/M^^^^^^^^^á
/m3/mff/MJVWnW'f'f/'^/^/'f'^/^/W'f'V^/
mtmmM
'^lí^lšJlMM3JÍK»í»í»lm '^WMM MmmM^m/ii/iuimMi^míá
BR
M 'fW^/'^/'fAKU^/M^l3A m/ÉJiiJMíMMMímá f003/irm00*WiW^/W'f'f'f'f'fW'f'Vw_
,7/,7/i7/if/ifMif/M7/0 /il/il/ÍL/ÍL/lJÍL/ilJiíJilMlJií/il/A
WJ/M/r/i7/0i7/ir/S/i7/,7/M7/.7//7/i7/S/S/i7/i7/
7/,7/i7/i7/,7/i7/Wi7/i7/,7/i7^^
J/i7/i7/S/i7/g/i7/,7/07/i7/0if,7^^
'IlKMM^ÍAlMAlK^lAlÉ^lMM^i^^^ Vi7/,7/i7/,7/i7//r/Jr/i7/f7/S/07/i7/,7/Jr/i7/i7/,7/}7/ff^
'0i7/i7/0W0ír/,fS/i7/0i7/i7/i7/i7/i7/ir/^^^^
f/ff/if/tf//r/i7/,7/ff/»7/ir/i7/,f/:f7/i7/i7/,/,7/,7//r/t7/if/A,
A ''Jr/t7/ír/i7/i7/i7/i7/i7/i7/.
Jf/i7/S/Jf/i7/i7/JT/ff/g/i7/Á V
fi7/i7/iV,7/i7/,7/,7/i7/g/JV. 7/\ f,7/i7/i7/mm,fi7/,7/i7/
;j7/,7/,7/M7/i7/.7/,7/,7/i7/,7/Jr/ff/Jr/i7/i7/jr/Jr/I.7/,7/.
'/9/,7/i7/,7/i7/i7/i7//r/,7/,7/,7/Jf//r/i7/i7/M7/,7/i7/i7//r/i7/
/?Mj/M7/Š7/^/š?/j/^/7/7/M7/l/7/M7/Š7m7/7/M7/j/M?/M7
'i7/t7/t7/,7/ff/W^tWW'^/'Víf/f''/Wi7/ff/i7//fn^/'i
'/,7/i7i7/,7/i7/i7/ir/,7/,7/i7/,7/i7/i7/,7/i7/,7/i7/i7/i7/,7/i7/
7//r/,7/g/i7/t7/,7/i7/,7/i7/i7/i7/,7/f7/,7/,7/,7//r/i7/,7/i7/Á i7/ir//r/,7/t7/g/t7/i7/i7/S/i7/i7/,7/i7/Jr/i7/i7/i7/i7/,7/j7/:
,7/,7/,7/if'i7/Jr/i7,7//r/i7i7/,7/J7/i7/,7/i7i7/i7/,7//r/i7/.
'f/rf,7/i7/i7/i7/ff/i7/M7/i7/i7/ff/i7/,7/M,7/i7/07/i7/i7/i7/,7/
fff/i7/ff/,7/ff/i7/i7/,7/i7/a/i7/i7/i7/i7/ff/i7/i7/i7/i7/i7/t%
MáM
'i7/i7/i7/,7/,7/i7/i7/,7/i7/i7/,7/,7/i7/07/,7/Jr/,7/g/J7/ir/Jr/.
fi7/,7/i7/,7/i7/t7//r/ff/i7/i7/M7/i7/i7/j7/i7/i7/mi7/i7//7/i%
7/,7/g/jr/.7//r/i7//r/jr/i7/,7/.7/»7/i7/i7/ir/jr//r/i7/m,7/Á
'M/ii/ii/iuii/t/iLi/A
VJlR^/A^/^/J/J/J/J/:&J^^^ '
ViíMJiiyii/iiJii/ii/ii/ii/iiJ^ 7/i7/,7/Of/,7/,7/J/,7/i7/i7/i7/,7/i7/,7/,7/ff/,7/,7/,7/,7/,7/i. t7/^/g/i7/i7/,7/t7/i7/,7/g/,7/i7/i7/ff/,7/i7/t7/,7/i7/,7/t7/.
Presented
to the
LIBRARY
of the
UNIVERSITY OF TORONTO by
DR.
J.
W. FREI
2
S
i
i
1
i
I
SVÉH LAVIKA
I
^
i I
I I
NEVSTOU ^
JAKO SAMOSTATNÉ. POKRAOVANÍ KNIHY .SVÉ HLAVIKA" NAPSALA .
ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ
i
í i n
j
i i
§ s
I
I
I
ILLUSTROVAL
AKADEMICKÝ MALÍ
K. V.
|
MUTTICH.
I
V PRAZE NAKLADATELSTVÍ EMILA ŠOLCE, SPOLENOSTI S R. O. V KARLÍNE.
^mmasa:asaaa:'.
:::K:::::i!:::::::u:s::::::::::i::::::::::::::::::::::-:=::::::::::::::33a&:;:::::::
-::::::R»:i::»meas:m
Vytiskla
knihtiskárna Th. Venty, spolenosti s r. o. v Praze.
FG-
S038
mí?
Okresní
starosta
pan
Menšík
v
neobyejném
vzrušení vstouipil k své choti, aby
jí
zvstoval
velkou novinu, po níž ve zmatenénrv pocitu radosti a tísn hledal prvního slova. Paní dlela práv v prostranné pízeimní jídeln, kdetž mla u sebe dtský koárek s malým Jiíkem, nad nímžto zdánliv klidn bdlla; zatím však byla uvnit dosti ustrašena rozpálenou jeho hlavikou a nepokojným jeho poloispaním, vlastn bezvdomím, oekávajíc doktora Srnce, pro njž byla poslala, aiby muž nevdl. Nepozorovala, v jak zvláštnín\ rozpoložení tento sám k ní vcházel místo oekávaného lékae. Ani pan Menšík neml zraku pro utajovaný nepokoj své choti, jsa píliš zaujat vlastními myšlénka-
ekl
mi.
hlasem, který
jí
»Má
ml
zníti
vesele, ale
zn!
Aniko, víš-li co nového?« »Máš novinu, Richarde? Dobrou i nepnj©mnou?«
velmi nejist:
zlatá
zeptala se paní.
»Ó, znannenit dobrou, budeš pekvapena,« oznamoval pan Menšík, ale zdálo se, jako by moi pi tom. bylo spíš do pláe než do jásotu.
»Nemohu
se
vru
dovtípiti, co to
bude,« pravila
paní starostliv a tázav.
»Nuže, povím to jedním rázem: naše Zdenka a mladý Jií Sýkora tamhle v révovém loubí na veran-
d
si
práv
dali slovo,
že
—
»Že se vezmou?« doplnila paní jeho vtu, když jemu uvázla e. Pan Menšík pikývl s pokusem úsmvu a pohnul hrtanem, jako by nco tvrdého namáhav polykal. »Opravdu? Tak z istá jasná? Ó, pak jsem opravdu vekni pekvapena, milý muži,« mluvila paní dále zjemnlým hlasem, pohladila svého chot po ele a zahledla se mu sdíln do oí. »Jak to dojímá, že sotva máš svou Zdenku z pensionátu zas doma u sebe, již nco nastává, co povede opt k roz-
m
louení. Mluvili mladí lidé s tebou?« »Ne, nevdli, že je pozoruji, « pravil pan Menšík; »ijQTilouvali se, že se nám pijdou piznat. Chtl jsesn na to pipraviti. Divíš se tedy náramn?«
t
»Divím
pisvdila
se,«
to pichází tak rychle. Dejž
paní, »zvlášt proto, že
Bh,
a
není
Zdenin
slib
píliš náhlý, ne-li penáhlený.«
»Nemj živ
strachu,
Zdenka nemohla lépe
voliti,«
namítl pan Menšík.
»Dávám
pesvdena,
ti
zcela za pravdu,« mínila paní, »a jsem
že
Jiímu pednost
by Zdenka pi svém zdravém za rok
i
citu dala
za dva, až by zatím byla seznala- celé množství jiných mladých ve spoi
muž
Nebo chtla jsem t prositi, milý muži, abys na letošní zimu dopál Zdence píležitosti vstoupiti do sjjolenosti pražské, pro zábavu pro zkušenost zárove. lenosti.
i
»V tom
zase ty
máš úpln pravdu, ženuško,«
a
pan Menšík horliv; »ano, jsem pi tom, Zdenka užije imla/dých dívích let a sezná svt lidi. souhlasil
i
Jen že myslím, že
to
mže
stejn
býti, je-li
zasnou-
bena.«
te
»Tím práv nejsme jisti,« uvažovala paní. »Jií odbude doktorát a pak, jak víš, ohlédne se po
advokátní v Pra!ze.«
praxi,
nuž
nevíme,
a
»Co by bylo na toan, kdyby kde jinde?« namítal pan Menšík. »Uvaž,«
si
odpovdla mu cho,
nic netšil-o, ba
mohla by
ji
místo
obdrží-li
odbýval praxi
n-
»že by pak Zdenku
stihnouti
i
výitka, kdyby
se v spolenostech bavila bez svého snoubence.«
»Kdo by
jí
to
mohl vyítati?« ozval
se
pan Menšík
skoro zprudka.
»Ku píkladu Jiího matka«, podotkla
paní.
»Ah,« zahuel pan Menšík nelib, »paní Sýkorová vždy nco mla proti Zdence, že prý je nezvedená rozpusta,
zhýkaný divoch
a
tak
dále.
To
bývalo,
dokud byla Zdenka malá. Ale te, co pišla z pensionátu jako dokonale vzdlaná slena, nemusí ji teprve paní Sýkorová uiti zpsobm. Paní Menšíková na to neekla nic. Znala však bohužel jakési slechy zcela nedávného pvodu, jak prý paní Sýkorová ekla, že Zdeniny nectnosti jsou jen zamalovány fermeží dressury pensionátní, však
pravého vzdlání ducha i srdce že tu není, a chyby že co nevidt znova propuknou. O tom
staré
ped
mužem pomlela. Zdenka
»Jsi tedy
úpln
»Abych ekl pravdu, spokojen znal se
spokojen, že se
zasnoubila?« tázala se vlídn.
již
pan Menšík
dvrn.
i
nespokojen,« pi-
»Spokojen, že se mi tak
nenadále vyplnil dávný sen. Od malikosti obou tch dtí prával jsem si tajn, aby se osudy jejich kdysi spojily. Vždy pak starý Sýkora jest nejen nejbližší soused, ale nejádnjší oban a vlastenec daleko široko, muž, ped kterým smekám, a k tomu takový
mj
pítel, taková
vždy
ml
upnmná, vrná dušel Jeho Jiíka jsem
A pece
rád skoro jako vlastní dít.
jsem
n-
také nespokojen, jako sobecký otec, jemuž chce
kdo drahé dít
vzíti
—
na vždycky
.
.
Ale
.
my
tu
skoro lamentujeme, jako by se u nás chystalo k po-
hbu
a ne k svatbí« Zasmál se, však hlas
sedhal a proti
mu pi tom
vli vyinul se malý pramének
slz
na
líce.
V tom
se otevely dvée a objevil se v nich tmavém rámci záivý obrázek. Ržové svtlo západu bylo skvlým pozadím za postavou svží dívky, na jejíž tvái hrála dovádivá radost, za mladým mužem, který záil štstím; záilo to všecko jásavými
jako v
i
paprsky.
»Pravou nohou napedf
Ah,
já
se bojím
pes
práhí« tveraila Zdenka, schovávajíc se za Jiího Sýkoru; » jdte
vy naped, pane Jiní« »Nesmím, Zdenuško,« odmlouval jí s tichým úsmveim; »byl by to špatný poátek. Dámy naped, jak se slušíl«
»Ach
nikoliv!
Mám
jsme píliš mamince,« žertovala
strach! Provedli
velkou švandu tatínkovi a Zdenka škádlivým, náramn hlasitým šeptem; »jen si pedstavte, jaké rozmarné pekvapení jim apsobíme!«
»Celý
trest
pravil Jií a
vezmu na
chtl mírnou
již pojte,« Zdenku všoupnouti do
sebe, jenorn
silou
svtnice.
»Oho, 'oh'OÍ« odporovala bujn, »kdo strká druhého naped, ten má zlé svdomí. To se rozumí, že
musíte celý
trest
vlastn sám
ztropil ten
Tu
sám, však
snésti
se ozval hlas
jste
vy zaal
a
špatný kousekí«
pana Menšíka, jehož postavu
vidla Zdenka v stinné svtnici jen v tmavých obrysech: »Co pak jsi vyvedl, Jiíku, co pak? Bys nám na hruškách, nebo mlsas hrozny, co?«
»Nco dl
horšího, pane okresní staro&to[«
odpov-
emž
ve svých pažích Zdenku v pravém smyslu slova pes práh penesl. »Stojím tu ped vámi jako velký híšník a zatvrzelý, nebo nennohu litovati své viny. Pimluvíte se za mne, sleno Zdenko?«
pi
Jií,
»Já? Ani pomyšlení! Tatínku, neodpouštj mu nic,
bu
hodn písnýí« švitoila Zdenka, v tom však oko pivyknuvši zatím pološeru svtnice, rozeznalo,
její,
že
tvá otcova
je zrudlá a
víka jeho oí
zpuchlá, jak
bývalo vždy, kdykoli byl oslzel. Pohlédla tázav na a vidla tvá její velmi vážn starostlivou, za-
matku
na blízku dtský koárek a pipomnla si, Jiíek byl dnes ponkud churavý. Ulekla se nesmírn. »Ty's plakal, tatínku? Nad Jiíkem
hlédla
jí
že malý
snad? Což
je tak zle?«
Pan Menšík myslel, že Zdenka jen žertuje. »Nad pravil se smíchem; »vru, nad tvým sáhovým Jiíkem mohl bych notné natahovati moldánky. Tak jenom ven s tím, co spáchal tenhle lamželezo Jiíek, ho již poádn vyplatím.«
Jiíkem?«
a
»Vztáhl jsem ruku nejen po vašich hroznech, ale
po
n,
nem ale
mnohem
vzácnjším,« zapoal Jií žertov-
pi každém slov
víc a více zachvíval se
hlas pohnutím. »Opovážil jsem se sáhnouti
mu
po tom,
co jest vaším pokladem a vaší radostí, Nezasluhuji toho,
po
zásluhy
.
em .
toužím, ale láska
.«
10
neodmuje písn
dle
Zamlel
se
na chvilku; na lehkém jeho kabát
bylo lze spoítati prudké údery srdce jeho.
Kdyby Zdence
byl zstal bujný rozmar dívjší,
byla by žertem a škádlením
pomohla Jiímu
avšak ten tam byl všechen ržový jas jako by se svt byl stínem zatemnl;
—
s
místa;
zde uvnit
vi
uplakanému jeviti jako všechno jí smavý žertík, nebylo jí již ani trochu do tveraení. Jií se vzmužil a mluvil dále: »Jak dlouho se pavždy matuji, pane okresní starosto, mívali jste otcovsky rád, a jsem vám dávno v srdci nejvdnjším synem. Pokládám si za zvláštní píze osudu, že
otci a ustarané
matce pestalo se
i
m
dívka, kterou miluji
horouon
jako živé své štstí, jest
nebo ve vás doufám, že mne neodmíthnvem, klyž vás synovsky poprosím: drahý
vaší dcerou,
nete
s
ote, odevzdejte svj nejidražší poklad, svou Zdenku, z rukou svých mým rukámí Verte, že má upímná láska bude hodná, aby poklad ten opatrovala. Jií chopil se obou rukou starého pána, pitiskl na rty a pohnutý otec ucítil na nich slzy mladého muže. Paní Menšíková tkvla pozorným pohledem na Zdence, jež tu stála zaražena s výrazem leknutí na líci.
n
Pan okresní
starosta
pemohl
tíse, jež
mu
sta-
hovala hrdlo, a odpovdl, jak jen dovedl, bode: »Vš, milý hochu, kdyby mi sem vpadl jiný lupi a chtl mi ví až kam z Jasanovského kraje unésti to mé milé, veselé kot, mi, že bych mu ekl: chlapíku, tohle si rozmyslím, než se zbavím naší Zdenky tob k vli. Ale když jsi to ty, rozšafný, milý Jiíku Sýkoro inu, chlape mj, pro tebe mám jen jednu takovouhle[« I popadl Jiího vší
Bh
v
mj
—
odpov —
silou
rukama za hlavu, zatepal jím a
kráte po
sob
políbil jej ti-
na ústa tak vroucn a rozechvle, že ;/
mladý muž
by
dlí,
Bh
cítil,
jak
p tom
s
ním otec Zdenin své srdce
bolelo a tajn krvácelo.
»Mj
si ji,
požehnej tu drahou koist, kterou mi bea nesobecky, jak jsem reš, ale opatruj mi ji tak vím vždy, že je šastna, ji dosud opatroval sám, když ji nebudu již míti na oích. synu.
ti
nžn a
i
»Ote,
vám dkovati«
kterak
—
ozval se Jií;
»matinko, svolujete také?« obrátil se k paní Menší-
vlídn ob ruce podávala; políbil pemožen citem, nemohl íci již ani slova.
kové, jež |e, ale
mu
tiše a
vdn
pnjímáš,« mkce dl »Nuže, já víím, že pan okresní starosta; »ale nezapomínejme, hochu, na hlavní osobu pi tom. Co tomu íká Zdenka? Poj sem, mé zlaté kot; chci slyšeti, pjdeš-li ráda za Jiíkean jako šastná ženuška. Poj, chci vidti, dáš-li mu též takovou odpov jako jáí« Zdenka ustoupila na krek nazad, Jií se toho
však nezalekl.
»0
její
odpov
se nebojím,« pravil
»ekla mi již, že mi dvuje, že u sebe vytrpí, že se do mé lásky vpraví; nesmím žádati hned ješt více, vite, má drahá, krotká holubiko?« Objav ji kolem pasu, klonil rty k jejímu elu tak uctiv, jako by chtl políbiti svatý s
úsmvem
m
šastné
jistoty;
obrázek.
Zdenka se inu vyškubla ne jako
krotká, ale jako
poplašená, divoká holubika. »Ne! Tak to nebylo mízvolala divným hlasem, podobným úzkostnévykiknutí ze sna. A zavsila se pažema na tatínka tak ustrašen, jako kdyby se Jií dýkou byl po ní ro-
nnoí«
mu
zehnal.
»Co nebylo
pevn
tak
mínno?«
ozvala
paní Menšíková, obracejíc
se
dmyslné
mírn a y.vé oi
od Zdenky tázav k Jiímu. »Dorozunrvl jste se s ní jasn, pane Jií, i jste se snad zmýlil v jejích citech?« 12
pochopitelném rozrušení jako s nebe spadlý, okamžik nebyl v rozpacích o odlpoiv. »ekl jsem slen Zdence, že ctím její cit a vli nad své vlastní tužby a že jí bez reptání zmizím s oí, chce-li tomu, ano jest-li jí má láska protivná. ekl jsem jí to v okamžiku svém nejšastnjším, když jsem se domníval a snad klamn rozuml, že jest mi naklonna; opakuji to nyní ve Jií, v
zbledl a strašn sesmiitnl, ale ani na
a
kdy mi to káže tžká povinnost, od Zdenušky uslyším, že mne pec jen dosti ráda nemá.« Pi posledních slovech selhala mužná jeho chvíli bolestné,
asi
hrdost, a hlas jeho zmalátnl, jakoby zhasínal.
»Opravdu, Zdenko?« pravila paní Menšíková
s
klidnou laskavostí a rozvahou; »Tiemáš pana Jiího
opravdu ráda? Nebo] se a mluv oteven,
jest to
vážná
vcí« »Ano, vidím, že jest to hrozn vážná, strašná zalkala Zdenka s výbuchem pláe; »jste ke tak ukrutni, žádáte ode mne tak nesilýchané obti, a když se zdráhám, hned bere Jií své slovo zpt, hned mi vypovídá lásku, kterou mi ped chvílí tam vyznal ach na verand tak tak vele Božef« Plakala tak usedav, až se zajíkala. »Jiíiku,« zvolal' pan Menšík pólo uleknut a pólo v pokušení smáti se, »povz, nejsi-li v pravém Jiíkovu vidní? se zdá, že té hádance rozumím. Ty's mému kotti na verand vyznal lásku, kot to prijal-o a optovalo, ale te jsme tak ukrutni, že vám chceme požehnati k satku a žádáme neslýchané obti, aby mé zlaté kot šlo za Jiím od tatínka Tak prý to nebylo mínnoí Uhodl jsem, Zdeniko, je to tak?« Starý pán musel sebrati všecku svou sílu, aby zstal pi rozumném žertovném tónu. »Ty jediný mi rozumíš, mj drahý tatínkul Ty mi
mn
vcí«
—
—
—
—
— —
Mn
,
J3
teš pímo z duše,« potšena, ale stále ješt plaíc dkovala Zdemka, »Má)m Jiího ráda, apravdu ráda, ale a zstane vše jako dosud, a nemusíím opustit tebe a svj domov, pak budu nejšastnjší na svtí milý, ba skoro Nezapela jsem Jiímu, jak jest jsem se s ním zasnoubila, ale nevyhánjte mne k vli tomu z domova!« »Pánbh chra, kdo pak by t vyhánl, drahoušku?« usmíval se otec, hlad Zdenku po tváích. »Považme si jen, jakým šibalean je ten rozšafný Jiíkl Ze zasnoubení vyvozuje on si hned velezráJdný dsledek,
mn
aby dostal ženušku, aby byla svatbal Která pak snoubenka na svt by od ženicha ztrpla nco takového, zvlášt když jej má ráda? Upokoj se, dceruško; jste šastn zasnoubeni a dosti Neopustíš tatínka, budeš sedti do^ma jako v nehi, a ženich se ti bude koiti a dvoiti dv, tyi léta, deset, dvacet, tyicet let, bude ti pinášeti kytice, pozdji k stáru zdravotní bonbony, ty mu každoron k jimeninám upleteš hedvábné rukavice, pozdji k stáru vlnné punochy »TatínkuI« zvolala Zdenka ervená jako vaené ráe a tiskla mu dla na ústa, aby již mlel, on však si nedal brániti ale pokraoval: »Vaše zasnoubení bude ješt delší než Manzoniv slavný román Snoubenci, který jseim zaal ísti ped ptadvaceti lety ale do dneška nedoetl; radji jsem se mezi tím dvakráte oženil. Možná, že Jiímu bude román tvého zasnou-
—
bení také píliš dlouhý, že se
a nechá
t
sedti
— u tatnka.«
ti
naposled také ožení
Akoli se paní Menšíková tak jako Jií potichu usmívala potutelnému tomu výkladu, byla pec opatrnjší než její muž a vidla nejen smšnou stránku Zdenina dtského rozmaru, ale i povážlivjší jeho význam. 14
»Hlete, pane Jií ty, milý Richarde,« pravila, »Zdenka nám dala dkaz, že není ješt k vážným závazkm dosplá. Jest to ásiten vinou jejích sedmnácti let, ale z vtší ásti vinou naší, hlavn vinou mojí, k níž se oteven piznávám. Považovali jsme Zdenku dosud píliš rádi za dcko, nepipravili jsime ji na tak dležitý krok, jaký dívkám v tom vku zhusta již nastává. Napravím to, pane Jií; vezmu si Zdenku na starost, aby se s radostí odhodlala opustiti i
z lásky k lovati
vám
dm,
otcovsiký
krásné povinnosti
až se
rozumné
nauí a
znáti a mi-
šastné mladc
ženušky.« »Povinnosti?« hlesla Zdenka v leknutí tak dtin-
ském, až se matka za ni trošku zardla. Sedmnáotiletá dívka a diví se, že jsou v manželství povinnosti!
—
Jií se paní Menšíkové
mlky
zpytav
uklonil,
hled stranou na Zdenku. »Máš pravdu, ženuško,« pravil pan Menšík velice potšen a oživen; musíš Jiíkovi tu malou vtroplašku teprve vychovati, zléí
zet
A
ty,
Jiíku, zlatý hochu,
Víš jist, jak jsean šasten, že
práv
nemj
za
nám
za
ty se
Zdenku dáme; ale trošínku pokati musíš. Víš, v pensionáte se nenauila péci vdolky a mnohým jiným ženským ctnostem. Budete zatíiTV šastn zasnoubeni, jak ona si peje, až ji maminka vycvikuje.« nabízíš, a jak
ti
rádi
»Dkuji, matinko, za laskavý ten úmysl,« pravil Jií ponkud již vesel; »jenoTn vás, tatínku, bych snažn prosil, aby odklad nebyl tak dlouhý jako Manzoniv román.« »Holeku, na nkolik pár rukavic k jmeninám pece dojde,« pohrozil mu pan Menšík. »Nu, což, myslím, že se každá dcerka vdává dost záhy, až jest jí dvacet let. Pokáš si tedy na našeho skítka ti léta;
—
15
budeme
beztoho
ji
íkáš, chlape?
jako voda
by vlny
—«
míti
jen
pjenou. Co
jako
Necháš nám ji na tu dobu? Utee to Hlas se starému pánovi zachvl, jako
vody
té
již
nyní píliš rychle
již
Jií Sýkora se nutil k spokojenén\u
na
dorážely.
úsmvu. »Co
mi zbývá, tatínku a matinko? Vlastn jsem ani nedoufal, že bych vašeho rozkošného motýlka chytil hned jedním rázem. Musrm tedy hledti, abych si za ta tfi léta svého štstí zasloužil. »Vida, nesípchá, nestojí o
Zdenka
mne
se vzrušením, ve kterém se
jí
nedail
žert.
—
sedm let škádliv napomenul pan Menšík oba mladé lidi. »Ó, bdaí« zvolal Jií, »z Manzonia došlo již na »Jakiíb
sl-oužil
sedm
píliš,« prohodila
let
a pak ješt
Jakubaí«
»Když jste se shodli na tíleté lht,« vložila se v to paní Menšíková, »pak myslím, že by nebylo dobe, abychom prohlásili hned nyní veejn vaše zasnoubení.
A
toto milé,
zatím jen mezi námi.
dvrné
K emu
tajemství
zstane
dávati cizím lidem pod-
nt
ku všeteným starostem, jakým nkolikaletá známost mladých lidí nikdy neujde? Doufám, že souhlasíte,
pane Jií.«
vru
emu
jsem vlastn zasnoubena,« namítla Zdenka dosti žalostiv; »práv na to jsem se nejvíce tšila, jak se budou všichni v pensionáte a také jiní lidé diviti, že jsem již nevstou.^ »Poton\ ale
nevím, k
—
Mezi zmínnými »jinými lidmi« vzpomnla Zdenka mimochodem na nkoho, kdo se jmenoval Alfred, a jemuž doufala škodolib zpsobiti svým velkým Jiíkem nemenší pekvapení než kdysi malým
Jiíkem. »Ty roztomilé, smšné malé kotI« zasmál
se ta-
tínek, ale než promluvil o slovo více, zaklepáno siln 16
lva
-dvée, a ihned vešel rychlým, krátkým krokem
cir.
Srnec, obvodní léka v Jasanov.
»Do'brý veer,« ekl
úsene
pímo
a zamíil
k
dt-
skému koárku. Sotva pohlédl na Jiíka, pravil suše, humorem: »Aha, ten je to! Však jsem si myslel. Ukaž se, malý ferinoí« Ijalsezkumn jírohlížeti svého ale s
pacienta.
Pan Menšík
se
nad míru
lekl,
nemén
ustrašen
byl však Jií Sýkora. Oba obsypali lékae ipaní Menšíkovou úzkostlivými otázkami, na nž odpovídal pohyblivý, prudjvý doktor jen odmítavým vrtním hlavy, jako by chtl vyjáditi asi tolik: »vy se do toho nei
plete,
s
vámi bych nic nepoídil. « Obrátil se jen
k pani Menšíkové. »No, nestrachujte
se,
staroušku,«
ekl jí chvatným, písným pízvukem; »tomuhle malému Godiáši se tak hned nco nestane. Njaká vyrážka z toho asi bude; ješt nevíme jaká; no, hlídejte si ho dobe, na vás záleží. Pojte vedle, staroušku; nco vám pro nj napíši. « Dupaje drobnými kroky vešel do vedlejšího pokoje, následován paní Menší-
kovou,
s
níž
nco
velmi krátce a veloni
drazn
po-
psacímu stolu, mžikem nco napsal a hned se m?l k odchodu. Pan Menšík, Zdenka Jií pozorovali sklennými dvemi každé hnutí malého hubeného doktora, jehož posunky vypadaly vždy prudce, jakoby se zlobil, jehož hlas znl bitce jako samá dtka, jehož elo bývalo svraštno jako v hnvu, ale jehož srdce bylo dobré hovoil,
naež
sedl ke
i
jako isté zlato a jehož celý život byl nepetržitá, sta-
ochota ve službách soucitu a milosrdenství. Odcházeje jídelnou zastavil se ješt na vteinu u koárku, pokývl hlavou na Jiíka a ekl: »Jen pokej, kuliferdo, však my t z toho vysekáme. Ale í« obrátil se k paní Menšíkové, tiskna ukazováek na rostlivá
—
Svéhlavika nevstou.
J7
2
nos; »ipozorI opatrnosti
ostatním a
již
chal ze dveí.
— S Bohenn, dobrou nod« ekl
svým drobným, hluným krokem spPan Menšík v i)atách za ním.
Zdenka a Jií, dívajíce se oknem za obma muži, srozumli ze živých posunk doktorových, že odmítá obavy úzkostlivého otce. Vskutku se pan Menšík pak vrátil
mnohem
Brzy na
upokojenjší.
to Jií,
vroucn podkovav J8
rodim
své
nevsty
za
dvru
a 'lásku jejich,
porouel
cházeje, aby tu nebyl na obtíž v hodinu,
pozornost
náležela
se jim od-
kdy všecka
malikému nemocnému. Nabídl
své služby, že pjde teba pro léky, ale to Menšíková zatím již obstaráno.
mla
paní
Zdenka, stojíc u koárku a nesjíDouštjíc oka s Jiíka, podala Jiímu na rozchodnou ruku jako kdykoliv jindy. Podržel ji v rukou svých a popatil udiven na svou snoubenku. »Ani kousek cesty mne nevyprovo-
Zdeniko?« ekl prosebn, nikoli vyítavé. Zdenka nejevila chuti hnouti se od bratíka, matka však odpovdla za ni: »Rozunní se, že vás Zdenka vyprovodí, pane Jin'.« Zdenka na ni pohlédla s pokusem vzdoru, ale zastydla se bezdn ped mírným zrakem matiným, v nmž byla dnes neobyejná tesklivost. Beze slova a se sklopeným zrakem díte,
vyšla ze svtnice.
Mladý muž, maje mil-ovanou dívku po boku a kráeje
s
nepokrytou hlavou vedle
ní,
v pocitu blaha
nedali, že byl s ní zana to nemyslel, že mu ji dali snouben, ale nesml se k tomu znáti, že ho mla ráda, ale nechtla se státi jeho ženou. Cítil jen slast její i
blízkosti,
jen
milý
pvab
jejího
zjevu a
tajuplnou
pro pravá, velá láska, sevená v ostychu dívím jako
nadji, že v srdci jejím klíí jen nerozvitá dosud a
v mladinkém poupti. Volil cestu sadem, jež vedla do polí, a jakmile oba došli ze dvora za clonu prvních
kovin zastavil krok a minio voln chopil ob ruce Zdeniny. Nevidl krásy úsmvného veera, patil jen na líbeznou družku svou a nevšiml vycházející zlatý srpek rys drahé
její
tváe.
si
msíce,
Jemný
svit,
ani, že
mu pomáhá
aby rozeznal každý jenž obléval pestré
podzimní barvy stromoví, dle jeho zdání se t9
prýšti'
Nepozoroval
z její
slinosti.
vanut
svžím dechem druhé
ani, jak je
vzduch pro-
erstv
kol pokosené a tpytící se rosou, ani jak harmonicky splývá vzdálený hlásek cvrka s hlubokýsm tichem veera;
otavy,
nezaslechl, jak dvakráte, tikráte v
dunl
mkký
sad
slabounce za-
úder, když zapomenutý, pezrálý plod
stromu do trávy, na níž se tpytily blostné Za to tím živji Zdenka vše to
sj^adl se
nitky babího léta.
vidla a vnímala, nebo srdce její bylo srostlé s Xkxx sadem, s tmi nivami, s každou pídí drahé Jasanovskó pdy, a pi pomyšlení, že by to vše mla opustiti, chtly se jí do oí dráti slzy tak z hluboká, ach tak z hluboká, že jist sama duše byla jich studnicí. Ona zas nevšiímla si drahnou chvíJi, že snoubenec její pi-
ob
tiskl
ruce
její
pevn
k
svému
srdci.
»Zdenko,« promluvil tiše a nžn, vyrušil ji Jasanovských jejích myšlenek, »drahá Zdenuško, nyní jsme sami .« i
z
.
»Co
.
toho?« chtla
z
nemotornost
tuto
stydno, i)ipadala
by se
asi
nevst
slušelo
již
íci, ale zadržela v
nevyslovenou.
Bylo
as
pojednou
jí
si bezedn hloupá, nevdouc, co odpovdti ženichovi, jenž poprvé
jsme sami. Ach, ony družky v pensionáte, kterým se byla tolik nap o smí vála za hltavé tení román, byly by asi všecky na jejím míst nyní obratnjší. A jí nepicházelo na mysl nic duchaplnjšího, n.ež »co z toho?« šeptá:
»Jste zarmoucena, « vysvtloval
si
Jií
její
drahá Zdenko,
mlení.
ani dnešní den, nejblažebez hoe pro vás ])ro mne. A Jaroto, že život není bez svízel, dkuji tím více nebi, že jste })ijala mou lásku. Budu vás tak peliv chrániti, budu vám tak upín\ným pítelem, tak vrnou
»Hled'te,
njší
mého
života, není
i
20
podporouf Vte, Zdenuško, žádný muž na sveté by vás nemiloval oddanji než já.« »Ale za jakou cenuí« vyhrkla Zdenka. »Abych opustila tatínka a žila jen pro vásl«
mne to snad více než vás,« jemn pravil kdož mže mniti vc tak pirozenou? Vte, drahá Zdenko, že bych se ani neodvážil odtrhnouti vás od otce, kterého tolik milujete, a považoval bych »Bolí
Jií, »ale
hích, kdybych nebyl jist, že vám pináším vstíc lásku stejn pravdivou a nezištnou jako váš tatínek. to za
»Nikdo mne nemiluje tak jako Zdenka vášniv, »jen on je nezištný
tatínek«, odpírala
a nikdo jiný. Jen každý jiný myslí na svojeí« »Nezná'm štstí miímo vaše štstí, Zdenko, mi svdek!« ujišoval Jií se zái^aleim. »Tak jako váš otec budu se usilovn piiovati, abyste byla bezslarostna a spokojena; tak jako on vás nikdy nezklamu a nezarmoutím, nikdy vánrv neublížím a nedám ukivditi, své pání vždy vašeimu podídím, spoléhejte na mne vždy bezpen, jsem vám oddán bezmezn jako
tatínek myslí na
mé
štstí,
Bh
váš tatínek.
Zdenka se na chvíli zamyslela, ne^bo srdený pízvuk jeho slov se mocn dotýkal srdce jejího; pak ale zarozumovala:
pro
»Vymním-li
si
tatínka za tatínka,
tedy nezstati u toho starého, pedrahého,
pro
nového?« Jií, hluboce rozechvn, usmál se mimovoln. »Pro?« opakoval po ní dvrn. »Proto si troufám bráti vás tatínkovi, že vím: tak jako tak nezstanente na vždy u nho; díve i pozdji opustíte domov k vli muži, a tm mužem, za kterým pjde Zdenuška jako
vlastn
chtíti
a
ženuška, chci býti sám.«
»Dle všeho myslíte, že jste nejvýtenjším mužem na svt,« ekla Zdenka zdánliv uštpan, Jií 21
však shovívav pochopil, že se
mu
jen brání v
d-
tinnénn bolu.
»Sute,
jak chcete«,
isté svdomí. «
Zdenku k
nmu
tak
A
nžn
ekl
mkce
a vele,
»mám sob
rozepjav náru, pivinul k
a ipece tak zdrželiv, že pocítila
jakousi blaživou, sladkou úctu a proti
pomyslila: »Ano, jeho
láska jest
viili
pravá jako
si
tatín-
kova.
Ale Zdenka nedala se tak snadno podmaniti dojokamžiku, který ml pídech ponkud blouznivý a ji upomínal na roziplývavé básn Drahoaníry Bidýlkové, slouživší celému pensionátu pro kratochvíli. »Slyšte, milý Jií,« pravila, hledíc snoubenci svému jiskrn do oí, »smávala jsem se vž.dycky strašn, když mé družky etly a blouznily o romantické lásce rytí, neuviteln šlechetných, kteí nezištn obtují sebe své vše jen za úsmv svých krasavic. A k takovým nadlidským rytím, pro hloupé ronnány vymyšleným, mám nyní s plnou vírou v skutenosti piaditi Jiího Sýkoru? Jenom se piznejte, že myslíte také sobecky na sebe a ne jenom na mé štstíí« Bude to pravd podobnjšíI« »Ovšem, že jsein také velkým so'bcem,« ekl Jií s úsmvem, »nebo pro chci býti strážcem vašeho štstí, ano dliti se s vámi o štstí života pro ne o štstí nkoho jiného, lhostejného nebo protivného? Proto, že vás miluji, chci býti váš, jsem váš tlem duší, a nebude mi pro vás nikdy nic tžkého, bude mi vždycky slastno ísti vám každé pání z oí a plniti je, pokud mi síla staí. Rozohnil se, a Zdenka neodolala velosti jeho. »Jin,« pravila mu nadšen, »jsou vaše krásná slova zcela pravdivá? Jsou vážným, poctivým slibem na který mohu slep spoléhati, a neselhou mi nikdy?«
mem
i
—
—
mn
i
22
»Spoiléhejte[ Nese[hou!«
oblažen
její
jistil
šastný snoubenec,
velostí.
»Díky vám, milý Jií!« odvtila mu s živou radostí; »zdá se mi, že se již mén bojím budoucnosti, a .« Nedoekla, co m&la na že si snad dodám odvahy mysli, ale sladším než nejkrásnjší slova bylo n^u dlouhé s.rde6né políbení, které mu pítuln vti^kla na ústa, jak inívala svému tatínkovi. Opojen radostí, nevdl Jií, kdy se mu jemné vymkla z náruí a zmizela v houstnoucím temnu veera. Stál tu pojednou sám, ale bylo mu, jako by jej oblétal celý sbor andlík, kteí šumíce zlatými kidélky kol jeiho hlavy, šeptali mu a rozkošnými hlásky zpívali rajskou zvst: Zdenka t miluje, Zdenka t mi.
.
luje!
V lahodné závrati svého štstí ubíral se náš rek po mezích rodných lán své nevsty a pak svých vlastnevzpomenuv
Zdenka pijala veliký jeho slib, aniž mu v zámnu slíbila sebe menší ochotu k péi o jeho blaho a k plnní jeho pání. Nemaje smyslu pro takové útování, cenil lásku její nade ních otcovských,
ani, že
všecky poklady svta, a když v slastném rozjaení vkroil pod stechu svého domova, otevel peplnné srdce své rodim, jimž vyznal, jakou družku živoita si zvolil, a jaký výsledek ml nenadálý krok, který jí vstíc uinil v okaimžiku vroucího hnutí srdce, sáim jím neimén pekvapen než ona. Otec matka páli mu srden štstí, a znajíce již dlouho city jeho pro Zdenku, považovali tuto dávno za budoucí snachu a schválili zasnoubení synovo s upímným uspokojením. Vi
dli, že jen
Zdenka
Zdenka zatím,
mže uiniti šastným. pe
jej
snách, procitla teprv na prahu otcovského obydlí ze
svého vzrušení. Podobné blouznivé rozechvní bylo 23
jí
zcela nezvyklé, ba
cizí.
Zdravá, svží bytost
vzntm
pístupnjší
]:)ývala
rázným
její
vždy
a bujarým než
tklivým, které nazývala citlivstkáskýimi.
Pipadala ba zdálo se
jí,
dojmu rozmluvy s Jiím, že byla njakým kouzlem na chvíli projako nesvá v
si
mnna v jinou osobu. Neobyejného citu, kterému se byla vi snoubenci svému na minutu poddala, tak podivn
se lekala, že byla všecka zmatena. Jakživa ne-
povrené hrzy, mla pojednou jakoby nkde nco nadijDirozeného na
poznavši strachu ani
njakou ni
úzko^st,
íhalo, zvlášt tam v stínu révového
verandy, kde se
—
jí
l'OUbí
na konci
ped oima mátoha
kmitla
vlastní
druhá. Zdenka Menšíková. Smyslový pepostavy lud rozilených iv, první za mladého jejího žití, ji poplašil tak, že nerozumným bhem vrazila do jídelny. Jedním rázeini byla jako zachránna, jako spasena! Zde byla doma, ano, doma, jako vždy jindy, jako každého veera, jak bylo pravidlem a skuteností, jak mlo a muselo býti dle pravdy a rozumu! Jak tu bylo mil'o! Za stolem u zastínné laímpy sedl tatínek, ped ním se kouilo z íšiky aje; matka pi boulivém jejím vstupu vstala, pitiskla prst na ústa a vlídn ji napomenula: »Tiše, Zdenko! Maliký te opravdu pirozen usnul, pišel do ipotu, a jest mu patrné uleheno po léku, který mu doktor dal.« Ano, Jiíek pirozen spal, a Zdenka se pirozen probouzeila! Zde doima mezi jejími drahými bylo
pirozené
její
místo, zde bylo všecko
patiné
a v sou-
se všemi myšlenkami dosavadtam venku dnes zvlášt tam v tam cosi nebylo v poádku, loubí na konci verandy tam neznala sebe samu .... Po špikách piblížila se Zdenka ke koárku a láskypln se sklonila k bratíkovi; byl ervený, a
ladu
s
jejím srdcem
ního jejího
žití;
i
—
ale
—
24
mu
velké kapky p-otu
na celé hlavice. Náhle na své zasnoubení v révovém louhí. »Ne, není možná, že jsem to byla jál« projelo jí hlavou. Opt se nachýlila k malému spái, jenž drsn, ale pravidelin oddychoval. »Jen se uzdrav, stály
se vz.pímila a myslila zas
íin(lílkuí«
podušku vedle jeho hlaaby ho neprohudila dotknutím svých
zašeptala a políbila
viky, bojíc
se,
ri. Pak zas tichounce poodešla a sedla
si
k tatínkovi.
podala aj a píkusky. Rodie polohlasn hovoili jen o rrvalikém neiiAOcném, ale byla v hovoru tom již trochu nadje a úzkosti.
Matka
jí
mén
Zdenka sedla
tiše
jako
pna. Pojednou opatrn
penesla svou ale na druhou
na
vstala a bez šrainotu
židli
také vedle tatínka,
stranu,
matku. Nikdo se
jí
neptal,
pro
jiné místo,
mezi
nj
a
tak iní. Tváili se,
by nieho nepozorovali, ani potom, když se Zdenka ješt nezdála býti spokojena, nýbrž pošoupla svou židli blíže k tatínkovi, tak blízko, až loktem musel vrážeti do lokte jejího. Za chvíli, když matka vstala k Jiíkovi, aby mu otela zpocené tváinky, Zdenka honem pitáhla její židli tsn k svojí a pošoupla její veei na stole blíže k soib. Sedla pak mezi rodii tak stsnána, že se ani hýbati neimohla, a byla po celý veer v pokušení zavsiti se pažema na ob ty drahé šíje tak pevn, aby se nemusila nikdy, nikdy od nich jako
i
odlouiti. Mluvila velmi málo, totiž slovy, ale
oima
povídala velmi mnoho. Zrakem nenasytným tkvla na tváích rodi, jako by se pohledu na nemohla na-
n
S pekvapením poznala teprv dnes v hloubi své duše, jak horoucn ctila a ráda mla svou matku, tuto macechu, kterou byla ješt ped rokem s hnvem v srdci zavrhovala a podezívala jako úhlavní svou bažiti.
nepítelkyni.
Rodie
vidli
s
pohnutím, kterak se dcera mezi 2S
nimi tulí, kterak na srdéku jejím tíží vdomí, že kdysi nastane všem rozlouení. Prokazovali jí zvýšenou nhu
výmluvnými pohledy mnohými drobnými úsluhami a laskavostmi; báli se dotknouti se slovem pedmtu, kterým se zamstnávala mysl jejich její. Na dobrou noc otec políbil Zlenku vroucnji než jindy a když ji dlal na elo kížek, cítila, jak se mu
jen
i
i
-
ruka tásla.
Rozlouivši se s rodii a s Jiíkem, šla Zdenka svého pokojíku spát. Pivítal ji tam zlatý srpek síce, jenž jasn záil pímo do okna, oblévaje každý pedmt mírnou zetelností. Ach, jak tu bylo útulno a milol Každý kus náadí
m-
-do
sem
postavila láska
rodi,
láska jejich byla kroveni
drahým koutkem, byla strážným hlídával Zdenin šastný spánek,
a stechou nad tímto
duchem, který
tu
ráno budívalo ze sna. Jako v mkshovívavosti, nžnosti a pée, žila tu dosud a nyní to vše mla opustiti, aby se odevzdala jiné lásce, jinému náruí! i
sluncem, které
ji
kém náruí bezmezné
—
K emu? dilo z
Což ji nkdo odtud vyhánl? Co ji putohoto pedrahého domova, o nmž vdla s nej26
jí ho nic na svte nahraditi neMla-liž Jiího tak nesmírn ráda, že by nemohla bez nho žíti? Zajisté nemla; vždy jí až do dneška nenaipadlo pohlížeti na jinak než jako na doibrého a dávného známého, po sousedsku jako na jeho otce, jako na doktora Srnce, jako na uitele Kroínského, jako na každého, kdo jí byl pítelem, s ní se
jasnjší jistotou, že
mže?
dvrn
neb tmazlíval a ovšem Jiího ráda a cítila, že se škádlíval
jí
s ní
zacházel.
dnes
stal
Mla
mnoheiT\
milejším a dležitjšíirv než díve; ale nebýti dnes té by jí byl jedné jedinké chvíle v révovém loubí,
ím
Jií?
Niím
více,
ím
než
jí
byl díve, ješt vera,
po celý den až do západu slunce. Tak uvažujíc, vdla dobe, že tím osudná otázka ješt není rozešena, bohužell Byla však unavena nezvyklými dojmy, nedovedla se vyznati ve vlastních myšlenkách a nemohla opravdov pemítati. »Nuže, mám ti léta asu na rozhodnutí,« pomyslila si ku potše, uložila se, toužíc po spánku, a brzo tvrd usnula. Ráno se proibudila pozd, když pokojík její byl již plný podzimního slunce. Odvykla již zase doma pesnému pensionátnímu vstávání, oddávajíc se ráda nkdy hodince sladké ranní lenosti. plhodince I dnes si ješt chvíli poležela, bdíc a myslíc na to, co se jí v noci zdálo. »Ejhle, ani mihu o Jiím, ani vzpomínky na své zasnoubení« pomyslila si a pedstavovala si znova svj noní sen. Bylo se jí po celou noc zdálo o milé její Ellen, houspající na svých loktech malého Jiíka a hovoící s mateskou starostlivostí o s doktorem Srncem, jenž usmvav potásal hlavou a pravil: »Nic se nebojte, staroušku, nic se nebojte.« Necha to byl pouze sen, tšilo Zdenku pece, že dr. Srnec projevoval její Ellen velkou dvru a ješt dnes ráno
i
—
i
nm
náklonnost,
nebo
kohokoliv oslovoval titulem »sta27
tomu jist choval
roušku,« k
neml mou
píze. »Kdož by
Ellenu rád,« promluvila k
upímn
toužila
zvláštní
po nejdražší družce,
sob samé
s
za-
i
níž byla v pen-
sionáte srdce dlila jako se sestrou. Živost,
s
jakou
Zdence sto vzpomínek na vzdálenou tu dobrou duši, a Zdenka noila, jsouc ráda, že nemusí hned zas již se v mysliti na nkoho jiného. »Nyní se ale nnusím podívati na našeho malého drahouška,« pomyslila si, rychle se umyla, hodila na sebe ranní oblek a pak si šla otevít okno. První, co venku spatila, byl Jií Sýkora. Co ji to udeilo pímo do srdce? Jako silná elektrická rána trhlo jí to tlem duší. Ale nebyla to bolest, bylo to radostné leknutí. Nenadálá se, že hned tak záhy Jiího vypudí vidla Ellenu v dnešním svém
snu, probudila v
n
——
^
—
i
z
domova
ti,
láska a touha v blízkost
však on
již
ji
její.
Chtla
se skrý-
uvidl.
»Dobré jitro, Zdenikoí« zvolal vesele vzhru, a modré oi jeho usmívaly se na ni jasn jako májová obloha.
»Byl jsem se zeptat po linka praví, že
Bohu, a
malém
má Jiíek jenom
Zdni ka
chvála se
Bohu,«
vám nco
ekla
tak krás-
mi o drahé byla zde u nás a imla v ná-
jseim velmi milý sen, zdálo se
Ellen z pensionátu, ruí malého Jiíka.«
»Ml
ma-
že ješt spí.«
»Oho, již dlouho nespí, Zdenka pýíc se. »Rád bych vdl, zdálo-li ného jako mn?«
»Mla
pacientkovi;
lehké osypky, chvála
jsem sen
ale
mnohem líbeznjší, zdálo se slen Zdence Menšíkové,
pítelkyni Ellenin, o
mi o byla
tamhle v révovém loubi a mla v náruí velkého íka. Nezdálo se vám nic podobného?« 28
Ji-
Zdenka vz^pomnla na všecku verejší úzkost a probudil se v ní vzdor. »Mla jsem takový sen vera pi západu slunce,« ekla pobouena, »ale pi otevených oích, nebo jsem byla námsínáí Nyní jsem dkladn procitla a vystízlivla z toho omámení.« Tak odpovdla hnvivým zvukem výitky a nevdouc vlastn, co iní, zavela vnitní okno tak prudce, až zainelo. Nohy se jí tásly a srdce jí tlouklo divoce. Usedla ke stolu, opela bušící skrán do dlaní a nechala voln stékati po tvái nkolik palivých slz »On se mi vtírá,« horlila v myšlenkách; »znova chce pronásledovati tím vším, emu jsem se vera tak trapn ubránila. Ne, ne, neí Nikdo mne nutiti nemžeí« jistila sob a vztýila se skokem; »ješt není Ale pro se nic ztraceno, mohu jednati, jak chcií tak roziluji! Není toho tebaí Jsem vru jako diváí Ani jsem nevdla, že toho Jiího tak nenávidmí Jaíc jsem vera mohla jen na chvilku mysliti, že jej mám
m
—
ráda?«
Zdenka na Jiího hnvala, opravdu nmu; jenom nedovedla uhodnouti, pro. Ba, nechtla ani píliš bádati po pravé píin. Byla by si musila íci, že se chvje, ponvadž cítí, že Jiímu a jeho poutm neujde. Chtjíc se ochladiti^ myla se znova, což trvalo dlouho a jjokrylo podlahu rozsáhlými rybníky. Pak se oiblékala poádn a velmi peliv s vybranou loudavostí. Piplíživši se potom k oknu a pesvdivši se ádn, že Jií jist již nestojí na dvoe, sešla dol k matce, podívat se na Jiíka. Hošíek ml dnes tváiky erven kropenaté, emuž se Zdenka velice divila. Vyptala se matky, má-li tlíko též tak strakaté, není-li v nebezpeí, jak dlouho bude stonati, byl-li zde již doktor Srnec a cc
Opravdu
se
se tásla roztrpeností proti
29
nového naídil; vyslechnuvši matiny ochotné odpovdi, nabídla se pak, že natrhá v zahrad zeleninu na dnešní obd. Dle délky asu, jehož bylo Zdence teba ku provedení tohoto úkolu, byl asi tžký výbr na záhoncích
kuchyské
za-
tam prodloužil
kli-
petržele a celeru, cibule a kapusty v
hrad u
Ovšem
sadu.
se
pobyt
katou procházkou po pšinách se
její i
tráv, a procházka
astým postáváním
dloužila
v
nmém
ta
dumání.
