Z farnosti V sobotu 13. února 2010 nás předešel na věčnost strážnický kostelník pan František Polster. Společenská kronika únor 2010

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. X., březen 2010

Duchovní slovo Na Popeleční středu (17. února) jsme zahájili letošní postní dobu. Dobu, kdy si zvlášť máme uvědomit, co je pro nás - věřící nejdůležitější, přepracovat náš „seznam“ hodnot, ještě jednou si uvědomit pravdu o svém hříchu a o milosrdenství Boha. Vše ve stínu Ježíšova kříže. Přeji sobě a také každému z Vás: - odvahu v dobrém prožití postní doby, - věrnost v plnění nějakého postního předsevzetí, - trpělivost v poznávání a vyznávání svých hříchů. Ať samotný Pán nás doprovází na cestách postního snažení.

Z farnosti V sobotu 13. února 2010 nás předešel na věčnost strážnický kostelník pan František Polster.

Pamatuji v modlitbě. Váš P. Lukáš

Úmysly apoštolátu modlitby – březen 1. Aby byla světová ekonomika řízena podle zásad spravedlnosti a poctivosti a s ohledem na skutečné potřeby lidí, zvláště nejchudších. 2. Aby církve v Africe byly všude na celém kontinentu znamením a nástrojem usmíření a spravedlnosti. 3. Aby křesťané odolali pokušení konzumního stylu života a znovu objevili hodnotu postní kázně a střídmého způsobu života.

Společenská kronika –únor 2010 Do rodiny Božích dětí ve sv. křtu byli přijati: Tomáš Ondráček, Petr Sporysz Rozloučili se s námi a předešli nás na cestě do života věčného: Anna Laštovicová, Jan Svoboda, František Polster Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

V úterý 16. února 2010 byla za něj sloužena v kostele Panny Marie ve Strážnici mše svatá. Po ní ho velký zástup farníků doprovodil na místní hřbitov, kde bylo jeho tělo uloženo do hrobu. Ať mu Bůh, kterému celý život sloužil a jehož velmi miloval, odpustí všechny hříchy a odplatí hojně každou jeho práci a oběť!

Odpočinutí věčné, dej mu, ó Pane. A světlo věčné ať mu svítí, ať odpočívá v pokoji. Amen. Vděční farníci

-1-

Loučíme se s našim strýcem kostelníkem Římskokatolická farnost P.Marie ve Strážnici

Milý Otče Lukáši a celá farní rodino, nemohu být s vámi dnes při rozloučení se zesnulým panem Františkem Polstrem. Proto jsem za něj obětoval mši svatou už dnes ráno v Olomouci. Rád a s hlubokou úctou vzpomínám na pana kostelníka, který byl pro mne vždy vzorem kostelníků. Bylo na něm vidět, že slouží Bohu rád. Jeho vysoce kvalitní služba vycházela z dobrého náboženského vzdělání, hluboké osobní zbožnosti i poctivé a pečlivé práce. A to vše velké skromnosti. Budu na něj i nadále vzpomínat jako na velkého křesťana a skutečného svědka víry. Prosím Pána, aby naplnil jeho víru a dopřál mu patřit tváří v tvář na toho, kterého poznával po celý život jen vírou, aby ho odměnil za vše, co dobrého vykonal v životě z lásky, aby ho brzy přijal mezi ty, kteří se podílejí na nebeské liturgii. Prosím Pána i za Vás všechny, aby sám Pán upevnil Vaši víru v život věčný a naději na shledání v domově u Otce, aby Vás sám táhl k radostné službě Bohu a ke svatosti potřebné pro radost v nebi.

Následující příspěvky napsali lidé, kteří se se strýcem kostelníkem osobně setkávali. Všichni v něm poznali příkladného křesťana, se kterým bylo radost pobýt. Mnoho z nás od něj přijalo služby, moudrá slova a rady, které mu nemůžeme oplatit. Připomeňme si proto, co bylo pro strýca opravdovým projevem díků: upřímná modlitba. Projevme tedy svou vděčnost právě takto. Můžeme se naučit modlit i slovy, kterými se strýc často a s láskou modlíval. Jeho častými modlitbami jsou proloženy jednotlivé příspěvky. -hc-

Poctivý a otevřený člověk Čas po pohřbu „strýca kostelníka“, jak jsme mu vždycky říkali, je plný vzpomínání. Já osobně nikdy nezapomenu na jednu mši svatou zkraje jara, na kterou jsem přišel jako vždycky ministrovat. Strýc mě však ten den nepustil k oltáři. Posadil si mě vedle sebe, oznámil mně, že má angínu pectoris a že by si moc přál, abych jej po dobu nemoci zastoupil. Už si nevzpomenu, jestli to byly tři nebo čtyři měsíce. Byl to však čas, kdy jsme se moc sblížili. Poznal jsem jej jako skromného, hluboce zbožného, sečtělého a poctivého člověka. Všechno mělo v kostele své místo. Když se uklízel betlém, tak si vybavuji jeho poznámku: „Ne, že položíte toho osla na Ježíška.“ Co mě až s odstupem času na strýcovi oslovuje, je jeho otevřenost pro mladé přes svůj věk. Zabrblal občas na ministranty, ale ministranti byli pro něho někým, komu důvěřoval a které dokázal v mnohém oslovit a přitáhnout. Dával nám najevo, že nám fandí a dokázal povzbudit. Za jeho lásku ke všem ve farnosti, kostelu a kněžím mu přeji věčnou radost u Boha. P. Petr Bulvas

Nástroj pokoje Zůstávám ve spojení modlitby a ze srdce žehnám +Jan Graubner Olomouc, 2010-02-16

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Asi bych měl začít vzpomínkou na čas, kdy jsem v semináři hledal vhodný citát na svůj primiční obrázek. Možností bylo hned několik, avšak po příchodu do Strážnice

-2-

30. srpna 1992 a po seznámení se se strýcem Františkem jsem dospěl ke slovům jeho patrona: „Pane, učiň mne nástrojem Svého pokoje…“. To rozhodnutí plynulo z možnosti poznat v praxi, co to znamená žít Evangelium, jak ho žil svatý František před skoro 800 lety a jak ho žil kostelník František dnes. Strýc kostelník byl pro mne živým svědectvím toho, že i dnes můžeme v pokoře, skromnosti, lásce k Bohu a bližnímu nacházet smysl života křesťana. Dnes děkuji Bohu za možnost setkávat se s tímto vzácným člověkem a musím přiznat, že každý den mám co dělat, abych se aspoň trochu přiblížil tomu, co on bral jako samozřejmost a co žil každého dne. Myslím si, že velké množství slov neudělalo tolik, kolik udělalo každodenní svědectví strážnického strýce kostelníka. Takže právem se dá říct, že Pán ho učinil „nástrojem Svého pokoje“ v mém životě. o. Jan Turko

„Ohněm lásky Tvé, ó Pane, srdce mé kéž zahoří a hořeti nepřestane, až mě v Tebe přetvoří. Po Tobě ať nad vše prahnu v Nejsvětější svátosti. A pak šťastně ať dosáhnu s Tebou žít na věčnosti.“

