20. ČÍSLO / XXI. ROČNÍK
12 Kč • 0,55
19. KVĚTNA 2013
Z obsahu: Společná modlitba upevňuje rodinný život Katecheze Svatého otce Františka při generální audienci 1. května 2013
– strana 2 – Papež František při modlitbě růžence v Santa Maria Maggiore – strana 5 – Skříňka ze Siluva Blahoslavený Jan Pavel II. navštívil před 20 lety místo mariánského zjevení v Litvě
– strana 6 – Modlitba k Duchu Svatému – strana 8 – Katechismus andělů (23) – strana 9 – „Děkuji pánům za tuto pomoc!“ Dr. Konrád Adenauer a svatý bratr Klaus
– strana 10 – Vittorio Messori o nedávno vydaném životopise Aliho Agci Paolo Rodari
– strana 13 – Duch Svatý vane, kam chce – vitráž symbolizující Ducha Svatého, kaple Bratrstva bílých kajícníků, Montpellier
Editorial Naléhavé téma modlitby prochází celým tímto číslem Světla, a to nejen vzhledem k seslání Ducha Svatého, který nás učí, zač se máme modlit. Když se zahledíme hlouběji do svého nitra, dost možná zjistíme, že často zapomínáme na modlitbu k Duchu Svatému. Ale je to věc křesťanské zralosti a zodpovědnosti, že se stále obracíme k Duchu Svatému, jehož plnost darů jsme přijali při svátosti biřmování. Je k tomu potřeba také kus vytrvalosti a odvahy, neboť Duch vane a vede si, kam chce. Jedno však víme jistě – vždycky je to k Otci a k prospěchu duše (mnohdy nejen naší). Přijetím svátostí zároveň přijímáme určité závazky vůči Bohu. Svatý otec František nás vybízí, abychom se nebáli definitivních závazků, neboť tak se náš život stane plodným. Neměl na mysli jen závazky duchovní, ale jasně i závazky běžného života, kterými přebíráme zodpovědnost za vlastní život, rodinu, svět, Církev. Stále narážíme na to, jak se smysl pro zodpovědnost v myšlení lidí postupně vytrácí. Vidíme, jak se zvětšuje prostor pro různé formy anarchie, která je v rozporu s řádem bytí, ustanoveným Bohem. Zde právě je zapotřebí modlitby, a to především k Duchu Svatému, který ukáže, jak se dospěle ujmout panování nad světem ve smyslu první knihy Bible, v níž čteme o stvoření. Někdy je potřeba zakleknout k nepřetržité modlitbě. Velké věci se často vyprosí jen v bdění na modlitbách. Tak to vidíme např. u Konráda Adenauera (str. 10). Nabízí se i myšlenka o andělech strážných lidí (str. 9) – občas slýcháme, že je moudré prosit svého anděla strážného, aby sdělil např. naši prosbu o záležitost jiné osoby i jejímu andělu strážnému. Velkým darem je také návrat Benedikta XVI. do Vatikánu (str. 7). V klášteře, do něhož se nyní uchýlil, se bude modlit za Církev. To je síla, která se projeví, i když její působení ve své lidské slabosti nemusíme vidět. Je i na nás věřících, kteří jsme přijali závazek pracovat pro dobro Kristovy Církve (děje se tak už při křtu), abychom i my svými modlitbami pomohli. A to ve spojení s vyčistěním svého života od zla a přimknutím se ke Kristu a jeho požadavkům na život podle Ducha, kterého nám dal a který nás má uvést do celé pravdy. Na nás je, abychom se otevřeli. Daniel Dehner
2
Společná modlitba upevňuje rodinný život Katecheze Svatého otce Františka při generální audienci 1. května 2013
D
obrý den, drazí bratři a sestry! Dnes, prvního května, si připomínáme svatého Josefa, dělníka, a začínáme měsíc, který je tradičně zasvěcen Matce Boží. Chtěl bych se tedy na tomto našem setkání pozastavit u těchto dvou postav tak důležitých v Ježíšově životě, v životě církve i v našem životě, dvěma krátkými myšlenkami. První bude o práci a druhá o kontemplaci Ježíše. V evangeliu svatého Matouše se v souvislosti s Ježíšovým návratem do rodné obce, Nazaretu, kde promlouvá v synagoze, zdůrazňuje podiv krajanů nad jeho moudrostí a otázka, kterou si kladou: „Copak to není syn tesařův?“ (13,55) Ježíš vstupuje do našich dějin, přichází mezi nás, narodil se z Panny Marie působením Božím, ale za přítomnosti svatého Josefa, zákonného otce, který Jej opatruje a také Jej učí svému řemeslu v nazaretské dílně, sdílí s Ním závazky, námahy, zadostiučinění a také každodenní těžkosti. To nám ukazuje důstojnost a význam práce. Kniha Genesis vypráví, jak Bůh stvořil muže a ženu, svěřil jim poslání naplnit zemi a podmanit si ji, což neznamená ji vykořisťovat, nýbrž obdělávat a chránit, pečovat o ni svou vlastní prací (srov. Gn 1,28; 2,15). Práce je základním prvkem důstojnosti člověka. Práce nás, obrazně řečeno, „pomazává“ důstojností, naplňuje nás důstojností, připodobňuje nás Bohu, který pracoval, pracuje a je neustále činný (srov. Jan 5,17); dává nám schopnost uživit sebe, svoji rodinu a přispívat k růstu svojí vlasti. Tady myslím na těžkosti, na které dnes v různých zemích naráží svět práce a podnikání. Myslím zvláště na ty, kteří jsou nezaměstnaní, což se týká nejenom mladých lidí, častokrát v důsledku takového pojetí ekonomismu společnosti, které hledá egoistický profit mimo parametry sociální spravedlnosti. Rád bych všechny vyzval k solidaritě a povzbudil představitele veřejných věcí, aby vyvinuli veškeré úsilí a dali nový
podnět zaměstnanosti. Znamená to starat se o důstojnost člověka. Především bych však rád řekl, aby neztráceli naději. Také svatý Josef prošel obtížnými momenty, ale nikdy neztratil důvěru a dovedl je překonat v jistotě, že Bůh nás neopustí. Dále bych se rád obrátil na vás, děti a mladí lidé: věnujte se svým každodenním povinnostem ve studiu, v práci, v přátelských vztazích a pomoci druhým. Vaše budoucnost závisí také na tom, jak prožijete tyto cenné roky života. Nemějte strach ze závazků a obětí, neobávejte se o budoucnost a mějte živou naději: na obzoru je stále světlo. Dodám ještě pár slov k jednomu specifickému aspektu práce, který mi dělá starosti. Mám na mysli to, co lze označit termínem „otrocká práce“, tedy práce, která zotročuje. Kolik jen lidí na celém světě je obětí tohoto typu otroctví, ve kterém člověk slouží práci, zatímco by měla práce sloužit lidem a propůjčovat jim důstojnost. Prosím bratry a sestry ve víře a všechny muže a ženy dobré vůle, aby se rozhodně stavěli proti obchodu s lidmi, jehož součástí je také „otrocká práce“. Naznačím druhou myšlenku. Jediným společným středem pozornosti svatého Josefa a Panny Marie v tichu jejich každodenní činnosti je Ježíš. S nasazením a něhou doprovázejí a pečují o růst Syna Božího, který se pro nás stal člověkem, a přemýšlejí o všem, co se děje. V evangeliu zdůrazňuje svatý Lukáš dvakrát Mariin postoj, jenž byl vlastní také svatému Josefovi: „Všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom.“ (Lk 2,19.51) Abychom se naučili naslouchat Pánu, je třeba se naučit Jej také kontemplovat, rozjímat, vnímat jeho nepřetržitou přítomnost ve svém životě. Je třeba se zastavit a rozmlouvat s Ním, dát Mu prostor modlitbou. Každý z nás, také vy, děti a mládeži, kteří jste dnes dopoledne přišli v tak velkém počtu, měli bychom se ptát: jaký Dokončení na str. 5
20/2013
Slavnost Seslání Ducha Svatého – cyklus C
D
nes slaví tvá Matka Církev své narozeniny a u této slavnosti nesmíš chybět. Nechej se Duchem Svatým odvést do Jeruzaléma, abys tu znovu prožil rozhodující událost dějin spásy i dějin světa. Pros jej, aby sis z dnešní slavnosti odnesl především hlubší a přesvědčující poznání místa a úkolu, které on pro tebe stanovil v tomto nejvznešenějším duchovním organismu. Oživující Duch dává tělu Církve vždy v pravý čas to, co potřebuje, jak se o tom můžeš přesvědčit již v den jeho prvopočátku. Ve Svatém městě jsou dnes shromážděni poutníci z celého světa. Zatím ani netuší, jak nesmírná je ona nečekaná milost, která je pro ně uchystána. Duch Páně všechny obdivuhodně svolal k večeřadlu, aby jim oznámil spasitelnou zvěst o zmrtvýchvstalém Mesiáši. Připravil si k tomu sbor apoštolů, jak to Pán přislíbil, a viditelně je naplnil svým žárem, aby přesvědčivě promlouvali k velkému zástupu z nejrůznějších národů. Jak jinak se to může stát, než když tito první posluchači uslyší radostnou zvěst každý ve své vlastní řeči! Jestliže tě udivuje, jak tito nevzdělaní rybáři rázem ovládají neznámé jazyky, je tu jen jedno vysvětlení: Je to tím, že tu nikdo z nich nemluví sám za sebe, nýbrž tak, jak jim Duch dává promlouvat. Celé shromáždění nad tím oprávněně žasne a vůbec nechápe, co to má znamenat.(1) Avšak jsou tu i takoví, kterým je zatěžko připustit, že se stali svědky velkých Božích skutků, a myslí si, že si pomohou ze svých rozpaků, když se Kristovým svědkům budou ke své vlastní škodě s povýšeností vysmívat. Ale mužové z Galileje, neohrožení hlasatelé radostné zvěsti, jsou v tomto případě nástrojem Božího Ducha, který je mnohem mocnější než sám hukot jeho vichru. Síla jeho milosti se nedá zastavit a najde si svou cestu ke všem, které si povolá Pán, náš Bůh.(2) Ti mají v srdci i na rtech nakonec jedině správnou otázku: Bratři, co máme dělat? Je to otázka, která by měla stále zaměstnávat i tebe. Odpověď apoštolů je adresována nejen zde přítomným, ale i všem budoucím: Je třeba se obrátit, a tak se zachránit z toho zvráceného pokolení (3), které nedokáže překročit svou povýšenou skepsi a ještě se v ní utvrzuje tím, že dává průchod svému pohrdání. Vidíš, jak rychle roste zástup těch, kteří naopak pod vlivem Ducha již při tomto
20/2013
Liturgická čtení 1. čtení – Sk 2,1–11 Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a libyjského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové, slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“
Druhé vtělení Zamyšlení nad liturgickými texty dnešní neděle Přijměte Ducha Svatého! prvním hlásání s radostí uvěřili? To, čeho jsi svědkem, překračuje všechno očekávání. Ještě před několika dny se všichni ti, kteří patří k Ježíši z Nazareta, skrývali ve strachu za zavřenými dveřmi. Duch Boží však dnes naplnil svým hukotem nejen horní síň, ale celé město. Kvas vzkynul (4) a už ho nikdo nezastaví. Již dnes bude tu před večeřadlem zcela veřejně pokřtěno na tři tisíce duší. (5) Uznej sám, že to, co se tu děje, může se uskutečnit opravdu jenom pod vlivem Ducha Svatého. Před lety v tichu nazaretského domku vzešel z téhož Ducha v lůně panenské Matky tělesný život Syna člověka. Dnes za hukotu vichru nastává druhé vtělení. Moc Nejvyššího zastínila Večeřadlo a z Ducha Svatého se tu počalo a rodí Kristovo tajemné Tělo, které silou Ducha poroste až do skonání věků. Ve všech jeho údech koluje jeden a tentýž božský život a každý z nich musí s Pavlem vyznat: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.(6) Oživující Duch nepřestává rozdělovat těmto živým údům Kristova Těla své obdivuhodné a rozmanité dary, tak jako je dává apoštolům v tuto chvíli, kdy je zapotřebí promluvit ke shromážděným, ke každému v jeho řeči. Je tu však podmínka, která stále platí: Projevy Ducha jsou jednotlivcům dány k tomu, aby mohli být užiteční. Ani tvoje spoluúčast na životě z Ducha Svatého nesmí zůstat v úrovni pasivního živoření, nýbrž jako skutečně živý a zdravý úd máš žít tím, že se na výsost aktivně účastníš na přijímání a předávání života, a to v úplné podřízenosti životodárnému Duchu. Čím lépe poznáváš s úžasem, jak se moudrost Stvořitele projevuje obdivuhodnou souhrou všech složek biologického těla, tím pokorněji se musíš sklonit před působením životodárného Ducha a otevřít se jeho vedení, abys byl platným údem božského Těla, do kterého jsi byl ve křtu přivtělen. Jestliže se ti zdá, jako by časem mimořádné, a přece řádné projevy Ducha pominuly, pak to není proto, že by se Pramen živý (7) během doby vyčerpal, nýbrž proto, že údy zmalátněly, a to především, když si
2. čtení – 1 Kor 12,3b–7.12–13 Bratři! Jenom pod vlivem Ducha Svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“ Dary jsou sice rozmanité, ale pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale Dokončení na str. 5 myslí, že už dostatečně vyspěly a že už samy nejlépe vědí, čeho je zapotřebí, a nakonec už ani nevidí, že neslouží Duchu a Tělu, nýbrž jen samy sobě. O jaké dary je dnes třeba usilovat, abychom v dnešním světě byli opět užiteční druhým? Zdá se, že posluchače dneška neosloví výmluvnost ani cizí řeči. Je třeba usilovat o dary lepší (8). Svět potřebuje přesvědčující příklad charismatické lásky, která nemyslí na sebe, všechno vydrží a nikdy nepřestává (9), sebeobětující činné lásky, která jde jako láska Pána a Hlavy těla až do krajnosti (10). Pane, sešli nám svého Ducha a obnov tvářnost země! (11) Bratr Amadeus (1)