Zrak Zdenin asto pelétal celý sad, jako by nkoho hledal, zvlášt utkvívaje na jednom míst za první radou kovin; bylo to místo, kde vera pi svitu srpeku byla se rozlouila se svým snoubencem. Dnes nkolikráte došla
do
polí,
i
k
kudy
zadním vrátkm a pátrav hledla ven
meze až k polím obecního Co tam chtla vidti? Všude bylo ti-
šly zelené
starosty Sýkory.
cho a prázdno. Vrátila se, odevzdala v kuchyni zeleninu, posní-
poloviní jen chutí, pak vyšla na dvr a rozhlížela se. »Jak je zbablý«, šeptaly tiše její rtové, »sotva mu eknu ostejší slvko, dá se nemužn na útk
dala
s
a zimizi.«
Rozpustilý
Mí
skakoval Zdence pozornosti.
se odkudsi vyskytl a štkaje vy-
vzhru po
sukních.
Netenost velitelina
boce, že schlípiv ocásek a
by byl býval
Nevnovala mu
urážela
uši, odplížil
jej
se
tak hlu-
pry, jako
bit.
Všude bylo dnes
tak
nudno
a mrtvol
Hodiny vž-
by mly ruiky piklížené, nebylo možno dokati se udeení njaké tvrti. I slunce stálo poád na jednom míst, jako prý se stalo kdysi za biblických as, jenom si Zdenka nepamatovala, který patriarcha i prorok je zastavil. Vešla do svtnice, posedla u Jiíka, ale vidouc, ní jako
30
nemla
že je tu zbytend,
tu také stání,
aby matce na-
posled ješt nepekážela. Šla do pokoje k tatínkovi, jenž byl na štstí
doma
ítati?« nabídla se,
i
a etl noviny. »S'mÍTn
vzala
podaný
jí
arch.
ti
ped-
Pedítala.
Nemla kem
však ani tušení, že v roztržitosti pebíhá zraze sloupce do sloupce a mísí dohromady vci, z
nichžto se uvijí nejpestejší kytice nesmyslu: minikrisi ve Francii spletla s produkcí akrobat na Štvanici, rokování uherského snmu s pranicí opic v kleci zvince, zprávu o pádu drožkáskóho kon s pelíením pro zavinný úpadek, výtku za neistotu a bláto na ulicích s referátem o moderních dramatech,
sterskou
pes deváté, až pan Menšík, domnívaje iní schváln pro jeho zábavu, a usmívaje se
páté
nici,
hlasit se zasmál a vzal
»Jdi,
šiibalko!
Dej sem, chci
jí
Mám již tvého poádn nco
si
se,
té
že to
mota-
noviny z ruky se slovy: vlaského salátu dost. peísti.«
Zdenka nevdla, emu se tatínek smál, a jen pochopila, že jest jemu zbytená, ba snad obtížná. Odešla nahoru do svého pokojíku. »Co budu dlati?« rozmýšlela se. »Všude jsem i
jako páté kolo u vozu.
Hm
—
nemohou mne doma
Snad tedy musím z domu? Pjdu prý tak míní pan Jií. Hleme! Zdá se, že tu nejsem
jjotebovati.
jako tak,
nenahraditelná jí
—
jemu
.« Ji skuten slzy tch myšlenkách. »NejseaTi
ani tatínkovi
vyhrkly pi pošetilých
.
.
nemám
zde žádného úkolu. Aha, novým povinnostemí V pensionáte také poád mluvili o povinnostech, když mi chtli dáti na srozumnou, že jsem niemné, bídné stvoení. Roztomilé slovíko: povinností Pozor snad povinnosti k nmu, k milostpánovi Jiímu?! Dle všeho má se státi mou vrchností a já jeho poslušnou ani
|jroto
m
nic platná,
—
chce matka uiti
—
poddanou
.
.
,«
i/
-
K
takovým steskm dospla Zdenka
nudy,
z
vzdoru a nespokojenosti sebou samé. Zpsob, i vlastn zpsob, jakým se dnes rtíno zachovala beze vší píiny k Jiímu, tajn ji hntl, ale chraniž Bh,
aby se
k
tomu sob byla piznala; radj obviovala
celý svt.
^ na té myšlence, že by se byla v pensionáte jist bez Elleny zibláznila a že by te doma, nesdlí-li se s vrse musela zblázniti nou družkou o všecky své útrapy. Vjel tím do ní nový život. S nejvtší horlivostí dala se do psaní a popsala za necelé dv hodiny celých šest aršík. Rozepsala se do velkého ohn, do uinných plamen, do sála-
Konen
se
ustálila
i
vého požáru! Bez roušky,
Ellen
jak myslela, vylíila
neslýchaný úklad a útok, nastrojený Jiím proti její svobod, »tomuto nejsvtjšímu statku lovka«, ano barbarský pedsudek, kterému pedpotopní bohužel podléhají i její rodie, chtjíce ji zaprodati v manželské jho, a všeobecné, tisícerými nástrahami i
—
ji
muící
spiknutí, jehož cílem jest vypuditi
z dra-
ji
hého domova, jako vyvrženku opuštnjší než každý sirotek, jako bludnou duši, jíž by bylo lépe spáti pod drnem jako Lilinka »Tak tedy vypadá zpráva o mém zasnoubení! O, drahá Elleno, jak zcela jinak si každá z nás v pensionáte pedstavovala snubní své návští! Ješt vera, když mi v révovém loubí Jií vyznal svou lásku, tšila jsem se, jak radostn tou novinou pekvapím !« Tebe družky naše; a dnes Zdenka se zamyslila. Ano, ano, toto zasnoubení, .
.
.
—
i
v první chvíli jevilo jako roztomilá, zajímavá, žertovná událost, nebylo vru híkou, ale mlo Dopozadí velmi nepíjemné, ba zoufalé a dsné! konila svj list a vila každému slovu, jež byla nakteré se
jí
—
•
32
£,;.^^f^~
l)sala.
bo
Ulehilo
se
soudila, že se
jí
a byla
jí
podail.
s
dopisem spokojena, ne-
Zabezpeila tajemství jeho obsahu temi tlustými peetn^i, na které padla za skorém celá hlka
ob
vosku, oblékla se a brala
již
poštu do »mésta«. Tak se
novu,
a
se spíše p-odobal
Svéhlavika nevstou.
za kliku, chtjíc dojíti na totiž
íkalo mstysi Jasa-
polodevné
33
vesnici.
Nežli však vykroila z jjckojíku, zaslechla z venku
kterému srdce její nikdy neodolalo. Tatínek volal ]3od jejím oknem: »Zdenko, ])ojd' honem dol, máme nco novéhoí«
hlas,
»Hned bžím, tatínkul« Ale v bhu hodila psaní s temi peemi za podušky do postele. Nebylo by sice nikomu nápadno bývalo, že píše Ellen, pece však se ervenala, jako by byla jen s nouzí ušla prozrazení njakého tajného pe-
Mžikem
byla u okna.
stupku.
Ve
chvilce byla dole a veš'a
nám
»Hádej, Zdenko, kdo k
To ka vytáhl pan Menšík
mu
z
s
tatínkem
k
matce.
do Jasanová pijede;«
kajjsy složený
list.
Oi
hrály veselostí a radostí.
tetikou Cilií,« živ ekla Zden»Ach, jak bych ráda již Cilii znaani dokatil Kdy pnjedou?«
»Strýc Agaton
ka
s
la!
Nemohu
s
])lnou jistotou.
se
jí
Otez zavrtl hlavou. »Neuhodla'sl« usmál
se;
»strýc ])ráv píše, že odjede na cesty, a že ho v Ja-
sanov neuvidíme díve
než až na Vánoce. Hádej
znova: kdo pijede?«
»Tedy tetika
Cilie
sama?« dychtiv vyzvídala
Zdenka.
f
»Chyba tetice
lávky, pojede se strýcem.
— nu — nedovtípíš se?«
škádlil
Te ji
hádej do
tatínek s vý-
razem tak tverácky tajuplným, že se pojednou zapálila v oblieji. »Snad by« zvolala mimovoln a hned uala v nejvtších rozpacích, nebo ji ipotutelnost tatínkova pivedla na don^nnku, že pijde
—
e
snad Alfred Panoš.
»Nu
co,
snad by
— ?«
opakoval po
ní tatínek,
do-
»Na koho myslíš Nei^ovíš? Jen se piznej bez muení, koho bys nejradji u nás uvítala?«
bíraje
si ji.
34
»Ze všech lidí na svt nejradji Ellenu,« ekla Zdenka ze srdce, »ale ta jist nepnjde.« »Ta práv jist pijde, budeš-li chtíti,« prohlásil pan Menšík vítzoslavn. »Zde hle, peti nám nahlas tuto stránku strýcova dopisu.
Zdenka vzala dopis z rukou otcových jako nevící Tomáš, ale ovšem uviti musela, když etla tyto vty: »Já se svou milou
msíce,
ale velice se
vám zavítám až za dva zavdíte ženušce mé a tím Cilií k
i
propjíte-li nyní své pohostinství nkomu jinému, místo nám: mladé skromné osobice, která si jist získá lásku vás všech. mé ženušky, uitelka Hodanová za ni oroduje, abyste ji na nkolik nedl do domu svého pijali. Pítelkyn naší Zdenky totiž, sle-
mn,
Ne
na Ellen Greyová ponkud ochuravla, a léka jí radí rychlou zmnu povtí zamstnání. Pošlete-li do i
pensionátu obratem posty neb telegramem slvko pozvání, vypravíme slenu Ellenu ihned na dráhu. »Tatínkuí maminko! vite,' že s
smím hned bžeti
teIegTamem?« zvolala Zdenka se záícíma oinia,
])ed nimiž další
ádky
jícího jejího srdce.
A
dopisu skákaly dle taktu jása-
než rodie ekli slovo odpovdi,
sepjala ruce po dtsku, žadoníc lichotiv: »Tatínku[ maminko! prosím!«
»Jen ješt klekni na podlahu a pla,
bu
tak
dobrá,« smál se otec jejímu orodování, vytáhl tužku
nco psal na lístek papíru. Zdenka obrátila neodbytné, prosebné zraky tázav k matce. a rychle
»Ale dtino,« ekla ce mysleti, že
s
radostí
jí
tato
laskav,
pijmeme
»mžeš
Ellenu. «
A
si
pe-
Zdenka
vyskoila na ti tvrti metru do výše.
»Tu máš telegTam,« bode 35
zvolal otec, podávaje
jí
lístek,
»bž
a najdi
si
Matesa, aby
s
ním hned
šel
na
nfcidraží.«
Hledati Matesa nebyla Zdenka schopna. Škoda každé chvilky! Nedopála si ani asu, aby tatínka pozhubikovala na podkovanou, jen chvatn po-
ádn líbila
jemu
i
matce ruku, naež vybhla ze dveí
i
ze
dvora a hnala se dlouhými kroky cestou k nádraží. 36
»Je to pu(Jivítrf« pravil paa Menšík, dívaje stí láskou a zálibou za svižnou p-ostavou své dcery. »Jako boue a plamen, jakmile zaslechne o své Elles
ní«
ješt u okna, když vidl Zdenku na jen jako tmavší teku.
Stál
nici již
bílé sil-
»Ano,« prohodila paní Memšíková po chvilce
mlení v zamyšlenosti, »kdyby Zdenka mla Jiího tak horoucn ráda jako Ellenu, nebála bych se hledti do budoucnosti. Panu Menšíkovi bylo úlevou, že byla mluvena
pímo
k
nmu,
tato slova ne-
nýbrž více jako pro se-
n
odpovdti a neodpovdl, Nebyl nucen na obrátil se ke dveín^ zavzdychnuv nýbrž pouze slab be.
svým povoláním. pi své kvapné chzi peetla Zatím Zdenka cestou telegram aspo desetkrát, než se ocitla ped nádražní budovou. Byl adresován iditelce pensionátu v Ivanov Mstci, slen Zálesné, a obsahoval tato a odešel za
i
slen Greyové naOekáváme slenu pi každém zítejšíui
slova: »Prosíme, abyste dovolila vštíviti nás.
vlaku.
V
hluboké úct Richard Menšík
Vbhnuvši do
s chotí.«
nádraží jako živý malý vlak, vstou-
kanceláe tak uícena a rozilena, že úedník na ni popatil se soucitným podivením, pedpokládaje, že se jí nco osudného staflo; divil se však tím více, když seznal obsah telegramu, dle jeho pojmu zcela lhostejný. Kdož na svt mohl tušiti, jaký význam má vyhlídka, že zítra pijede Ellen Greyová?
do
pila
telegrafní
»ZítraI Zítra jiží« slibovala
opt
z nádraží,
pi
emž
si
si
Zdenka, vycházejíc
jako malé dít zahopko-
nemohla si toho ve své radosti odepíti. Kdož by mohl choditi obyejnou chzí, když zítra pijede Dílen? A co initi, když lovk nemá kídel, aby mohl létati dle srdce svého? Beztoho Zdenku všecko pálilo vala;
^1
nedokavostí, aby aspo potkala nkoho, komu by mohla zvstovati svou velkou novinu. Nebylo v nádraží vbec lovíka, a slouy ochozu stály tak hloup nehybný jako pravé sloupy; byla by chtla, aby si s ní
aspo
zatancovaly.
»AÍe (pokejme,« zarazila se ve své rozjaenosti svj pochod; »kolik pak vlak denn vlastn pijíždí a v který as! Na to se musíme ješt podívati. « I vrátila se chut do nádraží, kdež se a zastavila zpátení
jala bedlivé studovati
vyvšený
jízdní
ád.
Svdomit
si zapsala všecky vlaky jedoucí od Ivanova Mstce do Jasanová, dávajíc pozor, aby se nezmýlila ani o mi-
nutu; pátrala po vlacích nákladních, jako by bylo možno, že jí bude Ellen poslána v bedn. Pak teprve šla spokojen dom. Ale ne, ješt neí Jak pak se srovnávají nádražní hodiny s vžními hodinami Jasanovskými? To se musí pesn vdti. Neomrzele vrátila se ješt jednou a pak trpliv ekala, až uslyší »mstské« hodiny bíti. bijí pl, to jest pl dvanácté. Vida to! Nádražní ukazují o ti a pl minuty vícel Jaké štstí, že se na to pišloí Bylo by se mohlo o tolik minut zmeškati, až se zítra pojede na nádraží. Pro jistotu si hned naídila své vlastní hodinky co nejsprávnji dle nádražních. A nyní šla teprv opravdu dom. Když byla tém již u domovních vrat, vidla nkoho, kdo peskakoval silniní píkop, aby se pes kousek strništ dostal na jinou cestu. »Ejhle, to je doktor Srnec,« pomyslela si a již také peskoila píkop a skákala pes strništ volajíc: »Pane doktore! Pane doktore! Byl jste te u nás?« Doktor se rychle otoil. »Nebyl; což je špatn?« pravil bitkým hlasem a svraštil elo. »I není, mtaminka je spokojena s Jiíkem,« odi
Te
38
povrlla sotva popadajíc clech; »ale cl^ici se vás ptati, povdl-li vám již nkdo, kdo k nám pijede.
zeJi/,
Nevíte?«
zítra.
»Nevím,« ekl suše, »ale spchám. « A dal se drobným, rychlým svým krokem na další cestu. Zdenka cupala vesele vedle
»Tedy vám radost, že
vám
nho.
to ])Ovím,«
ani
nemohu
pijede! Ellen Greyová
/.
švitoila; íci, jak
»ach, já mán\
ohromnou!
fillen
pensionátu! Nevíte, kdo to
jest?«
»Ba nevím, staroušku,« ekl doktor; »tedy kdo pak?«
»Má na
svt;
vtipná,
má
nadšením
nejlepší, nejdražší i)ítelkyn!« s
chlubila Zdenka;
»mé
se
nejvýbornjší dívka sestrou! Je taková milá,
zlaté srdce,
škoda, že není
mou
upímná, všecko umí, všemu rozumí, každý
Jen pokejte, uvidíte, pane doktore: až znáte, budete celý !pry.« rád!
ji
ji
se-
»Hm,« odpovdl doktor, sotva ji poslouchaje, nebo cosi bedliv zkoumal ve svém zápisníku. »A ješt k tomu jen si považte dnes práv,
—
—
než ranní poštou pišla zpráva o
její
návštv,
celou
noc se mi o ní tak živ zdálo, « vedla Zdenka stále svou. »Ano, zdálo se mi, že jest u nás v Jasanov; není to bájená náhoda? Kdybych byla povrivá, myslela bych kdo ví co! Ale divné je to, vite? Byla u nás, chovala a hýkala Jiíka, vy jste stál u ní a
—
V hop
—
tom skoil doktor opt pes njaký j^íkop a Zdenka za ním. »Kam spcháte, pane dokto-
re?« zeptala se.
»Na faru,« povdl krátce, kráeje te po rozkopaném bramboišti. Bylo vidti, že ml stejn rád nejkratší cestu jako nejkratší
»A
co se tam
komu
e.
stalo?« ptala se
Zdenka
s
tak
upímným
úastenstvím, že doktor
ochotn
dal
jí
zprávu:
to
»Fará si vrazil kus skla do dlan, ráno jsem mu vyal a musím hledati ránu.« C)
srden
Zdenka
pana faráe
litovala
—
a pojed-
doktorem na pokraji bramboišt, kde hraniilo na zed farní zahrady. Doktor vystouipil na hromadu hrud a kamení, odkud peskoil ze. Zdence bylo hrako'; udlati ten tlocviný kousek po nin. se právr- již zvonilo poledne, šla pece na okamžik navštívit pana faráe a potšit jej v jeho nehod. ím by jej byla mohla lépe potšiti než dArci ležitou zprávu, že Ellen Greyová zavítá do Jasa-
nou
se ocitla
s
A
—
nová, a jaké
je to
Když mu
ádnou
neocenitelné štstíl
to
povdla, porouela
se a
cestou k domovu. Jaký div, že bylo
jedné, když
dom
starosta kdesi
došla.
Na
njaké ízení
nutu po Zdence
štstí
ml
šla
po-
pes pl
pan okresní
a pišel teprv asi za mi-
dom.
»To jsme se na tebe naekaly s obdem, tatínku«, ekla tverácká, prostírajíc na stl s nejrozšafnjším prospchem. »Nu, jen se nehnvej, hospodyko, na nedbalého tatínka,« omlouval se dobrácky a
štípl
ji
m-
kounce do brady.
mu mimovoln do oí a dala se do »A ty mi to víš, tatoušku, zlatoušku? Vždy jsem práv pišla z nádražíl« Pi tch slovech zavsila Podívala se
smíchu.
mu páže
své okolo krku a houpajíc se
skon
na špi-
naež kách nožek, šeptala mu: »Z nádraží! Z jej políbila na ucho. V tom již paní Menšíková dávala polévku na talíe. Zdenka, jež každodenn íkala nahlas krátkou modilitb uped jídlem, konala tento úad dnes velmi nádraží[«
40
oztržit; zajikía se po dvakráte
nevdouc
jí
st, zdali
se neipeekla.
»Škoda, že jste nebyli oba doma,« pravila matka, když všichni ti už jedli. »Byli zde Sýkorovi, totiž rodie; mladý pijde odpoledne.« »Sýkorovi?« zvolal pan Menšík velmi živ; »a
vdí
již
—
»Ovšem, k
že vdí,«
pisvdila
paní; »pnšli
práv
vli synovi, od nhož vdli již všechno.« »Se vším srozumni?« dychtiv ptal se dále. »'Úpln, to víší Takoví pátelé tvoji,« ubezpeo-
vala
cho.
jej
»0
vdl
jsem to naped, ale prosím t, co íkala paní Sýkorová?« Pi tch slovech tatínkových Zdenka sklopila oi na talí a zabývala se velmi piln polévkou, akoliv jí ani jedinou lžíci neSýkorovi
arci
mohla polknouti. »Paní Sýkorová íkala jen vci nejlaskavjší, však jest to paní vzdlaná a nepochybí ve svém chování. ekla, že opakuje a mateským svým slovem podporuje žádost synovu, a zárove dkovala, že jsme m»i jí již vyslyšeli. Libovala si, že pátelství obou našich rodin se tak blízkým svazkem utuží.« »Jest velmi zdvoi'lá,« pravil otec, »ale povz, bylo
jí
také vhod, že jsme
lhtu?« Zdenka
si
s
Jiím
ujednali tíletou,
matka odpovdla: »Pravila, že jest to naší vcí, že své rozumné dvody nejlépe známe, však ona muž její že nemají píiny k pospchu, aby se syn jejich snad ženil díve.« Zdenzbystila
sluch,
a
i
ce se ulehilo a jala se polévku
nebo mla
Také panu Menšíkovi ne docela.
jísti
velmi horliv,
hlad.
»A
co,
se
ponkud
ulehilo, ale
prosím t, íkala o tom našem 41.
šaí-
kovi?« tázal se trochu nesmle; »nedošlo na
njakou
malou kritiku?« »Z té bych
si dlalaí« pomyslela si Zdenka, dojídna talíe. polévku ze dajíc Matka s úsmvem potásla hlavou, díc: »Paní Sýkorová mluvila jen o pkných vlastnostech Zden-
iných, ale kdyby píšt nkdy Zdence dala njaké ponauení, má k tomu plné právo. Litovala velice, že Zdenka není pítomna, aby ji mohla p-oprvé jako dcei
ru k srdci pivinouti. Slovem, chovala se tak vlídn,
že
bychom
velmi nesrdeni, kdybys hned
byli
zítra,
milý Richarde, se Zdenkou k paní Sýkorové nedosel; n^me ovšem omluvíš
Jiíkovou nemocí.«
nemžeme, maminko!«
»Zítra
zvolala
Zdenka
velmi rozhodn.
»Tak?
A
jjro pak?« podivila se matka, nelib
dojata.
»Proto, že ží,« s
ka,
musíme ke každému vlaku na nádra-
výrazem nejvtší dležitosti pipomnla Zden-
»musíme oekávati
Ellenul«
»Dtino,« usmála se paní a odešla
nco
naídit
do kuchyn.
»Hle,
tatínku,«
horliv se
vytáhnuvši své zápisky
z
jala
Zdenka
vykládati,
kapsy; »první zítejší vlak
—
pijede ve dvanáct hodin ptadvacet minut ráno »0 plnoci to je u tebe zítra ráno?« smál se
—
otec.
»Prosím, skoro pl hodiny po plnoci, tatouškul« ohrožovala se písná potáka, »a v telegramu stálo, že pi každém zítejším vlaku »Blázínku« zasmál se znova pan Menšík, »k tomu
—
plnonímu netbží.
vlaku jist nepojedeme. Ale o ten
Kdy pak pijíždjí dopolední
nám
vlaky?«
»Jeden v sedm hodin dvacet minut ráno,« etla 42
Zdenka, ale tatínek
ei, ka: »Tim
vpadl do
ji
jist nepijede, proto že by musela v
Ellen
pl
druhé v noci v Ivanovu Mstci vsednouti, a takové zbytenosti by nedopustila ani slena Zálesná, ani strýc Tona.« »Ale pece mže býti « ozvala se Zdenka. »Ne, taková výstednost nemže býti, milé kot,;< odbyl ji tatínek bode a zkrátka. »Jsou jen dva vlaky, kterými by mohla pijeti: na jeden by vsedla ve tvrt na devt, ten pijede ped polednem, jako ty jsi pijela; druhý vyjíždí v pl tetí odpoledne a je zde po šesté hodin k veeru.« »Tak pozd!« zabdovala Zdenka, jíž se zdálo nekonen dlouho ekati na Ellenu až do samého poledne nebo dokonce do šesti k veeru. »Ne, tatínku, ty se mýlíš; jeden vlak pijíždí také v deset hodin sedmnáct minut dopoledneI« »Ale to je vlak nákladní,« namítla matka, vrátiv-
—
dom
ši
se zatím z
kuchyn
a pedkládajíc pokrmy.
Pan Menšík se rozesmál: »Ten vlak vozívá jen pasažéry jako husy, telátka, vepíky, ovce
—
»Ne
tatínku, jist se 'mýlíš,« protestovala
velmi hlasit a likrát,
že
ní vozy,
málem plativ; »vidla jsem
pi tom vlaku bývá jednou byly
též jeden
Zdenka
již
nko-
nebo dva osob-
ti.«
i
»A kdyby jich bylo dvacet,« mínil pan Menšík, »zbývá nám pece bez mála od desíti do jedenácti asu dost, abychom zajeli na návštvu k Sýkorovým, milá vtroipilaško.«
»Však snad na zítra?« bránila se
tu
návštvu nehoí
ješt Zdenka.
Tu ekla paní Menšíková i
jest
s
jemným pízvukein
spchala ihned políbit te beze všech odmluv tvou povinností
písnosti: »Paní Sýkorová
jako matka,
— pro zrovna
uiniti totéž jako dcera. 43
Mýlila se, mysliía-íi, že tím jest vc odbyta. Snadno se eklo: »beze všech odmluv,« jenom platilo-li to u 'Zdenky, jakmile si nco vzala do své umínné hlaviky! Zapálila se, rozladila se a ekla neochotn: »Musí-li to býti, a sice brzy,
odbume
si
to
hned,
tatínku, pojme k paní Sýkorové dnes odpoledne.« »A tvj snoiíbenec?« namítla matka s poMeden^ ekla jsem již, že pijde dnes velmi významným;
nám.« Zas pišla Zdence na mysl a bez mála na jazyk nemotorná slova: »Co z toho?« Nahlas však ekla pijde jindy[« j)ouze: »Nikoliv, miloušku,« pravila jí matka s jemnou dtklivostí; vera jsme byli tak polekáni Jiíkem, že Jsme ubohého Jiího nechali odejíti jako z cizího domu; dnes jej za to musíme pivítati jako syna, a nesmí tu scházeti tatínek, neku-li ty sama.« Zdenka na malou chvilku utichla, ale s tváí takovou, na níž bylo znáti, že jí návštva Jiího neuvádí v nadšení. Pak se rychle otoila k otci, kouc: »Tedy zítra, tatínku, v deset hodin pojedeme k vlaku, a nepijede-li ješt EUen, což vru také skoro myslím, pojedeme z nádraží k Sýkorovým, a po jedenácté hodin odtamtud zase na nádraží. Ano?« »Jak tedy chceš, ty malé rápidlo,« pivolil otec; »musím souhlasiti, abych ml s tebou již pokoj. Jen necháš aspo o plnoci sípáti. V deset jsem když k
i
»A
m
tv].«
»A žasla
jeti
což ráno v sedm hodin k vlaku nepojodeme('<.c
Zdenka
s
oima
ustrašenýma.
»Zase ten nesfmysl?« pohrozil jí otec. »Není to žádný nesmysl, tatínku! Mohla by pinešastna, kdyby v nádraží a byla bych
nikdo
—
dsn
44
»Pesta
již
tatínka
sužovati,«
napomenula
ji
co ekl; však se o slenu Ellenu
matka; »slyšela's již a dobe postaráme.«
itídi
»Ale bude bydleti a spáti v mém pokojíku?« Zdenka s náhl-ou obavou, že by snad jinak mohlo rozhodnuto býti. »Budete spolu jako v pensionáte, uhodla jsem tvé pání, a již tam Kaenka 5 Málkou chystají pro ni zvolala
postel.
»To musím hned nahoruí« ekla Zdenka a vyskostolu, matka však jí položila ruku na rameno
ila od s
usmvavým
pohledem, takže se zardla a zase
u-
sedla.
»'Není žádné
píiny, abys odbíhala od stolu;, víš, Vždy máš nahoe na
že by tatínek bez tebe nejedl.
vše dost asu. Ellen pijde až
»Práv nila
proto je nejvtší
zítra.«
spch, že
již zítra,«
mí-
Zdenka.
»Dnešek
je bližší,
staráš,« vytkla
»0
jí
než zítek, a
matka žertem do
pece
se on ne-
ipravdy.
dnešek? Pro?« divila se Zdenka a matka
jí
ekla:
»Musíš svého snoubence pohostiti aspo njakou svátení svaci nou.« »Pravda, Aniko,« ipisvdil pan Menšík; »pozvala's také rodie Sýkorovy, zajistéí« »Na dnešek nikoliv,« odvtila paní; »pozvu je, až budu moci nco poádného pipraviti, což není možno, dokud se Jiíek nevystn. Dnes bude zde jen Jií, a nejlépe jej uctíme, piiní-li se Zdenka vlastnorun, aby stl nevypadal píliš všedn. »Matinko, dovol, abych to odložila až na zítek, zárove Ellen na privítanou,« prosila Zdenka, ale matka zavrtla hlavou, pravíc: 45
»To Jiího,
mu
nejde. Zítra pivítáš Ellenu, ale dnes uctíš
nebo
pijde na rozlouenou, odjíždje k své-
doktorátu.«
»Kdy odjede?«
Zdenka velmi živ.
ptala se
»Dnes veer.« »To jsem ráda[« Otec i matka pohlédli na dceru zraky stejn ustrnim sice zaervenala, ale s nulými; Zdenka se
vi
nejvtší nenucenosti vysvtlila svj výrok takto: »Neekla jsem snad nic zlého? Myslím jen, že nemusí Ellen hned zvdti o mém zasnoubení. Až se mi dost
vypovídá a vypláe, pak bude v Praze jen asi týden;
nám
I)y
skou a
s
tu
náramn
starostlivostí,
a
pekážel. « že
ji
si
Jií pijde; beztoho
tch ekla
ale v
prvních dnech to s tak
dtin-
otec poslouchal se zálibou
usmvavým humorem,
mysle
si
tiše:
»Blázínek,
pouhé dítí«
»Máš
pravdu, že by pítomnost Jiího nebyla Ellen prospšná, pemítav pronesla paní Menšíasi
její srdéko jest kdyby vidla, jak upímt Jií má rád, a jak jsi šastna proti ní, cítila by snad tím více bolest svou. Vru dobe, že se tu Jií
ková; »ze všeho jest mi patrno, že
ranno njakým zklamáním,
a
n
objeví až za týden.
Jakmile byl obd ukonen, spchala Zdenka do svého pokojíku, hlavn aby se pesvdila, co stalo se s jejím psaním temi peetmi uzaveným, hozeným za podušky do postele. Byl všechen nábytek v útulku jejím na jiná mípostelí trochu hnuto, aby naproti ní sta pešoupán, i
mohla zaujati místo postel pro Ellenu, podobn vyzdobená vyšívanými pokrývkami jako její vlastní. Též o jednu skí více dáno do pokojíku. Zdenka byla
úpln
spokojeI^a
novým zaízením, 46
tím uspokojenjší,
když nalezla hlédla velmi
psaní
i
šastn na
vážn všecky
starém míst. Pro-
jeho peeti,
byly nepo-
i
rušeny.
»Co a budu-li
s
tím psaním?« pemítala nyní; »Ellen pijde, chtíti všecko íci, lépe to vyipovím ústy
jí
než pérem. Nuže, až budu míti nerušenou chvilku, spálím tu epištolu. Zatím ji jen sch'Ovám.« I vstrila psaní rychle do zásuvky v prádelníku pod hraniku složených zástrek. Uchystati svainový stl svátenji, než býval
—
každodenn
ten úkol se Zdence jak náleží líbil. Z pensionátu zstala v ní záliba poádati rozliné malé slavnstky, psobiti nejjednoduššími prostedky milá pekvapení, byla se od družek piuila rzným nialým kouzlm toho druhu. Nech se tedy také Jií podiví jejímu vkusu a její vynalézavosti. Matka jí dovolila, aby si k tomu úelu vybrala vše, cokoli by se jí sad, v zásobách šp-žírny hodilo v celém dom hodiny šukala sklepa otcovského hospodáství. kutila v jídeln, komandujíc Kaenku, Málku, ano Matesa, kteí za jejími rozkazy létali po celém stavení dvoe, pinášejíce jí žádané vci ku provádní jejího plánu. Konen po své práci zpocená, ale záící do^bhla si pro tatínka matku, aby pišli iposoudit její dílo. i
i
i
Dv
i
i
i
i
Ochotn
vešli
úpravu její vyloudil pekvapení.
rodie do
obma
jídelny,
a
poMed na
lehký výkik píjemného
Uprosted jídelny byl vyarován stan z bílých ervených stuh, ze chvojí, listnatých vtvic a kvítí; kterak byl udlán, nebylo lze hned poznati. Pod stanem tím byl stl pokrytý prostradlem, peste, selsky vyšitým, se stolu v Zdenin pokojíku vzatým; opradla ty židlí ovinuta zelení, místo pro každou látek a
stole bylo naznaeno vnekem hvzdník. Také peivo na mísách bylo
kávovou íšku na z kopretin a
prokládáno kvítím, ti láhve vína mly ke stuhami uvázané kvty Jiinek, a na stojanu mezi krásným podzimním ovocem blýštly se pozlacené oechy. Byla-li vážná paní Menšíková jata zah'bením a plna chvály, jakž by nebyl pan Menšík býval nadšen výtvorem vtipu a vkusu svého mazlíka! »Kterak jsi ten zázrak zrobilo, ty kot?« volal radostn udiven a prohlížel nyní zevrubn tajnosti oné úpravy, která pi bližším ohledání ovšem pestala býti zázrakem. Ve strop uprosted jídelny byl silný hák pro visací lan^kpu, a ten byl ústedním bodem celého kouzla; na visela obrovská kytice, -od níž se táhly široké ervené stuhy do osmi úhl kolem stolu, kdež byly upevnny k rozliným vysokým pedmtm, na pí-
obloženo
i
krkm ervenými
i
nm
klad: k všákm na šaty, k malískému stojanu strýce Agatona, k stojatému dvoužebíku, k španlské stn; všecky tyto prosaické pedmty byly zakryty ubrusy a prostradly v záhyby shrnutými, obstaveny oleandry, fuxiemi, heLotropy a vším, co se v celém hospodáství zeleného i kvetoucího v kvtináích našlo; zvlášt peliv byly však ony ervené stuhy od stropu jdoucí opleteny, pepásány a mezi sebou spojeny zelenými výhonky divokého chmele a vína, listnatými pruty vrbovými, javorovými a kde jakých jiných Mates mohl naezati, tak že se nad stolem zve-
pkn
dala až ke stropu zelená stecha, propletená erve-
nými stuhami,
i
jichž každá na
píslušném svém všáku
stojanu konila, jakož velká vázanka,
pipevnná
kytikou pozdních luních kvítk. Jakkoli
vše to bylo
jjrimitivní, vy[)adalo to pro-
stomile. 48
»Kde
nabrala's
tch ervených
stuh?« divila se
vždy
rozstíhaná pod-
paní Menšíkoivá.
»Ale maminko,
jest to jen
šívka, víš, ta, kterou jistá zteštná Zdenka objednala cedulikou, na které napsala z roiztržitosti ervenou místo ernl Poád jsme nevdly, co s tou kiklav rudou podšívkkou; te jsem byla ráda, že ji mám.« Když bylo v jídeln všecko schváleno, pochváleno a ješt tu onde poopraveno, upozornila matka Zdenku, aby také svou osbku oblékla do šat svá-
teních, tázala se Zdenka s pízvukem odporu. »Z téže píiny, ze které jsi Jiímu vystrojila stl^ m;ilé dít; na dkaz, že den, kdy jeij pijímáme do rodiny jako syna, jenž ti bude více než bratrem, jest i tob svátení.« A všecka vroucnost mateská se mkce rozestela v líci a zraku paní Menšíkové, když pi tch slovech Zdenku pevn a nžn k sob pivinula mnohokráte políbila v elo, na tvá, na a mnoho ústa na bujné hndé kuery. Zdence bušilo srdéko poplachem, kterému neroziímla; mrštn se v první možné chvilce vymkla z matina objetí a planouc v oblieji letla po schodech do svého pokojíku, jako by ped nkým prchala. Pan Menšík, jenž stál stranou, dívaje se na matku dceru, po útku Zdenin pravil choti své: »Pec jen má to kot Jiího nesmírn rádo. S jakou chutí se pustila do výzdoby jídelny a jak si dala na ní záležeti A
»A pro?«
—
i
i
kterým vše tak z nieho provedla, to je dmysl láskyí Nemyslíš, Aniko?« »Má-li je] ráda jako on ji, ibudou oba šastni,«: odpovdla paní, vycházejíc s manželem z jídelny a jdouc za svým zamstnáním. Když se Zdenka pihnala do svého pokojíku, ten
dmysl,
s
Svéhlavika nevstou.
49
fw)státi, aby utišila schvácený sv] dech a svého srdce. »Co se plaším, bláznivá?« mluvila k solb v duchu; »jak jsem se pohoršila tím, že se mi porouí obléci se do jiných šat! Snad albych se Jiímu lépe zalíbila? Jako bych tolik o to stála líbiti se
musila
tlukot
muí Hlouposti! Nestojí k vli pevleení jako
to za
e,
nebudu
se bouiti
když jsem byla tak zpozdile umínný žabec, že jsem se k vli své modré halence a špinavým botám radji nechala odsoudit do pensionátu. Již nejsem takový bloudek. Vezmu svátení šaty, co na tom. Však vezmu ty ošklivé, drahé, hndé, které mi nesluší, asipo imi Jií vyetl, že v niioh vypadám o šest let starší. Tak. Ó, kdyby maminka vdla! Ona si myslí, dobrá duše, že jsem vyšperkovala jídelnu k vli Jiímu! Jí nenapadne, že a že jsem to všechno ito tak nechám do zítka udlala Ellen na pivítanou! Jen nkolik erstvých vtví a trochu svžích kvtin zítra k tomu a bude tenkrát,
—
to
pkné
jako dnes!«
Rychle byla pevleena, pihladila si úes a prákdyž v tu chvíli man z okna vyhlédla, vcházel do dvora Jií. Vesele spchala jej pivítat. Po zlých slovech, jež mu byla ekla ráno, nenadal se vru, že mu tak smavá a milá pibhne až do vrat vstíc, že se mu sama na rám zavsí, že mu bude tak šelmovsky pokukovati do oí, že bude samá líbeznost a samý žert. »Chce mi jist nahraditi, ím mi ráno ublížila,« pomyslel si v pocitu plného štstí. Ó, jak se mýlil, ubožák! Zdenka byla v rozmaru svátením, proto že se jí podail dvojnásobn pkný fkousek: vyzdobiti jídelnu tak, že bude Jií oslnn, a vyzdobiti ji pece vlastn jen pro Ellenu. Jií byl jí dnes milý, protože se tšila na jeho pekvapení, ano,
v
dvrn
50
nco: ktením pohovoí o
tšila se ješt na rak
s
si
Ellen,
o
pedmtu,
naploval celou
jenž duši.
její
Krom toho mla Jiího
ráda
za to, že odjede a nebude zítra pekážeti; ano, ano, i
pidala
v.\
jako
nebo
mu
lásky
—
i
novopeený doktor zní pece jinak než
to »doktor Sýkora« tšila se již nad míru na
<pouze »pan Sýkora«,
ješt
proto, že se za týden vrátí
i
51
chvíli,
až Ellen,
díve
nic
netušící
—
nebo
—
se
svatosvaté
jí
slvkenn neprozradí pedstaví Jiíh-o: »Pan doktor Sýkora, mj dobrý pítel,« a Ellen užaslými zraky vyte z jeho z její tváe, jakého druhu ani
i
jest to pátelství.
Šastný snoubenec arci neml ani potuchy, jaké uinily nevstu jeho náhle tak milostivou.
dvody
Procházeli se spolu po
sad
a hovoili tak živ, že
jim hodina ušla jako chvilka.
»Mám
pro vás pekvapení«, ekl Jií. »A já pro vás také,« dí na to ona. Jií jí s úklonou podal tištné pozvání ku své promoci. »DoktorátI Gratulu|ií« usmála se
ádnou úklonkou a etla: »Dne ode dneška za tyi dni? Ó, to
14.
je
s potuteln ob-^ íjna tedy
——
hezké!
Tším
se
opravduí«
»Doufám, že váš tatínek s mými rodii na promoci pijede, a vy Zdenuško?« Zdenka udlala dležitý, tveraivý obliej a ekla: »Nebude-li závažných pekážek. Ostatn ta není má starost, o tom rozhodne tatínek. Ale chtla bych vidti, jak taková promoce vypadá. To vás rektor políbí, vite?« »Bývalo to obadem,« pravil, ona však mu skoila do ei: »A již není? Chudáku, jaká škodaí Což abych pedstavovala rektora a nahradila vám naped -tuto ást promoce?« A laškovn jej políbila ve tvá^ fiež se toho nadál. Šastný Jiíí Oplatil jí štde, a pna se nebránila, jen usmvavým, spokojeným zrakem stranou po mrkajíc. Myslela si, jak je ten Jií hezký, statn urostlý, jak mu to modré oko sluší do brunátné tváe, a jak krásné je takové bílé elo nad tváí sluncem osmahlou.
nm
52
Vru,
švarného ženicha, když vje tak ipíjemný a tak 'bez míry dobrý, jak o dla; ti léta potrvá to tak a do té doby se již Zdenka zabezpeí, alby ji neodvlékl od tatínka na kraj svta. není to
míti
zlé,
nm
—
»PosIy§te, pane Jií, já
vybílené
mstské
Pohlédl na
vdní
figury,«
»To jsem
rád, že
van,« ekl, nespouštje
»A
byste,
tak
ni
nemohu
ekla z s
vystát vyzáblé,
cista jasná.
takou radostí, tak
jsem každou žilkou venkooí.
s ní
neptáte se ani, jaké pekvapení
mám
já
pro
vás?« vyetla mu.
»Jak bych se ptall?« odvtil; »každé vaše slovíko je mi dnes pemilým pekvapením, jako by se -nebe pede mnou usíavin poodmykalo.«
»Tedy vám
to
pekvapení musím pes moc
velké
pijede Bllení« Ale kdo pak jest Ellen, Zde-
vnutiti. Slyšte a divte se: zítra
»Slyším a divím
sel
nuško, prosím Vás?« Kteráž otázka mohla býti Zdence vítanjší? Rozpovídati se o Elien, žíznila -od rána;
ckém pvodu
i
to
byla
práv
radost,
po které
dala se do vypravování o amieri-
drahé družky, o jejím osiení, o její staré Bt, která jí vypátrala píbuzné v echách, o jejím dobrém strýkovi pražském, který ji iz Ameriky povolal a dal vychovati v pensionáte v Sivé
chv
Ivanovu Mstci, kdež by se Zdenka bez
ní byla utrá-
hoem. A
vypravování
pila steskem a
jakmile se
její
v dboru pensionátu, poalo se inouti šprýmovjako skoná, kypící bystina, vyhazující tisíce perel a svtélkující sluneními jiskrami. Zdenka dovedla živ vylíiti Ellenu se vší její díví roztomilostí a tveraivostí, s jejím dmyslem a nadáním se všemi jeocitlo
n
i
jími dovednostmi, s jejím
tickým rozumem,
s její
upímným smíchem
odhodlaností 53
a prak-
vi budoucnosti
komickými jejími chybami v eské výslovnosti, jež po ní napodobila s potutelnou vrností. Prozradila s pochoutkou veselé kousky, tajn s Ellenou provozované, vánoní a masoipustní jejich radosti v ústav, až komeon došlo na »anglické guvernantky«
s
i
i
i
vci vážnjší
a
dvrnjší,
jež
sml
Jií vyslechnouti
zárukou nejhlubší mlenlivosti: kterak nejmladší a nejduchaplnjší uitel ústavu, jenž byl modlou všech chovanek, byl Ellenou zbožován, což bylo Zdence vru notn k smíchu, a kterak Ellen, v této jediné snaze nejsouc o nic moudejší než ostatní
jen
se
dívky, tak blázniv se zabrala do svéh-o horování, že
v pošetilosti své nožíkem vyškrabala na levé paži poátení písmeno kestního jeho jméiia písmeno V, nebo se jmenoval Václav Ale Jií nesmí o toin ani muknouti, nebo by bylo nešlechetno, prozraditi tajemství nejdražší své pítellkyn; Zdenka neprozradila dosud nic, nebo Václav jest na svt mnoho a Jií tak jako tak nezná ani onoho professora, ani jeho jména. Pi tom rozjaená vypravovatelka nevzpomnla, že Jií na jejím vysvdení iz pensioinátu dávno etl jména všech jejích uitel a mohl vdti, že jediným Václavem mezi nimi jest dr. Dvorecký. Zcela zaujat vypravovánín^ své nevsty, okouzlen jejím humorem a vtipem, její dtinskou švitorností a hlavn její dvrou, byl Jií posluchaem, nad njž si Zdenka horlivjšího ani nemohla páti, ano astými otázkami ji ješt povzbuzoval k nejrozmanitjším vysi
až do krve
—
.
.
.
svtlivkám a dodatkm. Slíbiv
jí
ochotn
nejhlubší,
hrobové mlení
ideálu Ellenin, otázal se, mohl-li tajuplný onen clav býti tak bezcitný, že by
pvabné Amerianky? S4
o-
Vá-
neoptoval náklonnosti
»Adh, ubohá Bllen«, lehce vzdychla Zdenka, mu hodnou žakou, niím více. Dávala jsem jí asto výstrahu, aby se neoddávala klamným nadjím, ale nic plátno. Ješitn vila, že mu není lhostejná; ale sotva jsem z pensionátu byla asi týden doma, pern jí o tom pouil. Zasnoubil se s naší družkou Rženkou, která mla mezi námi estné i posmšné jméno ,vzorné dít', byla však opravdu nejskromnjší a nejmoudejší z nás a nikdy nekoketovala. To mla Ellen ze svého bláhového románku.« »Chudinka!« politoval jí upímn Jií; »vrte mi, že bych ml chu odsouditi onoho ledového Václava aspo na ti dny k isté vod bez chleba za jeho ukrut»byla
nosit.
A vám
»Byl'o
není sleny Elleny ani trochu líto?«
mi
jí
líto,«
piznávala se Zdenka
upímn,
— nemohu za to — mám v lidské své keh-
»ale dnes
•
následk její nehody sobeckou radost. Jakž bych odolala tomu híchu? Vždy Ellen sem pijede k vli zotavení z njaké churavosti a v této churavosti, jak jsem jista, nevzí nic jiného, než že ji bolí srdéko a hnte zklamání. »Zdá se, že béete její žal na lehkou váhu,« pravil kosti z
to
jemn
a s úsmvem, ale pece s výitkou. »Prosím vás, taková pošetilá láska z pensionátu, se pece nemže bráti vážn,« mínila Zdenka. »Kdoiž ví?« namítl Jií; »nevím vám tak úpln.
Jií
Béete
i
náš
politujete, že
»Ovšem vy
s
pomr tém nemohu
za žert; snad ani
mne
ne-
zstati stále u vás?
že nepolituji,«
pravou nelidskostí
svdila Zdenka, »tak jako že nesmím zstati
tvrdíte,
napoád u tatínkal Práv proto není mi náš pomr žádným žertem, ba má velice vážné stránky. i chcete na píklad, abych slib váš, že každé mé pání dle možnosti
splníte, brala
na lehkou váhu jako žert?« 55
»Chra Bh,«
pravil Jií
srden, »m]
slib
byl
promluvíme jindy drazné »Však si o víko, nejen tak na plano,« odpovdla Zdenka
slo-
svaté
mínn, Zdenuško.«
nm
tkliv,
»Jen
bute
písná,
d-
m
napomínejte a kárejte; sluší, Zdenuško,« se zálibou
dnes vám to zvláš dobe na to ekl Jií, »Ó, to mi musí slušeti vždycky, a vám bude vždy nejlépe slušeti poslušnost. Nyní však pojte, jsou mimo nás ješt jiní lidé na svt; navštivme Jiíka, a pak zdá se mi bude k svain as.« »Pjdu, Zdenuškoí I ta hospodyská dstojnost vám dnes tak zvlášt sluší, snad k tmto hndým šatm, v nichž se mi tolik líbíteí« »Tu to mámeí Vzala jsem je proto, abych se vám nelíbila; ekl jste ondy, že v nich vypadámi ví
jí
Bh
o
starší.«
»Vypadáte v nich taková, jakou si vás pedstaaž vás za ti léta uvidím vládnoucí peliv naší vlastní domácností, a když se tak na vás zahledím šeptaje vám: Zdenuško, Zdenuško, myslím si vlastn slovíko neuhodnete, které? Rýmuje se na Zdevuji,
nušku, a
rýmem
tím budu vás volávati
za ti
léta.«
Zdenka
si
prostoekostí
zacpala
Pkn
uši.
»Nechci
slyšeti
takovou
se mi vyplatilo, že jsem se za-
pedla do té hndé kukly, budí-li ve vás tak protivné myšlenky. »Pamatujte si, Zdenuško, že všecko vaše namáhání, abyste se mi nelíbila, bylo by vždycky marné.« »Ostatn,« ekla Zdenka po tverácku významn, »je spravedlivo, vypadám-li vám dnes tro-chu jako hospodyka. »Aj hle, jist meškáme píliš dlouho,«
—
56
matka vcházeli do sadu jim vstíc. »Ano, jdeme si i>ro vás, nebo máme již hrozný hlad, a svaina eká,« smál se pan Menšík. Po uvípozdravech kráeli všichni k jítacích ipoklonách
dodala, když otec
i
i
'deln.
»Dnes
ale neplatí
dámy
napred,« pravila Zdenka
Jiímu; dnes svaíme nejen pro všední potebu, nýnuž tedy brž vám na poest, toho si bute oslavenec naped a já nejzadnji, nebo dnes jsem hostitelkou, pane Jií.« To díc, naklonila se tverácky a otevela mu dvée dokoán. Neklamala se v oekávání, že Jií bude oslnn. -Byl více než oarován Zdeniným dmyslem a pirozeným krasocitem, který jí vnuknul úpravu odyllického stánku nad stolem; byl pímo unesen, oblažen
vom;
pontím, že k
nmu.
si
to
Že by
vše vymyslila pro nj, urobila z lásky
vlastn a tajn platilo na mysl nepipadlo. to
nkomu
ji-
nému, arci mu Štstím zamlklý; sledoval oima bez ustání jen štíhlou, pružnou postavu své Zdenušky, jež v jednoduchém, tmavém úboru z tžké látky vru se dosti podobala mladé ženušce napolo hravé a napolo hospodysky vážné, když všem kávu nalévala, píkusky podávala, peliv pozor dávajíc, ím by komu mohla posloužiti. »Moje Zdenuška ó to bude ženuška,« tato myšlenka ozývala se mu v duši jako refrain vše-
—
ho, cokoli se dnes u stolu mluvilo.
Hlavním
pedmtem hovoru byla jeho promoce, rodim Zdeniným podal svou po-
k níž 0'všen\ byl
zvánku
nade vše vážil jejich pítomnosti, kterouž mu pan Menšík pro svou osobu ihned horliv piknul. »Co se maminky týe,« prohodil, »musíš Jiíkovi, až bude zdráv a poporoste, s
ujištním, jak by
kožíšek vyprášiti za
to,
si
že ferina 57
te stn
a
mamin-
ku nevyhnutelné doma zdržuje.
vezmu
A
co se
týe Zdenky:
maminko? Co myslíš?« Jií upel na paní Menšíkovou pohled tak nezdoln prosebný, že ihned ekla: »Na každý zpsob, Zdenka mže jeti.« Však Zdenka asi sotva stála o toto svolení, nebo si pospíšila namítnouti: »Jen uvaž, maminko, nebyloby neslušno, abych opustila Ellenu tak brzy po jejíra ])íjezdu k nám?« ji
s
sebou,
11
,
]Vl/enšíkovou tato
Panií
»Nebude snad
tak zle
s
úzkostlivost
obveselila.
tou neslušností,« pravila
asn ráno
s
ú-
mžeš
býti
zase doma; ten den snad Ellen bez tebe vydrží a
nám
smvem;
»odjedeš
všem odpustí. To bylo píliš
a do
veera
Zdenka nemohla déle odporovati. Konen byla saiTva na promoci zvdava, ano tšila se na ni s jakousi malou hrdostí, ba zdálo se jí, že by obad ten bez její osbky postrádal ehosi
—
velmi dležitého ji
má
jasné, tak že
aspo
pro Jiího; a pak
ten Jií tolik rád, a že by
závidti, a docela
jí
jí
jej tisíc
nebylo proti mysli
cítila,
že
dívek mohlo
jeti s
tatínkem
na den do Prahy.
ím
více se šeil veer, tím
stával Jií,
nebo mu
bylo
lovanou družkou na celé on, tím veseleji
n
krsno
tyi
dni;
málomluvnjším se rozlouiti se
s
ím tižším však
mibyl
dovádla Zdenka, škádlíc jej ustavi-o všemožném tveráctví^
a švitoíc živji a živji
djištm byl pensionát a hlavní hrdinkou Ellen. Tatínka bavila tím výborn; Jií se na sebe mrzel, že
jehož
nemohl rozveseliti. Konen vstal a podkovav rodiirm Zdence za krásný dnešní den, ml se k odse
i
chodu.
