]vI.A. Širnáček: Chamradina
TŤetíčíslopovídkovéhocyklu pseudonymaMartina Havla Chamradina není a nechce bj.t, jak poznáváte hned z velice zamotaného a mnohomluvně rezonujícíhorivodu, prošpikovanéhosamjlmi ,,jakkoliv.. a ,,nicméně..,dílem ryziho plastickéhoumění,jeŽ v sestňedě. nj'ch liniích,v zhuštěném a světelnějším ovzdušínáladovémvyvolává hru citťr,snah a vášnirgze a obecnělidsk:ich. Ne. Je to práce zŤejmě a otevŤenětend.enčnt, polítickti.Je silně skloněna k trakttitu,epištole, l esÍ.Nepoďává nám svět a život postiŽen!,v obiektťurlě tv rčíhoindividua, básníka, n:ibrž zprostŤedkovanj'názorem člověka tŤetího, zabarvenjl jeho mlŽn m, vznětliv1im mediem: v knize Havlově ne. mluvi autor za sebe pňímo,nebere k světu duševnímui hmotnému určitoujednotnou posici své individuality - ne _ dává mluvit jednéze sv1ich osob - filosofu Filipu KoŤinkovi - a celá povídka konstruována je na zák|adě fikce uipiskt1 KoŤtnkouficlt. Autor činísi násilí a hledí vidět, cítit, líčitvšeckoočimasvéhoreka, pr měrného, ,,dobromyslného..(jak sám praví), elementárněvznětlivéhomladíka svěŽelidovéhoprivodu ze severovj'chodních Čech. Fikce tato jiŽ prisobína mne dojmem trapnjlm, dojmemmaléumě. Ieckosti.ČlověkprohlíŽízŤetelněprávě ten Í.akt,žeje to fikce,Že je to hííčkauirtuosity - a odtud ten trapn]i dojem. Autor dává si záIežet, aby se mu ta uirtuosníhračkapovedla, _ a uměnt,oprauťloué, seriosnt uměnt nechá běŽet k čertu. Je to rimyslnost,k níŽ zavedl autora krajní naturaltsmuS,-& to je ta pojmová mez (a jen ta jediná), kde pŤestáváumění a začináhračkáŤství, podivínství,baroknosta schválnost. Autor pŤedpokládá,že dění knihy jest or1a až do ž či.ročird
zápisky že on skutečnějen uveŤejĎujeskutečné |aktickri skutečnost, -a ženetu domnělouobjektivnost KoŤínka, Filipa Íilosofa skutečného aŽ tak d'aleko,Že v rivodě svaluje zodpovědnost (to je pŤesvšecku pŤímokaučukovouobojetnosta pružnost,pŤesvšeckata ,,jakkoli.., smysl onoho rivodu)za názory Ko,,ovšem..a ,,pŤece.. ,,nicméně.., na KoŤínka. Právě jako kdyby ten KoŤínekbyl sebe se Ťínkovy a tam, číslo to a to, patro to a to. Věru, jen adresu tam bydlil Živ! a čtenáŤe, aby si šel své spory p. autor udat a odkázat KoŤínkovuměl a pochyby vyŤíďt s p. profesoremKoŤínkemk němu do bytu. Autor nic - autor muzikant - autor jest jen ubohli, poctivi' naturalista, kterf kreslí lidi, jak jsou, jak mluví, jak píší.Že mluví a píšílrlou. posti, pošetilosti,nesmysly - za to on nem že.To je věc Pána Boha, kterj' je tak stvoŤil. (A má pravdu: neboť takovy autor sám opravdu nic netuoÍl). naturalistickémvtipu je založena Na takovémstarém,ošumělém, Chamrailínapáně Havlova. Autor Ťeklsi: podívejtese jen, jak dovedu blt obiektiuni,realistick!/ Ani špetkusvéhofd, ani krapet subjektiuitg, ani ždibec indiuidualitg nenechám v knize. Holá, pozorl To bude kousekl Posud nevídanélUnikuml Já' ten zajímavy,temnj. pseudo\ym' za nímžbudou hádat babštíkritikové všechny bohy českého Parnasu, od Svatopluka Čechapo Ignáta Herrmanna, iti se zapru uplně! Budu stejně šedě,líně, unavně a obšírněpopisovat a pozorovat, stejně zapáleně cítit a hlavně stejně hloupě myslit nebo nemyslit jako takovj' nějak filosof KoŤÍnek,chudák naivní, tŤiadvacetiletj' studentík protloukajícíse bídně universitou v Praze. To bude kus uměnt,co? Tak rlplně se zapŤit,tak dalecese pŤelítdo druhého,do takové ubohéprriměrnéduše, do takového typického venkovského hochaz lidu. Bude to konečnějižjednouhodněokatě vidět, jakf jsem realista,jaky objektiuniuměIec,jakj. básníksocidlnta d'emokratick!? A skutečně,hejlovése chytili. Četljsem alespoí v kterémsilistě, jakéohromnéuměníje to zapŤít tak zcela, ale tak zcela svou spisovatelskouindividualitu, jak se to podaŤiloautoru Zdpiskťt phil. stud', Filipa KoÍtnka, Člověk myslí opravdu,žeto jsou opravdovskézápisky KoŤínkovy- tak bez spi10
