XX V.
Roční
zpráva
Veřejné obchodní školy Grémia
pražského
obchodnictva v Praze za školní rok 1925-26
V P R A Z E 1926
Tiskem Obchodní tiskárny Merkur v Praze
Po 25 letech pod vlastním krovem. Školní rok 1925/26 jest rokem jubilejním. Ústav dokončil prvé čtvrtstoletí své působnosti, tedy období, jehož bývá použito k slavnostním projevům a k přehlídce práce dosud vykonané. Upouštíme vsak od toho zůstavujíce podrobné vylíčení dějin rozvoje Veřejné obchodní školy Grémia pražského obchodnictva příležitosti jiné. Přesto nelze dnes nevzpomenout! mužů, kteří před 25 roky pracovali na založení ústavu, jehož potřebnost nejlépe jest patrná z toho, že letos ve 20 třídách a odděleních vyučovalo se 722 žáků a žaček a že poskytl od svého počátku více než 3.300 absolventům a absolventkám možnost řádné existence v různých odvětvích obchodu a průmyslu, kde se znamenitě osvědčili. S vděčností musíme vzpomenouti péče a obětí, jež ústavu za celý Čas věnoval zakladatel a vydržovatel — Grémium pražského obchodnictva — spolu s kuratoriem školy, dík vzdáváme státní správě i ostatním příznivcům ústavu. Vzpomínáme s uznáním všech, kdo ústavu věnovali poctivou práci, pozdravujeme dlouhé řady těch, kdo se na něm vzdělávali a dnes již jsou platnými údy našeho tělesa národního, a milou třebaže truchlivou vzpomínku věnujeme těm, kterým předčasná smrt překazila splnění mladých nadějí.
Jubilejní rok náš přece však nepřešel bez okázalosti. Hned na počátku jeho dostalo se ústavu od Grémia pražského obchodnictva krásného a cenného daru — m o d e r n í š k o l n í b u d o v y , čímž definitivně a Šťastně vyřešena byla palčivá otázka vhodného umístění školy, která tížila vydržovatele téměř od samého založení ústavu. První Školní místnosti byly najaty v roce 1901 na Václavském náměstí ve II. patře zbořeného již domu čís. pop. 821, domu to sice rozsáhlého, ale starého a ponurého. Poněvadž tyto místnosti byly najaty teprve od listopadového termínu, dalo tehdejší nové obchodní grémium do té doby Škole k disposici v prvém patře svou zasedací síň, která upravena na učebnu, a jednu místnost, která určena za sborovnu i ředitelnu. Z těsné a vypůjčené této učebny přestěhovala se škola o svátcích vánočních téhož roku do nových místností ve II. patře, kde měla nejprve 3, později 4 učebny, ale nic více, takže sbírky a knihovny byly umístěny ve sborovně. Po pěti letech, dne 28. října 1906, přesídlila škola do nově zakoupené gremiální budovy v Mariánské, nyní Lutzowově ulici, 3
čp. 1626, kde zůstala až do 28. září 1926. V budově této měla škola ředitelnu, sborovnu, 7 učeben a l místnost pro sbírky zboží. Byly-li místnosti tyto na tehdejší dobu a velikost ústavu vhodnými, ukázaly se nedostatečnými, jakmile se počala škola rozšiřovati o oddělení dívčí. I bylo pomýšleti na lepší umístění její. A tak 22. února 1912 zabývalo se kuratorium po prvé otázkou zakoupení domu, jenž by se pro školu adaptoval. Bylo hned zahájeno jednání o koupi domu čp, 1326-11., a byla podána i nabídka v částce 218.000 korun; než s koupě přece na konec sešlo přes úsilí tehdejšího presidenta grémia pana L. Čecha. Pan vicepresident Cífka vynasnažoval se všemožně vyhledati jiný vhodný objekt, ale ani tato horlivá snaha nebyla korunována zdarem. Jakási naděje na to byla opětně v roce 1914, kdy se již zdálo, že se škole dostane nové budovy, ale vypuknuvší válkou byly tyto naděje opětně zmařeny. Po