»Kdybych oddaloval ujdu
jí
pece,«
pravil
chvíli
mkce. 3#
louení sebe
více, ne-
na nádraží?«
diti
vdl, tak
ptal
že Jií odjíždí o
líto,
Mžeme
provose pan okresní starosta, akoli
»Kter>'m pak vlakem odjedeš?
pl
té
dvanácté v noci. Bylo mu mu šel se svýnv
že to není hodina vhodná, aby
»kotétem« dát na nádraží s Bohem; byl by rád slyšel,. kdyby Jií pojmenoval jiný vlak. Jií však rozilen a bled opakoval jen, co již vdli, nemoha již ustanovení mniti. Rozlouili se tedy bez odkladu zamlkle .a s potlaeným, chvjným pohnutím, jež bylo pirozeno pi prvním rozchodu za okolností zmnných^ sblíživších je všechny tak tsn, tak vele a dvrn. Chtl pan Menšík se Zdenkou vyprovoditi Jiího asipo sadem, ale hned na dvoe prosil je Jií, aby se vrátiJi, ponvadž studený vítr oste vál, a oni byli bez
klobouk. Pan Menšík vidl, že mladý muž má oi slz a nechtl ho déle pokoušeti. Jií chvatn po-
plné
nevstu a neslvka »s Bohem« pronésti, odcházel dlouhým, spšným krokem v stranu svého domova. Tu objal pan Menšík svou dceru s tak hlubokým rozechvnín\ jako nikdy dosud. »Dít mé,« pravil jf pitlumeným, dojatým hlasem, »s tak pesvdenou dvrou snad žádný druhý otec nevydává své dcery
líbil
nastávajícího tchána, políbil taktéž
moha
pro tíse cit
mužovi, jako
tem
jest
já
již
ani
tebe Jiímu. Ani nevíš, jak ryzím zla-
Jií mezi jinými muži.
Modlím
se,
abys byla
tak šastna, jako on jest šlechetný a dobrý.
A má t
vele rád tak z hloubi celého mladého srdce, jak já jsem kdysi miloval tvou drahou matku, nezapomenutelnou do dneška.« Žádná chvaloe nebyla by mohla Jiího tak povznésti v oích Zdeniných. Nynjší matku ctil a miloval tatínek
upímn,
v nezkaleném souladu
jak toho zasluhovala, a
spokojeném 59
i
žili
spolu
klidu; o nebožce;
dávno ztracené, zmioval se jen zídka, Zdenka vdla, že nebylo v život jeho chvíle významné, aby na ni nevzíponnnl s neijvtší láskou pohrolbní. A ekl-li, že Jií nná Zdenku tolik rád jak on Ji, nemohl žádný eník Zdence íci více. Odpovdla otci jen pítulnjším stisknutím jeho šíje, vrátili se spolu objati do jídelny. Zdence poprvé pišla na mysl otázka, co by zesnulá matka ekla jejímu spojení s Jiím, kdyby k ní dcera mohla pistou:své,
však
i
piti ji
a tázati se
spatila na a
jí
o radu. Nejasný, divný, tajuplný cit
obešel, když usedla k
zahrad,
hbitova.
okmu a hledíc do
šíré krajiny,
kopeku v mírné dálce, za smsicí stech erné špiky starých thují jasanovského
A
kterak asi
ubohá matika
její
navzájem
milovala tatínka? Zdali též tak, jako Zdenka Jiího?
O, jist ne tak povrchn, tak nevážn, tak sobecky Jist myslívala peliv na to, ím by se zavdila tatínkovi, a nikoliv, eho by od nho jen pro sebe žádala ó, jist nepoítala a neželela, co mu ze srdce ráda obtovala ze svého žití, ze svých libosití Nevšímala si, co se kolem ní dje, až ji z dumání jejího vyrušil hlas paní Menšíkové, koucí: »A te. Kaenko, s Matesem odklite ten slavnostní stánek, .
.
.
.
.
zde zase obyejný poádek.
Kaenka
Vru
.
.
.
a je
.
odvtila: »Jak porouíte. Byla to krásaí
ho škoda.« Ahaí Nejvyšší as, abych se do toho vložila, pomyslela si Zdenka a rychle se pitoila k rodim, tveraiv prosíc: »Což byste nedovolili, tatínku, ma-mnko, aby ten monumentální stánek zstal na svém je
-míst pro obdiv Ellenin?«
»Nebude
to
do zítka píliš zvadlé?« uvažoval
otec.
»Vždy
nechceš Ellen prozatím ješt 60
proz-raditi
svj pomr bys
jí
k Jinmu,«
upozornila
ji
matka; »kterak;
vysvtlila tuto slavnostní ruinu?«
»A
Ellen myslí, že jest to slavobrána pro ni zbu-dovaná,« živ vpadla Zdenka; »a ruinou stánek nebude, obnovím-li jej troškou erstvé zeleni a kvítí.
mj
»Stálo by to za to? tatínek
Co
myslíš, ženuško?« tázal se-
povoln.
»Myslím tolik, milý Richarde,« ekla paní; »Jinho jsme pijali za lena rodiny, byla pro výzdoba rodinné jídelny na patiném míst; Bílen bude nám milým hostem jako pítelkyn Zdenina, mže Zdenka pro ni, chce-li, vyzdobiti svj pokojíek tak krásn, jak jen dovede.« i
i
»Máš pravdu,
to
je
pisvdír
zcela rozum.né,«
íatnek, a oba vyšli spolu ze dveí.
Co
initi?
Neposlechnouti bylo nemožno.
zbývalo, než rozbourati stánek, který
by
byl
Ne-
neopo-
minul okouzliti Ellenu. Byla to velká porážka, ale coMusela se spokojiti aspo útchou, že smí
plátno!
svj pokojíek
pro milou družku vykrášliti.
»Jen jdte, Kaenko,« ekla staré služce, skrývajjíc své sklamání vyzvídavým jejím oím; »ipošletemi sem Matesa, obstarám si s ním sama tuto práci.« Kaenka nco nesrozumitelného zavrela a šla. Mla. Zdence opravdu za zlé, že od návratu svého z pensionátu byla rozkaz macešiných poslušná jako beruška^ ba nejednou jí tuto slabost vyetla jako hanbu, alemarn. Nemohla zapomenouti na krásné asy, kdy^ nebylo v dom po tolik let žádné paní, a ona. Ka-
enka, co
jí
mla neobmezenou bylo
libo.
svobodu dlati nedlati,. Zdenka íbyla díve jejím bžkem, i
dokud nové matce vzdorovala a s Kaenkou proti nC denn aspo jedno malé spiknutí osnovala; ale te
—
61
jako by to již ani nebyla táž Zdenka, ta vtiipná, bujná, nepoddajná hlavika! Mates však ml »m:lostslenu« stejn rád jako dív »sleinku« a ješt díve »Zdeninku«; teba se jí te drobátko ostýchal, mohla si ipece vzpomenouti, •co jen chtla, a on byl jist pi tom. Když mu te Kaenka vyídila její vzkaz, nechal všeho, co ml práv na práci, a dostavil se v tu ohvíli •do jídelny. Co s milostslenou hovoil, nemohl nikdo -slyšeti, ani stny, kdyby byly mly uši, ne^bo Zdenka mluvila jen pološeptem po pl slvku, a on odpoi
vídal nejvíce
jenom kýváním a mrkáním
neib nanej-
výše pidušeným »hm« neb »arci« i jiným zvukem ze slovníku své ochoty a sympatie k Zdence. Ti dva si
rozumli podivuhodn
s
náramn malou spotebou
:slov.
Skuten také Mates ješt do veera zatloukl v jejím pokojíku v nad jeho dvemi hebíky práv takové a práv na tch místech, jak si to Zdenka myslela a pála, aby mohla ráno ovniti vchod do svého útulku a pes pokojík nad postele od stny ke stn napnouti baldachýn z ervených ^stuh propletených vtvicemi a kvítím, podolbn uspoádaný, jako byl stánek v jídeln. Však si ty stuhy piváže ješt dnes po veei; aspo neusne, nebo dnes nechce spáti Pi veei prohodil tatínek: »Zdali pak si dnes
dhob
i
ob
.
lehneš,
Aniko?«
trošku
zdímnouti,
Budu
.
.
a matka
odpovdla: »Musím
vždy jsem
si
nespala celou noc.
u Jiíka, jejž zatím bude Málka hlídati; po jedné hodin však bývá vždycky nepokojný, když je zdráv, tím více v nemoci. Vzbudím se jist na minutu v as, pak mže jíti Italka spát, j^eibo jí ho pak již nesvím. spáti v lenošce
i
62
nkoho míti k ruce, komu je] nám nerozstnš pemáháním,«
»MiIa bys však
mžeš
sviti;
a
se
starostliv odvtil tatínek.
Zdenku
cosi bodlo;
zahntlo
svdomí. Ach, jak že bude dnes bdíti
ji
by se ráda byla matce nabídla, u bratíkaí Zrovna ji pálil jazyk žádostí vyknouti to
pirozená, pro dosplou dceru
neibylo
možná,
vždy
maminku zastanu
.
.
.
.
.
.
patiná
Dnes nemohu, Jak
Zítra?
jest
ta-
slova; ale
ale zítra jisté
to tžké!
Zítra
bude Ellen první noc u nás; mohu-liž ji opustiti a bdíti u Jiíka? Pomyslela by si, že o ni píliš nestojím, a polekala by se, nebo by to vypadalo, jako by ml Jiíek hrozn zlou nemoc. Zítra asi bude nutno a slušno, abych zstala na noc s Elenou, ale pozítí jist maminku vystídám na celou, celou noc, aby se Tak rozjímala Zdenka, mohla až do rána vyspati. nepokojná a roztržitá, a byla ráda, že rodie dnes brzo vstali od veee, aby se matka mohla až do jedné hodiny hodn prospati. Propuštna do svého pokojíku, dala se tam horliv do práce. Zastela okno, aby eládka ve dvoe nevidla, že svítí, oblékla místo šat lehký župan
—
a jala se upravovati baldachýn. sloužily
jí
Penosné schdky po-
k tomu, aby se bez kídel vznesla až ke
stropu všude tam, kde chtla upevniti
ervenou stuhu
výzdobou a kde byl neocenitelný Mates, z oddanosti k ní uhodnuv její tužby, všude již vrazil hebík. Když Zdenka ukonila tuto práci, bylo teprv tvrt na deset. Co nyní? Tu si vzpomnla, že má v deskách nkolik arch zlatých a hedvábných papír, koupených ješt v pensionáte na zhotovení jakési híky, na kterou pak již nedošlo. Vytáhla tyto desky ze s
•skín ,a
i
jala
se vystihovati z bílého
papíru
tásn
krajky, jak inívala leckdy Ellen, ze zlatého
63
pak
ržice a hvzdy, a když
jí
papír došel, bila jedenáctá-
Te znova posouvala schdky stupujíc na
n,
stuhy nahoe.
ika
hodin se
s místa na místo, a vy_, pipínala papírové ozdbky na ervené
Konen
strávila tím tolik
blížila tetí
asu, že
ru-
tvrti na dvanáctou.
Zdenka si hluboce oddechla. Mžikem vzala na sebe teplou sukni, ka'bátek a šátek na hlavu. Zhasila, svrio, pootevela vyhlídku a skulinou tichounce zavolala ven: »Hotovo?«
»Hotovoí« ozvalo se sotva slyšiteln
Zdenka opatrn chách, v rukou
si
sešla se
z dola.
schod pouze v puno-
nesouc botky, jež teprve dole vtáhla
na nohy. se se
Na dvoe rozeznala ve tm ernou postavu, k nížto mlky pidružila. Šli, a jakýsi svtlejší kruh míhaL ped nimi. Podobali se nmým duchm plnoním. Dvíka ve
vratech dvora se slabounkým vrznutím
otevela i zavela, a ped Zdeniným zrakem sematn zablal pruh silnice, po níž se duchovitá naše výprava pustila smrem ku nádraží. Srpek msíce byl te ukryt za mraky, bylo tma jako v pytli. Za chvíli ozval se v erné noci tlumen tentohovor duch: »Matesí« »Milostsleinka porouí?«
»Zapomnl »Ba
ne,
jste
mám
ji
lucernu?«
v bot.«
»V bot?« »Ano, vezu
ji
na trakai v
bot schovanou
pnkrytou.«
»Jak
to,
že ten traka tak tiše jede?«
»Ovázal jsem kolo slámou.
»A k emu ta houn?« »Aby sleinka Ellen mkce sedla.« 64
a houníT
»Což
myslíte,
',"
že povezete ElJenu na trakai?« »Bože, ano,
myslím.
»Na
trakai
povezete
zava-
zadlal«
»Odpuste, milostsleno,
to
Zavazadla mžeme nechat do rána v nádraží, ale sleinku Ellenu nene.
mžeme
jako
hosta nechat
jít
pšky.« »Máte skoro pravdu.« Zas ticho,
chvíli
-^
j
^
a za chví-
li-
tajemný hovor jako prve: »Matesí« »Co pak, milostsleno?« li
mm
^
»Neslyšíte nic?«
»Nco hrí.« »Nkdo jede
z nádraží.«
»Leda na trakai; koní nemá.« si. Zastavme, schovejme se.« »Jak milostslena porouí.« Zdenka Mates se skrili stranou k vysoké hous trakaem zmizeli v stínu. štin u silnice, tak že
»A
i
i
Svéhlavika nevstou.
6j
5
v tom již
již skoro až k nim jasný bod svítilny;, sebou nikdo jiný, než obecní starosta Sýkora, za nímž jeho pasák strkal prázdný traka;
se piblížil
nenesl
pan
byl to
ped
prvod
Jiího, vracejícího se z nádraží.
Pasák se zastavil. »Milostpane,« šeptal bojácn,. »maj' u sebe z'bra?« »Což jdu pytlait?« vece starosta. »Ale Božeí« tiše se hrozil pasák, »tady do toho houští se nkdo se silnice schoval, já jsem to vidl.« Matesovi to pišlo k smíchu; polknul sice svj smích, ale pece uslyšel starosta njaký zvuk, nebo vstriv pasákovi lucernu, vzal mu traka, který zvedl hroziv nad hlavou. »Kdo zde?« zvolal, stoje s pád-
nou svou zbraní nejsi-li
proti
podezelému
duše tašká5káí«
—
houští; »ozvi se,
Chvíli bylo ticho. »Jdi,
strašpytle,« obrátil se starosta k pasákovi,
»snad to
njaký vyplašený zajíc. Nes lucernu naped, a já, kdyby nás njaký šibal stihal, švihnu jej trakaem.« Tak se opt vzdálili: pasák nesa lucernu a pan staro-
byl
sta
táhna jednou rukou traka. »Aby tak vdlí« myslela
na
silnici
opt
pusto, dala se
s
Zdenka. Když bylo Matesem na další ce-
si
Bez dobrodružství dosáhli pak nádraží. ekali tam dlouho; jen proudy vtru skuely z dálky blíže a opt se do dálky ztrácely. Konen zaznl rachot a hvízdot, a krvav ohnivé oi vlaku stu.
piblížily se temnotou.
Ani živá duše nevystoupila; za chvíli zas dýmající, hrící tleso se hnulo a vjelo v jícen erné tmy. bylo Ellen tak mkce ustláno houní na trakai a ekal jí tak slavný vjezd, ona, nic netušíc, asi pevn spala v pensionátní posteli a nechala Zdenku zklamanou jíti s Matesem tak duchovíte dom, jak
A
byli vyšli. 66
Jen na pólo odstrojena lehla si Zdenka na postel^, oima proti oknu, aby ji svítání snáze probudilo, kdyby opravdu usnula. Však neusnula ani napolo. Nedala jí smsice podivných pedstav, v níž se stíhaly myšlenky na Ellenu a na Jiího, na nevyspalou matku a na chorého bratíka. Šestá hodina se ozvala, aniž byla oka zamhouila.
—
Vyskoila chut k omrzení
vyspala,
postele,
z
peliv
ale
by se byla
jako
rychle
se
strojila,
neho nezmeškala. Vzala na sebe soukenný oblek podzimní a nespatena nikým spchala
patrn aby
opt
silnicí k nádraží.
Vždy vdla,
hodiny pijíždí od Ivanova tenkráte se
EUen
Mstce
že okolo
sedmé
zase vlak. Však ani
neobjevila.
Podruhé se Zdenka
vrátila s
bez všeliké ekypáže. Posnídavši s rodii,
nepoízenou
— nyní
Matesovi zevrubný baldachýn a její dvée zelení a chvojí. Šla se zabývat výhradn Jiíkem, aby ponkud uinila zadost reptajícímu svému svdomí, které se v ní stydlo za marnosti dnešní noci. Vidouc, jak mile dojímá maitku pelclivost její o malého bratíka, obsluhovala jej tak dlouho, až se jí zdálo, že by byl as jeti již na nádraží k onomu nákladnímu i vlastn dle jejího mínní smíšenému vlaku, o nmž tatínek ekl posmšn, že pivážívá jen pasažéry jako husy, vepíky, ovce a telátka. Stálo ji mnoho sebepemáhání, aby se neshánla po tatínkovi, zvlášt když slyšela ze dvora zvuky prozrazující, že Mates již zapáhá; jako na jehlách, pece hrdinrozkaz, kterak
má
dala
vyzdobiti
její
—
sky vydržela, až tatínek
poj, kot;
sám pišel
ji
vyzvat. »Již
pojedeme k Sýkorovým.« Pohlédla na tázav, s ú-zkostlivou nejistotou již
67
v tvái. »Jen se nelekej,« usmál se tatínek; »pojedeme dnve vyšetit nákladní vlak, není-li Ellen v nkterém žoku zašita i soudku zabednnaí«
Matka prohlédla Zdenin
oblek,
jenž
ji
úpln
jenoTTi pokynula Málce, a tato pinesla Zdence zcela nové, svtlé rukaviky a krásn uvitou kytici; byla Málka v umní tomto zvlášt dovedná. »Pro paní Sýkorovou, abys nezapomnla,« pravila matka, a Zdenka se zapálila, vidouc, že jsou pro nastávající ']e]í tchyni poezány všecky ony nejkrásnjší kvty, kterých byla žárliv šetila, aby zdobily za-
uspokojil;
hradu pro radost Elleninu.
»Chovej se k paní Sýkorové jako dcera k matce, radostn spcháš do jejího náruí,« laskavýn\ hlasem pipomnla paní Menšíková, líbajíc Zdenku, ana odcházela.
a
vidí, že
Lehce hrel koár po úpravné silnici, navlhlé drobnou vlažikou, jež bylo ráno spadla. Vzduch byl ale jasn slunný, že svžest tak píjemný, chladnj vjela Zdence do všech úd i mysli. »Hledíš tak vesele,« pravil otec, »jako bys
te
oe-
tebou o zlatiku vsadím, že si teprve pivedeš Ellenu opravdu z perrojiu, až jí poletíš vstíc do tetice všeího dobrého. To nebude ani te, ani v poledne, ale až v šest hodin veer.« kávala, že vyhraješ, když se
s
»Sázím se, že to bude te[« zvolala Zdenka rozjaena tajnou veselostí a smála se, nebo tatínek nevdl, že ona práv nyní letla Ellen vstíc již do tetice. Nechápal, co ji tak rozdovádlo, že jiskíc oima a laškujíc jako za rozpustilých dtských let, mu íkala:
»Ach,
ty
mj
jediný,
maliký tatoušku
toušku, jak je mi ta sázka k smíchuí« 68
zla-
»Jen pamatuj: kdo li
roizil jí
smje
se
naposled
.
.
.«
po-
tatínek.
Povoz
zastavil
Otec
u nádraží.
i
dcera, stojíce
na perron, za malou chvíli vidli dlouhého, prohýbajícího se hada, chestícího obrovskými svými lánky, po kolejích se blíže plaziti, až sopt a sye stanul.
Vystoupil z
pt
nho
honák, jenž se hlásil o svých
telátek vystrkujících hlavy z
gónu a beících, kdežto
zpv
z
devné míže
jiného
va-
vozu se ozýval
husího nákladu »Kde jest Ellen?« usmál se tatínek šibalsky, a natáhnuv ruku proti Zdence, ekl vyzývav: »Zlatiku semí« »Oho, zlatiku sem!« odpovdla ješt vyzývasborový
vji, nastavujíc
.
mu
se
.
.
smíchem dla v blošedé
ru-
kavice. »Kdyby Ellen byla pijela, byl bys vyhráll« »Podívejme se, jak mi ta nezdárná pekrucuje pravdu pímo do oí,« posmšn horlil udivený tatínek.
»ekl i neekl
tatoušek, že Ellen pijede, až pro
pijdu do tetice na perron? ekl,« tvrdila Zdenka vítzin; »nuže, já však jsem byla zde pro ni dnes již ni
dvakráte, ale nepovím, kdy a jak,
tetice
— a Ellen nepijela,
»Když
te
jsem
tu
do
proež zlatiku semí«
smál se pan Menšík nyní srden, »pak jsem arci na hlavu poražen, a nezbývá, než abych zaplatil vítzi kontribuci.« Položil jí na dla blýsknavý stíbrák, který s dovádivou hrabivostí vstrila honem do kapsy, žertem a smíchem zakrývajíc nelibost optného sklamání, dnes již opravdu tetího. A nyní nastal jí nejkrutjší oddíl dnešního dne: vsedla s tatínkem do koáru, jeli již pímo k Sýkorovým. Dosti se Zdenka snažila, by si cestou vymyslije to takové,«
69
la,
Sýkorovou osloví, a pece nemohla se na ustáliti; myšlenky se jí trhaly rozileno stí, krom
jak paní
niem
toho nebyla si sama jasn vdoma, chce-li si získati pízn paní Sýkorové i radji zstati jí cizí, bála se jí a mla pedstavu, že, nech by s ní mluvila a jednala tak i onak, nezachovala by se jí nikdy dost bez-
vadn. S tmi pocity vystoupila z vozu ped jednopatrovým domem Sýkorovým, jenž stál na námstí Jasa-
novském zrovna naproti radnici a ml za sebou hospodáská stavení i dlouhou zahradu ,táhnoucí se ven za mstys, kdež piléhala k polím, jichž jeden cíp souloukou Menšíkovou. S bušícím srdcem kráela Zdenka po schodech, jež byly potaženy istým kobercem. Stny schodišt sedil s
byly bílé jako z cukru, kliky a
zámky dveí leskly se zavšen kraj-
jako zlaté. Zasklený vchod do bytu byl
kovou záclonou, na mosaikové podlaze nebylo smítky ani poskvrnky. I zvonek u dveí zaznl s tak jasnou uritostí, že se Zdence zdálo, jako by ani hlas ponkud neistý nesml býti trpn uprosted úzkostlivé té istoty ko-lem. Služka, jež pišla otevít, byla vyškrobená a na-
žehlená jako ve svátek na procházku a ne do práce; otevela dvee do salonu a prosila, aby hosté ráili chvíli sekati, milostpán že
pijde hned, ale milost-
paní že není doma.
Že Zdenka nevykikla píjemným pekvapením, se sama podivila; nebyla by se opovážila ani pomysliti na možnost tak šastné náhody. První, na v salon utkvl její zrak, byla otevená okna, jimiž se pehlédlo celé široké, kostrbat dláždné, prázdné a nudné námstí, obstoupené neúhlednými domy a domky bez nejmenší zajímavosti.
tomu
em
70
Vystrojená ona služka bžela pes námstí do vrat radnice, kdež nepochybn pan obecní starosta práv
úadoval.
Až do
jeho píchodu
mla
Zdenka
dosti
asu, aby
v píbytku, kde byla dnes poprvé, nebo kdykoliv díve byla s rodii návštvou u Sýkor, i)rohánla se vždy jen s Milošem, Jiího mladším bratrem, v zahrad a po dvoe, v chlévech, ve stodole, ve sklep a na sýpce; svaívala se šafáovými dtmi z hrnce kyselého mléka, ale do panského bytu nikdy nevkroila. P-okaždé ji dosud omluvil tatínek: »Nechsi skáe a tropí, kde jest jí me tu bujnou dtinu, bývalo, než ji poslali do salon.« To volnji než v pensionátu; když po návratu svém byla s matkou u Sýkor návštvou, dlela paní s oibma syny v zahrad, kdež bylo tak krásn, že matka usedla v roztomilém altánku a nedopustila, aby ji domácí paní uvedla nahoru do pokoj. Zdenka se pesvdila v okamžiku, jaký jest rozdíl mezi pívtivou, pohodlnou, valn starosvtskou domácností na statku rodi a tímto píbytkem, kde všecko bylo tak m-oderní, elegantní a v poádku tak písném, až se tajil dechl V právo v levo byly otevené dvée do jiných pokoj, a jako v salon tak v celém byt vypadalo vše tak bezvadn, jako by se nikdy ani nešláplo na leštné podlahy, jako by se nikdy nepohnulo ani židlí s místa, jako by na uhlazených snhobílých postelích ložnice nikdo nikdy nese rozhlédla
a
i
spal.
—
Sotva že uinila Zdenka tiché toto pozorování, ozvaly se na schodech hmotné kroky a s veselým pozdravem, který se podobal jásavému výsknutí, vesel starý pan Sýkora. S ním jako by byl pirozený život vkroil do místa oarovaného v pohádce. //
Zdenka píštímu tchánovi
upímn
políbila oibé
ruce a odevzdala kytici pro n\ilostivou paní matinku,
ímž paku,
ným nila,
byla vysvobozena ze všech svých úzkostí a roz-
nebo
již
nemusela namáhati ducha ani
slovem, nechtla-li sama,
ehož
jedi-
se však chrá-
aby nedala j^anu starostovi nových
podnt
ku
vtipm, jež mly více obecenstva, než bylo teba. pan osbecní starosta hlas pimený obrovské své postav, který bylo okny dobe slyšeti pes celé námstí. Nezídka se stávalo, že si z bytu svého za-
Ml
oknem na obecního
ve vrana služku Babettu, aby mu pinesla to i ono. I nyní zahlaholil jeho hlas v radostném vzrušení tak vydatné, že se v kanceláských oknech radnice objevily hlavy volal
strážníka, stojícího
tech radnice, neb naopak z oken radnice
tí naslouchajících
dom
písa.
Pan Sýkora Zdenku otcovský zlíbal, nenazývaje ji jinak, než »dceruško«, a z každého slova jeho mohli vyzvédai vyrozumti, že tu jde o satek syna jejich pedstaveného se slenou Menšíkovou. Veselý hovor obou pán, promísený smíchem, prorazil ti snivé zakletí tohoto salonu. Již tu šlapaly lidské nohy po podl-aze
a kobercích,
zvonily v to
i
ném podnose zela sdíleti se
již
se hýbaly židle
s
místa, ba za-
sklenice, jež pinášela Babetta s
lahví vína, a
nech
se
na stíbr-
Zdenka vzpou-
o bodré pípitky obou tatík,
jejichžto
škádlivé texty ani poslouchali nechtla, pece, když pronesli pípitek na zdraví nastávajícího doktora Jií-
ho Sýkory, musela piuknouti a pipíti chtíc i nechtíc, zaež ji tchán obsypal novým deštm hubiek. Vždy touživ po dcerušce a maje jen dva hochy, zbožoval ipernou Zdenku od jakživa jako ideál svých svým zpsobem. »Až budeš naše, sn, ovšem to já t sním, ty nejroztomilejší šotku,« zvolal v nadšeni
in
72
Zdenku siláckýma pažema jako pírko do výše, naež klekl a nohy její dotkly se zem. Písam ucplynula takto píjeinná úední hodina, a zvedl
jen škoda, že
práv v
tu chvíli vzala konec. 73
si pan obecní starosta blažen, prohlédnout celou naši residenci.
»TakI« liboval
^>te
si
poj
Vedl Zdenku všemi úpravnými pokoji jen leda-
a
byle,
ukázal
jí
vláku
k
Tam ka s
vzorn spoádány
byly
jako pro výstavu;
lesknoucí se kuchyni a zaboil pak na pa-
malému kídlu domu,
ústily jediné
dvee,
které
které šlo do dvora.
ped Zdenkou
otevel,
veselou chloubou: »Nuž, co pak je tohle?«
»To
v
je
mj
})okojíekí« zvolala
Zdenka
a dychti-
skoila pes práh do nevelké svtnice, jejíž okna šla nazad do zahrady. Svtnice s malovanou almarou a vykládanou truhlou, se židlemi, v jich opradlech vyezána srdéka, s policí na knihy podobn vyzdoto bylo jako benou, s postelí výšivkami pokrytou
—
v jejm pokojíku, jehož úprava jí byla pi návratu z pensionátu tak radostným pekvapením. »Neuhodneš, í asi to jest pokoj?« laskav ji pokoušel pan Sýkora. Náhlé zapýení její prozradilo, že uhodla. »Ano, jest to Jiího pokoj,« pokyvoval pan Sýkora, »a zstane navždy pokojem pro vás oba, až budete svoji, nebo to si vymíníme já moje paní, že pi svých návštvách do Jasanová budete bydlívati nejen pokaždé u rodi tvojích, ale stídav také u i
Ujednáno?« Chopil se
nás.
její
ruky a lehce
ji
udeil
širokou svou pravicí na útlou dla. »PlatíI Již jsme
na
to plácli,«
si
rozhodl spokojen.
Zdenka byla zmatena. Jak to: že zde bude s Jiím bývati návštvou? Což zde není jeho domov? Nebude zde
domov její? »A kde, prosím, «
i
otázala se nejist, »kde
bude
míti Jií svou kancelá?«
»Svou kancelá«? opakoval po udiven. »To,
má
mžeme. Kdož
dceruško ví,
zlatá,
ní pan Sýkora jaksi dnes ješt vdti ne-
kde se usadí a zaídí! 74
Te
ale
poj si do zahrady pro kytiku; máme tam krásr\é pozdní rže, pojí« Pan Menšík s hodinkami v ruce však namíth »Ne, již ne, Prokope! Musíme na nádraží k polednímu vlaku.
pozd?« zvolala Zdenka uleknuta. »Koho pak ekáš, Richarde?« zeptal se Sýkora. »Zdeninu pítelkyni z pensionátu, slenu Ellenu,« povdl tázaný; »jest práv as, odpus, a pro dnes s Bohemí« »Nic tak, žádné s BohemI« zasmál se Prokop Sý»Již je snad
kora; »pojedu volil
s
vámi, dovolíš?
Nu
to, abys mi nedo-
zablýsknouti se poprvé v dstojnosti tchána, po
boku našeho rozkošného šotkaí Má-li dceruška pítelpivítati, pravkyni, musí ji tatík také p-oznati a da-lil« Za této ei byl již zpt v salon, popadl klobouk a bez okolku spchal se s hosty posadit do koáru. »Poslyš, Prokope,« pravil pan Menšík již mezi
pkn
nesmíš se ješt blýskati; maminky aby se naše dti ješt neprohlásily jako snoubenci, když mají ti léta do satku ekati.« »Chci Ellenu tou novinkou píležitostn pekva-
jízdou, »jako tchán
usoudily,
piti,« doložila
Zdenka
s
dležitostí.
mu
»Tak, tak, jen ji tajeinstvím,« posmšn pizvukoval otec Sýkora; »já také budu skálopevn mileti; i kdyby n^ne krájeli, pálili, píchali, škrtili, nedutnu ani nemrknu.«
»Ellen zvlášt nic nepovím,« vyhrožoval otec Menšík, »abych ji potrestal, že jsem k vli ní prohrál zla1:iku.« Povdl, jakým zpsobem se to stalo, a n.ež otec Sýkora, naléhaje na Zdenku otázkami, kdy a ktferak poprvé a podruhé byla ekala na vlak s EUenou, se dopídil a doškádlil sebe menšího výsledku, byly již 75
u nádraží a vystoupili eti vlak. Jako
r\a
kídlech
otcové dostavili se za
koáru,
z
pílila
slyšíce z dálky hu-
Zdenka na perron; oba
práv když
ní,
vlak zastavil.
Osm osob vystoupilo na stanici Jasanovské, vesn\s známých, kteí s obma starosty pohovoili po nkolika slovech; ale nic Bllen podobného se ani nezakmitlo. Zdenka šla podél vlaku, pátrajíc toužebným zrakem v každém jeho okénku, a neustala ve své obchzce po celých pt minut, až vlak se s lomozem opt
vzdálil.
Násiln potlaovala slzy ped panem Sýkorou, když jej pan Menšík vezl zípt do Jasanová; jakmile však se v
koáe
se pláe.« »Ellen nestojí
již. o
tatínkem sama, nezdržela nepijede, uvidíšf Nechce pijeti,
ocitla s
již
mne, zapomnla na mne pro svou
pošeti-
tomu —
lou lásku k k tomu slovíkái, k tomu mentoru, k tomu pedantickému tyTánkoviI« Všechen hnv
vypouštla na hlavu doktora Dvoreckého, nevzpomínenajíc, v jaké úct jej sama mívala, nech o blouznila zamilovan jako její družky.
nm
»Jaké máš hned poplašné val
jí
otec; »Ellen
práv
domnnky« domlou-
proto, že nepijela ješt
te,
pijede tím jistji v šest hodin; jakákoli nepatrná okolnost mohla
»A
ji
zdržeti.
nepijede-li
v šest hodin?«
ani
zaibdovala
Zdenka tonem beznadjnosti. »Nepnjede-li, bude zajisté také jen lecjaká náho-
da toho píinou,« tšil
ji
otec.
»Ach, tatínku,« vzdychla Zdenka v úzkosti, »zoínám si mysleti, není-li EUen opravdu vážnji nemocna? Dosud jsem mla za jisto, že její nemocí jsou jen fuky pro tu hloupou smšnou zamilovanost
—
76
»Ty!« pohrozil
jí
otec potuteln, »ty bys
nejmén
mla
nad zamil-ovaností tak pohrdliv zvedati nosíekI« »Jsem já snad zamil'Ována?« vyhrkla Zdenka s
rozhodeností a vykulila
»Te se otec
by
t ml
oi
s
úžasem.
Jií vidti, jak zapíráš,« zasmál
srden.
»Nic nez'apírám,« bránila se Zdenka; »se mnou chce jest to docela jinak než s Ellenouí Jií mne by pec jinak bylo ani nenapadlo! A vy mu
m
všichni tolik pejete, že »I
podívejme
seí«
musím
—
—
rozesmál se
te
tatínek z plna
my oib ubohá
hrdla, »naposled nás to
kot pouí,
chceme Jiího, však ona
že jest
že
vlastn a bére
chudinka z doinuceníI« »Vy jste do Jiího zamiiováni,« tvrdila Zdenka, »a zvlášt ty, tatínku!« »A do tebe zas je zamilován tatík Sýkora, tak je to vyrovnáno a v p'oádku,« ukonil otec ptku, skoiv si ]e]
77
se stupátka
vozu a podávaje ruku Zdence,
jež v ohni
svém byla nespozorovala, že jsou již doma. Zdenka se ani nedotkla peených koroptví pi
a žalu
obd,
oekávanému hostu tropišly na stl švestkové knechu slavnostní; ale když dlíky, neodolala, pustila se do nich. Byly znam.enité, ze švestek posledních, které zralostí div že se ješt držely na stromech. Zdenka si pochutnávala, najedjenž byl dnes k vli
nou však se nad talíem rozplakala. »Co jest ti?« tázala se matka s leknutím, a Zdenka plaky vysvtlovala. »Ellen ješt nikdy neokusila švestkových knedlík; zde na ni ekají, a ona »Nic plátno, drahoušku,« chlácholil ji tverácky
—
tatínek,
»musíš za
»Což
ni
také
její
podíl snísti.«
v pensionáte nikdy nemly?« ze-
jste jich
ptala se paní Menšíková.
»Prosily jsme o n,« odpovídala roztruchlená Zdenka; »slena editelka se nás tázala, kolik jich každá potebujeme, abychom mly dost; dívky mlely, k vli všem stydly se íci, kolik; tu jsem se
—
—
kurážn
hlásila o šestnáct, a
hned zaaly
ostatní žá-
chovanky tyiadvacet. Slena chvilku v duchu poítala a pak ekla: ,'X-o by bylo asi ti sta devadesát knedlík; ne, to není možná, pldne by kuchace nestailo.'« Ponvadž Zdenka pi tom stále ješt slzy otírala, pohnula žalostná ta histodati
patnáct, dvanáct, osmnáct, nejmenší
z první
tídy chtly po
dvacíti,
jedna
i
rodie tím neodolatelnji k smíchu, až se Zdenka rozesmála a v hoi svém skuten sndla mimo svých podíl Ellenin ,o emž nevdla, šestnáct knedlík ponvadž jí tatínek tajn kradl pecky. Již neped bála se Zdenka, jak nekonené to bude odpoledne až do šesté hodiny, a jak to potom doUchýlivši se do svého pokojíku, ani se padne?
rie
i
i
—
nedovedla radovati ze svého baldachýnu, který byl Mates vyšperkoval visutými vtvikami, houpajícími se pvabn, když vtík oknem zavanul. Ach, oeten zelený píkrov marn, že na bílém loži kává-li pod ním milá Ellen dnes bude spáti! Ach, jak pekati tolik dlouhých hodinl Pi každém pokusu zamstnání se jí zdálo, že se as tím louspal, a davji plíží. Šla k Jiíkovi, ten však netatínkovi matka dímala v lenošce vedle nho. Po bylo nikde ani stopy, Mates byl nkde v polích, nei
pkn
vdla
kde;
konen
révovém loubí verankdyby se byla pílišnou trudným myšlenkám: že
se ocitla v
dy, sklesla na laviku, jako prací unavila, a oddala se
Ellen nepijela a snad nepijede, že u
Sýkor
jest tak
nevolno, že ani neví, kde bude míti Jií kancelá, že
nudn, že paní Sýkorová bude zlou tchyní, že švestky již dlouho nevydrží, že není v Jasanov nikoho zpsobilého, aby si o •myslela, že by si mohl vzíti EUenu, že její baldachýn do zítka bude zvadlý jako z hadr, až se jí všecky tyto stesky slily v pedstavu, že jest vlastn velice neti léta se potáhnou strašn
nm
šastná. Když dosáhla tohoto výsledku, bylo pt hodin a na dvoe ipoal hlas Kaenin volati její jméno. Hledali
ji.
emu mne
to zas volá osud mjí« vzdyosud k svain. Srdci jejímu se ulehilo, když uslyšela na dvoe Matesa vyvádti kon ze stáje. Oživla opt jakousi nadjí. Oblékla se z erstva a vykávala na dvoe ta-
»Ach, k
chla
si
a
šla.
Volal
tínka, s netrplivostí
ji
mocn
krocenou.
Když pišel, oba vsedli a Mates pustil kon do bhu, zastavila je'] Zdenka kiknutím: »Pokejtef Ješt
nkdo musí s námi, Ellenin starý známý! — Míi, Míi, poj sem! Kde vzíš? A tynohý rozpusta pihna* 79
odnkud
se do koáru Nyní teprve jeli. Koího spatili pi vkroení do nádraží? Známá obrovská postava picházela jim vstíc. »Co tu dláš, Prokope?« divil se pan Menšík.
se
veselým štkotem; nedal
s
zváti dvakráte.
»ekám
to
na pítelkyni své dcerušky,
umí,« usmál se otec Sýkora a zvedl
s
se roz-
lavice kytici
rží, kterou podával Zdence ka: »Nechala sis je u nás na keích, pináším ti je sem.« »Ó, jak jsou krásnéí« radovala se Zdenka; »dkuji
vám, tatínkul Smím jimi pivítati Ellenu?« »Arcií Vždy jsem zde k vli ní celý, od hlavy až k pat s kyticí,« pisvdil pan Sýkora a -obrátil i
se k ipanu Menšíkovi: »Víš, Richarde, jak se
Dobšem urputn hrdlí o pt metr meze. zde v tu hodinu vymování, a ponvadž s
blízko nádraží, pomyslel jsem
si
rušce radost a vzal jsem kytiku
Dlouhý hvizd a další hovor, Zdence
blížící se
s
sebou.«
temný rachot
bušilo srdce
ma pažema si
zastavil
prudkými ranami.
——
Hle, Ellení
teí
»Podržte, prosíml« S tím
ivši Sýkorovi
jsem
je to tak
doma: udláš dce-
Stanul vlak, otvírala se dvíka Ellen vystoupila
Bavrek
Ml
rže do
chvatným slovem vstrZdenka s rozpjatý-
ruky, letla
naproti štíhlé, bledé, zlatovlasé dívce,
pivinula k dlouhému,
pedlouhému
políbení.
již
Když
hezky dl-ouho trvalo, ozval se za ní bodrý hlas: jsme tu také, dceruškoI« a jakmile Zdenka Ellenu pustila, uklonil se otec Sýkora, podal jí kyticí a dl: »Má dceruška vám vnuje tyto rže na znamení to již
»My
cit, kterými vás všichni vítámeí«
V
tom pan Menšík, byv zabrán v krátkou rozmlu80
vu s nosiem náklad, pistoupil k Ellen a pravil: »Vítám vás, drahá sleno Greyováí Dovolte, aibych milou družku své dcery pozdravil jako milou dceru.« Políbiv ji otcovsky na elo, rychle dodal: »Te nejdív prosím o lístek na vaše zavazadla. « A již se s líst-
kem v
ruce staral o
vci svého
»Tak poj, dceruško,
hosta.
usa
slenu do koáru. Ri-
chard obstará vci sám. Prosím k Ellen, podávaje jí rám. Vedl
—«
otoil se Sýkora ruku a pravil lichotiv: »Zdenika nemohla se vás již dokati; to bylo tšení na vásí Vsednte prosím! A s Bohem prozatím,
mám
cestu jinam, jdu
ji,
hladil její
pšky.«
EUen, uklonivši se odcházejícímu, potichu se otázala chybnou svou eštinou: »Který pán být tvj tatínek, Zdenko?« »Ten u zavazadel, ten menší,« ekla Zdenka. »A ten pán druhý?« následovalo stejn tiše. »To je pan obecní starosta Sýkora, nazývá jen tak žertem dceruškou a já jej tatínkem. Mýlily se však ob dívky myslíce, že jich otec Sýkora neslyšel. Sotva že spatil pana Menšíka vycházejícího z nádraží, obrátil se z.pt ke koáru a pohrozil Zdence. »Zapírati svého tatínka je velký híchí Jen poslyš, Richarde, a povz slen Ellen sám: jsem. po právu dcerušiným tatínkem i nejsem?« »Šlakovitá vc,« žertoval oslovený, »jak pak se o ní rozdlíme? Nu víš, brachu: dosud je dceruška moje; tvou bude až »Aha, hm, hmí« odvtil pan Sýkora, a dvorn se
m
——
všem
ukloniv, vesele odcházel,
já pozorovat? Co já slyšet? Ty 'budeš mnit tatínek? Nový tatínek — to bude být pan tchán? Co že?« šeptala Ellen s pekvapením a živou úastí.
»Zdenko, co
Zdenka pýíc
se pikývla.
Svéhlavika nevstou.
81
»Ne žertem? Už
svatojiso opravdu?« »Opravdu,« šeptla Zdenka, a Eilen stiskla
ruce
jí
pohledem vroucím, zjasnným, jenž výmSuvnji štstí pál než dlouhá gratulace. s
Vsedly do vozu; tu pihlásil se k Ellen hndý psík s bílými pracikami, jev radost, jako by ji znal. »Zdenko,« zvolala Ellen usmívajíc se, vi, to je ten štátko, kterého slena Zálesná neipšijal do pensionátu?«
»Ano,
váš známý, proto jel s námi vás usedaje vedle Elleny, kdežto si Zdenka sedla naproti. Po celou krátkou cestu držely se dívky za ob ruce, nespouštjíce oí se sebe a nemluvíce nic než po chvilkách: »Má Elleno, jakou mám radostí« »Ó Zdenko, jak jste všichni ke
pnvítat,«
to je on,
svdil pan Menšík
mn dobrýí« Jen pan okresní starosta hovoil, povídaje Ellen, ji Zdenka oekávala, a že sám neví kolikráte bžela na nádraží ke všem možným i ne-
s
jakou touhou
možným vlakm.
A již
vjíždli do dvora. Paní
brícímu povozu, sunky díve ješt, než se
naproti
vítajíc
kon
Menšíková spchala Ellenu slovy
i
po-
Zdenka se jala podávati Kaence z vozu škatule. Pan Menšík seskoil a oba rodie nabízeli Ellen ruce na pomoc; v tom jako vítr se pikmitl kdosi na velocipédu a seskoiv zvedl obma pažema Ellenu ze sedadla, naež ]i
zastavili.
stupe verandy. »VýbornI« zvolal pan uitel Kroínský,
postavil na
jenž tu
byl také a v pravé chvíli ipodržel velocipéd.
nemohouc
se v leknutí svém smíchu zdrpana Sýkoru, nastávajícího tchána Zdenina. »Vzal jsem na chvilku inženýrovi kolo a Ellen,
žeti,
poznala
82
mu
:musím
ekl smje
je vrátiti, «
se, uklonil se
všem
ujíždl na velocipédu ze dvora.
.a již
Všecko
nco
tverákem dveí. »Co
pan Menšík
pan Kroínský
i
volali, a slyše hluk ten, vyšel Dr.
za
'Srnec
se smálo,
ze
se
tu
dje?
Stalo
se
nco?«
ptal se.
»Vezeme malou pacientku, která se pišla k nám pederstvý vzduch zotavit,« dl pan Menšík na stavil své pátele Kroínského a Dra Srnce slen Greyové a tuto jim. »Co íkáte dnes Jinkovi?« ptal i
dvrn
:se
stranou doktora.
»Ó, ten :se
mžete
je juž chlapík,« liboval
si
doktor; »dnes
vyspati pokojn, paní starostová.«
»Jižíek stonat?« zarmoucen se divila Ellen; »ten zlatý Jezulátko je nemocný? Ó, to je roznéí« »Není mu tak zle, jenom je trochu strakatý,« tšil ji pan Menšík; »podívejte se jenom, zde jej máte[« Málka totiž vstoupila práv mezi dvée s Jiíkem na
malý
ruce.
moje srdýko roztomilýl Smím ho vzít? A již jej Málce vzavši, líbala jej líko. »Jižíku, kužátko na kropenaté ílko maliký, ty nesmí stonat ne, ne, neí« »Ó,
Já
mu
ty
neublížití«
nžn
i
Byste
stíhal
okama. »Sleinka
mu
Dr.
Srnec Ellenu šedýma svýma
se nebojí nákazy?«
ekl
suše.
neporozumla. »Já se dost bojí, aby pane doktor, já ho pšikryla mantilou, tuze teplou. « Skuten držela chlapeka ícelého obaleného do své kostkované, flanelové pláštnky. Ellen
ani
,nenastyd, ale podívejte,
»Nebojte upokojoval ;zvolala:
«
ji
se,
staroušku, nic se o
doktor
—
nj
neibojte,«
a Zdenka tleskajíc rukama,
»To je mj sení Práv tak se mi vera o Ellen a o panu doktorovi zdáloí« Ellen na ni po-
Jiíkem
83
hlédla udiven, však
neodpovdla
jí,
nýbrž dokto-
»Bude Jiíkovi už brzy dobže?« »Arci, arci,« ekl doktor. »Dobrou noc, pánové.. Dolbrou noc, dámy.« A již drobnými kroky spchal jinam, aby jako létací hlídka bdl nad svenými jemu životy malých velkých. rovi, a sice otázkou:
i
»Položte
jej,
sleno,
odpoite
si
již«,
paní Menšíková, a Ellen kladla dítko na
jemnou
opatrností, že
vybízela,
lžko
s
tak
by zkušená matinka nemohla^
lépe.
84
Všiml
toho
si
i
pan uitel Kroínský;
Ellerv se
mu
odcházeje nyní, aby nepekážel, s hlubokou poklonou schýlil iped ní šedou svou hlavu a zalíbila tak, že
políbil
jí
uctivostí ruku.
s
Zdenka, tichá jako myška, dívala se z ústraní nadšenýma, záivýma oima, jak její drahá Ellen dobývala všech srdcí, jak jí tu rázem bylo všecko naIclonno.
—
»Nyní
si
slenu vezmi
a obsluž,«
laskav ekla
pl
hodiny pijte, prosím, k veei, zatím eká svaina u Zdenky. Zdenka si v objetí vedla Ellenu po schodech naslyšíš? do našeho horu. »Jdeme te do našeho P'0'kojíkuí« plesala tiše a na každém schod políbila Ellenu asipo na rameno, nemohla-li na tvá. Bylo již temno, však bylo postaráno, aby všecka slavinostní výzdoba náležit vynikla v zái lamp. Ovnené dvémile pekvapily Ellenu, ale vykrášlený pokojík ji paní Menšíková; za
—
—
e
okouzlil.
»To tisíc
je
bájený divy
a zázraky[« volala, »to je
a jednu nocí«
Zdenka ji vedla pod baldachýn mezi ob postele. »Kéž bys tisíc a jednu noc zde se mnou spávala, má zlatá Elleno[«
Ellen tisíce
my
s
úsmvem
zavrtla hlavou.
»A kdyby dva
no'C, milá Zdenko: ty krásný mladý asy, kdy
byly šastné blázínky, ty už nepšijdou, ty zastaly
tam, v pensionátu.
»Nevdla dosti;
»za
bychí« odpírala Zdenka ve své ra-
tch nkolik nedl
nesestárly jsme, nic se
nemusí mezi námi zmnitií« »A zmnilo,« ekla Ellen, stále s úsmvem a mírn. »Ty být nevsta, ty mít svoje starosti a ty už nesmí být jako džív; ty musí nkoho jiného nade 85
— —
všechýnko mít ráda a máš ráda, a myslíš ve dne v noci požád na nj »Ne, ne,« odporovala Zdenka živ, »nejsem opamýliš se, nebonována láskou, neznám ji ani, jsem zasnoubena! Až to pišlo, že nevíš, jak vlastn se však neroziti vše vypovím, pak pochopíš. lujme. Chceš trochu teplé kávy?« I posadivši družku ke stolu pi šoupla k ní íšku kouícího se nápoje, o jehož vni vdla, že mívala vždy mocnou pitaž-
—
Te
Zkušenost ta osvdila se tenkráte; dlouhou jízdou unavená a prokehlá, poslušn se pustila do nabídnuté íšky, jejíž obsah byl ovšem zde mnohem chutnjší, než býval v pensionáte. »To je smetanka, achí« libovala si, »to je rozdíl proti bryndiku v ústavuí« Píkusky však odmítla. »Až zítra, Zdenko; chu já mít, což o toí Ale kdybych pšišla sytá k veeži, myslela by milostpaní matka, že mi nechutná. Ten kousek hlad, co mám, nechám si k veeži.« Když za velmi dlouhou plhodinu dívky sešly do livost pro Ellenu.
i
Ellen,
jídelny, piblížila se Ellen líbivši
obma
rodim Zdeniným
a po-
ruce promluvila-: »Nevím, jak zaít; prve
samé pšekvapení. A když jsem rozv eské žei tolik chyb, že jsem se^
to nešlo, já byla
ilena,
dlám
stydla. Tak.
Te
nejdžív ruku líbám a vžele dkuji
milostpaní a panu obecnímu starostovi
—
»Tenhle je okresní,« ukázal pan Menšík na sebe sama, »obecní je ten druhý, ten šelmovský.« »Tak okresnímu, rate prominout,« opravila se Ellen bez rozpak; »však já se nauím požádn znát
oba pány
starosty.«
»Oba Zdeniny
tatínky, íslo první
i
druhé,«
pi-
pomenul pan Menšík potuteln. »Já dkuji,« dost
pkn
vrátila
podkovat
se Ellen
kei své,
»a neumím
za dobrotu vaši, a když budete 86
na
mne požád
jako ryba.
tak pšíliš laskaví,
Když
jste
mi
budu za
dovolili býti
dni zdráva
tši
u Zdenky,
to je
velká medicína.«
»Tebas nkdy hoká,« zasmál se pan Menšík škádliv Zdence do oí. »Radost není nikdy hošká,« odpovdla Ellen, usmavši se na Zdenku. »Má'm vyžídit zdvožilé poruení sleny žeditelky Zálesné a sleny Hodanové; ob k sob psi jali. A pan strýek uctiv dkují, že jste
m
Agaton Fiala pozdravuje, posílá
psaní, je v
mém
koši
by pan strýc ji chce mít ješt jenom pro sebe, až prý pozdji dopšeje jí také milým pšíbuzným a pšijede s ní k vám.« »Jsou velmi šatni?« otázala se paní Menšíková. »Ó, ty jsou šastný jako andlíky v nebel« ekla Ellen s pohnutím a proto s chybami. »Tak jestli pak jsem vyžídila všecko? Snad. A te ješt jednou tisíckrát dkuji za milé pozvání a pšivítání.«
ješt zavženo. Paní
teta Cilie Fialová vzkazuje, že
vás už tak tuze, tuze ráda znala, ale
ruku hostitelinu, však ta jí ne»Nyní jenom nesmíte zapomenouti, že jste zde doma, milá sleno Greyová.« »Kdybych já mla domov, tam by se mi nežíkalo
Chtla ješt
dala, objavši
líbati
kol pasu.
ji
sleno Greyová,« odvtila Ellen nesmle,
s
pohledem
tkliv prosebným. »Jak si pejete, abychom vám íkali?« tázala se paní s vlídností, v níž bylo svolení. Ellen se k ní úžeji pivinula. »Elleno mi žíkejte,
prosím
pknl«
»Dobe tedy. Budete naší Ellenou.« »A prosím, abych také dostala njaké domácí povinnostií«
»Hned je Menšík a vedl
tu ji
jedna;
k židli
u
musíte veeet,« ekl pan stolu.
