávných dob se vším, co k tomu patří – doutnajícím ohništěm, jídlem ohřívaným v kotlíku, spaním na slámě. Posledním a snad nejdůležitějším druhem setkání pak je setkání folklorních souborů, které pracují při Armádě České republiky, a souborů civilních. V poměru téměř jedna ku jedné (pro ty, kteří touží po statistice, dodejme, že letošního festivalu se zúčastnilo 753 účinkujících, 12 vojenských a 11 civilních folklorních souborů) se tu každoročně setkávají milovníci lidové hudby a tance. A v konečném důsledku není důležité, odkud přijeli a kdo je jejich zřizovatelem. Podstatné je, že toto setkávání je obohacením pro obě strany. A že tato forma prezentace armády na veřejnosti je vnímána jako pozitivní. Náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Pavel Štefka letos věnoval organizačnímu štábu festivalu putovní valašku a připojil přání, aby její putování po dalších ročnících festivalu bylo ještě hodně dlouhé. Valašku

předal řediteli festivalu během zahajovacího programu zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor František Hrabal. Letošní XIV. ročník mezinárodního armádního folklorního festivalu skončil. Poděkování patří všem příznivcům, organizátorům a zejména všem účinkujícím. Neboť právě oni svým uměním otevírají lidská srdce a hledají a nacházejí stále nové cesty k tomu, co je někdy ukryto hluboko v nás – schopnosti hovořit spolu a porozumět si.

Program festivalu byl, jak je po léta dobrou tradicí, bohatý, barevný a s vůní dálek. Každým rokem se totiž v Rožnově odehrává setkání folklorních souborů z celého světa a jejich prostřednictvím vlastně také setkání národních kultur, zvyků a obyčejů. A především lidí milujících hudbu a tanec, lidí, kteří bez ohledu na bariéry, jež si dnešní svět v mnoha ohledech sám v sobě buduje, touží především po dorozumění. Je někdy až neuvěřitelné, jak rychle je možno se během chvíle přenést například z Arménie do Venezuely. Ano, právě z těchto končin byli dva z letošních zahraničních hostů. I když cesta arménského dětského folklorního souboru do Rožnova pod Radhoštěm byla téměř legendární poutí. Trvala šest dnů a dětské tvářičky po příjezdu svědčily o únavě a dlouhém putování. Přesto pouhou třičtvr-

34

35


REAKCE

REAKCE 

Kam se ubírá vojenské muzejnictví? Již v příštím roce by se expozice Leteckého muzea mohla rozrůst o další hangár a venkovní plochy Text: Tomáš SOUŠEK Foto: Radko JANATA

V letošním jedenáctém čísle A reportu jsme přinesli poměrně kritický názor čtenáře na stav expozic a návštěvnický komfort v Leteckém muzeu v Praze-Kbelích. Požádali jsme proto ředitele Vojenského historického ústavu pplk. Aleše Knížka, aby se k jednotlivým připomínkám vyjádřil.
Zveřejněný dopis vyznívá poměrně radikálně, avšak některé v něm uvedené výtky lze zaslechnout i od jiných návštěvníků muzea. Jde například o stánek s občerstvením, který ve Kbelích léta fungoval a dnes je zavřený, stejně tak jako prodejna suvenýrů. Proč tomu tak je? Tento stav nás pochopitelně vůbec netěší, ale jeho řešení není v moci Vojenského historického ústavu. Je potřeba si uvědomit, že pozemky muzea má na starost vojenská ubytovací a stavební správa, která také jako jediná může cokoliv pronajímat. Hlavním důvodem, proč občerstvení ve Kbelích nefunguje, je ale fakt, že v současnosti není žádný zájemce, který by chtěl službu zajišťovat.
Je jasné, že nepůjde o žádný milionový byznys, ale nemůžete podnikatele motivovat