l(ridcké projevy 3
146
sovatelskémasky je p.Ý sty| Chamrading. Ktam jest riplnf * Táuschung ist vollkommen! čte se na známj.ch reklamních plakátech. A co námahy pry to asi autora stálo tak se zapŤit,tak docela se vyzout ze svéhoidl Ale' drahj' pane, namítaljsem v duchu, jakpak to víte, žejej stál ten bezbarvj', vlekl]i, povídavj.,nudnj.a šed]isty|něiakésebezapÍent? Že jej to stá|o ndmahu? Možná naopak, že by| riplně ze suémžiilu ten pán, že nijak nezapíral svou individualitu, nj'brž naopak podal se jednou doopravdy cel , jak je v domácích nedbalkácb, bez pozlacenédivadelníhelmy, v nížvystupuje s plnj.m jménep a v nižse možná zce|a zlotŤilepotí, a ježjej moŽná zcela ničemnětlačína h]avě . . . A]e nosíji možná,jak již byvá, pro čest, abg se zdtil něčimjinfim, nežiest. Hraje si snad na soi-disant umělce, stylistu, básnickou individualitu atd., tňebajej ty rytíŤské škorněstylu, vyrazu a malby sebevÍcemozo|i|y. PŤípadčastější, mrij drah]ipane, nežse vám zdá, pŤípadzcela obvyklf aběžnjr v literárním životě. A tak možná,že to, co vy mu pokládáte za nejvyššísebezapŤení, jest u něho naopak pÍirozend,nezfalšouantÍ eÍpanse, zcela pŤirozené, upŤímné a snadnérozlití svéhocharakteru. To, co pokládáte za nejvyššínámalru, bylo mu možnázcela snad.né. A jsem o tom plně pŤesvědčen, jak pročítámtuto kníŽku:ne, ten pán se do té šeďé,do té povídavétlachavosti, do toho pseudomudrování nijak nenutil... šlomu zcela rovně od srdce... koupal se v tom s touž pňirozenousnadností,jako kachna v rybníčku. Vidíte, také diletantismus,proti němuŽ se tolik vzpíráme. A jak vyloženf diletantismusl Nemít žádnéhocharakteru - to je takovy poslednízoufaljl pokus o charakter. Toho se tÍm sice nedosáhne- na _ ale snad na charakterÍslťku charakterto nestačí . . . Mně jest alespoů člověk,kterj' tak virtuosně a tak k nepozntinid.ovedese vysvléci ze svéhonějakého,at takového či makového,charakteru umě]eckého, někdejšíveŤejnét. zv. individuality své, zjev venkoncem trapnj'. Ptám se: co mu byl tedy star! dosauad.ní zptisob, stgl uměIecki1? Zajisténe nic ieho,nÍcz nitra obttžněa pomaluugrostlého, nic jemu pod. statného,když dovedl tak lehce, kvrlli vtipu, kvťrli schovávačcese
virtuosita - to pŤeceneníuměleck: z něhovysvléknouttPŤevlékací masku -to je snad herecká uirtuoměnit snadně a charakter.Rychle síta- ale to není umění,to není charakternost básnickéindividualitY. . . hra, A tak opakuju: ta celá fikce, ta celá mysteriesníchangez-passez jest otŤepan1f pseudonymní schovávačka Chamradiny, na liž stojí naturalistickf vtip. Trapnéna věci jest jen, žeautor jej vzal váŽně, a kritiky. Spočíváto všeckona takovémšpičas ním Íádná částčeské tém slovíčku,které je docela naťukléprávě jako ono Kolumbovo vejce. ZapÍít sebe,suou indiaidualitu, suťljcharakter - to pÍecenení charakternt.ZapÍtt sut1istgl -to pÍecenent stuoÍitstgl nou!. Atakové absurdnostichtěl dokázat autor Chamrading.Avmožnost takovj'ch absurdnostíchtěla věŤit českákritika. A odtud mám ten trapnj. dojem