válce se staly poměry na škole téměř neudržitelnými. Do školy hrnulo se žactvo tou měrou, že bylo nutno otevříti 10 tříd, pro něž bylo jen 7 učeben, z nich 2 s nízkými stropy a nedostatečně osvětlené, takže 6 tříd bylo odkázáno na svízelné střídavé vyučování. Nová doba kladla zvýšené požadavky na hygienu školskou a žádala nových pomůcek vyučovacích, jež nebylo lze v dostatečné míře opatřiti, ježto nebylo pro ně místa. Knihovny tísnily se ve výklencích, v nichž nebylo světla, sbírky zeměpisné sdílely se sbírkami zboží jednu malou místnost, a kde byl uložen školní archiv, nelze vůbec ani pověděti. Na instalaci kabinetu obchodního, na otevření zvláštní učebny pro nauku o zboží a jazykových tříd a na opatření ostatních potřeb moderní výchovy obchodní nebylo lze teprve ani pomysliti. — Jakého úsilí a jakých obětí na zdraví bylo vynaložiti učitelskému sboru, aby přes všechny tyto nedostatky dosáhl co nejlépe vyučovacího cíle, nepochopí, kdo nebyl na práci ve škole přímo úcasten. V roce 1921 bylo znovu o věci jednáno v gremiální radě a uznáno, že by se otázka stavby vyřešila nejlépe přístavbou čtvrtého patra, a valná hromada delegátů se dne 26. března 1922 skutečně také usnesla, aby přístavba byla provedena. Ale tu zase městský úřad stavební v péči o zevnější vzhled Liítzowovy ulice přístavbu zakázal. Ale od počátku roku 1923 otázka lepšího umístění Školy nesešla již s programu gremiálních porad a hledán v Praze a předměstích nejprve vhodný dům na adaptaci, a po marném úsilí v tomto směru pozemek pro výstavbu nové účelné Školní budovy. Pětkráte vyjednáváno o různé pozemky stavební a vždy s jednání sešlo, až konečně usnesením gremiální rady ze dne 12. března 1924 zakoupen zbytek zahrady dědiců Seidlových na Vinohradech, ohraničené třídou maršála Foche, Blanickou a Brandlovou ulicí, v celkové výměre 4380 čtv. metrů. 4
Po předběžných studiích zastavovacích schváleno věnovati pro stavbu školní budovy nejcennější a význačnou část pozemku na nároží třídy maršála Foche a úl. Blanické o ploše 1508 Čtver. metrů a zbývající plochu 2872 čtv. metrů, rozdělenou na 4 samostatné parcely, odprodati. V březnu 1924 svěřeno vypracování architektonického elaborátu panu architektu Františku Kavalírovi, který předložil celý projekt školní budovy v náčrtcích v měsíci dubnu a po příznivém dobrozdání odborných znalců a ministerstva školství a národní osvěty náčrtky beze změny schváleny a započato s vypracováním stavebních plánů zadávacích a podrobných rozpočtů. Úloha projektantova byla v tomto případě zvláště nesnadná, neboť tvar staveniště, pro školní budovu naprosto ojedinělý, a jeho poloha vzhledem k světovým stranám a k sousedním domům činžovním, stěžovaly nemálo vyřešení budovy tak, aby obsáhla požadovaný program a plně vyhověla předpisům o stavbě středních škol, i aby nebyla v rozporu s požadavky ekonomickými, pedagogickými a v neposlední řadě estetickými. Nicméně úkol ten byl panem architektem Kavalírem vyřešen velice zdařile. Podle původního projektu byla budova rozdělena takto: Přízemek, resp. souterain určen pro obchodní krámy, jejichž vykládce a reklama mají svým uspořádáním přispěti k zvýšení vzhledu budovy. Mezipatro určeno pro posluchárnu pro nauku 0 zboží, amfiteatrálně zařízenou, s příslušnou přípravnou a kabinetem; první patro pro místnosti adminístrační (ředitelnu, kancelář, archiv, sborovnu a hovornu), dále pro