srov. Lk 1,29; (2) Sk 2,39; (3) srov. Sk 2,40; srov. Mt 13,33; (5) Sk 2,41; (6) Gal 2,20; (7) hymnus Veni Creator Spiritus; (8) 1 Kor 12,31; (9) tamt. 13,7; (10) Jan 13,1 (11) srov. resp. žalm 104,30 (4)
3
N
áš Pán Ježíš Kristus se čtyřicet dní po svém zmrtvýchvstání ukazuje v oslaveném těle svým učedníkům a dosvědčuje, že se na něm splňuje vše, co před svým ukřižováním předpověděl. Ukazuje učedníkům existenci života po smrti přímo hmatatelně – nechá Tomáše dotýkat se svých ran, svým dechem předává apoštolům Ducha Svatého ve chvíli, kdy ustanovuje svátost smíření, společně se svými učedníky „láme chléb“, zve k hostině. Jejich srdce naplňuje Duch Svatý již při pohledu na tajemství Svaté eucharistie. V těchto čtyřiceti dnech prosycených velikonoční radostí ze zmrtvýchvstání Ježíše Krista a z jeho přítomnosti mezi nejbližšími připravuje náš Pán své učedníky na seslání svého Ducha od Otce. V závěru tohoto období shromažďuje své učedníky na Olivové hoře. Zde je před svým vstoupením na nebesa vybízí, aby se společně v Jeruzalémě shromáždili k modlitbě. Slibuje jim, že na ně sestoupí Duch Svatý. Plni této víry v Ježíšovo přislíbení sejdou do města a setrvávají deset dní na modlitbách. Tyto dvě skutečnosti: Ježíšovo nanebevstoupení a společenství učedníků očekávajících Ducha Božího, shromážděných okolo Panny Marie, ty skutečnosti dávají základ pro nás. Zvou nás, abychom se stejně jako celá řada poletničních generací v Církvi k nim připojili. Lze jít i jinou cestou. P. Lorenzo Scupoli společně se starcem Nikodémem ve známém spisu O duchovním boji popisují hned v prvních kapitolách této vzácné příručky pro život v Duchu Svatém různé formy zbožnosti, jimiž se mnozí křesťané snaží k Bohu dostat. Ukazují na osobní snahu člověka, který se chce zapřít, aby dosáhl Boha, chce se vzdělávat, nechat vést... hodně se sám modlí, ale jeho cesta může skončit ve slepé uličce. Používá třeba i více prostředků duchovního života, a přitom nedosáhne cíle. Proč? Cesta k přijetí Ducha Svatého nevede přes osobní sebezápor, pěstování ctností ani soukromou modlitbu. Ježíš přece učedníkům na Olivové hoře přikazuje, aby setrvávali na modlitbách společně, a tak očekávali slíbeného Ducha Svatého. Církev nás učí, že základem naší osobní modlitby je modlitba dokonce nikoli jen společná, ale liturgická. Existují totiž hnutí mimo katolickou církev, která dávají přednost modlitbě společné před liturgickou ve snaze co nej-
4
Na slovíčko více se otevřít Duchu Svatému. Dokonce své přesvědčení dokládají citáty z Písma svatého, mezi jinými i Ježíšovým slovem: „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ V některých sborech těchto „svobodných“ církevních společenství dokonce užívají – stejně jak to činí apoštolská Církev – olej pomazání nemocných při modlitbách za uzdravení. Ovšem, a právě, s tím podstatným rozdílem, že tento olej není posvěcen ani papežem, ani biskupem či – v případech předem stanovených kanonickým liturgickým právem – knězem. V nedávných dějinách Církve se pak setkáváme i s katolickými křesťany, kteří toužili prožít vše, co je napsáno o prvotní Církvi ve Skutcích apoštolů: přijmout charismata Ducha Svatého, zvěstovat evangelium, žít společně jako první jeruzalémská církevní obec. Někteří dokonce – a neměli bychom v tom vidět pouze bludné historizující tendence podle vzoru P. Hanse Künga hrát si na klub přátel Církve prvního století – se sešli ve stínu vysokoškolského kampusu či ve svých bytech či na duchovních cvičeních, aby oněch deset dní prožili „tak jako“ první křesťané – na modlitbách a v očekávání Ježíšova Ducha. Na tomto pozadí velké snahy a touhy těchto jednotlivců a společenství o to výrazněji vyniká tajemství přednosti liturgické modlitby před soukromou a „společnou“: Ježíš Kristus dříve, než dal Ducha Svatého o Letnicích, shromáždil své učedníky, Boží lid spolu s jeho biskupy – svými apoštoly, jež konsekroval na Zelený čtvrtek a kterým po svém zmrtvýchvstání, ještě před nanebevstoupením, dal moc odpouštět hříchy. V této době před nimi, stejně jako na Zelený čtvrtek, „lámal chléb“ a proměňoval. Jejich srdce naplňoval Duch Svatý radostí, jež se pak rozvinula, když sami slavili mešní oběť – památku Poslední večeře, při níž se již nekrvavým způsobem zpřítomňuje Kristova oběť přinesená za spásu světa. Pravé a plné poznávání Ježíše Krista na této zemi, přijímání jeho Ducha se uskutečňuje při liturgii, především při liturgii mše svaté. Zralost postoje katolického křesťana jasně rozlišujícího mezi modlitbou osobní, společnou a liturgickou dokládá vyznání víry jednoho francouzského kato-
líka z hnutí Svatodušní obnovy. Když se jej ptali, jak by se rozhodl, kdyby měl volit mezi účastí na mši svaté anebo na společenství charismatické modlitby, které by probíhalo ve stejnou dobu, odpověděl: „Určitě bych dal přednost mši svaté.“ Novéna k Duchu Svatému nabízí poctivou přípravu na slavnost Seslání Ducha Svatého. Nemusí být nutně začleněna do slavení mše svaté, či spojena s adorací Ježíše v Nejsvětější svátosti, i když by tato forma byla velmi dobrá. Měla by být především oním připojením se ke generacím křesťanů žijících v apoštolské posloupnosti a prosících, aby svá srdce otevřeli pokladům Církve, které se jim nabízejí. Pro těchto devět dní modliteb je někdy možné vybrat z mnoha velmi krásných modliteb k Duchu Svatému, počínaje už niternou modlitbou svatého Cyrila a Metoděje, či rozjímáním ze svatodušních textů svatého Atanáše z listu Serapionovi či z prvního komplexnějšího díla svatého Basila Velikého, jednoho z učitelů Církve, O Duchu Svatém. Mezi tyto texty vhodně uvozené čteními z Písma svatého (zde už je inspirací bohatství textů svatodušní vigilie) lze vložit texty písní, jež nemusejí oslovovat Ducha Svatého, ale jejich text má o něm svědčit především tím, že otevírají srdce pro jeho působení. Patří mezi ně texty napsané právě ve svatodušních chvílích. Pak se nabízejí další texty o Duchu Svatém od církevních Otců a světců, které mohou být podnětem k rozjímání, ke společné děkovné modlitbě, jež mohou vrcholit chvalozpěvem na působení Ducha Svatého formou litanií či obdobného chvalozpěvu, po němž mohou následovat přímluvy. Některé svatodušní novény jsou tematizované – vedou k rozjímání o darech Ducha Svatého, o svatodušních počátcích dějin Církve, jak je popisují Skutky apoštolské, o charismatech s přípravou k tomu, aby se duše v modlitbě společenství těmto darům milosti otevřela, k rozjímáním o svátosti biřmování či o světcích, kteří touto spiritualitou plně žili. Zvláště toto poslední téma dokazuje, že tam, kde se scházíme na májové každý den, není vůbec novéna něčím „navíc“, ale naopak prohloubením májových modliteb k Panně Marii: vždyť ona, Neposkvrněná, uprostřed apoštolů a učedníků je učila otevírat se působení Ducha Svatého a dodnes nás tomu učí ve svatodušním společenství Církve. P. Oldřich
20/2013
Papež František při modlitbě růžence v Santa Maria Maggiore „Prosme Pannu Marii, aby nás učila žít víru v každodenních skutcích a dávat větší prostor Pánu.“ Toto krátké poselství na twitterovém účtu papeže Františka předcházelo v sobotu 4. května večerní modlitbě růžence v bazilice Santa Maria Maggiore. Svatý otec ji zahájil v 18 hodin. Papež František se do mariánského chrámu na římském Eskvilinu vrací již podruhé od své volby, připomněl arcikněz baziliky, kardinál Santos Abril y Castelló: „Po zvolení se odebral do baziliky nejenom kvůli poděkování Matce Boží, nýbrž aby jí zasvětil svůj pontifikát, jak mi osobně řekl. Přišel sem, aby Pannu Marii požádal o pomoc a ochranu. Poznal jsem současného papeže dobře, když jsem byl nunciem v Argentině. Vím, že velmi často jezdil na národní mariánské poutní místo do Luján. Nebylo také poprvé, co přišel uctít mariánskou ikonu Salus Populi Romani, dělal to při každé návštěvě Říma. Dnes nás Svatý otec vyzývá, abychom se modlili růženec na úmysl církve. Zve nás, abychom se jej modlili v rodině a posilovali tak její jednotu, aby se duchovní dobro stávalo rovněž dobrem sociálního a rodinného soužití.“ Po společné modlitbě růžence a loretánských litanií v nejstarší mariánské svatyni, zcela zaplněné i obležené zástupy věřících, pronesl papež František promluvu, ve které poukázal na to, jak Matka Boží – Salus Populi Romani, tedy zdraví a zároveň spása římského lidu – pečuje o Boží děti. Svatý otec tuto péči popsal ve třech aspektech: „Pomáhá nám růst, vyrovnávat se s životem a být svobodnými.“ V samotném závěru pak řekl: „Drazí bratři a sestry, jak obtížné je v naší době přijímat definitivní rozhodnutí! Svádí nás provizornost. Jsme oběťmi tendence, která nás nutí k provizoriu... jako bychom toužili zůstat po celý život adolescenty! Nemějme strach z definitivních závazků, nároků, které nás zaměstnají a zainteresují po celý život! Tak se náš život stane plodným!
20/2013
Celá Mariina existence je hymnem na život, hymnem lásky k životu: zrodila Ježíše tělesně a provázela zrod církve na Kalvárii a ve Večeřadle. Salus Populi Romani je Maminka, která nám dává zdraví v růstu, ve vyrovnávání se s problémy a v jejich překonávání, v osvobozování
k definitivním rozhodnutím; Maminka, která nás učí být plodnými, otevřenými životu a neustále plodnými v dobrotě, radosti, naději a v obdarovávání druhých životem fyzickým i duchovním. O to Tě prosíme tento večer, ó Maria, Salus Populi Romani, za lid Říma, za nás všechny. Daruj nám zdraví, které nám můžeš dát jedině ty, abychom byli vždycky znamením a nástrojem života.“ Svatý otec po vyjití z baziliky oslovil také zástupy lidí, kteří se účastnili pobožnosti venku, přislíbil jim svoji modlitbu a požádal o jejich modlitbu za sebe. Podle www.radiovaticana.cz
Liturgická čtení
Společná modlitba upevňuje rodinný život – dokončení ze str. 2 prostor dávám Pánu? Zastavím se k rozhovoru s Ním? Již od malička nás rodiče učili začínat a končit den modlitbou, vedli nás, abychom vnímali, že nás provází přátelství a láska Boží. Vzpomínejme častěji na Pána během dne! V měsíci květnu bych rád poukázal na důležitost a krásu modlitby svatého růžence. Odříkáváním Zdrávasů jsme přiváděni ke kontemplaci Ježíšových tajemství a rozjímání ústředních momentů jeho života, aby byl On – stejně jako pro Pannu Marii a svatého Josefa – středem našeho myšlení, naší pozornosti a našeho jednání. Bylo by krásné, kdyby se zvláště v tomto měsíci máji v rodinách, mezi přáteli a ve farnosti společně recitoval svatý růženec nebo nějaká modlitba k Ježíši a Panně Marii! Modlitba konaná společně je drahocenný moment, který upevňuje rodinný život a přátelství! Naučme se více se modlit v rodině a jako rodina! Drazí bratři a sestry, prosme svatého Josefa a Pannu Marii, aby nás učili zachovávat věrnost svým každodenním závazkům, žít svoji víru v každodenních skutcích, dávat více prostoru Pánu ve svém životě a prodlévat v rozjímání jeho tváře. Přeložil Milan Glaser, Česká sekce Rádia Vatikán
– dokončení ze str. 3
je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
Evangelium – Jan 20,19–23 Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
5
Rudolf Baier
Skříňka ze Siluva Blahoslavený Jan Pavel II. navštívil před 20 lety místo mariánského zjevení v Litvě Malou vesnici Siluva, která leží na písčitém pahorku v Litvě, navštívil před dvaceti lety blahoslavený papež Jan Pavel II. v rámci jedné ze svých mnoha poutních cest. Siluva je jedním z nejdůležitějších poutních míst v Litvě a Maria je velkou ochránkyní litevského národa. Obrovská úcta se jí prokazuje také proto, že provázela a utěšovala litevský národ v těžké době.