36

nějakými zajímavými podmínkami, například minimálním nájemným? Toto je opět věcí VUSS, i když my s ní samozřejmě úzce spolupracujeme. Tam, kde to jde, se snažíme provozovatelům občerstvení či prodejen s upomínkovými předměty vycházet maximálně vstříc. Obchůdky tak máme v Praze na Žižkově a v Lešanech, kde funguje i občerstvení. Pro Kbely už máme také připravenou smlouvu na prodej suvenýrů, který bude zahájen, jakmile připravíme vhodný objekt. Chceme, aby takováto provozovna byla na dostatečné úrovni.
No vidíte, když může občerstvení fungovat v Lešanech, tak proč ne v Praze-Kbelích? Skutečně se to jen těžko někomu vyplatí. Do Leteckého muzea totiž chodí jiný počet návštěvníků, kteří se navíc rozmělní do většího počtu otvíracích dnů. O prázdninách bývá hodně lidí i ve Kbelích, ale v ostatních měsících je to horší. A podle zkušeností předchozího provozovatele si stánek leckdy nevydělá ani na plat prodavače. Za této situace pak nemůžeme nikoho nutit, aby takovouto službu zajišťoval.
Řada návštěvníků by uvítala možnost dostat se blíže k vystaveným letadlům, případně do některého z nich usednout. Proč jim neumožníte aspoň to? Rádi bychom vyšli lidem vstříc, ale je třeba si uvědomit, že musíme naše exponáty

také chránit. A realita je bohužel taková, že řada návštěvníků má pocit, že si musí z muzea za každou cenu něco odnést. Známe to například z Lešan, kde občas mizí i pouhé napodobeniny odznaků z uniforem, ačkoliv nemají žádnou hodnotu. Bohužel není v našich silách uhlídat letadla v případě jejich zpřístupnění. Snažíme se o to alespoň při jednorázových akcích, jako je například zahájení či ukončení muzejní sezony.

se čtenářem v žádném případě souhlasit. Každý, kdo do Kbel chodí pravidelně, ví, jak se za poslední tři čtyři roky zdejší expozice změnily k lepšímu. Vzpomeňme jen na kompletní rekonstrukci dvou expozičních hal. Podařilo se nám zachránit nejstarší dochovaný letištní hangár u nás a jeden z nejstarších v Evropě. Z objektu, na který byl původně vydán demoliční výměr, je dnes krásná budova, kterou by nám mohlo závidět leckteré větší muzeum. Revitalizované expozice věnované 1. světové válce a meziválečnému období si podle mého v ničem nezadají s tradičními britskými muzei, ve kterých ostatně často čerpáme inspiraci. O tom, že všichni naši pracovníci odvedli dobrou práci, svědčí nejen množství návštěvníků, ale i řada ocenění, která VHÚ v posledních letech získal, ať už od Ministerstva kultury či od Asociace muzeí a galerií. Za renovaci hangáru číslo 88 jako za muzejní počin roku jsme obdrželi dokonce nejvyšší ocenění „Gloria musealis“. Vedle toho se nám podařilo renovovat několik letadel, jako je Letov Š-2, Aero C-3 či Iljušin Il-2m3, a uspořádat například výstavu „Letadla a létání ve Kbelích“, kde si mohou návštěvníci prohlédnout také naše vize o budoucí podobě muzea.

Samozřejmě ale víme, že obrovský kus práce je ještě před námi.
To asi ano. Každý může vidět rozdíl mezi dvěma nejstaršími hangáry a expozicí věnovanou mladším obdobím. Víte už, kdy dojde i na ni? Vše je otázkou peněz a v případě Kbel i otázkou prostorových možností. Ve spolupráci se základnou dopravního letectva se snažíme o rozšíření areálu muzea tak, aby návštěvníci mohli chodit do nových prostor. Už teď vyklízíme další historický hangár, do něhož chceme umístit letadla a exponáty týkající se druhé světové války. V dnešní druhoválečné expozici bychom pak chtěli vybudovat jakousi síň slávy, která bude věnována leteckým osobnostem, jichž má naše republika skutečně mnoho. VHÚ má ve sbírkách množství osobních předmětů těchto lidí, proto je chceme návštěvníkům zpřístupnit. Nejnovější a zároveň i největší hala si sice na rekonstrukci bude muset ještě počkat, ale i zde jsme vylepšili, co se dalo. Jde například o výměnu popisků k letadlům či odvezení některých vitrín a méně důležitých exponátů, aby vynikla vystavená letecká technika.