neseriosnostijiž z komposice a struktury celéknihy. Na tak seriosníthema, jaké chce formulovat a ŤešitClrcmradťna,nejde se takovj.m titěrnj'm ÍikčnímhračkáŤstvim. . . takovfmi skrfvačkami a lapačkami. . . Na tak těŽkéthema mělo by co stačitceléplnéumění. . . Ale takto jde hlavně o kousek povrchníhoŽonglérství.Autor dává si zá|ežet,aby se mu ta uirtuosníhračka povedla: - ale po umění,opravdovémseriosnímumění,kterémujde ne o fráze a these a maškarády,ale o duši,nitro, jejich krise a záhady a muka, nenítu mnoho stop. Thema Chamradingje ptocesod.ndrodnění, kterj.se hraje na spráskaném romantikovi a ilusionistovi, na popálenémkomáru, na duši vznětlivé, prudké, ale nestálé, dnes jiŽ zrazené,zhoŤkléa vystŤízlivělé,povalenéochablostía kleslostí,rozleptanév jádŤe ironií,jížse tvrdošijněa urputně trestá za někdejšínaivní drivěÍivj'ilusionismus a optimismus. Jaká škoda,že nenítento člověktraktován pÍímoautorem,že se nám podává teprve v zabarvenía pojetí mladéhonaivního mělkého človička, jenŽ -tŤeba philosophiaestud.iosus-nemá ani dost málo objimavéhoširokéhoklidnéhoducha ÍilosoÍického, aby mohl volně li. berálně pozorovat, soudit a malovat tohoto člověkatJaká škoda,že
147
148
je nám zprostňedkovánz druhéruky a z jakéruky, z ruky obmezence, fanatika a sektáŤeskorot Jakou psychologickoumalbu byl by tu mohl podat autor, jakou pŤíležitost tu měl vysvětlit aznázornittu roztňíštěnou chorobnou duši,vyčístze všechjizev jejích všecky krise, jimiŽ prošla.Škoda,Že se tétopňíležitosti širokéklidné psychologickéanalysy a malby tak riplně,tak naprostovyhnult o Janu Svatopluku Kobosilovi, kandidátu odnárodnění'dovídáme se tedy všecko z druhé nebo dokonce tŤetíruky: riryvkovitě, zlomkovitě, bez vysvětlení,zcelení,z několika širokj'chepithet, z několika skrovnjlch,holjlch,vnějšíchfaktri, jejichžunitÍnímotiugztistanou nám utajeny a jež |ze psychologicky vysvětliti si nejr znějším zprisobem.Cel1irozvoj jeho až do čtyňicátého roku, kcly nám jej p. autor či správněji p.FilipKoňínek uvádí samotnéhopňedoči, je nám podán v dětsk1fchvzpomínkáchFilipov1 ch, pŤirozeněnejasnéa mlžné perspelrtivy, a ve velice sice stručnjlclr,jadrnj.ch, ale asi venkoncem strannjrch a subjektivnfch kritikách venkovskéhojakéhosi strejce Jakoubka, jenž má bj't asi podle KoŤínkatypick1i pŤedstaviteltuhéIronárodníhojádra, ]idovépodstaty národní(viz str. 212).Nápad venkoncem nešťastrrjl: Jakoubek je tradován v ztipisktichKoÍÍnkou!ch jako venkovskjl hloubavec,kmotr rozumec konseruatiuního itid.ra po vzoru ku pŤ.znánrych figur Šmilovského, člověkprimitivně hrubj., Iěžky,nehybnj'. Jak mrižetakou! člověkmíti smyst a pochopenípro sloŽitouhybnost života městského?Jak mrižebjlt tento člověkrozumnym a správnym soudcemJana Svatopluka Kobosi]a, člověka nežjest on sám! Neodsuzovalby ten kmotr rozumec iíndspolečnosti, svou konservativně nedrivěŤivoua nehybnou letorou (a nic jinéhota domnělá jeho moudrosta znalost světa a životanerrí)kaŽclélro č]or,ělra většíchrozběhri a agilnějšípovahy - i kdyby to byl jinak člověk zcela vyrovnanj', zcelenj.a zdravj., i kdyby to nebyl náhodou vratkf, nestáljr Kobosil? Co mrižeplatit soud takového člověka? A má to smysl brát jej jako autoritu pro minul1irozvoj Kobosilriv? Ve čtyŤicítceasi nebo spíšepŤed čtyňicítkoujest nám Kobosil pŤedstaven pŤímo: mluví,jedná pŤedčtenáňem. Autor malujejej jako člověkavznětlivéhoa dráŽdivého (str.61),nehospodárného ,,divousa..
