w^astimmmliítmstis^um

w^aStiMmmliítmstiS^Um

}í^1'qO

A/

Svatopluk Cech:

IKAROS,

NAKLADATEL F.

TOPI

V PRAZE.

KNIHKUPEC

SEBRANÉ SPISY

SVATOPLUKA ECHA. Pokraování posmrtné.

— Poádá

v

Vlád.

DÍL XXI.

IKAROS.

v PRAZE NAKLADATEL

F.

TOPI 1908.

KNIHKUPEC

S.

Cech.

IKAROS. ROMAN.

Napsal

SVATOPLUK CECH

PRAZE F. TOPI KNIHKUPEC

v NAKLADATEL

1908.

uveejnn

»Ikaros<sc byl

Hodlaje dílo

to

pojal zatím do

poprvé ve

Kvtech

r.

1885.

od základu pepracovati, básník ho nesvazk svých Sebraných spis, jež

XX

za jeho života vyšly. Nyní arci nezbylo, než otisknouti je

pesn

ve

znní pvodním,

a pravopisnými

vzorný redaktor

zvláštnostmi,

Kvt,

i

všemi jazykovými

se

které

by autor, tehdejší

považuje je za nesprávné zajisté

byl nepehlédl, a opraviti jen

zejmé chyby

tiskové.

v.

''

í:GV

301965

^^^^\jy

OF T05S

'--

^1443^>4

Tiskem »Unie« v Praze.

s. c.

I.

Golkonda mla

Zámecký

ples.

spíše poskytnouti své

diamanty za

rámec k obrázku, který záil z prostého beanového vnce, uvitého nožíkem ezbáovým kolem

Dv

oválného toilettního zrcadla. pUvabn zdvižeoblá, bílá ramena, dávající nahlédnouti ponkud v rozkošné stinné skrýše pod svislými, jedva do tetiny ramen jdoucími rukávci snžné košile dtsky okrouhlé a dlkovaté prstíky, vlnící se v peeji hndých kadeí nad spánkem, kde rovnaly pitknutou ržovou stuhu obliej sice o poznání plnjná,

i

;

než dovolují písná praxidla krásy, ale pece se svými jemnými tahy a sniv pibledlou pletí; veliké hndé oi, do póla zastené ší,

ideáln spanilý

mkkými

dlouhými brvami dosud jen tsným živútkem odné, v plném jarním vdku puící poprsí písného soudce pimlo, vše to bylo by snad aby dal rozhešení mému banálnímu démantovému ;

—

i

úvodu.

Avšak co mimo tento úryvek, zachycený jasnou plochou zrcadla, dvojice svíek na toilettním stolku ozaovala v clui komnat, hodí se mi na štstí pro tenáe mén k zevrubnému líení.

—

—

Svatopluk Cech: Sebrané

spisy.

XXI.

1

v bájeném nelad

blala pestila se tu na stole, na posteli, úd na podlaze sms odpo sedadlech, hozených kartounových a podobných škváru vedle ekající atlasové a jiné nádhery, sms, jakáž povstává nezídka tam, kde se vyklobává z prosté domácí kukly záivý plesový motýl. ,,Už zase schází knoflíek u košile mj bože, i

i

—

mj

!"

bože ozvalo se z vedlejšího pokoje a poslední slova té žaloby znla skorém úpnliv.

ped

zrcadlem obrátila slinou tvá ke chvilku okem náhle zachmueným potom škubla poupátkovým rtem a zahledla se znovu do zrcadla.

Dívka

dveím

a patila na

n

;

,,A manšety! Tohle že jsou lidské manšety!" znl dále žalobný a káravý hlas. Utšené hospodáství v každém ohledu. Pjde-li to tak dále ,,

—

Gabrielo!"

Dívka pohodila vzdorovit hlavou.

—

Gabrielo! Gabrielo!" opakoval volající hlasem, jehož síla se stupovala povážliv. ,,

Gabriela máchla nevrle rukou a chvátala s bojovným výrazem, šustíc a vlajíc mnohoslibnými zaátky ,své plesové toiletty, do vedlejšího pokoje.