Každý, kdo ve Kbelích někdy byl, ale ví, jakým neutěšeným dojmem působí letadla umístěná na ploše letiště a v dalších venkovních depozitářích. Dá se s nimi něco dělat? Tato letadla jsou dědictvím po zakladatelích Leteckého muzea. Naši předchůdci totiž vycházeli z plánů, které počítaly s daleko větším rozvojem muzea a podle toho přijímali do sbírek i leteckou techniku. K rozvoji nakonec nedošlo, ale letadla zůstala. Tehdy šlo o stroje vyřazované z provozu, které měly jen minimální historickou hodnotu. S odstupem několika desítek let se ale na typy jako Tu-104 či Il-18 díváme jinak a dnes už si je nikdo neodváží zlikvidovat. Jako první krok k jejich záchraně chceme v brzké době většinu strojů z letištní plochy přesunout do areálu muzea, kde již máme vybrané vhodné plochy. Díky tomu se budeme moci těmto letounům více věnovat a navíc je budou moci lépe vidět i naši návštěvníci. Samozřejmě ale nějaký čas ještě potrvá, než je dostaneme do stavu, v jakém bychom je rádi měli. V Leteckém muzeu ve Kbelích zkrátka máme celou řadu priorit. Rozhodně se ale nestydím do Kbel ani do jiného našeho muzea pozvat kohokoliv, včetně zahraničních návštěv, a vřele tam zvu i všechny čtenáře A reportu.


Ještě vážnější než chybějící občerstvení je kritika na adresu samotné expozice a vystavených letadel. Je jejich stav skutečně tak žalostný? Rozhodně není a v tomto bodě nemohu

37


AČR A VEŘEJNOST

AČR A VEŘEJNOST 

„Vojenská pouť“ ve Strakonicích Text a foto: mjr. Luděk LÁVIČKA

Více než 1500 návštěvníků se letos zúčastnilo tradičního, již jedenáctého Dne otevřených dveří v kasárnách 25. protiletadlové raketové brigády ve Strakonicích. Tato rozsáhlá akce, jež vyplnila program druhé květnové neděle, je společně s pořádáním plesu brigády a charitativního Běhu Terryho Foxe městem významnou součástí programu komunikace s civilní veřejností v posádce.

V Přerově naposledy? Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Již tradiční letecký den se uskutečnil 10. června letošního roku na letecké základně v Přerově. V rámci Dne otevřeného letiště se zde představily téměř tři desítky nejrůznějších letounů a vrtulníků z domova i ze zahraničí.

V předvečer každoročního leteckého svátku se sešla téměř tisícovka vrtulníkářů Pořádání akcí pro širokou veřejnost má v Přerově již několikaletou tradici. Z události, která měla zpočátku jen regionální význam, se postupem času stal jeden z největších leteckých svátků v Čechách. Bohužel vzhledem k rozhodnutí o přemístění vrtulníkové základny do Náměště nad Oslavou se zdá, že tradice bude ukončena. Letošní ročník byl symbolický i v tom, že si naše armáda připomíná padesát let od zavedení vrtulníků do výzbroje. V červnu roku 1956 totiž v Československu začaly létat první vojenské vrtulníky typu Mi-4. U příležitosti tohoto výročí se v Přerově 9. června, tedy den před akcí pro veřejnost, uskutečnilo setkání bývalých i současných příslušníků vrtulníkových jednotek a útvarů. Na oslavu výročí se nakonec sjelo téměř tisíc vrtulníkářů všech generací, kteří společně zavzpomínali na celé padesátileté období. O tom, že vrtulníky jsou v dnešní české armádě jednou z priorit, svědčí i to, že všechny