S
tejně jako na mnoha jiných místech zjevení si Maria ani v Siluva nevybírala nejkrásnější místo, nejlepší nebo vysoce postavené osoby. Co se tenkrát stalo? První katolický kostel byl postaven v roce 1457 Petrasem Gedgaudasem. Z jedné ze svých cest do Říma přivezl pro kostel obraz Matky Boží, která nese na ruce Ježíška. Od toho okamžiku byl mariánský obraz zvláště uctíván a vážen. Pak došlo v roce 1532 k velkému zásahu. Na nátlak místního šlechtice Zabiela se muselo obyvatelstvo přihlásit ke kalvinismu. A pro Marii nebylo od té doby žádné místo. Katolický farář Jonas Holubka pak schoval obraz Matky Boží, liturgické předměty a důležité dokumenty
do železné truhly a zakopal. V roce 1602 zemřel v Siluva poslední katolík. A pak došlo v roce 1608 k velké události. V době, kdy už v Siluva nežil žádný katolík, zjevila se Maria dětem – pasáčkům, kteří pásli své ovce poblíž Siluva. A místo zjevení bylo přesně tam, kde farář Holubka 86 roků předtím schoval obraz Matky Boží. Zjevení naší milé Paní ze Siluva bylo zásahem nebes, aby se lidé vrátili k pravému uctívání jejího božského Syna. Bylo to jednoho horkého letního dne, když tato událost změnila dějiny tohoto malého místa v Litvě. Pasáčci řekli svému kalvínskému katechetovi, že viděli nějakou plačící dívku s krásnými vlasy a s dítětem v náručí. Katecheta na-
Hlavní oltář poutního chrámu v Siluva s milostným obrazem Panny Marie
6
Milostný obraz Matky Boží řídil dětem, aby o tomto zážitku nikomu nevyprávěly. Ony ale řekly svým rodičům a sousedům o zjevení plačící Matky Boží. Mnoho obyvatel se stále shromažďovalo na tom místě, kde se Maria zjevila. Netrvalo dlouho a kalvínský pastor přišel a chtěl zabránit „katolickým“ machinacím. Pak se stalo to nepředstavitelné: Ten duchovní byl sám svědkem zjevení, což přispělo k tomu, že uvěřil dětem. Obyvatelé ze Siluva a okolí se pak obrátili na katolickou víru. Toto obrácení bylo tak rozsáhlé, že o deset let později na svátek Narození Panny Marie přijalo na místě zjevení více než 11 000 lidí svaté přijímání. A zakopaná truhla s mariánským obrazem, liturgickými předměty a důležitými církevními dokumenty se nalezla zázračným způsobem. Jeden slepý starý muž měl vizi, na jejímž základě našel místo, kde ji farář Holubka zakopal. Když ho přivedli na pole, nabyl opět zraku a mohl truhlu s cenným obsahem hledat a najít. Církevní dokumenty byly podkladem pro to, aby církev mohla vyhrát právní spor o své pozemky v Siluva. Na místě zjevení byla postavena kaple a již brzy rozšířena na kostel. Nový kostel v Siluva přitáhl mnoho lidí, protože se na tomto místě mezitím stala první zázračná uzdravení a byly dány zvláštní milosti. Kostel musel být už brzy zvětšen, aby stačil vzrůstajícímu počtu poutníků. Jako znamení oživeného mariánského poutního místa poslouží také vývoj
20/2013
počtu přítomných kněží. Už v roce 1677 tam bylo stále přítomných 12 kněží, kteří se starali o poutníky. Počet kněží v příštích staletích stále více rostl. Někdy se i zmenšoval, to způsobily války a hlad. Ale nikdy nebyla duchovní péče úplně přerušena. 17. srpna 1775 byla zjevení po rozsáhlých zkouškách a dotazováních papežem Piem VI. uznána jako autentická. Bylo to 167 let (!) po zjevení, a to se musí stále znova připomínat, když jde o uznání zjevení, která se dějí v naší době. Obyvatelé Litvy se stále hlásí k Siluva navzdory mohutnému politickému odporu. A Litva byla podmaněná země. V 18. století táhla zemí polská, ruská a švédská vojska a pokoušela se ovládnout zemi. Za těchto bojů muselo snášet obyvatelstvo těžká utrpení. Za cara se pokoušeli v 19. století o poruštění Litvy tím, že pozavírali katolické kostely a byl zakázán litevský tisk. V průběhu času hledalo mnoho lidí pomoc u Panny Marie v Siluva. Ale také během druhé světové války byla Litva vystavena velkému ohrožení. Sovětský svaz poslal tisíce lidí do vyhlazovacích táborů. A po druhé světové válce utrpení lidí pokračovalo. Sovětští okupanti prosazovali s velkou svévolí po půl století svoji ateistickou moc. Kdo se zúčastnil náboženského
2200 km pěšky ze Siluva do Medjugorje. O svátku Povýšení Svatého kříže přišli tito poutníci se svým křížem dění, musel počítat s vězením. A komunističtí vládci využívali každé možnosti, aby zamezili poutě k milé Paní v Siluva. Tak se nedala KGB odradit od toho, aby během poutě v roce 1979 neprovedla rozsáhlé uzavření prostoru kolem Siluva. Bylo to pod záminkou, že řádí epidemie prasečího moru, a proto nikdo nesmí
vstoupit na poutní místo. Udivuje nás stále znova, kolik strachu měli sovětští utlačovatelé před vším katolickým. Siluva je dnes duchovním centrem katolické víry. Poutě do Siluva nabyly po pádu železné opony a znovunastolení nezávislosti Litvy mimořádného rozvoje. Zvláštním vyvrcholením byla pouť blahoslaveného papeže Jana Pavla II. V roce 1993 se pomodlil u skříňky Matky Boží ze Siluva. Další velký význam měla také návštěva kardinála Meisnera u příležitosti 400letého jubilea mariánského zjevení. V rámci pontifikální mše svaté pronesl kardinál Meisner dojemné kázání. Zúčastnil se slavnostního aktu v zastoupení papeže Benedikta XVI. „Před čtyřmi sty lety přišla Maria do dějin vašeho národa. A už od vás neodešla. Šla s odvlečenými na Sibiř a pomáhala jim tam žít a umírat. A zůstávala se zarmoucenými příbuznými v mateřské zemi a pomáhala jim dále doufat a věřit. Potřebujeme Marii v současnosti i v budoucnu v našich domech a skupinách, v našich společenstvích a obcích. Vždyť ona přináší samotného Pána s sebou do domu. Kdo ji nechá stát přede dveřmi, brání také Pánu ve vstupu do našeho středu...“ Z Maria heute, duben 2013, přeložil -mp-
Papež František přivítal Benedikta XVI. vracejícího se do Vatikánu Benedikt XVI. je rád, že se vrátil do Vatikánu a opustil provizorium života v Castel Gandolfu. Potvrdil to i tiskový mluvčí Svatého stolce P. Federico Lombardi. Emeritní papež odletěl 2. května odpoledne z letního sídla u Albanského jezera, aby se definitivně ubytoval v bývalém klauzurním klášteře Mater Ecclesiae ve Vatikánských zahradách. Na vatikánském heliportu Benedikta XVI. přivítali děkan kardinálského kolegia Angelo Sodano a kardinál státní sekretář Tarcisio Bertone spolu s dalšími představiteli Svatého stolce a Městského státu Vatikán. „Papež poté odjel autem do nového sídla, kde jej přivítal Svatý otec František. Bývalý klášter, do kterého se Benedikt XVI. stěhuje, je nevelká budova.
20/2013
Byla upravena pro ubytování šesti osob – kromě emeritního papeže a arcibiskupa Gänsweina zde budou bydlet čtyři laické sestry Memores Domini. Benedikt XVI. tu bude mít pracovnu a malou knihovnu. Pokud přijede na návštěvu jeho bratr, Mons. Georg Ratzinger, bude se zde také moci ubytovat,“ řekl P. Lombardi. Klášter Mater Ecclesiae založil roku 1994 bl. Jan Pavel II. a pozval do něj kontemplativní řeholnice, aby svou modlitbou podporovaly Svatého otce i celou církev. Klášterní komunita se až do října minulého roku obměňovala každých pět let – první společenství klarisek vystřídaly bosé karmelitky, po nich následovaly benediktinky a vizitantky. Nyní bude z tohoto místa emeritní pa-
pež „svým životem oddaným modlitbě sloužit svaté církvi Boží“, jak sám uvedl ve svém abdikačním prohlášení. „Papež je rád, že se vrací zpět do Vatikánu a že pro něj nastává normální život. Dny po abdikaci pro něj byly výjimečně namáhavé, dva měsíce v Castel Gandolfu pak jakési provizorium. Nyní bude žít normálně – tedy chodit na procházky, přijímat návštěvy a podobně. Co se týče zdraví emeritního papeže, není žádný zvláštní důvod k obavám. Samozřejmě není mlád a postupně mu ubývá sil. Netrpí ale žádným vážným onemocněním. Je to zkrátka zdravý starý člověk,“ uvedl P. Federico Lombardi pro německou redakci Vatikánského rozhlasu. Podle www.radiovaticana.cz
7
Modlitba k Duchu Svatému
B
ože, Duchu Svatý, stydím se opakovat jako ti první křesťané v Efesu: „Ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch Svatý.“ Za ty dva tisíce let toho bylo přece o Tobě řečeno mnoho. A přece Tě opravdu neznám – ačkoliv jsem pokřtěn křtem Ducha ve Tvém jménu. Ačkoliv mám žít podle Ducha, být člověkem Ducha, ačkoliv v sobě nosím zárodek tohoto Ducha, protože jsem „chrám Ducha Svatého“. Neumím se k Tobě modlit. Snad se někdy modlím tu známou modlitbu „Přijď, Duchu Svatý...“ – ale máme se přece modlit stále v Duchu Svatém, jak říká Pavel. Proto neumím dobře říkat „Abba, Otče“ nebo „Ježíš je můj Pán“. Nehledám Tě, ačkoliv jsi tak blízko! Vždyť já jsem Tvůj chrám. A chci být tímto chrámem ještě víc (až Tě přijmu ve svátosti biřmování)! Jaký jsem to chrám? Není v něm pusto a prázdno, protože tam ve skutečnosti Tvůj Duch není? Nemám dost víry – protože se dost neučím od Tebe, Duchu pravdy, který nás máš učit Kristově pravdě. Neotevřel jsem se naplno Tobě, který přicházíš jako pravý život – a tak jsem jako poloslepý, nevidím dál, než vidí moje krátkozraké oči.
Nemám lásku – protože jsem postavil hráz tomu přílivu Boží lásky, kterou působí v našich srdcích Duch. Hráz netečnosti, hráz lhostejnosti. Nepřijal jsem Tvého Ducha svobody, proto jsem zůstal v otroctví. Otročím sobě, otročím práci, otročím lidem, otročím svým zájmům, otročím tomu, co je mi příjemné... Jak jsem bezradný a pošetilý, když nestojím o Tvé dary, o dar moudrosti a vědění, o dar rozumu a rady. Nemám ten základ opravdové moudrosti, kterým je úcta a bázeň před Bohem! Nemám sílu Ducha – proto jsem tak zbabělý. Musím si stále opakovat to, co říká Pavel: „…musím zesílit Duchem ve vnitřního člověka v pravé svatosti a spravedlnosti... stále mám mít pohotově meč Ducha – Boží slovo...“ Jsem mrzutý a neužitečný – protože ve mně nejsou Tvé plody: radost a pokoj, shovívavost a vlídnost, dobrota, věrnost a tichost, zdrženlivost a především láska. Nejsem Kristův a nebudu Kristův, nebudu-li mít Kristova Ducha! Proto tím víc budu prosit: Duchu Svatý, který jsi poznamenal mé srdce už ve svátosti křtu, který jsi ke mně přišel (nebo přijdeš) při biřmování, Bože Duchu Svatý, který všechno obno-
PROGRAMY PORADNY PRO ŽENY A DÍVKY CENAP (Vodní 13, Brno) Ne/plodné období po porodu • 11. 6. 2013 Určeno pro maminky před porodem a po porodu. Dozvíte se, jak poznat, zda je možné při kojení otěhotnět. Lze se po porodu obejít bez hormonální antikoncepce? Jak určit první ovulaci po porodu? Praktická příprava ke kojení • 19. 6. a 26. 6. 2013 Pochopit princip kojení, znát správnou techniku a vědět, jak miminko přiložit, aby mohlo účinně sát. Ve dvou lekcích naučíme nastávající maminky, jak na to. Neplodnost – příčiny, řešení • 22. 6. 2013 Celodenní kurz pro páry, které chtějí odhalit příčiny dosavadní neplodnosti a aktivně pracovat na své plodnosti. Dozvíte se, jak správně poznáte, zda jsou u vás splněny podmínky společné plodnosti, nabídneme vhodnou léčbu. Sexualita – jak o ní s dětmi hovořit • 27. 6. 2013 Pro rodiče a prarodiče dětí předškolního věku. Mluvme se svými dětmi o všem, co chtějí vědět. Záleží na rodičích, jak bude dítě spokojeno se svým tělem, jak zodpovědně bude přistupovat ke své sexualitě a k druhým lidem. Více informací o všech programech a přihlášky na www.cenap.cz. Římskokatolická farnost Tábor-Klokoty a obláti Panny Marie Neposkvrněné srdečně zvou do Klokot na malý cyklus CÍRKEV ŽIJE Z EUCHARISTIE s P. Stanislavem Brožkou – sobota 1. června 2013, téma: Krása liturgie. Program: 13.30–16.00 promluva v domě Emauzy • 16.00 zpívané klokotské hodinky • 16.30 růženec • 17.00 mše svatá.
