Integrovaná strategie rozvoje území na období 2014 - 2020 Zápis z komunitního projednání nové strategie rozvoje území MAS Šluknovsko, Městský úřad Kamenický Šenov, 28. 3. 2013 • přítomni: dle prezenční listiny • diskusi řídil Jakub Mareš, Hub Praha, kontakt:
[email protected] • použité zkratky: JM (Jakub Mareš), D (diskutující) JM: Co podle vás potřebuje tento region především? D: Nejdůležitější je obnova bývalých turistických cílů (např. vyhlídky…), v současné době jsou zdevastované. Někteří nesouhlasí, není to podle nich priorita. D: Je to důležité! Lidi se tady pak zastaví, prohlédnou si region. Potřebujeme zde mít něco, co návštěvníky zaujme, zpomalí, aby se mohli rozhlédnout, zůstanou na noc, půjdou se u nás najíst… Dále je potřeba podporovat neziskovky, občanská sdružení. D: Důležité je vytváření pracovních míst, konkrétně sklářství tady má dlouhou tradici. D: Situace bude čím dál horší, pokud nedostaneme pomocnou ruku. JM: Kdo z vás si myslí, že to je priorita číslo jedna? D: Myslím si, že to je jedna z nejdůležitějších věcí. Když budou mít lidé peníze, bude to tu žít, budou se tu rodit děti, zůstane tu školství - základní i střední… JM: Co je tedy podstatné? Zaměstnanost? Všichni souhlasí. D: Lidi nesmí mít hlad, musí mít splněny základní potřeby. Když nebudou mít peníze, nepůjdou na žádnou rozhlednu… D: Nesouhlasím – když vymyslíme něco, co vytvoří pracovní místa… JM: Shrneme to: nejdůležitější je vytvoření pracovních míst, podpora místních sklářů. D: Měli bychom tady mít prostředí, ve kterém bude příjemné žít, tzn. mít opravené domy, památky, udržovanou krajinu… Místním nezaměstnaným bychom měli umožnit dělat prospěšné práce pro město. Důležité je mít práci, mít prostředí, z něhož nebudou chtít lidé utíkat. JM: Musíme problémy seřadit. Čím by se podle vás mělo začít?
D: Když nebudou mít lidé peníze, to je podle mě nejhorší. Všichni souhlasí s tím, že zaměstnanost je důležitá. D: Možná by se měly v rámci MAS vytvořit komunální služby. Stát by měl jasně nastavit zásady, jaká práce se bude vykonávat ručně a nikoliv strojově (aby neubývala pracovní místa). Podstatné je, aby tento systém dal někdo legislativně do pořádku a začalo to fungovat. JM: Využíváte práci osob na veřejně prospěšné práce? D: Je to špatně nastavené. Míst je málo, ale především je málo peněz. Úřad práce, který to organizuje, je nucen se přizpůsobovat 2 - 3x ročně změnám nařízeným ze strany státu, je v tom doslova bordel. Stát to řeší chaoticky. Všichni souhlasí. D: Zaměstnat třeba 30 lidí, to nejde, nejsou na to kapacity. D: Je hezké vzít si 30 lidí, ale musí se pro ně vymyslet vhodná práce, někdo se jim musí věnovat, musí kontrolovat, zda plní své úkoly atd. Dříve veřejnou službu dělali lidi z řad dlouhodobě nezaměstnaných za trest. D: Stát už to zrušil. D: Stát nedělá spoustu věcí, které by dělat měl. D: Rád bych si na ÚP vybral třeba pár zedníků - najdete tam lidi, kteří jsou středoškoláci, ale kvalifikované řemeslníky nenajdete. ÚP nám nabízí lidi nepoužitelné. JM: Měly by se tedy dát peníze na někoho, kdo ty lidi bude hlídat? D: Těžko najdete koordinátora, který bude umět (a chtít) s těmito lidmi pracovat, vést je… D: Stát to musí chtít. Záležitost zaměstnanosti je věc státu. Deset lidí je tak akorát. Tato oblast by se měla „rozparcelovat“, udělat něco jako sociální podnik. Chytří a šikovní práci mají. JM: Takže sociální podnik smysl dává? D: Budoucnost je v tom, aby stát zakázal některou práci jako strojovou a aby se vykonávala manuálně. I hluboko v historii se chudým dala práce (v následné diskusi zmíněna „hladová“ zeď, kdy jako pomoc chudým byla účelově budována zeď). JM: Můžete si vybrat lidi z ÚP? D: Umíme si pomoci. Dá se říci, že nám je posílá ÚP.