38

účastníky přijel pozdravit náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Pavel Štefka. Každý z hostů pak obdržel pamětní odznak a publikaci „Rotory na obloze“ z produkce Agentury vojenských informací a služeb, která popisuje historii vrtulníků v čs. a české armádě. Velký zájem byl o výstavu historických fotografií, kde se leckterý pamětník mohl sám najít. Na stojánce pak byly k vidění všechny typy vrtulníků, které u nás v posledním půlstoletí sloužily, včetně zrenovovaných strojů Mi-4 a Mi-1, jež se podařilo dopravit z vyškovského muzea. Historické vrtulníky zůstaly na stojánce ještě do druhého dne, kdy si je prohlédlo dalších patnáct tisíc návštěvníků, kteří zavítali na Den otevřeného letiště. Vedle nich zde stála další technika z výzbroje AČR, a to letecká i pozemní. Řada letounů a vrtulníků přilétla také ze zahraničí. Spolu s více známými stroji Tornado IDS z Německa či F-16 z Belgie bylo možné vidět například i norské F-16 nebo tako-

vé „lahůdky“ jako francouzský námořní Super Etendard nebo rakouský cvičný Saab 105. V rámci pětihodinového bloku se pak mnohé stroje představily i ve vzduchu. Impozantně působil například průlet skupiny čtrnácti vrtulníků zdejší základny nebo letová ukázka čáslavského JAS-39 Gripen. Velký potlesk sklidili slovenští letci, kteří představili bitevní vrtulník Mi-24 a stíhací letoun Mig-29, který přilétl jen na ukázku ze základny ve Sliači. Za burácení jeho motorů a při pohledu na kouřové stopy nejeden příznivec letectví vzpomínal na doby, kdy tyto stroje sloužily v naší armádě. Díky dobře promyšlenému programu a zvládnuté organizaci se v Přerově rozhodně nikdo nenudil. Ze strany odborné veřejnosti navíc zaznívaly mnohé hlasy o tom, že zdejší letiště je pro pořádání podobných akcí téměř ideální, ať už prostorem či dobrou dopravní dostupností. Nezbývá než věřit, že letecké dny jako takové neskončí zároveň s provozem základny.

Mimořádný ohlas této události u nevojenské veřejnosti vyplývá z několika faktorů. Jedním z hlavních je koordinace a spolupráce s civilními subjekty. Na programu se totiž podílelo Muzeum středního Pootaví ve Strakonicích, městské kulturní středisko, Policie České republiky, městská policie, hasičský záchranný sbor a radnice. Ukázkový den nebyl soustředěn pouze na techniku a vybavení vojáků. Kromě komplexního obrázku o činnosti brigády se divák seznámil i s vybavením a možnostmi zásahu dalších součástí integrovaného záchranného systému v posádce. Do programu byla navíc včleněna kulturní vystoupení, takže si každý návštěvník našel to své. Regionální Listy Strakonicka v upoutávce na tuto akci napsaly, že svojí pestrostí a otevřeností připomíná pouť. Ostatně, posuďte sami. Do kasáren se vstupovalo přes check-point, kde měl každý návštěvník příležitost nechat si bojovně namaskovat obličej. Na mimořádný zájem dětí byli vojáci připraveni, ale žádosti tatínků a dědečků jim (alespoň zpočátku) vyrážely dech. S pomalovaným obličejem se pak každému hostu naskytla možnost prohlédnout si zblízka veškerou techniku ve výzbroji brigády včetně ručních zbraní, ochranných protichemických prostředků a spojovacích zařízení. Poprvé byl také široké veřejnosti prezentován nový přenosný protiletadlový raketový komplet RBS-70. V časových blocích bylo možno zhlédnout ukázky výcviku MUSADO, které se střídaly se souboji místní historické skupiny Markýz. Hudební doprovod obstarávala po celou dobu

akce strakonická country kapela Pauza, která doprovodila i vystoupení mažoretek Otavanky.

Velmi očekáván a posléze aplausem uvítán byl účastník loňského finále „Česko hledá SuperStar“ Michal Hudček, který se svým příznivcům představil se zajímavým hudebním číslem. K velké radosti fanynek poté více než hodinu trpělivě rozdával autogramy. Další porci zážitků přidali ukázkou svých modelů strakoničtí kutilové a poté členové klubu motorkářů na moderních jednostopých strojích. Poprvé se zdejším divákům představil Klub vojenské historie K. u. K. Infanterie Regiment No 35 Pilsen – 2. kompagnie. Jeho členové nejprve předvedli legendární plzeňské „pětatřicátníky“ v uniformách c. k. rakouské armády z doby 1. světové války a pak četu československých legionářů, která se účastnila bojů o Československo v oblasti Českého Těšína v roce 1919. Každé jejich vystoupení bylo zakončeno střeleckou salvou z dobových pušek. Komu na konci vojenské pouti vyhládlo, pochutnal si na poctivé porci vojenského „raketového“ guláše.