8
vuješ, všemu dáváš novou tvář, dovedeš oživit i mrtvou literu, mrtvá slova, který jako vítr vaneš, kudy chceš – prosím, přijď ke mně! Navštiv mě jako oheň – a zapal ve mně svou lásku! Navštiv mě jako jazyk, abych se naučil mluvit, navštiv mě jako vichr, o Letnicích, abych neustrnul a nestál na místě. Přijď, Duchu Svatý, a osvěť nás – věřící i nevěřící, černé i bílé, chudé i bohaté, analfabety i vědce. Osvěť nás, abychom se znovu den ze dne učili rozeznávat dobré a zlé, pravdivé a nepravdivé, důležité a zbytečné. Máme sklon dávat nedůležitým věcem přednost před důležitými, toto pomýlení je veliké. Závažné věci jsou drceny pod koly času, měřítka věcí máme pokřivená. Neřesti se často pokládají za soukromou věc. Hříchy jsou předmětem zábavy a vtipů. Zlo se často pokládá za nutnost. Přijď, Duchu Svatý, a vrhni pravé světlo na naši cestu a na Boží vůli. Ať pochopíme, co je správné! Přijď, Duchu Svatý, a posilni nás! Abychom po této cestě šli statečně, trpělivě a obětavě. I když je ta cesta dlouhá a my často klesáme. Hned se rádi utíkáme do ústraní, když nás někdo napadne, když jsme unaveni, když nás to přestane bavit. Dej, ať v takové chvíli nejsme sami. Ať můžeme jít po Tvé cestě společně. S přáteli, se ženou, s dětmi. Ať se můžeme držet za ruce, společně jít k Tobě. Ať nás provázejí modlitby těch, kdo šli po této cestě před námi. Jsi přece Duchem společenství. A až se nám bude zdát, že nám nic nemůže dát útěchu, až sejdeme z cesty, buď nám nablízku. Přijď, Duchu Svatý, a posvěť nás. Naplň naše srdce sžírané touhou po pravdě, cestě a plném životě. Zapal v nás svůj oheň, abychom se stali ohněm, který svítí, hřeje a utěšuje. Ať náš těžkopádný jazyk najde vždy slova, která dovedou mluvit o Tvé cestě, o Tvé lásce a kráse. Udělej z nás úplně nové lidi, abychom se stali lidmi lásky, Tvými svatými, hodnými jména „Boží děti“. Potom teprve se obnoví tvář země a všechno bude nové. Přijď, Duchu Svatý, protože nás ohrožují duchové temna! Pramen: samizdat
20/2013
Benediktini z Le Barroux pod vedením Dom Gérarda
ANDĚLÉ STRÁŽNÍ LIDÍ Je to jen ze zbožného přesvědčení, nebo z výslovného požadavku katolické víry, že mají věřící věřit v existenci andělů strážných? V existenci a činnost andělů strážných se musí pevně věřit jako v dogma víry. Jednoznačně to potvrzuje evangelium, když Ježíš mluví o dětech a prohlašuje, že nemají být pohoršovány, „neboť jejich andělé, kteří jsou v nebi, neustále patří na tvář mého Otce“. (Mt 18,10) Navíc liturgický svátek stanovený na 2. října posvěcuje toto dogma a doporučuje ho zbožnosti věřících. Úvodní modlitba tohoto svátku je jasným sdělením toho, v co máme věřit: „Bože, ty ve své nevýslovné prozřetelnosti posíláš své anděly, aby nás střežili...“ Tak vstupuje úcta ke svatým andělům do oblasti objektivní zbožnosti. Může přirozený rozum odhalit zvláštní vhodnost v učení, které nám předkládá Církev o andělech strážných? Ano, pozoruje se, že Bůh ve své vládě řídí nižší bytosti prostřednictvím těch, kteří jsou jim nadřazeni. Stvoření je tak vnořeno do světa hierarchií a zprostředkování (hvězdy s jejich gravitací, svět hierarchizovaný nebeskými duchy). Je tedy ve shodě s tím, co víme o Boží moudrosti, že andělé, kteří jsou svou přirozeností nadřazeni lidem, jsou ustanoveni za jejich strážce a ochránce. Odkud se vzala vroucí úcta k andělu strážnému, tak silná a populární? Je to obdivuhodná kniha Tobiáš, která popularizovala obraz anděla, strážce vyhnanců a poutníků. To, co máme na andělech tak rádi, je, že jsou vyslanci nebes. Jsme přirozeně přitahováni tímto nebeským krajem, který je jejich domovem a naším domovem v naději, trochu jako děti narozené v exilu, které dychtivě naslouchají cestovatelům, kteří k nim přicházejí z druhé strany moře. U anděla strážného je tak třeba mít na mysli, že není pouze láskyplným starostlivým bratrem, ale také a především nám blízkou nebeskou bytostí, která vidí to, v co my věříme. Kdy a jak se v křesťanské literatuře objevilo učení o andělu strážném? Po knize Tobiáš podává evangelium zprávu o slovech našeho Pána, která se
20/2013
Katechismus andělů (23) vztahují na děti: „Jejich andělé patří neustále na mého Otce.“ Církevní Otcové pak toto tak útěšné učení dále rozvíjeli: „Je třeba říci, že každá lidská duše je svěřena bratrskému vedení jednoho anděla.“ (Origenes, Kom. na Mt 13,5) Jakého stupně jistoty se dostává myšlence o zvláštní ochraně anděla pro každou jednotlivou lidskou bytost? Podle obecného učení teologů nejen každý pokřtěný, ale každý člověk, i nevěřící, má již od narození svého anděla strážného. Toto přesvědčení je postaveno na slovech našeho Pána v Mt 18,10: „Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdali. Říkám vám: Jejich andělé v nebi stále hledí na tvář mého nebeského Otce.“ (srov. Sk 12,15 vzhledem k sv. Petrovi: „Je to jeho anděl.“) Svatý Basil učí s odvoláním na Mt 18,10: „Každý věřící má u sebe anděla jako vychovatele a pastýře, aby ho vedl v životě.“ (Adv. Eunomium, III, 1) Dom Vonier tvrdí: „Svatý Tomáš, když se dotýká tohoto nadpřirozeného cíle ochrany andělů, dělá několik moudrých poznámek, které jistým způsobem ospravedlňují obecný názor katolické církve, když přisuzuje každému člověku ochranu zvláštního ducha a popírá každou disproporci mezi ním a jeho strážcem. Je-li údělem člověka věčná radost, není zbytečné, aby byl pod dohledem bytosti, jejíž přiro-
Pietro da Cortona (1596–1669): Anděl strážný
zenost nemůže padnout. Tajemství milosti jsou velmi vznešená, jsou osobní výsadou Boha; úctyhodná Trojice je sděluje ne nerozlišeně masám, ale každé rozumové bytosti individuálně: jedině Bůh sám zná milost, v níž spočívá předurčení každého vyvoleného. Není tedy překvapující, že podle svatého Tomáše budou vybráni různí andělé, aby bděli nad dušemi těch lidí, kteří jsou předmětem zvláštních Božích preferencí. Bůh sděluje andělovi poselství ohledně určité lidské bytosti a tato poselství jsou opravdu tajemstvími božských úradků: »Což nejsou všichni (andělé) jen duchové, poslaní k tomu, aby sloužili těm, kdo mají jako dědictví dostat spásu?« (Žid 1,14) Svatý Tomáš to komentuje vynikajícím způsobem těmito slovy: »Jestliže uvážíme poslední účinek ochrany andělů, jakým je získání dědictví, služba andělů je účinná jen pro ty, kteří ve skutečnosti získávají toto dědictví. Nicméně je třeba potvrdit, že pomoc andělů se neodpírá ani jiným lidem, ačkoli v jejich případě tato služba nedosahuje svého cíle, jakým je přivést je ke spáse. A přesto nezůstává služba andělů bez jistých účinků, protože díky ní unikají lidé před zlem ještě mnohem početnějším.« (Summa teologická I, q. 113, a. 5, ad 1)“ (Les Anges. Paříž, Spes, 1938) Ve které fázi života je dítě převzato do péče svého anděla? Svatý Řehoř Divotvůrce a svatý Jeroným dosvědčují, že všichni lidé již od svého narození mají zvláštního anděla strážného. Svatý Jeroným poznamenává k textu Mt 18,10: „Jak veliká je důstojnost (lidské) duše, že každá již od svého narození (ab ortu nativitatis) má pro svou ochranu přiděleného anděla!“ (srov. svatý Řehoř Divotvůrce, Děkovné promluvy Origenovi, IV.) V jedné otázce své Summy (I, q. 113, a. 5) se svatý Tomáš Akvinský přiklání k názoru většiny církevních Otců: člověk dostává anděla strážného od svého narození (před narozením to je anděl matky, který chrání dítě: srov. tamtéž, ad 3). Tento anděl však vykonává svůj vliv hlouběji a intimněji až po křtu. (Pokračování) Přeložili ing. Antonín Džbánek a P. Štěpán M. Filip OP
9
P. Erich Maria Fink
„Děkuji pánům za tuto pomoc!“ Dr. Konrád Adenauer a svatý bratr Klaus
N
epatrné slovo tehdejšího německého spolkového kancléře Dr. Konráda Adenauera vyvolává dodnes úžasný účinek. Dříve než kancléř nastoupil v roce 1955 svoji choulostivou cestu do Moskvy, zajišťovali ho členové Katolického díla mužů z arcidiecéze Freiburg svojí modlitební podporou. Adenauer poděkoval mužům ještě před svým odletem písemně „za tuto pomoc“. Podnícena těmito uznalými slovy a nečekaně kladným výsledkem cesty, koná od té doby společnost mužů ve svatyni Maria Lindenberg u Freiburgu věčné klanění. Ojedinělá iniciativa je v úzké souvislosti s úctou ke svatému bratru Klausovi z Flüe a s jeho spiritualitou. Politické pozadí moskevské cesty Spolkový kancléř Dr. Konrád Adenauer se odvážil po deseti letech od skončení války poprvé do jámy lvové. Od 7. do 14. září 1955 cestoval do Moskvy. Pozvání mocenské centrály Sovětského svazu ho zastihlo 7. června 1955. Přišlo pro něho úplně
neočekávaně. Právě se konečně rozhodl pro západní zaměření Spolkové republiky Německo. Dne 23. října 1954 vstoupilo západní Německo do WEU, Západoevropské unie, a 5. května 1955 následoval vstup do NATO po prudkých roztržkách ve Spolkovém sněmu. Teď mu Moskva nabízela pokud možno co nejdříve jednat o „vytvoření diplomatických, hospodářských a kulturních vztahů“. Sovětská strana se právě připravovala na vrcholnou konferenci čtyř vítězných velmocí koncem července 1955 v Genfu. Ministerský předseda Nikolaj Alexandrovič Bulganin, který byl do roku 1955 ministrem obrany, a stranický šéf Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Sergejevič Chruščov chtěli setkáním s Adenauerem dosáhnout volné cesty ke konečnému rozdělení Německa na dva státy a od genfské konference už očekávali odpovídající výsledek. Tak rychle ale Adenauer na pozvání nepřistoupil. Chtěl se na ně dobře připravit, a proto byl domluven zářijový termín. Aby se správně naladil na svoji choulosti-
50 000 členů náboženských bratrstev se sjelo do Říma V kalendáři Roku víry byl první květnový víkend věnován zvláštnímu výrazu lidové zbožnosti, kterým jsou náboženská bratrstva. Na vatikánský „Den bratrstev“ se přihlásilo na padesát tisíc členů těchto laických sdružení, potvrdil to arcibiskup Salvatore Fisichella, předseda Papežské rady pro novou evangelizaci: „Přijela především bratrstva z oblastí, kde je tato tradice nejsilnější – tedy z Itálie, Španělska, Malty, Francie, Polska a Irska. Přinesla svědectví o různých lokálních tradicích lidové zbožnosti, která se vyjadřuje také v uměleckých dílech.“ Římská bratrstva poskytla asi dvacet svých kostelů, kde poutníky přijímala. Jednotlivé jazykové skupiny vykonaly pouť k hrobu apoštola Petra, pak členové bratrstev ve čtyřech
10