Tam

isedl ped velikým nástnným zrcadlem otec její, starý pan Sezima, bývalý hospodáský a nyní bankovní úadník, z dola k pasu již sváten erný, ale nahoe neladn obklopený bílými záhyby a cípy, s nimiž sob nevdl patrn rady. N^ápadn veliké ruce alespo byly zamstnány na krku, jakoby pokládaly hoejší obrubu košile za nástroj sebevražedný; hrdlo bylo již do ervena pohmož-

dno a zarudlý, nabhlý obliej s ma vstil blízkou smrt zaškrcením. „Což

vystouplýma oii

se stalo, tatínku?"' ptala se Gabriela oste.

,,Co se stalo!' supal starý pán. ,,Manšety prokošile úzká k zadupálené knoflíek utržený myslím, že ani moje šení není bezpochyby z kže vyletl. Takový je toho dosti, aby

—

—

—

lovk

poádek nemže u nás ze

— —

—

zstati

rozhodn nem-

na svém míst a mohu-li já za to, že Mata mouha na manšet ena neumí žehlit? Jí neíkáš nikdy ani slova a na tatínku,

,,Ale,

mne

knoflíek

—

je

sváží se všechno."

Mám

„Tak se tedy starati ješt o služebné Dohlížeti na žehlení! Snad abych se chopil sám cihliky? Kdyby to tak vidla nebožka !

— —

e

jeho pervalo zaukání, které se ozvalo kdesi na levé stn pokoje. Sezima pohledl plaše v tu stranu a doložil pitlumeným hlasem ,, Dokal jsem se pkných vcí na stará kolena!' :

„Však vím dobe, tatínku, pro vidíš dnes všude nepoádek. Mrzí t ta zábava u í^astných.. Ale mojí vinou pece není, že nás pozvali. Mohl jsi odíci..

—

Xa mne

uvykla jsem vzdánemusil jsi se ohlížeti jsem již pohlížeti s reradosti. Uvykla vati se každé signací na jiné, jak spchají ze spoleností do koncert, z divadla do ples, jak se pyšní svými šaty a šperky, kdežto já zatím nemám slušného odvu na ulici. Všechny již mají nové zimní klobouky, jen já musím posud ve své muchomúrce sloužiti již neužiju ani toho uboza ter jejich úsmšk.

A

hého venkovského plesu ..." Mluvila v rozilení a skonila pidušeným vzlykotem. „Ješt výitky! Ješt nevydávám dost híšných penz na zbytený pepych Není tomu ani msíc, bože, mj bože co jsi dostala nový klobouk. Tolik obtí pináším a ješt výitky! Výitky starému otci, který v péích o dti sešedivl, který Nový dtkíivý výkon ,,ukacího ducha' ve stn perv^al opt výbuch spravedlivé nevole. Nechci tedy nieho, nechci! Nežádám obtí; zstanu doma." Jako na dotvrzení svého úmyslu !

Mj

—

,,

strhla

s

kadeí ržovou

u zrcadla tolik tily

hnvem

i

stuhu, které

lítosti.

chvilkou

krásné oi svíŠtkajíc odkvapila do

pée vnovala^ slzami

ped

Její

své komnaty. ,,Jdi,

jeli,

nezdárnice!" mluvil za ní otec hlaz ohledu na tajemnou stnu. ,,Tak

sem pitlumeným

—

ješt bouchne dvemi Zdárná dceruška Radost z ní mla nebožka. Takový je nynjší duch mlátakové ovoce vydávají nynjší znamenité deže slabý školy a ústavy. A iá jsem slabý mravokárný monoješt mruel svj Dlouho log, pecházeje kvapn pokojem. Zatím sedla Gabriela ve své komnat, jednou rukou zastírajíc uslzený obliej a druhou prudce škubajíc ubohou ržovou stuhou. Posléze odhodila ji na podlahu a pistoupila k oknu. Venku blaly se modravým šerem veerním posnžené skupiny stropozstatek nkdejší a kovin i zem pod nimi rozsáhlé zahrady, který tu spolu s pustnoucím leto-

by

m

!

!