81
»Smím
žíkat modlirbu?« prosila
ješt EUen. Pani pikývla, a nová stolovnice pomodlila se krátce tichým libým hlasem, z nhož výmluvn zvuela nost k hostitelm. Sedla mezi rodii naproti Zdence, zasypávána otázkami se všech stran; jen že to byly otázky rozdílného druhu. Rodie se jí ptali, co ráda jídá, chce-U salát neb kompot, zda-li jí kuátko nechutná, svdí-li jí lépe víno nebo pivíko, kdežto Zdenka švitorn vy-
vd-
zvídala, co
dlá Drahomi a zdali již nalezla naklaromány její naložil, o kolik decimetr
datele, který
Taána letos hlavu výše než loni, jest-li Milada dosud první kráskou pensionátu a její sestra Lenka
i\osí
první jeho vyídilkou,
jest-li
Andulka poád samý
smích a samý nepoádek a pece poád tak roztomilá jako dív, vzpomene-li si slena Hodanová nkdy na Zdenku, koho má monsieur Michael te zvlášt rád, vrátila-li se již miss Leadová, strašilo-li zas v pensionáte, kolik jest v te chovanek, kolik by muselo býti pro švestkových knedlík a jest-li mezi nimi exemplá neposluchy a nezdary, který by se mohl rovnati s jakousi loskou chovankou, jež byla Božím
n
nm
dopuštním na slenu Zálesnou, pozemským jejím oistcem z jistého Jasanová na ni seslaným. Jenom na vzorné dítko Rženku se Zdenka slvkem nezena professora eštiny Dra Dvoreckého. »Budeš-li tak na Ellenu dotírati, umoíš ji otázkami a hladem, nebo nelze sloužiti dvma pánni najednou,« napomínal sice tatínek, ale Ellen, vybírajíc si se zálibou zavaené ovoce k výtenému kuátku, pece sloužila najednou i své chuti i Zdenin zvdavosti; vypravovala ochotn: »Petšických zstanou v pensionáte jen do nového roku, potom pjdou do Prahy, MMada aby zažila v bálech a spolenostech, ptala, ani
8íi
Lenka aby zstala šikoly
]Jod
její
dohlídkou a chodila do
vyšší díví, pak chudebaií, tanení,
kuchaské
nevím jaké ješt; to víš, že je Lenka veliký neíbroušený diamant. A což teprv smíšek Andulka, naše niemu smála, chrdlikal Za to, že se požád všemu že nikdy nepšišívaila utrhané knoflíky a všecky lívance na svoje šaty, pšijde te do vzení!« otiskovala »Do vzení?« žasla Zdenka, tušíc njaké tve-
.a
i
vrn
ráctví.
»No, ty nevzící Tomáš: do vzeníl« tvrdila Ellen drazin; »je to vežejné tajemství v pensionátu, že Andulka bude zavžená ,pro pestupek, že chce si vzít Nmce. Ten Nmec je nco jako kousek správce nebo už mi vžíš?« jedním slovem úžedník v trestnici. »Ješt nevím,« namítla Zdenka; »Andulka sice mnoho brala lehce, ale eška byla vždy u(pímná, vlastenecky vychovaná; a že by si vzala Nmce? Tak bych se v ní byla klamala?« »On je tak Nmec, jako ženich jedné sleinky je ptáek, když se jmenuje Sýkora,« poškádlila ji Ellen,
Te
úsmvu
zoubky, jež se zaaly do kidélka kuete. »A naše Sappho Drahomiš, ó Zdenko, ta je na prkn a chce si udlat tragickou
okazujíc v šibalském
bílé
•smrt.«
Zdenka
n
ji
je a teprv
s si
úsmvem
pohrozila, kouc:
»Na
prk-
smrt udlá?«
»No víš, na víc prknech, takových, co znamenají svt; kse hrát Marii Stuartku, Kordelii, Julii, samý nešastný princezny, co rozn umžou; uí se u jednoho herce v Praze, ale žíká o pod puklikoai pšátelské
nm
dvry,
že nerozumí
její
'originalit.«
jsme rozumly jen my v pensionát,« smála se Zdenka. »A co mi povíš o Taán nového?«
»To
vím! Té
89
»Ó, velké noviny,
to
vdát, ale nechtla. Dávali si
budeš poslouchati Mla se] boháe; ona žekla: na
penz? Penz
brát chloupý pytel
mám
dost a pytel
Pak se jí nabízel krásný dstojník, panáek jako malovaný a šlechtic; vysmála se mu a vzkázala mu, k tanci že mu bude vždycky ochotna.. Tak odbyla ješt dva nebo tši lidi, ani nevím. Žíkala: z celého srdce chtít celého muže, aneíbo zstat nepotšebuji.
bu
celá svá.
A
zvláštního!
»Snad by?
víš,
co
Nco, jezdit
si
umyslila?
co je
Taán
No
hádejí
Nco hodn-
podobnoI«
na koni? Šermovat? Chodit na honsport dozajista,« mínila Zdenka.
Njaký panský
Ellen zavrtla hlavou. »Daleko chybila Zdenkaí. Studovat chce Taána, studovat medicínuí« »Je-li možná?« podivila se Zdenka zpráv tak neoekávané; »jak by to mohla provésti? Se svojí ue-
ností z pensionátu situ?«
—
»No pokej,
pece
není dost
uená
pro univer-
uvidíš,« jistila Ellen: »co
Ona
si
Taána.
dlouho tajn studovala latinu, žetinu a takovou rozn tžkou matematikul My jsme nic nevdly! Požád ješt bydlí v pensionáte, ale nechodí do žádné tšídy, má zvláštní hodiny, celé gymnasium z Ivanomstce ji chodí uit, rozumj, všichni páni professoži, ne naši taneníci studentíci,, kterým žíkala s pohrdáním chlapekové. Kse napšesrok dlat maturitu jako chlapeek gymnasista.« umíní, to prorazil
již
»A potom?« ptal se s úastí pan Menšík. »Potom pjde do Pažíže nebo do Švýcarska na. universitu, sama ješt neví, kterou si vybere,« odpo-
vdla
Ellen.
»Myslíte, že se opravdu odváží studovati obtížnou^
vdu
lékaskou?«
tázal se
nedviv 90
pan Menšík.
»Taána
jÍ9t,« tvrdila Ellen, »ta se
umí povzná-
nad všecky pšedsoudky.« »Pedsoudky?« zasmála se Zdenka.
šet
»Pšedsudy,« opravila se Ellen. »Pedsudky,« pomohla jí paní Menšíková, vší
mocí potlaujíc úsmv. »Dkuji,
ale prosím, jen se bez
já si plést jazyk; já ví,
okolku smát, když
že mluví k smíchu, a
nechn-
vám se pro vysmání,« domlouvala Ellen. »Psala's mi bez jediné chybiky,« pravila Zdenka; »ím se ti zas ta dokonalost vykouila z hlaviky?«
—
»Nevykoužila,
možu
ó,
si
pši
je
tom
tamí« honosila se Ellen; »psát dát záležet,
víka
rozmýšlovatí Ale když
hodn
moc, utee orammatika.«
ksi
pomalouku na
slo-
povídat za chvilku
»Umíte velmi pkn povídati,« pochválil ji pan. Menšík. »Jenom mi eknte, Elienko naše, až ona slena vystuduje medicínu, co s ní potom bude dlat?« »Doktorát bude dlat a pak bude lékaškou,« zvstovala Ellen; »ktla by ráda nkam daleko, do Asie, do Sibiže, a na východ; kse cestovat a léit.« »Odvážná dámaí« mínil pan Menšík, s údivem krout hlavou. »Odvážilo se jich již více, pravda; ale zdá se mi pece jen, že se takové mužské povolání, pro
dámy
nehodí.«
vzíš ve velikém pedsud,« doZdenka. Pan Menšík však vážn odporoval. »Ne, není žertem vzíti si na zodpovdnost životy lidské, léiti bolestn, jak léka nkdy musí, chladnokrevn sešívati rány, ezati do živého tla pevnou rukou^ která se nesmí zachvíti. eknte sama, Elienko, troufala byste vy si na takový úkol?« »Já? Netroufala, jist ne,« doznávala Ellen; »jái »Oho,
bírala
tatínku! to
si jej
91
:«mám na to chlavu tuze chloupou, já bych se bála, že -bude lidem na nic od mých medicín. Ale Taána je
dovede mnoho, »Nuž dejme tomuí« ekl pan Menšík
•energická, ženiální, ta
<3,
se stálou
pochybnostem; »ale není to zbytenost? Není 'doist léka bez sleny Taány?« »Pravda, ona by se nemusela namáhat, má veliké Jmní,« pipouštla Ellen; »ale má svou zálibu.« »Pec tedy jsem uhodla prve dobe: sport?« mí•chutí k
;jaila
Zdenka.
»Kdybyste stonaly, Elleno Zdenko,« rozvážn promluvila paní Menšíková, »a kdyby taková doktorka Tatána byla na blízku, myslím, že byste ob s i
menším otálením bžely
výtenému
k ní o radu žádat, než
lékai, jako je náš doktor Srnec!
ším ostychem než jemu byste schází.«
jí
i
k tak
s
men-
co
vám
A
povdly,
»To je ipravda, já bych k ní šla hned,« živ ekla £Ilen a zardla se ponkud, nebo se jí zdálo, že prozradila více, než chtla. Snažila se to zakrýti kouc: »Ty bys k ní mešla, Zdenko?« »Já?« zasmála se Zdenka; »díve bych musela rstonatií
Nemohu
si
to pedstaviti.
Mne
nebolelo nikdy
natluené koleno neb odený loket od skota•eni. A takovou bolest léívala mi naše Kaenka vždy kusem dortu nebo skývou chleba s medem, by mi nic než
a
leckdy rákoska byla snad bývala zdravjší.« »Však už takový rarášek jako ty není v pensio.nát,« odboiJa Ellen, aby se pozaipomnlo na o léení. I zaala doplovati své novinky zprávou, že pibylo slen Zálesné osm nových chovanek, že se miss Leadová dosud nevrátila z Anglie, a že monsieur
e
Michael
žakám
dosud pipomíná mademoiselle Zden-
-ku jako živý vzor nejkrásnjší francouzské konversa-
92
ce a výslovnosti.
O slen
Hodanové povdla
s
lá-
skou a zápalem, že jest a zstane dobrým duchen^ pensionátu; tetika její Cilie že ji srden a naléhav zvala, aby ji a jejího chot provázela na cestách, však slena že nechtla míti tak-ový požitek sama beze
svých svenek a místo oné cesty vymyslila si dvoudenní výlet se všemi chovankami, který se znamenit vydail. O všech uitelích a uitelkách Elle^n cosi povdla, jen o jednom mlela, jako Zdenka.
»A
jdte
nyní, dušrnko, jste asi unavena;
spát,«
pobídla paní Menšíková Ellenu, již políbiila na elo. se vám zde zalíbí a vám svdí, aby vaše tváiky byly brzo tak ervené jako Zdeniny.«
»A
»K tomu jest pedevším teba dobrého 9pánku,« pizvukoval pan Menšík; »proto zašijte Zdence hubiku, aby vám dnes již dala pokoj se svými ne|hlub.šími tajnostmi a nedobývala se do vašich.« »Já jí hubiku dobže zapeetím,« usmála se Ellen a s uctivostí srdenou dala rodim dobrou noc. nahoe v pokojíku ob dívky piln peetily hubiky hubikami, bylo nemožno uzavíti je vzájemným otázkám po nejdležitjších tajnostech obou sr-
A
déek,
A
se byla
byla to Ellen, jež výslech zaala; kamž by
podla dávná
její
zvdavost?
»Te s pravdou ven, Zdenko: vdt všecko o tvj ženichu.
jak je
s
tebou? Ksi
»Dobrá. Povím všecko. Je to Jií Sýkora z Jasanová, právník šest stop dlouhý, tyiadvacet let starý, má dobré srdce, modré oi a popozejtí doktorát.
Te
ho poznáš na potkání. »No, Zdenko, ne
hodn moc
si
dlat blázny
z
lovkí Má l
rád ten Jiží? Jako blázen?«
»No, ekla bys jist, že 93
víc,
než zasluhuji.
Ml.
.Tn rád
jako rozpustilého žabce. Ano, pravý blázen,«
i
odpovdla Zdenka. »A je hodný, dobrý, nebo
pyšný,
i
jaký?«
»Jako máslo, jako med, jako hrozinka; nebyl ješt a je mu již dvacet tyi, považ sií«
bit,
»Tu
se Ellen
»A hezký stín,
s
významnou potutelností tvj Jiží?«
zeptala:
je taky ten
»Byl by hezký dost, kdyby neml tak nehezký takovou choulostivou maminku.« »Ale, Zdenko, co mluvíš?«
Máš
ma-
.pšece jeho
minku taky ráda?«
»0
ano, tak ráda, jako jsem
couzské gouvernantky.
nemá
»Pfuj, tak se
nicha.
Což
K
mla
všecky své fran-
uteeníl«
-mliivit
o maminku svýmu
že-
je tak zlá?«
»Viš, je tak vzorná a velejemná a dokonalá, že
—
škoda pro mne. Když s ní mluvíš, to abys namoila díve jazyk do politury.« »Tohle by bylo « chtla ji Ellen okiknouti, nu, že je
jí
ale kuckala se smíchy.
»V
jejích
salonech je takový tyranský, malicher-
ný poádek, že se stydíš ve svých nedostatcích ped tmi bezúhonnými židlemi a neposkvrnnými koberci. Tam se na stole vidíš jako v z.rcadleí Mne to dráždí ke vzpoue. Ó Božeí cítím zrovna tu hrzu soudného dne, která by nastala, kdyby tam padla pecka na podlahu, aneb kdyby tam nkdo nezpsobn kýchlí« »To by se z
mn
Nevzím
tomu,
vždy
jeho tatínek je tak šarmantní
pán[«
»Ach
Ellenol
Práv on mi P4
ekl, že
budeme
s
Jiím
bývati u
nho
jen hosty,
—
dom
hosty, EUeno, v
otcovskémí« »No pokej, Zdenko, on myslel snad, jestli budete jako manželé zstávat tšeba daleko v jiné msto, že budete doma hosty. To není nic zlého.«
»To že není sirotek,
Tak
nic zlého! Elleno, jest vidti, že
milý, rozkošný, sladký
domov
jako
jsi
je
domoví
mjí
Elleno,
chudinko, a nevíš, nevíš, jak drahý
jsem doma tak šastna, pešastnal Mám svou maminku te nevýslovn ráda! A našeho líbezného Jine'bo Elleno! Všecko to mám opustiti, íka nahlížím, že se Jií jako advokát nemže k nám piženit na statek. Všemu, všemu mám dáti zde s Bohem .« Zajikla se a utírala si oi. EMen jí chláchoJiv stáhla ruce i šátek od oí. »Nepla, panenko; každá nevsta musí za mužem, to je žízení pšírody. Tak musí Zdenka za Jižím.« »Ach dost na tom, že za ním musím od tatínka i ostatních, od naší eládky, od našich starých strom, od našeho strakatého stáda ... já to všecko i
—
.
.
.
.
.
tolik milujií«
»Ale miluješ Jižího snad také trošku! A on ti nesi nco milého do hospo-
bude pšekážet, vezmeš-li dášství z
domova
sebou, jako
s
ti
bránila žeditelka
v pensionátu, když jsi pšivezila Míe.« »Máš pravdu,« ekla Zdenka zamyšlen, »Míe bych si mohla vzít Ano! a s Míem bude se mi veseleji bhávati dom, abych maminku s Jiíkem a hlavn tatínka uvidla každý den!« .
»Aha! sanova?«
Jiží se
»Chra Bh,
.
.
tedy usadí
nkde
tuze blízko u Ja-
Nikde jinde se neusadí než v Jasanov samém, nech si v cizím dom, ba kdyby mu nezbývalo než postaviti si plátnou boudu uproElleno!
95
sted námstí!
Slíbil
mi svat, že mi
nemám pání
splní
každé pání,
nežli v Jasanov žíti a umíti! Netam nikdy býti hostem, chci tam býti na vždy doma, když mne z domova vlastního již vypuzují a
a já
chci
%
musím Jiího ei, až jí líce
ní
i
myslela,
že
vlast-
zraky hoely.
onmla
Ellen na chvíli já
proudem
Rozohnilti se
vzíti!«
]á si
ksešl«
ustrnutím. »Že musíš?
zvolala
s
A
úžasem.
lítostivým
»Ach, musíš, nemiluješ, musíš bez pravé lásky to je rzal« »Kdo ti ekl, že Jiího nemiluji?« zvolaila Zdenka zhurta; i mne budeš uiti, co je pravá láska a co nepravá? Byla bych docela šastna s Jiím, jen kdyby nás nechali a nepletli hned hloupých úmluv o satku. Tatínek už je také takový,« vybuchla hoce v plá. »Co ti udlal tatínek, Zdenko? Já nejsem možná rozumt. Nutí t nkdo nebo nenutí?« Zdenka pokrila rameny. »Dali nám tíletou lhtu do satku; to je celá má svobodaI« »Ale to je velký kus svoboda, Zdenko, to je krás-
nl*
—
»Tn
léta být svázána a pak odpravena!« Zdenko! Tši léta být nevstou a mít se rádi a v takovým sladkým domov být, máš takové štstí, ZdenkoI«
,»Pfuj,
»To
se
ti
ekne,
ale
mn
»Nehžeš, prostožekál
»Ó, kdybys vdla, jaká
mne
vávati
vec z
lesa,
slyšíš?
to
budou
Vycho-
matka mne teprv chce uiti povinnostem,
Povinnostem!! ekni, a to není
není-li
nevsta
je
musí
umt
to
smšnost
a
smšnost, ženatá žena
jist povinnosti, a tvá zkušená
jaké, a
ti léta!
chtjí, rozumíš? Já jsem ješt divoký dra-
hrza?« »To není rza
má
se to zle snáší!«
Nehnvej Pána Boha!«
maminka
ví dobže,
znát.«
»Prosím t, moudrá Elleno, jaké pak jsou
ty po-
vinnosti ženaté ženy? Báti se svého milostpána a po-
slouchati
ho
s
tesením úd, tancovati
Svéhlavika nevstou.
91
dle jeho roz7
mar,
otrocky
mu
za týrání ruce
líbatií
Povz,
je to
tak?«
»Ty zlý jazýek, tak to jist »Nuze tedy mu cíditi boty a
není.«
pišívati
mu
knedlí-
ky a vaiti knoflíky,« peekla se Zdenka a zpozorovavši to, zarazila se tak, že smjící se Ellen vypukla v jásot nad jejími roz,paky. Zdenka se namáhala, aby zstala rozhorlená a vážná, ale marn; škubalo jí víc a více kolem rt, když Ellen švitoila: »Až budete mít vážený knoflíky k obdu, ptDzvi prosím, ale
m
jsou
mkký! A
a
svýmu mužovi kabát knedlípšijdou jist taky dámský kne-
až pošiješ
bude to krása a mody, to bude v pensionátu teprv mela o knedlíky, ubohá kuchažka se pšethál« kaina,
dlíky do
Zdenka
ení
se poddala, zanechala tragického
a smála se
až to bylo slyšeti
mu
a že se
již z
plna hrdla,
oknem dol.
s
rozho-
Ellenou o závod,
Slyšel to na
asi také zachtlo zábavy,
dvoe Mí,
zaal
rozpustile
štkati. je moudžejší než my a najsme nezpsoibny,« šeptala Ellen a tutlajíc smích zavela okno. »No, u nás se proto nezboí,« ekla Zdenka,
»Slyšíš?
pomíná
To zvížátko
nás, jak
dm
»ale u
Sýkor, má
zlatá,
nesmly bychom
se takhle
zasmáti.
»Je to tam ješt pšísnjší než v pensionátu?« zala se Ellen.
»Ach, Elleno, vypravují vru jako loni do pensionátu a no jako tehdá.«
m
tá-
do toho manželství
mn je skoro tak
krs-
»VŠak nám v tom pensionátu nebylo tak zle, Zdenko, natropily jsme se tam a nasmály jak žehtaky a pšece tam z nás vycepovali trochu naší chlouposti a pšidali nám dost dobrého jionauení. Jen ml, 98
pensionát
ti
nebyl na škodu, tšeba
té
tam miss Lead
ostše kritisovala.«
»Však mne bude paní Sýkorová kritisovati ješt si Zdenka. »Ale nechme toho již; omrzela bych t svými žalobami. Povídej mi radji o sobl Má zlatá, drahá Elleno, tob, zdá se mi, pensionát byl pece na škodu, aspo tvému zdraví. Je ostejií« vzdychla
pravda, že
jsi
chuTava?«
»Snad jsem, snad nejsem, sama nevím, Zdenko. Nco se mi pšihodilo, a oni mysleli, že je to nemoc.«
»Co se ti pihodilo? Smím to snad vdti? Poj sem a vypravuj mi všecko vrn,« pološeptem ji vyZdenka a vinouc paži kolem její šíje, usedla na odestlanou postel zcela jak bývalo v pensionátí Tma a pátelské objetí podporovaly dvrnou sdílnost. »To bylo tak,« ekla Ellen, rdíc se a zase blednouc. »Když se to stalo, jak bych žekla? Víš, když Rženka se stala nevstou všecky pšítelkyn, co doktora Dvoreckého zbožovaly, byly velmi rozileny. Chnvaly se na Rženku, ale já ne. Já jsem vdla, že ona je stokrát hodnjší, rozumjší, rozmilejší než já, a proto si mne právem nevšiml a ji si dobže zvciil. Plakala jsem, Zdenko, že jsem takový bídný, bídný tvor, takové nic pro nj, takový ervíek, kterého on ani nezpozoruje, jestli ho mimovoln zašlápnul nezpozoruje! To by Ó, dobže, bylo nejroznjší, kdyby zpozorovali nikdo nemá ani podezženíka, myslela jsem si; a bála jsem se být v jeho hodinách eštiny, abych se neprozradit, a odešla jsem z tšidy, když ml pšijít. Omli vila jsem se mu písemn, že nemám kdy, protože musím dlat pšípravu na své anglické hodiny, když zastupuji nepšítomnou miss Leadovou. Ale jednou vidl na chodb bízela
s
—
ní
—
—
—
.
.
a
.
A
m
99
a pšišel zrovna ke
mn. Sleno
Greyová, žekl mnér bych vám, abyste vynechávala radji jiné hodiny, na pšíklad kreslicí, ale do eštiny abyste pšicházela, je vám toho ješt tšeba. Pšijmete upšímnou radu a slibte mi to. Pši tom mi podával ruku, se udlalo pšed oima erno, a dál nevím nic. Když jsem zas otevžela oi, ležela jsem v posteli, byla u mine radil
—
— mn
slena Hodanová a lékaš. Má myšlenka byla: kdybych mohla umžítl A zavžela jsem oi pevn, pevn ale nešlo to, nemohla jsem umžít. Vstala jsem zas, ale dávali na mne pozor, nenechali mne již samotnou v našem pokojíku, pšesthovali ke Taánu. Chodila jsem zas do eských hodin, on to chtl a slena žeditelka mi poruila. Zdenkoí Achí nevíš, co jsem pestála! Ty strachy, aby nikdo nepoznal, jak mi serdce tlue k omráeníl Kolikrát šla na mne mdloba, ale
mn
já se
jí
bránit, já se k
Bohu
modlit o sílu
—
a zas to
jsem se celá. Jen jednou, když jsem žekla chybu a on se malinko usmál, pšišlo to na mne rázem, dala jsem se do pláe. On žekl: bute pšec Ach, roizumna a neplate jako dít bez pšíiny! Zdenko bez pšíinyí« Pituleny k sob v temném pokojíku, mlely ob dívky chvíli v zamyšlení; Ellen pitiskla oi své na ruku Zdeninu, nechala na ni voln téci pramének vydravších se jí slz a políbila ji. »Jak jsi chodná, mj rarášek milý, že se mi nesmješ! Sama jsem ktla sebe vysmát, dlala jsem špatný vtip až rza a nikdo nepoznal, pro jsem byla požád víc bledá a tšaslavá jako stará babika. Mysleli, že jsem nemocná, a snad jsem byla. Ale jen Taána vdla pro. Já vidla, že v nod sedá na posteli a dává pozor; jist slyšela pod pežinou vzdychat, vdla, že žádnou noc nespím a pláu. Vidla, že v noci vstávám a tichounko chodím po pšešlo, ale tšásla
—
—
m
700
m
pokoji. Uhodla, oo
souží!
Vzala
Vynech eštinu,
za ruku a žekla:
mé
jednou ráno
do
Ellenol Budeš-li
umožíš seí Zprostedkuji ti, abys nemusela už nikdy do hodiny k nmu; kseš? Já jsem se ulekla, však Taána konejšila: Neboj se, neprozradím nid Nikdo se nesmí dovdt, co víme jen my dv, aby se nedovdl on a netriumfoval, že pro nj pláeš, Ellenoí Není choden tvých slzy, nau se opovrchovat Jím jako já. Tak mi žekila, a pak žekla nco slen Hodanové, a ješt ten den se ptala slena lékaze, pebylo-li by pro mne nejlepší zmnit zduch. Lékaš žek ano, musí na jiných zduch, a tak to pšišlo, že jsem dnes u mojí Zdenky v Jasanoví« Objala družku horoucn, jako by na ní kotvila veškerou na-
ní chodit,
—
m
djí.
~
»Ghvála Pánu Bohu, že jsi zdel« ekla Zdenka velkou rozhodností; »doufám, že uzdraví jasanovský vzduch! Jen když jsi vyvázla z nešas:tného toho ovzdušíí«
t
s
»Máš pravdu, Zdenko,
byla bych se tam jist u-
nový vzduch, pšivezla do jako tý žabice
možila, udusila, ach potšebovala jsem
jako ta ubohá žabka v sklenici, kterou
pensionátu umželouí Bylo mi zle v truchlicií Ale
Zdenko,
ty,
si
vyfoukej z chlavy pavuinu,
mj já
jsi
mi musím zapomenout, lepší zduch, ty
zapomenout[«
»Zapomeí«
zvolala Zdenka;
že se netrápí, ale já
bych
že
t
—
ten
»Taána má
jím opovrhuje.
rozum,
Kdyby zde
byl,
nevím, co bych mu udlala za urážel svou lhostejností tak
jej
tak soužil
hrd
—
domy šli vý
t
to,
—
školomet[«
»Neurážel m, dlal mi jen dobže, je šlechetný a takový milý a proto je tak rozn tžko pšestat ho mít ráda, a pšestat serdce bolet pro nj-«
—
101
»Jdi,
nebud
blázínek, EUen!
To není
tak velká
Za celý svt bych si nevzala uitele za Tuuže. jsme již neužili dost pouování? On by t chtl
ztráta.
i
poád
jen vychovávat, opravovat a zdo^konalovat, je
to
emeslo.
je
Brrr.
Takovou
si
vzít
vousatou gu-
vernantkul«
EUen
se v slzách zasmála.
v
»Be2 toho, mi,« vedla Zdenka svou, »ten pedant jen proto dal pednost jiné, že ty mu nedovedeš správn vysloviti: eicha, a eho.« »Žežicha, Žižužec, Žehoš opravdu, Zdenko, mne si professor eštiny nemoh' vzít,« pizvukovala Ellen, plná ochoty obraceti svj žal na žertovnou^
—
iuec
stránku.
Zdenka rozžehla svíku. »Te si poj lehnout pod náš baldachýn. Dej sem klíky od cestovního koše; najdu ti, eho potebuješ na noc.« »Dkuji, najdu si sama,« pravila Ellen otvírajíc koš. »Aha, máš tam také hluboké tajnosti?« »Ne tak chluboké, jako tys pšivezla do pensionát ul«
ješt o svých malých dívích dopod ctihodnou stechou sleny Zálesné, pi emž se Ellen nezdráhala chroupati sladké píkusky, které tu ješt byly od svainy. I v hoi beznadjné lásky zachovala si mlsný zobáek. Našla si z koše noní odv, a ob si lehly. Z poátku družka družku tajn hlídala; ob se tváily, jako by spaly, ale pozorovaly se pivenýma oima. Asi za hodinu však zaala Zdenka hlasit a z hluboká I
požvatlaly
si
brodružstvích, prožitých
dýchati.
Ellen se na posteli ostražité zvedla. »Zdenko!« ekla pološeptem, a když se nic neozvalo, opakovala, ješt hlasitji: »Zdenkoí« Opt nedostala odpovdi. 102
pomyslila
»Spí,«
vstala, oblékla leh-
si,
ký župan, obula stevíce a naklonivši
zkoumav
ješt
družce, vzala sirku
cí i
svíku
a vyklouzla
Na chodb
ze dveí. si
se
k spí-
rozsvítivši, sešla se
schod dol
a rozhlí-
kde jsou dvée do Jiíkovy svtnice. Pamatovala si, že jsou sklenné. Díve, než je spažela se,
tila,
zpozorovala
bdící
Málka a vyšla
tiše
ven. »Hledáte
ji
n-
sleno? Nebo jste zabloudila v dom?^<
co,
zeptala se.
»Kde jest milostpaní?« ekla EUen místo odpovdi. »Šla
si
trochu leh-
nout,« odvtila služka,
patrn pemáhajíc
zí-
vání.
si
»Dobže; lehnte na hodinku;
taky
vás budu stšídat u Jižíka,« naizovala Ellen s takou uritostí, že služka nebyla schopna odporovati rozkazu, který se tak dobe sihodoval s její ospalostí. Ellen vešla bez okoljá
W3
na malého spáe a tázala se Málky: »Béže medicínu? co nažídil pan doktor pro noc?* »Nicí Jen ho lehce pikrývám, a když se probudí,
ku, podívala se
i
dám mu pivlažené mléko
pít,
tady je lihový kaha-
mám
Dlouhé zívnutí perušilo Málinu e. »Ale naízeno hlídat a neusnout,« dokonila svj vý-
klad.
-
nec
.
.
.«
»Dobže, sednte tady a nemusíte spát,« poruila EUen, ukazujíc na vysokou lenošku v kout. Málka poslechla, sedla, majíc pevný úmysl, že neusne. Však
a roztahovala oi
násiln, za malou chvíli spala jako
sysel.
Shasivši svíku, pecházela Ellen lehkými kroky po svtnici; v šerém svitu noní lampiky chvílemi pozorovala spícího Jiíka a poslouchala tichý jeho dech. Nkdy se zastavila u okna; vidla v šeru hvzdnaté noci rozlehlý dvr s hospodáskýn[\i staveními a zaslechla chvílemi slabé zabuení krávy nebo dupnutí
kon
ze stáje,
nkterá
slepice kdákala ze spaní,
nco
zavrel, a zase všechno
velký hlídací pes na ztichlo kolem,
Ellen bylo
hodné, však nejvíc
ji
to všecko nové, povšimnutí
zajímalo
dátko
z
nemoci
se
uzdravující, a cítila sladkou hrdost, že hlídá jeho spá-
nek.
Mimovoln
stále k jeho
se
lžku.
usmívala, chodíc a vracejíc se
Te
sebou hnulo; hned k
nmu
spchala, pozorujíc, probouzi-li se. Jiíek dále spal; zakoural a otevel na ni svá hndá oka. :»Nehajáš už, mý zlatý, drahý baby? Kseš bumbat, vi? Jen pokej, malinký, dostaneš do pusinky chned, chned, chnedí« Ta:k mu tichounce šeptala, zapalujíc si líh, a klouek, jako by jí rozuml, byl tich, dívaje se na plamen kahance. Za chvilenku mu dala láhev s nápojem, ovinula mu nožky erstvou plenou, urovnala na pokrývku a pak si k nmu sedla na židli za chvíli ale
nm
104
Hošík, maje v ústkách ssací láhev, toil oka stále po Ellen, kamkoli hnula hlavou i rukou; ona mu stále
nco
šeptala, až
mu
i
tiše,
jen jako dechem, zazpívala
njakou anglickou písniku. Byli spolu tak hluboce zabráni v tuto zábavu, že
mohla paní Menšíková
zcela
nepozorovan
vejíti.
»Jsem jako ve vidní!« ekla tiše; »kde jste se tu vzala, Ellenko?* Ellen šla paní vstíc a klopíc hlavu pravila: »Odpuste, milostpaní; já dobže a uipšímin hlídám Jižíka.* »To vidím,
na
ale jak jste
to
pipadla, dušinko?
Jste u nás pro zotavení, nikoliv pro hlídání. Musíte
poádn
spátií«
»Spáti?f« opakovala Ellen s raz
piml
úsmvem,
paní Menšíkovou k otázce:
spaní a nebývá
vám
v noci
jehož vý-
»i
nemáte
dobe?«
»Tak pšíjemnou, klidnou noc jako dnes jsem už dlouho nemla,« odpovdla Ellen; »nechnvejte se na mne, že jsem k Jižíkovi utekla.« »Utekla? paní.
—
Ped ím
utekla?«
laskav vyzvídala
»Pšed sebou, pšed myšlenkami - - - a pak jsem nechtla kazit Zdence spaní, když musím v noci vstát a chodit, dlouho chodit, abych se aby se
mi
«
»Co aby »Abych
se
vám
nestalo, Ellenko?«
—
se nezalknout, aby se mi serdce nekdyž tak bouží. Podívejteí« pitiskla ruku paninu na své prudce tlukoucí srdce. »To je te krotké! Ale když se tak tuze rozpláu ... já v noci musí moc plakat potom divoce hžmotí .« uterchlo,
.
.
.
.
.
nžn
Paní ji k sob soucitn pivinula, a vlasy s ela, s mateskou starostlivostí
W5
jí
jí
hladíc
zkoumav
patila do tváe. rá
—
»Mé
zlaté dít,
bu
jste
znan
cho-
anebo máte velký zármutek.
»Mám
zármutek,« vzdechla Bílen, skrývajíc obli-
ej na jejínn rameni. »Njakou marnou šeptala
jí
Paní
paní, a Ellen ji
lásku,
mlky
vite, dušinko?« hlavou pikývla.
pocelovala, pohladilo, a
dvrn
pro-
k ní za-
»Má
drahá dvenko, máte upímnou vli uzdraviti své srdce? Chcete se vytrhnouti z toho souhovoila:
žení?«
nevím
»Ksi, ale
jak.«
—
»Chcete opravdu býti zase lhostejná k nmu?« »Ksi, ale nemohu. Není to asi možná.« »Jest to možná, jen opravdu chtjte. Zstate jen
od
nho
vzdálena; chrate se jeho blízkosti a jeho
mnoho pravdy v prostém poekadle: se s ním neseoí, sejde s mysli. Dbejte, tkáte díve, než budete pokojná pi myšlence na nj.« »A budu nkdy pši ní pokojná?« »Budete, záleží to jenom na vás.«
pohledu. Jest sejde
a
s
Mn
ta láska tuze pše»Ó, jak bych si to pšála! Já musí pracovat, já musí dti uit, nemám nic,než co vzí v mojí chlav. Ale co dlat, když mám v chlav jenonrv jej? Já pšec nemohu pšednášet o ve šk'oleI« Tak zažertovala, roníc pi tom slziky. Paní se usmála. »Jste rozumná, praktická, Ellenale mi ko. Bute jista, že vaše nesnáze pejde. káží.
nm
Te
uite nco
k vli:
»Ach, potšila
m
jdte jste
spat.«
m
moc, když jen to pšejde!
Ale neksete tady nechat u Jižíka? Prosí.mI« »Ne, Ellenko. Chci zde na divan sama dímati, a vy jdte spát do své postýlky. Odpoite si klidn a sladce!«
»Ksi vás poslouchat,
zamoužím oi 106
a
ksi
spát.
« Ale vy taky džímejte! A dkuji vám, dkuji A šeptem, sotva slyšiteln, doložila: »MamÍT\ko!« Spšn políbila paní na rameno a v mihnutí vybhla ze dveí. Zapomnla na svíku, ale po delším hmatání pec našla schody a dvée do pokojíku, kde Zdenka spala bez potuchy o jejím útku. Ellen s pociten^ ulehení lehla si, chvíli dívala se na setmlé, visuté vtviky baldachýnu a než se toho nadálá, pokojn usnula. Šestá hodina probudila Ellenu, zvyklou pesnému vstávání v tu chvíli, kterou v pensionáte poínal den napolo oiblékla; pak již se umyla a život. Po svítalo a Ellen rovnala si prádlo a šaty z cestovního
tm
i
malá práce byla dokonena Konen za a Zdenka ješt spala jako v iré noci. chvíli oi otevela a vidouc družku esající se u zrkoše do skín.
cadla,
k
tato
ach škoda,
»Elleno,
zvolala:
Chtla jsem
I
tob ješt do
že's
vstalal
již
posteleI«
lenšek, pokej, te já jsem slena Zálesná a vypudí t z postele,« zvolala dovádivá, rozjaená Ellen. Sklonivši se nad Zdenku, tak že rozpuštné její vlasy na ní padly jako zlatavý závoj, chytila ji pod paží kolem tla a se smíchem ji stáhla s postele; Zdenka skoivši na nohy, popadla Ellenu a toila se s ní, vyskakujíc. »ElIeno, Elleno, dnes teprv se mi
»Ó
zdá, že
ty
t mám
a
opravdu a celou! Ale chci t užíti, jak si z hlavy všecky pavouky
Vypudíme brouky, budeme jen
jen možná!
a
jenom samá
krásný program na dnes, na zítek
«
radostí
V
tom
Mám
zarazila
se a zasmušila.
»Nu, co se zase kaboníš?« poškádlila
»Na mém programu je kaka, musím od tebe pry do Prahy. »A pro?« 107
ji
Elleno.
Ellen. Poíiejtrí
»Na Jiího
—
doktorát
Vidíš,
to
je
ukázka
mé
musím, musím.« »Ó Zdenko, jsou tvory na svt, cx) by rádi tisícmusely a musely pro nkoho, koho srdéko
tíleté svobody; samé:
krát
—
ráí.« »E, to je otroctví,«
»Do Prahy,
pkn
hnvivé ekla Zdenka. po železná dráha,« vyítav
povz-dychla Ellen, »to je
njaká
obí Na
kraj
svta
by bosá bžet pes hory a tšeba pšes može pro nkoho, koho mít ráda.« »Bosa bžet pšes može EUeno, na to se nevzmohla ani Drahomír Bidýlková v žádném svém román,« posmívala se Zdenka. »Ale taky její chrdinky nepšišívaly mužm kne-
—
dlíky,« oplatila Ellen.
Zdenka se zatím v umývadle šplouchala, nalila nehorázn kolem sebe a bžela se potom obouvat. »Vidíš, že se mže boso bžet pšes možeí Tak jenom honem, a zaneme ten pšekrásný program. Jsem na nj ukrutn zvdavá. Zdenka proísla bujné své kuery, házela na sebe šaty jako v tanci a byla ustrojena v stejnou chvíli s
Ellenou. »Ted'
pojme
snídatí«
ekla
s
horlivostí;
'>mám hlad jako levl« »Pokej, musíme tomu levu ješt pši vázat hžívu,« zdržela ji Ellen a pevázala jí vlasy ernou stužkou, jak inívala v pensionáte. Pak šly a byl již vru vrchovatý as, aby se dostavily k snídaní; rodie sedli již pi káv, a pan Menšík se opozdilým potuteln usmíval. Po snídaní šly navštívit Jiíka, jenž dnes skoro již nebyl strakatý a zaínal se chvilkami usmívati. Ellen by se s ním byla bez konce mazlila, však Zdenka ji zatáhla za rukáv a pošeptala jí: »Poj, program voláí« 108
šly
bouky
pro
si
klo-
pláštíky
i
a
»Kam
vyšly do sadu:
jdeTne?« tázala se El len
nenucené,
Zdenka
se
ohlédla,
jako
ale
opatrné
by
se
špehounství a zrady. »Jdu si vyhlídnout v bála
jí
Jasanov
byt,« zašeptala
tajupln.
»Byt?« podivila se Ellen.
»Což
jsi
více. »Víš,
jsou
domky
všecko zaspala?« divila se Zdenka ješt na mysli dva kouty msteka, kde se zahradami a kde bychorn si s Jiím
mám
mohli sídlo vybrati. Ráda bych vdla, co tomu ekneš, až to uvidíš; proto tam jdeme, a také si zmíme, jak je tam od nás daleko.« »Ddbráf Já ráda mžím. Dej sem! Máš sáhovku?
anebo centimetr?« tázala se Ellen ochotn.
t
»Co napadal Aby nás nkdo vidll« pokárala Zdenka. »Kroky budeme poítati! Pjdeme tak, jakoby nic, nikdo nepozná, že cestu.«
ji
míme
»Kde zaneme? Tady od toho
kšestu?«
mínila
Ellen, zastavivši se u zelené houštinky chestu, poseté
ervenými bobulkami. »Ne,
zaneme
až od vrátek našeho sadu,« po109
ji Zdenka. »Pjdeme nejkratší ne vozovými cestaimi.«
uila
arou po mezích,
Vyšly ze stínu strom zelenými vrátky do polí. zaneme. Vyzdvihni si sukn, Elleno, je rosa,
»Te a
pšinky
jsoa úzké.«
Ellen poslechla;
nazdvihla
poítajíc hlasit: »Jeden, dva,
»Tam jíti
šaty
tši,
a
tyži,
ne,« volala Zdenka, »zpátkyí
vykraovala,
pt
-«
Musím sama
naped, nevíš kudy.«
»Dlám
takhle dost dlouhé kroky na méžení?«
moje kroky ,« pipomnla si Zdenka, »vž'dy j á budu tou cestou denn pospíchati k tatínkovi! A nepoítej tak nahlas, Elleno; kdyby nás nkdo slyšel, co by si pomyslelí« »Víš co? Poítejme každá zvláš pro sebe,« na»Musíme miti na
Zdenka souhlasila kouc: »A po každém krok stu udlá každá uzlík na tkanice. Tu máš tkaniku bílou, já si nechánrv ernou. Tedy pojme.«
vrhla Ellen.
miský
pochod; Zdenka statnými krky v patách za ní, poítajíc polohlasem: »Jeden, dva, tši, tyži, pt, šest.« Zdenka poítala jen mlky, ale tím pozornji své dlouhé kroky, chráníc se, aby se ne-
Daly se na
kroky
zmátla. cet,
naped
V
jako voják, Ellen drobnými
tom uslyšela za sebou: »Dvaatšicet,
tyžiatšicet
—
zapomnla hned, Nebyl
zajíci
kolik byla
to zajíc, to byl
tšiatši-
Koukej, Zdenko, zající«
A
sama napoítala.
Mí,
jenž skákal
pes vrbi-
ky podél stružky, až poutnice dohonil a k nim se pipojil. »Prosím t, Elleno, poítej potichu jako já, sice i\ebudeme žádná nic vdti. Nevím, kolik jsem mla; myslím, že ticet.« Kráela opt s pravidelnou odmen-ostí; Ellen vojensky za ní, poítajíc si šeptem a nemohouc odolati, aby nedovádla s Míem, jenž se jí v pravém smyslu slova dvoil veškerou pozorností
mén
110
mladého hravého psíka, již EUen s chutí podncoZdeninými. Když Zdenka byla již v devadesáti, shýibla se Ellen rychle do trávy a vzkikla plná radosti: »Žam-
vala za zády
pioní Koukej, Zdenko, krásný, pravý, dobrý žampioní«
»Tak pravý, jako byl tvj zajíc?« usmála se ZdenNe na mou pravdu, nesmím ti kivditi, je to skuten pravá peárka. Zde na lukách jich mžeš nalézt mnoho, když je vlhko a teplo. Ale prosím t, te již nevytrhuj a nezapome dlat uzlíky .« Zdenka se zabrala velmi vážn do poítání krok, po každém stu dlajíc peliv uzlík. Když došla ke krajním chalupám msteka, prohlédla svou tkaniku a zhrozila se. Dvacet sedm uzlík! Ne, to není možnol Ohlédla se všecka užaslá na Ellenu, jež ka; »ukažl
m
—
byla kus za
ní.
Popošla
jí
vstíc.
»Elleno,« pravila dychtiv, »kolik jich máš?«
»Ó
moc,« honosila se Ellen radostn, »plný
slu-
neníkí«
»eho?« >^Žampionl« »AIe kolik máš uzlík na tkanice?«
»No
víš,
udlám
jich, kolik si pšeješ, ale
nemohla
jsem poítat, když jsem pšišla na ty ipšekrásné houby. si musela sluneník svázat, koukejI« Zdenka jí ze srdce pála toho potšení. »Však za to já jsem poítala, jist bez mýlky. Považ si: dva tisíce sedm set krok! A dlala jsem kroky jako áp! Tolik set krok býti na vždy od domova vzdálenal« »Ale jdi, nebu smutná, vždy je to jen malý
Tkanikou jsem
kousínek cesty,« tšila
»Ješt není
ji
celá,«
Ellen. jjosteskla
si
Zdenka; »ješt
musíme dlouhou, roztáhlou adou chalup, než -me na místo, které myslím. Poj.« 111
dojde-
pšinou
za dvoreky a chlívky chapoítala až vyšly na tyhranné prostranství, obklopené staveními jako malé námstí; uprosted nho stála chatrná socha svatého
šly špatnou
lup
—
Zdenka
Floriana,
—
stále tiše
kolem
se zelenal
níž
husy. Rovná, istá ulice
šla z
trávník
a
blaly se
toho místa na námstí
Jasanovské.
»Nco pes tyi k
toimu dva tisíce
»Tam rujíc,
je
sta
sedm
krok,« šeptla Zdenka, »a Více než ti tisíce krok!«
setí
námstí?« ptala se Ellen zticha, pozodosplí zvdav po ní ohlížejí, po-
že se dti
i
zdravujíce Zdenku.
»Ano,« znla rovnž tichá
odpov,
dm
»a
hle,
zrovna ten jednopatrový tam proti nám, blav obarvený s hndými rámci oken, to je Sýkorovic.« Ellen
si
zvdav
dm
prohlédla z uctivé vzdálenosti
ist upravený dm, jenž byl Zdence takovou hrzou; pak se rozhlédla po vkolí svatého Floriana. »A zde bys radji bydlela? Jist tady v tom pšíjemném domeku se zamžíženou pavlákou?«
široký,
»Ó
má
mn
malou zahrádku; by se píliš stýskalo bez vtší zahrady. Myslím si tamhle na ten erný, oprýskaný s velikým vikýem.« ne, ten
jen
dm
»Ale
zboženiští Koukej, stšecha a ten vikýš spadne, až bude vichšiceí« to je
»Co na toml Stecha
vt jezd
a
dm
ist
obílit,
se dá spravit,
má
díry,
viký pesta-
aby byl slušný.«
»Okýnka jsou jako myší dirky, a koukej, ten prje samá jáma! Vidíš schody? Jako do kurníku,
5 vití se skrz
ní Ne,
mže
to
není
pkný dm.«
vtší okna, prjezd se urovná a vydláždí, vystaví se nové schody, upraví se všecko, co kde schází, a bude to »Ale
býti
krásnýl Dají
112
se
udlati
residence, že se podíváš!
zahrady; uvidíš: to
je
Te
pjdeme
okolo jeho
zahradal«
»Tady pšes ten hnj
n\
povedeš?
Fi,
mn
se
nekse,« uškh'bla se Ellen, když Zdenka zaboila do špinavé, jen na krok široké uliky mezi
domy.
»Jen peskakuj, dále je to lepší,» tšila ji Zdenka dobrý píklad v skákání psobil blahodárn na Ellenu. Dostaly se na pšinku sice též neistou, však aspo vzdušnou. »Obejdeme tudy msteko a hlavn námstí, aby nás nikdo z honorací nepotkal a nám n©pekážel,« vysvtlovala Zdenka; »jdeme te k druse pohému nnístu, které by se mi také líbilo. dívej na tu zahraduí« »Tenhle roztšískaný plot a ta divoká prérie kopšiv? A tch pár vyouchlý, erný strom, jako polámaný vidlí pán ert? Co myslíš, Zdenko, to je zahrada? Tady rostou jen košata pro arodjnice, co a
její
Te
komínem v tom erným domu a tam strašíl« Zdenka pohlédla na Ellenu velice shovívavé. vMáš ješt zhýkaný vkus mstský,« ekla soucitn, »schází ti ješt zvyk dívati se venkovskýma oima na malebnosti v pírod. Však ješt zvenkovatíš, až u nás déle pobudeší A tato zahrada naopak bude civilisovanjší, až se jí s Jiím ujmu.« Nebylo možno mnoho hovoiti na té pšin, aby si mluvící nepekousl jazyk, nebo co krok, to skok pes hroudy, kameny a bláto. Šlo to do kopce. Konen vyšly zase mezi domky na ujezdnou cestu,, po obou stranách vroubenou ploty dvork a zahrádek. Domk bylo tu poídku. »Odtud je trochu dále na náAž uvidíš!« mstí a také dále k nám don\, ale za to Ellen byla vru zvdavá, jaké malebnosti zase spatí, ale podivila se. když se Zdenka zastavila u vrátek ve zcela slušné železné míži, prorostlé zdivoi-
lítají
—
I
Svéhlavika nevstou,
/'*
o
lým smrkovým plotem. Byla
nebo
Vešly
val
si
závoru.
— a Ellen stanula jako oarovaná. Myslela,
že se ocitla v pohádce, nebo z velikých
dobe povdomá,
tu asi
prostrivši ruku otevela
kamen
milosrdn
vystavné,
bean,
aspo v jejichž
divadle. Skály
dlanost pikrý-
bujný, starý, promíšený kup-
kami kapradin a mech; lesní stromy ve vysoké, vlhké tráv, a mezi nimi do erná opálený pahýl, umle pedstavující strom bleskem rozražený a sežehnutý; bublající stružka, pes balvany spádem vedená a pi ní za houštinou, ernými bezinkami a rudými ežabinami se pestící, skrovná zvonika s devnou stíškou: to bylo nco, na Ellen nebyla pipravena a co se zvlášt zamlouvalo její zálib v okrašlovacích híkách.
Vykikla pólo leknutím a pólo nadšením, když nco ješt mén oekávaného. Nadšení její totiž platilo žluté lace, stojící nehybn pi jejím píchodu, a leknutí jí zpsobil blovlasý poustevník v hndém rouše, sedící na kamenné lavice a podávající nco na dlani lace k ústm. Táeav ohlédla se pekvapena po Zdence, v tom ale upoutal zraky její nový div: poustevna! Ano, poustevnika na malém vršíku, bílá, bezovými klacíky pobitá, s malinkými okénky a stechou mechem poobešedši houštinu spatila
rostloul
»To otvíráš oi! Vi?« ozvala Zdenka vedle ní. »Ó,
to je krása!
Ale tam
—
«
se
vítzoslavné
zašeptala Ellen,
ohlédla se a teprve nyní poznala, že nehybná i poustevník jsou omalované sochy. »Opravdu
Ten stažeek
je
je to pšekrásné!
dževný! Já jsem
Bájen
se
šarmantní!« 114
ti
ho
laka
—
lekla!
ál
Ale
»To
je residence,
co?« chlubila se Zdenka, luskla
prsty a zamlaskala.
»Residence hledajíc kol
— kde
je residence?^ tázala se Ellen
oima.
»Zde jeí« významn se usmála Zdenka, ukazujíc na poustevnu. »Jen pojI« I vedla Ellenu okolo vršíku a skupiny smrk, za nimiž mla poustevnika docela jinou tvánost. Tam byla promnna v útulný domek jednopatrový, po Švýcarsku nalíený, kamenný,
devem
jen okrášlený, slušný a zánovní, jen pa-
trn zanedbaný. Vršíek byl k zadní stran domku sypán a bezová poustevna k ní na »Rozto>milý domeek,« radovala
jen
nm se
umle
na-
pistavna. Ellen;
»ale
myslím, Zdenko, že je tuze malinkýl« »Poj dovnit,« pobízela Zdenka; »je tam prázddobe zná.« bydlí tam jenom starý hlída, který no, »A pro je takový cukrový domeek opuštný?«
m
lítostiv se divila Ellen.