římských chrámech vyslechli katechezi, zakončenou eucharistickou slavností. V neděli 5. května na hlavní třídě vedoucí k vatikánské bazilice procházelo procesí, ve kterém bratrstva v tradičních oděvech nesla také své vzácné kultovní předměty. Setkání bratrstev vyvrcholilo mší svatou se Svatým otcem Františkem. „Zbožnost náboženských bratrstev si zaslouží, abychom o ní s odvahou a zanícením přinášeli svědectví, neboť bez přerušení pokračuje ve víře předchozích generací. Lidová zbožnost proto stále roste a je podporována hlubším porozuměním víře, která umí dát za pravdu také těmto lidovým a kulturním vyjádřením,“ vysvětlil arcibiskup Salvatore Fisichella. Podle www.radiovaticana.cz
Konrád Adenauer při závěrečné bohoslužbě 37. eucharistického světového kongresu 1960 na Theresienwiese v Mnichově, doprovázen rakouským spolkovým kancléřem Juliem Raabem (vlevo) a bavorským ministerským předsedou Hansem Ehardem (vpravo) vou návštěvu a vypracoval strategii jednání, stáhl se Adenauer v létě 1955 na šest týdnů do Mürren ve Švýcarsku. Znal toto místo z dřívějších pobytů na dovolené. Odtud se vydal na vrcholnou konferenci v Genfu. Na jedné straně byl zklamán velmi přátelským postojem západních mocností k Sovětům. Na druhé straně pochopil, že triumf Bulganina a Chruščova jeho postavení vzhledem k Sovětskému svazu velmi ztížil. Kladný výsledek se dal sotva očekávat. Jednotlivé problematické body se dají krátce shrnout. V jednom šlo o otázku, jestli Adenauer s přijetím diplomatických vztahů nebude de facto souhlasit s řešením rozdělení Německa na dva státy. Jeho opce (volba státní příslušnosti) přece spočívala v tom, sledovat znovusjednocení Německa jako „nejvznešenější žádost“ jeho politiky a v každém případě zachovat jediné zastoupení Spolkové republiky za celé Německo. V druhém bodě šlo o otázku stále ještě „v sovětské vazbě držených Němců“. Mezi nimi bylo asi 10 000 německých válečných zajatců. Naděje na jejich vrácení byla skoro rozbita poté, co Sověti prohlásili, že na svém území nemají už žádné válečné zajatce, nýbrž jen bývalé německé vojáky, kteří byli sovětskými soudy pravomocně odsouzeni kvůli válečným zločinům. Noc u hrobu svatého bratra Klause Tvrdošíjně se drželo mezi zbožnými obyvateli ústní podání, že Adenauer před svojí moskevskou cestou vykonal pouť ke svatému bratru Klausovi do Švýcarska a strávil celou noc u jeho hrobu. Histori-
20/2013
kové naproti tomu namítají, že pro toto tvrzení nejsou žádné důkazy. Taková návštěva totiž nebyla nikde dokumentována. Před šesti lety se ujal tohoto tématu jeden z nejlepších znalců Konráda Adenauera a uveřejnil v oficiální publikaci Nadace Konráda Adenauera příspěvek pod titulem Adenauer a bratr Klaus. K religiozitě Konráda Adenauera (Historisch-Politische Mitteilungen, 13, 2006, str. 281–292). Autorem je diplomat na penzi Werner Kilian. Narodil se roku 1932 a studoval práva v Bonnu a Berlíně, jakož i politologii a práva národů v Genfu. Jako diplomat byl činný v Paříži, Londýně, Kábulu, Bukurešti a Harare. Jeho obě knihy, Hallsteinova doktrina: Diplomatická válka mezi BRD a DDR 1955–1973. Z akt obou německých ministerstev zahraničních věcí, jakož i Adenauerova cesta do Moskvy, jsou jak obsahem, tak také literárním stylem jedinečné. Kilian ukazuje, že o návštěvě spolkového kancléře v Sachseln nemůže být pochyb. Proč nebyla dokumentována, zdůvodňuje zdrženlivým způsobem chování Adenauera k náboženským věcem. Cituje Wilhelma Hausensteina, prvního německého vyslance v Paříži, kterého Adenauer nazval „diskrétním křesťanem“. Současně se spolkový kancléř nezalekl, jako sebevědomý katolík, „se svojí katolicitou jít také na veřejnost a potom ji také »využít«“, když se mu to zdá být vhodné nebo potřebné (Rudolf Morsey). Kardinál Frings mu potvrdil, že se účastnil podle možností na německých Katolických dnech a „věnoval náboženským cvičením a řečem velkou pozornost“. Ale Kilian si musel být vědom také toho, že Adenauer byl obyvatelem Porýní. Kilian dále říká, že spisovatel Karl August Walther upozornil spolkového kancléře na sv. Mikuláše (bratra Klause) z Flüe (1417–1487) a zprostředkoval první návštěvu v létě 1950. Adenauer věděl, podle Walthera, o působení sv. bratra Klause jako státníka a poustevníka. Tato postava patřila ke vzorům jeho dějinného myšlení a jeho světonázorového přesvědčení. A tak navštívil kancléř v rámci svého pobytu na dovolené ve Švýcarsku 7. srpna 1950 kostel v Sachseln, Flüeli a Ranftu. Jako dar dostal relikvii svatého bratra Klause. Na události, která měla také politický charakter, se podílela rovněž veřej-
20/2013
Adenauer v září 1955 v Moskvě, vlevo od něho sovětský ministerský předseda Nikolaj Bulganin, vpravo od něho Walter Hallstein, státní sekretář v úřadu zahraničních věcí, Nikita Sergejevič Chruščov a na okraji pozdější spolkový kancléř Kurt Georg Kiesinger nost, a to s velkým zájmem. Svatořečení tohoto mimořádného švýcarského národního patrona se konalo poměrně nedávno, proběhlo teprve 15. května 1947. Druhá Adenauerova návštěva se udála úplně jinak. Její přesné datum se nezachovalo. Muselo to být nedlouho po jeho návratu do Bonnu, k němuž došlo 29. srpna 1955. Především existuje výpověď tehdejšího „kaplana u svatého bratra Klause“, tedy poutnického kněze v Sachseln, Wernera Durrera. V jednom rozhovoru s Karlem Augustem Waltherem se dověděl, že Adenauer byl prý před svojí těžkou cestou do Moskvy inkognito celou noc u hrobu bratra Klause, aby nabral sílu. Kromě toho potvrdil Adenauerův řidič cestu z Mürren do Sachseln. Walther naproti tomu řekl, že měl v autě usnout, dokud ho jeho šéf v časném ránu neprobudil. Kilian dochází nakonec k tomuto výsledku: „Kromě zprávy Waltherovy existují vzpomínky několika málo lidí v Sachseln, kteří se dověděli o tajné návštěvě spolkového kancléře. K bezprostředním svědkům patří především tehdejší kos-
Během své moskevské návštěvy klečí Adenauer v katolickém kostele sv. Ludvíka Francouzského
telník farního a poutního kostela v Sachseln, Anton Anderhalden, který kancléři v pozdní hodině zpřístupnil kostel. Podal o tom zprávu dnešnímu správci kostela Remo Rainonimu. Rainoni potvrzuje, že někteří starší obyvatelé Sachseln si ještě vzpomínají na vyprávění o Adenauerově druhé návštěvě, o které se roku 1955 v obci vykládalo. Vzhledem k daným výpovědím místního duchovního, kostelníka a šoféra je možné příhodě věřit.“ Katolické dílo mužů arcidiecéze Freiburg Svatořečení v roce 1947 vyvolalo také v Německu velkou úctu ke švýcarskému mírotvůrci. Zvláště muži, kteří se po druhé světové válce vrátili šťastně domů, cítili potřebu poděkovat Bohu poutí ke svatému bratru Klausovi. Tak začalo Katolické dílo mužů arcidiecéze Freiburg v roce 1953 svoji první pouť mužů do Sachseln. O rok později se účastnilo už 500 mužů. Zvláštní prosbou modliteb bylo navrácení těch vojáků, kteří byli ještě v ruském zajetí. Bylo známo, že Adenauer pojede do Moskvy proto, aby projednal toto téma. Proto se rozhodlo třicet mužů z arcidiecéze Freiburg, že se budou po dobu jeho pobytu v Moskvě modlit dnem i nocí před Nejsvětější svátostí v Ranftu. Tím chtěli podpořit snahu o osvobození zajatých. Když se Adenauer dověděl o iniciativě, napsal z Mürren ještě v srpnu 1955 dopis Katolickému dílu mužů – v něm se píše: „...jak slyším, chtějí se katoličtí muži arcidiecéze Freiburg během mojí cesty
11
do Moskvy modlit ve dne v noci v kapli v Ranftu, místu spočinutí švýcarského mírotvorce Klause z Flüe u Sachseln. Děkuji pánům za tuto pomoc...“ Adenauer cítil nebezpečí ztroskotání. Kdyby se vrátil s prázdnýma rukama, byla by to velká vnitřně- a i zahraničněpolitická porážka. Západní spojenci sice na dotaz spolkové vlády projevili svůj souhlas k návštěvě Moskvy, ministerstvo zahraničí ale zůstalo u svého zamítavého postoje. Starosti Adenauerovy byly více než pochopitelné. Jeho cesta ke hrobu svatého bratra Klause se dá pochopit na pozadí nejisté situace, ta se stávala stále bezvýchodnější. Ve stejném světle musíme nahlížet také na Adenauerovo poděkování, které jistě představuje mimořádný akt. V Moskvě skutečně hrozily rozhovory ztroskotáním. Adenauer, který své pozice stále upevňoval, oznámil hned svůj brzký odjezd. Jestli toto hrozivé gesto pomohlo k průlomu, není jasné. Přesto došlo nečekaně ke kompromisu. Adenauer se uvolil navázat diplomatické vztahy, Moskva slíbila, že omilostní 9 626 německých zajatců a nechá je odejít do vlasti. Bulganin ujišťoval Adenauera: „Začneme s opatřeními dříve, než nastoupíte zpáteční cestu do Bonnu.“ Co se týká ostatních zadržovaných osob, o nichž Moskva předstírala, že o nich nic neví, bylo dohodnuto, že spolková vláda dodá Sovětskému svazu seznam s přesnými údaji, aby úřady mohly zjistit, kde se dotyčné osoby nacházejí. V Moskvě navštívil Adenauer kostel svatého Ludvíka Francouzského, jediný katolický kostel v zemi, který byl po celou sovětskou éru otevřený. Tam oslavil 11. září 1955 nedělní bohoslužbu a setrval hluboce ponořený do modlitby. K 50. výročí moskevské Adenaeurovy cesty uveřejnil dokonce „Stern“ článek, v němž výsledek mise spojoval s modlitbou Adenauerovou. Ve zprávě se uvádí: „Obě strany tlačily na přerušení rozhovorů. Ale Adenauer zůstal tvrdý. Hodiny klečel spolkový kancléř pohroužen do modlitby v jediném katolickém kostele Moskvy a nechtěl odletět. 12. září přinesl on a poslanec SPD Carlo Schmid, jeden z otců základního zákona, znovu prosbu o propuštění zajatců. Po mnoho hodin upomínali Němci Rusy spojené s vlastí na osud zavlečených, deset let po skončení války. Intelektuál Schmid udělal do-
12
V květnu 1954 přebírá Adenauer od zakladatele a ředitele „Modré armády Mariiny“, preláta Harolda Colgana, za své zásluhy o světový mír a boj proti komunismu první mírovou cenu Modré armády. Vpravo na snímku stojí farář Johannes Fuhs, předseda Evropského výboru Modré armády jem svými znalostmi ruské literatury, atmosféra se zase oteplila. Nakonec navrhl Bulganin při jednom přijetí v Kremlu, že si budou dopisovat. Tím se uvolil Bonn k navázání diplomatických vztahů, Moskva se zase zavázala k propuštění Němců. Jenom válečné zajatce nebo i ostatní Němce, kterým se brání ve výjezdu? – ptali se Němci v ohledu k zavlečeným. »Vsjo! Vsjo! – Všechny! Všechny!« odpověděl Bulganin žoviálně. Dodnes je sporné, jestli v povznesené atmosféře neslíbil více, než chtěl. I když setrvání tisíců Němců v Sovětském svazu není až dodneška vyjasněno, platí tato moskevská cesta jako jeden z největších triumfů Adenauerových za jeho 14 let v úřadě spolkového kancléře.“ Věčné uctívání na Lindenbergu Muži, kteří se v Ranftu modlili, byli úspěchem moskevské cesty hluboce dojati. Mohli prožít, jakou radost vyvolal návrat zajatých mezi německým obyvatelstvem. Na základě této pozitivní zkušenosti se rozhodli prelát Alois Stiefvater, předseda Katolického díla mužů, a diecézní vedoucí Franz Nadler vyvolat iniciativu, zřídit ve své diecézi Freiburg „modlitební stráž“. Podle vzoru neustálé modlitby na Odilienbergu v Elsasku si zvolili Lin-