JM: Co podpora místní ekonomiky? Jakým způsobem by se mělo sklářství podporovat? D: Určitě formou dotace mezd nebo vytvářením pracovních míst. Já si raději práci udělám sám i za cenu, že jsem v dílně mnohem déle, protože by mě zaměstnanec stál spoustu peněz. Diskuse o zaměstnávání osob dotovaných z ÚP. D: Když si vezmete člověka na tzv. stáž, můžete na něj dostat až 80 tis. Kč. D: Někde těch peněz leží fůra, ale neumí se s nimi správně hospodařit. Minulý rok nám říkali, že bude peněz málo a najednou vyplavaly, ale zase se neví, jak s nimi správně naložit. D: Důležité je vymyslet takovému člověku práci, nedávat mu peníze zadarmo a za to, že se doma válí. D: Peníze jsou potřeba např. na účast na mezinárodních výstavách skla, pro menší firmy je to nereálné. D: Měly by to zaštítit skupiny, které by jménem podnikatelů žádaly o dotace. JM: Místní řemesla v západoevropských zemích vzkvétají. Lze to podle vás přenést i sem? D: Je to o marketingu. D: Lidi si chtějí výrobu skla vyzkoušet sami, to je nejvíc zajímá. Nevedla by tudy cesta? Bylo by to navíc spojené s rozvojem cestovního ruchu. Mohlo by to být turisticky atraktivní… Diskuse o sklárně Ajeto v Lindavě. D: My dekorujeme sklo. I u nás by se dalo ukázat návštěvníkům, jak se sklo maluje. D: Důležitá je zážitková turistika, to lidi táhne. D: Je důležité sehnat peníze, aby se dal provoz pro tyto účely upravit a zabezpečit tak, aby se tam mohli návštěvníci pohybovat bez nebezpečí úrazu… D: Co se týká zážitkové turistiky, mezi návštěvníky je nejžádanější foukání skla. Malba skla je zdlouhavá a vyžaduje praxi. D: Nedávno jsme se zastavili v jedné polské sklárně, kde se střídaly výpravy turistů. U nás je moc přísných bezpečnostních předpisů, které jsou v tomto případě spíše na překážku a přitom jinde to jde. Zážitková turistika by u nás možná frčela, ale naši skláři by měli strach, že je to komplikovaný problém. Přitom ve zmíněné polské sklárně nevyráběli žádné kvalitní sklo (na rozdíl od našich sklářů).
D: Taková sklárna by musela být upravena tak, aby měla i něco navíc pro návštěvníky – tj. potřebné zázemí, občerstvení, obchůdek, prostě něco originálního, co bude navenek vyzařovat. D: Skláři se musí věnovat především výrobě skla, nejsou to žádní manažeři. Oni potřebují někoho, kdo by to za ně vyřešil technicky. D: Ti řemeslníci by tak alespoň viděli, že se to lidem líbí, že se přijdou podívat a něco si u nich koupí. D: Ve sklárně v Bělé pod Bezdězem to jde, mají tam také obrovskou vzorkovou prodejnu. D: Když navštívím sklárnu a dozvím se tam, že vyrábějí sklo podle vzoru z první republiky, tak si to s radostí koupím! Diskuse o krachu místních – i historických – skláren. D: Sklářská turistika by zde byla pro návštěvníky atraktivní. D: Takoví výrobci nemají kapacitu, aby to dotáhli do zdárného konce. D: Bylo by ideální, kdyby existoval člověk, který by to rozvíjel. JM: Co podpora zaměstnanosti v zemědělství? V západní Evropě hodně funguje přidružená výroba. Jak je to tu se zemědělstvím? D: Máme asi 3 zemědělce, z toho jeden vyráběl sýry a prodával je po domech, ale už to nedělá. Všichni pouze pasou hospodářská zvířata. JM: Zemědělci říkají, že to je příliš regulované a vytvářet pracovní místa je těžké. D: U nás je to jen pastevectví, není zde vhodné podnebí na pěstování zemědělských plodin. JM: Co stav místních památek, kostelů, brownfieldů…? D: „Kapou“ sem nějaké peníze z kraje, ale jsou to peníze jen na jednotlivé, konkrétní akce (pokud jde o kulturně-historické památky). Teď kraj změnil dotační politiku, změnily se podmínky. Obecně Liberecký kraj má na opravu památek nejméně peněz v porovnání s ostatními kraji. Peněz je málo. Pokud jde o větší akce, jako je např. oprava fasády kostela, církev na to peníze dávat nechce, protože je málo farníků, město na to nemá a jinde na to není kde vzít. Máme tu secesní továrnu na výrobu lustrů, která potřebuje opravu. JM: Myslíte, že má cenu opravovat objekty, které jsou zavřené? D: Musel by tady být tým lidí, kteří by to rozvíjeli a poté tam zaměstnávali lidi.