knihovnu profesorskou, kabinet zeměpisný, cvičnou účtárnu, učebnu pro psaní strojem a kabinet obchodní; druhé patro pro 6 velkých učeben dívčích se dvěma malými učebnami jazykovými a příslušnými šatnami; třetí patro pro 4 velké učebny jinošské se dvěma menšími učebnami jazykovými a příslušnými šatnami, dále pro knihovnu žákovskou s Čítárnou; čtvrté patro pro kupeckou školu pokračovací, v níž by se vyučovalo nejen odpoledne, nýbrž 1 dopoledne, aby se mohlo vyučování učňů specialisovati podle odborů obchodních a přihlédnouti ke zvláštním potřebám různých odvětví obchodních; mimo to zakresleny tam ještě 2 učebny reservní. Ježto však později nastalými rozpory v otázce centralisace kupeckých škol pokraČovacích bylo upuštěno od umístění těchto Škol v novostavbě, plány však nebylo lze již podstatně měniti, opraven původní projekt tím způsobem, že také mezipatro určeno pro nájemní místnosti obchodní a jednotlivá oddělení školy samé musila pak postoupiti vždy o patro výše. Mimo školu a obchodní místnosti pamatováno v budově na byt pro ředitele, Školníka a topiče s příslušenstvím, 5
Z důležitějších detailů celkového řešení a výstavby budovy nutno zejména uvésti: 1. Veškeré učebny jsou obráceny výhradně ke slunečním stranám světovým, ponejvíce do zahrady a v menší míře také do tiché ulice Blanické; naproti tomu do hlučné, silně frekventované třídy maršála Foche umístěny pouze chodby, šatny, kabinety a schodiště. 2. Pro každou učebnu jest šatna. Šatny umístěny jsou na chodbách pod okny. 3. Pro vycházky žactva na čerstvý vzduch o přestávkách jsou zřízeny rozsáhlé terasy otevřené, pro deštivé počasí také kryté. Žactvo nemusí tedy sestupovati na dvorek. 4. Veškeré školní místnosti s hlavním vchodem na nároží jsou od místností obchodních, k pronajímání určených, zcela odděleny. Rovněž byty pro ředitele, školníka a topiče jsou opatřeny zvláštním vchodem a schodištěm z ulice Blanické. 5. Celá budova jest vytápěna ústředně parou o nízkém tlaku. 6. Vnitřní zařízení učeben, kabinetů a místností správních jest moderní, úplně nové, vesměs podle původních návrhů, ze dřeva dubového a modřínového. Podlahy i pódia jsou z dubových parket, dlažby v chodbách terazzové nebo xylolithové, nátěry oken a dveří, pokud nejsou dubové nebo Železné, jsou vesměs bílé, emailové. Do každé místnosti jest zaveden vodovod a umístěno fayancové umývadlo. 7. V přízemí, souterraínu a mezipatře celé fronty do ulice maršála Foche zřízeny jsou krámy a obchodní místnosti, jednak z důvodů hospodářských, jednak také proto, aby obchodní ráz této významné třídy nebyl školní budovou porušen. 8. Zevnějškem budovy zdůrazněn prostě a pravdivě její účel a jest komponován s ohledem na klesající terén a sousední domy nájemné. Vstup do budovy školní na nároží vyjádřen jest bohateji členěným portálem, oživeným Čtyřmi kamennými figurami od sochaře Karla Dvořáka, znázorňující různé druhy obchodu. Nad portálem jest žerď na prapor, ukončená bronzovým pozlaceným Merkurem od téhož sochaře. 9. Uvnitř, budovy školní ve vestibulu umístěna jest mramorová pamětní deska s tímto nápisem: Vystavěno v sedmém roce republiky podle projektu arch. Františka Kavalíra nákladem Grémia pražského obchodnictva, když byl jeho starostou Josef Martince a členy stavební komise: Václav Černý, Max Erben, Josef Fischmann, František Hotěk, Gustav Humberger, Josef Kysela, Jindřich Stross a František Šťastný.