»Pro?« smála se Zdenka; »že prý tam strašíí« »Takí V obou tvý residenci jsou strašidlal« smála se též Ellen.
»Není pravda, v tom jila
erném dom nestrasí,« hánkdy o plnoci devný
se Zdenka; »ale zde prý
poustevník vstane a zvoní, a kdo to uslyší, musí prý umíti. Proto musí býti zdejší hlída hrdina srdnatý a
hlavn
— hluchýl«
Vešly do domku a spatily zmínného hrnu: bakory, zástru širokou kolem tla, kostkovanou kajdu a hlavu ovázanou šátkem; míchal na krbu v
ml
hrnci
vaekou.
»Ale
to je bábaí« šeptala Ellen.
»Ddek
je to,« tvrdila
meškubej za rukáv, on
m
Zdenka hlasit. »Jenom
m
neslyší. Podívej se, jak
mu
7/3
ze šátku v prá-
vo
i
hají
v levo oukusy vaty!
Nosí pod tím obálem ve dne v noci v uších kor-
kové zátky ovinuté bavlnkou.«
Vešla k
sta-
rochovi do jeho
kuchyky;
teprv
když jím zatepala, zpozoroval ji a kývl na pivítanou.
»Pozdrav Pán-
bh,
pantáto.
—
Jen vate dál, nesmi sáme vám nic. Jdeme si prohlédnout váš hrad a panství, protože tamhle ta milionáka z Ameriky chce všecko koupit
za dvakrátstotisíc.«
»Leda žampion,« zasmála se Ellen. Zdenka pak s divadelním drazem velela starochovi:
»Vydej mi klíe, vrný strážce hradu!«
nerozuml žvastalce ani slova, kýa pikývl nejhorlivji, když si napoád ochotn Staroch, jenž
val
sundala
s
hebíku nkolik
klí 116
na špinavém provázku.
šly do patra. »Zvedni
sukn,
si
íT\ý
prach a pavuina, všecko
ný,
v dobrém
Elleno, je tu so-
je zašlé, ale
domek pev-
stavu.«
Mluvila pravdu. Schody byly dobré, dvée, jež o diny kala, dkladné, zámek zarezovatlý, ale nezkazený. Vešly do malého svtlého pokojíku.
»ÓI« zvolala Ellen, »ó, to je sladká vychlídka! a tamhle ože orá, dva orái. KoTa dálka zelená níky zdají se tak malinké jako hraikyí« »Sebrala bys je do zástrky, jako elsaská obryné pravila Zdenka; »ale dej pozor: znáš t)' ballad,« v koníky, tmavošedé, makové? Nevidla's jich nkde?*
—
»Nepamatuji se,« odpovdla Ellen, ponoena v pohled do pvaibné, široké krajiny. »A ten bžezový hájek u potokal A tamhle kaplika na porostlý, pkný kšížová cestal A tamhle kopeku! Víc kapliku požád, požád se kroutí jako had; tam je jede vlak koukej, tam žene hlídaský domek, tamhle druhý
—
—
— —
jsou strakatyl Víš, Kraviky skáou Zdenko, to je hezí než naše jesliky v pensionátu! A co je tam ta velká stšecha v samý stromoví? Nja-
pastýš stádol
ký park a zámek?« »Dívej se dobe, Ellenol Nepoznáš?«
dobe podívala, ale na Zdenku, nebo poznala dle jejího hlasu, že jest jí do pláe. Spatila tak živé vzrušení v její tvái, že ihned uhodla její píinu. »Zdenko, to je vaše stšecha, vi?« Ellen se
»Je to
mj
tom stromoví
je
ty louky a pole
drahý, peblažený domov, Ellenol V široké modro je mé nebe,
mj ráji To
—
to je celý
svt pro mneí Ano,
t
makové
kon
m;
to jsou naše strakaté kravky,
jsou naše, vezly
z nádraží k
nám
ty
do-
na ty kapliky okna mého pokojíku.« Hlas se jí mocn zatásl, pitulila S8 hlavou na rameno družino a slzíc
tam
vidíme
z
117
mluvila
s
tichou horoucností:
pedstaviti, jak v
dm,
tom všem
»Elleno,
celá, celá
nemžeš
žiji,
si
jak miluji
kde jest tatínek a všichnil. Jiího tolik ráda, abych se k vli nmu od domova odlouila až do takové dálky až semí« Ellen jí dlaní utírala slzy. ^Opravdu, te už vžím, že ho máš moc ráda. Tvýmu serdíku je to velká opustit domov tolik milovaný.« Náhle se EUea ze svého pohnutí vytrhla zasmáním. »Ale poslouchej^ Zdenko, je to pšece k smíchu! Kse se nám breet pro nic za nicl Je to takový kousínínek cesty, jablíkem by já dohodila odtud na vaši stšechul* >Dálka nedálka, u tatínka doma pece nebuduU vzdychla Zdenka. :^Ale když to již musí být, aspo mám tu nenahraditelnou útchu, že budu mít tu milovanou stechu stále ped oimaí Každou chvíli budu tam oknem pozdrav zasílatl« >Oknem?« vpadla Ellen, náhle záíc oima; »vikýžem to pjde ješt lépel V umluvenou chvíli vystríš z vikýže praporeek, žeknme bílý; to bude znamenat dobré jitro tatínkul Tatínek u vás na pd& to vikýžem uvidí a vystrí taky praporeek, tšeba modrý, a tím ti žekne: máme se všichni dobže, všechno v požádku. Potom vystríš praporeek malilinký, tšeba náš
naši zahradu,
Vru, divím
se,
že
mám
—
ob
a
pozlacený, plechový, a tím se zeptáš: co
dlá náš
Ji-
žíek? A tatínek ukáže dlouhou korouhviku ervenou, abys vdla, že mají velkou radost z Jižíka.« »Elleno
máš vru skvostný nápadl«
pochválila
s plesným vzezením »jenom vynaleznu-li dost rozmanitou mluvu praporek pro všechny možné pípady?« »VynaleznešI« jistila Ellen plná ohn, a v proudu své vynalézavosti navrhovala nejpípadnjší význaji
Zdenka
ff8
my pro všechny možné barvy, tvary, velikosti i pohyby praporek, jsouc pi takovém vymýšlení v pravém svém živlu. Zdenka souhlasila zamítala, oprai
vovaly spolu až se sjednotily, že se ten plán musí zpracovati soustavn a to že nejde za kratikou chvíli. Prohlédly celý domek, a vru zdál se píliš malikýl nahoe dva tsné pokojíky, dole ku-
—
Ml
chyku, chodbiku, schody eeláš a ekárnu pro klienty ku
— a kde zažídíš »E, k
emu
—
a dost.
»Nahože kan-
kuchykam dáš to ostatní?* Nemusím ho mít,« rozhodla a deštníky; dole
salon a
salon?
Zdenka zkrátka. »Když ho nepotšebuješ, dobže;
ale
kam
dáš lož-
jídelnu?«
nici,
»Hm, je tu ješt poustevna; pojme se do ní podívat,« vypomohla si Zdenka. Poustevna mla jedny dvée s vršíku a druhé z domovní chodbiky. Vešly do k
ní.
Utíkající
myši zašramotily ve všech koutech
zdšení Elleninu. »Tak podívej se,
postel,
Elleno: v právo se postaví jedna v levo druhá a do prostedka mezi se vejde
n
stl.«
»Nevejde, Zdenkoí«
»Stl pro dva
lidi
— vejdeí Mžeme míti ložnici
a jídelnu v jedné místnosti.«
»V mi, Zdenko, když sem dáš mezi postele stl,
nelbude k
nmu
»A kdyby
pístup a nevejde se žádná židle.« Mžeme sedti u stolu na po-
nevešla?
stelích.«
»To by byl požádekl Co by
žekl
svt?«
»Bude-li Jií souhlasiti, zaídím to tak.
nám po Já
cizích klepavých lidech?«
—
Co pak
je
»Ale pšece, Zdenko! A potom jsou tu myšil ráda myší spolenost ke spaní ani ke stolu.*
nemám
1J9
Zdenka nemohla
íci, že
by
jí
byly myši k
tmto
úelm zvlášt milé, proež odpovdla: »Mžeme si to ješt rozmysleti. Máme na vybrání ješt ten driíhý, ten velký, erný dm. Tam je místa až nazbyt.« Opustily zas poustevnu, Zdenka vrátila klíe na hebík, uinila svou poklonu starochovi, jenž byl tolik báb podoben, a prošly si ješt zahradu do všech kout a koutek. Zahrada byla Ellen nemén po chuti než Zdence. »Žekni mi jen, Zdenko, jak mže tak roztomilé chnízdeko zstat prázdné k vli takové pšedpotopní chlouposti, k vli povže? Což není v Jasanov nikdo, kdo má rozum a nebojí se strašidl?« »Ó, jsou zde velmi osvícení duchové, hímají tmáství a smjí se všemu, co kdo ví; ale k pece nikdo nepi sthoval.« Vyšly ze zahrady, a Zdenka se chvíli rozmýšlela, kudy jíti. »Tvj ženich si nebude nic dlat z tch žeí o
proti
poustevníku, jak vidíš se
strašidlech?« zeptala se Ellen.
pedsud
»Jin je bez velkých
predsoudk,« poškádlila »Ale
jdil
ji
i
bez malinkých
Zdenka.
Já pšec nemyslím, že on se bojí; ale aby
se nebáli klientií«
»Koho?« »Poustevníka!«
—
Takí »Jen když se nebudou báti advokáta! te již vím; tudy tou cestou pjdemel« »Pšes ten hezký bžezový hájeek?« »Ne; odtud je tam sice dobrá pšinka, ale z hájku k nám pijde bahnitá louka.« »Co žíkáší Od nás se tam nemže?« »Ó ano, ale na koniI« »Ty jezdíš, Zdenko?« 120
»Ted'
ních jako ky.«
do
—
již
ne, však jezdívala
njaký
kluk.
Te
ale
jsem na
pkn
A Zdenka s tváí nejopravdovjší, mení jako inženýr.
našicli ko-
poítejme
kro-
pustila se
opt
Za malou chvíli ozvala se za ní Ellen: »Zdenko, poustevna se pšec jen nehodí pro advokáta. Je pšíliš daleko od stšedu msta a od elegantních ulic ta
J!asanovských.«
»Devadesát osm, devadesát devt, sitoí« ekla Zdenka, udlala uzlík a teprv si dovolila dáti se do simíchu. »ElegantTu ulice jasanovské to je k popu-
—
kde potkáváš husy a prasátkal« e, »Ale pšec je ten poustevník jako pšíliš vyšoupnutý z msta, jako za humny, jak se žíká, jako na posterkov, kde žíkají lišky s Pánembohem.« »Aha, chceš íci: na Vystrkov, kde dávají lišky dobrou nocí Hm, myslím na to také. Ale Jií mže míti kancelá jinde, v nkteré té elegantní ulici. VidíŠ, tak padnou dv mouchy jednou ranou: klienti nemusí choditi okolo poustevníka, a my získáme pokojílcy nahoe na ložnici a na jídelnu, i chceš-li na salon. kání
Jsi
Ellenol Ulice,
spokojena?«
»Ó, výbornl Potom ano, potom to bude rozkošný chnízdekoí« Tak se radujíc tleskala Ellen rukama a poskoila si; najednou však jako by mráek byl peletl pes její elo. Nadšení její ochladlo myšlenkou asi touto: »Rozkošný chnízdeko pro šastný novomanžele, anoí Ale kde bude u nich chnízdeko pro Ellenu Greyovu, až pšijde Zdenku navštívit do její hospodášství? Hostinská postel pro Ellenu bude snad v poustevn, kde mají myši tolik chnízdek? No, to já si tam musí nacpat taky korkové zátky do uší jako ten bábaddek, abych neslyšet myši strašit okolo.« 12f
Polními úvozy došly na sti
dloíího,
nežli
Zdenka setla uzlíky na
tyi
tisíce
dv
silnici,
která se táhla do-
stanuly u vrat Menšíkova statku. tkanici. »Elleno, to je daleko!
st krok
stj co stj, kterak choditi
je tol
Musím pemýšleti
pímo pes
louky a hájek.
To by bylo mnohem blíže.« Na vží Jasanovské bily hodiny. »Již jedenácti Kam se podl ten as?« podivila se Zdenka skoro s leknutím, jako by byla zmeškala kdož ví co dležitého.
»Bylo ješt tázala se
nco
na progframu
ped
polednem?*
EUen dychtiv.
Ale na to je te pozd. Nepovím ti propovím pecel« A šeptem svovala Zdenka družce:^ Máme na stromech v sad ješt oechy, pak renety a bílá míšeátka; pozdní šavnaté hrušky, které se jedí hned samá šáva, sladké jako cukr a tvrdé zimní hrušky, které se schovají do slámy, aby se uležely. Víš, jsme již velké, nesmíme se veejn hlásit, že polezem po žebíku na stromy; ale takhle dopoledne, když se rozejdou všichni po práci, vylezeme si tam, aby nikdo nevdl, a budeme esat, dokud staí as; to je ti znamenité vyraženíU Ellen, jíž se pi chvále hrušek dlaly laskominy, oceovala zábavu jí docela novou: lézti po žebíku do korun strom, a litovala upímn, že dnes na to již
»ó
zatím
bylol
——
—
ale
—
není kdy.
»Co budeme dlat, Zdenko? Ale pokej zde na mne, až odevzdám mj kožist.« A vysypavši v kuchyni na košíek houby ze svého sluneníku, Ellen hned si získala dvru staré Kaenky, s níž pošeptmu ujednávala jakousi smlouvu. S obliejem záivým pak svila potichu Zdence: »Budeme kuchažití« Každému jinému byla by Zdenka s hlubokou ne-
—
v kuchyni se odvtila na takový návrh: »Já kuchaiti to bylo popelit a smažit?« Ale s Ellen-ou nco zcela jiného. Rychle se pevlékly do domácích šat a vzaly zástry, ty nejvtší, které mly. Pnhnaly volí
—
do kuchyn s vykasanými rukávy, jako by šly zabíjet husy nebo krty. Práce jejich byla mén krvavá: rozkrájely houby, oloupaly okurky, pipálily jíšku a rozbily hrnec, ímž byla jejich innost v tomto oboru pro dnes ukonena. Dalo jim to však hodinu práce a mly zástry pobryndané, tváe rozpálené, se
aspo
ruce poškrábané, ale
sebevdomí hrd uspokojené.
Shodly se v pedsevzetí, že budou kuchaívati astji. Obd byl výtený, ovšem že valn jejich zásluhou, však pece jim tak zvlášt nechutnal, jak by bylo spravedlivo bývalo. Chu jim jaksi ochabla pi maliké zpráv, kterou jim paní Menšíková dala hned pi polévce. »Milá dvátka,« ekla, »odpoledne pjdete na návštvu. Paní Sýkorová vzkázala po Babetté, že prosí, aby jí Zdenka pivedla ukázat svou pítelkyni, o které jí povdl muž tolik píjemného. Oekává vás ve ti hodiny k domácí svain. Slíbila jsem ovšem, že s radostí pnjdete.« Nebyla to píliš nápadná radost, co se objevilo na tváích obou dívek. Zdenka byla Ellen vpravila o paní Sýkorové pojem tak postrašný, že by byla šla rozhodn radji o plnoci k poustevníku, než do jistého úpravného domu na námstí Jasanovském za bílého dne.
Na opt
rozkaz paní Menšíkové svázala Málka Zdence
kytici tak krásnou, že Ellen vykikla,
když
ji
spa-
Byla ze snhobílých, neobyejn nžr\ých Jiinek a okraj mla z rží barvy rubínové. »Ješt jste se neobjaly jako dcera s matkou, dvakrát se to již pekazilo náhodami; dnes tedy, Zdenko, vynahra to
tila.
123
pkn.
A pomohou
mluviti kvtiny,
kdyby se
ti
ne-
dostávalo slov,« pravila Zdence matka pi odchodu jejím.
»Ellen, Ellen musímipomáhatií« bojácn vzdychZdenka, nebo si netroufala ped matkou prozraditi pravé city, jež chovala k nastávající tchyni.
la
Jak
bode
a
podnikav byly
šly
družky ráno do
Jasanová, tak zamlkle a nerady kráely tam nyní,
mla pocit, že vejde do jakéhosi mramorového vzení, kde bude zlatými muidly šroubována, sladkými jedy otravována, hedvábnou šrkou skrena a pedstavovala si paní Sýkorovou jako písnou miss Leadovou nebo starou arodjnici, kteréž dv podoby byly ve fantasii její blízce píbuzné.
Ellen
Když
stanuly dívky na prahu Sýkorova
šeptala Zdenka:
»Kdyby
se proti
nám
te
domu,
za-
prjezdem
vyítil tygr, co bys udlala, Elleno?«
»Žekla bych: ruku líbám, milo5tpaní,« zašeptala a Zdenka si musela pidržet ruku na ústech, aby nevybuchla hlasitým smíchem. »Žekla bych: Zdenka vás tak vypodobnila, že vás poznávám El!en,
mn
bez pšedstavení.«
»Já bych tygrovi odvtila potichu: pracku políbila z vdnosti, že mi dává píinu utéci, a utíkala bych, až by se za mnou prášilo.«
Zdenka
jí
Vešly, a div divoucí:
alo Ellen »Zdenko, to strach, jestli
líbiti.
mramorové vzení
se za-
Zastavila se na schodech a šeptla:
hezký, fashionable dm. Ty, já mám tu kýchnu a všecka ta krása se zboží!
je
Bylo by škoda.« Zazvonily, Baibetta otevela a uvedla je do salonu aby sleny mly jen malou
pravíc: »Milostpaní prosí,
chvilku strpení.« 124
»Je zamstnána? Vyrušujeme?« horliv vpadki bez pramocí tygra. utéci Zdenka s patrnou chutí »Ó ne, pišel jen njaký chudý v neobvyklou ho-
—
i
dinu,« vysvtlovala služka a odešla.
okem salon a byla úpravou Všechen ten bezvýminený poádek a
Ellen pelétla
okouzlena.
jeho sou-
Zdenku, lahodil náklonnostem její družky. »Podívej, Zdenko, ty skvostný kvtinyl Ani žlutý lísteku na nichl A jak šarmantní kvtináe! Ach, tu ta hezoulinká sladká podnožka, vyšívaný koátko je jako živý na níí Ó já mám ráda nážadí rokoko! Chle, ty pudrovaný panáky a dámy v arabeskách na fauteuilíchl Jsou malovaný? Ne, jsou tkanýí« lad, jenž tísnil
V
tom zašustily šaty ve vedlejším pokoji a lehkým krokem pikvapila paní zevnjšku ješt velmi svžího, tmavé pleti a tmavovlasá, ale modrooká Slena Greyová, jako její syn Jií. »Vítám vás obí vi Zdenko? Vítám vás srden,« pravila živ a podávajíc Ellen pravici, levicí tsn objala Zdenku políbila ji mnoihokrát po sob. »Já chodím za tebou, ty chodíš za mnou, konen jsme se našlyí Nuže - ale je slena zasvcena?« pozastavila se, usm-
—
—
i
—
vav
si
prohlížejíc Ellenu.
»Eilen ví všecko,« ekla Zdenka paitostí, »Tnohu vás
ped
ní
s
konen
tesklivou rozprositi,
abyste
a dkuji, že mi vnovala mateskou shovívavost pijímáte z lásky k svému synu do svého do svého « Zdenka nemohla vzpomenouti, do eho ji píští tchyn vlastn pijímá, když ne .do svého domu.
m
—
—
»Do svého náruí s
a srdce,
velostí doekla paní kusou
novo a proto
jsi
její
má
pokladem matiným.
ve všem, abyste oba
byli
zlatá dceruško,*
vtu.
»Jsi štstí sy-
Bh
šastni po celý 125
ti
požehnej
svj
život.«
Pokižovala Zdenku prostodušné a pak a
opt
znova
ji
opt
líbala.
tchyn
—
a miss Leado-
vé také není podobná,« pomyslela
si
Ellen tiše na
»To není
svj
tak pšeukrutná
vrub.
V
energické srdenosti paní Sýkorové pocítila
Zdenka jakousi pevahu, které Vypadala jako pod mrakem. »Zdáš se mi
jaksi
vnitn
se
vzpouzela.
smutná, Zdeniko,« zkoumala
zcela z blízka do tváe; »J5Í pouze dojata, jako nevsty bývají, aneb máš starost njakou?
paní hledíc
jí
Jen povzI«
»Mám
— že
že
ekla Zdenka,
starost,«
koberce, »bojím
vám
že
se,
mám
tolik
upírajíc oi na cíp chyb a nedostatk,
nevyhovuji, a že byste
dokonalejší snachu
.
.
si
jist vybrala
.«
Paní Sýkorová vzala ji za bradu a zvedla její obliej proti svému. Pohrozila jí do oí. »ŠotkuI« vyetla jí
s
vlídným
úsmvem;
leckdy pokárala, když tak
nekaboí Mne
chci a vždy bych
»narážíš na jsi
neodstrašíšf Já si
to,
vi,
že jsem
t
byla malý divoch. Jen se
t
za milou dceru
pro syna vybrala jen
tu,
která
vyhovuje jemu samému. Slyšela' s? Zamilovanýma poklad, jak jsem oima matky hledím na tebe, jsi Zdenti již ekla, a eknu ti to ješt tisíckrátl« ku objala a políbila, pocuchala, za ouško zatahala, pohladila, zas jí hrozila a líbala. Zdenka stála pi všem
mj
Optn
nehnut
a zarputile.
»Zdenko, nezapome* vmísila se v to Ellen a dala jí do ruky pinesenou kytici, chtjíc, aby se pece trošku rozhýbala.
»Jaká to krásná kyticel« zvolala paní Sýkorová, berouc ji s vlídným obdivem z ruky Zdeniny; »s jak 126
zvláštní
pro
nhou
jsi ji
jsi
práv
ji
uvila,
Zdenouškul Uhodla bych,
tak uspoádala?*
již mla na jazyku odpov, že kytici uMálka, však Ellen, tušíc to, pedešla ji, smav
Zdenka vila
kouc: »Uhodla
jste,
milostpaní!
Zdenka miluje
jižinky,
mají prý krásné milé jméno, proto jižinky uvinula do prostšed rží. Vdla, že se vám taková kytka tuze zalíbí.«
Paní odvtila Ellen vdným, teplým pohledem. Zdenika,« dodala k jejímu »Jiinky Jií, a rže výkladu. »Na celém svt nejrozkošnjší kytice pro Jiímu celý život; mnel Takovou kyticí, Zdenko, obvi jej ržemil« Políbila Jiinky a pak rže, a Ellen vidla, že byla velmi dojata, nebo na kvtinách se
—
—
ui
krpje, kterých tam díve nebylo. »Promite na okamžik,« ekla paní a vybhla
zatpytily
s kyticí
ven.
Ellen se
ped Zdenkou
shýbla k zemi. »Co hle-
dáš?« ptala se Zdenka.
Chledám
v koberci, co prorazily tvý za»Tob dát za ženicha ne Jižího, ale dževného poustevníka, ty ze dževa vyžezaná nevstoI« >Nelíbím se ti?« ušklíbla se Zdenka. »Hš než ten bábaddek v poustevn, ten aspo chlavou kýval. Pfuj, tak se škaredit na takovou šarmantní panikul« ty díry
rytý oi, šeptla Ellen.
»Jaká že je?« odpírala Zdenka. »Šarmantníí«
V
tom již tu byla paní Sýkorová zpét. »Co se vám líbí, sleno Greyová?«
»Mn? >U
Tšeba všecko tady,« ekla Ellen
vás je krásn jako na oltážíku.« J27
vesele.
»Te lépe
posvaíme
>Ó
v pokoji, kde se
vám bude
ješté
a vedla dívky do pokoje Jiího.
Iíbiti,«
jé!«
vzkikla Ellen radostn, »to
je
náš poko-
sem pišel náš milý pokojíek?«
jíek! Jak
»Je to Jiího pokoj,« ekla hostitelka.
»Ale celý jako náš, jako Zdenkví Jak to pš;jde?« *To tím, že jsem dle pání Jiího poradila paní Menšíkové, aby Zdence k uvítání a pekvapení zaídila pokoj v lidovém, eském slohu. Tak se Jiímu podailo, že mají stejné pokoje.«
»To je vidt, že ji má rád,« ekla Ellen šením a Zdenka rozdurdná se zaervenala.
V je
s
pot-
tom pohledla Ellen oknem. »Ach, Zdenko, to Tam musí být jak v ráji! Milostsmím se tam taky podívat?«
krásná zahrada!
paní,
Domácí paní pikývla: »Na chvilku mžete tam než pipravím aj. tak laskavá, Zdenko,
Bu
nejíti,
dove
slenu.«
Zdenka
oživla; pidružila se k
Ellen svižn jako
—
ale ne ona devná poustevníkova. Na schodech jí Ellen pošeptala: »No, ty pšíiiš ochotn utíkala od milostpaníí« »Jako ptáek z klece!« pochvalovala si Zdenka,
laka
>jako
myš
z pasti!«
Procházely se zahradou, švitoíce vesele, ale jjoEllen oplývala chválou modern upravené
tichu.
kvtnice, prostírající se v pedu, než zaaly záhony zeleninové a ovocný sad. Libovala si unesena; »Ó to je Irožská zahrada!« s ní!« ekla pohrdliv Zdenka, »je to lak licomrné, protivn uhlazené, až je mí úzko. Každá ta uhrabaná pšina mi pipadá jako cestika na neomylné hlav sleny Zálesné! Mne !)y
»Jdi
mi
vystrojené,
12R
byl milejším zahradníkem
teba kozel než lakový
friseuT.«
»Ó nehaí Což
to
není trávníek jako
same.^
»Jako srst ostíhaného pudlal I koviny jsou pistíhány tak, aby vypadaly jako na drátkách. Je to píroda po amputaci, vyfintný mrzáek,«
»To
je
že,
ale jdií
Vždy
tu ten
kvtinový ko-
berec je krásný jako vyšívanýí« »Jak'0 perník
barevným cukrem polévaný. Tohle karbanátky, obtáené kvtinovými
kvtinové makaróny s garniturou rozliných salátk, a tohle jsou tíihranné koláe s bílými, modrými a žljutými povidly.« Ellen se rozesmála. »Když to béžeš tak, pak jsou tohle párky s kšenem a tohleto je talíš bramborové kaše se zatoeným klobáskem, víš, hezky do ervena
jsou
upeeným
—
tak já rádaí
A
tuhle
tady pekrásný cukrovaný preclík, nout, a tu je vykládaný dort
máme bábovku, chu mám kous-
— ó Zdenko, ten by byl
dobrý! Ó, to není ošklivá zahrada, ale tuze hezká;,
když vypadá jako cukrášský kráml« Z nadšeného pozorování vyrušil Ellenu hlas paní Sýkorové, jež pootevevši okno, volala dívky k sva-
in. »Už bžímeí« hlásila se Ellen ochotn, plníc své hned skutkem, nebo pedstava dortu, cukro-
slovo
vých preclík a jiných se vyskytnuvších podobenství shodovala se dosti harmonicky s tím, co byla vidla nachystáno na stole, na nmž uprosted všeho trnila známá kytice z Jiinek ržemi vroubená v ozdobném džbán, pomalovaném slinými srdéky, jablíky a ptáky. Ve dveích zahradních se Ellen ješt ohlé(dla, kouc upímn: »Ale je to opravdu krásaí Ta paní má zahradu jako pro
prince2n:\u.«
Svéhlavika nevstou.
119
7
Zdenka jí pošeptala: »Já bych jí do té ulízané parády pála pl kopy krtk »Ml, bezbožná,« horšila se Ellen a na schodech potichu družku napomínala: »Te ale se chováš,
—
a
nedláš hanbu našemu pensionátu.« Zdenka jí stejn tiše odpovdla: ;>Však ona si pec najde píležitost k pouování! Ach je tak pounál Dej pozor: jak zane pouovati, šlápnu ti pod stolem na nohu. Poítej, kolikrát to udlám.« »Opovaž se, ty rarášekl« pohrozila jí Ellen; a již
jak se patší, a
vešly.
»Ach, milostpaní,
to je pšekrásná,
zahrada,« horovala Ellen, hledíc
pšerozkošná
mimovoln po oku
na vábný stl, kde byl dort, bábovka, cukrované preclíky a koláe vru pekrásná zahradal »Ellen má zvláštní krasochu pro takovou delikátní ijpravu,« ekla Zdenka s potutelným pohledem, jemuž Ellen rozumla, proež se jí chtlo velice do smíchu, i jala se žvatlati o zahrad penoionátrií, kde v koutku pod lipou jako ve svatyni všech tajemství pátelství a v záruku jeho si družky písahaly pozvání všech na svatbu, kdyby se nkterá vdávala. \\iy&. »By.'o nás osm a Zdenka je už tšetí nevstou Bude muset sedm ostatních pozvat, mne arci nejpšednjší »Jsou-li všecky tak roztomilé tverácky, jako vy, bude to vru veselá 3vatba,« pravila domácí paní, zamstnáxia u samovaru, kterýž ihned zaujal Elleninu pozornost. »Díváte se na mj samovar? Ano, ten je zvláštní,« pravila vlídn paní, všimnuvši si zvdavých jejích pohled; »pojte sem, sleno, a ty, Zdenko též;
—
vné
7-
libo-li,
ukáži
Zdenka
vám
jeho seízení.«
sice
významn
nohy, tato však nedala
si
šlápla
Ellen na špiku
tím pekážeti a 130
s
nelíenou
dychtivostí pijala nabídnutý výklad, vyptávajíc se na
vše zevrubn, zkoušejíc zacházeti a foukajíc
vlastnorun se sannovareni na prsty jako dít, když
si
se^
trošku spálila.
Jakmile sedly všecky ti u
ajové
stolu,
vzbudily íšky
Na pvabných
každé bylo vymalováno a jonák v krojích selských. Paní jí povdla, že na íšce Ellenin jest kroj hanácký, na Zdenin chodský, na tetí blatský, n^ konvici pak svatba z Plzeska a Zdenka Elitn ppdruhé šlápla na nohu. Ellenin obdiv.
dve
—
Ellen velice chválila sladké preclíky a nelhala;
chutnaly
jí
opravdu výborn; ptala
se, jsou-li z
domá-
kuchyn. »Ovšem,« pisvdila paní, »a jsou tak upraveny, že vydrží týden jako erstvé. Jií je velmi rád. Nauím t^ Zdenoušku, a libo-li také slenu, jak
cí
dkovala za vítané šlápla na nohu pod stolem jí k tomu píležitost pi každém sebe
se uchovávají.« Ellen
nabídnutí
—
a
potetí. Našla
s
radostí
Zdenka si
laskavjším promluvení paní Sýkorové a pestala teprv, když Ellen, aby ji potrestala, pi jednom šlápnutí lehce vykikla a se omluvila slovy: »Ach odpuste, niilostpaní, zabolelo
vý a zle nohu.«
bolí,
m kží
To
oko.
je nepšítel oškli-
zvlášt když njaký nemotora pšišlápne
Však paní Sýkorová nepouovala pouze, chtla sama býti p-ouena. Zpsobem obratným, aby se nedotýkala bolestných upomínek Elleniných, vyptá-
také
vala se
jí
na
vati otázky,
pomry
americké;
umla
že Ellen vypravovala
živ
tak
dobe dápov-
a ráda
i
dla, co znala zajímavých podrobností o domácím vCTejném život ve své otin, o tamních obyejích rodinných, spoleenských, obchodních, o školách, církvích, lidumilných zaízeních, nevdouc, že pi i
Í3J
každém švitoivém slov
jest
uitelkou pozorné ho-
stitelky.
;
—
Pojednou petrhla proud svého vypravování. »Tamhle jde pan obecní starosta s panem okresním starostou,« zvolaJa ukazujíc oknem pres námstí. »Ach škoda, nejdou sem, jdou do ulice k svatému Florianu.-K »Chodí spolu dnes po njakých komisích, « vysvtlovala domácí paní; »však bude mj muž litovati,, že neužil své dcerušky, do níž je zamilován skoro jako ženich sám, a vašeho zajímavého vypravování, sleno Greyová. Musíte mu to brzy ob vynahraditi. Když po svain domácí paní ukazovala dívkám ve svých pokojích tu památky milých osob, tam podobizny jich, onde njakou starožitnost neb ozdobnou malikost umlecké ceny, ekla Zdenka: »Hle, EUc. no, to krásné piano. A kdybys vdla, jak virtuosn •
hraje matinka!«
»Tvoje matinka?
To
mi novinkou,« podivila se
paní Sýkorová.
»Vy sama, matinko; vždy hraje,«
odpovdla Tomu se
»Já?
víte,
že
maminka
Zdenka. divím ješt více, neb
jsi
m,
n
-
ly
tverácko, nikdy neslyšeia,« pravila paní, smjíc se. »Slyšela,« tvrdila Zdenka; »nelhu a nelichotín^, mám chyb jiných tolik. Když jsem se jako matinko, divoch radji prohánívala po vašem dvoe, než bych byla sedla ve vašich salonech, slyšela jsem nkdy
a
pece
vaši hru
dol
V
myšlenkách co se mi na vás
a líbila se mi.«
tajn dodala: »To J^ylo také jediné, Nahlas však ekla pouze: »Ellen také velmi
Jíbilo.«
pkn
hraje, matinko.
»Aj, snad tak
»Pánbh
ji
dobe
jako ty?« ekla vlídn paní.
chrání Já
na vypuzování myší,«
mám
jistila
132
hudební talent leda Zdenka, »ale za to umím
•tuze
ráda poslouchati, když se
výma oima peskakovala a zase
nazpt na
s
pkn
hrajel« Žádosti-
pam' Sýkorové na EUenu
onu.
»Tož musíte Zdence tu radost uiniti; zahraijte, .prosím, sleno Greyová,« pobízela paní, otvírajíc klavír a rozkládajíc nkolik sešit hudebnin na vybrání. Fibich,« zvdav etla »Sme(tana Dvožák na nich Ellen; »to jsou mistši eský, ach to nic neumíml A ráda bych znala! Smím hrát z pamti? Umím nco od Moniuszka, Chopina. « A s nedokavou radostí, sednuvši si ke krásnému nástroji, pejela klapky zkušebn lehounkým bhem prst. »Ó, jako stší-
—
—
133
brné zvonky! Já se tšíí« zašveholila, zamnula rukama jala se hráti. Zahrála jedno nocturno a jednu mazurku ist, pesn a se zanícením. i
»Ale vy jste skuten krásný talent, hrajete jako malá TTiistryn,* v píjemném pekvapení dosvdovala jí hostitelka, Šíc se srden, zvlášt když vidla, jak záila Zdenka též Ellen. »Já nic neumím, to krásné piano dlá samo hudbu; na takový rozkošný klavír jsem si ješt jakživa i
Ó, to je instrumentek k líbání! XI nás v pensionátu 'my všecky brnkaly na jeden klavír, byl rozladný od nás jak falešný flašinet, nkdy to byla
^nezahrála.
rúza poslouchat.«
»A u Menšík
n k nám a zde vás o
piana nemají; budete choditi den-
hráti tolik, co
to; slibujete
vám bude
libo;
prosím
mi?«
»Jak pšijdu k tak veliký laskavosti, inilostpaní? Tisíckrát dkuji, já budu pšicházet, ach jak ráda, když dovolíte!«
»A te
nco
tyruníf\o,« navrhla paní Sýkorová. Hned se ocitl na pulpite klavírní výtah Mozartova Dona Juana, a s nadšením usedla Ellen se po bok domácí paní ke klavíru. Paní Sýkorová, hra její nevyrovnala Ellenin svžestí a mladistvým ohnm, pec hrála stejn správn jako ona a s rozurnným, dobrým pednesem. Mla silnjší úhoz a hrajíc sekund, byla výten na svém míst. Se zápalem pehrály velkolepou ouverturu a zaínaly práv první výstup zpvohry, když se ve vedlejším pokoji ozvaly hluné, rychlé kroky. si
zahrajeme
a
»Prosím vás, dámy, pestate a
zante
zrova,«
ozval se ve dveích bitký hlas doktora Srnce; »slyšel
jsem pouze konec ouvertury a rád bych celou. « UsaJ34
pod židli a ruce na rukoje své hole. Paní Sýkorová nezdála se tímto výstupem ani dost málo pekvapena. »Pan doktor jest velký hudební enthusiast,« vysvtlovala dívkám, »nemá v JasaAov hudebních požitk a jako žíznivý k sebe chudšímu prainénku zaskoí nkdy na okamžik k nám^ ^ych mu nco zahrála.« Doktor vytáhl z kapsy hodinky a podíval se na n. »Bute tak laskavá, zanme, sleno,« prosila paní Sýkorová, obracejíc listy zpt. »Pšišel na mne strach, bojím se, že všecko zkazím,« ekla Ellen nejist, nebo pronikavý pohled, kterým doktor pozoroval její ruce a její obliej, zadil
se na blízku piana, klobouk dal
složil
rážel její
sebedvru.
zaaly. Již po dvou Však paní dala znamení, taktech zapomnla Ellen na zkoumavé oi doktorovy a hrála ješt jistji než prve; byla již ve svém partu doma, tím hloubji vnikajíc v krásu vznešené skladby a dávajíc jí ohniv plný výraz. Hrála v unesení, oi i
i
h'ce se
jí
rozplanuly.
»Dostí Dkujií« pravil doktor, když dohrály lž
tam, kde byly
pi jeho
vstoupení; »to byla zase jed-
nou pochoutka! Ó, Mozart
ob
je
Mozart.
A dobe
jste
Ml
jsem radostnou chvilku; jen. Pane Bože, houš! Dkuji; spchám; porouím se, s Bohem.« A již jej rychlé, drobné kroky nesly zas k ložím nemocných, do píbytk chudoby a strasti. »Není to originál, ten náš oktor?« pravila Zdenka Ellen, tato však byla jaksi zamyšlena a neodpohrály, starouškové!
vdla. »Navštívily jste
již
paní do'ktorovou?« otázala se
paní Sýkorová Zdenky. ka.
»Ješt ne, ale pjdeme tam brzy,« odvtila Zden»To uvidíš, Elleno, první krasavici jasanovskt3u.« J35
»Krásná nebo zpivá?« »Hraje
uala dala
e
ped
je?
tyi
To
je dobže,«
ekla
Ellen; »a hraje
kousky,« zasmála se Zdenka, však
leknuvši se, že
takovou nešetrností za-
si
nastávající tchyní.
Paní Sýkorová se tváila, jako by byla peslechla
j^
prostoekost. »Chcete-li paní doktorovou navští-
ekla mi dnes, že odjede pozítí do Brna a zstane tam jist aspo týden. Má tam ízení k vli njakému ddictví.« »p'Ospšte
viti,« pravila,
»Pojme
k ní tedy
si.
zítra,
Zdenko,« navrhla Ellen.
zvdava?« usmála ze Zdenka. »Když znám pana doktora, znala bych také ráda »Jsi tolik
na
ni
jeho paní,« odpovdla Ellen pro sto srden. »Doktora Srnce ješt málo znáte, jaký je to chetný, ryzí charakter,« pravila domácí paní,
vypravovati celou
adu
i
šle-
jala se
drobných, ale významných z nichž vyzírala jeho
skutk jasanovského lékae, dobrota, nezištnost, horlivá lidí trpících,
ších. Dílen
pée
o zlepšení
pomr
hlavn tch nejnuznjších, nejopuštnjjí
naslouchala
s
živou úastí, a Zdenka,
když byl doktor nejvíce vychválen, ekla náhle s malou žárlivostí: »Však Jií, Elleno, má tytéž krásné vlastnosti.«
Jiího matka
s radostí pohlédla na ni. »Smýšlej ekla vele a políbila ji s mateskou láskou. Zdenka si celé její srdce získala, prože ped ní nesmí žádný muž býti chválen
vždy o
nm
hrdostí
i
zradivši,
tak,«
nad Jiího. Byl as, by
se dívky vrátily dom. Hostitelka je pozváním, aby brzo pišly »pon\áhat pi úprav preclík« a jiných cukrovinek, podívat se na její alba, prohlédnout si její knihovnu i sbírku hudebnin, hlavn však aby picházely na piano hrát
propustila
s
—
f36
»ražeš
Jiímu
se
k radosti také cviiti, Zdenko, za
mnoho piuíš,
bude-li ti dávati návod taková mistryn jako slena Greyová, a v její nepítomnosti též ráda g tebou sdlím, co sama umím.« Zdentri
léta se
ka nemohouc
si
té radosti odepíti, šlápla
Ellen
asporl
na patu.
Zpátení cestou práv v oné »elegantní« ulici, námstí k sv. Florianu, znly z istého, obyejný salonní pízemního domu zvuky piana kousek pednášený co možná sentimentáln. »Také pianistka,« ekla EUen tiše a lhostejn. »To je práv ona, paní doktorová,« šeptala jí která vedla z
—
Zdenka; »její umní je kolovrátek, ve kterém jsou jen takové kousky vsazeny. Na každou tvrt msíce natáhne jeden. Každý pijde dvanáctkrát za rok na
tyi
adu.« »To je mi líto,« ekla Ellen se zkormoucenou tváí; »vidla jsem, jak se pan doktor celý rozzážil psi naší hže, a myslela jsem tolik
si:
ubohý, když
je
mu
tohle
vzácné[«
»Aspo kdyby umla tch aby se povýšila na pianistku tuctovouí« Hovor pešel na pedmty jiné, hlavn ovšem na paní Sýkorovou, o níž Ellen tvrdila, že jest to dáma ^>pšívtivá, líbezná, šarmantní«, kdežto Zdenka prohlašovala všecky její píjemné vlastnosti za petváZdenka
kousk
se rozesmála:
tucet,
ku, za níž sídlí skrytá domýšlivost, nesnášeli vost a
panovanost. Neshodly se v tom sporu na niem, leda že
asem ob
uvidí, která
má
pravdu.
Když došly do dvora, byl již pan okresní starosta také doma a vyhovl ochotn Zdenin žádosti, aby ukázal Ellen celé své hospodáství. Byl práv v podveer nejpíhodnjší as, aby Ellén, provázena Zden.kou a jejím otcem, prošla celý 13}
dvr
a
uvidla v
kol-
nach všecko polní náadí stroje, v stájích a chlévech oba ipáry koní s párem volk, všecky strakaté kravky i
stádo ovcí,
k
i
dv
kozy
s
kzlátky, šest
etnou rodinu ušatých králík,
tuných vepíjimiž byla zvlá-
i domácí koka byla jí pedstavena, obdiv svou neohrožeností, když klidn na to hledla, jak si její koata hrála na zádech hlídacího hafana, jak je pes ovácký v tlam po dvoe nosil, lovecký velikán s nimi z jedné mísy pil a rozpustilý se dovádiv s nimi v jednom klubku chumelil. Nesmírn se Ellen líbily pkné slepice rousnaté chocholaté, vysokonohé i perliky, krty s obrovským krocanem, velká armáda kachen a slušné stádko husí; když pak se holubi slétali do holubníku k spánku,
št okouzlena;
budíc
její
Mí
i
mohla nechati oi na skvlém peí zelenavém a ržovém,
jejich
stíbrošedém bronzov hndém a pála si míti nkdy »aspo malinké hospodášstvíko, aby v i
138
nm
mohla
k jako
jenom párek takových holoubocáskem vjíovým a s ržkem peží-
opatšiti
sníh, s
ek
na hlavice«, jací práv nejdéle na steše holubníku sedli a se zobkovali. Pak ji vedli do stodoly a sýpky, do mlénice a sklepa, do sušírny na ovoce i k peci chlební, ukázali zásoby oibilí, ovoce, zemat, mrkve, zelných hlávek veškerých jiných kuchyských zelin, na zimu co i
nejlépe uchovaných, též mezi spoustou
vonného
se-
na jiné píce ji provedli, a konen Zdenka, na chvilmatku ku odskoivši, pilichotila do prvodu toho i
i
s jejími
klíi, a Ellen spatila
požehnané áklizn uchováno
komoru
'pro
se vším, co
potebu domu:
z
pytle
jiného vaiva, sušených švemouky, krup, oky steik, hub a oech, soudeky s nakládanými dobrými vcmi a velké sklenice s lepšími ješt zavaenými, hrnce sádla, kadeky nasoleného másla, ucháe medu a špiaté horstvo homolí cukru. V jiné komoe byly žoky peí a píze z domácího lnu, z ,níž se u tkal dá dlati domácí plátno do výbavy Zdeniny. Jako pravý hospodá s hospodyní vysvtlovali rodie s uspokojeníin pednosti milých tch svých poklad, výhody v jich ošetování zužitkování a pouovali ob mladé posluchaky výkladem zkušeností svých. Jak by as byla Zdenka Ellen nohy pošlapala, kdyby na míst rodi byla bývala paní Sýkorová! Však jí to potom v píhodné chvíli Ellen vyetla. »Aoh, jak dávno jsem nevidla a neslyšela tolik i
c
i
si razjaená Ellen, dhospodášskou výstavu«, kterou
hezikého jako dnesl« libovala kujíc »za tu šarmantní
umla
oceniti
i
z praktické
i
z idyllické její stránky.
Zdenka však byla zamyšlena, neveselá. Všecko,
ím
domov její byl tak milý a slastný, oživlo jí dvojnásobn v mysli onou prohlídkou, výkladem rodi n9
i
chvaloemi
Elleninými.
Když pak pi dnešní veei
pojednou paní Menšíková s tajuplnou tváí vstala, otevela dvée a Jiíek na loktech Máliných zas poprvé uinil návštvu u stolu, poprvé nechal si zas vylouditi malé zasmání a zažvatlání, zahála radost srdce
Zdenino
k takové horoucnosti, že vedle lásky k
tomu
jedinému, nade vše pedrahému domovu každá jiná láska se jí zdála jen jako mizivá jiskika vedle vše oživujícího slunce. Ani samota o dvou v útulném po-
kojíku
jí
nepimla
k veselosti,
a Ellen neustála ho«
voiti o událostech dne, odstrojujíc se na noc.
Tu
za-
Zdenka na obnažené její paži dv šikmé, v úhel se sbíhající áry namodralé a zarudlé píshlédla
—
meno
v, jež
si
Ellen v zamilované 'blouznivosti byla
vízla do levého nadloktí. »Aha[ Ješt se nezahojilo to znamení tvé pošetilosti?« ekla s úastí výitkou zárove. Ellen zvážnla a zavrtvši hlavou ekla mírn. »Ani na ruce se nezahojilo, a v mojem serci se snad nikdy nezahojí. Tam jest jeho jméno vžezáno teprv i
chluboko.«
Zdenka se na ni vzrušen zahledla. Poprvé v tom okamžiku pochopila Ellenin žal a ocenila jeho pravdivost. »A to byl jen tvj uitel, Elleno, lovk jen nedávno a povrchin ti známý, který ti nikdy neprojevil lásky. Však pedstav si, jaká jest moje bolest, když mám ztratiti ten rozkošný domov, s kterým jsem srostlá od narození, kde jsem tak milována a bez kte-
Mám odejíti mezi Ach, Elleno, až ipijde as louení, mi, já se zblázním, anebo se mi srdce utrhTie«I Vypukla v plá a dala se do stkaní tak vášnivého, že l)y se Ellen byla velmi polekala, kdyby nebyla znala výbuch družiných již z pensionátu. Konejšila ji, jak
rého cizí,
v
nemohu si
lhostejné
ani pedstaviti životl
lidií
140
'i^-l
inívala v ústave, však nyní bylo všecko domlouvání marné; Zdenka opakovala stále tentýž stesk, hoce plaíc a rukama lomíc. »Má drahá Zdenko,« žasla soucitná EUen, »v tom už je nco víc než jsem myslela džfv. Zdenko, pši sám
Bh,
nežertuj
s
osudem, a 141
patší-li
u tebe Jiží mezi
cizí,
lhostejné
lidi,
pšetrhni
všecko,
dokud
je
as,
nech Jižfho býtí«
Rázem pestaly Zdeniny
sLzy téci, a
její
vzlykot
»Jinho abych nechala?« ekla zbledlá, vyjevená s plamenným zrakem a hrozivým elem. »Nikdy ho nenechám, nechci ho nechati, a kdybych chtla,. EUeno, nemohul To je práv mé neštstí, že jej mám ráda ani jsem nevdla, jak strašn ráda každou chvíli víc a více ... Je to šílenost, je to hanba, je to hloupost ale chci Jiíhol Ano chci její chci jef. Ale utichl.
—
.
,
.
pro íT^m
.
.
.
za to býti tak
tžce
trestána?
Pro mám
domova, celého štstí sklesla na kolena u své
za jeho lásku zaplatiti ztrátou
Neplakala
svého?«
již,
ale
postele tak zoufalá, tak rozervaná, tak
si
nevdoucí
rady, že .srdce dobré Elleny petékalo útrpností nad ní. »Má zlatá, milá Zdenko,« pravila jí upímn, »já rozumím, že máš roznou bolest. Myslela jsem, že já jsem nešastná a nemocná, a pšišla jsem se k tob uzdravit; ale tob je hš než mn, já to už vidím. Ty máš vnitšní vojnu mezi dvou lásek: jednu k Jižímu á tu druhou k domovu. Ty jsi vášnivé stvožení, a ob tvoje lásky jsou moc ohnivé a je to tžká vojna. Poj sem, sedni si ke mn, já jsem v té vojn pšítel
a
vrný
spojenec.«
»Ty's pi stran Jiího, pi stran jeho matky,
—
nade mnou, jak by soudil každý, každiký ten mj tatínekl« zabdovala Zdenka bezezvukým
i^oudíš i
hlasem.
»Ne, soudím jako Zdenka,« tšila ji EUen, zvedla si s ní na postel; »nevíš už, jak soudila Zdenka dnes ráno? Že Jasanov je od jejího domova jen ti tisíce krok daleko, malý skok pro mladý, ji
a sedla
zdravý nohy, a že bude Zdenka každý den navštívit tatínka a že si vynalezne že praporek a uvidí, co 142
doma na
Zdence, hladíc ji potšila a do postele vpravila. a laskajíc, až
a
Tak domlouvala
stšeše tatínek u:kazu]e.«
utišila,
ji
pesvdila,
Pak zhasila svtlo
sama také lehla. Ješt asi pl hodiny hovoily pak o všelikých
signálech praporekových, Ellen neskrblila šprýmov-
nými nápady, až
Zdenka
se unavily a umlkly.
spala.
Ellen se pozvedla a poslouchala.»Dýchá z chluboka, si. »Jestli pak taky usnu? Nebouži, ty nemusí já po pokoji chodit a Zdenku burCo pak je tvj kousek bláznivý lásky proli
pomyslila
spí,«
a
serdce, covati
jejímu nesnázul jsou dva
ohn
Ta ubožátko má
sob
proti
v
vnitšní zápasí
—
níí
Tak
ticho,
To ne-
boužitI«
Jen se po špikách pikradla k umývadlu, vz-ala vodu houbu a ochlazovala si potichounku hru, 'pikazujíc bušícímu srdcá stále: »Mlet, tichoí neboužití« A tak se to srdce upímné nad žalem píteliným, zapomínajíc na vlastní, v nezištné starostlivosti o družku pemáhalo a krotilo, až se skuten
si
k posteli
i
upokojilo. Ellen
si
konen
rujíc
ji
ekia jsem
s
klidn usnula. Zdenka u ní, pozo-
lehla a
Když ráno otevela oi,
stála
láskyplným výrazem. »Spíš jako andílek,« »Elileno, duše má, veer a políbila ji.
nžn t
nutila sbírati se
mnou
trnky, jež jsou trpké
te pjdeme
a trním drásají. Ale
na sladké hrušky,
víš?«
»Pojme[ Jak
Ellen vyskoila:
žebžíku na stromy! rové,
A
po
se tšín\ lézt
potom pjdeme
k paní dokto-
nezapome[«
Ustrojily se do nejšpatnjších šat, pospíšily k snídaní a
obe se,
pak se
nkam
zahlédl z okna, co v
nepekážeje jim v
této
ztratily.
sad
Pan Menšík
dlají, však usmíval
zábav, pro li
si
sice
n tím zajíma-
vjší, že byla tajná.