—

—

—

—

hrádkem smutn živoil uprosted rychle vzrstajícího pedmstí, zaujavšího vtší jeho ás svými kasárnickými domy a tyhrannými, vysoko obezd-

n>Tni

neb omíženými kousky

hony

rozmené

pdy

v trpaslií zá-

a ubohými kovinkami porostlé, jež osobovaly si název zahrádek. Ten zbytek tu z nedostatku kupc ješt zachovával kus ,,jara v pustých skal' a také zima mohla na kouzliti posud ukázku s\é blostné panenské krásy navzdory okolní mstské nud. \^ pohledu na tuto chladnou istou krásu roztál hnv a \zdor sleny Gabriely a z oí jejích perlily se pouhé slzy žalu. Uprosted bílých strom mihla se jí silhueta zámku jasn osvtlená okna sál s fábory a chvojí po stnách postavy tanících a mezi nimi jedna hrd vztyená hlava s vybraným úesem erných kadeí, se sladce velitelským okem a s tím zvláštním úsmvem kolem pkných rt, jimiž probleskují krásné snhobílé zuby Obrátila se, vyrušena zavrznutím dveí. Vzdor vrátil se na vypjaté elo. Rychle setela slzy. Vešel pan Sezima, erný již od hlavy k pat. s nákrníkem v ruce. S okem sklopeným a tváí trochu zardlou podával jí nákrník a mluvil tonem lhostejným, ale ponkud nepevným ,,Pivaž mi, prosím t, tu prožluklou pásku. Njaký rarach vynašel ty nové pístroje. l'ž mám všechny prsty rozbodané. Avšak co to? Tys dosud neustrojena? Ci chceš ?' pokati, až budou státi sán ped domem ,,Ale vždy jsem ekla, že se vzdávám dnešního plesu. Zstanu doma," odvtila (jabriela, pijímajíc

ln

nm

—

—

—

.'

.

:

—

váhav nákrník.

Nebu dtinská ,,Nech bláhových vzdor Mám t snad ješt prcjsit ? Rychle, rychle !' Chopiv ji za okrouhlou bradu, pozdvihl její obliej, ale ten zstal zachmuen. !

,,Pozejtí koupím ti zimní klobouk nejnovjší fasony; chceš-li, objednám jej pímo z Paíže Ale ani tato vyhlídka nerozplašila tvrdošíjnou chmuru. Mlky uvázala Gabriela otci nákrník a

—

zaala bezúeln to ono kutit po komnat. ^^Pospš si!" piruoval starý pán, odcházeje do svého pokoje. Le Gabriela chápala se jen zvolna opt perušené toiletty teprve po chvíli vjela jí do rukou pedešlá ilost a poslední knoflíek rukaviky byl zapjat práv v as, když ozvalo se na chodb silné i

;

dýchání, dupání,

škrabání,

Pan Sezima tam ,,Ach,

dále

oklepávání.

posvítil.

vítám vás, pane

Ržku

!

Jen dále, jen

!"

Avšak obšitém,

s

mladíek

útlý

ve svrchníku kožešinou

huatým jezevím

še

ným na

rukávníkem, zavše-

zelené kolem krku, neustával oklepávati své ohromné myslivecké boty a oprašovati sníh se své kosmaté srbské apky. !" ,,Yejdte pece Což po trošce snhu ,,0 prosím, prosím." vešel mladík do pedsín a po mnohých okolcích vstoupil do pokoje pana Sezimy. ,,Snad jste pijel k vli nám v takové !

Konen

—

zim

^j-"

dnes

,,0

je

tam

pan Ržek, hlad

si

mírn," namítal zd\'oile fialov ervenou rukou ojínné \'elmi

vlasy za ucho, rudé ,,

zima

jako laloch krocana. Pijel jste snad se sanmi?" ptal se pan Ses^

úsmyeni.

,,0

karabá,

sanice znamenitá/ aby bylo všechno jak se

arci.