denberg, 500 let starou mariánskou svatyni, jako místo klanění. Nejprve byla modlitební hlídka držena v postní době, později byla rozšířena na více měsíců. Dnes se koná klanění před vystavenou Nejsvětější svátostí po jedenáct měsíců v roce, to znamená od ledna do listopadu. Protože muži teď pobývají ve vedle postaveném poutním domě „Dům Maria Lindenberg“, byl dosud prosinec vyňat, protože v tomto měsíci je dům uzavřen. Průměrně se skládá skupina z 20 modlících se mužů, kteří stráví na Lindenbergu týden a střídají se na modlitbách. Mezi nimi jsou zaměstnaní muži, kteří si pro modlitební službu berou dovolenou. Někteří přicházejí i vícekrát do roka. Pokaždé v sobotu nastupuje nová skupina. V 15 hodin začíná klanění a končí zase v následující sobotu ráno mší svatou a slavnostním závěrem. Od začátku se rozdělí muži na sedm skupin. Přes den se modlí po jedné hodině. Po sedmi hodinách jsou zase na řadě. V noci se modlí po dvou hodinách. V 7.30 hodin je denně mše svatá, 8.15 snídaně, 9.30 přednáška, 12.00 oběd, 17.00 nešpory, 17.30 zase přednáška a v 18.00 večeře. Muži, kteří jsou v tyto časy u eucharistického klanění, chybí na přednáškách nebo konzumují jídla po vystřídání další skupinou. Volný čas slouží k rozjímání a zotavení, procházkám nebo vzájemným setkáním. „Bděte a modlete se!“ Tento úkol zachovávají muži podle příkladu svatého bratra Klause. Modlí se za svoje rodiny a společenství, za své vesnice a svá města, za diecéze, za církev jako celek. A především se modlí za mír. Více než 2 000 mužů se zúčastní každý rok tohoto nepřetržitého klanění. Ke 40letému jubileu této modlitební stráže řekl arcibiskup Oskar Saier: „Chceme děkovat Bohu, že Duch Svatý dal zakladatelům myšlenku modlitební stráže. A že Duch Boží probouzí stále znovu muže, kteří jsou oddáni stejnému duchu modlitby a odevzdání.“ Ale nesmíme zapomenout, že tato iniciativa byla původně iniciována věřícím politikem, který v těžké hodině hledal útočiště u Boha a obětavým mužům daroval ve vší pokoře slova uznání: „Děkuji pánům za tuto pomoc!“ Z Kirche heute 12/2012 přeložil -mp-
20/2013
Paolo Rodari
Vittorio Messori o nedávno vydaném životopise Aliho Agci Na přelomu ledna a února se objevil na trhu italských knihkupectví životopis Aliho Agci „Slíbili mi ráj: Můj život a pravda o útoku na papeže“, ve kterém bývalý „šedý vlk“ říká, že osnovatelem a zadavatelem pokusu o vraždu 13. května 1981 na náměstí před bazilikou svatého Petra v Římě byl Ayatollah Chomeini. Tento výklad Vatikán rázně popřel ústy svého oficiálního mluvčího P. Federika Lombardiho, který uvádí velmi věrohodná svědectví na vysvětlení, že to jsou lži. Paolo Rodari: „Vittorio Messori, nejváženější italský katolický spisovateli, autore bestsellerů a dotazovateli papežů: O co se zde jedná? O další, prozatím poslední Aliho kachnu po letech vodění za nos sdělujícími prostředky?“ VittorioMessori: „Nemyslím, že by se mohlo říci něci takového.“ Rodari: „V jakém smyslu?“ Messori: „V proudu domněnek a pokusů o vysvětlení atentátu náboženská stopa, kterou doposud nikdo přiměřeně nesledoval, jak by si to zasloužila, je podle mého mínění jedinou, kterou je třeba brát vážně. Je jisté, že ne všechno, co dnes Ali Agca říká, je pravda. Ale náboženská stopa zůstává dnes jedinou pravděpodobnou.“ Rodari: „Hovoříte o šíitském islámu?“ Messori: „Jistě. Ale i o Fatimě. Portugalská mariánská svatyně je něčím posvátným i pro každého muslima. Nese jméno oblíbené Mohamedovy dcery, která se vdala za Aliho a zajistila mu potomky, na které se odvolává zvlášť šíitský islamismus, rozšířený ne náhodou hlavně v Íráně. Nelze ani nedoceňovat, že nejdůležitější zjevení Matky Boží, Panny Marie, se udála ve 20. století na jediném místě na Západě, které nese jméno té ženy, která je tak drahá muslimům, a zastává u nich úlohu Mariinu. Mezi jiným korán přináší o Marii také výrazy nejvyšší chvály a zbožné úcty. Vzato všechno v úvahu, odehrálo by se tu jakési vzájemné spojení a výměna úloh mezi dvěma ženami nejvíce uctívanými v muslimském světě: mezi Matkou Ježíšovou a dcerou Mohamedovou. Odsud vychází dlouhá řada oněch požadavků kladených a vymáhaných muslimy, které Západ vždy roztržitě přehlížel. Stačilo by jen bedlivě sledovat a uvažovat o tom, co iránská televize každý den vysílá, aby se to pochopilo.“
20/2013
Rodari: „Copak?“ Messori: „Každý měsíc vysíla iránská televize pořady pranýřující »krádeže« páchané na Fatimě. Pro šíitské muslimy převládající v Íráně třem pasáčkům se nezjevila ve Fatimě Panna Maria, Matka Boží, ale právě ona Fatima, dcera proroka Mohameda. Kromě toho, popřejeme-li sluchu zodpovědným představitelům fatimské svatyně, dozvíme se, že mezi návštěvníky vzrůstá neustále více počet muslimů, který dává opravdu pochopit, jak důležité místo pro tento svět zaujíma Fatima.“ Rodari: „Co má s tím vším do činění Jan Pavel II.?“ Messori: „Pro šíitský islám, a není to pro nikoho žádným tajemstvím, je jednoduše a prostě nesnesitelné, že Fatima patří katolíkům. V tomto smyslu ona proslulá souběžnost (13. května) mezi atentátem v Římě a zjevením Panny Marie v Portugalsku mohla mít platnost jako znamení. Ať platí svým životem za svou spáchanou svatokrádež hlava té církve, která uchvátila to, co Alláh chtěl pro »pravé věřící«, totiž pravé mohamedány. Celkem vzato, i z tohoto hlediska nezdá se spojitost mezi Turkem a Bohorodičkou nahodilá...“ Rodari: „Jan Pavel II. vždycky spojoval prožitý atentát s tajemstvím Fatimy. V roce 2000 zveřejnil třetí část tajemství, ve které se hovořilo o atentátu spá-
chaném na římském Veleknězi a vyjevil, že tím byl právě on sám. Myslil ale skutečně na šíitský islám?“ Messori: „Těžko odpovědět. Jistá je jediná skutečnost: Politická stopa nikdy Vatikán hluboce nepřesvědčila. A nepřesvědčila ani zahraniční tajnou službu Východního Německa. Je známo, že dokonce Markus Wolf, šef německé tajné služby, který používal služeb do Vatikánu nasazeného benediktina Eugena Brammertze, aby získal nějaké tajné zprávy, nepovažoval za pravděpodobnou stopu politickou, totiž že by atentát byl zosnován státy východní Evropy. Takže když byl dotazován,
Ali Agca zda Stasi byla nějakým způsobem zapletena, odpověděl: »Ne, to nebyla naše práce.« Snad i proto, že by to byl obrovský bumerang. Ostatně jsou dobře známá pouta spojující Aliho Agcu s kruhy islámského fundamentalismu. Ze všech těch důvodů je přirozeně logické a důsledné myslit na pravdivost této domněnky.“ Z Il Giornale 2. února 2013 přeložil -jp-
Papež František je hlasem němých Po audienci u Svatého otce Františka 10. dubna označil generální tajemník OSN Ban Ki-moon papeže za „muže pokoje a odhodlání“. Ban Ki-moon řekl Svatému otci, že jeho rozhodnutí zvolit si jméno po svatém Františkovi z Assisi bylo „silným zobrazením mnoha cílů,
které sdílí také OSN“. Generální tajemník uzavřel své prohlášení pro tisk slovy, že setkání s papežem Františkem bylo povzbuzující a plné naděje. „Je hlasem němých. Těším se na pokračování našeho rozhovoru.“ Podle ZENIT
13
TELEVIZE NOE Pondělí 20. 5. 2013: 6:05 Octava dies (720. díl): Týdenní zpravodajství z Vatikánu 6:35 Být s naším lidem 6:50 V pohorách po horách – Bystrá 7:00 Terra Santa News: 15. 5. 2013 7:20 Přejeme si... 7:35 Post Scriptum s Mons. Janem Graubnerem 7:55 Poodří – mokřady mezinárodního významu České republiky 8:35 Jak potkávat svět s Tomášem Šulajem 10:00 Nedělní čtení: Slavnost seslání Ducha Svatého 10:30 Léta letí k andělům (51. díl): Jan Vodňanský 10:50 V souvislostech (11. díl) 11:05 Příběh Růžencového oltáře 11:30 NOEkreace (183. díl) 11:40 Sedmihlásky 11:45 Mašinky (4. díl): O červeném motoráku 12:00 Polední modlitba [L] 12:05 BlueGate na Dostavníku 2012 [P] 12:35 Deník Otty Wolfa a osudy jeho rodiny 13:05 Octava dies (720. díl): Týdenní zpravodajství z Vatikánu 13:40 Rudolfova štola 13:55 Noční univerzita: Kateřina Lachmanová – Duchovní život seniorů co nejpraktičtěji (2. část) 14:45 Godzone magazín [P] 15:20 Román o dospívání (2. díl): Krize 17:00 NOEparáda (216. díl) [L] 18:05 Salesiánský magazín [P] 18:25 Sedmihlásky 18:30 Mašinky (5. díl): O mašince s voňavým kouřem 18:40 Náš dům v kosmu – ekologie a bioetika (7. díl): autor a průvodce Marek Orko Vácha 19:00 Pastýř na člunu 19:20 Ars Vaticana (4. díl) 19:30 Přejeme si... 19:45 Zprávy z Věčného města: 20. 5. 2013 [P] 20:00 Příběhy odvahy a víry: Svatý Serafim (7. díl): Na zemi anděl, v nebi člověk [P] 20:25 Odkaz předků (6. díl): Kněžpole [P] 20:40 Kde se dělá dobro [P] 21:00 Na koberečku [P] 21:15 Milosrdní bratři v Čechách a na Moravě 22:00 ThLic. Veronika Barátová – Rodina jako obraz Boží 22:45 Světoznámé výšivky z Cífera 23:00 Octava dies (720. díl): Týdenní zpravodajství z Vatikánu 23:35 Kulatý stůl: Svět víry 20. století 1:05 Poslech Radia Proglas [L]. Úterý 21. 5. 2013: 6:05 Zprávy z Věčného města: 20. 5. 2013 6:15 Koncert pěveckého sboru Adash 7:35 Den na koncilu: událost, která změnila církev 8:35 Godzone magazín 9:05 Salesiánský magazín 9:20 Zvečnené šupolím 9:35 Jezuité o: Trest smrti 10:00 Octava dies (720. díl): Týdenní zpravodajství z Vatikánu 10:30 ThLic. Veronika Barátová – Rodina jako obraz Boží 11:15 Zpívej a potichu nezůstávej 11:40 Sedmihlásky 11:45 Mašinky (5. díl): O mašince s voňavým kouřem 12:00 Polední modlitba [L] 12:05 Platinové písničky (49. díl): Dechovka 12:35 Zprávy z Věčného města: 20. 5. 2013 12:45 Ars Vaticana (4. díl) 12:55 Drslavice 13:05 Eucharistie: Já jsem Chléb života 13:40 V pohorách po horách – Bystrá 13:50 Andělka 14:25 Kulatý stůl: Svět víry 20. století 16:00 Přejeme si... 16:15 Návrat orla skalního do české přírody 16:45 Pramen v poušti [P] 17:00 Léta letí k andělům (51. díl): Jan Vodňanský 17:20 Jak si mě našel Antonín z Padovy 18:00 Cirkus Noeland 18:30 Mašinky (6. díl): O ubrečené mašince a borůvkových knedlíkách 18:40 Sedmihlásky 18:45 Dávní hrdinové: Řev noci 19:10 NOEkreace (183. díl) 19:25 Odkaz předků (6. díl): Kněžpole 19:40 Zpravodajské Noeviny (490. díl): 21. 5. 2013 [P] 20:00 Hrdinové víry (3. díl): Arciopat Anastáz Opasek [L] 21:00 Zprávy z Věčného města: 20. 5. 2013 21:10 Návrat orla skalního do české přírody 21:40 Terra Santa News: 15. 5. 2013 22:05 Cvrlikání (19. díl): Přelet M.S. 23:10 Rudolfova štola 23:25 Post Scriptum s Mons. Janem Graubnerem 23:45 Přejeme si... 0:05 Zpravodajské Noeviny (490. díl): 21. 5. 2013 0:20 Divadelná skupina Agape 0:50 Charita Ostrava a Hospic sv. Lukáše 1:00 Poslech Radia Proglas [L]. Středa 22. 5. 2013: 6:05 Zpravodajské Noeviny (490. díl): 21. 5. 2013 6:20 Noční univerzita: Kateřina Lachmanová – Duchovní život seniorů co nejpraktičtěji (2. část) 7:10 NOEkreace (183. díl) 7:20 Kde se dělá dobro 7:40 Sestra