S Bohem začni každé dílo… Je známé, že strýc Polster byl kostelníkem na plný úvazek, a to po celý život. Nejprve byl od svých deseti let ministrantem a k tomu jej přivedl manželův stařeček, matčin otec Martin Můčka, který dělal kostelníka do roku 1948, než onemocněl. Strýc na něho rád vzpomínal, jak ministrantům s radostí vyprávěl různé historky a jak za ním děcka pospíchaly, aby třeba při cestě z pohřbu vyslechly další příběh nebo pohádku. A tak, když stařeček onemocněl, strýc Polster po něm ochotně převzal kostelnickou službu, kterou pak vykonával ještě více než 5O let. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Snad proto byla jeho rodinou, kromě sestry, farnost, neboť v kostele trávil nejvíce času a byl zde rád. O tom svědčí i vybavení sakristie novým nábytkem - podle strýcového návrhu. (pozn. red: inspirací mu byla sakristie sv. Otce Pia). Kněží se po různě dlouhé době střídali a strýc je „uváděl do zvyků naší farnosti“. Za tu dobu zažil nejednu příhodu a rád o nich povídal třeba při svých návštěvách u nás. Vracel se do dob, kdy chodili pěšky nebo s koňmi zaopatřovat třeba do Petrova, a bylo to i v zimě nebo v noci, a ani pořádně nevěděli, ke komu to jdou. Protože i velmi úhledně psal, zapisoval matriku nejen ve Strážnici, ale v dřívějších dobách si jej zavolal pan farář třeba i do Kuželova. A o tom, jaký to byl sečtělý a skromný člověk, se mohl přesvědčit každý, kdo s ním hovořil. Esperantem si dopisoval s lidmi po celém světě. Jeden člověk z Polska jej pak několikrát i navštívil, protože se stali díky tomuto jazyku přáteli. O událostech z jeho života by se dala napsat kniha, protože strýc věděl, komu a proč je zasvěcen který obrázek nebo Boží muka a s přehledem dodával, i v který den a za jakých okolností to bylo. S úctou vždy mluvil o tatínkovi, který pocházel ze Židlochovic, i o mamince. Jinak je neoslovoval. Láska ke zvířatům by se u něj dala přirovnat k jeho patronovi sv. Františkovi z Assisi. Rád chodil za svými včeličkami, nevyhnal žádnou kočku, která se k nim zatoulala, a jednu husu měli snad 16 roků. Velkou radost měl z pouti do Lurd, kterou dostal k 70. narozeninám jako poděkování za 50. let kostelnické služby. Po návratu byl úplně prozářený dojmy a pořád mu zněla v uších píseň Glorioza…, tak si ji zpíval a často při návštěvě u nás chtěl, aby mu to Lukáš zahrál na keyboard. Říkal, že byl rád, že si mohl projít všechna místa, která vlastně důvěrně znal z četby. Ta byla jeho celoživotním koníčkem. Také dokud mohl, miloval a vykonával práci na poli. Na jaře, než půdu začal obhospodařovat, obřadně ji pokropil svěcenou vodou a v modlitbě prosil o

-3-

požehnání i o úrodu. Držel se motta: „S Bohem začni každé dílo, podaří se ti až milo!“ A na to, že úroda bývala slušná si určitě vzpomínají i bývalí ministranti, kteří mu chodili pomáhat sbírat vyorané brambory. Strýc s sebou nikdy nezapomněl vzít štanglu salámu, špekáčky k opékání, třeba i na vidlách a med - ten se hodil vždycky. Když jsem se tam jednou řízla při krájení salámu, strýc řekl: „Dejte si na to medu“. Já jsem se tomu divila, ale pak jsem zjistila, že to byla nejlepší první pomoc, rána ani nebolela, ani nehnisala a brzy se zahojila. Ani nevadilo, že jsem to neměla umyté, protože tam voda prostě nebyla a sbírat brambory v rukavicích neumím. O jeho trpělivosti svědčí další vzpomínka. Asi před 7 lety se strýc nechal dovézt na pole do Dolních hor, kde chtěl okopávat od rána až do večera. Ale sotva párkrát zakopl, spadla mu motyka. Neměl si ji čím opravit, tak ji hodil přes rameno, šel pěšky domů a cestou se samozřejmě modlil. Až u potoka mu někdo zastavil a svezl jej k domu. Také byl velkým ctitelem sv. Antonína. Denně se k němu modlil a často jej prosil i o pomoc pro druhé lidi. Modlitba a půst patřily k jeho životu. Ve všem byl opravdivý a vytrvalý až do konce. Zbytečně si nestěžoval a trpělivě plnil své povinnosti. A jak dobře fungovala jeho modlitba, jsem se nejednou přesvědčila i já. Jedno odpoledne jim přivezli uhlí. Obvykle strýc zavolal, jestli bychom mu mohli někdo pomoci s úklidem. Ale v té době jsme již zrušili pevnou linku a na mobilní číslo si strýc nevzpomněl, tak se modlil – poslal k nebi sms – ať se najde někdo, kdo mu to pomůže uklidit. Duch svatý spolupracoval a vedl moje kroky kolem jejich domu. Sotva jsme uhlí douklízeli, začalo silně pršet. To asi proto, aby se smyl i ten uhelný prach. A jak dokázal poutavě vykládat o každém oltáři i obraze v kostele se přesvědčovaly i starší děti, když jsem s nimi místo náboženství šla do kostela, protože žáci z okolních vesnic sem sice jezdili do školy, ale jak to u nás v kostele vypadá, nevěděli.


Ještě snad poslední vzpomínka o jeho inteligenci. Když moje dcera začala chodit se svým budoucím manželem, říkala: „Strýcu, to je škoda, že Milan nemá přímluvce v nebi, protože takového světce neznám.“ Strýc jí řekl: „Milan, to je Anselm a jeho ostatky máme dokonce tady ve Strážnici na hlavním oltáři.“ Děkuju Bohu, že jsem mohla blíže poznat tohoto skromného a přitom velikého člověka, který se již jistě za nás přimlouvá v nebi. Anežka Blatová

„Činy naše, prosíme Tě, Pane, vnuknutím svým předcházej a pomocí svou provázej. Aby každá naše modlitba, řeč i práce s Tebou vždy začínala a sprovázena byla a s Tebou také byla dokonána.“

Včelaření To, že byl strýc kostelník zbožný člověk a příkladný křesťan, ví každý. Ale já jsem ho poznal i z jiné stránky. Jeho všestranné zájmy byly obdivuhodné. Jako ministrant, který ho zastupoval v kostelničení při jeho nemocech, jsem se dostal až k němu domů. Při rozhovorech jsme se dostali i k jeho lásce k železnici. Jeho informovanost byla velká, a to jak o starých tratích, tak i o moderních vlacích jako TGV. Při další návštěvě jsem se těšil, že náš rozhovor bude pokračovat na toto téma. Ale strýc mě požádal o pomoc při krmení včel. To bylo moje první setkání se včelami. Viděl jsem, že včelaření je jeho velká láska. Dokázal o tom tak poutavě vyprávět, že mě tím získal. Když šel ke včelám, bylo to spíše, jako by šel k někomu na návštěvu. Staral se o ně, ale přitom zcela respektoval jejich přirozený život. Nechodil k nim jako ten, kdo určuje, co s nimi bude. Spíš jako obdivovatel a pomocník. Jeho včelařské výsledky byly i pro tuto moderní včelařskou dobu obdivuhodné.