39


DO ŽHAVÉHO BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!

» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. » Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

Byty

» Vyměním vojenský byt 3 + 1 s lodžií po celkové rekonstrukci ve Staré Boleslavi za stejný nejlépe v Pohořelicích nebo v Brně. Kontakt: 731 213 176

» Prodám byt 2 + 1 v osobním vlastnictví v Bechyni, okamžitě k nastěhování. Výměra 61 m2, 3. patro, sklep, bez výtahu. Kontakt: 602 976 417 nebo [email protected]

» Vyměním vojenský byt 2 + k. k. v Praze-Řepích za větší v Praze. Byt je po částečné rekonstrukci – vestavěné jádro s rohovou vanou, štukové omítky. Tel.: 731 022 834

Volná místa

» Ředitel VZ 5133 Praha nabízí volné systemizované místo pro VZP u odboru kontroly odzbrojení: vedoucí starší důstojník-specialista: SH 71, PT 11, BP „D“, STANAG AJ 2222. Další požadavky: Služba na stupni útvaru AČR min. 5 let; alespoň částečná znalost ruského jazyka; kultivovaný slovní a písemný projev; místo lze obsadit VZP v hodnosti kpt./mjr. Nástup možný 1. 10. 2006 až 1. 1. 2007. Zájemci zašlou do 15. 7. 2006 stručný strukturovaný

životopis včetně přehledu průběhu vojenské služby a kontaktu na adresu: VZ 5133 Praha, Pohořelec 121/21, Praha 169 00 nebo faxem na alc. 202 161. Další informace na tel. čísle 202 280, 202 180 » Agentura vojenských informací a služeb hledá pracovníka na systemizované místo pro o. z. v oblasti IKS „systémový inženýr“, PT 12, BP „V“. Náplň práce: – správa a administrace serverů a sítě LAN

– instalace, konfigurace a údržba pracovních stanic – podpora uživatelů – vedení evidence PC a SW Požadujeme: – VŠ vzdělání – znalost OS MS W98, W2000, WXP, W2000/2003 server a MS Exchange 2003 – znalost správy sítí LAN – znalost MS Office Kontakt: 973 215 538, 608 634 519

Různé

» Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

» Hledám za sebe náhradu k VÚ 4159 Lipník nad Bečvou (CIMIC), mladší pracovník logistiky, ČVO 127, PT 08, hodnost pprap., Stanag 2211, BP „D“, znalost ISL – evidence a účtování materiálu. Kontakt: alc. 428 451, mob. 777 206 726 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na místo starší řidič-mechanik radiolokačního družstva (ARTHUR) ČVO 173. Podmínka: VŘP „C“, spěchá! Kontakt: 776 080 556, alc. 245 052 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 4325 Strakonice z VÚ Jince na funkci operátor spojovacího družstva. Kontakt: 774 584 416

» Prodám výstrojní body. Kontakt: 608 820 791 » Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky a kapsové odznaky, také modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem, vše současné i staré. Tel. 777 074 592, alc. 442 964 nebo [email protected] » Hledám za sebe náhradu k VÚ 1337 Hostašovice od 1. 9. 2006 na funkci starší kuchař (kuchař). Kontakt: 605 435 186 » Hledáme spolužáky z VSOŠ Žilina 1988 – 1992, obor proviantní zabezpečení.

Ozvěte se. Kontakt: 774 868 419, [email protected], [email protected] » Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně na pozici ženisty ČVO 500. PT 06. Kontakt: 604 378 471 » Hledám náhradu do VÚ Chrudim na funkci kuchař. Požadavek je vyučení v oboru. Možnost zahraničních misí, sportování v prac. době. Tel. 724 340 682 » Prodám výstrojní body. Tel. 411 310, mob. 604 127 367 » Koupím do sbírky různá vojenská vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré. Tel. 605 745 922

40