D: Potřebné finance by musely zahrnovat peníze na manažera projektu – pokud by to mělo naději. JM: Musel by být někdo, kdo by měl důvod k využití brownfieldů? D: Kdyby měl někdo vizi a možnost získání dotace, tak by to mohla být cesta. D: Žádné velké firmy zde už nejsou. Živoří tu už jen několik malých firem. D: Zdejší Preciosa má manažery, který tu nežijí, chybí jim pouto s tímto městem. D: Opravy zajímavých památek přitáhnou lidi sem k nám. D: K čemu budou opravené památky, když budeme mít stále rozbité silnice? Více, než nalít milióny do památek, je důležitější řešit zdejší infrastrukturu. JM: Co konkrétně? D: Silnice, chodníky, detailní projekty na jednotlivá místa (zákoutí, křižovatky, pítka, lavičky, odpadkové koše, dlažba…). JM: Takže revitalizace drobných míst? D: Ano, opravovat a obnovovat to, co dožívá. D: Tady se buď kácí stromy, nebo mizí úplně. JM: Co zdejší přírodní památky? Těží z nich nějak město? D: Myslím, že ne. U našeho informačního centra se sice otočí 25 tisíc lidí ročně, ale pak už dál do města nejdou. Podívají se na Panskou skálu, do „íčka“ a pak už nikam. D: Nedávno se mě zahraniční turisté ptali, co je tu kromě skály zajímavého. I když jsem je lákala na návštěvu do centra města, tak se jim nechtělo. JM: Jak to řešit? D: Musíme je na něco nalákat. D: Měli bychom mít dobré propagační materiály, schematickou mapu. Musíme je upozornit na místní zajímavosti a kde je najdou. D: Vytvořit jednoduchý navigační systém pro turisty ve městě, důležitý je leták – stručný, několik vět… D: Například poutač na sklářské muzeum zde chybí! Ani na Panskou skálu zde není žádné upozornění! Cedule jsou až přímo na místě a nejsou vícejazyčné! D: Důležité by byly zdroje na výrobu propagačních materiálů.