-4-

Když šel na zahrádku, nikdy své včelky neobešel bez povšimnutí. A skrze tyto malé tvorečky, jejichž život hraničí se zázrakem přírody, dokázal poznávat velikost jejich Stvořitele a chválit Jej. Mirek Šťastný

„Naštěstí mám blízko kostel…“ „Dal jsi nám jej, Pane, a byl naším štěstím, my Ti jej vracíme se srdcem plným bolesti.“ Znala jsem ho odmalička. Byl pořád stejný. Klidný, pokorný, lidský, moudrý a plný Boha. Moc rád se smál a sám byl mile vtipný. Vloni jej hodně rozesmála valentýnská přáníčka, která se mu seběhla v poště. Měl spoustu známých po celém světě, se kterými komunikoval esperantem. Nikdy se nechlubil tím, že se jedná o mladé lidi, významné celebrity, duchovní hodnostáře, se kterými si má co říct. Jako mladý chtěl do semináře. Kvůli chatrnému zdraví nemohl - že by jej pochovala chrámová zima a vlhko. Tak si našel jiný způsob, jak se do kostela dostat a sloužit nejen Bohu, ale i lidem. A ke své oběti vždy obdržel sílu a vytrvalost. Vzpomínám si ho v modré zástěře, na kole, jak jel s motykou okopávat. A s ním jezdil také otec Rek, který mu v poli občas pomohl. A naprosto skvělé byly jeho dárky. Med a knížky. To jej plně charakterizovalo. Vybavuje se mi jeho zmínka o dopise otci Piovi, který napsal na přání jedné nešťastné farnice. Dostal odpověď, kterou paní předal. Sám ji nečetl – nebyla pro něj, ale zmiňovaná žena mu pak moc děkovala, že jí hodně pomohl. Často jsem o něm doma říkala, že tak si představuju světce. Nakonec jsem to pověděla i jemu. Začervenal se, zasmál, a se slovy, že do svatého má ještě móc daleko, zavedl řeč jinam. Že jej už neposlouchají nohy, tak si nemůže zajít, kam by chtěl. Ale naštěstí má blízko do kostela. Tam že je nejradši. Vnímá anděly, kteří neustále adorují u oltáře. Že jen my se neumíme ztišit a přijat tu přemíru milostí, které se nám tam nabízí. To si posteskl. A pak odešel. Hana Sovičová Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

„Pán Bůh už to nějak zařídí“ Všichni jsme ho znali a všichni si ho budeme pamatovat. Celý svůj život i srdce zasvětil Pánu Bohu. Byl to úžasný člověk, plný optimismu. Jeho srdce bylo pro všechny otevřené a vždy pro nás měl dobré slovo. V našich těžkých chvílích nás dokázal povzbudit a vrátit nám sílu. Doma jsme si lámali hlavu, jak to o tom strýcovi napsat. Věřte, není to vůbec jednoduché. Myšlenek je spousta, ale jak je dostat na papír? Ale vzpomněli jsme si na strýčka, když šel natáčet rozhovor do rádia Proglas. „Co já tam enom budu říkat, to není enom tak, musím si udělat pořádnou přípravu.“ Když bylo po natáčení, ptali jsme se ho, jak to dopadlo. „Šel jsem tam s tím, co jsem měl nachystané. Ale pomodlil jsem se k Duchu svatému, ať mně pomože, a potom už jsem nemluvil já, ale Duch svatý.“ Pokaždé, když nás strýc navštívil, náš všední den se změnil ve sváteční. Když k nám vkročil, nejdříve požehnal celému domu a každému zvlášť. Když se usadil v křesle, tak jedna z prvních otázek byla: „Strýčku, dáte si pohárek?“ „A to víš, že si dám. To byste nevěřili, jak jeden pohárek léčí. Hned je mně lepší.“ A pak jsme jenom tiše seděli a poslouchali jeho životní moudrosti, které čerpal z knih, zážitky i humorné historky. Celá rodina si nenechala ujít strýčkova milá a povzbudivá slova. Jednou jsem se vracela z města a strýc stál ve vratech. Pozdravili jsme se a já se ho zeptala, koho vyhlíží. Strýc odpověděl, že mu mají dovézt uhlí. Nedalo mně to a zeptala jsem se: „A strýčku, kdo vám to uhlí uklidí? Máte to s někým domluvené?“ Strýc mi však v naprostém klidu odvětil: „Pán Bůh už to nějak zařídí.“ A měl pravdu. Vždycky se našli lidé, kteří strýcovi ochotně pomohli. Pán Bůh zaplať za ně. Každodenní Boží pomoc považoval za zázrak. Vzpomínám si, jak mu na Štěpána došli koledníci zazpívat. Stáli jsme v průjezdu a strýc odešel do kuchyně. Šla jsem za ním, protože jsem tušila, že bude chtít koledníky pohostit. Vešla jsem, strýc se na

-5-

mě podívá a říká: „Modlil jsem se, aby někdo došel, já to sám neunesu, a to su rád, že si tady.“ Vždycky říkával, že se mu v životě děje zázrak za zázrakem. Tak vnímal každodenní Boží pomoc a to, že smí prožívat každý nový den. Neustále jsme ho viděli s růžencem v ruce. Proto jsem Pánu Bohu vděčná, že jsem mohla poznat strýčka, který nám byl velkým příkladem, jak žít a prožívat křesťanský život. Díky strýčkovi se nám dostalo mnoha zázraků v životě, díky jeho přímluvám, jelikož jsme se mu svěřovali se svými starostmi i radostmi. Myslel na nás každý den, přestože sám nesl těžký kříž v podobě nemoci a různého trápení. Když strýc zemřel, vzpomínala jsem na něj doma v pokoji, který máme situovaný do dvora. I přes zavřená okna jsem uslyšela nádherně zpívat ptáky. Otevřela jsem okno a pozorovala, jak na Polsterových stromech sedí hejno ptáků. Zpívali krásně, přestože mrzlo, jakoby vítali jaro. Vybavil se mi sv. František a jeho ptáčci a zároveň jsem si vzpomněla na zážitek se strýcem. Mnohokrát jsem se ho ptala, když jsem myslela na jeho zdraví: „Strýčku, jak je vám?“ Nechtěně jsem tak použila stejných slov, jako staří Strážničané, když se ptali na jméno. Strýček toho využil a se šibalským úsměvem odpověděl: „František“. Vždycky mě něčím dostal ☺. Této odpovědi se mi dostalo i den před jeho smrtí, kdy mu nebylo opravdu nejlíp. Teď, když už není mezi námi, věříme, že máme velkého přímluvce v nebi. „Budu vděčný každému, kdo se za mě bude modlit“, nechal nám odkaz. Vždycky nám zůstane v mysli a v modlitbách nikdy nezapomene na jeho věrné služby Pánu a lidem a já i celá naše rodina děkujeme Pánu Bohu za ten čas, kdy byl naším sousedem. Jitka Stehlíková


Maria pomoz, přišel čas, Milostná Matko, slyš náš hlas. V nebezpečí a strádání Tvá přímluva nás zachrání. Lidská kde síla bezmocná Tvá kyne ruka pomocná. Neoslyš proseb dítek svých k Tobě tak vroucně lkajících. Matkou se ukaž laskavou, sešli nám v nouzi pomoc svou. Maria, pomoz, přišel čas, Milostná Matko, slyš náš hlas. Pomocnice křesťanů, oroduj za nás.