Ti hodiny
jim utekly jako zrovna
minut.
tolik
»Deset hodin!« žasla Ellen, vyslechnuvši úd^y obléci se a jít do Jasanová.
vžních hodin. Byl as Nalezly paní
doktorovou doma, ale v pilné
pwáci:
trojí ^ék pro pacienty mužovy, zasvzárove starou hospodyni Kosinkovou v úklid a ištní v domácí lékárn; hlavn jí pikazovala opatrné zamykání pihrádek, kde ijsou jedy a jiné vci
pipravovala cujíc
nebezpené. »Léky si musí dlati muž sám, pokud se zase nevTátím,« ekla jakýmsi vyítavým tónem, sbalujíc rozdlené dávky prášk obratn do papírk. »Vte
mne k umoení nudná, protivná »Smím pomoci?« poprosila Ellen a hned
mi, je to pro
práce.« se cho-
práškem, skládajíc jej pesn tak jako paní doktorová. Zdenka se v duchu divila, jak její hbité prsty ihned všecko umjí. »Pojedu si vymáhat ddictví po tet,« povdla paní doktorová me/i papírku
pila
»musím
prací;
když
s
mj
se
sama
muž má
postarati,
abychom nco mli,
zálibu sloužiti
chuasm
a léili
vkolí zadarmo. « Brzo bylo v lékárn vše hotovo uvádla dívky do svého salonku. Šly predpokojem, v nmž byly dv roztomilé, malé holiky s chvou. Ellen byla hned u nich, aby si celé
a paní doktorová
s
nimi pohrála, však paní doktorová
to
napomenula:
—
dy, ty
ji
tmi nehodnými dtmi. A vy, nezbenerachote mi tu vozíkem! Promite, sleny, zápachy karbolu a jiných parfum zde všudeí Jest ovzduší mého muže, do nhož jsem již na vždy
»Nezdržujte se
od9ou2ena.«
V
salonku bylo skoro tma, husté záclony úpln kryly okna. Když Ellen, vidouc na stn velkou, ma-
lovanou podobiznu,
litovala, že 144
jí
v šeru nerozezná,.
ry ekla domácí paní ledov: »Není škoda, jest to jen moje podobizna, a té neinusí nikdo vidti, když jí ani mj muž nezná a nebude do snnrti vdti, jak vypadám.« »Pan doktor vidí požád originál, kterému se podobizna jist nevyrovná,«
odpovdla
Ellen,
chtíc
Zdenka pak dodala: »Však podobizna nžnjší, mladší asi o sedm let, a vidla bys
býti zdvoilá. je ješlt
na ní nco zvlášt krásného. Trpce odvtHa paní doktorová na tyto poklony: Svéhlavika nevstou.
145
10
»Krásného snad pro každého, jenom ne pro n\ého muže. On vbec pro mine nenrvá oí a kdybyste vmísily mezi nkolik jiných žen, muž by mne nepoznal mezi nimi. Dává mi po léta mlky filosofické nauení, že krása jest marnost bez ceny. Jest mi to všecko do duše lhostejno.«
m
mj
Na
odpor vlastním
slovm
vyhrnula tžkou zá-
clonu a vpustila proud svtla na svou podobiznu. Byla to její štíhlá
postava a
rysy oblieje, byl to
kvtu
vše ve
trpkosti
z její
i
ei
neocenna
její
pohled, ale
nadjného oekávání, bez oné
znechucení, které
tváe a vyznívalo
obraty
pravidelné, aristokratické
hrdý, samolibý
mladosti a
a jizlivého
její
te
stále z jejích slov.
vyzíralo
Rznými
neustávala dávati na srozumnou, jak jest a nepochopena, v
zastreném Jasanov
zakopána, v povolání svého muže s trapnými ošklivostmi života sbližována, povinnostmi domácími upopelena a dtmi svými uzlobena.
hluboká oddechla, když návštva byla družky unikly z »el(?gantní« ulice na zakonena a prostranství svatého Floriana. Ellen
si
z
ob
byl v Jasanov už tšetí dm, ve kterém Zdenko,« pravila, stásajíc se sebe nemilý do-
»To straší,
jem.
—
»Nuž
jak se
ti
líbí
krásná paní doktorová?« otá-
zala se Zdenka.
»Kdybys mi nežekla, že je krásná, vž mi, že bych z té krásy nic nezpozorovala, a nedivím se, že ani pan doktor z ní nic nevidí. Pšedn šíží ta dáma okolo sebe tmu tžkými záclonami a svou nepšívtivostí, a pak je to krása taková nelíbezná, kyselá, hoška, že mnohá škaredá tváš je sladká proti ní. Pan doktor asi má s ní málo radosti, a dti, ubohý kužátka, 146
jsou odstreny do koutku.
by
se mi u
doktor
Jenom v
dom
Za takových úvah došly sedly k
té
malé apatyce
líbilo.
práv
v as, aby
obdu.
Odpoledne se nebe zamrailo a studený déš oblohy. Nebylo nrvožno provádti njakou ást »pirogramu« pod širým nebem. Ellen usedla ku psaní sršel s
list do pensionátu.
»Ani jsem se t nezeptala, kdo t tam zastupuje v ang-lických hodii\ách,« prohodila Zdenka. »V první tšíd Taána, v druhé slena Hodanová a v tšetí on.« »Chystáš si ti obálky ... to jim ten\?«
»Slen
žeditelce,
slen Hodanové
—
odpovdla
a
Taán,«
Elen s ro^zeChvním; »ó jemu psát by bylo pšíliš tžko. Ale Pánbíek pomže; pšijde as, kdy budu na nj myslet pokojn, a taky s ním beí5 rozpaku mluvit, bude-li tšeba.«
»Sama o víš, Elleno?« »Tvá maminka mi žekla, se
pšcsvdila, že
se
že to pjde.
pšemže
A
pak jsem když se
vlastní bolest,
— —
ataráme o bolest nkoho- druhého. A vidíš myslím si tak najednou, kdyby paní doktorová umla cítit se svým mužem a myslela víc na jeho pšání než požád na svoje, že by jí pak nehntla taková chloupá nespokojen'Ost.«
Pi tch
slovech vyzkouševši péro,
dala se Ellen piln do psaní.
Zdenka si shledávala odv k zítejší cest na Jiího promoci: nejlepší své šaty, zcela nové, erné, k nim bílý plstný klobouek s ernou stuhou, který vzbudil Ellenin obdiv a na cestu se šetrn uložil do kiabice. Pak jala se upevovati knoflíky na pláHti do dešt a ohledávati ržky svého deštníku. Tak ob pracovaly za ticha, perušovaného jen otázkami Elle147
r-
ninými, oo Zdenka vzkazuje, a
odpovmi
nými, jež byly ovšem samý pozdrav a vzpomínka.
Minul veer
Zdenka
s
i
Zdeni-
vdná,
milá
noc, a brzy ráno, ješt za šera jela
tatínkem ze dvora. 148
EUen
je
provodila na
nádraží, kde se sešli s
nimiž
jeli
spolen
s
panem Sýkorou
a jeho chotí,
za týniž slavnostním
úelem do
Prahy.
»Jen na jediný den[« volala Zdenka ješt z okénka vagónu, když vlak se hnul a Ellen bílým šátekem jí mávala »s Bohem«. Z jednoho dne však mimo nadání byly ti; ješt v den odjezdu zvstoval pan Mentelegramem, že Sýkorovým k vli se zdrží o dva
šík
dni déle.
Když tetího dne k sedmé hodin veer pihrel' pražský vlak do nádraží jasanovského, pršelo jen se oblohy jako uhel erné. Paní Menšíková oemuže i dceru s koárenn, však Sýkorv koár se nikde neukazoval. Marn se zlobil pan obecní starosta na to pkné nadlení, jestliže koí jeho se omeškal; na silnici se nezakmitlo ani svtélka, i nezbývalo mu než s manželkou užíti pozvání a vsednouti do koáru s Menšíkovými. Dobe, že to byla starosvtská archa, jež ukryla v sob všech pt osob a krabice balíky s nakoupením z Prahy, byla z toho i v arše notn stsnaná smsice. Jií ješt nepijel. s
lilo
kávala
i
a
— »Ellen také zdráva?« — »Oba jako rybiky! A kdy pijede Jií?« — »Pozítí.« Takové »Jiíek zdráv?«
otázky a tísní
pi
odpovdi
se vystídaly jen
chvatn v této valn otá-
drkotání krabic rychlou jízdou
saných.
Vz zajel
Menšík
až k verand, píslušníci donim krabice uvolnili vnitek archy úpln Sýkorovým, s obou stran volalo se: »Dobrou noc« a archa v dešti zase zmizela. Zdenka nevdla, že matka naídila Matesovi: »Zajete pak pro slenu Dllenu, sice by bžela v tom dešti pšky dom.« »Kde vzí Ellen?« divila se Zdenka, když Kaenka Málka pibhly pomáhat namoklým krabicím do
mu
u
a píslušné k
i
149
kamen otíraly, odnášejíce kuchyn. Sotva se Zdenka zbavila vlhkého obalu, bžela nedokav do svého pokojíku; avšak tam volala marn po EUen. »Schovala's se mi 90tkul« zlobila se, rozžehla svíku a bvytopené
jídelny,
kdež
u
je
deštníky a plášt panstva do
i
dom,
hala po celém
svítíc
do všech kout, ba
i
pod
Marní »Sch'Ovala se mi do stáje,« pomyslela hodila si pes hlavu starý koberec, dole u schod
postele. si;
rozsvítila
si
se takto
stila
tam vždycky visela, a pubrícím deštm pes dvr. Po nkolika
lucernu, která
krocích vykikla leknutím
ný výkik
z úst
Nebylo
—
a proti ní se ozval stej-
nevylíitelné, tmavé postavy.
divu, že se
Zdenka
rozesmály, když se potkaly ve strojení,
nebo
strašidlu dost
i
tm
Ellen lekly a pak
v takovémto vy-
podobala-li se Zdenka ve
obyejnému, vypadala
svém obalu
za to Ellen jako
pízrak velmi zvláštní v gumovém plášti se špiatou kápí na hlav pod rozlámaným deštníkem, jenž se ve vtru nadýmal a žebry svými klátil.
»Co dláš? Odkud ptávala se užaslá
tom neaseí« vyZdenka, když ob byly šastn v se ženeš v
suchu pod stechou. »Inu
Te
tom!
žím
bžím, abych
t
spatšilal
Ale o
mn
až po-
nejdžív ty mi všecko povídej o toby o Ji-
—
-
»Tady na schodech pec ne?« smála se Zdenka. vezimeme na sebe suchý šat a pjdeme k veei. Mám hrozitánský hladí« I spchaly do pokojíku.
»Poj
»Máš
apetýt? Žíkáš to tak veselel Jsi spokojena,
Zdenko? Bylo v Praze pšíjemno?« »Ó, krásn, Ellenoí Jsem šastna, to ti bylo všecko slavné Až ti budu vše povídati Jií jest tolik vážen, tolik chválen! A byl tak blažen, že jsem byla 150
pi tcml Elleno, Jií
m má
rád
,
.
.
vlastn chci íci
doktor.«
a
»Aha, odipus, já jsem žekla také jen Jiží.« »Ale Praha, Elleno, se mi neh'bí. Je sice velebná krásná, ale « tu zavrtla Zdenka velmi vážn
—
hlavou, »tak krásná
pece
není jako Jasanov.«
Zbystra se podívala Ellen na svou družku, jež to
myslela zcela opravdu, ale když se potkala se šotkovitým pohledem Elleniným, dala se do smíchu, jemuž se
chut oddala
též Ellen.
»Víš, Zdenko, já taky žíkám, že není nikde na
svt Jiží
krásnji než v Jasanov. Ale co tomu žíká pan
—
ksi žíci
doktor?«
»Doktor se ti dává porouet, tší se na tebe,« hrd pravila Zdenka. »Ale s ním samotný'm nemohla jsem ani chvilinku promluviti. Poád byl pány obklopen.«
»A damami ne?« zatveraila Ellen. »Ó, pokej, až usiyšíší To budeš pekvapena! Ale te pojme dol, chci, aby také maminka všecko slyšela, a ješt jsem nevidla Jiíka, a hlad mám, a potom jsou tam moje krabice « A již chvátala Zdenka se schod naped, za ní hbit Ellen. Nejdíve pišel na adu Jiíek, »imj ženich, mj zlatý mužíek«, jak mu íkala Ellen, a Zdenika se s ním na shledanou »pocukrovala«, jak zas ona íkávala.
— —
Ale na
stole již
vonla kouící
se
veee,
a všichni se
vesele usadili.
»Mates mi ekl, že
nepokala na koár?«
Pro pak jste vyetla paní Menšíková
^ste se minuli. tiše
Ellen.
»Nemohla jsem
se dokat, bžela jsem po meabych džív uvidla Zdenku,« omlouvala se Ellen. »Po mezích? Kde pak byla, maminko?« ptala se Zdenka s velkýn^ podivením.
zích,
15 J
»U doktor návštvou,« ekla Ellen, díve než mohla paní odpovdti. »A ty, Zdenko, te se neptej a
sama povídej.« Byla to velnu roztržitá
pi
veee
a velmi nesouvislé
Nebylo lze udržeti Zdenku, aby neodskakovala stále od pedmtu ei, ba také od stolu. Se soustem v ústech odbíhala brzy k té, brzy k oné krabici aby z ní vyndala balíek, jehož obsahem chtla nkoho pekvapiti. Pam' Menšíková mla velkou práci, aby ubránila aspo tatínka štbetavým útokm ní povídání.
Zdeniným a on se n\ohl najísti; nemén námahy stálo dovdti se aspo vcí pro ni velmi dležitých., ji
a sice, že dostane hosty. Strýc Ag^aton totiž, meškaje
práv v s
Praze a uslyšev, že se Zdenka zasnoubila Jiím, chtl tomu mermomocí, aby se zasnoubení
ádn
oslavilo,
a k vli
tomu
odložil
svj
odjezd,
hodlaje na nkolik dní zajeti do Jasanová se svou žeCilií. Mezi to švitoila Zdenka, jak bájen krásnou operu slyšela v divadle, ke kolika známým rodinám byli Sýkorovi zváni a ona i tatínek s nimi, jak ji paní Sýkorová skoro v každé ulici upozorovala na njakou památnost a jak ale vy-
nuškou
poun
—
pkn pražském —
pi EUen pod stolem špikou nohy dobývala pod nohu Zdeninu; kterak bylo na Žofín ješt zeleno jako z jara a hudba tam hrála, a jak jí pan Sýkora kládala zvlášt
emž
ina
královském
hrad
-
se
i
—
ukazoval takové ohromné, krásné paláce a to že jsou samé školy. Jen s obtíží pi tom paní Menšíková
vyzvdla,
že strýc Agaton a Cilie pijedou s
JiíiTv
pak dle umluveného programu ve tvrtek bude u Sýkor hostina na oslavu Jiíkova doktorátu, pro spolenost širší, »pro Jasanov«, a v sobotu, svolí-li maminka Menšíková, že se v kruhu dvrných pátel u Menšík oslaví zasnoubení mlapozítí, to jest ve stedu, že
752
dych lidiek. »A pi tom, maminko, nezapoimeme, že satek Agatonv s Cilií také ješit u nás oslaven nebyl; ,musíme jim uchystati njaké pekvapení. No, uipekvapím vás všecky! A jako svatební dárek vidíte jsem Cilii na památku hezké stíbrné píbory k-ouipil v té modré krabici jsou sípolen s pknou medvdí kozí pod nohy pro Agatona. Souhlasíš, A!niko?« Paní Menšíková dkovala n\anželu za tu laska-
—
—
vost k jejímu bratranci hlušila Zdenka,
i
chotí jeho, ale slova
její
pe-
dnes neukrotiteln rozjaená. »Pookej,
Elleno, skoíme si pi tom oslavování! Budeme mít taneníky, jen pokej! A ne snad chlapeky z gymnasia, jako v pensionáte, ale hotové doktory!« »Ano,« pisvdil tatínek, »Jiík si pozval dva pátele: doktora Hladinu, svého kollegu z práv, a doktora Polanka, jenž je léka.«
»Taikž dila
budou mít u Sýkor také
hos!ty,«
proho-
paní Menšíková.
»Nejen ty pány, také dá'mu,« ekl pan Menšík, ale Zdenka se k nmu pitoila a položila mu ruku na ústa. »Mlet, taoušku zlatoušku! To mi neber, to mi nech! A než to povím, musí Ellen hádat, jakou dámu pivezou Sýkorovi do Jasanová jako svého hoista!« Ovšem si zvdavá Ellen hlaviku lámala, hádajíc poád chybn a hoíc nedokavostí, až jí Zdenka se smíchem a vítzoslávou konen zvstovala: »Taánu!« Ellen nevila vlastnímu sluchu. »Taánu?« divila se paní Menšíková; i
»tu vaši
ruskou pítelkyni z pensronátu?« »Ano, maminko«, jásav stvrzovala Zdenka. »A stalo se to tak: když strýek Agaton od nás tak kvaipearv odejel do Ivanova Mstce a tam svou Cilii nalezl, chtl s mí hned po svatb odcestovati do Itálie a zval slenu Hodanovou, aby jela s nimi; ona nechtla J53
svou školní povinnost, ale Taána, jakmile o tonn uslyšela, dostala hroznou chu na cestování, domluvila se s tetou Cilií, zalíbila se jí strýkovi a hned bylo hotovo, že pocestuje s nimi. Jak jsem se podivila, když jsme se v Praze se strýkem a tetou opustiti
—
i
—
Taána
Uarovala všem: panu Sýkorovi, paní Sýkorové, Jiímu seitkali
a
u nich jako domaí
—
»Bezbožný jazýkuí« pohrozil jí tatínek. »Že ne? Ó, tatínku, na to mám lepší oi nežli ty. Vidla jsem, že všude, kde se Taána mihla, všichni mladí páni se hned fantili. A staí také. Tak se arci stalo, že když strýek s tetou sem pojedou, byla sem
Taána
též
pozvána.«
pro jsi jí nepozval k nám?« ekla ne bez jemné výitky.
»Ale, Richarde,
matka
s lítostí a
»Sýkorovi
si
ji
nenechali
vzíti,
má
zlatá;
zval
jsem ji, naléhal jsem, ale marn,« vysvtloval pan Menšík. »Ale ty, Zdenko,« mr\ila matka, »ty snad jsi opomenula podporovati tatínka a zváti svou pítelkyni tak srden, aby neodekla.« »IÍ Já jsem jim nechtla kaziti radost,« zasmála se Zdenka, »jí ani tm mladým pánmí Budou se u Sýkor výborn baviti. Zde by se Táa nudila.« »Ty's
pec
jen diblík,« pokárala
rozhnvána; »jist nám
ji
matka trochu
poví Ellenka, že kivdíš sle-
n Taán.« »Inu
— « rozpakovala se Ellen, »tak docela kšivda
to nebyla, a
musím-li
musím dobrou,
s
pšísnou pravdou ven, pšece Táu taky našknout,
upšÍTnin-ou naši
že je drobátko koketka.«
»Poj
sem, podívej se,« volala Zdenka Bílenu jen koši, a jako by jí v ukazovala pivezené dárky pro eládku, pitoila se
k
nm
otevenému cestovnímu
154
t_ <^
k ní šeptaijíc
jí:
»Však by nám Sýkorovi
byli
Taánu
penechali, ale ona hned pijala jejich pozvání a zuby nehty se ho držela; také se Jií nezahledl do ní, ile
ona
— mn se zdá ~
do nho.« Pi tch
sl-ovech vyn-
dávala balíek po balíku, roztíujíc, co patí eládce, co mamince, co Jiíkovi a co Ellen. z malého koženého vaku také na stl vybalíky a pouzdra; nebylo jich tak mnoho, ale
Tatínek kládal
byly za to cennjší. Ellenu v
pravd
oblažil
jednodu-
chými zlatými hodinkami. »Jdou na minutku správn, zrovna bez takových nemže uitelka ani býti,« pravil maje radost ješt vtší než Ellen sama. »A te, Elleno, musíš zase hádati,« pravila Zdenka, sedajíc ,unavena na židli a mnouc si ospalé již oi, »Tuhle v té škatuli je nco pro mne, ale pjínA
ns
nejdív tob. Hádej, co jsem si na tatouškovi vyHonenií Ale nehádej na njakou hloupost jako klobouk nebo vjí.« »To by byl už požádný klo'bouek,« uvažovala Ellen nriíc okem rozmr škatule. »To bude asi nco Ždípro nevstu do hospodášství. Stolní porcelán? Lednika? mací stroj? Kužácký stolek pro pána? Tak co, když požád hlavou vrtíš, že ne?«
to
prosila.
—
—
»Už
m
škatuli, tu
mrzí poslouchati takové hlouposti. Otevi
máš nž, peízni motouz, zvedni
víko
—
nu, co je to? Nevíš ani, jak na to koukat, ó, Ellenol
Sedlo
je
to,
—
dámské sedlo
nu, chápeš?
Budeme
na koních, ty v sedle a já umím bez sedlal Nauím tí Víš, pes ty mokré louky do hájeku pes hájeek k poustev « Nedomluvila
jezdit
—
—
Zdenka; hlava
úsmvem
jí
— —
—
sklesla,
—
usmvavé oi
se
jí
zavely,
uprosted slova usnula. Museli ji dovésti do pokojíku, kdež ji Ellen odstrojila a jako malé dít uložila. Ráno se Zdenka probudila, když Ellen již úpln obleena chtla vyjíti z pokojíku. »OhoI« kikla Zdenka a rázem vyskoila; »kam pak tak záhy s klobouken\? Neuklouzneš mi te. Celou noc se mi o tob zdálo, jak dláš zmoklé erné mi pece povz, co strašidlo na našem dvoe. dlala's veer u doktor? Paní doktorová pec není s
radosti na ^vái
i
Te
oma?« »Práv
vdla
proto dlala jsem tam hospodyni,« odpo-
Ellen. ;>Je to
pšedvírem
tam roznél Zrovna když paní pšed-
odjela, jejich
pšes žešeto a zlomila
mladou chvu,
st
ta nic
si
hospodyn Kosinková padla nohuí
Te
co dlat? Mají
neumí. Nikoho moudrého v
m-
nedostat na pomocí Pan doktor chned telgrafoval
pro svou sestru paní Kmochovou, a 156
ta telegrafovala,
že psijede za dva dni. Ale jak dva dni pšekat? Pšišel
mamince pjit Kaenku,
mu
mohla na dva dni ale to jsem neinohla pšipustit, to by bylo hezké. Šla jsem pomáhat sama. Nechtli, bránili, ale já jsem se nedala zahanbit. Tak jsem tam byla k tvojí
prosit, jestli
by
každý den od rána do veera. Kosinková leží na posteli a všecko mi porouí jako komandant, co mám dlat a jak, co vyndat ze skšín, co pšinést ze špižírny, jak namíchat, moc-li dát pepše, soli a všeho; já vážím,
ona na mne kouká a požád mne pouuje. Ó, já už umím mocí Zdenko! Vím už skoro všechno. Kosinková je se mnou spokojena. Pan doktor zas, když mže, uí vážit v apatyce podle recept; ó, tam si teprv dávám záležet, abych — Pánbh ra chránit — nkoho inepšivedla do neštstí! A vidíš, jde to taky, pan doktor je se mnou taky spokojen. Pedevírem
m
jsem taky jedné babice a jednomu chlapci sama vymyla a pševázala rány, když pan doktor musel nkairv daleko k nemocnému. Já jsem den pšed tím vidla, jalk to on dlal a dala jsem si pozor, abych to udlala taky taik. Ach, jakou jsem ti mla, Zdenko, radost, když jim to vera prohlédl a žekl, že to bylo doibže!« »Jsi tedy díve lékakou než Taána,« pravila Zdenka s obdivem, pesvdena o Elleniných schopnostech.
»Ó, nejsem lékaškou, jen kuchaškou a tuze nezkušenou hospodyní,« skromn namítla Ellen. »Nepovídej,« ekla Zdenka; »ty dovedeš všecko tam jsi k mé na svt! Jen ondy u nás v kuchyni útše byla zrovna taková brynda a nešika jako já.« »Víš, když jsme spolu, oba jsme rozpustilí rarášky u doka tropíme,« vysvtlovala Ellen. »Ale kdybys porouet! tor vidla, jaká jsem usedlá! A jak umím Víš, té chv. Maženko, dobže utšít prach! Maženko,
—
m
m
vodu istou z pumipy a ne z njaké louže! Maenko, pro jste dala dtem špinavý sukýnky! A tak ti to jde celý den. To jsou ti roztomilý choliky, Heluška a Mila. Takový ohrdliky cukrový. Jak mám chvilku, chned si s nimi chraji a povídám jim po-
pšinésit
Ghádky.«
»A kdy
nám?« ptala se Zdenka. »Až veer, když pšijde pan doktor dom. Pak mu všecko povím a odevzdám, zahraji mu nco na piano se vracíš k
—
— to
on si tuze pšeje a pak jdu.« »Chceš tam odejíti dnes, hned te?« ptala se Zdenka trochu rozladna. »Musím,« pravila Ellen s dležitou tváí; »v noci mla pšijeti paní Kmochova, ale jak pak jestli nepšijela? A když pšijela, nevím, svží-li jí pan doktor i
i
také apatyku.«
Zdenka
se
stydla odmlouvali, jenom žalostiv
ekla: »Jsi šlechetná, to je pravda, ale jaká škoda, že
t
nemohu
vzíti
den, zcela jist!
doktor
—
a
hned do cviku na koni! Umlia bys za jak by se zítra divil Jií chci íci
—
A
hlavn Taána! Jen
Ellen, nedbajíc jezdeckých
se nasnídala a odešla.
plán, jak nejlépe užije
'pomysli!«
tch vavín,
rychle
Však Zdenka již mla hotový doby její nepítominosti. Vyíi
do svého potam za ním. Mla s ním dlouhý hovor pi zavených dveích. Z poátku bylo slyšeti, že jí odpovídal hlasitým smíchem, potom pádnou odmluvou a horlivým vysvtlováním, pak již to znlo mén rozh-odn, jako by slevoval a váhal, a konen vyšla Zdenka s tváí záící, zvítzivši! nad tatínkem jako obyeijn. Dobrý tatoušek zlatoušek, její »jediný, maliký tatínek« po jejím lichocení, nutkání a naléhání slíbil, hala
si
tatínka, a jakmile vešel sam-oten
koje, vklouzla
že splní prosbu, na
níž, jak pravila, záleží
158
štstí celé\\o
-»"\!|
jejího
že
života,
jí
koupí
pekrásné
budoucí sídlo, poustevnu anebo po pípad erný u sv.
bu
Florianaí Jen jedinou
dm
kladl poidmínku: bude-li Jií
si
totiž souhlasiti.
O
souhlas Jiího nemla Zdenka nejmenší staCož jí neslíbil, že uiní vše pro její štstí, eho sama bude páti? Jakž taprv, až uslyší znamenitý
rosti. si
její
plán! Byla
pesvdena,
jíti
jisto,
tam pšky?
radji letla, a
nm pes
kdež, jak
za nedlouho bude domácí paní. Ale
V
luka
v tom nadšení by byla nebylo možno, osedlala si
té radosti,
ponvadž
onoho kon, který byl na
»doktora« okouzlí.
se k poustevníku,
Zatoužila podívati
ryní bylo
jm
že
to
jejím
milákem,
hájek. Bylo
i
a v hájku tak milo na
jí
a pustila se
tak nes;mírn veselo
vyvýšeném míst, odkud bylo
vidti i na doimov na poustevnu, že se jí odtud ani nechtlo. Seskoila, nechala kon voln se pás. chodila a pod žloutnoucími bízkami, tšíc se z prosvítav zlatého jich lupení, z leskle mokrého mechu i
dole, z posledních
kvt
cbudobiek 759
i
z
posledních,
osamle poletujících mušek. Dech podzimního louení v pírod nebyl jí bolestný; vždy bílá, tpytná zima bude jem pechodem k novému, všech krásnjšímu jí,
jaru, k
vesn
mladosti, štstí a láskyí Nestailo
polibk k donnácí steše, myslíc na a k poustevn, myslíc na Jiího; jásavá radost
ze posílala sto
tatínka
v srdci jejím musela v pensionáte pi vydral se
jí
ze
si
ješt jinak
noním
uleviti.
Jako tehda
výletu na vrcholí jablon
rt plným hlasem výkik;
»Urá! Uráí
Urá[«
Dalekým, jasným vzduchem piletla odnkud ozvna; odkud? Zdenka nevdla. Ta ozvna, jíž dosud neznala, pipadala ho, jenž
ji
jí
jako pozdrav
miluje, jako blahé
dálky od
z
znamení a
slib,
n-
že bude
na vždy šastna jeho láskou. S rozníceinými tváemi, se sladce zvlldým zrakem a bušícím srdcem stála tu v rozkošném pocitu svého štstí, vzepjala ruce a modlila se, s úsmvem radosti na záivé líci: »Dejiž, Bože, aby mé jeho štstí bylo jedno a vždy tak veliké, jak jsem šastna dnesí« »Urá[ Uráí« zaznlo pojednou od pokraje háje^ ale to nebyla již ozvna, byl to hlas lidský, vyšší a mén silný než Zdenin. Bžela mu vstíc a hle, Ellen chvátala k hájku od Jasanová po lukách. Brzo se ob i
setkaly.
»Však jsem dle toho kšiku poznala, že jest tu naše strašidlo z pensionátu,« smála se Ellen. »Uslyšela jsem to urá a místo mížím zrovna se(m.« »Máš kdy?« ptala se dychtiv Zdenka. »Mám. Paní Kmochova pšijela, váží v kuchyni a
dom
hospodaží, já jsem jen uvážila v apatyce a
mám te
svobodu.«
»Tak poj, ji
eká
vyzvala Zdenka.
A
te
nyní velký úkol,«
Ellen, 160
s
mnohým
významn
strachem, úsi-
Hm
a smíchem odbyla si v bezovém hájeku prvm' své jezdecké cviení na »mak'Ovém« koni.
Když pišly dom, vyídila jim paní Menšíková, že tu byla Babetta se vzkazem, aby sleny pišly odpoledine pomáhat paní Sýkorové chystati cukrovinky,
ímž
I Zdenka v dnešní šastné Byla v kuchyni sice ueliva a než Ellen, za však obveselovala celý obratná to svým rozmarem; byla dnes samý žert a samá roztomi-.losit. Odpoledne uplynulo všem jako chvilka.
byla Ellen nadšena.
nálad
mén
šla ráda.
mén
dm
»Musím
se zastavit u doktor, není-li
ob
nieho
tše-
do>m. Zdenka šla s ní. Tu vidla, kterak lnou k Ellen ty roztomilé dti, jak ráda ji má Kosinková chva, jak si jí váží již paní Kmochova. Doktor byl ve své lékárn a sám si ba,« pravila Ellen, když
šly
i
i
dlal
vc
léky.
bych
není teba, staroušku jen jednu však víte,« pravil, vyskoil a spchal
drobným krokem kousek musela
oukou
—
»Nieho rád,
do salonu. Aspo jeden pak ale dtem aspo kra-
z lékárny
mu
zahráti,
pohádku povdti a teprv smla
Šumno
bylo následujícího dne u
Menšík: ekaly hosty
k poledni.
—
jíti.
Sýkor
jako u
Pijeli všichni,
po obd úmluvy u Menšík, nebo strýc Agaton, od svého satku promnný ze zádumivého nemluvy v ilého a bodrého spoleníka, chtl býti vdcem výpravy na jakési pvabné místo u rybník, asi pl druhé hodiny vzdálené, které znal z malíských svých ubytovali se tak, jak bylo ustanoveno, a
sešli
se dle
potulek.
Hledali Jiího a Zdenku. Ti byli v
spolu patrn o
nemají kdy;
sad hovoíce
nem velmi dležitém. »Nechme
vyi
jím,
Aniko, aby nám
pišli
jich,
na-
proti, chtjí-li totiž.«
Svéhlavika nevstou.
« <
A výprava se dala na cestu; y pedu ráznými kroky rozjaený vdce Agaton, obraceje se asto k ostatní spolenosti, jež zstávala daleko za ním. V první
ad
kráela Taána, oslujíc elegancí a zajímavostí, po obou stranách provázena rytíi, doktorem Hladinou a doktorem Polánkem, jimž rozdílela svou pozornost a vlídnost tak jednostejn, že ji i paní Sýkorová uznala jako slenu velmi zpsobnou, kráejíc nedale-
ko za ní
s
Ellenou.
s Cilií, jež se
Prvod
uzavírali
musela zavsiti o
rám
oba starostové pana Sýkory a
mu o Alžírsku, což jej nesmírn poutalo. Když tito výletníci putovali za tpytu podzimních paprsk sluneních vesele do dálky, zdálo se Zdence v stinném sad domácím, že celý svt se pokryl ervypravovati
ným mrakem,
jenž pt^ltil všecku zái, všecku radost, všecku víru v štstíl Ztrnulá stála proti svému snoubenci, upírajíc
na
tázavé,
nechápavé zraky, jako by
pochybovala, jestli to vskutku on, její dobrý Jií, její švarný doktor, ješt ped chvílí s takou radostí a pýchou vítanýl Co by byla pokládala za nejvtší nemožnost a nepravdu, ba co jí vbec ani nebylo napadlo, že by se snad mohlo státi: to že bylo skutkem? že on uinil?
to
odepel splnní jediného páníl Zprvu bral žert, ale poznav jich opravdovost, byl íci jí, jež v jeho lásku dosud skálopevn vila,
Jií
jí
návrhy za
její
s to s
J
plnou uritostí »ne«, zetelné, jistojisté »ne«I To snad ani nemohlo býtií Kouzel pec není, aby
jej
byla
njaká
zlá
arodjnice mohla
tak zcela pro-
mniti; musí tedy Jií z okamžitého vzdoru svého procitnouti a býti zase takový, jakého jej Zdenka znala .
»Nerozumím vám,
ekla chvlými rty, s úzkostným napjetím upírajíc oi v pímý a mírný pohled jeho; »eknte mi: jest vám k smíchu a k podoktore,«
162
:X
erný dnri — anebo celý dm pro Tiaše usídlení, po— — v Jasanov musí býti a
hrdání jen poustevna, jen
Jasanov? Znáte-Ii hezí
vzte mi o
nmí
nikde jinde na
»Hezí
Ale
svt«I
dm?
Zdenuško drahá, o to mi pece nebží; jen mi nebrate a vyslechnte dvody, pro které není možno, abych se v Jasanov usadil.« »Ani slova[« šeptla Zdenka, s tváí zbledlou a s rukou odmítav napaženou. »Nechci slyšeti vaše dvody. Vím dosti Vždy mi pravíte smle do oí, ze rušíte svj slib, nechtje splniti jediné mé páníí«
»Mohu
splniti,
jen co jest J63
možného,«
pravil Jií
Zdenka mu vpadla do ei, pichádo ohn: »Šetrte slov, když vám není ani n\ožno žíti tam, kde jste se narodili Nechcete se zakopati v našem Kocourkov, jako paní Srncova, vite? Musíte žíti na výsluní velkého svtal Bylo by vás škoda pro zastrený Jasanov, a za chvíli poznáte, že jest vás škoda pro tu obmezenou Zdenku, která nechce jiného domova, než ten svj jedinýl .Jak jsem vám asi k smíchu s tou svojí láskou k domovu! Vám není domov niím, bezpochyby jste po nové mód pekonal lásíku k rodné jako copácký pedsudek, jste chlácholivé, však
zejíc
i
svtan
pd
—
»ZdenkoI« zvolal Jií uleknut, uražen a s bolestnou výitkou, »pro chcete schváln tak raniti?
m
Vždy
není možno, abyste vila, co mluvítel«
»Nevím viti,
i
než že
nic,
nemyslím nic a nebudu již nic mlumi každé pání. Slíbil jste
jste slíbil splniti
nesilíbil?«
»Slíbil jsem, ale
»Žádné ním
aleí«
rozh-orlením;
pravda, že jste
—
kikla Zdenka, rozpalujíc se mrav»slíbil
jste,
a tisíckrát jest
slíbil,
slíbilí«
»ZdenuškoI Nestjte nade mnou jako s^iudce, který rozhoduje dle písmena a slova zákona. Vyslechnte v lásce a snad sama pak své pání zmníte.« není daný slib »NikdyI« odpírala Zdenka.
m
»Mn
rukavicí, která se
mže
svléci.
»Také poctiv splním, co jsem
slíbil,
jen až se
dohodneme o svém bydlišti,« upímn smioval Jií. »Nahlédnte pec, drahá Zdenuško, že o zpsobu a míst, vhodném ku provozování svého povolání mohu a musím jen sám rozhodnouti, jsa za to zodpov-
dn.
Jest to otázka životní, jest to
a rozumu —
164
vc
mého svdomí
Zdenka, vybuchla v hnvivý ve tvá výitky: »Jen. vy máte svou otázku životní, vite? Já nemám práva míti také svouí Ale pro mne jest otázkou životní práv Jasanoví To není vc vašeho svédo*mí, viteí Mlite,« zvolala a dupla na trávník, když chtl pro-r »KráiSní« zakikla
plá
jej
mu
a Škajíc metala
—
mluviti. »SIíbil jste
—
a
dos:tí
Nemožno
prýí
Takové
skromné, nejskromnjší páníí Kdybych chtla žíti v Paíži, míti palác, ekypáže, lóže diamanty, ernochy, zázraky! Ale v Jasanovl Teba v poslední chaloupce! Se žádným pepychem, jem-om s naším Míem! To že jsou požadavky nad možnoist?!«
»Zdenko,
pece
íci
z lásky k
probh!
vám zapísahám
vás, dejte
Usaditi se jako advokát v
si
Jasanov
—
by zna/menalo »Nechte si všecky výklady!« potásla hlavou, až se cpávajíc
si
»Slíbil jste,
anebo
obma slíbil jste! A uši
dostojíte
jako právník!« tila se,
jí
svému
Vyzývav
bránila se Zdenka,
hndé kadee
rozletly, a za-
rukama opakovala vášniv: nyní slibu
a
bu
jste
do slova
vzdorn
vrolomný i
—
do písmene,
pohledši
na
obrá-
jako by dhtla odejíti.
»Takto bychom se nikdy nedohodli, má drahá Zdenuško,« s pohnutím pravil Jií a objal ji kol pasa, aby ji zdržel. Ona, vymykajíc se mu, vzepa se plecí o kmen jablon a odvracela hlavu pry od nho; odstriti ho nemohla, majíc ob ruce zamstnány jinak: nepestávala si zacpávati uši. Nedbaje toho, mlíuvil k ní Jií: »Uvažujte jen jaký šeredný sikutek bych spáchal, kdybych se v Jasanov usadil. Víte snad, že pro celé naše vkolí jeslt advokátem doktor asný v Ladomicích a že, kdybych se mu zde tak blízko usadil jako soupe, bych sám smutn pochodil aneibo bydh mu musel klienty odlou-i
bu
765
díti,
zkrátka
—
zniiti
v statném
vku
Uvažte, že
jej.
dávným pítelem mého
otce
i
jest Dr.
asný
tatínka vašeho, ješl
a v plné innosti, a
hlavn
že to jest
vlastenec ryzí a zasloužilý, který tam v Ladonicích na rozhraní národností
A
potom
vrhovati
výten
slouží naší
eské vci.
bych musel opochtl ublížiti soupe-
uznáte, Zdenuško drahá, že
lovkem,
který
by
mu
stvím.«
»Jen tedy opovrhnte mnou, že toimu chci,« odvtila Zdenka prozrazujíc, že její ouška nebyla tak píliš opravdov zacpána. »Vám, jak vidím, záleží na doktoru
asném mnohem
více naž na
mn,
ale slib je
mnl« »Drahoušku mj, slíbil
slib a
ten jste dal
jsem vám, že uiním všecko možné pro vaši spokojenost, a tomu slibu jist dostojím. Ale neslíbil jsem, že zstaneme v Jasanov, nebo zde bychom spokojeni býti nemohli. Mám jiný zámr, ale bez vašeho souhlasu ho neprovedu. Nabízí místo ve se »Dost tohol« kikla Zdenka v pravém zdšení. »Nesnesla bych odlouení. Nel ani slyšeti nechci o jiném míst, kde bych, vzdálena domova, proplakala ani by to nebyl život, bídné živoení, až svj život bych se steskem zbláznila neb umelaí« Jií se chvl lítostí od hlavy až k pat; snášel muka, když musel tak trápiti milovanou svou Zdenku; pemáhal se, aby nedal znáti, nebylo však pomoci,
—
mn
—
i
jak
tžko mu bylo zstati rozumným.
»Není tak píliš daleko tam, kam myslím«, pravil s nuceným klidem, maje se na pozoru, aby nepohlédl Zdence v rozrušenou tvá a v plaící oi. »Pjdu nyní na praxi k advokátu Novotnému do Rozvratína, kamž arci nemáme dosud pímého železniního spojení, ale s dosavadní zajíždkou jsme tam z Jasanová i
166
za šest hodin; to není tak hrozné, uvážíte-li, že jesi Rozvratín na opaném konci ech u samých hranic pruských. Tam, milá Zdenko, jest eské menšin teba svžích, nadšených sil, aby pomáhaly ji vzpružovati k
národnímu sebezachování, a
pd
já,
má
zlatá duše, ro-
tak, že miluji tu vzdálenou zumím lásce k rodné opuštnou její /pí na eském pomezí. Vnitní hlas i
povinnosti rozhodl, že jsem pijal nabídnutí staikého doktora Novotného na dobu své praxe. Ale za ti léta, Zdenuško má, nebudu již nad sebou rozhodovati jen sám; vaše sladká ústa budou míti hlavní slovo. Proto
mi povzte, rozmilá, dobrá, moudrá moje Zdenuško, kterak odpovím doktoru Novotnému, jenž si peje vdti, zda-li bych za nkolik let, až pjde na odpoinek, samostatn pejal jeho místo v Rozvratín? Co tomu íkáte?«
»Nuže, co tomu íkáte sám?« ptala se Zdenka
urychleným dechem a vyteštnými jí nevidl, usilovn odvraceje zrak. »Mn íká vlastenecké svdomí: pijmi toí« pravil pevn; nepijmeš-li, usadí se tam Nmec nebo ech vlažný, zbablý, na pohromu eského živlu. Avšak psobení v tak ohroženém míst je krušné a vyžaduje trochu sípav,
s
zítelnicemi; Jií
obtí, kterých vám nemohu ukládati proti vaší vli, Zdenko. Jak rozhodnete vy, tak odpovím doktoru No-
votnému.«
Zdenka se hrd vzpímila. »Odpovzte, jak chcete; s boulivou nevolí. »Bute hrdinou-a vytte mi, si že jsem zbablá! Naknte mé, že se bojím té trochy nepíjemnosti v smíšeném území; mne to nebude boletil Jedno jest mi, jdete-li do Rozvratína i na severní tonuí Ptám se vás na jedinou vc: usadíte se v Jasanov? Ano i ne?« Hnv a bolest trhaly její hlas, útoíce na srdce Jiího, tak že mu co mi po tom?« odvtila
167
bylo sebrati všecku zmu-
aby dovedl
žilost,
pokorn
a
— by
malomysln
»Ne, Zdenko,
zašeptati:
n©mohuí« »Ne?I« vykikla zvu-
kem
nejvyšší
nosti,
jímž prorážel martlumený, zoufalý
n
podrážd-
vzlyk, pohlédla na Jií-
nesmiitelnou hokostí a odcházela prudce, pyšn, v pocitu nezaslouženého pohanní, iré jako bezvinná
ho
I
s
ob
^^yp^^^j^^^r^iOi.'^'
Jií se musel zachytiti
se
ré
V,^ » >
'^
X
téže jablon, od kte-
jí
nohám
k
aby
vzdalovala,
nebžel za
ní
a neklesl
jako híšník.
se šíleným slibem, že za
úsmv
její
odpuštní, za
její
lásky uiní vše,
emnost
bo
i
ni-
a nesmysl, ne-
tomu všemu jej pudilo zamilované, tžce k
zápasící srdce.
^/
nj
Vytrval
se nespouštje kmene štpu, opel na pohížen v smutek a ne^
však
paži a na paži hlaivu,
utšené dumání. Zdenka neprchala do svého pokojíku, však mimovoln ji' to táhlo tam, odkud mohla vidti do sadu 168
na onu jablo, pod níž stál abledlý, zachmuený Jií. Bez hnutí stála za záclonou v pokoji tatínkov, pozorujíc snoubence stejn nepohnutého, jak byla sama, až slunce zapadlo, obrysy stroim ztermnly a jemná mlha za sadein^ se zamodrala; tu zaslechla veselé, známé hlasy: vraceli se z výletu již tatínek se strýcem Agatonem a teta Cecilie s Bílenou. Teprv nyní odešla do svého útulku, kdež ihned zastela okna. »Nepšisli jste nán\ naprotií« smav jí vyítala Ellen, já se
vbhnuvši
a odkládajíc klobouk
nedivím; bylo
i
pláštík. »Inu,
vám pšíjemnji samotným
sípolu,
vi?« »Nerazsvcují«
odpovdla
zašramotila sirkami. »Rozbolela
i
rodim,
m
hlava,
nemohu
m,
prosím t, tetice a že nepijdu k veei, a bav je dobe,
hledti do svtla. strýci
Omluv
Zdenka, když Ellen
Ellenko.« »Ale,
ale,
chudinko,« litovala
starostliv na elo.
»Ó
je,
ó
je,
jí
Ellen a sáhla
jí
tvá chlava pálí jako
mokré obklady; pošleme ti nahoru veeži a kus ledu, kseš?« Zdenka pisvdila, jen aby
žežavál Dávej
si
se Elleny zibavila.
od veeVšak v pokojíku bylo svtlo, na stole nedotknutá veee, nepopsaný papír s pohozeným péreTn a dále na židli zamyšlená Zdenka, uipírajíc zrak na zastené okno. »Ty ješt nespíš?« divila se Ellen; »Zdenko, co je ti? Odpovz mi pšecf Co požád koukáš na tu spuBylo
e
již
pozd, když
vrátila, myslíc,
štnou
se Ellen tichounce
že Zdenka dávno odpoívá.
roletu?«
ped sebe, »opona spadpo komedii. Rozešli jsme se s Jiím, Elleno.« »Ale jdi, nemluv tak bezbožn!« kárala ji Ellen, »haštežili jste se? To ty tverdohlavá dobže umíší« »Ba,« ekla Zdenka trpce
la, jest
169
»Nevíš, jak strašn
m
Jií urazil,« pochiTiiirn a
vyítav odpovdla Zdenka. »To byla asi rozná urážka,« pochybovala Ellen, »nechtl ti asi chváliti poustevnu, vi, s myší ložnicí dole a s praporekovou gramatikou na stšešel Snad se opovážil žíci, že je to k smíchu nesmysel, co?« »Nežertují« ekla Zdenka hoce, a hlas se jí zai
tásl jak-o k plái,
»vc
jest
velmi vážnáí«
»OpravduI Ó, kdybych Zdenku neznala!« odmlouvala jí nevící Ellen; »snad se mu nelíbí ani erný s ertovou zahrádkou?« Zdenka tragicky zavrtla hlavou a ekla tónem tžké obžaloby: »Nelíbí se mu nic, co se líbí mnl Nelíbí se mu domácí kraj, nelíbí se mu vbec Jasanov
dm
—
»Rzaí« vpadla s
Ellen, »ani nejelegantnjší ulice
prasátkami a husy?« žasla potuteln a spráskla ko-
micky ruce. »Ty se všemu smješ,«
rozzlobila se Zdenka, »ale
vzpome si jen, jak byl-o, když jsi poznala, mu profcssoru nic na tob nezáleží, a stokrót ti
že tvé-
he
je
když Jií po takových slibech lásky, te mi domu nezáleží na ani tolik ani tolik, jako i^a lecjakém cizím lovku .« Plá ji pemohl n perýval její e, pece však štkajíc dokonila svou žalobu: »eki mi zhola ne a neí Nechce žíti v Jasanov, nechce splniti to jediné, skromniké mé pání, a pro? Aby neodebral nkolik klient jakémus doktoru asnému v blízkých Ladonicíchl Mizerných pár
mn,
mn
kázal, že
.
.
.
.
—
groš ho
cizího
lovka mu
života, než
než naše láska,
»Co
to
»jaká pak
platí víc než celé štstí méestné splnní slova, které dal mn, než jediná podmínka našeho satkuí«
žíkáš?« zhrozila se Ellen
podmínka
doktor svojí
vci snad
a jaké
lépe rozumí, než 170
te
opravdu,
vzdory, když Jiží jako ty,
i
ne?
Ty
mu
nesmíš pšedpisovat, aby advokátoval v Jasanov, když má pšíinu, aby neí« »Pak já mám také píinu, aby nebylo z našeho pesatku nic,« vybuchla Zdenka, »nebo Jií nemiluje, nectí, ba ani se pede mnou svdil, že
m
m
nestydíí«
»A
ty se chlub, že miluješ Jižího a že
nm
ho
ctíš, ty,
mluvíší« kárala ji Ellen. »Takdyž takhle o ten ví, co kový estný a pšíjemný pán jako Jiží dlá a pro, a ty, Zdenko, nebu chloupá, nebu ješt chloupjší, než když jsi dlala vzdory v pensionáte! Nemysli si, že mžeš na Jižím džíví štípati On t má rád jako choloubek cholubiku, a ty nebu na nj jako jestšáb, rozumíš? On by za tebe dal duši, moc to nepraskne; vydrží od tebe, ale nechraj, nechraj, ty,
—
a
a
dej poz'or,
»eho
nelituješí«
s pyšným odporem; dosud vila a za to za.« kusila jsem od nho ponížení, že mi odekl »Poníženíí« zvolala Ellen; »tys blázínek, Zdenkol To není žádné ponížení, když' muž svojí budoucí žežekne: to a to nemže být. On tomu musí rozumt. A ty musíš pšece vdt, stojí-li ti Jiží za to i nestojí, abys šla s ním z Jasanová kousek dál pšes poleí« »Nesíojíí« zvolala Zdenka vášniv, »proto chci si práv vyrvat ze srdce lásku k nmu, že jest jí nehoden a že se nechci pokoiti lovku bez povahy, jenž
»lituji jein
pak?« kikla Zdenka
toho, že jsem
mu
.
.
n
bez ostychu ruší »Slib,
nala
ji
požád
vážn
slib[« slibl
To
žíká Lorka také,« napomí-
Ellen, hrozíc prstem.
»Zapomnlas, co
ti
povídala slena Hodanová o Lorce? Zeptej se na to
tetiky
Cilie, ty
Lorko druhál«
»Guvemantkoí« odsekla Zdenka
sanchem na
rtech, s
mranem 171
s
hokým
na ele a
s
po-
bleskeim
v oích. »Rozená školTnistryné ale odpus, kivdím ti, tys více, musím íci: ó, advokátko! Advokátko .
ekla
advokátovaí«
ným
a
vbec
s tak
vázla obmyšlená
jsem ti zlobíš. Ale
s
.
pohledem
nezvyklou
ízná
pozorujíc Zdenku, to
to
.
odpov
odpovdla
tak
divn
jizlivostí,
že
na rtech. jí
rozji te-
Ellen
u-
Rozmysln
chlácholiv: »Ach,
asi chluboce ublížila, že se na
mne
tolik
vš mi, já nechtla a nevín\, ím jsem t pochnvala. Nekseš, abych se zastávala Jižího, vidi Inu, já jsem myslela, že mu kšivdíš. V tom, že je adse podruhé brání sám, já vokát, más jist pravdu; už mu advokátku dlat nebudu. No^ Zdeniko zlatá, poj, vyspíme se na to, ale s chnven\ nemá dobrý kšesan lézt do postele. Dej mi chubiku na dobrou « Prudce odletla Ellen ke stolu, odstrena noc Zdenkou. Pojala ji lítost, zaslzela, ale smjíc se pi tom ekla: »No, dobže, že nás nevidí slena žeditelka! Vyhnala by z pensionátu, co jsem to spískala.« Však necha Ellen tmi slovy celou vinu brala na sebe, ani tím Zdenku neusmíila.
a
—
m
Svlékala se zlostn, div zela je,
kam
podávajíc
jí
ji
tváí ke
Zdenka nevrle zamumlala: »Dobrou Ellen nepodala a lehla do postele
zdi.
Ellen také.
neroztrhala, a há-
napadlo. »Dobrou noc,« ekla Ellen,
ruku.
noc,« ruky však
šat
zhasila
Pomalouku
lampu, tiše se odstrojila a lehla se jí inula slza za slzou do podu-
Nepipouštla
si ani valn, že mezi ní a Zdenkou po kterém, jak doufala, do rána nezbude stopy; ale bolelo a strašilo jí, že by se štstí Zdenoino mtDhlo vážn zkaliti její umínností, a kdož ví, jak to vsikutku dopadne! Dlouho bdla, pemítajíc o rozhnvaných snoubencích. Do modlitby své pipojila prosbu k Bohu, »aby to njak šastn spro-
šek.
vznikl dnes nelad,
rí2
stšedkoval niezi Zdenkou a Jižím«. Slyšela
kuchyské
hodiny z dola každou hodinu odkukávati, a teprve když odbila tetí, zavel jí sípáneik oi.