D: Dále nás trápí, že nemáme vhodné využití pro budovu bývalého kina. Vloni jsme kino zavřeli. Ptali jsme se místních obyvatel, jak by si přáli s budovou v budoucnu naložit, k čemu by měla podle nich sloužit. Kromě kina zde nemáme žádné kulturní zařízení v majetku města. Zdejší kulturní dům je v majetku odborové organizace. Pořádají se tam jen plesy. Kino by se mohlo přestavět třeba na multifunkční zařízení s klubovnami. JM: Jak je to tu se spolkovým životem? D: Myslím, že je zde bohatý spolkový a společenský život. D: Ano, ale zúčastňuje se ho jen asi sto občanů ze 4 tisíc obyvatel města. Víc aktivních lidí zde není. D: Zdejší lidé asi očekávají, že za ně všechno připraví a zorganizuje město. Lidi by měli dostat chuť něco dělat. Vím, že si s organizací také někdy neumí poradit. Chtěli by se bavit, ale neumí si navrhnout a vyrobit plakát, nevědí, jak zařídit jeho výlep… D: Některé spolky jsou poměrně silné a aktivní. JM: Takže je důležité podpořit technické záležitosti při akcích a pomoci spolkům? D: Některé spolky vůbec netuší, jak získat právní subjektivitu. Potřebují to např. pro pořádání bálů. D: Nevědí, jak dostat příspěvek na akci. JM: Jak je to tu se sportem? D: Zdejší sportovní spolky dostávají docela slušné peníze… D: Náš fotbalový klub by potřeboval opravit hřiště, ale v poslední době trochu rezignoval. D: Oni nemají povědomí, jak správně vyúčtovat peníze, nekomunikují mezi sebou, na výroční schůze nikdo nechodí… D: U nás v Boru máme problém, že ty peníze ani nepropadnou k nám níž. Všechno si hradíme sami. Měl by se vytvořit nějaký fond, z něhož by šlo čerpat. D: V Kamenickém Šenově dáváme z rozpočtu na spolky docela dobrou částku (na činnost, nikoliv na investice). Na postavení hřiště to samozřejmě nestačí. JM: Co kvalita místních komunikací? D: Tristní, katastrofální! Všichni souhlasí. Následuje diskuse o stroji na opravu děravých silnic. D: Produktivita tohoto stroje není dobrá.
D: Položila se tady nová kanalizace, máme nové povrchy. D: Je zde kanalizace jen na jedné straně potoka. JM: Co dopravní obslužnost? D: Myslím, že to je dobré. Když se někam potřebujeme dostat, tak to není problém. D: Možná oslovit malé autodopravce pro lidi z malých obcí. D: O víkendech po 16. hodině se už nikdo z Šenova nedostane, nic nejezdí. D: Ano, v sobotu nejezdí téměř nic. D: Když jsme chtěli do České Kamenice na ples, tak jsme se tam neměli jak dostat. D: Dopravní obslužnost ale nemůže obsáhnout dopravu na všechny akce. Spoje by nebyly vytížené. D: Silnice směrem na Slunečnou nebo Polevsko jsou v hrozném stavu. Diskutuje se, proč jsou zde opravené silnice již po krátkém čase opět v havarijním stavu. Rozhodnutí mít všude asfaltový povrch, které padlo ještě za minulého režimu, nebylo dobré, tento povrch je velmi nekvalitní! JM: Jaká je dostupnost lékaře, škol? D: V Preciose je závodní lékař, ordinaci ve městě má obvodní, dětský, dorostový lékař, je zde gynekologie, máme dva zubaře – jsou dobří a vyhlášení. Situace v této oblasti je zde dobrá. D: Pokud jde o školy, měli jsme zde převis poptávky po místech v MŠ, ale vyřešili jsme to. Máme tady 3 mateřské školy, 2 základní školy, takže situace je docela dobrá. Na Práchni máme malotřídku. Byly roky, kdy zdejší škola neměla moc dobré jméno. Tehdy rodiče raději své děti dávali jinam. Měli jsme s tím problém, ale nový ředitel svou školu prezentuje jako moderní. Mají dobré vybavení, keramickou dílnu atd. Jediné, co jim chybí, je venkovní hřiště. JM: Ještě se vrátíme k silnicím. D: Máme zde 3 vlastní komunikace. Plátování je o ničem. Teď se frézovalo a část komunikace je úplně nová. Podle nás je lepší šetřit prostředky, nic stále opakovaně nezáplatovat, ale raději to udělat z gruntu. Náměstí máme kompletně nové. Razíme myšlenku, aby se raději udělal nový povrch, nejdříve vyfrézovat. D: Palackého je jedna z nejhorších komunikací. Letos by se to mělo opravovat. D: Nejvíce trápí zdejší starosty oprava komunikací, ale dotace na to nejsou! Od kraje na to peníze nedostaneme a už vůbec ne na obecní komunikace.