Je

Mám

dole též

sluší."

si, prosím, pane Ržku; dcera není ustrojena posud tuším V tom zašuml do pokoje vonný ržový oblak;

„Sednte

—

nm

zahalené zamihly ale hlava i ramena \'enuše v jen jako \zdušný, Riižkovi oslnnému se prozatím tajemný zákmit nebeské vidiny. Zaslechl jen líbezný pozdra-^^ a zahledl k uvítání vztaženou božskou ru-

ku v jemné, stíbrn sivé rukavice, kterou si však nedovolil znesvtiti dotknutím svých hrul:)ých, ozáblých prst. Budete nám tedy rytíským prvodcem, pane !" praktikante ? Prosím, sednte si pece že smím ,,0 díky. sleno! Jsem šasten Slibný tento zaátek zanikl nesrozumitelným šepotem, a hlubokou úklonou drobného rumného oblieje, nad nímž trnily dv mohutné \lny svtlých kadeí, mistrné kusy kadenického umní, a jemuž jinovatkou nasplnila dnes zima nejsmlejší sen stínné bílé knírky nad zamodralým rtem. Gabriela pokynula znovu na vycpané sedadlo ,,

—

—

:

konen

a praktikant si lil se také vznésti oblastí,

usedl na jeho kraj.

Osm

na okamžik zraky do vznešených kde záila ideální krásou hlava bohyn. Pes

pes blyštivou šru perel zablostné hrdlo, od nhož se na pohle letl bázlivý rozkošn odstiovala jemná, slin vykroužená bra ržové ásy

a stuhy,

úsmv oblieje, ku hndým, pívtivým hvzdám pod mkkými brvami a tu po-

da, výše

na lahodný

zmatek zpátky na parketovou podlahu, kde ó bda! potmšilé boty šíily rmutná jezírka. !" Vyskoil a chvátal ku dveím. ,,Ó pardon Zstate!' bránil mu pan Sezima. ..Což o troklesl

,,

chu vody. Beztoho brzy pojedeme

— jen co se drobet

ohejete." teplo. Bude ostatn dobe, vydáme-H cestu. Spolenost již eká.'" ,,Nuže, jeme! Gabrielo, opati se dobe myslím, že je notný mráz."

,,0

se

je

mi

hned na

,,

— zima —

Poádná a vtík jako bitva," poRžek, zapomínaje na svj nedávný opaný

tvrzoval

výrok. ,,Jen ty

nezapome

náležit se obrnit, tatínku,"

napomínala Gabriela s láskyplným pohledem a odskoila sama pro kožich otcv. S nžnou starostlivostí, milostný obraz lásky dtské, nastavovala starému pánovi huaté nitro rukávu.

Rám

jeho vklouzlo tam lehce, ale

he bylo

na druhé stran, kde zdvihal obrubu kožichu úslužný praktikant. Zde musila hledající ruka pekonati mnohé svízele, nežli šastn zaboila do hejícího tunelu.

Vzorná dcera vyhrnula ješt peliv huatý límec a došla si pak sama pro kožíšek a rukávník. Konen stáli v polární úprav na chodb a pan Sezima zavolal do dveí na levo ,,S bohem, !" Otokare „S bohem s bohem !" zaznlo za dvemi zvukem, který by se byl zcela dobe hodil ke slovm ,,Tší mne, že konen jdete." Provázeni Maenou, která jim svítila na schody, sestoupili ped portál domu, kde ekaly Temšínské sán. V nejistém osvtlení nehotové pedmstské ulice mohla si obraznost lehounký ten povoz, pnoucí se v pedu do vysoké špiky s njakou záhadnou, :

!

fantastickou ozdobou, vyšperkovati dle

libosti.

Na

kozlíku choulil se ramenatý koí v beranici a dkladném kožichu. Blouši, z nichž se kouilo, házeli bujn hlavami, ímž rozkyvovali pestré chocholy nad nimi strmící a budili píjemné zvuky svých rol-

niek. Sezima s Gabrielou vyplnili vnitek pomalované kocábky spoustou kožešiny, shawl a houní, z níž vyzíraly jen oi jejich jako rytíským hledím; praktikant pólo stoje, pólo sed, umístil se jízdmo na zadním úzkém výbžku saní, tímaje dlouhý karabá

koí

pobídl letem.