14
Vysílání denně 6.00 – 1.00 Denně: 8.00; 16.00 – Programová nabídka TV NOE Podrobnosti na www.tvnoe.cz Změna programu vyhrazena. Tereza Valsé Pantellini – místa a vzpomínky 8:15 300 stran života a smrti 8:35 Ars Vaticana (4. díl) 8:45 Kde Bůh roní slzy 9:05 Zprávy z Věčného města: 20. 5. 2013 9:15 Perla Jeseníků Lázně Karlova Studánka 10:20 Generální audience [L] 11:40 Slovenští redemptoristé v Rumunsku 12:00 Polední modlitba [L] 12:05 Příběhy odvahy a víry: Svatý Serafim (7. díl): Na zemi anděl, v nebi člověk 12:30 Historie českých hospiců aneb První hospic v Čechách 12:50 Na koberečku 13:00 Náš dům v kosmu – ekologie a bioetika (7. díl): autor a průvodce Marek Orko Vácha 13:20 Salesiánský magazín 13:40 Post Scriptum s Mons. Janem Graubnerem 14:00 NOEparáda (216. díl) 15:05 Jezuité o: Trest smrti 15:25 Být s naším lidem 15:40 Zpravodajské Noeviny (490. díl): 21. 5. 2013 16:00 Naše peníze, jejich osud 16:50 Zpověď filmaře 17:00 Pútnik 17:10 Cvrlikání (19. díl): Přelet M.S. 18:20 Zprávy z Věčného města: 20. 5. 2013 18:30 Mašinky (7. díl): O trati, co vede kolem jezera 18:40 Sedmihlásky 18:45 Octava dies (720. díl): Týdenní zpravodajství z Vatikánu 19:20 Terra Santa News: 22. 5. 2013 [P] 19:40 Přejeme si... [P] 20:00 Večer chval (26. díl): Záblesk [L] 21:20 P. Petr Šikula – Víra a mladí [P] 22:05 Léta letí k andělům (42. díl): Jan Royt 22:25 Milovať až do zabudnutia 23:20 NOEkreace (183. díl) 23:30 Generální audience papeže [P] 0:05 Koncert pěveckého sboru Adash 1:20 Poslech Radia Proglas [L]. Čtvrtek 23. 5. 2013: 6:05 Rudolfova štola 6:20 Náš dům v kosmu – ekologie a bioetika (7. díl): autor a průvodce Marek Orko Vácha 6:40 Léta letí k andělům (42. díl): Jan Royt 7:00 Platinové písničky (49. díl): Dechovka 7:30 Hlubinami vesmíru s dr. Soňou Ehlerovou: 1. díl 8:15 Godzone magazín 8:45 Přejeme si... 9:00 Odkaz předků (6. díl): Kněžpole 9:15 Hudební magazín Mezi pražci 10:00 Kulatý stůl: Svět víry 20. století 11:30 Pútnik 11:40 Sedmihlásky 11:45 Mašinky (7. díl): O trati, co vede kolem jezera 12:00 Polední modlitba [L] 12:05 Koncert pěveckého sboru Adash 13:20 Terra Santa News: 22. 5. 2013 13:45 Generální audience papeže 14:15 Příběhy odvahy a víry: Svatý Serafim (7. díl): Na zemi anděl, v nebi člověk 14:40 Divadelná skupina Agape 15:10 Cirkus Noeland 15:40 Budu pomáhat: Múzy dětem 15:50 Ars Vaticana (5. díl) 16:05 Zpravodajské Noeviny (490. díl): 21. 5. 2013 16:20 Eucharistie: Učení Boží 16:50 V zákulisí 17:20 V pohorách po horách – Bystrá 17:30 Přejeme si... 17:45 NOEkreace (183. díl) 18:00 Dávní hrdinové: Řev noci 18:25 Sedmihlásky 18:30 Mašinky (8. díl): O zloději, který okrádal mašinky 18:40 Den na koncilu: událost, která změnila církev 19:40 Zpravodajské Noeviny (491. díl): 23. 5. 2013 [P] 20:00 U NÁS aneb od cimbálu o lidové kultuře (77. díl) [L] 21:25 Kus dřeva ze stromu: Javor 21:40 Zpravodajské Noeviny (491. díl): 23. 5. 2013 22:00 Post Scriptum s kard. Joachimem Meisnerem [P] 22:20 Jezuité o: Trest smrti 22:40 Octava dies (720. díl): Týdenní zpravodajství z Vatikánu 23:10 Stíny na kolébce 0:05 Zpravodajské Noeviny (491. díl): 23. 5. 2013 0:20 Naše peníze, jejich osud 1:10 Poslech Radia Proglas [L]. Pátek 24. 5. 2013: 6:05 Zpravodajské Noeviny (491. díl): 23. 5. 2013 6:20 NOEparáda (216. díl) 7:20 NOEkreace (183. díl) 7:30 P. Petr Šikula – Víra a mladí 8:10 Salesiánský magazín 8:30 Román o dospívání (2. díl): Krize 10:15 Příběhy odvahy a víry: Svatý Serafim (7. díl): Na zemi anděl, v nebi člověk 10:40 Na koberečku 10:50 Terra Santa News: 22. 5. 2013 11:10 Jsem šťastný. I vy buďte šťastní! 11:40 Sedmihlásky 11:45 Mašinky (8. díl): O zloději, který okrádal mašinky 12:00 Polední modlitba [L] 12:05 Přejeme si... 12:20 Děti Ventanas 12:45 300 stran života a smrti 13:05 Ars Vaticana (5. díl) 13:15 Léta letí k andělům (42. díl): Jan Royt 13:40 BlueGate na Dostavníku 2012 14:05 Kde Bůh roní
slzy 14:25 Naše peníze, jejich osud 15:15 Kde se dělá dobro 15:35 Náš dům v kosmu – ekologie a bioetika (7. díl): autor a průvodce Marek Orko Vácha 16:00 Zpravodajské Noeviny (491. díl): 23. 5. 2013 16:15 Hrdinové víry (3. díl): Arciopat Anastáz Opasek 17:20 Kus dřeva ze stromu: Javor 17:35 Na koberečku 17:45 Zprávy z Věčného města: 24. 5. 2013 [P] 18:00 Sestry v akci 18:25 Sedmihlásky 18:30 Mašinky (9. díl): O bludné výhybce 18:40 Hornolidečsko – Lidečko 19:00 Noc kostelů 2013 [L] 21:05 Osmý tón Svatého Hostýna [P] 21:25 Zázrak v pralese 22:00 Nedělní čtení: Slavnost Nejsvětější Trojice [P] 22:30 V pohorách po horách – Bystrá 22:40 Přejeme si... 23:00 Den na koncilu: událost, která změnila církev 0:05 Eucharistie: Učení Boží 0:35 V zákulisí 1:05 Poslech Radia Proglas [L]. Sobota 25. 5. 2013: 6:05 Hornolidečsko – Lidečko 6:20 Zprávy z Věčného města: 24. 5. 2013 6:30 Post Scriptum s kard. Joachimem Meisnerem 6:50 Jezuité o: Trest smrti 7:10 Eucharistie: Učení Boží 7:40 V zákulisí 8:15 Být s naším lidem 8:30 Léta letí k andělům (42. díl): Jan Royt 8:50 Cirkus Noeland 9:20 Sedmihlásky 9:25 Dávní hrdinové: Řev noci 9:55 NOEparáda (216. díl) 10:55 Naše peníze, jejich osud 11:45 Zpověď filmaře 12:00 Polední modlitba Sv. otce Františka [P] 12:10 Zpravodajské Noeviny (491. díl): 23. 5. 2013 12:25 Přejeme si... 12:40 Nedělní čtení: Slavnost Nejsvětější Trojice 13:10 Zprávy z Věčného města: 24. 5. 2013 13:20 20 let jeden pro druhého: Charita Sv. rodiny Nový Hrozenkov 13:40 U NÁS aneb od cimbálu o lidové kultuře (77. díl) 15:00 NOEkreace (183. díl) 15:10 Hornolidečsko – Lidečko 15:25 Platinové písničky (49. díl): Dechovka 16:00 Terra Santa News: 22. 5. 2013 16:20 Hrdinové víry (3. díl): Arciopat Anastáz Opasek 17:25 Odkaz předků (6. díl): Kněžpole 17:40 Sedmihlásky 17:45 Mašinky (9. díl): O bludné výhybce 18:00 Román o dospívání (3. díl): Ztracené iluze [P] 19:45 V souvislostech (12. díl) [P] 20:00 Outdoor Films s Radovanem Franzem [P] 21:30 Země pod Tolštejnem 21:45 V pohorách po horách – Kriváň [P] 22:05 Zprávy z Věčného města: 24. 5. 2013 22:15 O Mariánskej púti v Levoči 22:45 Pramen v poušti 23:00 Budu pomáhat: Múzy dětem 23:10 Noční univerzita: Kateřina Lachmanová – Duchovní život seniorů co nejpraktičtěji (2. část) 0:05 BlueGate na Dostavníku 2012 0:30 Stíny na kolébce 1:20 Poslech Radia Proglas [L]. Neděle 26. 5. 2013: 6:15 Ars Vaticana (5. díl) 6:25 Živě s biskupem: Mons. Dominik Duka 7:40 Kde Bůh roní slzy 8:00 U NÁS aneb od cimbálu o lidové kultuře (77. díl) 9:20 Pramen v poušti 9:35 Budu pomáhat: Múzy dětem 9:45 Zprávy z Věčného města: 24. 5. 2013 10:00 Kde se dělá dobro 10:30 Mše svatá s Charitou Ostrava a Olomouc [L] 11:45 Na koberečku 12:00 Polední modlitba Sv. otce Františka [L] 12:20 V souvislostech (12. díl) 12:35 Zpravodajský souhrn týdne [P] 13:25 Platinové písničky (50. díl): Dechovka [P] 14:00 Outdoor Films s Radovanem Franzem 15:35 P. Petr Šikula – Víra a mladí 16:20 NOEkreace (184. díl) [P] 16:30 Dávní hrdinové: V zajetí [P] 16:55 Sedmihlásky (46. díl): Stromečku březový 17:00 Cirkus Noeland 17:30 Godzone magazín 18:00 Naše peníze, jejich osud 18:55 Léta letí k andělům (42. díl): Jan Royt 19:15 Jezuité o: Divadlo spirituality 19:40 Přejeme si... [P] 20:00 Octava dies (721. díl): Týdenní zpravodajství z Vatikánu [P] 20:30 Koncert sborů základních a středních církevních škol z přehlídky v Odrách [P] 21:35 V souvislostech (12. díl) 21:55 Hrdinové víry (3. díl): Arciopat Anastáz Opasek 22:55 Osmý tón Svatého Hostýna 23:15 Nedělní čtení: Slavnost Nejsvětější Trojice 23:45 Polední modlitba Sv. otce Františka 0:10 Zpravodajský souhrn týdne 1:00 Poslech Radia Proglas [L].
20/2013
Liturgická čtení
Poselství Královny míru Mirjaně „Drahé děti! Opět vás zvu, abyste milovali a nesoudili. Můj Syn byl podle vůle nebeského Otce mezi vámi, aby vám ukázal cestu spásy, a ne, aby vás soudil. Když chcete následovat mého Syna, nebudete soudit, ale budete milovat, jako nebeský Otec miluje vás. Když vám je nejhůř, když padáte pod tíhou kříže, nezoufejte, nesuďte, ale vzpomeňte si, že jste milováni, a chvalte nebeského Otce kvůli jeho lásce. Děti moje, neodbočujte z cesty, kterou vás vedu, nevrhejte se do záhuby. Modlitba a půst nechť vás posiluje, abyste mohli žít tak, jak si to nebeský Otec přeje, tak abyste byli mými apoštoly víry a lásky, aby váš život žehnal těm, které potkáváte, abyste byli jedno s nebeským Otcem a mým Synem. Děti moje, to je jediná pravda. Pravda, která vede k vašemu obrácení a pak i k obrácení všech těch, které potkáváte, kteří nepoznali mého Syna, všech těch, kteří nevědí, co to znamená milovat. Děti moje, můj Syn vám daroval pastýře, opatrujte je, modlete se za ně! Děkuji vám.“ Medžugorje 2. května 2013 EXERCICIE P. ELIASE VELLY 17. – 21. 6. 2013 V ŽELIVĚ Exercicie v želivském opatství budou zaměřeny na sílu Eucharistie (svatého přijímání), která podle P. Velly uzdravuje ducha i tělo, osvobozuje, mění životy a vnáší do srdce klid. P. Elias Vella se zaměřuje především na znázornění praktické cesty, jak se stát eucharistickým člověkem a jak dovolit, aby přijímání Eucharistie skutečně proměňovalo. Přijímání podle něho nevypovídá o hloubce víry, tu prokáže každodenní život každého z nás. P. Elias Vella je významným maltským řeholním knězem. Vystudoval teologii na Lateránské univerzitě v Římě. Byl provinciálem minoritů na Maltě (1974–1980) a farářem v St. Paul’s Bay (1980–1986), poté sedm let arcibiskupským delegátem pro řeholní život. Nyní je dvanáctým rokem hlavním exorcistou své diecéze a zároveň prezidentem Diecézní komise pro okultismus a satanismus. Je autorem mnoha knih na různá témata duchovního života. Většinu času tráví na cestách po celém světě, vede exercicie a semináře převážně na téma vnitřní uzdravení a služba osvobození od Zlého. Kontakt: P. Jáchym Jaroslav Šimek, Kanonie premonstrátů v Želivě, e-mail:
[email protected], tel. 731 598 985
Sestry premonstrátky ze Svatého Kopečka u Olomouce Vás srdečně zvou na volně koncipovaný cyklus duchovních obnov Pane, nauč nás modlit se, který má přímou souvislost s vyhlášeným Rokem víry. Duchovní obnova na téma ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY se uskuteční ve dnech 8.–9. června 2013. Program začíná v sobotu v 9 hodin mší svatou v bazilice Navštívení Panny Marie a pokračuje v Norbertinu (vede S. Siarda L. Trochtová). Zakončení v neděli ve 13 hodin. Z důvodu omezené kapacity je nutné se přihlásit do 3. června 2013 na e-mail:
[email protected], tel. 733 755 836.