Za pamětní deskou jsou zazděny zakládací listiny. Mimo to kovovými písmeny vyznačena jsou na stěnách tato výchovná hesla ; „Pracuj a šetři!" „Vytrvalost a poctivost vedou k cíli!" Povolení k stavbě dáno magistrátem hl. města Prahy dne 16. září 1924; kolaudace dokončené budovy provedena a povolení k užívání uděleno dne 2. září 1925. Byla tudíž budova tato vystavěna v rekordním Čase za 11 a pul měsíce i s vnitřním zařízením. Stavbu provedla až na klíč stavitelská firma Bratří V. a F. Kavalírové v Praze za ceny konkurenční podle projektu a za osobního řízení svého šéfa pana architekta Františka Kavalíra. Dozor nad stavbou svěřen p. prof. dru Theodoru Petříkovi. Zájmy grémia pražského obchodnictva při stavbě hájila a dodávkové řízení opatřovala zvláštní stavební komise, zvolená gremiální radou, v níž zasedali tito pánové: president Josef Martince jako předseda a členové: Václav Černý, Max Erben, Josef Fischmann, Frant. Hotěk, Gustav Humberger, Josef Kysela, Jindřich Stross a František Šťastný. Členy s hlasem poradným byli pp.: arch. F. Kavalír, dr. Jan Ort, prof. dr. Th. Petřík, kane. ředitel Rudolf Rubín a ředitel školy Karel Uhl. Jednotlivé práce řemeslné provedly a dodaly následující firmy: 1. železobetonářskou firma Ing. Ant. Bass a Fr. Weigner, 2. kamenickou fa Václav Pallas, 3. klempířskou fa F. Kaši, 4. pokryvačskou fa Kindl a Hejra, 5. asfaltérskou fa Frant. Žáček, 6. truhlářskou fa Josef Růžička, 7. zámečnickou fy: Hutter a Schrantz, Jan Holeček a syn, Josef Celler, Ant. Saxl, 8. natěračskou fa Josef Pražský, 9. sklenářskou f y : Broft a spol., Mikeš a Kuštein, Josef Vlasák, 10. kamnářskou fa Bratří Dattlové. 11. malířskou fy: Frant. Joska, Frant. Zatočil, Frant. Chrudimský, 12. parketářskou fa Jiří Volavka, 13. čalounickou fa Frant. Kunte, 14. mramory a terazzové dlažby fa Spojené pražské továrny na staviva, 15. šamotové obklady a dlažby fa „Keramika", 16. kanalisací, vodovod a plynovod fa Fr. Bergl a spol., 17. elektrotechnickou fa ing. Miroslav Majstřík, 18. ústřední topení fa František Štětka, 19. výtah nákladní fa Jan Prokopec, 20. dlaždičskou fa Ferdinand Dvořák. Vnitřní zařízení nábytkové dodaly firmy: Strnad a Vaniček, Martin Loyda, „Lípa", továrna na nábytek v Kolíně, „Artěl", umělecko-průmyslové podniky v Praze, Fr. Anýž, Karel Žofka. Náklad, jehož si stavba a zařízení školy vyžádaly, Činí i s pozemkem zabraným pro budovu okrouhle 7 milionů korun čsl.