Kronika psaná strýcovou rukou Patřím mezi střední generaci a k víře jsem se dostal teprve na prahu dospělosti, proto „strýca kostelníka“, jak se důvěrně pan František Polster někdy ve farnosti oslovoval, jsem znal blíž asi jen posledních 15 let jeho života. Mé vzpomínky tím budou nutně omezené a najdou se určitě jiní, kteří o něm mohou říct víc. Protože mě k němu pojí osobní vztah, budu ve svém článku používat důvěrné oslovení, kterým jsem ho při kontaktu běžně oslovoval. Říká se, že hodnota člověka se často ukáže teprve po jeho smrti, protože teprve po jeho odchodu z tohoto světa zjistíme, jak moc nám chybí a jak ho ve svém životě postrádáme. Dvojnásob to platí pro lidi, kteří za svého života na sebe nechtějí strhávat pozornost a žijí si svůj pokorný životní styl bez ohledu na panující módní trendy. Pro mě bude strýc kostelník stále patřit mezi lidi, které ve světě okolo sebe postrádám, a bez nichž mi bude připadat naše farnost neúplná. I když nikdy nepatřil mezi vůdce a nestál v čele, vždycky se s jeho přítomností a pomocí ve farnosti počítalo jaksi automaticky. Zpočátku jsem s ním přicházel do kontaktu tak jako každý farník při zajišťování chodu kostelů a duchovních akcí ve farnosti. Víc jsem jeho osobnost mohl poznat teprve při

-6-

jednáních farní rady, ale nejvíc samozřejmě při společných rozhovorech o historii našich kostelů, našeho města a naší farnosti. Strýc kostelník mě oslovoval především svým vzděláním, výbornou pamětí a svým duchovním zaměřením. Svědectví o tom, že byl strýc kostelník neobyčejně sečtělý znalec duchovní literatury, jsem zažil vícekrát, a když jsem si ze zájmu knihu, kterou sháněl, koupil a přečetl taky, nikdy jsem nelitoval. Mnohokrát jsem ocenil jeho výbornou paměť a přímo vzorový rukopis, který používal při psaní farní kroniky nebo zápisů do farních matrik. Jeho zralá osobnost dala vzniknout originální farní kronice, kterou psal s určitým zadostiučiněním, protože jako kostelník a člověk hluboce věřící zažil největší část svého života za vlády, která se cíleně snažila náboženství, víru a duchovní stránku v člověku zničit. Až s odstupem času skutečně ocení jeho zápisy naši potomci jako svědectví o naší době, ale i o osobnostech, které v ní žily. Se strýcem kostelníkem jsem se často a dlouze radil při psaní historie kostela Nanebevzetí Panny Marie, protože byl největším znalcem jeho historie, a byl jsem také rád, že on sám přispěl do historického sborníku o tomto kostele, který vyšel ve Strážnici před 10 lety. Tyto řádky by nebyly úplné bez zmínky o duchovním životě strýca kostelníka i s rizikem, že psát o tomto tématu není jednoduché, protože se nám často nedostává slov. Myslím si, že na druhé lidí působil především tím, že křesťanství bylo z jeho strany opravdové a že byl věrný svému křesťanskému přesvědčení. V jeho skutcích a slovech jsem zažil soulad mezi životem a vírou, mezi slovy a skutky a mezi ideálem křesťanství a jeho uskutečňováním. Jsem rád, že strýcovi kostelníkovi se alespoň po smrti dostává takového veřejného poděkování a ocenění, protože všichni potřebujeme pozitivní duchovní vzory a on takovým vzorem zcela jistě byl. Petr Tomeček


Modlitba ve 21 hodin „Strýc kostelník“ - tak mu říkali farníci a známí ve Strážnici a snad i v okolí. Pro mě však to byl vždy František Polster. Významná postava v dějinách kostela P. Marie. Člověk obohacený vzácnými vlastnostmi a zbožností. Pokorný, skromný, nenápadný, trpělivý v životě služebníka Božího, trpělivý i v nemoci a ve smrti. Měli jsme si spolu vždy něco společného říct. Vzpomínky na P. Františka Kratochvíla velkého ctitele P. Marie Strážnické, májové pobožnosti, společné sv. biřmování O. biskupem Zellou a mnoho jiného. Kolik moudra v něm bylo ukryto! Ještě při nedávném posledním setkání jsme vzpomněli jeho znalostí esperanta a korespondence se světem. Vždy si našel pro každého čas, úsměv, ba i modlitbu. Říkával: „Za blízké, potřebné a dobrodince se modlím každý večer vždy kolem 9. hodiny.“ S ubývajícími silami se začal připravovat na smrt. Pán života a smrti si ho již vzal k sobě. Vzpomeňme si tedy občas kolem 9. hodiny s vděčností na jeho služby, modlitby a příklad v jeho životě duchovním i světském. Škoda, milý Františku, že jste nám nepředal ještě víc ze svých tak bohatých zkušeností a znalostí. Děkujeme. Jarmila Lenzová

Duchu svatý, navštiv mě, Lásko Boží straviž mne, Na pravou cestu přiveď mě. Maria, Matičko shlédni na mě, spolu s Ježíšem požehnej mně. Všeho zlého, všeho šálení, všeho nebezpečí uchovej mě.

Chvíle, na které se nezapomíná Je úterý podvečer, před chvílí jsem se vrátil ze strážnického hřbitova, kde se farníci ze Strážnice a okolí naposledy rozloučili se

-7-

strýcem kostelníkem panem Františkem Polsterem. A já se vracím ve vzpomínkách na dětství, kdy jsem začal ministrovat (v roce 1951) v klášterním kostele Panny Marie ve Strážnici. Kostelník František (tak jsme mu tehdy říkali) nás měl pod patronátem coby ministranty. Byl to člověk velice vzdělaný, sečtělý, s velkými vědomostmi. Měl úžasný rukopis (prováděl zápisy do matriky, psal kroniku). Od něj jsem se mnoho věcí naučil, hlavně mě zasvěcoval do historie našeho kostela a celé farnosti, za což jsem mu nesmírně vděčný. V pozdějším věku jsem mu vypomáhal při větších církevních akcích a v případě jeho nepřítomnosti jsem ho zastupoval ve službě kostelníka. Naše přátelství se ještě upevnilo, když jsme se spolu vypravili v září roku 1959 na pouť na Svatou Horu do Příbrami (o níž psal ve farním časopise Na cestu). Na cestě jsme se zastavili v Praze, kde jsme navštívili mnoho kostelů, s jejichž historií mě František seznamoval. Pouť na Svaté Hoře byla zážitek, na který se v životě nezapomíná. Kostelník František byl člověk, který se vryl do srdcí mnoha lidem svou skromností, láskou a žitou vírou v Boha. Je to člověk, na kterého budu rád vzpomínat. Jan Hořák

Trpělivost Necítím se být nejpovolanější pro tento příspěvek, ale snad přispěji do mozaiky jiných postřehů, aby byla úplnější a myslím i zářivější. Strýc kostelník – jak mu tu mnozí ve Strážnici říkali – byl v poslední době spolu se svou sestrou i v péči Charitní pečovatelské služby. Oba sourozenci delší dobu využívali tuto možnost jen velmi málo, ale pokud je měla kterákoliv z pečovatelek navštívit, udělala to vždycky obzvlášť ráda. Pan Polster nás doprovázel velice laskavými slovy, projevoval hodně vděčnosti a radosti z každé drobné služby. Je postní doba, je nám předkládán obraz trpělivě trpícího Krista. Úkolem každého z nás je připodobnit se Pánu. Určitě nepřeháním, když řeknu: „pan Polster to Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

opravdu udělal.“ Trpělivost při bolestech a trápení jsme viděly mnohokrát, ale opravdovým Prubířským kamenem byly poslední chvíle. Měla jsem možnost vidět pana Polstera v pátek 12.2. ráno. Byl už ve vážném zdravotním stavu, ale při vědomí. Přesto si nestěžoval a byl neuvěřitelně trpělivý, Pána Boha měl pořád na mysli a říkal to, co ostatně vždycky: „Je tak, jak má být, a musíme to tak přijmout.“ Takže děkujeme Pánu Bohu, že jsme mohly s panem Polsterem strávit čas, který nám byl dán. pečovatelka Liba