kon

a

snhový lun

S obou stran prchaly nazad

rozcjel se

ady

ptaím

jednotvárných

dom s osvtlenými okny a krámky mizely tlupy hledící za zvonícím, stelhbitým povozem konen vyjely sán do volných polí, po nichž se mí;

lidí,

;

snhem

stíbrné svity a nad nimiž bezehvzdmkký závoj modravého soumraku. Praktikant zahájil nyní tesoucí se rukou svoji karabáovou produkci. Prvním pokusem dosáhl malé cti zapletl se sám do kliek koženého hada, bezmála jako Laokoon. Ale po nkolika nových pokusech vyloudil z nho ohlušivé prásknutí a pak neustal již karabá práskaje a hvízdaje toiti se vesele vzduchem. Kdyby byl nástroj tento spsobilejším tlumoiti sladké city lidské, byl by zajisté hudl jeho arovný nápv milostné touhy. i drsný práskot pomísený s lahodným cinkotem rolniek znl panu Ržkovi, letícímu za vtlením svých nejkrásnjších sn do mlhy a šera, do ble a stíbra, irým moem snhovým s tkavými svtélky vzdálených vesnic, navzdor žha\ým polibkm mrazu jako hudba nebeská... haly

ný veer spádal

;

Le

10

Zatím panoval \' zámku Temšínském, cíli poetické této jízdy, nebývalý život. Jindy tratíval se za veera ve svém zákoutí mezi lesnatými vrchy a jen ve pízemku kmitávalo nkolik osvtlených oken houštinou malého parku. První patro bývalo veskrze tmavé a jen povriví vesniané vídali tu nkdy s hrzou tkati podivné svtélko adou oken kahanec v ruce bludného ducha, nerozluného druha všech starých zámk. Dnes však záila velká ást patra veselým svtlem pozemským, lijícím se z lamp, rozestavených po stolech, a z valného potu svíek, zatknutých do nástnných svícn i do velikého lu-

—

stru z nesetných mnohohranných skel, který visel se stropu dlouhého sálu. Na dvoe tísnily se rznot varné sán a obas hlásily se zámkem ješt nkteré veselým cinkotem, naež vrátný z \Tátnice, znjící rozjaeným

ped

hovorem

cizí eledi, do prjezdu vybíhal a zadní dvr, k vli prvanu zavená, s rachotem otevíral. Z houní a bt dobývaly se pak posnžené a ojínné neforemné kupy kožešiny, z nichž se po-

vrata na

zvolna vyklobávali vážní staí páni, mladiství šviháci, rozšafné paniky, ba ku podivu hezounké zjevy díví, jejichž líka ozdobil kosmetický umi

lec

Mráz nejkrásnjším karminem na svt.

ás

zámJindy poskytovala schodišt a hoejší ku obraz iré opuštnosti. Vrchnost nepijíždla sem nikdy, aniž dbala o nové zaízení, neb jinaké upotebení osielých komnat, jejichž probrakovaný inventá pomalu tlel a trouchnivl v teskných upomínkách na šumný, veselý život, jaký zde panoval za dívjšího držitele, mvšího stálé sídlo v oblíbeném tom zákoutí. Nyní prohánl se tudy ledaipan

as

11

naíkaje a hvízdaje dlouhou chodbou, ine nepilehax ými dvemi a okny, klapaje \etchými žalusiemi, skípaje sešlými obrazy na zrezavlých \'étrovský,

skobách.

Dnes však ozývaly

ist vysmýených hostu, šustní

se

po jasn osvtlených,

schodech a chodbách

dámských šat,

kroeje

slova vítání, pátel-

vn

krmí ský hovor, smích a díví šepot. Libá poletovala vzduchem a v jednom xýklenku chodby zaízen byl sklep a výep: stál tam chvojí ovnený sud pod péí jindy mlelivého, ale dnes ku podi\u hovorného zahradníka, kterému pidlen byl estný úad sklepmistra. V okolí toho sudu bylo také atrojbasto vidti vyouhlou postavu v obnošené bývalého panského lokaje, který trárevné livreji njaké ril v Temšín stáí své na odpoinku v výpomoci pi dvorské službice a dnešní noci, k obsluze hostu a pro zvýšený lesk zámeckého plesu, znovu se zaskvl v nkdejší sláv. Ze dveí na konci chodby vynoila se díví skákavým kropostava a spchala lehkým, kem ke schodm. Tam se pojednou zastavila, hledla chvilku dol a napáhla pak ob ruky vstíc mladému muži, jenž stoupal vzhru po schodech. „Ah, pan \'ysocký Vítám vás. Tedy pece!" Lampa, upe\nná na rohu chodby a schod, píchozího. Ona byla útlé, ozaovala jasn dí\ku

—

tém

!