Pece se probudila pesn o šesté. Zdálo se jí v šeru, že postel Zdenina jest prázdná. Vytáhla závsy v oknech, aby jí úsitvit poimohl se pesvditi, a vskutku: Zdenky tu nebyl-o. A hle, jaká zmna na stoNádobí od veee tu sice dosud bylo, ale peená koroptvika a housky zmizely; láhev citrónové šumivky byla vyprázdnna. Šatník byl oteven, a zikummým pohledem pesvdila se Ellein, že si Zdenka vzala svátení šaty, krásný svj bílý klobouek a bílý sluneník, než posnídavši odešla. Na jaký asi výlet vyle!
dala se tak
asn,
tak vystrojena a tak tajupln? Jist
to uinila ze tveráctví,
za
její
aby se mohla Ellen vysmáti
zaspání.
Rychle se Ellen myla a oblékala, vzpomínajíc na verejší hnv již jen jako na dtinskou, bezvýznamnou píhodu. Vždy zažila prudkostí Zdennou všelijakých výstujp. Úpln ustrojena chtla již sejíti dol do jídelny, když zavadil zrak její o papír dosud jako veer na stole rozložený; zdál se jí popsaný. Pistoupila, pohlédla písmeny velkýini a kivými, patrn po tm psanými, stála tam tato slova. »Milá Elleno, zimizím, však ne ina dlouho. Aby nebylo pohoršení, dostavím se k dnešní hostin na poest promoce. Zatím mne doma Oimluv a Jiímu vyi, že s ním nechci mluviti a nepromluvím, dokud neosloví vtou: »U sadím se v Jasanov .« Tato vta byla tlust pod škrtnuta. Ellen se zamyslila nad tím kusem papíru. »No, tohle je požádný kousek Zdenkovskýí« ekla si mimovoln nahlas; »schová se ona a jse^m pesvdena, že by }I Argus nenašel ženichovi: a vzkáže
—
m
—
173
—
pkn
bu
Jasanov anebo žádná že. To bude horká láze
pro chudáka Jižího.« Sebrala papír a šla
jej
ukázat
rodim Zdeniným;
musela arci povdti vše, co jí vysvítalo z veerní rozmluvy se Zdenkou, a nech obracela vše co možná na žertovnou stránku jako pouhé šotkovství Zdenino, pece se elo paní Menšíkové velice zasmušilo vážnou obavou o dceinu budoucnost. Pana Menšíka zas nejvíce dojímal pítomný svízel, že se Zdenka ztratila, jal se ji po celém dom dkladn hledati. Ellen jej
i
provázela v nenašel,
a
pevném pesvdení, že ji nebylo v dom skín,
nenajde; a také jíž
by byl ne-
odemknul, peiny, jíž by byl neprohmatal, sklepního kouta, kam by byl neposvítil, hromady obilí ani sena, jíž by byl neprošáral hlkou. Ba zavolal na pdu Matesa, jenž musel vylézti vikýem až na stechu, kdež ovšem Zdenka také nebyla. Hledali v sad, v koln, v stáji, v chlévech, div ne v holubníku, arci. všude marn. Když se tomu pan Menšík starostliv divil, usmála se Ellen a tšila jej: »Ó, pane okresní starosto, pšísahala bych, že odnkud na nás kouká a smje se nám. Jen mi všte, že když se ten rarášek Zdenka schová, nikdo ji nenajde. Ale když žekne: pšijdu na hostinu, tak taky pšijde; bute beze strachu. Te, prosím, dovolte mi jít k Sýkorovm, abych panu i
Jižímu vyžídila, co
Oblékla se a jí
chvátal vstíc.
mu
šla.
vzkázala.«
V pli
cesty spatila Jiího, jenž
Spchal udobit Zdenku po verejším
bude pístupna dvodm, peetl osudný papír, sesmutnl velice. Vyložil Ellen totéž, co vera Zdence, jen že Ellen chápala hned, co Zdenka pochopili nechtla. Vyptávala se živ na všecky podrobnosti jeho dvod, vyslechla bedliv jeho odpovdi a ekla sporu, doufaje, že dnes
když však
již
uslyšel, co se stalo, a
774
konen: tady,
když
druhý advokát váš Ladonice?«
je ten
daleko jsou ty
»Vera »od
nemžete
»Jist, pane doktore, vy se
dub
jste je
mohla vidti na
mezi rybníky
jest
pšítel.
usadit
Jak pak
výletu,« pravil Jií;
vidti v levo
msteko
—
zvolala Ellen, »s tou špiatou vží, to
»Tam?«
jsou Ladonice? No, to je odtud opravdu pšíliš blízko
na dva advokáty. Jen to Zdence musí to nahlédnouti a uvziti.
»Práv
proto
si
tolik
peji
»Netušíte, sleno, kde by asi
dkladn
s ní
mluviti,«
mohla
že
dl
Jií.
schována?«
býti
»Nevžím,
Ellen potásla hlavou.
vyložte,
ji
nkdo
na-
když ona nekse. Ale ksete-li pšece ješt chledat, pane doktor, nevdla bych už kde jinde, než tamhle u poustevníka anebo tady v hájku pšed námi. Jsem jista, že je nkde, odkud vidí dom a pšes celou krajde,
taky
jinu, a že
te
na nás kouká, jak tady stojíme a
mluvíme.« (rozhlédl do výše, jako by nad ním ve vzduchu, »Dkuji vám, sleno; pjdu tady hned hájkem k poustevníku,*
Jií
se
mimo voln
Zdenka mohla
viseti
»Chybaí« namítla Ellen; »odtud pšes mokré louky byste šel tžko a pomalu do hájku, a zatím by vám mohla na druhou stranu utéci. Jen jdte k poustevníku a chledejte všude dobže, pak teprv do hájku a já tu zatím jre-li
nkdo Jií
s
budu požád chodit pšinkou
a chlídat, ne-
z hájku.«
opt podkoval
však ješt se obrátil »Nevíte, sleno, jaké barvy šat má na
otázkou:
a
šel,
sob?« Ellen
bílý
jej
na výzkumnou cestu pouila
»Modrý, trochu modžejší, než klobouek, bílý sluneník. 175
je
slovy:
dnes nebe, a
Ó, chytrá Ellení kdyby byla tušila, že celý ten úbor svátení visí doma na na všáku nrvezi sukr nmi služek ukrytý, a že Zdenka v kostýmu zcela jiném: v kartounových, vybledlých šatech, s halenkou
pd
a se špinavy^nA
pásem kožen>Tn,
jež znala Ellen ze
strašidelného dobrodružství z pensonátu, sedí v
sad
na vrcholku vysoké hrušn, topolovit urostlé, a dívá se dalekohledem jí a Jiímu do oí, ba pímo do úst, pátrajíc, co si spolu povídají! Však mohla snadno uhodnouti, že hovoí o ní, a smála se jim, jak podnikají na ni marný loví Vidla Jiího jíti na poustevnu a zase z poustevny, do hájku a zase z hájku pes moál oklikami až k Ellen, pecházející semo tamo po
pšince luní. Sotva se opt setkali a rozhovoili, vynoily se od Jasanová na lukách nové postavy: Taána v prvodu doktora Hladiny a doktora Polanka. Ellen a Jií šli jiin vstíc, i následoval hovor dle posuk velice žávý, naež celá skupina kráela k Menšíkovu statku. Z každého hnutí chodc na lukách bylo Zdence patrno až na vrcholku hrušn, že Taána jest hlavní osobou, královnou, kolem níž se všecko otáí. »Co asi u nás chtjí, když Ellen pece jist ekla, že nejsem doma?« pemýšlela Zdenka na vysokém svém stanovisku, odkud vidla daleko po krajin, ale jen málo do dvora, který jí skoro celý kryla stecha stodoly s korunami dvou starých oechových stram. Do vrat bylo vidti dobe, dále nic. Dlouho trvala zkouška zvdavosti Zdeniny. Ti tvrti hodiny již prodlévala spolenost ve statku, dehle, sátá odbila již ped drahnou chvílí. Konen
—
—
— — podívaná! jakési stíny rostly do vrat, a za stíny Taána na koni — na Menšíkovic makovém koni v sedle Zdenin a po boku jezdec — Jií jako ó,
-
její
jí
176
kavalírl Mihli se vraty ven, za nimi pšky oba cizí pánové. »TakI Já zde devním schována na strom, abych Jiího potrestala svou nepítomností, a zatím on výborn se baví nejdív s Ellenou a potom s Taánou ó, ten si ze mne dlál« Tou myšlénkou pobouena svezla ise hbitostí veverky po strom dol. — V sad nebylo živé duše. Vylezla na jiný strom, jehož vtve dosahovaly do okna schod, jímž se dostala .
. .
.
nepozorována do domu. Svéhlavika nevstou.
Kam /7/
nyní?
V
pokojíku snad 12
»Nemohla jsem na hrušni zstati? bych vidla, kam. uhání ten párek .« Skoro
Ellen ....
jest
Aspo
.
.
pdu, kdež vyskoivši na trám vyhoupla se do vykýe — jako do sedlal Jezdc nebylo nikde vidti; jeli tedy zcela v opanou stranu bezvoln nesly
ji
kroky na
za nádraží, snad až na zícený Hrádek do samoty lesní
.
silnici
.
Jen oba
.
cizí
pánové se zvolna
ubírali
po
k Jasanovu.
Dlouho sedla Zdenka ve vykýri, oddávajíc se chmurné nálad. Nechtla ani mysleti na temné dojí man v duši vynoovaly. Žárlila na na Ellenu »Kdybych neopovrhovala takovou bídnou hrou, dohnala bych jej také k žárlivosti a pak k povolnosti,« pemítala. Ale hned pocítila hluboký hnus proti prostedku tak nízkému. »Snad on si myslí, že si podmaní, pohrozí-li mi Taánou Snad je k tomu dost mlký, dosit bezcha.« Otásla se. Nco ji dsilo nevdla, rakterní že vlastní její myšlénky, kterými Jiího podezívala,
mnnky,
jež se
Taánu,
žárlila
.
.
.
m
.
.
.
.
i
.
jsou strašidlem, které
ji
polekalo.
Konen, konen byl konec té trapné její schovávace. Zahlédla dole tatínka kráejícího se strýcem Agatonem po mezích k Jasanovu. Byl as vypraviti se k hostin, ustanovené na jednu hodinu po poledni.
Divn bylo paní Menšíkové u srdce, když koár již stál ped verandou. Cilie upomínala, že již je as, a Ellen domlouvala: »Jeme, milostpaní! Snad je tam Zdenka džív než my. Ona jist, docela jist pšijde, když to slíbila. Ona nikdy nelže.« Sotva to doekla, stála pojednou u koáru Zdenka. V blankytných šatech, v bí.ém klobouku a bílých rukavikách zdála se tím bledší a zasmušilejší, hledíc ped sebe tak neslavnostn, že jí svátení šat dnes ani neslušel. Matka poznala hned, že jest nevyspalá a rozer176
vána. Nechtjíc
»Kdes
zala:
byla,
jí
pitížiti,
pouze se starostliv
otá-
Zdenko, od rána?«
»OdpusI« ekla Zdenka
pohledem do
s
zem
zarytým, »byla jsem v sad a pak na pd.« Paní Menšíková pohlédla tázav na Ellenu, tato jen kývla na znamení, že Zdence
ví.
Vsedly do koáru, Cilie úmyslné vedle Zdenky, již držela za ruku, nespouštjíc oka s její tváe. Zdenka cítila její pohled, vdouc, že ji pirovnává k Lorce. Vydržela ten pohled vzdorov!té, nehnula ani brvou. Jen EUen sama hovoila, dostávajíc jen jednozvuné odpovdi od zamyšlené paní Menšíkové. Dojely^ U Sýkor byla již etná spolenost pohromad. Nejen »celý Jasanov«, mnoho pespolních i
hosl
bylo sezváno;
vítali
se
hlun
a vesele se zdej-
šími, a paní Menšíková, pedstavujíc všem novou svou píbuznou Cilii, musela zahladiti všecky stopy neveselého svého rozpoložení. Taána z hlouku mla-
pán pibhla
Zdence a Ellen vstíc. »Dkuji
ti,
Zdenko, za rozkošnou projíždku dnešní, k níž jsem
si
dých
všecko od tebe vypjila! Moji laskaví hostitelé nesedla, a mladí pánové mimo tvého snoubence neumli jezdit. Tak se vše stalo za tvé
mli dámského
nepítomnosti; však ti již Ellen povdla?« Zdenka kývla. »Jen pokrauj,« pravila; »týž kavalír ti
bude
ti
jist vždy
jej s radostí,
ochotn
k disposici a
ponechám
Taána jí za domnlý nkdo jiný oslovil, a za
jako své sedlo.«
v tom však ji Sýkorová ke stolu. Zdenka, nevdouc ani, kdo ji vedl, ocitla se v jídeln a usedla na vykázané jí místo mezi mladým lékaem Polánkem a veselým, hovorným panem faráem; naproti ní sedl Jií, maje po bocích Cilii a Taí'ánu, jíž byl s druhé strany sousedem dvorný dokžert pohrozila,
chvíli zvala paní
r,9
za nímž následovalo prázdné místo. na doktora Srnce, o nmž se vdlo, že na hostiny vždy buto zcela zapomíná pijíti anebo pichází pozd a jenom na chvilku. Sestra jeho, paní Kmochova, byvši též pozvána, omluvila se. Vedle prázdné židle sedla Ellen po boku njakého pána, kterého Zdenka jist již nkdy vidla, ale nechtlo jí pijíti na pam, kdo to jest. Byl tyicátník statný, oblieje pkného a velmi oživeného, notn zarostlého vousem jak uhel erným; na skráních mu bujely kuery již prošedlé a nad elem trnila lysina. Jií postehl, že Zdenin zrak co chvíle tká k tomuto spoleníku EUeninu. Na poátku hostiny vedli jen jednotliví hodovníci slovo, zvlášt starý pan Sýkora a pan fará, oba pekypujíce veselostí a bavíce celou spolenost. Za tor
Hladina,
ekalo
krátko rozhovoilo se všecko, každý s nejbližšími sou-
Tu
sedy.
Zdenka potichu zeptala pana faráe:
se
»Prosím vás, ctihodný Dstojníku, kdo pak je tam ten Prokop Holý, jemuž se Eilen poád zpovídá?« »Ó, milý mazlíku, což ho neznáš?« usmál se pan fará: »to je
tvj
nastávajícíl
Aspo
by mohl
být.
Lépe
bys se ani nemohla provdatil Zstala bys nám tak blizouko, v Ladonicíchl Vždy je to doktor asný, Nu, od máje totiž advokát a májový vdovec, nechtla bys ho?« »Co plátno, kdybych i chtla?« odvtila Zdenka
—
tónem
len
žertu; jen
a ona k
.
hlete, Dstojníku, jak se
nmul Tam máte
.
má
.
k El-
lepší vyhlídku, že jim
svážete ruce.«
tom musel pan fará zas nkomu jinému odZdenka zstala na chvíli odevzdána jen 1« pemísvým myšlénkám. »Kdyby tak opravdu tala, pokradmu pozorujíc Ellenu Ladonického advo-
V
povídati, a
—
i
ISO
kata. I pipadalo jí, kdyby se Ellen za nj provdala, že by pak bylo neslušno, aby mu Jií v Jasanov ubližoval svou soutží; ne, Zdenka by nedovolila tak poškoditi pítelkyni svou. Pak by sama Jiímu pikázala, aby se jinde usadil. A nebude-li s Ellenou z toho nic, pak Zdenka neustoupí: musí Jií v Jasanov zstati, aneb Jen na to nevzpomnla ve své umínno sti, že Jií též má povinnost a právo, šetiti svého pítele
bu
—
a neublížiti
mu vdom.
Zazvonilo
ovšem
se
o
sklenici,
novému
nastala
ada
pipitu.
Jiímu Sýkorovi, oslavenci dnešního dne; pípitek pronesl pan fará, slovy otcovsky srdenými, a když Jií s celou vroucPrvní
platil
doktoru,
duše dkoval, pozvedl také sklenku a proohnivou zdravici všem mladým, uvdomlým synm dcerám eské otiny, kteí souasn s ním nastupují životní dráhu, i pipil na zdar spolenému, nadšenému psobení pro drahou eskou národnost. Vztáhl ruku se sklenkou vstíc farái a Zdence, na niž upel planoucí, výmluvný zrak. Musela také pipíti na oko souhlasn, však zdálo se jí, že Jií ji svým pípitkem vyzývav napomenul, ba pokáral a urazil, jako by její láska k domovu nebyla pravou láskou k otiné. Zdravice šla pak za zdravicí; pipíjelo se nejprv dáimám, na kterýž hold odpovdla Taána krasoenicky »bratnm echm«; pipíjelo se kollegm, eskému právu, Praze, Jasanovu, obma starostm, farái, uiteli Kroínskému i mnohým jiným oblíbeným osobnostem. Strýc Agaton Fiala pipil eskému rolnictvu a piukl »neijmladšímu rolníku mezi námi« totiž Jaroslavu, mladšímu Sýkorovu synu, jenž studoval zemdlství a ml kdysi pevzíti staitek otcovský. Ladonický ností své
slovil
i
1S1
adv^okát, zajité z dvornosti k Ellené, pipil
eškám
echm
a
pak všemožn svou rdící a zdráhající se sousedku, aby také promluvila. Hlas po hlase se k nmu pidával, až hlun celá spolenost naléhala na slinou Amerianku. »Nevím, co mám žíkat!« vytáela se všecka zapýená, a doktor asný, zdvihnuv sklenku k ní, vybídl ji: »Pipijme tomu, koh-o máte v echách nejradjií« »Tedy ano,« odhodlala se Ellen bujae; »pánové a dámy, já, dít Ameriky, pšipíjím dtem echie, pši-
americkým
a nutkal
píjím nejmilejšímu Jižíkovi
Menšík
a
všem
tm
ma-
likým, ze kterých, dá Pánbh, budou upšímní, dobží
echové
a
»S!ávaI
eškyl«
A
eskémul« Tak
žijíí
Na
zdar nejmladšímu pokolení
volalo se
srden
a vesele za bouli-
vého potlesku, nebo Ellen svou prostomilostí okouzlila rázem všecky. Paní Menšíková vstala a pistoupivši k Ellen objala ji kouc: »Dkuji vám jménem svého Jiíka, protože sám jest ješt tuze malým ení kem.« Pípitek Ellenin rozvázal všecky jazyky k žertm konce, jimiž se všecko rozveseLlo tak, že bylo dvornému doktoru Hladinoví dost tžko, aby vážn a formáln udal svj nauený pípitek na poctu a
vtipm bez i
spanilomyslné hostitelky.
Pak podávána káva
a zákusky,
kuáci pozváni do
zvláštního pokoje, a ostatní spolenost se bavila z
V
á-
smsici osob nebylo Jiímu možno, aby promluvil- se Zdenkou jediné dvrné siovo beze svdk; ani v zahrad, kam ji následoval, nechtlo se mu to podaiti. Znenáhla poalo se šeiti, a mimovoln všichni v zahrad pitlumili hlasy, když shora otevenými dvemi zaznl tklivý, zádumivý zpv. Taána, sti
u piana, z ásti v zahrad.
té
a
182
mla o
zpvu
drsný hlas a
hnouti, aby
nepstovala, dala se po-
zapla nkolik ruských
paní Sýkorová
ji
na pian
pvkyn. Práv
pitlumila a zlahodila hlas
nho
písní národních,
doprovázela. Yzdélenost
Zdenka
naslouchal
tm
teskným, žalujícím nápvm, když tiše pikvapila Ellen bledá a patrn polekaná a pokynem zavolala k sob Jiího a Zdenku. »Omluvte m, pane doktor,« šeptala, »nechci na-
Jií a nedaleko
hože
te
taky,
kdybych snad hned
vyrušovat, a
ty,
Zdenko,
nepšišla.
m omluv doma
Musím pry,
k pa-
nu doktorovi Srnci. »Nyní?« »A pro?« divili se oba oslovení. »Nevím,« ekla Ellen nejist, »snad se nco stalo paní Kmochové; poslala pro mne Maženku sem, potkala jsem ji na schodech, te když jsem šla do zapane doktor, hrady. Tak s Bohem. Ale vidíte poslat mohl byste tam tak p.o všecky pšípady toho pana doktora, toho lékaže, co je u vás. Bute ale chnedí« A již ubíhala ze zahriady, tak dobrý
—
—
—
—
—
jako by se bála da.ších otázek.
neho
hrozného se zmocnilo snoubenc. tiše a úzkostn, když chtl odedo domu. Zastavil se. »Ellen ví, co se stalo; vite, Tušení
»Jiíf« zvolala jíti
Zdenka
Jií?«
»Také myslím,«
odpovdl
šeptem, zbledlý jako
»Dovedu tam okamžit doktora Polankrálce eknu, pro jdu pry.«
jeho nevsta. ka; jen otci
»eknte,
že jdu také,« pravila Zdenka,
spolu ze zahrady: Jií po schodech, Zdenka z ven. ji
— Šla rychle, ale ješt ped
dohonili oba mladí muži.
vraty a píchozí se
i
vyšli
domu
domem doktorovým lidí stál ped
Hlouek
dovdli, díve než
vkroili, že
doktor Srnec kdesi spadl do studn, byl sice šastnou náhodou vidn a vytažen živ, ale má velkou ránu na 183
pes pl hodiny tomu,
hlav.
Již
dom
pinesli.
co
jej
omráeného
S utajeným dechem vešla Zdenka do pedsín 184
plá dtí a chlábdovala ubopostele hnouti. Te-
bytu, kde s jedné strany bylo slyšeti
cholivý hlas
Maenin,
s drirhé
há Kosinková, nemohoucí se
zas tiše z
tími dvemi se svítilo; tam vešli píchozí. Na pokrvácených poduškách tam ležel doktor Srnec, patrn bez vdomí; plaíc a tiše rukama lomíc stála u nho sestra jeho, paní Kmochova. Ellen již spchala vstíc doktoru Polánkovi a v nkolika vteinách mu jasn povdla, co se stalo:
když doktora pinesli a uložili, kázal seste, jak mu piložiti obvaz na hlavu a ze které pihrádky pinésti lék. Paní v úzkosti své si netroufala poslala pro Ellenu. Zatím se na sestru roziloval, pro mu léku nedává, žádal ho tak naléhav, že došla pro a pi-
má
i
i
nesla
mu
který
již
jej.
V
držel
tom Ellen pišla
v ruce, až se
i
s ním o lék, zápasem a omdlel.
rvala se
vysílil
Ukázala mladému lékai porcelánovou schránku, tak usilovn žádanou z pihrádky zamené, Ellen dobe povdomé, obsahující prudké jedy. Doktor Polanek zbledl. »Požil toho již?« tázal se s
napjatou dychtivostí.
»Nevím,« ekla Ellen, »ani paní Kmochova neví, zdali nepožil, když se obrátila pro sklenici vody.« »Musí se všecko státi k jeho záchran,« ekl mladý léka. »Jií, ty zde zsta; vy rate odejíti pry,« naídil Zdence zpozorovav, že jí zuby cvakají; »paní Kmochova, zstate u dveí, snad vás budeme potebovati, a hlavn nevpuste sem nikoho. Vy, sleno uritým rozkazm se Greyová, mi pomáhejte.«
Tm
všichni podrobili bez hlesnutí.
v tmavé pedsíni vedle paní Kmojí nebylo ješt jakživo. Uhodla, co asi všichni tušili: že doktor Srnec úmysln spadl do studny, a když zstal živ, že chtl požiti jedu. Pro?
Zdenka
stála
chové. Tak hrozno
/55
Však co Zdenka cítila, že k vli paní doktorové se mohlo nnezi nimi státi za její nepítomnosti? Co mu .
asi
uinila tak
.
.
dsného?
Ellen vyš. a ze dveí. Vstrcla Zdence do ruky
svíku Ellen
a
ekla
krátce:
svítila, ale
»Pojí« Šly do
ruka se
jí
lékárny.
kaly po pihrádkách a schránkách. Ellen brala,
co
jí
Zdenka
tak tásla, že stíny ská-
pozorn vy-
naízeno, a spchala zpt. »Umývadlo,
vodu, houbu, plátné prádlo, nžky, jehly, nit, vosk,« naizovala paní Kmochové. Ubohá paní byla tak zpi-
tomlá hoem, málo
s velkým namáháním shlepomoc rozechvlé Zdenky jí byla
že jenom
dala žádané vci;
i
platná.
Ellen vše od obou pijala mezi
dvemi
a zase
Mdle hoela svíka, již nechaly v kuchyni; kolem nich byla tma. K tlumeným nákm Kosinkové a dtí mísil se dušený vzlykot paní Kmochové, jež tiše žalovala: »Já nešastnál Snad jsem bratra otrávilal« Z pokoje nemocného se te chvílemi ozývalo sténání. »Je9t žijeí« pomyslela si Zdenka, a mráz ji
zamkla.
obešel po celém tle. Jak
nekonen
dlouhá zdála se
dosvdil, že každá chvíle ticha, než zas nový nezavládla ješt smrt. Ó, míti toho vinu na svdomí, sten
jaká to hrzaí
»Byl dnes pan doktor
konen
ním
rozilen?« otázala
s-:
šeptem paní Kmochové. tichá odpov. »Obdržel rá»Byl,« znla stejn no psaní, nevím od koho, ale myslím, že od paní. Od té chvíle byl bled a strašn smuten, jako vytržen, jako pomaten. Ptala jsem se ho polehouku, bolí-li ho nco. ekl na to: Co by bolelo lovka, který jen jiným dlá bolest? tak zoufalý pohled, že jsem nevdla, jak s ním mluviti. Za chvíli jsem zas ekla: Bratíku, zdá se mi pece, že ti nco schází. Podíval
Zdenka bázliv
a
— Ml
186
se na
oi! a
mne
—
nový rozum;
Vstal
ím
íci, jaké
mél
scházelo? ekl, leda celý nový život --
Co by mi
a nevím,
Bože nebeský, nemohu s
tím starým psobil jsem jen neštstí
a jak.
— V. dla jsem, že pemáhá plá. — a za nkolik hodin se mi
honem, odešel
takhle vrátill«
Následovala tžká, krátká chvíle ticha, na to hlazasténání z vnitku. V tom se pojednou jakási tmavá postava vyskytla v pedsíni a drala ke dveím. Paní Kmochova ztrnulá leknutím; Zdenka však roztáhla ruce a tlaila veLelkyni vší silou pry. Nastal byla silná venkovanka a v rozhodzápas. Zdenka, sité
a
vždycky vzmužila, cítila proti sob nepekonatelnou, jakou mívají zoufalci neb šílenci. »Lehnte aspo pede dvée, když mi nepomáháte,« tiše kázala paní Kmochové, však tato se vzpamatovala i postavila, chráníc svým tlem pístup k bratrovi. Tu Zdenka pozorujíc, že neznámá na okamžik ochabla, chopila ruce její jako do želez a vtáhla ji mocí do kuchyn, kdež se s ní na klí zavela. Pi svtle pohlédla nyní v její tvá a nevýslovn užasla: byla to doktorová Srncova, uplakaná a bledá jako
ném okamžiku
se
sílu
mrtvola.
Beze slova se byl odbyl jejich zápas, a nyní byly ob nmé. Paní sepjala ruce s pohledem na dvée, Zdenka odpovdla posunkem odmítavým. Chvíli trvalo ticho, jež bylo ješt píšernjší než tma za dvemi nemocného; pak klesla paní na kolena, zakryla si tvá a vypukla v srdcelomný plá. Tu Zdenka zdvojila sílu svých paží, zdvihla ji, držela ji v náruí a celou vroucností srdce svého ji tšila. »Není tak zle,« šeptala jí, »jest u nho léka, rána je lehká, žádné nebezpeí, jen klid, a bude dobe.« Co jen si mohla laskavého a konejšivého vymysleti, vše íkala ubohé i
jako
]67
paní,
a to
zel se její
vám
lidé
bylo pravda nebo ne.
Tmto Ižem nevzpou-
bute pokojná a nevte, ekli-li nco horšího. Nevdí nic. S kým jste mlucit.
»Jen
— a kterak
najednou vzala?« opakovala paní doktorová; »ekli mi, že spadl do studn, však já vím jist, že se do ní schváln vrhnul a že jsem jej sama k tomu dohnalal Nikdo mne nemže zbaviti tžkého toho híchu, ani on sám, zachrání-li jej Bhl« »Marn se dsíte,« domlouvala jí Zdenka; »nic takového jste neuinila, pro by si byl zoufal.« »Nevíte nic, co jsem, bohužel, uinila,« žalovala na sebe nešastná paní. »Po celé naše manželství jsem myslela, že neuznává, protože nelichotí mé marnivosti, však sama jsem neuznávala jeho srdce, vila
»Nevdí
jste se tu
nic,
nevdí
nic,«
m
jeho psobení, jeho svaté
piinní
m
o blaho bližních,
ba vyítala jsem mu, že zanedbává k vli svým nemocným, že mu na cizích lidech více záleží než na
mn a že m v tom
svém Jasanov
m
zakopali
Ten
á-
když jsem ti dni meškala ve Vídni. Tam, zdálo se mi, žila bych na výsluní! A vera ach ano, všecko, všecko dopovím na sebel Vera jsem mu napsala bídný list, že zstanu ve Vídni na neuritý as aby mi poslal dti že jim bude ve velkém veseleji bel domýšlivosti
posedl vší
silou,
—
mst
že je tam lépe
na
židli
vychovám
jako zlomená, až udeila
« Sklesla štkajíc
elem
o
kuchyský
mn
Pak šeptala dále: »V noci se ve probudilo svdomí. Co jsem to uinila? Vždy jsem dobrému muži dala na srozumnou, že nechci neb nemohu s ním žíti, že sebe dti chci odlouiti od nhoI Strašnou tu noc jsem jedva pekala; neblahé tušení stl.
i
m
pudilo, abych jela bez meškání doml Pijela jsem však pozd! On, šlechetný a mkký jako dít, byl 188
í-ann smrteln,
studn
skáceli
rann mou
On
byla zcela volna
.
mi .
tu
do nechtl pekážet, chtl abych neláskou,
díve než
se
.«
S jakými dojmy odcházela dnes Zdenka domt Kráela se sklopenou hlavou vedle Jiího, jenž ji provázel mlky, nemoha po takových výjevech zapoíti
Jednozvun hovor, po kterém byl tolik toužil. dali dobrou noc, oba hluboce pohnuti.
si
Teprv ráno se vrátila Ellen, unavena tlesn i duševn. Povdla jen, že doktor a jeho cho již se vidli, že její pítomnost jej patrn blaží; jedu na štstí že nebyl ješt požil, a rána jeho že není nebezpená. Na místo EUenino že dostavila se paní Sýkorová, a doktor Polanek že zde zstane týden, aby zastupoval doktora Srnce, jenž do té doby bude opt zdráv. Více nemluvivši ani se Zdenkou ni s nikým, šla si lehnout. Celý Jasanov byl dojat domnlou nehodou lékaani chaloupky, kde by neželeli pítele a dobrodince, kdyby doktor Srnec podlehl své rán. A ponvadž stav jeho prese všecko tšení byl nejistý, nemohli tak dobí jeho pátelé, jako rodina Sýkorova a Menšíkova, pomýšleti na domácí slavnost,, dokud osud jeho nebyl rozhodnut. Dohodli se hned ráno s obou stran, že zítejší slavnost zasnoubení se odbývati nebude, a strýc Agaton usoudil, že se hned dnes vydá na cestu, kterou obmýšlel. Pišla se tedy také Taána rozlouit a doktor Hladina porouet, nastalo chystání a rozruch obvyklý ped odjezdem, hosté zstali u Menšík na obd a brzy potom odejeli na dvou koárech, provázeni až k vlaku svými
ovou; nebylo domu
ním
hostiteli.
u
Jen Ellen zstala u Menšík, doktor Polanek a Jií chtl se ješt ti dni pozdržeti u rodi,
Srnc
J89
naež mu
bylo nastoupiti povinnost u doktora Novot-
ného v Rozvratín.
U Menšík
se zdálo prázdno a smutno, když se
domácí vrátili z nádraží. Tatínek Zdence po»Tak vidíš, m!lý šotku; co jsme se natšili, jak všecky doma pekvapíme, když jsme spolu v Praze všichni
šeptal:
kupovali ohostroj; a zatím to dopadlo takhle!
pak
jej
Kdy
vypálím na oslavu tvého zasnoubení?«
Zdenka mu neodpovdla. Zdálo se jí, že její zasnoubení samo bylo ohostrojem, který na krátko zazáil skvlými, barvitými hvzdami a rychle uhasí. Zahlédla Ellenu, chystající se k odchodu. »Kam jdeš?« ptala se
»K
jí.
paní doktorové. Jdu se pšeptat, není-li
mne
tam tšeba. Však napšed vím, že si už paní doktorová pošle dom. Pšijdu sama všecko obstará a že
m
brzy.«
»Pnvete dti
nám
k
z té
nemocnice,« ekla paní
Menšíková.
»Smím?« tšila tady
aspo »Poj
ubohý
se Ellen; »ty kužátka
se
obveselí.«
sem, Elleno; nezdržím t; jenom na slovíko,« pravila Zdenka a odvedla družku do révového promluviti, 1-oubí verandy. »Musím s tebou
dvrn
—
Elleno, díve než pijde Jií. Povz mi poctiv mnoho na tom záleží! ekni pravdu: co s tebou vera
u hostiny mluvil Ladonický advokát?«
»Doktor asný?« podivila se Ellen, zaražena dZdeniným. »Co mluvi.? Ale B-ožínku, pokej! Už vím! Víš, nemohu si ani pšipamatovat strýka Kutinu, a ten pan doktor má mám Praze v já nevstu Rutinovou, také v Praze; tak jsme se doíklivým tónem
—
mlouvali, není-li ta slena také
»On má nevstu?«
táhle 190
má
pšíbuzná; ale není.«
ekla Zdenka.
»Ješt pšed adventem se
ožení,«
odpovdla
Elien.
»Zcela jist
nevezmeš doktora asného,
si
El-
leno?«
t napadá?« vím Jií
Co »Dobe,
»Já?
ti.
tedy
nemá nejmenší píiny,
mn
k vli nmu chtl zkaziti život,« aby ho šotil a rozhorlen soudila Zdenka, prudce chodíc po verand. »Zdenkoí« žasla Ellen. »Co to slyším? Ješt si Nenapravil ti jí ani ten stavíš hlavu, požód stejn? chrozný pšípad u Srnc«? »Mn?« zhurta ekla Zdenka; »Jiímu ji ml na-
On jest jako paní doktorová poád proti Jasatím souží jako ona doktora, a ty chceš novu, on snad z toho dlat ješt na mne mravokárný bi?« E.len v sklamání skoro ustrašeném pohlédla
praviti!
v
m
Zdeniny výhružné, hnvivé oi. »Když tomu nevím
hle rozumíš,
ma
s
již,
musím
Jižím; já
tak-
co bych žeklal Srovnej se samlet.« Odešla truchliv a ce-
stou plakala.
»Snad by
se také Jií opovážil
mne
pirovnati
muedlníka v myšlénkách, nemohouc ani
k lehkovážné doktorové a sebe jako
torovi?« horlila
iti hokost, kterou v
zaslechla své
jména
ní budila tato
a všimla
si
k dok-
potla-
domnnka. V tom
teprv, že k ní odkudsi
zaznívá tlumený hovor dvou ženských hlas.
Kaenka a Málka, netušíce ani že mají vyhlídku v okn pootevenou, v kuchyni trochu poklepávaly panstvo. Jedna ekla: »Ano, Babetta mi to povídala. Ty
cizí
sleny
vynachválit,
se ale
její
paní
o
naší
chvály.« Druhá se ptala. z
Ameriky?«
A
první na
líbaly, nemže jich slen nemá ani slovíka »0 které naší slen? O té
náramn
to:
»Ba
191
ne, o Zdence.
Sleinka
práv
Ellen se
paní Sýkorové zalíbila nejvíce. Ba-
by ji radji vidla nevstou svého syna než naši Zdenku.« Více Zdenka neslyšela. Bodlo ji u srdce, že stží potlaila výkik, a rychle za révovím prchala na nejzazší konec sadu, aby jí nikdo nevidl a neslyšel, betta myslí, že
nebo
se
jí
chtlo kieti
tchyn
tedy budoucí
bolestí a
hanbou. Tak se
za jejími zády k ní chová, že
takovým úsudkm? Z milosti má snad býti Zdenka trpna a jiné vedle ní vychvalovány jako vzory? Jest toho Zdence teba? Prosila se snad ona
píinu
dává
o Jiího?
bude ho
k
A
si
Ellenu vezmel
Dá mu
volnost a ne-
želeti!
Tak pemítajíc, pece
cítila,
že ho želí a
tžce
pochybností o jeho vytrvalé lásce, o jeho pravé, oddanosti. Nestaila osoušeti si oi, chodíc okolo hlohového plotu na konci sadu. V tom zahlédla skupinu blížící se po mezích: dv dítky a dvojici mladých lidí. Byla to Ellen s Jiím a doktorovic dvátka. Vypadali, jako by všichni k sob patili, jako mladá,
trpí
vrné
šastná rodina. »A kdyby ji
ml
rád?
A
kdyby
s ní
byl šastnjší
než se mnou?«
Hlava se v srdce;
ranná zv. jest
že
ji
jí
zatoila, palivá bolest uštknula
Tup
všecko, vše
vlastn
V
jí
nevdouc
uších
zírala již
vábí: smrti jí
ji
co iní, schoulila se do koví jako
houštím ven; zdálo se
lhostejno a jediná jen
— Anebo pomstal
jí,
že
útcha
huelo. Neslyšela, co Jií a Ellen spolu
hovoili, když vešli do sadu a kráeli
tsn
okolo
ní,
nezavadivše zrakem o houštinu, ve které se kryla. Hledla nepohnut za nimi, jak se za stromy sadu
když oím jejím zanikli, vymrštila se miimovolným spchem, vyšplhala na povdomý
vzdalovali; ale 8
192
nhož
"Strom, z
oknem na schody
se vyšvihla
a vy-
bhla poplašen do svého pokojíku, aby tam dív než Ellen. Zavela se v nm. Nevpustila nikoho. lala;
jako
marn Jií vyzvda
vnitku
kýsi šramot a
ovou
mn Ne
uslyšel.
Ellen klepala a
prosil,
naslouchal.
bavte se spolu, z
Marn
dvemi
za
»A
byla
vo-
ji
jako žebrák tam
m
stál,
Ellen zastupuje,
není dobe,« to bylo vše, co vše,
nebo
slyšel též
pehazování njakých
tžký
pedmt.
ja-
Klí-
dirkou spatil, že Zdenka, vytáhnuvši zásuvku
prádelníku, vyhrabala z ní jakési psaní
s
peemi. Pak
a dívala se
upen
sedla k
pootevenému oknu
velikými
ven na dvr.
to? Do vrat vcházel starosta Sýkora se svou Paní Menšíková jim vyšla vstíc.
Co chotí.
»Promite,«
Zdenka íci paní Sýkorovou, nám po synovi a jdeme za ním k vám.« »Byl u nás te b!ázinec,« ekl pan Sýkora; »ti mladí hosté, zamilovaní do sleny Taány, málem slyšela
»stýská se
její zábavu. Jiíka jsme pi paní Sýkorová doložila: »To víte,
pevrátili celou obec pro
tom že
nic neužili.«
nám
A
za ti dni utee, a pak ho neuvidíme as velmi
dlouho. Dovolte, abychom ztrávili dnešní odpoledne po domácku zde u vás všichni pohromad, jako jedna rodina. A zítra zas vy u nás. Souhlasíte?« Paní Menšíková srden jistila, jak ji ten návrh tší, a vítala milé píchozí. V tom se kmitla na dvoe Ellen, majíc Jiíka na ruce a doktorovic dcerušky
okolo sebe.
»Rozkošná mladá maminkaí« zvolal vesele pan Sýkora. »To bude ženuška! Ba, kdo Ellenku jednou dostaneI«
»Já ksi jen Jižíka, žádného jiného,« laškovn
odpovdla
Ellen.
Svéhlavika nevstou.
Však
starý i93
pán
se rozhlédl a zeptah 13
»A kde pak s
je
naše dceruška Zdenka? Mazlí se nkde-
druhým Jiíken\?«
Zdenka vzplanula hnvem a zahanbením. Odskoila od okna až ke dveím. »Jin, jste-li tu ješt,« pravila hoce, »bžte hned dol. Jsou tam Vaši rodiea shánjí se po vás. Nco se dje, utíkejtel« »Vskutku?« ozval se Jií polekan a spchal se
schod. Tu Zdenka, když
zanikly jeho kroky, vypukla v smích v podivný smích, jenž se vzlykotu podobal a tlen\ jejím otásal jako keovité škubání. Týral ji, unavoval ji, tak že sklesla na židli a kryjíc hlavu do dlaní poád se smála, jako by ji smích ten na. kusy roztrhati, aniž jediná slza ulevila její tísni. V tom nkdo zaklepal a Zdenka utichla. Poznala hlas matin, volající ji. Otevela. »P'OJ dol k svain,« pravila paní Menšíková; »co si to podivného vymýšlíš, že se zde zamykáš? Pece ti nikdo neublížilí«
—
ml
—
»Neublížilí« odpovdla Zdenka tak trpce s po-^ tlaenou vášnivostí, že paní udiven na ni pohlédla.. »Snad na není vidti, jak je mi nedobe. Však to nic nedlá, poslechnu, jdu.« Vstrivši psaní s peemi. do kapsy, šla s matkou dol. Však bylo na ní vidti, že jí volno není. Poznala to i matka všichni dole v jídeln. Zarazili se, jak ji
mn
i
spatili.
Na
všecky otázky, co že
jen hlavou v
Jií
se
odpov
marn
jí
schází, potásla;
a suše tvrdila, že
namáhal
vylouditi
na
jí
bolel zub.
ní
pívtivý
úsmv. Ba ani tatínkovi se to nepodailo. Dobe, že Ellen mla stále co švitoiti s malými doktorovic dvátky; jinak by to byla bývala divnái rodinná svaina: málomluvná, jako zamrzlá. Však štbetání onch tí spolenosti brzy rozvázalo jazyk.
len
J94
Sýkorovi a rozveselilo pana MenJií Zdence vypravovati zábavné píbhy šíka. Jal se ze studentského svého života, nedbaje toho, že ho patrn neposlouchala, upírajíc oi neodvratn se zápaní, neustávaly hadnou žhavostí na Ellenu. starostliv však nenápadn pozorovati Zdenku, mly
hovornému
otci
i
i
a
Ob
ovšem
tolik taktu, že
hovoily zdánliv nenucené jako živ hlueno a na povrch se
jindy, tak že bylo u stolu
zdálo veselo.
Když
se
pak pozdji Jií
ptal
Zdenky,
smí-li
jí
sklenku vína podati, a ona neslyšela ve svém zamy-
zasmál se otec Sýkora, ka tverácky: »Ellenko, dnes uarovala naší dcerušcel K vli vám nevidí a neslyší. Jaký to máte dnes u sebe magnet? Kdyhy Zdenka byla švarný junák nedivil bych se, že se tak do vás zakoukala. Ellen od své drobné spolenosti obrátila tázavé oi na Zdenku, tato však divn, jako by jí bylo ublí?« ženo, odvtila panu Sýkorovi: »Snad pece smím šlení,
vy
jste
—
»Ovšem, že smíš,« pisvdil bode starý pán; »proti tomu nemže nic namítati ani ženich budoucí své ženušce.«
»Ženich?« ekla Zdenka cizím hlasem a vstala ze sedadla; »ješt jsme neslavili zasnoubeníí«
»Ba práv
a to je chybaí« zvolal
»tolik se rádi mít a tutlat to zlatí lidé.
Tšil jsem se
již
—
to
m
pan Sýkora; již
dusí, milí
jako dít na tu slavnost
— a zase se to zkazilo. Nu, tedy bez slavnosti, jen tak po domácku,
a
srdce pipijme si: žijí Zdenuška s Jiíkem! Nu, 'dceruško, na tvoje zdraví a šastné manželstvíí« »Ješt neí« zvolala Zdenka, odstrkujíc jeho ruku s pozdviženou sklenkou; »ješt jsem neekla ano, a záleží jen na Jiím, abych neekla ne.« ale z celého
naši snoubenci, naše
r95
Všichni se
mn
vzrušili.
Jií vstal bled a pravil
pevn:
uznávám, že jsem chybil. Neml jsem žádati, abyste se hned rozhodla, že zvolíme své sídlo v Rozvratín. Odvolávám. Za ti léta se mže mnoho zmniti. Ponechme budoucnosti, jaké bydlišt nám vykáže sama. Jste srozumna, drahá Zdenuško?« Zdenka se zatásla a z oí jí sršely jiskry hnvu. »A], tolik milosti?« odvtila s uraženou pýchou a s výsmchem. »Nerozkazujete mi, abych ihned pijala ortel nad sebou, ale dáváte mi šlechetn Ihtul Dkuji, pane doktore, ale vás drobátko opustila. Jinak bylo smluveno mezi nán\i. Slíbil jste, že mi každé pání splníte, a já žádám splnní jediného: žíti jen v Jasanov, nikde jinde. Na vás jest, abyste se roz?« hodl, však hned, ne za ti léta. Nuže »Ale, ale, dceruško, nemu ho,« ozval se po
»Co na
záleží,
pam
—
chvilce trapného ticha otec Sýkora, vida, jak Jií víc
a více bledne. »Mj pak rozum, v Jasanov nemže žádný advokát, leda by polní myši vedly procesyí« Paní Sýkorová, s rozšíenýma oima a chvjícím se lícem, ekla drazn, jako by náhle byla pravdu uhodla: »Chceš snad, Zdenko, aby Jií místo mladšího bratra pejal hospodáství, otce dal na výmnek a zahodil hotové právnické studie?« »Chraniž Bhí Toho by Zdenka nikdy nežádala,« zvolal Jií horliv k její obran. »Jest jí jen tžko pomýšleti na rozlouení s domovem, za njž jí v náhradu nemohu dáti nic než svou bezmeznou, vdnou lásku tolikráte ješt vroucnjší, kolikrát oplakala již svj domov k vli mn.« S výrazem nžné, tožebné prosby, který by byl kámen obmkil, podával jí ob ruce, však ona prudce ustoupila o krok zpt. »Zvolna, pane doktoreí« kikla podráždn, »nežíti
jsem tak lehkovrná a tak krotká, a práv o vaší lásce 796
mám síte
nejplatnjší pochybnosti Práv svou lásku mumi dokázati, abych mohla viti, že jest to víc,
než
dým
a planá ležl«
»Zdenkoí Tot pnlišl« ozval se pan Menšík kákdysi nelituješ! a výstražn; »nerouhej se, Myslíš, že každý den klopýtneš pes takové srdce
a
rav
jako Jiíkovt)?«
Jií se pokorné piblížil a prosil: »Zdenuško, duše mne každý jiný dkaz lásky
—
drahá, chtjte ode
»Žádný
jinýl
Jen jediný chcií« vášniv
»jen ten jediný
tila;
m
neuvím! Jasanov
upokojí, jinak slyšíte?
již
odv-
nevím
a
aneb
Jasanov
konecí« Jií pohlédl na ni dlouze, bolestn a hoce, a z
rozeštvané duše vyknul slova: »Jasanov slíbiti.
Ale
jakž,
Zdenuško, kdybych
nemohu vám
já si žádal
i
d-
kazu lásky vaší?«
»Ó, porouejte la sršíc jizlivostí;
kládám za est
jen,
»mám
mohu
jej dáti
hnedí« vybuch-
snad odpísáhnouti, že
si
po-
býti vaší slepou otrokyní?í«
jí položila na rameno; otec Sýkora, ve tvá, napomenul ji vážn, ale mírn: »Dceruško, chybal Tak se nemluví s nkým, kdo ti má být na svt nejmilejšíl« »On však mi není nejmilejší, práv Vám to nejlépe dokáži,« zvolala Zdenka se škodolibým vzdorem. »Nevyprovázela jsem ho, když odjíždl, však k vli nkomu jinému jsem šla ješt pozdji v noci na nádraží! Nkomu milejšímu jsem šla vstíc! Vzpomete si na ernou tmu, na podezelé koví, i na svou napaženou zbra ha ha ha ha!« Smích zvuku div-
Silná ruka se
hled
jí
pímo
ného
jí
optn
—
utichlo.
zalomcoval;
Pemohla
se.
píšern
Vzpomnla 197
zaznlo
a zas
náhle na
nco.
to
»Elleno,« ekla, podávajíc si
jí
psaní
bení, a poznáš, jak
málo
peemi, »peti
s
malým nadšením jsem
zde, s jak
vítala své zasnou-
všemu konec,« mimovolným výbuchem
želím, že jest
»Zdenkt)I« zvolal Jií
s
celé vroucnosti své lásky a zastoupil
»nemžete mne
odcházela,
»Na vás
to záleží,«
»Bu
stavila se.
mi
jí
cestu,
když
To
nemožnoU zvukem ekla ledovým a za-
slíbíte
opustitil
Jasanov
Chvíli trvalo napjaté ticho. Jií
«
opt
jí
dlouze hle-
dl
do tváe, v líci jeho se zraila láska i výitka; pak ekl bolestn, však odhodlan: »Neslíbím, co se píí cti a rozumu. Ani za cenu vaší lásky .« »VdIa jsem toI« vykikla Zdenka s prudkostí, která prozradila, že pila.
svoboden jí
pece
jen
ji
ta
»Nuže, pane doktore, vracím
— já téžl«
Tak odkvapila
tak prudce vyletly z ruky, že
otásl celý
odpov vám z
pekva-
slovo, jste
dvée
pokoje a
teskem
jejich
se
dm.
mimo voln zaal psti. Trplivost pekypla v hnv. Hroze za odešlou, volal: »Svéhavá hrdopyško, se mnou již hráti nebudešl Však ti jiný za mne oplatí, ba opIatíI« A popadnuv klobouk, hnal se jako smysl zbavený z domu ze dvora. Všichni hledli za ním, nevdouce co Jií se vypjal a
mu konen
došla a
i
íci. Paní
Menšíková, nepromluvivši po celý výstup
ani slova, pikroila k
manželm Sýkorovým
a pra-
vila: »Co se nyní má díti? Jakého zadostuinní si pejete?« Paní Sýkorová pokrila rameny. »Ráda bych napravila Zdeninu chybu,« mluvila paní Menšíková dále; »5nad jsem ji ásten zavinila nedostateným vedením. Odpuste, prosím, Zdence.«
Ó, milerádi,« odvtila trpce paní Sýk-orová, hluboce uražena, že její syn byl takto zamítnut; »však neštstí není tak veliké. Každé 198
dv
povahy
se k
sob
a
Tiehodí,
he
by bylo, kdyby
to
poznali
až
po
satku.«
Tu pan Menšík, kráeje rozilen po vmísil
se
Škádlí se
to,
pokoji,
vždy jisou to hlouposti! má rádo. Zítra budou zase
v hovor. »Ale protože se to
jako dva holoubci.«
mrtv otec Sýkora, maje tvá zkamenlou, údy jako devné. Tu se jeho cho obrátila k nkomu, na koho všichni byli zapomnli: »Myslíte?« prohodil
jako
k Ellen, sedící v koutku
s
dtmi
a šeptající jim po-
hádky, jako by nic kolem sebe nepozorovala. Paní Sýkorová, pistoupivši k ní, políbila ji na elo a ekla: »Kdyby byla Zdenka takové povahy jako Ellen, zajisté by se všecko napravilo. Zdenka však nemá Jiího ráda.«
Ellen div neupadla omráena na podlahu. Rána hromová nebyla by jí více podsila, než tato úmyslná beztaktnost rozhnvané paní, jež se chtla tak vy-
rodin, jejíž dcera urazila jejího syna. Ubohá Ellen nevidla ani neslyšela, kterak se hosté poroumstíti
eli a odešli.
Když vedla
je
držela
se vzpamatovala, oblékla dti
i sebe a oddo Jasanová. U doktor ekla, že obz pensionátu, kterým jest na rychlo volána
dom
list
zpt, rozlouila se s nemocným, s jeho chotí vklouzla pak do komrky ke Kosinkové, kdež pi kahánku otevela zapeetný Zdenin list, peetla jej s úžasem a pak napsala dopis s adresou sleny Hodanové. Oznamovala v návrat svj. Donesla list ješt do poštovní schránky a sklíena, jako dávno nebyla, kráela temnotou k Menšíkovu statku, samotná na i
i
nm
pusté
silnici. jí v duši znl hlas doktorv: »Pnjd'te zas do Jasanová, starouškuI« A zkormoucené její
Stále iDrzy
199
srdce odpovídalo, že asi nikdy
Vždy
že Zdenka na ni
cítila,
j'ž
žárlí,
se se^m nevrátí. a
po bezohledné
uinila dnes paní Sýkorová, nevkroiti do tohoto pohostinného do-
schválntDsti, kterou
jí
mohla nikdy již mu, ani na oi své tvrdohlavé, nešastné, drahé Zdence. S tlukoucím srdcem ekla hostitelm svým, že cestou potkala poslíka se psaním, v telka okamžit do Ivanova Mstce.