skrčenousvou ženu (str. 144), rozeutiskujícíhoplachou' povolnou, sv1im životem,posmívajícíhose iluvším nespokojeného a rvaného jeŽ mu pokazily slušnější hmotnjl byt (str. simazápa|ttmsvéhomládí, svého mrtvého slabošského, zďá Se' otce' 67, Í21 a j.), nenávidícího neplodnémvlastenčení, zabil v náienŽjměnípromarnilve falešném pustém uŽitku, v smyslu a spolkaŤení a bratŤíčbez podnicích rodních politiky (str. a žurnalisty 108, 109)' a českj'mi vynikajícími kování s posměch, ze soukromjlch zlobu, nenávist tuto roztrpčenost' pŤenáší a osob na celky veňejné:národ, vlast. odsuzuje šmapodnětri,pŤíčin všeckyprojevy českého hem a naprosto všechennárodníŽivot česk1f, prrimysl, obchod, i život duchovní: život hmotny, veŤejného: Života jest publicistiku, vědu. Všecko naše mu ''chamraliteraturu, umění, jediné. nedostiŽné, V dnešnim období našeho dina..,všeckocizíveliké, rozvoje vidí ripadek proti době t. zv. buditelské.,,Kde máte, prosím vás,,. pokračovalopět po takovém návratu ode dveŤía zastaviv se tl mne' ,,dnes nějakého takového velikého pracovníka, jako byl Purkyně, Palackj.? Kde člověkatakov1ich vyDobrovskf, ŠafaŤík, sok1ichcílri,takovfch obsáhlj'ch program duševních?Kde je máte?.. (Str. 97.). Doba buditelská byla jen pŤechodnévzplanuti krátkého trvání - nyní hasnetne',,sílit?.. pŤerušilmě Jan Svatopluk. ,,Copak vy myslíte,žemy sílíme?Našesnahy odumírají,našepráce se menší, našeprida slábne. Tehdejšízrodila ŠafaŤíka' Pressla, Jungmanna, j Palackého,Purkyně s ejich vysokj.mi cília obrovskouprací- kdežto naše?- S]abéstromy jsou drikazem slabépridy - a my máme stromy čímdál niŽšía slabší'Stačiliby našibojovnícidnesvzkŤísitnárod? - A pokolení,kteréroste, je ještěchabější.- VěŤte mi, já nemám naděje žádnéapohlížím Jungmannriv na věc stŤízlivě.Doba ŠafaŤÍkrl, a tak dále byla dobou vzplanutí ale teď hasnema zhasnem...(Str. 105.) Zdálo by se vám podle citovanj'ch vět a názorri, žeKobosil je duch stiízlivf, analytickf, zkoumavf, chladnf. Ale chyba lávkyl Tento člověkmá minulost dobrodruhaa větroplacha:prodělal polsképovstá. ní,sloužilna vojně, vystěhoval se do Ameriky . . . a všuclese ztroskotal. Tento člověkopíjíse vlastními slovy jako opiem, jitňí svérány
1!Í9
z chorobnérozkoše,shromažďujekolem sebe v hosptidce,,u Koubtl.. kruhlidí,jeŽopijíjako sebe...a víc.'. opíjísetam izce|ahmotně... alkoholem. . . Dají se ty dva kontrasty tak snadno srovnat? Dá se jen tak beze všehopoložit vedle sebe skutečněkritičnost,jakou pro. jevuje Kobosil na několika místech,širokf rozhled po umění a literatuňe evropské(str. 133)' chladná zkoumavost a analytičnost(on svéhoodnárodnění: sám vycituje a uvádí Koňínka na jednu z pŤíčin ripadek svérodiny) - a na druhéstraně jalovf pathos a hazardnost citová a myšlenková? Netvrdím, že ty protivy jsou nesrovnatelny v j ednom člověku,- tvrdím jen,žev Kobosilovi nejsouuysuětleng,s poÍ,ng, _ žepŮsobídojmem slátanéhokusu. Zajímavj.