Malá anketa vzpomínek 1. Jak vzpomínáš na strýca kostelníka? Hanka: Stejně jako na rodinného příslušníka. Vlaďka: Jako by to byl můj pravý strýc. Zdenka: Pro mě byl strýc kostelník Strýcem s velkým "es", protože z něho vyzařovala pokora a skutečná víra. Jeho medailonek promítaný před pohřbem, hovoří za všechno. Dej mu Pán Bůh věčnou slávu. Doufám, že my už máme skrze něj přímluvce v nebi. 2. Dá se říct, že Tvůj vlastní život něčím obohatil? Vlaďka: Určitě. Například mi byl průvodcem po celou dobu studií. Vždycky před zkouškou jsem šla poprosit o přímluvnou modlitbu. Když jsem se mu někdy svěřila, že mám strach ze zkoušky, říkal: „Co nevěříš?" A jeho tón hlasu a výraz ve tváři nepřipouštěl žádné pochybnosti. 3. Pamatuješ si nějaká jeho slova, myšlenku? Hanka: Když nevíš, co máš právě udělat a připadají ti obě řešení dobrá, pomodli se k Duchu sv. a pak udělej to, co tě nejdříve napadne. Vlaďka: Vzpomínám si na to, jak se strýc dokázal radovat. Spolu s kamarádkami jsme jej jednou zasvětily do plánu, jak schovat klukům na šlahačku žilu. Pomáhal nám s tím a měl z toho snad víc mladistvé radosti než my - sedmnáctky. -hc-

-8-

Následující text napsal strýc kostelník v únoru 2005 na žádost redakce, aby do farního časopisu připravil stať pro farníky, kteří se připravují na smrt. Svého úkolu se zhostil zodpovědně, protože si jasně uvědomoval důležitost okamžiku smrti. Píšu „zhostil se“ – ale není to přesné. On totiž nic nedělal sám. Ke každé své práci, k myšlenkám, řeči.. stále zval Boha. Prosíval často o pomoc anděly, Pannu Marii, sv. Josefa, Františka, Otce Pia… Se zvláštní důvěrou nosil na krku medailonek sv. Benedikta a další a další svaté pomocníky prosil mnohokrát za den o posilu a pomoc nejen pro sebe, ale i pro ty, kteří to potřebovali. A když měl něco vytvořit, nezačal, dokud důkladně nepoprosil o pomoc Ducha svatého. Myslím si, že právě tato stálá modlitba, tedy jeho neustálé upínání pozornosti k Bohu, byla příčinou toho, že byl takový, jakého jsme jej znali – klidný, laskavý, moudrý. Nikdy nebyl otrávený, nikdy ve stresu, že nestíhá a nemá čas. Jeho život byl tak uspořádaný, že mu můžeme závidět. Nebo napodobovat? Helena Cábová.

U tvého smrtelného lože Nevíme, jak bude tvá smrt vypadat. Ale dejme tomu, že budeš umírat, jak obyčejný zbožný věřící umírá. V den, který určí Pán, se ti smrt ohlásí – nemocí... Ubírej se na lože se slovy svatého Stanislava: „Bude-li vůle Boží, už nepovstanu...“ Cítíš, že kostlivec nablízku chřestí... Konec s tebou, konec je tu... Jak přijmout tuto první zvěst blížícího se konce? Jako kajícník... Přijmi ji poslušně z rukou Božích, přijmi ji v duchu pokání jako trest a dostiučinění za své hříchy, modli se jako umírající Izraelita se modlíval: „Budiž, Pane, smrt má smírem za všechny přestupky a hříchy, kterými jsem se provinil a dej mi podíl na království nebeském.“ Předpokládám, že budeš tak rozumný a nebudeš odkládat na poslední chvíli s útěchou sv. svátostí, že nebudeš čekat, až tě domácí takřka přinutí – ušetříš Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

jim tuto těžkou povinnost a požádáš sám. Neboť sv. pomazání není pro umírající, ale pro nemocné. Nešťastný zlozvyk odkládat je na poslední chvíli vznikl snad v Anglii v dávném středověku, a tam místo pomazání nemocných se začalo říkat poslední pomazání. Víš, jaké účinky tato svátost má? Za prvé posilu těla – netřeba, abys umřel, jak se kdysi domnívali např. ve Španělsku, kde na uzdraveného hleděli jako na člověka, jenž se vrátil z hrobu. Slyš modlitbu církve při udílení této svátosti: „Prosíme Tebe, Vykupiteli náš, zahoj milostí Ducha svatého útrapy tohoto nemocného, uzdrav jeho rány, odpusť mu hříchy, vzdal od něho všechnu bolest duše i těla, navrať mu dokonalé zdraví, aby pomocí Tvého smilování mohl opět své povinnosti konati...“ Druhý účinek této svátosti jest posila ducha, úleva v úzkostech, odpuštění hříchů, zhojení pozůstatků po hříchu (slabost v přemáhání pokušení), a kdyby přece byla vůle Boží, abys šel, výzbroj pro poslední boj s nepřítelem spásy a posila na dalekou cestu. Tím, že se zaopatření vyhneš, nevyhneš se smrti. Bát se? Koho? Příchodu nebeského hosta? Asi jako David nechtěl přijmout do svého města archu úmluvy, bál se přítomnosti Hospodinovy, a zatím Obededom, u něhož archa byla přechovávána, byl zahrnut veškerým požehnáním. Bát se návštěvy Spasitelovy jako kata? ... Kamkoli vejdete, rcete: „Pokoj tomuto domu.“ Odkládat? Proč? Bude pak lépe? Jak možno doufat v uzdravení, když umíráš? Zbytečně Pán zázraky nekoná! A pak, jaká zpověď polomrtvého – člověka, který leží v posledním tažení! S takovou budeš chtít předstoupit před věčného Soudce? V takové situaci bys nechtěl jednat o smlouvě, při které by šlo o tvůj majetek, a odkládáš na ni jednání o osud své duše? Předpokládám tedy, že ty sám v každé těžké nemoci požádáš za útěchu sv. víry, požádáš za ni sám i ve své nemoci poslední. A teď necháme všechny odejít:

-9-

lékaře, příbuzné, kněze a ty zůstaneš sám se svým Spasitelem, jehož jsi právě přijal. Máš klid i času dost, aby ses věnoval rozjímání. Jak asi bude tvé rozjímání na smrtelném loži vypadat? Bude mít tři části – rozhlédneš se kolem sebe – pohled na přítomnost, zahledíš se za sebe – pohled do minulosti, podíváš se před sebe – pohled do budoucnosti. A) Pohled na věci, které tě obklopují. Dejme tomu, že se ti vyplnila všechna tvá přání. Umíráš v nádheře, v komnatě, kde samá krajka, samý atlas, u lože na stolku cukrovinky – budou ti chutnat v horečkách, kterýmis zmítán? Bude se ti proto lehčeji umírat než řeholníku v jeho chudičké cele? Kdo k tobě přijde? Svět se chce bavit..., u umírajícího by sotva našli zábavu! A dejme tomu, že tě navštíví – co ti mohou dát? Několik slov soucitu, a zase co nejrychleji pryč. Závisel-li někdo na tobě, vyhledá si jiného, tvoji ctitelé, jestliže jsi jaké měl, zapomenou. Nemocný jest na obtíž, překážkou, což teprve umírající! To je první lekce, kterou ti smrt dá: marnost všeho pozemského. Teď má kázání smrt – výmluvné a důrazné. V smrti poznáme: každý člověk jako tráva vadne (Sir 14-18). Jsi poutník! Všecko míjíš, všecko necháváš za sebou. Kolikrátkoli spatříš na cestě života nádherný květ nebo trávu polní, nechať ti připomene hořkost lidské přirozenosti... (tj. pomni, že rychle opadáš). Vše míjí a nejrychleji ze všeho lidský život (sv. Basil). „Přijdu jako zloděj..“ Pán nás neobere o to, co je skutečně naše, ale smrt, ta velká zlodějka, ta každého obere – ne však o to, co mu právem náleží, tj. naše dobré skutky, nýbrž jen o to, co mu svět půjčil. Smrt – konfiskace všeho jmění – degradace ze všech důstojností – okamžitá mobilizace uprostřed práce. Smrt přichází blíž a blíž! Čím více tvé srdce k zemi přilnulo, tím těžší bude loučení. Dáš sbohem předmětům, k nimž jsi lnul, ať zřízeně, nebo nezřízeně..., osobám, které ti byly blízké a drahé..., podnikům, které jsi začal a nedokončil, zaměstnání, které tě těšilo. Takový je konec vší světské slávy! Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Jak umírala Neposkvrněná Panna? Co ji poutalo k zemi? Nic, ani osoba, ani věc. Kde je tvůj poklad, tam je i tvé srdce (Lk 1234). Její poklad byl v nebi, proto se tak klidně loučila s nehostinnou zemí a vyhnanstvím, jež nemohlo mít půvabu pro její nejčistší Srdce. Druhý důvod, proč Neposkvrněná Panna tak klidně skonala, byl ten, že svědomí jí zhola nic nevytýkalo, a to nás přivádí k druhé části rozjímání. B) Pohled do minulosti, vzpomínka na uplynulý život, zpytování svědomí. Ticho kolem mne. Jenom Ty, Pane, bdíš se mnou. Chci tedy použít této důvěrné rozmluvy s Tebou, abych Tobě poděkoval za všechnu Tvou dobrotu, kterou jsem přijímal z Tvé ruky během svého pozemského života. Mé myšlenky zalétají do minulosti, do doby mého mládí. Jako sen zanikla ta řada let, ale jakou spoustu přerůzných milostí chovají v sobě! Snad bych spíše spočítal hvězdy na nebi než všechny důkazy Tvé lásky a shovívavosti, jimiž je protkán celý můj život. Vidím, jak krásné byly časy mého dětství, ozářené láskou rodičů, posvěcené dětinnou zbožností. Blažená doba dětství byla Tvým darem. Vidím v duchu léta svého mládí: kdy jsem chodil do školy..., když jsem byl poprvé u sv. přijímání...., když mne biskup biřmoval, abych byl posílen do životního boje. Spasiteli můj, i tato krásná doba mládí byla Tvým darem. Ach, již je za mnou a život s vážnými a těžkými povinnostmi dolehl na mne. Děkuji Ti, Bože, za všechny hodiny radosti a za všechny dny, které jsem prožil bez tíživých starostí. Děkuji Ti za všechny bolesti a nemoci, všechny trudy a trampoty, jimiž jsi vystlal a obsadil cestu mého života. Děkuji Ti, ó Ježíši, za milost křesťanského vychování, za všechny naučení, napomenutí, kázání, svátosti, mše svaté, modlitby a všechny ostatní prostředky, kterými jsi mne po celý můj život připravoval pro věčnou spásu. Zvláště Ti děkuji za to, že jsi mi odpouštěl hříchy, kterými jsem Tě tak často urážel.

- 10 -

Můj Ježíši, odpouštění a milosrdenství pro zásluhy Tvých svatých ran! C) Pohled vpřed, myšlenka na to, co tě čeká. Egyptský král Amru umírá pln úzkosti. „Bojíš se smrti?“ „Nikoli, ale toho, co po smrti přijde.“ Nevěra v poslední chvíli udělá krach. Nevěrec se může posmívat, dokud je tělo zdravé a smrt daleko. Ale když kostlivec stojí vedle, smích brzy přejde. Smrt přináší světlo, mění názory. Činí velmi skromným a pokorným. Jak šťastni jsou ti, kteří umírají s Pánem! Kam jdu... Tam, kde najdu Boha věřitele, Krista Soudce, anděla strážného svědka, křestního patrona žalobce. Najdu tam i velkou rodinu, rodinu vyvolených. Budu do ní přijat? Záleží to na mně! Budu-li jí podoben, poznají-li na mně, že patřím k nim. Toužím po tomto svém nebeském příbuzenstvu? Udržuji neustálé styky s nimi? Mohou mne pokládat za svého či spíše za cizince? Poutníče! K nebeské vlasti putuješ, a do ní vejít se bojíš? Strachuješ se, když konečně staneš na hranicích své otčiny - pročpak asi? Nebuďme jako pohané, kteří naděje nemají... – věřícímu dáváme do rukou křížek a růženec: na tom kříži dokonal tvůj Spasitel, ale v hrobě nezůstal. Tak i tvé tělo, jež klademe do hrobu, třebaže zpráchniví, jednou vstane zas... Kříž, symbol života a vzkříšení... Věřící umírá v objetí svého ukřižovaného Ježíše, v objetí Boží lásky. Co bude teď? Kam jdu? Otázky, jež hrozně děsí na prahu věčnosti nevěru, jsou blaženou útěchou věřícímu křesťanu. Na kom závisí jeho věčný osud? Na soudním výroku toho, jejž miloval, a na přímluvě té, jíž jeho srdce docela patřilo. Ježíše a Marie. „Toužím odpoutat se od tohoto těla smrtelného a být s Kristem“ (Fil. 1,23) Tak asi bude vypadat tvé rozjímání na smrtelném loži. Naplní tě snad truchlivostí, snad i lítostí, ne však zoufalstvím! I v tmavé noci prokmitne někdy tu a tam nějaká hvězda těžkými mraky. Jisto jest, že i soumrak, jenž tak často zahaluje smrtelné lože, má své


jasné hvězdy. Vzpomínka na Ježíše a na Marii... Se srdcem překypujícím vděčností a láskou poděkuj nebeské Matce za všechny milosti, jež ti od božského Syna vyprosila, za všecko, co ti prokázala, o čem víš, i o čem nemáš tušení. A pak do rukou křížek... „Maria Matičko, pod ochranou tvého mateřského pláště se smrti nebojím... Ježíši, v Tvém objetí se smrti neděsím...“ Kdyby tě nepřítel pokoušel, neodpovídej mu. Kdyby vzbuzoval pokušení proti svaté víře, odpověz jedině vzbuzením božských ctností, modli se první a poslední slova vyznání víry: „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, věřím v těla vzkříšení a život věčný.“ Kdyby tě pokoušel proti naději, vzpomeň slova Hospodinova: „Živ jsem já, že nechci smrti hříšníka, ale aby se obrátil a živ byl.“ Nezapomeň dobrého Pastýře, pohleď na kříž Kristův! Nemysli na tresty očistcové, na to je teď pozdě, k tomu ti byla dána dřívější léta. Teď pouze osvědčuj: „Jen když budu zachráněn...“ Kdyby tě skličovaly úzkosti, vzpomeň smrtelné úzkosti Páně v zahradě a modli se jako On: „Otče, Tvá vůle se staň.“ Tvé poslední okamžiky Blíží se večer – poslední večer tvého života... Odzvoní Anděl Páně a ty tušíš, že jsi dnes Nebeskou Královnu andělským pozdravem na zemi pozdravil naposled... Tvoji drazí se přijdou na tebe podívat, a ty tušíš, že je vidíš naposled. Pak vykonají společnou večerní modlitbu..., už poněkolikáté ji konají bez tebe, a ty dobře víš, že už nikdy ji nebudou konat s tebou. Nastane ticho v domě, všichni se odeberou na odpočinek, jenom tvůj ošetřovatel bdí – ví, že je to asi naposled. Sedí u tvého lože, hledí na tvůj vyhublý obličej, pozoruje, jak se dech krátí, slabost stoupá, tvář se pokrývá smrtelnou bledostí, náhle nastane krize – rychle všechny vzbudí, rozsvítí hromničku, pokleknou. Začnou modlitby umírajících: „Svatá Maria, oroduj za něho. Sv. Josefe, oroduj za něho, sv. Petře a Pavle, všichni sv. apoštolové,