Nová školní budova byla slavnostně otevřena o svátku sv. Václava dne 28. září 1925. O 10. hodině dopolední shromáždili se zástupci úřadů, korporací, Škol, poslaneckých klubů, denního tisku a ostatního obecenstva ve velké síní prvého poschodí školy, kde v hájí květin bylo umístěno poprsí pana presidenta republiky T. G. Masaryka. Slavnost byla zahájena dojemným čtyřhlasým ženským sborem pěveckého kroužku žákovského, jejž zdařile složil k této slavnosti profesor ústavu p. Jan Jirch na slova profesora téhož ústavu p. Dra Karla Zitky. Na to ujal se slova president Grémia pražského obchodnictva pan Josef Martince: ,.Velevážení! Otevíráme dnes před Širší veřejností novou Školní budovu pro Veřejnou obchodní školu Grémia pražského obchodnictva a jsem šťasten, že mám tu čest uvítati dnes jménem Grémia všecky vzácné hosty, zvláště zástupce kanceláře presidenta republiky p. dra Říhu, zástupce ministerstva školství a nár. osvěty, Zemské správy politické, Vysoké Školy obchodní, Obchodních akademií a Veřejných Škol obchodních, Městské rady, Místních výborů, obchodnických korporací a všecky ostatní zástupce a jednotlivce, kteří jsou nám stejné milí. Tato škola před 25 lety založená tísnila se dosud v místnostech nedostatečných, kde muselo býti vyučováno ve dvojí směně bez přestávky od 8. hod. ráno do 6. hod. večer a proto nevyhovovala dnešním požadavkům jak se stránky zdravotní pro žactvo, tak z ohledu na potřeby učitelstva. Bylo původně v úmyslu na dosavadní starou budovu v Liitzowově úl. přistavěti jedno patro, ale stavební úřad města Prahy nedal k tomu svolení. Grémium rnusílo, když chtělo vyhověti pokynům ministerstva školství a národní osvěty, přikročiti k novostavbě. Velmi obtížným bylo najíti vhodné místo přes to, že se nám nabízelo během 2 roků skoro na 100 různých stavebních míst a hotových objektů pro nás více méně nevhodných, až jsme se konečně rozhodli stavěti na tomto místě proto, že bylo volné a blízko středu Velké Prahy na široké vzdušné ulici. Opatření pozemků, stavba sama a zařízení školní vyžadovaly značného nákladu, téměř Kč 7,000.000.—, které z větší Části byly uhrazeny po vyčerpání našich hotovostí úvěrem, poskytnutým jednak členstvem Grémia, jednak Vinohradskou záložnou. Bez subvence uhradí tento náklad v několika letech členstvo grémia svými pravidelnými příspěvky
samo, aby prokázalo, že má porozumění pro to, aby obchodnictvo pražské poskytlo mladému dorostu možnost ve vzorných, zdravých, všem moderním požadavkům vyhovujících učebnách pro své důležité životní povolání se vzdělati. Těžkých finančních obětí, které grémium přineslo postavením nové školy, nebude litovati, když škola opravdu vychová pevné charaktery, které budou dělati obchodu a národu čest. Budova bude sloužiti plně nejen našim potřebám, ale i k okrase města; není vyhrazena jen synům a dcerám pražských obchodníků, nýbrž každému, kdo má schopnosti a chce se povolání obchodnímu věnovati, pokud ovšem stačí místo. Snad se mnohému z vážených hostí bude zdáti budova příliš velikou, příliš prostornou, kde nebylo šetřeno místem. Bylo však nutno takto stavěti, neboť se pamatovalo také na dalekou budoucnost. Dle potřeby bude možno školu rozšířiti o několik tříd. Chtěli jsme míti Školu vzornou, aby vyhovovala nejen všem předpisům, ale abychom se s ní mohli i pochlubiti před našimi lidmi a Í před cizinou. Škola naše měla a má v obchodní yeřejnosti dobré jméno. Absolventi jsou rádi přijímáni jako zdatní a schopní spolupracovníci. Nával při zápisu jest vždy takový, že skoro polovina uchazečů musí býti odmítnuta pro nedostatek místa. Vybírají se jen nejzdatnější, neboť obchod vyžaduje bystrých a schopných lidí, nemůže potřebovati vše, co se jinde nemůže uchytiti. Potřebujeme