člověk,opakujete si, jen škoda,žepadl do rukou člověku,jako je KoŤínek,kter1f jej nedovedejednotně osvětlit a vyložit. Jakf zajÍmavj'kus rgze Iídpráce by to mohl b tl A pak: takto vypadá skéa rgze psgchologické rimysl p. autor v ve|mi nelogtilně;skutečněseriosnínámitky pronesenéproti našemunárodnímuživotu, literatuŤe,umění,zdrlvodněné kriticky a dokazatelnékaždémurozumnémua poctivému člověku, vložil do rist existenci velice pochybnéa chatrné. . . To neníloyální zprisob boje: věšetvážnéargumenty na nevážnéa problematickélidi - to je trochu starf nezp sob a trochu stará chytristika . . . Stejně neloyálně jako s figurou Kobosilovou točíp. autor se svou ÍlresÍ. Kobosil směňujek odnárodněnípodle p. autora z dttvoďŮrgze hmotnlch, zištnfich,U česképojišťovnyje postaveníjeho bídné;aby si polepšil,pňejdeke společnostiněmecké.To je celf pŤípadKobosilriv -zce|a prrihledn , zce|aběžn!a opakujícíse v pohraničnj'ch krajích českj'chtušímen gros. PŤípadjistě vážnj' atěžk!, - ale zcela typickj' a běžnj. Ale je to rozumné,drivodnéa loyálnÍ činit z něho ÍilosoÍickfproblém, ozbrojovat velmi necvičenéa neohrabanélidi spekulativnj'mi zbraněmi, provést venkoncem ubohj' dialektickj' a schematick šerma podezíratněkolik zcelaryzich,bezzájmovj'ch duší vlastenectví?Má to smysl mluvit o ,,Íilosofickfch z nedostatečného stromečkách..,jimiž si pr vysazuje cestu Jan Svatopluk, když Jana
- hladovj'žaludek,roztrhané Svatopluka Ženedo německéhotábora boty a otŤen oděv? Je loyální pomlouvat pak s čirj.mnepochopením Janu Svaindividualismus (str. 776 a 177) a vkládati tomu ubohému povinnost že člověk má právo, i ro. nejen ale zásadu, topluku do rist jedmíry, do všechsměrri a nelze-liv zepnouti svésíly do nejvyšší nom národě, tožv druhém.Cožneví,že zemtel! Schauer (ostatnějen fázi svéhorozvoje a ve formě hypothetické)vztahoval v jednénejstarší poslání ji jen na síIurgzedušeuni,na poslání,cel! směr svéhodušeunílro poslání to nemťtže b1ft splněno pňípad, kdy v mezích vlasta jen pro ního národa? Je to logicky zdtivodněno formulovati si theoretickg, schematickyotázku odnárodnění- na těchto rgze hmotnlcftpŤedpokladech?Cožnenípanu autoru jasné,žeodnárodfiujese Ťadačeskj'ch Iidí,kterénevehnaly na tuto cestu ani zklamanéaspiracea neukojená ctižádost'ani cítěnív sobě padku nebo hynutí rodiny' ani neryzí privod - nečeskyŽivel v krvi, - sumárníto vfpočet,autorovo sche- nfbrž prostětíseůa tlak hmotn!? A'žeto odnárodůujících ma pŤíčin nebyli nijak lidélhostejník lidu, naopak lidé z lidu? A