- 11 -

orodujte za něho.... Milostiv mu buď, odpusť mu, Pane, od nešťastné smrti vysvoboď ho, Pane, abys mu byl milostiv, prosíme Tě vyslyš nás. Od plamenů pekelných vysvoboď ho, Pane... Už nevidíš a nepoznáváš nikoho, jen sluch vnímá poslední modlitby: „Putuj, ó duše křesťanská, putuj na onen svět je jménu Otce, který tě stvořil, ve jménu Syna, který tě vykoupil, ve jménu Ducha sv., který ti na křtu byl dán... V ruce Tvé, Otče, poroučím ducha svého.... Ještě zaslechneš slova „Ježiši, Tobě žiji, Ježíši, Tobě umírám, Ježíši, Tvůj jsem v životě i ve smrti – ještě jednou vydechneš... a tvá duše bude tam... A přítomní nad tvou bezduchou schránkou zašeptají: „Odpočinutí věčné, dej mu, ó Pane....“

Pozvánka pro děti Školní děti zveme na prázdninový tábor. Pro děti od 6 do 8 let připravujeme tábor na téma Popoupo, a to od 2. do 5.7.2010. Pro děti od 9 do 15 let bude tábor na téma: Poklad faraona Osirise, a to od 6. do 11.7.2010. Místo: chalupa na Valašsku. Informace u Štěpánky Bučkové nebo v Centru pro rodinu tel. 603240533, [email protected]

Dovolená pro rodiny Nabízíme společnou dovolenou pro rodiny na chalupě u Rožnova pod Radhoštěm. Termín 30.7.-8.8.2010. info v Centru pro rodinu 603240533

Pozvánka Informace Strážnické lectio divina Tvé Slovo je světlem na mých cestách … Touto biblickou větou Vás chci pozvat na první setkání Strážnického lectio divina. Oč jde? Pravidelně sleduji na www stránkách bratislavské arcidiecéze biblické přednášky O. arcibiskupa Stanislava Zvolenského. Během poslouchání jedné takové přednášky mě napadlo: proč něco takového neudělat u nás? A proto jsem se rozhodl, že každý první pátek, po večerní mši sv., se společně pokusíme zamyslet nad Božím slovem. Proto Vás zvu na první takové setkání v pátek 5. března. Přineste si Písmo sv. a společně (při gregoriánské hudbě) budeme rozjímat, meditovat a poznávat Boží slovo. P. Lukáš

Pozvánky Zveme Vás na besedu s rev. Jaroslavem Kratkou (znáte jej z TV NOE) na téma „Modlitba a Boží slovo“, která se uskuteční ve středu 17. března v klubovně ZŠ M. Kudeříkové v 18.00 hod. Připravujeme dramatické zpracování pašijí, které budete mít možnost zhlédnou na Zelený čtvrtek 1.4. po večerních obřadech.


Fidcon, o. s. a Rodinné centrum Strážnice, o.s. Vás zvou na besedu s videoprojekcí s názvem „POMOC PRO HAITI …NA ŠESTI KOLECH.“ ve čtvrtek, 11. března 2010 v 19:15 hod. v klubovně nad tělocvičnou ZŠ MK ve Strážnici Program: 1. „Život na Haiti“ – očima Renaty Novákové. 2. „Pragovkou na Haiti“ – film Martina Strouhala o první fázi projektu Praga-Haiti. 3. „Voda pro Haiti“ – informace o současném záměru pomoci. 4. Beseda – dotazy návštěvníků. Vstup volný, po skončení akce možnost dobrovolného příspěvku na podporu projektu. Informace o projektu: www.praga-haiti.cz

- 12 -

STARŠÍ SCHOLA informuje a prosí! Letos jsme se již podruhé zúčastnili soutěže schol pořádané hudební křesťanskou skupinou Paprsky. Jedná se o soutěž schol z různých koutů republiky. V našem podání si můžete poslechnout píseň Tvůj plamen a píseň vlastní tvorby Jsi dál a dál. Pokud by se nám podařilo umístit se na některém z prvních tří míst, dostali bychom možnost nahrát CD, což je naším cílem pro tento rok. Podpoříte nás? Budou-li se Vám naše písně líbit, můžete nám poslat hlas. Stačí se zaregistrovat na www.paprsky.cz (v sekci soutěž), a pak hlasovat v každém kole soutěže (jedno kolo trvá celý týden a hlasuje se ve dvou kategoriích). Nejdřív se kliká na kandidáta, kterého chcete na 3. místo, pak na 2. a po té pro 1. místo (tzn. že pokud nás budete chtít dát na 1. místo, tak napřed musíte zvolit dvě jiné scholy). Soutěž probíhá až do 25. dubna, tudíž snad s Vaší pomocí nasbíráme co nejvíce bodů. Děkujeme za podporu. Lucka N.

Poděkování technickým službám Jménem farníků ze Strážnice chceme poděkovat technickým službám za úklid sněhu během letošní zimy před kostelem P. Marie. Díky jejich práci se bezpečně dostali na bohoslužby i hůře pohybliví farníci.

Úklid kostela Panny Marie Sobota Sobota Sobota Sobota

6.3. - skupina č. 4 - Sochorová E. 13.3. - skupina č. 5 - Gajdová L. 20.3. - skupina č. 6 - Stehlíková J. 27.3. - skupina č. 7 - Benešová B.

Poděkování dárcům Farní úřad a Jednota Orla Strážnice děkuje všem dárcům, kteří přispěli do tomboly na Fašankový ples. Jsou to tito dárci: Ivo Lžičař Elektra, CK Ludor, MěÚ Strážnice, Železářství J. Hořák, MUDr. Kaňáková, CK TRAVEL Strážnice, Českomoravská provincie piaristů, Jan Pavka Vnorovy, Tisk Sukupovi, Centrum pro rodinu Strážnice, Cukrárna „U ANDĚLA“, Michna Strážnice, Effatha Strážnice, Dr. MAX lékárna Strážnice, Pizzerie Na Rynku Strážnice, KD Strážničan, Restaurace hotel Strážnice, Potřeby pro zahrádkáře Kadubec, Vitis ing. J. Baňař, Petva Smíšené zboží Strážnice, Kadeřnictví Z. Jarošová, Gabriela Bachanová, Masna Lukáš Veselí n. Mor., Zahrádkářské centrum Michna a syn, Vinařství Dobčákovi, Zahradnictví Sochorová, Wabco Ing. J. Tomšej, RI OKNA Bzenec, ZETA Petrov, Vodní turistika


Petrov, Slovácký šenk Strážnice, Víno-vín Strážnice, Charita Strážnice, Hotel Strážnice, ZSP M. Příkazský s. r. o., VESTA Strážnice, Kola Mráková, VaFo Vajčnerová-Fojtíková, Warteo s.r.o., OÚ Sudoměřice, Zámecké sklepy Strážnice, Květoslava Berčíková, CM Demižon, Vodovody a kanalizace Hodonín, Helena Škodáková, OÚ Petrov, Jan Múčka Střechy 92, Knihkupectví Šebestová Strážnice, P. Jacek, Potraviny Vávrová Strážnice, Trafika pod podloubím Strážnice, Charita Veselí n. Mor., Obuv Nováková, Ing. Kříž Strážnice, Růžencové spol. Strážnice, Kožešnictví Kosík, ALNUS Strážnice, YOTO Bar u Múčků, CK IRRA Strážnice, Z. Kuřitková Hodonín, Fotoatelier V. Bučková Strážnice, Bukotec s.r.o. Strážnice, M. Miltáková Strážnice, Autodoprava A. Gajda Strážnice, Dřevopol s.r.o. Strážnice, SOŠ Skácelova Strážnice, ELIZABETH móda F. Vařeka, Zahradnictví Sochor, Ivo Kužela, Řeznictví u Šťastných, Gabriela Dobiášová – Nováková, Strážnické brambůrky Hobža, rodina Uhmanova, manželé Gazárkovi, Cyril Jurčík, Jarmila Maxerová, manželé Pechovi, Ludmila Dudíková, manželé Krůtilovi Petrov, manželé Maškovi, manželé Novákovi, manželé Stanislavovi, manželé Rybečtí, J. Příkazská, manželé Piškulovi, Kristýna Hrubá, Karla Nováková, Matěj Sobek, Marie Nováková, rodina Blažkova, Helena Svobodová, Jarmila Lenzová, rodina Mlýnkova Petrov, Marie Vičarová, rodina Matyášova Petrov, Vojta Berčík, pan Mička Strážnice, rodina Berčíkova Strážnice, pan Baňař Strážnice, farníci z Petrova, Pavla Grombířová a babička, Marie Konečná, manželé Vařekovi str., Petr Lovecký, Renata a Aleš Smutní, manželé Kočišovi a také spousta dalších nejmenovaných farníků, vinařů a lidí ochotných pomoci.