BREVIÁŘ PRO LAIKY
18. – 25. KVĚTNA 2013
Změna v číslování breviáře: levý, nepodbarvený sloupec – dřívější vydání breviáře; pravý, podbarvený sloupec – nové vydání breviáře (2007) Uvedení do první modlitby dne: NE 19. 5 Antifona 679 764 Žalm 783 881 Ranní chvály: Hymnus 679 764 Antifony 680 765 Žalmy 813 914 Krátké čtení a zpěv 680 765 Antifona k Zach. kantiku 680 765 Prosby 680 765 Závěrečná modlitba 681 766 Modlitba během dne: Hymnus 643 723 Antifony 681 766 Žalmy 682 767 Krátké čtení 683 769 Závěrečná modlitba 684 769 Nešpory: SO 18. 5. Hymnus 641 721 641 721 Antifony 676 760 685 770 Žalmy 676 760 685 770 Kr. čtení a zpěv 678 762 686 772 Ant. ke kant. P. M. 678 762 687 773 Prosby 678 763 687 773 Záv. modlitba 679 763 681 766 Kompletář: 1238 1374 1242 1379
20/2013
PO 20. 5. ÚT 21. 5. ST 22. 5. ČT 23. 5. PÁ 24. 5. SO 25. 5. 1722 1941 1060 1181 1075 1197 1091 1214 1106 1230 1666 1883 783 881 786 884 783 881 783 881 785 883 783 881 1723 1046 1046 1724 1320 1724 1320
1941 1165 1166 1942 1534 1943 1534
1061 1062 1062 1065 1065 1065 1065
1181 1182 1183 1186 1186 1186 1536
1076 1076 1076 1079 1080 1080 1080
1197 1198 1198 1201 1202 1202 1536
1091 1092 1093 1095 1095 1095 1096
1214 1215 1215 1218 1218 1219 1219
1107 1107 1108 1111 1111 1111 1112
1231 1232 1232 1235 1235 1236 1236
1666 1123 1124 1668 1669 1655 1656
1883 1248 1249 1885 1886 1886 1888
1050 1051 1051 1054 1054
1171 1171 1171 1174 1174
1066 1066 1067 1069 1069
1187 1188 1188 1190 1191
1081 1081 1081 1084 1084
1203 1203 1204 1206 1206
1096 1097 1097 1100 1100
1220 1220 1220 1223 1224
1112 1113 1113 1115 1116
1237 1237 1238 1240 1240
1127 1128 1128 1130 1131
1253 1253 1254 1256 1256
1727 1056 1057 1730 1320 1731 1320 1247
1946 1177 1177 1949 1535 1950 1534 1384
1071 1071 1072 1074 1074 1074 1075 1250
1192 1193 1193 1195 1196 1196 1536 1387
1085 1086 1087 1089 1090 1090 1090 1254
1208 1209 1209 1212 1212 1212 1536 1391
1101 1102 1102 1105 1105 1105 1106 1257
1225 1226 1226 1229 1229 1229 1230 1395
1117 1118 1118 1120 1121 1121 1122 1260
1242 742 837 1243 743 838 1243 743 838 1246 745 840 1246 745 841 1246 745 841 1247 749 844 1398 1238 1374
Neděle 19. 5. – slavnost Seslání Ducha Svatého 1. čt.: Sk 2,1–11 Ž 104(103),1ab+24ac.29bc–30.31+34 Odp.: srov. 30 (Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnov tvář země! Nebo: Aleluja.) 2. čt.: 1 Kor 12,3b–7.12–13 nebo Řím 8,8–17 Ev.: Jan 20,19–23 nebo Jan 14,15–16.23b–26 Slovo na den: Přijměte Ducha Svatého! Pondělí 20. 5. – nez. pam. sv. Klementa Marie Hofbauera nebo sv. Bernardina Sienského (na Moravě: památka sv. Klementa Marie Hofbauera) 1. čt.: Sir 1,1–10 Ž 93(92),1ab.1c–2.5 Odp.: 1a (Hospodin kraluje, oděl se velebností.) Ev.: Mk 9,14–29 Slovo na den: Měj s námi slitování a pomoz nám! Úterý 21. 5. – nez. pam. sv. Kryštofa Magallanese nebo nez. sob. pam. P. Marie (v brněnské diecézi: svátek Výročí posvěcení katedrály) 1. čt.: Sir 2,1–13 (řec. 1–11) Ž 37(36),3–4.18–19.27–28.39–40 Odp.: 5 (Hospodinu svěř svůj osud, on sám bude jednat.) Ev.: Mk 9,30–37 Slovo na den: Ze všech poslední. Středa 22. 5. – nez. pam. sv. Rity z Cascie 1. čt.: Sir 4,12–22 (řec. 11–19) Ž 119(118),165.168.171.172.174.175 Odp.: 165a (Hojný pokoj těm, kdo milují tvůj zákon, Hospodine.) Ev.: Mk 9,38–40 Slovo na den: Kdo není proti nám, je s námi. Čtvrtek 23. 5. – ferie 1. čt.: Sir 5,1–10 (řec.1–8) Ž 1,1–2.3.4+6 Odp.: Ž 40(39),5a (Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina.) Ev.: Mk 9,41–50 Slovo na den: Jednooký. Pátek 24. 5. – ferie 1. čt.: Sir 6,5–17 Ž 119(118),12.16.18.27.34.35 Odp.: 35a (Voď mě, Pane, po stezce svých předpisů.) Ev.: Mk 10,1–12 Slovo na den: Tvrdost srdce. Sobota 25. 5. – nez. pam sv. Bedy Ctihodného nebo sv. Řehoře VII. nebo sv. Marie Magdalény de’Pazzi nebo sobotní pam. P. Marie 1. čt.: Sir 17,1–13 (řec. 1–15) Ž 103(102),13–14.15–16.17–18a Odp.: 17 (Hospodinova láska od věků pro všechny, kdo se ho bojí.) Ev.: Mk 10,13–16 Slovo na den: Jako dítě.
15
Matice cyrilometodějská s. r. o.
Knihkupectví a zásilková služba
Naše prodejna v Olomouci na Dolním náměstí 24 je otevřena také v sobotu v době od 8 do 12 hodin. NOVINKY Z JINÝCH NAKLADATELSTVÍ POSLEDNÍ MNICH Z TIBHIRINE • SVĚDECTVÍ TRAPISTY, KTERÝ PŘEŽIL Freddy Derwahl • Z němčiny přeložil Petr Babka Xavier Beauvois natočil film O bozích a lidech. Příběh se odehrál v trapistickém klášteře v Alžírsku v polovině devadesátých let 20. století. Komunita zde pokojně žila uprostřed muslimské většiny. Kdo byli tito mužové? Jaké životní zkušenosti měli za sebou a co si plánovali do budoucna? Kdo a proč je v březnu 1996 unesl a brutálně zavraždil? Podle oficiální verze byli mniši uneseni a zavražděni islámskými teroristy, ale vyšetřování tuto verzi nikdy zcela nepotvrdilo, ani nevyvrátilo. Freddy Derwahl se vydal po stopách posledního z přeživších mnichů, Jeana-Pierra Schumachera, dnes devadesátiletého rodáka z Lucemburska, který teroristům jako zázrakem unikl. Autor líčí životní příběh tohoto mnicha a z jeho vyprávění se dozvídáme také příběh komunity z Tibhirine. Jean-Pierre Schumacher dnes žije v malé trapistické komunitě v marocké poušti na úpatí pohoří Atlas. Portál, s. r. o. • Váz., přebal, A5, 184 stran + 16 stran přílohy, 385 Kč OD KONFLIKTU KE SMÍŘENÍ • ČESKO-NĚMECKÉ VZTAHY VE 20. STOLETÍ OČIMA KATOLICKÉ CÍRKVE Jaroslav Šebek • Úvodní slovo Mons. Anton Otte • Redakce Šárka Vorková Kniha odkrývá méně známá fakta a události, jež vedly k tragickému rozchodu Čechů a Němců po 2. světové válce, ale rovněž
následné kroky ke smíření a úsilí o uzdravení způsobených ran. Vysídlení Němců mělo rozměr politický, kulturní i duchovní. Autor si klade závažné otázky: Uměli Němci přiznat svůj podíl viny? Chápou Češi poválečné vyhánění Němců jako bezpráví, nebo jen jako logický důsledek válečných hrůz? Jak začala obnova vzájemných vztahů v dobách komunismu a co tyto vztahy upevňuje po listopadu 1989? Jakou roli sehrál v německo-českém smiřování kardinál Miloslav Vlk? Které smírčí iniciativy slavily největší úspěch u mladých lidí a které u obcí, škol a spolků? Došlo vůbec k uzdravení vztahů, nebo je česko-německé sousedství i nadále ohrožováno jedem nacionalismu? Karmelitánské nakladatelství • Brož., A5, 176 stran, 219 Kč ČTYŘI LÁSKY C. S. Lewis • Z angličtiny přeložila Eva Hoznauerová Autor knihy popisuje čtyři druhy lidské lásky – náklonnost, přátelství, erós a křesťanskou lásku. První tři jsou naší přirozeností, ale Lewis ukazuje, jak se bez Boží lásky deformují, dokonce se mohou stát velmi nebezpečnými. Jedná se o mistrovské dílo, o moudrou, jemnou, upřímnou úvahu o ctnostech a nebezpečích lásky založenou na literárních dílech od Jane Austenové po sv. Augustina. Láska se stane démonem v okamžiku, kdy se zbožští natolik, že se postaví na místo Boha. Pokud bychom ignorovali pravdu, že Bůh je láska, mohli bychom nenápadně dojít k opačnému tvrzení, totiž že láska je Bůh. Návrat domů • Váz., 114x185 mm, 144 stran, 200 Kč
Objednávky knih – tel. 587 405 431 Administrace a inzerce týdeníku Světlo – tel./fax 585 222 803 Matice cyrilometodějská s. r. o., Dolní nám. 24, 771 11 Olomouc 1, e-mail:
[email protected] Kompletní nabídku knižní produkce MCM naleznete na internetové adrese www.maticecm.cz
TZ D + 1
P. P. 982707–0262/2011 772 00 Olomouc 2
Matice cyrilometodějská s. r. o. Dolní nám. 24 771 11 Olomouc 1 SVĚTLO – týdeník Matice cyrilometodějské. Vydává Matice cyrilometodějská v Olomouci, Dolní nám. 24 – IČO 533866. Tiskne nakladatelství Matice cyrilometodějská s. r. o., Olomouc. Redakce: šéfredaktor Josef Vlček, redaktor Mgr. Daniel Dehner. Vychází s církevním schválením Arcibiskupství olomouckého č. j. 54/98 ord. Církevní schválení se uděluje časopisům jako potvrzení, že v nich nejsou bludy v oblasti víry a mravů. Neznamená to však, že udělovatel schválení se ztotožňuje s názory jednotlivých článků. Adresa redakce a administrace: Matice cyrilometodějská s. r. o., Dolní nám. 24, 771 11 Olomouc 1; telefon a fax 585 222 803 (e–mail:
[email protected]; http://svetlo.maticecm.cz; objednávky týdeníku: e-mail:
[email protected], tel.: 585 220 626; objednávky knih: e-mail:
[email protected], tel.: 587 405 431, www.maticecm.cz, inzerce:
[email protected]). Registrační značka MK ČR E 7225. Administrace pro Slovenskou republiku: RODENY, Vinohradnícka 11, 949 01 Nitra, telefon 0042137/741 83 83; podávanie novinových zásielok povolené SP, š. p. ZsRP Bratislava, č. j. 3335–OPČ zo dňa 21. 5. 1996. Prohlášení redakce: U článků o tzv. soukromých zjeveních, k nimž se doposud církevní autorita nevyjádřila (jako Litmanová, Medžugorje aj.), se podřizujeme konečnému úsudku církve. Nevyžádané nezveřejněné příspěvky nevracíme.