D: Stát dává peníze na tzv. měkké projekty, které se „prožerou“, není nikde žádný hmatatelný výsledek. D: Ten, kdo umí krásně napsat projekt, tak dostane na měkké projekty spoustu peněz, třeba i milión korun. Ale jeden milión by se mohl využít daleko užitečněji. Dala by se za něj opravit spousta věcí – drobné sakrální památky, chodníky… D: My jsme odlišný region než je Šluknovsko. Je zde dost drobných řemeslníků ve sklářství. JM: O kolik procent zde naroste počet lidí v letní sezoně? D: Např. Prysk, Slunečná – to jsou oblíbená rekreační místa, ale nedá se říci, že by se sem valily davy Pražáků. D: Trend chalupaření je už dávno pryč. Spousta zdejších chalup je prázdná. D: V Šenově je památková zóna. Je zde zanedbaná infrastruktura, ale i soukromé objekty, které mají oprýskané fasády. Lidi nemají chuť a zájem něco zkrášlovat. JM: Změnit lidi je to nejtěžší… D: Bylo by potřeba je nastartovat. D: Bylo by možná dobré motivovat ze strany města místní obyvatele: když si opravíš okna, dostaneš na to od města např. 10 % finanční příspěvek… D: Ale u nás do všeho mluví legislativa, památkáři – určují použití materiálu a barvy střechy, oken... Jakmile do toho zasáhne památkář, tak naroste cena za rekonstrukci. D: V Německu například rozdíl mezi požadavkem památkářů a finanční možností soukromníka dofinancuje stát. To u nás neexistuje. D: Jakmile se u nás soukromník dozví podmínku památkářů, tak si opravu raději rozmyslí. D: Vyplývá to z toho, že tady peníze nejsou. Navíc zdejší lidé ani nemají nároky na lepší bydlení, estetické cítění. D: Např. v České Kamenici se na to dbá. D: Pokud je zde památková zóna, musí se příslušné podmínky dodržovat. Daňové úlevy jako jsou v Německu u nás budeme těžko někdy mít. Obyvatelé se prostě musí podřídit pravidlům památkářů! D: Ale jak lidi motivovat, jak jim pomoci? Jak udělat Kamenický Šenov malebnější a příjemnější pro život? Bylo by potřeba mít nějaký dotační titul, prostředky na podporu záměru a peníze použít na fasády, okna, ploty, úpravu ploch.
D: V současné době to praktikujeme tak, že se město podělí se státem rovným dílem (např. částkou 200 tis. Kč) při opravě místní památky. D: Mám obavy, že lidi nebudou akceptovat financování a opravu sakrálních památek… Souvisí to s církevními restitucemi. D: Správná cesta je taková, aby se toho chopili lidé, kteří tam žijí a o památky se starají, chtějí je zachránit a shánějí na ně peníze. D: Myslím si, že byla chyba vzít si pod sebe (tj. pod město) muzeum, máme v něm krásné sbírky, ale budova chátrá a stát nám nedá na opravu muzea nic. Teď bychom potřebovali částku alespoň 20 miliónů, aby se zrenovovalo. Místní kino přestalo fungovat, protože lidi tam přestali chodit. Budova je z roku 1920 a teď se neví, co s ní dál. Tradiční kulturní život v obcích jde vniveč. Na kultuře se nikdy nevydělá. V tom vidím obrovský problém. Stát se o to nezajímá. JM: Mělo by se přemýšlet i nad tím, co udělat, aby se do muzea chodilo. Jakou má návštěvnost? D: Obnáší to investice do marketingu, do propagace, reklamy. Máme nápad udělat variabilní výstavu skla. Jednou by to byly pivní sklenice s ochutnávkou piva, příště zase číše na víno a ochutnávka vín atd. D: Proč dělat kulturní akci u Panské skály jen jednou za pět let? Vyplatilo by se tam uspořádat něco častěji, lidi by určitě přišli. Vymyslet něco, aby se lidi u té skály zdrželi, aby tam byl někdo, kdo jim podá ucelenou informaci, co najdou v okolí a jak je v této oblasti zdržet. Lidi tudy jen projedou a to je všechno… D: Chybí zde obchod s místním sklem. Není tady hospoda, kavárna, cukrárna – není, co nabídnout turistům.