i

filigránské postavy, ale

tváika,

vyzírající

z

mk-

bílé látky, jako ze snhový^ch hvzd utkané, jíž proti zim na chodbách zahalila ernovlasou hlavysílajíc vinku a ramena, záila jarostí a ilostí, škádlivých svtel a z erných oí celý ohostroj jisker. Píchozí byl štíhlá, vysoká podoba s obli-

ké si

12

ejem tah

chabých a pispívala bledost' a nelad jejich rámce pocuchaných svtlých vous a vlas. Ostatn byla v tuto chvíli tvá jeho zakalena sledy mrazu a stopami tajících snhových hvzdic; jíní blilo jeho oboí, sníh pokrýval huatou apku a neúhledný svrchník s vyhrnutým ošumlým límcem. ,,Tedy pece," opakovala dívka. Poslovi jste ekl, že se dostavíte na umluvené místo ale zatím pivezly sán pouze pana tajemníka." sice pravidelných, ale jaksi

neuritých, k

emuž

:

,,

;

jsem klusati radji pšky." ,, Pšky? Takovou dálku v takové zim! Jste dosud týž výstední lovk. A zdá se, že je tam nyní ,,

Volil

poádná ,,

—

metelice

?"

Ovšem. Chumelí

krové andlští

se pelichali."

z

oblak,

jakoby všichni

,,Haha! Máte krásná porovnání. Nezmnil jste v niem. Ale tady zmnilo se za ten as mnoho. Pojte, projdeme se trochu chodbou. Náhoda nám peje, že si mžeme hned pi prvním setkání o samot pohovoit." Zašli spolu do prázdné ásti chodby, jen slab osvtlené nkolika blikavými lampikami. ,,Tedy slyšte Tady na vás skoro již zapomnli. Málem by vás byli vynechali v seznamu šastných smrtelník, kterým dopálo nebe úastniti se našeho plesu. Ale máte zde píznivou vílu, která tu chrání upomínku na vás a která se postarala, aby mohla po dlouhém ase opt stisknouti ruku starého pítele. A vy jste ovšem chvátal na perutích touhy, ?" abyste okál blízkostí té víly Ci snad se

:

vrn

—

Smjíc

se

pohrozila

mu ržovým

—

prstem.

13

—

—

,,i snad pipokraovala tiše ,,i snad" vábilo vás kouzlo jiné? Kouzlo, které vám závje trudné cesty mnilo v samé rže a sypalo na vás Vyzvdl jste asi, místo snhu metelici hvzd. ješt s nkým že je také pozván pan Sezima

— —

—

O?" pijeli?" ptal se Vysocký rychle. ,,Ó dosud šlehá ten prudký žár. Avšak musíte míti ztrpení. Ješt nepijeli. Ale pijedou jist, za sán s panem chvilku. Otec poslal pro ,,Již

—

n

Ržkem

Ržek, není-li pravda? — Nekabote se! Již mlím. \'ím, že se nesmí mluviti takovým profánním zpsobem o vašem svatém tajemství. Je dosud pohbeno ve hlubin vašeho — a mého srdce ? blažený

—

Ach, ovšem Gabriela byla by se jist alespo njakým slovem prozradila. Ale rcete, pro halíte své city tak hustým závojem ? Pro je ukrýváte tak úzkostlivé, že já sama, vaše dvrnice, uhodla jsem je pouze náhodou a vyrvala vám tajemství takoka násilím? Pro se nepokusíte alespo o sblí." žení? Nabídla jsem vám svoje prostednictví ,,Netažte se mne, milá Olgo, pro je zamítám jako díve. Necht mi to sladké tajemství. Mohu

—

spoléhati, že zachováte, co jste slíbila?" ,,Jako na skálu. Uznáte sice, že je to krušný úkol pro mne, kteráž stokrát více miluju stíbro mluvení nežli zlato mlení. Avšak slibu svému dostojím. Chcete-li, zachovám rybí mlení tak dlouho,

—

jak dlouho potrvá náš tajný pátelský svazek to jest: for ever!" Mladý muž stiskl jí vele ruku. ,,Le nyní musím pistoupiti ku vlastním záležitostem. Ó, zde v Temšín se mnoho nezmnilo.