Knihovna křesťanské literatury Spolkový dům – Masarykova 370 Vám nabízí pro zamyšlení v postní době: Jeruzalémské meditace – Josef Augustyn Jde o sbírku meditací věnovaných zaslíbené zemi – Ježíšově vlasti. Autor je známý polský Jezuita. Postní a velikonoční zamyšlení – Viliam Judák Úvahy nitranského biskupa Viliama Judáka jsou vhodnou inspirací k přípravě na oslavu velikonočního tajemství a k jeho co nejlepšímu prožití. Jako rozlámaný chléb – Peter G. Van Breemen Přemítání o člověku, o Bohu, o jejich vzájemném vztahu, to vše nad slovy Písma. Autor je holandský jezuita. Těšíme se na Vaši návštěvu. Pondělí a středa 9.30 – 11.00 Úterý 16.00 – 17.00

- 13 -

Srdečně Vás zveme na radějovské sv. misie, které povedou otcové redemptoristé. SOBOTA 6.3. III. NEDĚLE POSTNÍ 7.3. PONDĚLÍ 8.3.

17.00 „SEŠLI SVÉHO DUCHA…“ - zahájení misií, mše sv. 11.00 „JAKÝ JE NÁŠ BŮH?“- mše sv. 12.00 „Dvěma pánům nelze sloužit “ - krátké setkání pro mládež na faře 14.00 „Zadáno pro ženy“ - katecheze 17.00 „Zadáno pro děti“ – setkání pro mladší děti 17.30 „HŘÍCH ČLOVĚKA A SPÁSA V JEŽÍŠI KRISTU“- mše sv. 18.30 „Zadáno pro muže“ - katecheze

ÚTERÝ 9.3.

„O zpovědi, jako o svátosti smíření“ – katecheze pro starší děti, mládež a dospělé „MISIJNÍ SLAVNOST SMÍŘENÍ“- mše sv., obětovaná zvláště za smír 17.30 v rodinách, ve farnosti a v církvi 18.30 Večerní škola modlitby

STŘEDA 10.3.

16.00 Svátost smíření 17.30 „O POSLEDNÍCH VĚCECH ČLOVĚKA“- mše sv. 18.30 „Beseda s misionářem“ - odpovědi na dotazy z misijní ankety

ČTVRTEK 11.3.

16.00 Svátost smíření 17.30 „EUCHARISTICKÁ SLAVNOST“- mše sv. s adorací 18.30 Večerní škola modlitby

17.00

PÁTEK 12.3.

16.00 Svátost smíření „BÝT SVĚTLEM A SOLÍ SVÉMU OKOLÍ“ – mše sv., 17.30 nejen pro mládež. Hraje a zpívá místní schola. „Láska, vztahy, povolání, budoucnost“ - Setkání pro mládež a 18.30 svobodné dospělé lidi na faře

SOBOTA 13.3.

16.00 Svátost smíření Novéna k P. Marii Matce Ustavičné Pomoci – napište své prosby a 17.00 poděkování P. Marii. Během novény budeme udělovat i svátost pomazání nemocných. „PŘEDEVŠÍM VŠAK MĚJTE LÁSKU“- mše sv., 17.30 spojená s obnovou manželských slibů

IV. NEDĚLE POSTNÍ

11.00

„KRISTŮV KŘÍŽ“- mše sv., posvěcení misijního kříže a závěr lidových misií


- 14 -

OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY Postní almužna 2010 Podobně jako v loňském roce, tak i v letošním postním období máme možnost modlitbou a půstem uklidnit svou mysl a otevřít srdce ve vztahu k Bohu i bližním tak, aby se obnovila naše duševní síla a víra. Postní almužna pak může být jednou z možností pomoci druhým z toho, co jsme si v době půstu odřekli (sladkosti, alkohol, zábava, cigarety...). Takto ušetřené finanční prostředky můžete např. po skončení dne vyhodnotit a ušetřený obnos pak vhodit do skládací papírové schránky. Tuto schránku můžete mít doma po celou postní dobu a na Květnou neděli ji přinesete do kostela na určené místo. Před odevzdáním prosíme také o vyplnění ankety na spodní straně papírové schránky, kde prostým zaškrtnutím některého z navržených doporučení, případně dopsáním svého vlastního návrhu, vyjádříte své přání na využití letošní almužny. Jak jsme Vás již dříve informovali, loňský výtěžek z postní almužny jsme na základě vyhodnocených výsledků z ankety a po schválení Radou charity, využili na zakoupení polohovacích postelí, část byla zaslána jako příspěvek na nákup automobilu s vrtací soupravou na studny pro Haiti, část výtěžku putovala na pomoc obětem zemětřesení v Indonésii a na pomoc chřipkou postiženým na Ukrajině. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Almužna letošního roku bude rovněž využita dle převažujícího Vámi zvoleného doporučení, které zaškrtnete na spodní části schránky. Věříme, že i postní almužna může být jedna z možností jak prožít postní dobu.

Děti na Ukrajině děkují… V prosinci loňského roku jsme odeslali 23 balíčků na Ukrajinu, Vámi připravených jako konkrétní vánoční dárky pro děti z dětských domovů. Bohužel, nelze zde ukázat radost těchto dětí, ale máte-li možnost, můžete zhlédnout fotky z vánoční nadílky na internetových stránkách : www.acho.caritas.cz/album/ukrajina2010 .html Před několika dny jsme od většiny obdarovaných dětí dostali osobní poděkování, které jsme předali jednotlivým dárcům. Ostatní poděkování jsou vystavena ve výloze charitní prodejny, kde máte možnost jejich zhlédnutí. Děkujeme Vám všem, kteří jste tyto děti obdarovali také Vám, kteří jste pomohli se sháněním a balením dárků.

Pomoc pro HAITI Výtěžek veřejné sbírky, která proběhla od 15.1.do 29.1. 2010 v charitní prodejně, činil 14 476,- Kč. Dodatečně ještě přispěla orelská mládež výtěžkem z vystoupení částkou 1 368,-Kč. Výtěžek byl okamžitě přeposlán na příslušné konto pomoci.

- 15 -

Nejen pro děti

K jednotlivým obrázkům napiš, jakou událost představují. Potom vhoď svůj úkol do krabičky v kostele. Na první březnové dětské mši sv. budeme losovat výherce. Hodně štěstí!

Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti Vychází 27.2.2010, náklad 700 kusů Tisk: Tiskárna Sukupovi. Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele. nebo zaslat na e-mail : [email protected] webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz Děkujeme všem přispěvatelům


- 16 -


- 17 -

Z farnosti V sobotu 13. února 2010 nás předešel na věčnost strážnický kostelník pan František Polster. Společenská kronika únor 2010

Recommend Documents