nestačík vyloženípŤípaduJana Svatopluka prostě ten hmotnj'tlak? Je pravda, Kobosil Íilosofuje,vystihuje nedostatky, vady' vŤedy národníhonašehoživota, chytá se jich, maskuie se jimi, jak praví autor; ale neníto zjev konec konc pŤecejen sympatickjl, sympatickf tim' žechce,snažtse alespoĎnajítiideovj' myšlenkovj'drivod pro své odpadnutí,žecÍtíalespofi,žef.aktten je závažn!, žeje tŤebajej podepŤít'zdrivodnit, ospravedlnit, Že vymáhá mgšIenkoud sankce7Není vám alespoůsympatičtější, nežten ryze vznětovf, naivně emfatickj' filosof KoŤínek,jenžpŤislovech vlast a národ cel hned hoŤí,opíjíse jich zvukem, zak|iná se jimi, _ ale pŤitom ani se nepokoušíkonec koncťrrozumově si je osvětliti, ozŤejmiti,zdrlvodniti, n brž odkazuje je velice pohodlně jako hotoad|akta do poiluědomé končingcitu a krae? Mně není pochyby o tom, že skeptik nebo i nihilista Kobosil jest i ntirodněuuědoměIejši, neŽ naivní blouznivec a mystik KoŤínek.Kobosil pochybuje, popírá národnost - pŤekročuje ji - nemá pravdu, chybuje _ ale pŤecepŤemj'šlí jej, o problému,cítí uvědomuje si jej. KoŤínekjej však vŮbec necítí- neobsahuje- nevystihuje. Jemu je
152
všeckojasno, a právě proto jsou pojmy jeho tak mělkéa povrchní. Právě proto, že ani žáďnénesnáze, obtiže,námahy myšlenkovénevidí. Není zajisténáhoda, ževšichni snad našibuditeléprošlipochybami mnohdy velmi vážn mi a těžkfmi - fakt ten má svrij plnj.sytjl psychologick; vliznam. Víra, která neprošlazkouškami,víra neuvědoměláje matná a tŤeba stále a stále, nespolehlivá. zaŤikávala se KoŤínekodvolává se stále a stále na cit. To jest jeho ultima ratio. ,,Zde (t,j. pŤipochybnostechnárodnostních)nemrižebj'ti ani pŤesvědčování,zde nemriŽebj'ti nijakj'ch drikazti,pŤirovnání,tvrzeni, NičÍm ztoho se cit netvoŤí.A citu toho je tŤeba-vŽdyť v citu jen (??) kotvi poimy (ll) vlast a národ..(Str. 177).Argumentaceta je rozhodněnesprávná, holj' a pošetilj'krajní mysticismus. U moderníhočlověka neníjiž toho elementárníhocitu, na nějŽ by se dalo stavět tak pevně a nev1fvratně- u něho jiŽ dávno, rozvojem kultury, nastupuje uvědoměnía rozumovost na místo citovéspontánnosti a samozňejmosti. Stavět povinnosti k národu jen na cit bylo by velmi riskantní. Cit u rnoderníhočlověkabj'vá dosti měnn1ia zeslabenf; na něj spoléhati rozenjlchmystikú.Jen ti dose m Žejen velmi málo lidí neobgčeinlch. vedou snad v citu najít direktivu a plán života,U ostatníchvšak,neposvěcenj'ch,stavět na cit je spekulacerozhodně pochybená, a vede k rlplnémunezdaru: k jalovosti, frázovitosti, ke konfusím.A to zcela pŤírozeně:pravf, ryzí, hlubokjl, obsaŽnj' cit je pňevzácnékoŤenía proto nahrazuje se padělky, surogáty: frázovitostí, slovy, zaňíkadly. Vysokj' jasnovidn1i cit jako habituelní