zdatný a vzdělaný dorost a tomu chceme dáti na naší Škole příležitost, aby se připravil pro své těžké povolání. Nemáme v úmyslu vychovávati žáky pro podřízené kancelářské anebo bankovní služby, ale rádi bychom, aby z nich bylí zdatní samostatní obchodnici, jednatelé a komisionáři, kteří by po nabytých zkušenostech ve škole, v praxi a cizině pomáhali povznésti domácí obchod, udržovali styky se zahraničím, neboť víme, že utvořením vlastního našeho státu největší úkol pro styk s cizinou připadá obchodnictvu. A je naším přáním, aby tyto styky provádělo obchodnictvo naše a ne cizinci. Odevzdávaje tuto budovu účelům, pro než byla postavena, děkuji co nejsrdečněji všern, kdo nám umožnili tak veliké dílo v krátké době ani ne jednoho roku zdárně ukončiti. Stavba byla započata 17. září 1924 a odevzdána k používání 2. září 1925. Děkuji ministerstvu školství, zvláště jeho odbor, přednostovi p. Pižlovi za jeho pokyny, rady i pomoc, p. architektovi Kavalírovi za jeho krásný projekt a bezvadné provedení, pp. dodavatelům vnitřního zařízení za solidní a vkusnou práci, těm pp. členům grémia, kteří poskytli půjčku ve formě dlužního úpisu na stavbu, Vinohradské záložně za 9
úvěr, p. profesoru Dru Petříkovi za stavební dozor, Grémiu pražského obchodnictva za povolení nákladu, a pánům ze stavební komise, zvláště p. řediteli Uhloví za jejich nezištnou a obětavou spolupráci. Kéž tato nová škola vychová budoucím generacím, co očekáváme: schopné, zdatné, samostatné obchodníky, kteří svou přičinlivostí docílí pro sebe přiměřené existence, a kéž vychová spoluobčanům a státu spolehlivé, oddané pracovníky na národa roli dědičné! Chceme, aby se zde budila láska k povolání, porozumění pro Rašínovo heslo: „Pracovat a šetřit!", pro heslo: „Vytrvalost a poctivost vede k cíli!", aby se zde pěstovala láska k republice a jejím zákonům." Po té ředitel ústavu p. Karel Uhl přednesl podrobnou historii
přinesly kýženého ovoce. Po těchto slovech přečetl p. president Josef Martince pozdravné telegramy a přípisy, jichž došlo na 55 z různých míst naší vlasti. Blahopřejné projevy na slavnosti osobně učinili: Za ministerstvo Školství a národní osvěty p. odbor, rada Zdeněk Zitko; za správní výbor Ceskoslovanské obchodní akademie p. komerční rada Frant. Řivnáč; za Jednotu obchodních grémií p. president Petr Krejčí; za Vyšší zemědělskou školu v Praze p. ředitel JUDr. Zdenko Stibic; za Obchodnický spolek Merkur p. starosta V. Bouček; za Grémium maloobchodníků p. starosta Nosek; za inspektorát obchodního školství p. insp. Frant. Trmal; za obchodní akademie p. ředitel Ph, Dr. Vladimír Pech; za Vysokou Školu obchodní děkan p. prof. Dr. Macek; za Spolek absolventů čsl. veřejných škol obchodních předseda p. Jan Škoda; za svaz čsl. obchodnictva p. rada Gustav Humberger a za profesorské sbory veřejných škol obchodních p, ředitel Jos. Vančura. Za žactvo zdejšího ústavu učinil žák II. ročníku Karel Fuchs tento dojemný a významný projev: „Jako v mocném proudu vlna za vlnou jde již po čtvrt století ročník za ročníkem z naší Školy a my jsme tak šťastni, že z tohoto proudu žactva jsme prvními žáky této krásné budovy. Jsme však jen vlnou v proudu, a námi účastní se
Děkujeme nejen za sebe, ale i za všechno žactvo budoucí. A za sebe i za své nástupce slibujeme, že chceme se
10