Pívtiv
vyslovili své politování, ale
vali rozkazu, o
Ani Zdenka
ji
nmž
nmž
uhodli dobe, že jest
ji
volá idi-
neodporovymyšlený.
nezdržovala, na-opak žertem navrhovala^
s ní pojede do pensionátu, a s nucenou veselostí hovoila o svých spolužakách a uitelích. Ellen cítila^ že jest tu tžký vzduch, že jsou tu duše zranné a
že
choré, jež chtjí býti bez
noci
si
vci
ní,
bez
svdkyn. Do pl-
skládala a brzy ráno odjíždla ze dvora,
provázena Zdenkou a jejím otcem. Olovná tíse svírala všecky, tak že louení bylo nucené; srdce ústa všech byla jako pod zámkem. Jen s paní Menšíkovou, než Ellen vstoupila do koáru, rozlouila se vroucím^ i
i
dlouhým objetím a ob plakaly. V nádraží jí dal pan Menšík s Bohem velice vážn a zkormoucen, s pohledem nejistým, z nhož ubohá vycítila podezení^ a Zdenka ji políbila bez citu a bez ducha, se zrakem roztržitým, jako by její myšlenky Bh ví kde jinde tkaly. Tak se od nich Ellen odlouila, nemohouc Fáma ani zaplakati, a když vlak prhrel vsedla do vagónu jako neživá. Než se probrala z divné své omámenosti, míhala se již kolem okénka krajina neznámá; po Jasanovu nebylo ani stopy. Teprv nyní se jí dostavila úleva pláem. Tichounce v koutku skrená, vzpomínala teskn, že když tudy pijíždla k Jasanovu, bolelo ji srdce hoem pro ztrátu kohosi tajn milovaného, a nyní odjíždjíc, 200
že oplakává ztrátu nejdražší pítelky! lo,
že láska
blahou
Zdenina
Vždy
se
jí
zdá-
k ní jest navždy otrávena ne-
žárlivostí.
Jakkoliv
jí
slzy ulevovaly,
pece
je
mocí zdržo-
vala, nebo v témž voze jel obecní písa z Jasanová, jenž nespouštl s ní oka. Utišila se a dívala se upen
okénkem pil
ven.
Vlak hvízdl, zastavil na první stanici, kdosi vstoudo vozu a písa jej hlasit pozdravil. Mimovoln
se Ellen ohlédla
—
Ztrnulá leknutím.
Nový
cestující
byl Jií Sýkora.
Jedva Ellenu pozdraviv, usedl pochmurný a do druhého kouta. Ale písa neustal po celou cestu zrakem úsmšným oba miti. Ellen byla jako z muírny vysvobozena, když vlak dojel na stanici, kde se dráhy kížily a oba mladí muži odjíždli ku Praze, kdežto ona pesedla do vlaku, jedoucího k Ivanovu Mstci. Již jí nebyl Jasanov milým tím domovem, jímž z nho se jí zdál, když ji tak srden uvítali prchala jako z klamné ciziny dom, do útulného pensionátu, kde jí ekala družka nejvrnjší: povinnost její, na niž se toužebn tšila. A když se ocitla v ná-
nmý
Te
ruí
sleny Zálesné a tato se jí ptala, jak že se jí dailo v Jasanov, odpovdla upímn: »Dobže se mi tam dažilo, ale nejlépe je mi pšece tady v pensionáte, a Vy, sleno žeditelko, jste pšec jen má pravá matika.« Ovšem, když poprvé spatila Dra Dvoreckého,, staré
ibodlo
jí
ješt jednou hluboko v uleknutém srdéku,
Rána byla zajizvena, a Ellen, len uitelského sboru, obcovala s Drem Dvoreckým stejn uctiv nenucené jako s ostatními^ ale to bylo naposled.
nejmladší
i
staršími jeho
leny. 76/
v dvrné
podveerní hodince zaklepala v den
po svém píjezdu na dvée sleny Ho daové. cházím se k
vám
zpovídat,« pravila prosebn,
»Pši-
»mám
sama neznám,
a potšebuji
vaší rady, nejdražší sleno! Prosím vás,
vyslechnte
-snad hžíchy, kterých ani
m i
A
jako sestra.«
vypravovala
jí
tázala se, kterak
»Pec
p-ovzbuzena sleniným svolením,
vše, co se
by
se
mezi Jiím a Zdenkou udalo,
te
sama nejlépe zachovala.
tedy jsem se v Zdence mýlila?« zabdovala
slena Hodanová; »pec bude svou tvrdohlavostí nešastna a vyplní se na její povaze zlé proroctví rniss
Pec
Leadovéí tak,
jest to
Lorka, ale nenapravitelnáí«
Ellen pak poradila, aby jen Menšíkovým psala jako by se nebylo nic závadného stalo, nezmi-
fiujíc se
vbec
»Te
o Jiím.
mne, milá Elleno; povím slena Hodanová Ellenu hladiti, pravíc jí co m-ožná nejšetrnji: »Slena editelka t má tuze ráda a mla bys zde u ní na mnoho let zabezpeenou budoucnost, kdybys chtla u nás v pensionáte zstati a uiti; nemusela bys mezi cizí lidi, mla bys zde skutený domov. Ale jednu podmínku ti slena kladeí Žaky t mají rády, uíš dobe, jen že se nkdy, jak víš, dají tvé špatné eštin do smíchu. Po stran napodobují tvou a zvlášt tvoje íkáš: pemžeš To trochu kázni. Co tomu . vadí tuto pekážku?« »Pšemohu, pšemohu, ó, dkuji vám«I radovala se Ellen z plna srdce. »Všecko uiním, jen když neti
nco
ale ty vyslechni
dležitého.«
I
jala se
e
•
musím stydím
opustiti se,
milý
že ješt tak
náš pensionát. Jsem nedbalá,
bídn
žežu krásnou
eskou že.
Budu se uiti, cviiti jako Demosthenes, když nosil v ústech kšemeny; já budu tšeba kousat hžebíky, až se
nauím dobže
žíkat eží«
202
Ješt téhož dne napsala dlouhé, srdené, roztolisty Zdence a její nr\atce; dkovala jim za vše, co jí tak laskav prokázaly, dala zprávu o celém mi-
milé
lém pensionáte a plna žertu vtipu zvstovala, kterak osud te závisí na jejím a kterak se bude cviiti dle slavného vzoru Demosthenova. Na upímné ty listy dostala za týden od Zdenky odpov krátkou, bezobsažnou, na povrch vlídnou, ale uvnit nepíi
její
stupnou.
len
s
V Jasanov
patrn vdli, že Jií
Ellenou, a domýšleli se
asi,
odejel spo-
že se to stalo ve
srozumní. Ellen zaíplakala nad listem Zdeniným, plakala nad každým následujícím, plakala pro milou družku, jež se
jí
víc a více odcizovala.
Vždy
z jejích
kusých prázdných dopis nebylo možno ani uhodnouti, co myslí, cítí a co se v ní dje. A co by také Zdenka Ellen ipsala o sob? Vždy kolem ní a v ní byla skuten prázdnota. to, že zde v tom domov, který jí byl nade vše drahý, v tom Jasanov, díve nejrozkošnjším míst celé zemkoule, te jí bylo teskno a nudno? Snad tím byl vinen melancholický dech podzimku, který shazoval žluté listí se strom a táhl dlouhé mlhy po lukách; snad ji rozlaoval astý plá deš, jenž zahaloval krajinu a mnil pdu v erné, kluzké bahno. Vyjela-li si do háje na makovém koni v novém svém sedle, pipadala si pojednou jako komediantka a plna hnusu uhánla dom. Co také v háji rozmoklém, když nebylo lze seskoiti v s kon, klesnouti do mechu a vyplakati se z veškeré hokosti až do dna srdce? Ach, Jasanoví Kam se podl kouzelný jeho pvab? Zvuk jeho zvon pipadal jí jako vesk; lidé jeho byli jí až k nenávisti protivní. I drahý tatínek se jí zdál jiný; nevdla jaksi, co by s ním mluvila. Bratíek ji tšil vždy jen chvilinku a hned ji omrzel; po-
ím
nm
203
jmenoval-li
jej
nž
nkdo: »Jinku,«
K
trhla sebou, jako
by
nco táhlo, ale když se rozumných, pronikavých oí a vyvedla honem njakou schválnost, aby ji pohnvala a od sebe oddálila. V pokojíku svém, z nhož dala odkliditi Elleninu postel a každou stopu po do tla.
matce
jí
vjel
jí
piblížila, lekla se jejích
ji
družce, prodlévala nerada, protože
eské výšivky pipomínaly
bytek a krát
jí
ten
eský
ná-
pok-oj Jiího. Sto-
chtla poprositi tatínka o jiný nábytek, ale kdyjiž chtla vyknouti, projela jí bolest, jako by
koliv to
proízl hrdlo, a beze sl-ova utekla jako zdšená. Všecky fotografie Jiího, každý lístek jeho rukou
jí
nkdo
psaný, každou památku na spáliti
i
nj
spálila.
Mla
sto chutí
celou svou knihovnu, protože on
jí
knihy
vybíral a poádal.
Sedla u okna, po bylo-li
by
dati je je
—
jí
volnji, kdyby se
to se
musela!
I
nmž
jí
zdálo píliš
obrátila se a
déš, a pemítala, knih tch zbavila. Rozmálo mstivé; spáliti by
sršel
otevela knihovnu. Kterou
knihu ze vady obtovati nejdíve
—
plamenm?
Zavela oi a sáhla po
— Kte-
Však ruka stisk' teskn její zstala na knize jako pimrazená, oi nut a v duši se jí ozval hlas neznámý, jako by nkdo roukoli!
jiný k
iií
mluvik
slep zniila své
»S!ep chceš štstí.
knize.
niiti vše, když
jsi
Zavíráš oi, abys nevidla
na kivdu, kterou pácháš. Nechceš vidti, že jest Ellen duše vrná, která by ti spíš vlastní štstí obtovala, na> by ti odcizila tvoje. Nechceš vidti, že jest Jií v právu, ani že pi nejvtší lásce jinak jednati nemohl; zakrýváš si a zapíráš, že bez nho nebudeš nikdy šastna a nikde, nikde doma, nebo tvé štstí Slepé jest v jeho lásce, tvj domov v jeho srdci. sáhla jsi na svou budoucnost jako na tuto knihu a ne-
vdouc, co
iníš, zniila
jsi ji.«
204
zavenýma oima
Dlouh-0 stála nerozhodna se
rukou na knize. Myšlenky blesky, bitké jako nože. »Mám
s
Smlý
její
jej
byly ráda.
Vím
a
jako
jasné to.
On
klam a mam, když mne také. Záminka. Pelhávám se, podezívám jej a Ellenu. štvu se proti nmu. Však urazila jsem jej pílišn. Když taková povaha holubicí, jako Jiíkova, se korozhnvá, pak jest to opravdu a hluboce. Sám ze sebe se nesmíil Musela bych mu pijít vstíc, po-
Mne
jedinou.
to
nen
koiti
se, odprositi jej
A
I
nežli to
— radji
konecI«
Vytrhla ze
ady
knih jeden svazek, pistoupla
kamnm,
v nichž praskal ohe, a vstrila knihu ekla hlasit; »tak uiním po»KonecI« plamene. do Jemu se každé, pijde-li na mne chvíle slabo stil ba snad jej prositi? poddati? Jemu dáti za pravdu Ne, a tisíckrát neí Ani za cenu svého štstíí« Dupla, zavela prudce knihovnu, hodila na sebe svrchní šat a šla dol. Potkala otce, jenž kouil. »Tatínku, dej mi ke
—
—
cigarettuí
Nauím
se kouitiI«
A
v
kauukovém
plášti,
ve voskovaném klobouku šla kouíc v lijáku bezedným blátem do polí. Ellen psávala asto, vždy s neodolatelnou srdeností a s humorem tak dtinným, že se pojednou zdálo býti jaro, jasno a blaho kolem Zdenky; hlasn se smávala sloviti
,
vtipnému líení, jak se Ellen namáhala vy-
tuto
arovnou
klíem k její šastným Demost-
hlásku, jež je
budoucnosti. »Však ješt nejsem
heneml« konívalo to vždy. A když nad takovým milým listem Zdence srdce jihlo, pokaždé vstala prudce, dupla, vhodila list do kamen a na jeho plamenu si zapálila cigarettu. Staré pátelství k Ellen nesmlo znova vzniknoutil Srdce se nesmlo zas otevíti dokoán, stará dvra ne20b
smla
vylákati vyznání
nemohu
—
.
.
.
»Mán\ také svoje ,
které-
cenu celé budoucnostiI« A nevyslovila ho, ani když matka, postihnuvši chvíli, kdy byla Zdenka a pístupnjší, s ní promluvila o jejích citech k Jiímu. Zapela je^ paní doktorové Srncové, když tato, pokašlávajíc a chadnouc, pomýšlela na možnost blízké smrti a tajn v myšlenkách vybírala muži svému píští družku, jež. by bezradostný jeho život rozjasnila. Byla by mu pála, aby dostal veselou, jarou Zdenku, již mla ráda. Proto se jí kdysi zeptala, nevzpomíná-li dosud na Jiího. A Zdenka rozhodn tvrdila »ne«. Ba ani tet Cilii nemohla Zdenka vyknouti své . Blízko ped vánoci totiž pijel strýc Agaton s chotí svou do Jasanová. Jaké bylo jejich pekvapení, když uslyšeli divný konec pomru mezi mladou dvojicí, jejíž zasnoubení hodlali oslaviti v pedveer štdrého dne. »Což ten ohostroj již nikdy nevyletí do povtn?« žasl Agaton, krout nad tím hlavou. A Cilie, vzavši si Zdenku stranou, mluvila jí do dušenejupímnjšími slovy srdce tžce zkoušeného, v nmž sídlí moudrost dobroty a lásky; avšak marn. »Na bych o nj dbala, slvkem mu nadbíhala, když o nj nestojím? On mi již není niím, jako já jemu.« vysloviti
ani za
mkí
dvrn
i
dvrn
dvrn
To bylo
A
Zdenino. dlouhých zimních nocí hryzla po-
iposlední slovo
v
samot
dušky, aby
nekiela hoem, že Jií
prosí o smíení, že tak to,
úpln ná
že on prositi nebude.
Konec
ni
—
ani
slvkem ne-
zanevel.
Vdla
konec!
Na vánoce nepijel k rodim; poslal jen dlouhý z nhož bylo vidti, že se s horenou horlivostí vrhá do záležitostí veejných, na národní obranu eské list,
menšiny v Rozvratín. Sýkorovi, obcujíce na oko zas jako jindy pátelsky s Menšíkovými, poslali jim list 206
ani
petení
Snad proto, abych vidla, že Jií slvka pozdravu mi nevzkazuje,« pomyslela si
ten ku
.
.
.
Zdenka, a v noci zarývala hlavu do podušek, aby sama nestlyšela, že vzlyká: »Ó šastná EllenI Ona.
—
pem-ohla své hoe a svou lásku, já nemohuí« Za to zajásala o štdrý veer, když jí strýc a teta,, po úad s jejími rodxi, krom jiných dárk darovali
zapeetnou
obálku, v níž byl lístek
s
tmito
slovy:
námi do Prahy, aby tam skvle užila masopustu, koncert a divadla, z jara pak procestuje s námi pes pl Evropy a vrátí se do Jasanová teprve v dob rží, sama jako rže bohdá kveAgaton a Cilie.« toucí a svžíl »Nyní spatil pan Menšík nejslavnostnjší ohostroj v oích tvái svého miilákal V boulivé, nezkrotné radosti její poznával opt bývalou svou Zdenku a sám byl ješt šastnjší než ona. »Vidíš, Aniko,« pravil pak o samot ped spaním své choti, »Zdenka pece jen byla píliš mladá, a dtinská k zasnoubení. Tísnilo, moilo ji to pouto,, je zejmo, co ji a dobe mla, že je pelomila.
»Zdenka ipojede
s
— i
Te
skuten blažil Vždy se div nezbláznila radostíl Svta užíti, to jí pimenol Mladost — radost, to k sob náleží! Jen kdyby se potom pece zas našli Jiíkem,« dodal s povzdechem. A Zdenka, lehajíc toho veera, sl;'bovala si v myšlenkách: »Konen, k-onen pehluším v radovánkách svou nespokojenoslí Konen vytrhnu si Jiího ze srdce jako trn, a kdož ví snad na zapomenu docela a jiný se mi zalíbil Snad se mu dovedu pak pyšn vysmáti a budu pomstnaI« Vrna tomuto pedsevzetí vrhla se Zdenka v Praze v masopustní rej. Ve skvlých spolenostech setkávala se s Miladou a pedstihovala ji nádheroa s
—
—
—
—
207
—
a zastiovkusem; setkávala se tam s Taánou ohnm letory. Mladistvá její vala ji živostí ducha pepjatá povst o jejím svžest', pirozená bodrost -bohatství vábily k ní veškeren mladý mužský svt.
i
i
i
i
Každý mladík,
který
s
jejím ctitelem; každý,
ní
promluvil
i
zatanil, byl
komu vnovala ponkud více terem závisti všech ostat-
(pozornosti než jiným, byl
—
ních.
Z poátku nezvyklý ten život, kde zábava stíhala zábavu, svým leskem ji osloval, ba opájel, probudiv vlastnosti, kterých nikdy díve nejevila: díví v ní marnivost, ba trochu koketství. Když vše jí lichotilo, dosti zjevn také vše holdovalo jejím pvabm penzm zalíbilo se jí v té vítzosláv a poala se domýšleti, že by se jí stala nejvtší kivda, kdyby nkde nebyla královnou. Však dosud nemusela úkladpeovati, aby jí nepedila žádná jiná; byla noi
i
—a
—
n
vou, mladinkou
hvzdou salon,
dotknutým pelem, vítzila bez
V
ani trošinku
námahy
a
hrav.
radostné závrati svých triumf po kolik
neodpovídala na dopisy Ellen'ny,
strun
a jako kvítko s ne-
dosud neovšednlé,
a vždy se slibem:
dom
píšíc
jenom
»Až ústn vypovím vám
Neumla nkdo strádá,
všechno dopodrobna.« ani pedstaviti, že
i
nedl
si
v
té
dob tém
trpí, truchlí,
a proto
nemla ani smyslu ani asu, aby se vcítila do smutné zprávy z domova, že ubohá doktorová Srncova skonala, vzkázavši jí poslední svj pozdrav. Zdenka etla tu zvst, zkoušejíc na sebe nové šaty pro tanení veer a napsala ve spchu soustrastný list, než jí krejová pesila okrasu z krajek, jejíž úprava jí nevyhovovala.
Pojednou vyskytl se ve spolenosti pražské Artur Panoš. Jsa nedostudovaný právník, neuritého za208
mstnání, prohlašoval, že mešká v Praze proto, aby pedsevzal zkoušky a pak doktorát; bylo ho však tolik vidti na promenádách, kluzištích, v kavárnách, plesích a všelikých zábavách, že bylo vru tžko uhodnouti, kdy asi studuje. Z poátku tváil se k Zdence jako vzdálený známý setkavší se s ní náhodou, pak ale pecházel od bžné zdvoilosti den po dni k zjevnému holdování, tak že bylo nemožno nerozumti Taána ekly Zdence pímo, jeho úmyslm. Milada že pijel do Prahy ne studovat, nýbrž ulovit nevstu; za zády Zdeninými pak ekla Taána Milad: »Víš, Artur Antonovi» naped prohlížel a piváben tvou tváinkou, zaal se interesovati o tebe, ale když vyi
že já jisem bohatší, uinil u mne pokus. Nepochodil a nyní do tetice hledá štstí u Zdenky; zdá
zvdl, se,
že
s
výsledkem.
ó, tato Milada! Ty jediné do íše Zdence hoké krpje, a sice svou kritikou mladých pán. Co všecko o každém z nich vdly! Jak jenom pišly k tmto zkušenostem? Dle jejich posmšk a poznámek vzela v každém tom salonním motýli duše mlká, vypoítavá a bezcitná,
Ó,
tato
Taána,
radosti ronily
zanedbaná, neistá, o všechen pakostem klamu a fráze na povrchu vyleštná Naivní, upímná Zdenka zdráhala se to viti, ale kdykoliv nkterého lva spolenosti zkoumav podrobila zkoušce, aniž o tom vdl, vždy se a ne-Ii
taková, tož
ideál obraná, jen .
.
.
pesvdila,
že není o mnoho lepší, než družky její Ó, dvtip díví umí si vymýšleti takové zkoušky, jen když chce, a Taána provedla nejednu ped oima obou družek, ba došlo k sázkám mezi nimi, a vždycky Taána v nich vyhrála! Jenom jak mohlo býti obma družkám lhostejno, že jejich spoleníci a tvrdily.
i
obdivovatelé jsou lidé nezasluhující úcty? Zdenku to Svéhlavika nevstou.
20y
14
rmoutilo; nejednou uprosted víru radosti
hnus a místo vítzoslávy
tajný
ji
uchvátil
pocítila ponížení
pi
holdu vyšoených, voavkami páchnoucích panáv nichž vidla mravní a duševní otrhánky.
k,
Nejvíce pocítila tento hnus, když plesový kavalír jeden, bohatý synek, povstný lehkomyslným životem, požádal o ruku její. Odbyla ho v takovém pobouení, že po mnoho dní nemohla nabýti klidu, a stále
jí
bylo, jako
ránu ve tvá, která
by jí ísi surová ruka byla dala hanobí a hyzdí.
ji
»Snad pece nejsou všichni tak'Oví,« pemlouvala duchu k své útše, a hledajíc v myšlénkách mezi mladými muži nkoho, kdo má povahu bezelstnou a istou, zavela oi, zachytila se keovit nejbližšího pedmtu a ekla, sob: »Artur Panoš snad.« se v
Pravda: o Arturovi
nectného.
Taána
nedovdla
se
a Milada šeptávaly
dosud nieho si
sice o
protože se
konen
nm —
Zdence však o nich nepovdly, jim zdálo, že Artura vyznamenává a
všelijaké historky,
pece ješt lepší, než Unavena a valn znechucena, byl
tucet jiných.
byla Zdenka ráda,
když doba zábav minula a asn se budící jaro poalo upomínati, aby se tažní ptáci chystali k letu.
Po kratiké oklice pes Jasanov, kde Zdenka jedva pozdravivši rodie již je zas opustila, nastal jí kus života podobný pohádce neb celé luzných vi-
ad
dní
a
sn.
obraz stídaly se ped zrakem cestou pes Nmecko a Švý-
Tisíce nádherných
žasnoucím jejím cary do Jižní Francie a odtud do Španl; veliké moe neslo ji na krásné jižní ostrovy, spatila Etnu, Vesuv, Neaipoli, ím, odnesla si z Florenzie, z Benátek dojmy nezahladitelné, až unesena pohledy alpskými, hluboce dojata slovinským lidem alpských zemí, seznala 210
pvabný
Linec,
Víde
pyšnou
a vrátila se
do
staré,
m!lé, výmluvné, krásné Prahy.
zde po únavách cesty odpoinouti aspo den a uspoádati nejnutnjší záležitosti, než se vydají se Zdenkou do Jasanová. Množství v jejich bytu; dva také došlých dopis ekalo na byly Zdence nadepsány. Poznavši na menším písmo Strýc a teta musili
si
n
drahého ísti;
tatínka,
nevdla,
zda-Ii jej
otevela, etla a mezi tením
díve
líbala.
líbati
neb
Byl to po-
zdrav z domova, jímž vítali rodie svého miláka. Ale ten druhý dopis, tlustý, tžký, od koho byl ten? Razítko poštovní nedotištné, neitelné, písmo
neznámé, silných a rohatých tah, patrn z ruky ale odmužské. Bylo jí jaksi pece jen povdomé kud? Obálka silná, tkaninou podlepená, nechtla ani noži povoliti; konen byla rozíznuta. Co to? Zas jiná obálka; podobn silná, nepovolná, a když ji netrpliv otevela, vytáhla opt obálku, na níž stálo známou rukou psáno: »Má drahá, zlatá, milovaná Zdenko, až nebudeš tak píliš daleko, povím ti, kterak jsem se provdala. Ale za koho? Hádej! hádej! hádej! Tvá upímná a šastná Ellen ne již Greyovál« Slabý, chraplavý výkik vydral se Zdence z prsou, dopis jí padl na zemi, hlava sklesla na stl. Ten tam byl všechen nádherný, pestrý pvab svta, erno Ellen se provdala, však za bylo a pusto kolkolem koho? Ó, za koho by to mohlo býti než za Jiího? A všechny Zdeniny pyšné domnnky že na nj
—
—
.
.
.
— —
zapomnla
v cizích rájích, že lásku k
nmu
utopila
nm
ve vlnách moských, že touhu po na popel spáv láv sopek, všecky ty samolibé dkazy, které si
lila
sama byla dávala se
jako
kartové
o
svém
klidu a lhostejnosti, sítily
domeky
srdce. 211
jediným
otesem
jejího
i.
— N^fc^_
J^-
Co nyní, ach co nyní? Jak nevýslovn smutno bude v Jasanov, a celý svt se všemi krásami nebude již míti pro Zdenku pvabu, ni útchy, ni lékuí Ellen jist chtla zmírniti ránu, proto vložila osudnou vst do dvojí obálky; chtla Zdenku pipraviti slovem »hádej«. Po dlouhé chvíli Zdenka zdvihla obálku a otevela ji; byla v ní hle zase obálka a v této opt jiná; Zdence se ruce tásly víc a více, když od-
—
—
stríiovala z tajného jádra slupku za slupkou; 2J2
bylo
sedm obálek v sob zastrených, na každé slovo »háde]«, a teprve z poslední vypadla karta, na níž stálo:
Ellen Srncova, rozená Greyová,
MUDr.
Vilibald Srnec,
novomanželé.
Zdenka vykikla tak silným, jasným hlasem, že teta pibhli polekáni až ze tvrtého ipokoje. Plaíc a smjíc se, vzlykajíc radostí a skáí c ukazovala jim Zdenka tuto kartu. Byli ovšem pekva,peni a potšeni. Páli šlechetnému muži tak dobré, roztostrýc
i
milé ženušky, jeho
len,
již
konen
každý
dtem
tak laskavé
ml srden
nalezla vlastní
rád,
domov
maminky
nemén
a El-
páli, že
a jaký útulný,
kde
bude obklopena vdností a zamstnána péemi jí milými, ve kterých již díve rozšafn byla zdomácnla. Nemohl
vru
lidumilný doktor nalézti družky,
pomáhala v povolání, která by mu lépe rozumla jemuž se tak dobroinn vnoval. A jediné své radobude míti dobrý doktor plný dmí hudby sti i
—
Když
—
se dost vynadivili a natšili, rozešli se zase
každý po své spšné práci. Zdenka osamla. Boulivé city její byly upokojeny. Znovu prohlížela si kartu. »Aj, trnáct dní již jest Ellen paní doktorovou,« pomyslila si a veselým úsmvem. »Bože, jaká to radost, že se provdala do Jasanoval Nyní teprv ani do snrti nechci na to pomysliti, že bych se provdala jinam. Ano, bylo by mi líto, kdyby se Ellen byla provdala ku píkladu do Rozvralína. Dobe že jsem se rozilila
zbyten!« V tom vešla služebná a podala jí kytici krásných purpurových rží. »Kdo ji pinesl?« tázala se Zdenka, »Pán, který picházel každý a služka odpovdla:
prve jen
213
týden se
ptát,
navštívenku.« »J.
brzo-li se slena vrátí. Nechal zde Zdenka vzala kartiku a etla na ní:
U. C. Artur Panos.« Byla ráda, když služka, postavivši kytici do vá»y,
zase odešla. Nechtla, aby
—
nkdo vidl
spchá ržemi
znepokojení. »Hle, Artur
její
m
rden',
její
pozdravit
as neml
ani slvka pro mne,« homyšlénky. »Vzdoruje, mlí, nesmíliv a hrd; jakž jinak, když nemá rád ... A Artur? eknu-li si pravdu, nevím také v Arturovu lásku. Jest vypoítavý; ale všichni muži jsou asi sobci. Jií také. Jsou mi oba stejn lhostejní i stejn milí; jsou to dv slova, ale jedna vc A konen mi bude milý jenom ten, kdo se k vli usadí v Jasanov. Nco mi íká, že to bude Artur. si. Aspo budu míti svou
a Jií po celý
voily
její
m
.
mn
.
.
A
Ellenu, tu drah-ou duši, zcela na blízku.
Tak
uvažujíc, lehla
cem uhánla parou
k
si
veer
a ráno s tetou
i
strý-
drahému Jasanovu.
To bylo vítání! To bylo radostíl Otec i matka štstím omládli, a jak rozkošný byl malý žvatlá Jiíekl To byl obd, kde pro samé ptaní a povídání by nikdo byi sousta nep-ojedl, kdyby nebyla paní Menšíková násilím nutila. A sotva bylo po tom chaotickém obd, objevila se na dvoe malá karavana, kterou vítal rozpustilým štkáním; byli to Srncovic: doktor a Ellen, dti, Kosinková Maenka; všecko to pišlo Zdenku pivítat. Na Ellen bylo 'vi-
tém
Mí
i
dti úpl tichého štstí, a doktor, jenž pi vší své chetnosti býval díve trochu divousem, byl nyní
mý
vtip a hovor; spokojenost
lým. Ellen se
i
šle-
zardním pošeptala Zdence: »Máme
mužen^ každý den více a více býti šastnjší než já.« s
274
sa-
jeho uinila roztomirádi.
Nikdo
se
nemže
Doktor se brzy porouel, a také služky
dom;
mladá
vyprosila, že
'par\í si
V
do veera u Zdenky.
zstane
vrátily se s
dtmi
až
tom pecházeli zase noví ho-
sté. V Zdence se zarazil dech, když spatila manžele Jiího. Sýkorovy a za nimi hle »Já jsem to všecko dohromady nadobro smížila,« šeptala jí Ellen, »a Jiží pšišel náhodou zrovna na dva
—
dni k
—
rodim.«
Zdenka
si
nezadala. Poínala
si
jako
svtem
šla
hostm
všímajíc
rozpak
vstíc, a
s
uctivou srdeností je vítala a ne-
že Jií trochu zbledl, podala
si,
zku-
Nenucené
šená. Neprozradila ni nejmenší slabosti.
i
jemu bez
ruku.
Besedovali v zahrad, jež byla plna jasmínu a rží v plném kvtu. Staí mladí svými otázkami nei
dali
cestovatelm
ani
umlknouti; nejvíce se vyptá-
vala Ellen a nejvíce vypravoval strýc Agaton, však
Jií se dal se hovoili všichni pátelsky a hlun, Zdenkou do živé rozprávky o Slovincích a jejich obran proti poninení. Jen otec Sýkora byl zamlklý a tkvl lítostivým zrakem bez ustání na Zdence. Želel i
pec nesmírn,
že rozmilá ta dívka,
již
-ml
tolik rád,
s ním te Petrem nebo s Pavlem«. ješt pišel host. Zdenka se zardla jako krev;
dala výhost jeho synovi a tak lhostejn
hovoí
A
»jako
s
bylo vidti, že se
Nový
jí
zmocnilo nezdolné rozilení.
píchozí, jež vkroil do zahrady, byl Artur
Panoš.
Hovor
musela Cilie s paní Sýkoropiiovati, aby jej uvedly zas do proudu. Všchni ostatní byli zaraženi nápadným rozechvním Zdeniným, když se vzdálila. Odešla k dívenkám Srncovým, jež si v jiné ásti sadu na koberci v trávníku hrály s Jiíkem; Ellen si
vou
se perval, a
velice se
i
215
po chvilce odskoila za
ní,
pokojná, vymlouvajíc
se,
již
pá horkost k hlav, jak se
námahách Artur,
v setká
s
ale
jí
Zdenka
se zdála zas
prve vstoupila hloubylo stávalo leckdy pi
že
jí
cestování.
a
nebyl na to pipraven, že se v JasanoJiím, nedal se másti vdomím, že tu není
Hovoil s vybranou obratností, aby každému zalichotil a zavdil, zvlášt však fnan" želm Menšíkovým, a nalezl si ped odchodem ješt píležitost, aby se k Zdence stranou pitoil a jí sv-
píliš rád vítán. se
il,
že
si
pišel prohlédnout Jasanov, maje v plánu,
že se zde zakoupí usaditi v
i
jinak zaídí,
aby
mohl navždy
se
milém tomto míst.
Témi
s
jistotou byla
Zdenka oekávala, že
Artur uiní takového vyznání, a nyní,
když se
bušilo jí srdce jako v zdšení a strachu neodvratným rozhodnutím osudu.
stalo,
jí
to
ped
Když Sýkorovi odcházeli, pravil otec -ynovi: »Vidrs to, milý hochu. Zdenka má zjevn ráda tcho
Marn
pijers; již jenom na ni nemysli.« jsem naped, že Zdenka nesleví,« odpovdl Jií odhodlan, s povzdechem; »ale chtl jsem ji ješt vidti, dokud je svobodna. Až bude ná-
druhého. »
Vdl
a
ležeti
jinému, budu se
kém mlení
šli
až
daleko vyhýbati.«
jí
A
v trp-
dom.
Ellenu a dti vyprovázela Zdenka
veer kus
ce-
po mezích. »Jsi tedy šastna úpln, dokonale, beze mrá.ku?« tázala se jí v dvrném pološoptu. »Šastna, Zdenko, že nemohu chtít více. Ale sty
mráek
je tu
pšec také.«
»Skuten?«
ulekla se Zdenka, velice dojata.
»Ach ano, však znám,« svovala se
ty se jí
mi vysmješ, až se
Ellen.
snad jen žertem, že se rád na 2Í6
»Mj mužíek to podívá,
ti
mi
pši-'
žekl,
nauím-li se
z lásky k
nmu ipšece
eské
A
ež.
já
jen vyslovovati dobže to
bych ráda, ne žertem
—
ach, já
tžké bych
takovou radost, kdybych mu mohla ukázat, že z lásky k nmu všecko dovedu! Ale já nemohu, Zdenko, nemohuI« Ellen mla v oích slzy opravdového
mla
žalu.
však nevysmála. Bylo jí divn, váža prou srdce. Rozlouila se rychle s Ellenou
Zdenka
n
bdla pak
se
jí
—
skoro celou noc.
Píštího rána zvolila
si
zvláštní
procházku. Šla
na hbitov. U hrobu matky své klekla za velkou thují do trávy a chtla se modliti, pemítati. Vdla, že matka její druhá jest nepíznivá Arturovi, že tatínek i
všichni, všichni
s
ním jsou
svém vstíc
máte Z divná
zaujati pro Jiího.
A
Jií
v srdci než Artui Však Jií schladl k ní, nepichází jí Mže-iiž ona se pokoiti a kajícn ptáti: Jií, ješt trošku rád?I tchto myšlének jí vyrušil šelest krok. Ponáhoda! Ellen picházela s dtmi, jež pinášely
jest o tolik, tolik lepší,
estnjší, o
tolik istší
.
m .
.
erstvé kvtiny na nedaleký hrob své matky. Byl dnes den jmen!n nebožiných, jmenovala se Oliva.
Nejdíve Ellen pedíkávala Ote náš, a dvátrov, ní; potom vnily pomníek stále se radíce, jak by se to mamince nejlépe líbilo, kdyby se s nebe dívala dol. »Te se zas pomodlíme a pjdeme dom,« ekla Ellen. ka modlila se po
i
»Mamink'0,« ozval se bázliv hlásek staršího dvátka. »Co pak, Heluško?« zeptala se Ellen. »Neíkej, maminko. Pánu Bohu: Pšij království
ekni hezky: pij, jako
my
íkáme.« »Má zlatá Heluško!« zvolala Ellen pohnut, »co bych za to dala, kdybych to umla!« tvé;
217
to
maminko, Mila
Ale,
je
tak
maliká
pec
a
to
iimí,« namítla Heluška.
»Kužátka n^oje drahá,« pravila Ellen, držíc dítky v objetí a líbajíc je stídav, »kéž
ústeek
z vašich
Tu
bych
si
ob
mohla
vylíbati to vaše isté ežl«
ozvala se menší Mila;
kovi Jižíku; ekni
pkn:
»Ty také íkáš Jií-
Ji-í-kuí«
»Ji-ží-ku, Jižíku,« iTiarn se pokoušela Ellen.
»Poád
Jižíkuí«
vážn
prstíkem; »p'Ok©j, maminko,
než
pravila
Jiíek
malká, to
hrozíc
díve dovede
ty.«
»Ale nepla, maminko,« chlácholila Heluška. »Vždy neplái,« usmála se Ellen. »Ute m, kužátka moje; ukažte mi to hezky pomalouku, jak to žíkáte.«
Dívenky pedíkávaly: »JiíkuI dívajíc se jim
zkoumav
tou pozorností: »Ji-ží-ku, Ji-rží
—
Jižíl
—
Špatnl
A
Ellen,
s
napja-
—
úsilím: »i-rž
Ji-ží,
— Požád špatnl« Tu vstala, pinej— ne, nel Jiíku, Jin!«
ruce na prsa a hledíc k nebi, vyrazila
tiskla si
vtším
Ji-ržíkul
Jií!«
na ústka, opakovala
s
»Ted' je to dobeI« jásaly dti, vyskakujíce u o-
vneného
hrobu a
tulíce se
radostn k druhé matce
své.
»Te
dobe[« opakovala Ellen se záící tvápomodlíme Ote náš.« Nikdy se dosud Ellen nepomodlila s takou vroucností, jako když pedíkávala svým kuátkm poprvé istým eským pízvukem: »Pij království Tvé.« Za chvíli byla Zdenka opt sama na hbitov. Nikdo ji nepozoroval ni nevyrušil z hlubokého zadumání, v nmž prodlela, nedbajíc, mnoho-li asu ubíhá. Za dlouhou hodina se vztýila. »Ne, není možnoI« šeptala si rozechvle. »Ellen í, »a
te
je to
se, dílky,
218
vykla své , já nemohu. Ne, nesmím, nechci volat Jiíku, Jiíl NejTiohu se tak pokoit, tak zapít všecku pýchu, tak se zah-odit, abych se jeho lásky doprošovala. prosí sám anebo navždy konecI« Prudkými kroky odešla, vyzývav a hrd hlavu nesouc, jako by rozhoen kráela do boje na život
A
—
a na smrt.
Takovou ji spatil Jií, jda pšinou, na které se musel s ní setkati. Zrak její zstal tvrdý, když jej uvidla, a pokud vedle sebe jednou cestou šli, byl hovor jejich takový, jako
mezi
dvma
lidmi, kteí
nom
sousedy, ale jinak odjakživa
nco
z jejích cest, a
cizí.
si
byli je-
Jií se ptal na
ona odpovídala. Potom se rozešli. Odpoledne téhož dne hrála si Zdenka na verans Jiíkem; on se jí schoval do révového loubí a volal na ni: »KukI kukí« Vbhla tam za ním, když spatila Artura vcházeti do vrat dvora; byla by ráda utekla a v pokojíku svém se zavela. Cítila s jistotou, že Artur chce vc svoji u ní vyíditi, a úzkost plná odporu ji varovala ped rozhodnutím. Nemohla však utéci, aby ji nevidl; ekala tedy, až pejde. Bylo by se to podailo, kdyby nebyl Jiíek na nj zvolal: »Kuk, kukl« Artur
d
i
se obrátil, spatil
ji
a už byl u ní v loubí.
Hovoil to ono, vyhledávaje mohl Zdence lichotiti a významn i
píležitosti,
dávati
by
na sroz-
umnou, že stj co stj chce býti jejím rytíem a dobývati sob její pízn. Trvalo to již hezky dlouho; dávno odbatolil na dvr k Málce, však Artur stále sedl v loubí a to tak obratn, že zatarasoval vchod. Zdenka odpovídala málo nebo nic. Oekávala v jakémsi ztrnutí, kdy udeí osudná chvíle, jež ji pinutí íci ano nebo ne. Tu jal se Artur velebiti Jasanov. Nikde na svt
Jiíek
se
již
219
není tak milo.
A
bohatší a životní
pro? Jsou jinde krajiny krásnjší, podmínky výhodnjší, jinde snad
výdlkáství, ctižádost a chtivost zábav najde více uspokojení; však zde jest tichý, skromný koutek svta, jako stvoený pro rodinné štstí a pro neokázalé, blahodárné psobení. Nejlepší dkaz jest na doktoru Srnci a mladé, roztomilé jeho choti. Jest to los závi-
dní
A
šasten, kdo by sinl doufati, že jeho ideál klidného štstí dosáhne síplnní souhlasem zbožTak mluvil Artur a namíil ješt ované bytosti. pímo na srdce Zdenino mocný útok, ka, že by bylo híchem smrtelným odervati ji sobecky od tohoto
hodný.
—
ckého domova, k nmuž pirostla tak dojemnou, Dosválnou láskou. Tu již pak vidl na pohnuté její tvái, že jeho výmluvnost má výsledek, že Zdenku dojal a udeil v citlivou strunu, že ji zaujal pro sebe a proti Jiímu jakožto proti bezcitnému sobci, a že nadešel pravý okan\ž'k, který se nesmí promeškati. Jako v mocném rozruchu citu odšoupl tedy židli sos cesty a klesnuv ped Zdenkou na kolena, vyznával jí horoucími slovy svou lásku, nabízel svou
idyll
b
ruku,
svj
život, své
oekával v
jmní, své
theatrální póse
její
srdce, své vše
—
a
odpov.
Zdravý cit výstražn dl v nitru jejím: »Vše jest to dlané, ty sliby jsou lživél« Však pýcha její zarozumovala: »Tak mluví pravá láskal Tak se mi Jií nikdy
A
neipoddalí«
rozhodla
se,
že
pijme jeho návrh;
jen
okamžik se ješt rozmýšlela, vyhradí-li si také ti léta do satku V tom krátkém okamžiku však spatila na konci verandy známou postavu. »Vstate, nkdo pichází,« ekla chvatn. A rytí ie']í poslechl, jsa révovím dosud píchozímu skryt. Do loubí k Zdence pímo zamíil .
.
Jií Sýkora. 220
nm,
Pozdravil
pekvapen pítomností
cizího
pána, jehož byl vera spatil poprvé. Chvíli bylo ticho. Zdeniny plály h-oren,
Oi
a Jií
nevdl,
chvíle pomsty,
Konen
stojí psáno: »Nyní pišla zadostuinní uražené mé pýšeí« ekla Zdenka hlasem, v nmž byla
že v nich
divná, hrozivá vyzývavost: »Neznáte se, pánové? Vi-
dím, že jste od víra na sebe zapomnli. Pedstavím snoubenec váis znova: Zrak její pásl se na tvái Jiího, jež zbledla, kdežto Arturv obliej zaplanul samolibou vítzoslávou.
—
mj
Artur se
mrštn
sklonil a políbil
ohniv
její
ruku.
Ale ten ohe ného studu ji nost se vzepela proti pevrácenému skutku, který z vymudrované pomsty chtla spáchati; rty se jí zachvly a samy vypovdly jí službu, když ohtla k sl-ovu »snoubenec« pipojiti jméno Artura Panoše; za to jí zvolal v duši zdrcující, vyítavý hlas: »Bíšlehl jí až do mozku; žhavost nesmírpolila, celá její zdravá, poctivá piroze-
dakol Bláznel« To bylo v jediném okamžiku. Vytrhla Arturovi
o
spálila, zrak jí zajiskil hnby se byla sebou hx^dila vzdorn noha zlostn hlava vem, dupla, nazad, a z chvjících se rt zaznlo písn: »Mj snoubenec, pane, doktor J;rí Sýkora a zde mj pítel, pan Artur Panoš.«
ruku, jako
——
sob navzájem, ani si neoba jako zkamenlí. Konen si pomyslel Artur Panoš, že musí ukoniti tuto nejnepn jemnjší chvíli svého života, i ekl s nezdaenou petvákou: »Tší nesmírn. Peji štstíl Nesmím pekážeti.« Uklonil se a kráel v mimovolném kvapu z verandy ze dvora. Ješt stála Zdenka v postav hnvivé, jiskícím Mužové
se neuklonili
podali ruky, ale
stáli
m
i
221
šlehajíc za odcházejícím, když Jií, nemoha neuvitelnou, šílenou svou situaci, v nejvyšším úžasu se zeiptal: »Co znamiená ten výstup, Zdenko? Smím viti svému sluchu?« Zdenka si zakryla rukama tvá. »Chtla jsem se ho zbaviti, toho prolhaného hejska,« zvolala s vášni-
okem
snésti
vým pláem. »OdpusteI
Pišel
jste
—
Zapomete, co jsem ekla »Užila jste mne k válené
lsti
v takové
chvílil
— a nyní mám zas
pravil J.í hlasem, jehož chvní nadarmo pemáhal, se zrakem lítostivým, bled jako kída. Zdenka spustila ruce a sklopila hlavu, neschopna
jíti?«
do oí. Chtla nco íci, rty její se pohybovaly, ale zvuk nevyšel z úst; bouliv pracovala její hru, zápasíc o dech, ješt víc o mravní od-
pohledti
mu
vahu k rozhodnutí.
mn
ke ve vašem však více nemohl. Tu Zdenka zajíkavými zvuky marn zkoušejíc mluviti, pitiskla ruce na prsa a se zrakem vzhru obráceným, jako Ellen dnes ráno na hbitov, zápasila s sebou samou, aby vykla tžké, petžké slovo, až vyrazila pracn ze sebe: »Jií, Jiíkuí« »ZdenuškoI« zaznlo jí v odpov, a než se toho nadálá, ocitla se v jakémsi teplém, slunném moi, jehož vlny ji mkce nesly k ostrovu krásnjšímu všech ráj svta. To byly vroucí slzy jeho i její, které se mísily na jejich tváích k sob stulených; byla to »Zstala-li jen jiskra lásky « zašeptal Jií,
srdci
jeho náru, která
mu,
jí
ji
opt
vinula k
tomu nejupímnjší-
sladce vrácenému srdci.
»Tisíckrát
mn
nuško, jenom když
nyní dražší,
m máš
zlatá,
dobrá Zde-
zase ráda,« šeptal
jí
bla-
žen.
»A
ty, Jií,
kolik tisíckrát 222
jsi
ty
mn
nyní vzác-
^Tíé^ njší,« odpovídala mu,
obliej
skrývajíc
rameni.
jeho
na
»Ted'
pjdu
s tebou teba na Sibíl«
»Ne
tak daleko,«
usmál se; »o tom si ješt povíme.« I skrili se na laviku v koutku a dlouho si tam šeptem rozorávii, aby jich nikdo nevidl a neslyšel.
Mli
sad
ptáci v
V
tom, co
nebylo slu,
co poví-
si
až se stmívalo a
dati,
všem
umlkali. šeptali,
mnoho smy-
ale
•
mnoho
si
nekonen
dležitosti o-
jen pro
n,
ni-
koliv pro ostatní svt.
Pak
zasvitla již první
hvzda na tmavomodré
obloze, a ješt nebyl konec
tajemnému jejich hovoru. Však pec je nkdo byl uvidl a uslyšel. To byla Ellen, pekvapen stanuvši za stnou révového listí a poznavši ihned, co se byl-o udalo. Tajemný posel Mates, jenž dlal kroky bylvypraven do Jasanová
—
sedmimílové, A všecko ostatní zakrylo temno. vyletla hvzda jiná Až náhle k první od zem, praskla ve výšin a sesypala drobný deštík jisker. Za ní vzletla druhá, tetí, tvrtá, pak celý snop
hvzd
223
ohnivých klas, a plamenný vodotrysk v luzné he vyhazoval záivé koule rznobarevné. »Co se to dje? Podívejme se ped« ekli milenci, když zpozorovali tyto zjevy na nehi. A vyšli ped loubí.
»Urá! Uráí Urál« zaznlo jim vstíc vysokými hlubokými hlasy, a ervený bengálský ohe ozáil skupinu, jež na verand stála, hlasit jásajíc. V pedu Mates, s velkou sklenicí v ruce, mávaje epicí nad hlavou. Vedle nho Ellen a její dti, pak otec Sýkora, sám rozzáen jako ohostroj; pak Málka s Jiíkem na ruce, jenž pomáhal staten kieti, pak doktor, Cilie, paní Menšíková, uitel Kroínský, Agaton a paní Sýkorová, konen Kaenka a dvorská ele. Jenom tatínek Menšík scházel; byl ohostrji
cem za
zdí dvora.
»A
žijí
naši snoubencií« zahlaholilo sborem, a
kolik hlav, olik sklenic
nad nimi zacinkalo. epice vyletla k
»SlávaI« zvolal Mates, a jeho
nebi výš nežli všecky prskavky.
Ohnivá pyramida zaplanula ve
vratech, a v zái
Ellen, vystoupivši z kruhu, pronesla s
její
razem na každém
mátnou
hmí
e:
krátkou, však
»JiíiTiu a
sláva vysoko jako
Zdence
a
pyšným
d-
demosthénsky patikrát
boun
za-
iuecl«
Smích, nadšení a radost upímná oživovaly hlu-
ný potlesk ný.
se
i
mnohonásobné
volání slávy.
V tom pišel tatínek Menšík, uernný a zpoce»No tak, pravil utíraje si šátkem elo, »jen když nám nezkazil ani ohostroj ani zasnoubení. « Pi
štípnul Zdenku významn do obou tváí, ka: »S takovými prskavkami bývá nkdy kíž,« a vtiskl jí na ústa nejblaženjší políbení otcovské.
tom
lEEMEEM W'W/W'^/ffÍff/s/j/j/j/j/j/j/j/j/j/j/j^^^ /ÍJtJllJilJtJilJtJiiJtJiL/il/iíJA
W/iJ/0iJ/ggSl^/^/^/J/J/J/J/J/J/J^^ //ii/l/iiJtJtJtJtJt/iJii/iiJA
Ws/I/9i/r/Mif/0f/ff/if/if/'f/W'f'f''f/'f'f'V'\ •/ii/gUiiJiiJii/iiJi^JJimJk
''W/3/W//r/W^l^igis/j/j/j/j/j/j/J/J/J^^^
//§,/Í7j7/§7/,/tj/i?lJÍL/il/ÍL/lJÍL/tl/lJMlJii/il/iiJMi
''j/W/'^Jl/rlýli7/^/siff/jrl9/ýi^l^/j^^^^ f/'ff/i7/i7/i7/i7/i7/j/ff/j/J/J/J/^^^
///i,/ij/7^il//Í!/ilJtJtJtJilJlJiíJilJil/MiJM
^'H^f^fífWífi^^ /m/m/i/Mi/m/Mi/Mi/m/m/m/m/m/m/m/m/MUMi/mjMi/m^
Vjr/.J/if/íf/,7/iT/,f/iT,1/Jr/i7/i7/,f/t7/,7/,f//r/if/if/,7/i%
fi7/i7/,7/i7/i7/,7/,7,7/ff/,7/,7/,7/,7/i7/,7//r/i7/,7/i7/,7/.
m
,7/
i7/i7/,7/i7/i7 .7/i7/i7/S/,7/,7/,7/,7/,7/i7/i7/,7/,7/,7/
yjr/,f/,7/,7/.7/,7/i7/i7/,7/,7/,7/,7/,7/J^'J//,7/i7/,7/.7/,7/,y 1/ifg/,7/i7//r .7/i7/i7/i7/,7/i7/,7/,7/.7/,7/,7/i7/i7/,7/i7/
i7/i7/,7i7/.
f,7/i7/i7/it 7/i7/,7/i7/.
'WifiVi' ',7/J7/Jf/a,
,7//r/g/ir/
'i7A
i7/,7/,7/if
'f
7i7i7,7/l
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
FROM
THIS
POCKET
/ra//r/ir ^/,7/i7/jr/,%
UNIVERSITY
OF TORONTO
LIBRARY
7/,7/,7/,7/í^
,7/g/ffg/^ PG 5038 K7775S8 1920 'ir/,7/i7i7/
Krasnohorska, Eliška Svéhlaví cka nevstou
i7il
f/i7/i7/i7/A
7/,7JrJ7L Jr/if/if/JI/
,7i%
'VHK
:J:;í.;^:
vriSííiigiíÉáf