stav duševníje nejŤidší v jimka a odvolávat se na něj, činit z něho pŤedpisa praviďo, jak činí p. Havel v Chamradině,je manévrvenkoncem hazardní.Jím otevírá se pŤímobrána frázovitémuslovnímuimpostorství.Největši většina je neschopnatohoto trvaléhopovznesenícitového,a poněvadžse pŤesto od ní žáďá'je nucenatak pŤÍmonadšeníto vylhávat: pravj'tyzicit ježjediné- a nic nahražovatuměle vyvolanj'm smgslnlm rozčilentm, jiného je vlastenectvídavri a hromad. Proto, opakuju, je mi daleko sympatičtější ten skeptik a snad nihilista Kobosil: on c ce alespoř rozumově si uvědomit otázku národ-
- ale stojí nosti, vlastenectví - on chybuje sice a nemá pravdu u rnne nepoměrněv še nežfilosof KoŤínek,jenŽ má o vlastenectví |Živéa zhoubnéa pŤitom vykramaŤujeje se slenázory tak falešné, potou dogmatickéhofanatika . . . Ale jiná věc ještě:což nechápe p. Havel, že lrdyby tomu bylo opravdu tak, jak tvrdí KoŤínek,kdyby opravdu vlastenectvÍnebylo neŽ temn! cit, nic než hlas krae, - že by pak Kobosil musil byt naprosto osvobozen,poněvadŽ není to jeho vinou, Že citu toho necítí, hlasu toho neslyší?.. . Filip KoŤínekpojímá národnost zcela mylně, zce|ahrubě po materialisticku , . . ryze statisticky, demograficky. Poslední odvolání jeho jde ke'krui a kostemlťdu.Rozumím-li dobÍetépathetickétirádě na str. 213 dole, chce tu prostě tici, Že národnost je v poslednípŤíčině fakt anthropologick!.To je takovy falešnfmaterialistickj'mysticismus' aŽ stydno.Dovoluju si prostě k p. Havlovi otázku: myslí opravdu, Že krev a lrosti a mozek a srdce Čecha- chemicky a fysiologicky * jsou jinéneŽNěmce? Což nevÍ,jak subtilní,kŤehkáa pochybná práce je to postavit anthropologickj. typ slovanskf proti germánskému? Neví' Že jedna a táž nrirodnoslje vj'sledkem, směsízačastér znlch plemen,jako ku pŤ. národnost tak určitá, jednotná a typická, jako jsou Angličané?Jaké falešné,byzantinské, nepokrokové názory o národnosti,a očvj.šestáli jsme již za HavlíčkatTen zcela jasně po. chopil,žeprincip národnosti,,neniprincip krue,,,ale,,samostatnosti, rovnosti, cti a ušehotoho,co čIouěk pokltidda svona suětěza neiugššt bodou jmenuje...(Národnínoviny, 1849).Problémnárodnostinejde Ťešitani kostmi ani krví - to je problémsuědomt,problémpovinnosti a odpouědnosti, A ten nám problémmraunt,problémndzoru suětouého. měl podat p. Havel, rozumově jej vyložit a zdrivodnit a ne pohoďně se ohánět operetovfm aparátem, ,,srdce, mozku, krve a kostí..' zaklinat se citem a nad.šením a pŤitomvelmi chytrácky a drlvtipně k radosti těch našich starovlasteneckfch pseudo-idealÍslri, kteŤí,jak jsou již slepí,tleskají tomuto falešnémumaterialismu - pomlouvat poctivélidi, kteŤíproblémnárodnostníethiky chtěli rozumově formulovat a ňešit.