ukázati hodnými školy tak nádherné, že chceme se řádí poddati výchovnému vlivu krásného prostředí a že jako tato škola bude vždycky ctí a chloubou Grémia a ostatních jejích tvůrců, my zase chceme se přičiniti, aby dobrá její pověst se udržela. Vzpomínáme na všechno žactvo minulé, na ty, jichž zdárná práce v obchodě i v jiných odvětvích života založila dobré jméno naší školy, na ty, kteří svou prací pomáhají dosud k posílení a rozkvětu naší vlasti, i na ty, kteří svou životní dráhu předčasně skončili. Jsme si vědomi toho, že my nynější žáci jsme jen článkem mocného řetězu vedoucího z minulosti do nedohledné budoucnosti a chceme dnešního slavnostního dne tuto jednotu všeho žactva slavnostně zdůrazniti. Co nás všechny spojuje? Společná práce, společné úsilí, abychom vlastní prací zabezpečili nejen svou existenci, svou samostatnost, ale abychom byli i svému národu a své vlasti ke cti a užitku. Naši předchůdci před lety mohli milovati jen národ, vlast, my díky svým osvoboditelům můžeme v srdci nositi i stát československý. Proto symbol našeho státu vlajka Československá jako symbol naší úcty a lásky k národu, vlasti a státu ať znázorňuje jednotu všeho žactva této školy: minulého, nás i budoucího. Grémium odevzdává národu nádhernou budovu, my první její Žáci ji ozdobujeme symbolem toho, co pokládáme za nejkrásnější. Vy, pane řediteli, odevzdáváte žactvu krásnou školu a všechno žactvo našima rukama odevzdává Vám symbol naších nejsvětějších citů. Nechť tato naše vlajka jest i v budoucnosti odznakem slavnostních chvil školního života jako slavnostní háv naší školy, nechť je vždy znakem jednoty všeho žactva a nechť nám vždy připomíná naše povinnosti k národu i státu! A před tímto slavnostním odznakem naší školy my, první strážci naší vlajky, za všechno přítomné žactvo slibujeme, že chceme býti vždy naší škole, naší vlajce, našemu státu ke cti." Po tomto projevu vztýčena žákovská vlajka a zapěny státní hymny pěveckým kroužkem žákovským. Pan president Grémia Josef Martince ukončil slavnost provoláním slávy panu presidentovi republiky T. G. Masarykovi, jemuž ihned odeslán tento pozdravný telegram: ,,Panu presidentu republiky T. G. Masarykovi v Topolčiankách. Grémium pražského obchodnictva, kuratorium, ředitelství a profesorský sbor Veřejné obchodní školy v PrazeXII. a účastní hosté dovolují si při slavnostním otevření 11
nově školní budovy projeviti Vám nejhlubší úctu a oddanost. Před vztýčenou vlajkou Československé Republiky spolu se žactvem jsme si nadšeně slíbili, že chceme působiti vždy k blahu a cti našeho státu." Po slavnosti prohlédli si účastníci s patrným zájmem budovu a její zařízení a vyslovili se o všem s nelíčeným uspokojením.
Nechť zdar, který až dosud doprovázel naši školu, zůstane jí věrným i v novém čtvrtstoletí a v nové školní budově, kde teprve se bude moci rozvinouti k radostnému konání všech svých úkolů! Kéž jest naše obchodní škola mládeži, která na ní hledá základ pro příští svou dráhu životní, vždy živým zdrojem vědomostí a pravého vzdělání ducha i zušlechtění srdce! Kéž jest také československému stavu obchodnickému nevysychajícím pramenem nových sil, plných svěžesti a chuti k práci na poli hospodářském ku prospěchu sobě, k ozdobě československému stavu obchodnickému a ke zdaru našeho nám tak drahého národa!
I. Organisace ústavu, l. Ocel. V e ř e j n á o b c h o d n í š k o l a G r é m i a p r a ž s k é h o o b c h o d n i c t v a m á poskytnouti mládeži, jez se chce věnovati obchodu nebo příbuznému povolání, kromě určité míry všeobecného vzdělání hlavně vzdělání odborného a takové výchovy, aby se stali z žactva rádní obchodníci i občané charakteru lidsky ušlechtilého a národně uvědomělého. U žáků má býti buzena láska k obchodnímu povolání, touha po hospodářské samostatnosti a smysl pro pořádek; má jim býti vštěpována snaha o daší vzdělání a probuzen v nich smysl pro krásno a dobro vůbec. 2. Složení. Ústav tento zřídilo a udržuje Grémium pražského ského obchodnictva za hmotného přispění státu, země a jiných veřejnoprávních korporací a má tato o d d ě l e n í : 1. Dvouletou obchodní školu pro jinochy. 2. Dvouletou obchodní školu pro dívky. 