1, Na konci Chamradiny uvádí p. Havel schematicky pŤehledpňíčin odnárodnění,Jsou pr1i to: ,,buď zklamanéaspiracea neukojenáctižádost, buď cítěnív sobě upadku nebo hynutí rodiny nebo neryzí ptivod _ nečeskyŽivel v krvi.. (231).V Janu Sv. Kobosilovi jsou vŠechnytyto pŤíčinyshrnuty - pravy pathologick preparát. . . Myslím, že pŤičiny,jež tu p. Havel vyjmenoval, jsou velice sporné a problematické.Tak posledníz nich - že by neryzi privod mě| za následek zeslabenínárodniho sebevědomía tím vratkost a kolísavost - je rozhodně nepravá a dá se zcela empiricky vyvrátit: veliké mnoŽstvífanatikri národnostnÍchpŤi čáňepohraničnébj.vá neryzi lrrve. A také theoreticky je to zcela drivodné:kde se protivy zbtizka st kají, vykrajujÍ se určitě, determinujíse určitě,nÍrtík rozhodnutí se mezi nimi a nepŤipouštívají kolísavouneurčitost. Také první dvě pŤíčiny zdají se mi velmi pochybné.Nesetkal se p. Havel ještěs lidmi, kteŤív individuálnj'ch dráhách a snaháchsvj.ch ztroskotali a za to opíjejíse rádi lacinfm vínem rispěchriašeobecnlch, zapíjejísvévlastní indiuídudlné nezdary nadšenímhromad.nfim, kolektiunlm, do něhožrádi se vrhají,v němŽrád.itonou, v němžzapomínají na vlastní slabost a bídu? Nesetkal se ještě s těmi, jimž pfcha 1rromad.nrinahrazuje p chu, sebevědomía silu vlastnÍ a individuálnou? Myslím, Že jsou neobyčejněčetnía právě z nich Že se rekrutují sku. tečni|anatikouéhromad - fanatikovépŤirozenj'mipsychologickj'mi podmínkami. Celéponětí národnostníhoproblémuv Chamradiněje v bec neobyčejněnejasné,nepropracoYané,mělké,koketujícíokázale a vypočtěněs běŽnj.mi domácími pŤedsudky a nesoudností.Hrot její má bj't obrácen proti indiuiilualismu,tuším,ale jak uboze vede si tu p. spisovatel,jak ani ponětí nemá' co inďvidualismus jest. Drikazem toho j e prostě ten kňiklavj' fakt, žep. autorztotožťluj e i ej - s egoismem, Ne, P. Havle, váš Kobosil není individualista, to je prostě ubohjl, ma|ir prospěcfuiÍ,uboh! sobec!To je buď taková nevěd'omostnebo zlomyslnost, že činikaždou diskusi nemožnou. A ty vašenázory o lidu, jak falešné a nepravdivéjsout Jak by vám tu bylo tŤebapoučenía jak by vám tu mohl pomoci právě ten indi-
rovid.ualismus, s kterfm tak nešlechetně točíte. Poslyšte si velmi zumnjl citát - a to ne z nějakého moderního básníka dekadenty nybrŽ z učence zcela od.borného,z francouzského sociologa Gabriela - velmi pravděTarda: ,'Náš d.uch velmi Živě brání se tomu názoru podobnému pŤece - Že v minulosti jako pŤítomnosti lidé ]išili se od sebe povahou, d.uchem, náklonnostmi, fysiognomii; že mezi nimi byli vŽdycky vynálezci nebo smělí novotáŤi, jiŽ měli velikolepé Sny' neobyčejnéctižádosti a lásky. Jsme pŤílišvedeni k tomu pokládati společenskétvorby provedené v pŤedlristorii za ritvary bezvědomé. Zdá se nám parad.oxním mysliti si, Že lidé oněch dob věděli, jako my, co činí jež co a co chtějí. A tento pŤedsudek je po mém názoru jedna z ilusí, pochopit nám Brání sociálné. pravé vědy nejvíce zaďrŽlji pŤíchod
formaci Ťeči,náboŽenstvÍ, vlád, prúmyslu, uměn...1 A umělecká, formová, stylová cena Chamrading? Po mém soudu: zcela prťrměrná. Mnoho se psalo o dokonalé umělecké formě Ztipiskti stui|. phil. I{oŤtnka, o intimním teple umělecké realistické drobnomalby, o plastické objektivitě maupassantovské. Neznám ostatních ďi|i Ztipiskti, ale jsou-li jako tento, pak je to|ež. Věty šedé,stŤízlivé' mnohomluvné, rozkládající ďouhj.mi suchopárnj.mi popisy a vÝklady, co by měly sytě, barevně v rytmu a vrini obraz sugerovat. o věcech samozŤejm1ich, postŤezíchvšedních a známych hovoŤí ten peďantickj'fanatik KoŤínek, jako o objevenjch Amerikách. Ta směs pedantičnosti a fanatismu - moment tento je charakterističtější psychologicky, lež se komu zďá - mohla dát autorovi novou originelní, myslím uměleckou intonaci, ale musil by bj'val chytit celou věc právě na ruby: ne z té bahenní.,žabí, jak Ťíká Nietzsche, njlbrž z lehké ptačíperspektiug.
1 . G. Tartle, La logique sociale, lPaťis 1895]'pÍedml.XIV'
165