3. Kupeckou Školu pokračovací pro učně a učednice (v Praze-XVI.) a 4. Odborné kursy, jež se zřizují podle potřeby po předchozím schválení ministerstva školství a národní osvěty. Škola zdejší má dvě učiliště: a) Hlavní ústav v Praze-Vhiohradech (XII.). Třída maršála Foche čís. 42 n, a b) Pobočku v Praze-Sniíchově (XVI.), Štefánikova třída čís, 57 n. (vedle radnice), pro mládež z obvodu smíchovského. Obe učiliště mají oddělení jinoŠské i dívčí, obě jsou naprosto stejně organisována a pro obě platí stejné předpisy. Ostav jest veřejným učilištěm obchodním ve smyslu zákona ze dne 15. února 1922, číslo 73 Sb. z. a n., § 3., 4. a 15., nabyv práva veřejnosti ministerským výnosem ze dne 27. května 1903, čís. 13.519. Absolutorium Veřejné školy obchodní nahrazuje zúplna průkaz řádného dokončení učebného poměru v obchodní živnosti podle § 13a) zákona ze dne 5. února 1907, z. ř. č. 26 a ministerského nařízení ze dne 13. srpna 1907, z. ř. č. 198. 3. Správa. Vrchní dozor nad ústavem vykonávají orgánové ústřední inspekce obchodního Školství při m i n i s t e r s t v u Š k o l s t v í a n á r o d n í o s v ě t y : dozor po stránce administrativní a dozor, pokud se týče sestátňovací akce, přísluší panu odborovému přednostovi v ministerstvu školství a národní osvěty Aloisů P i ž l o v i, dozor pedagogický inspektorům obchodního školství: panu Antonínu K o s t í n c o v i , státnímu řediteli české obchodní akademie v Plzni, pro odbornou inspekci předmětů jazykových a občanské nauky, panu Jaroslavu P e t r o v i , ministerskému inspektoru, pro odbornou inspekci nauky o zboží 13
a zeměpisu a panu Františku T r m a l o v i, státnímu řediteli Veřejné obchodní školy Grémia pražského obchodnictva v Praze, pro všeobecnou inspekci a odbornou inspekci předmětů komerčních a grafických; finanční správu Školy, jakož i její zájmy vůbec obstarává zvláštní školní výbor, zvaný k u r a t o r i u m , jenž se skládá ze zástupců Grémia pražského obchodnictva, ministerstva Školství a národní osvěty, obchodní a živnostenské komory, profesorského sboru a dalších činitelů, kteří stálými ročními příspěvky pomáhají učiliště vydržovati; vyučování školní mládeže, její výchova a udržování kázně přísluší p r o f e s o r s k é m u s b o r u , jehož členy ustanovuje, příp. schvaluje ministerstvo školství a národní osvěty.
II. Kuratorium. Předseda: Josef Martince, komerční rada, president Grémia pražského obchodnictva, místopředseda Zemské rady živnostenské, censor Národní banky Československé, člen Ústředního zastupitelstva hl. m. Prahy, majitel firmy Josef Martince. Místopředsedové: Josef Fischmann, president Jednoty obch. grémií v Čechách, místopresident Grémia pražského obchodnictva, majitel firmy Josef Fischmann. Max Erben, komerční rada, místopresident Grémia pražského obchodnictva, majitel firmy Erben & Gerstenberger. Členové: Ladislav Cech, komerční rada, člen gremiální rady, majitel firmy L. J. Čech, jako zástupce Grémia pražského obchodnictva. Max Dvořák, komerční rada, člen gremiální rady, člen místní rady v Praze L, majitel firmy Max Dvořák, jako zástupce Grémia pražského obchodnictva. František Hradecký, profesor, jako zástupce správce smíchovské pobočky Veřejné obchodní školy Grémia pražského obchodnictva. Petr Krejčí, komerční rada, předseda ředitelství Obchodního úvěrního ústavu, censor Národní banky Československé, Člen Ústředního zastupitelstva hl. m. Prahy, majitel firmy Petr F. Krejčí, jako 1. zástupce Obch. a živnostenské komory v Praze. Josef Kysela, komerční rada, majitel firmy Bratří Čížkové, jako 2. zástupce Obchodní a živnostenské komory pražské. Ludvík Novotný, komerční rada, majitel firmy Arnošt Bahlsen, jako zástupce Grémia pražského obchodnictva. 14