14

Víte-li

pak, že jsem napolo zasnoubena

— hahaha!"

zasmála se jasn, plným hrdlem. ,,A víte-li, že chudák Azor skonil své pozemské toulky kulí hajného ? Tak. to jsou prozatím nejdležitjší vci. A nyní je teba, abychom se rozešli. Vy musíte upraviti svou toilettu tamhle improvisovali jsme šatmimo nici pro pány je tu již zima ,a samot, pro to šeptáme zde spolu píliš dlouho o posudek svta Co je nám po svt, není-li pravda? Ale mne volají dol svtjší povinnosti: kuchyn. S bohem tedy a na brzkou shledanou!"

— — mn

—

—

•

Stiskla

mu

kovala

Vysocký

s rozmarným úklonkem a hopschod, prozpvujíc tichounko

ruku

rychle se veselou melodii.

postál chvíli v myšlénkách.

Pak

obrátil

se nikoli k šatnici, nýbrž nazpt ke schodm. Sestoupil do pízemí, vyšel i prázdnýni v tu chvíli prjezdem. Brodil se znova snhem, pecházeje ven-

asem pohlížel do šerého vzduchu, plného víících bílých vloek, mezi úblové a stíbrné vtve a strom, vroubících širokou zamrzlou cestu, rozbrázdnou kolejemi saní. Nkdy se i zastavoval a naslouchal. ku podle prelí zámku.

ke

Pojednou mu prudce zabušilo srdce. Z dáli ozval jemný cinkot rolniek. Ozýval se jasnji, silnji. Konen vynoily se z šera a víících vloek se

obrysy

blouš

a trícího

pedku

saní

s

fantastic-

kým chocholem na špice. Vysocký ustoupil za posnžený ke, a vesele zvoníce, letem stely mihly se kolem nho kon s vlajícími hívami, ozdobné sán s dvojicí hlav, noících se z kosmatého obalu, drobná schlípená postava pana Ržka vzadu. A

15

mžikem

kým

zaniklo všechno jako pelud, pohlceno širojícnem prjezdu. Vysocký nvšcI z úkrytu a hledl z vní, s uta-

jeným dechem, jak sán v prjezdu se zastavily, jak prve než vrátný s Ržkem piskoiti mohli, ztev tom tžkém, teppilá dí\í posta\a, pvabná lém obalu, lehce do prjezdu se vyhoupla, jak hebká ruka v perlov sivé rukavice z huatého erného rukávníku se vysmekla a starému pánovi ze saní pomáhala srdce zachvlo se mu pi tom pohledu. Obrátila pes oblé rameno smrem k nmu obliej, který pod mkkými hvzdami modré, posnžené tkaniny, kolem nho ovinuté, pýil se na lících skvostným rumncem broskví, \ykouzleným žhavými pocely mrazu jako krpje rosy tpytily se na sladkých tch brosk\ích sledy roztálého snhu. Spatil na ch\ ilku krásné hndé oko pod ojínnou záhybu poodhrnuté tkaniny též bbrvou zahledl lostnou ple hrdla, rozkošn se odstiující od hebké, erné, dlouhé srsti \'yhrnutého kolíškového límce, bohatý hndý vlas a pod ním šarlato\' zrudlou špiku ouška. Pak zmizely mu ob postavy v chodb pízemí. Slyšel hmotný bas pana editele, otce veselé i

—

;

;

\-

Olgy, vítajícího nové hosty. Slyšel otázku: ,,A což Sezimovu ,,Otokar? Ó ten pan syn?" a vzí poád ve své práci."' Pak znl ješt dále hovor obou pán a vzdalo\al se s dí\'ím smíchem a štbetáním, se hmotem krok a šustním šatu vzhru po schodech.

odpov

Ale Vysocký

zíral

:

posud do prázdného

již

pr-

jezdu a posud vidl tam onen obliej /'. Pro jej vidí stále a všade? Když ješt poslouchal pohádky, .

16

tehdy jevila se mu mihav ona tvá s velikým, snivým okem pod kišálovou korunou zakleté princezny. Když hltal jinoch básn a romány, prosvítala mu líením každé krásy ženské, záila ped ním jako idol všech tch nadšených verš, okazovala se mu pod pílbou i pod baretem, pod ržovým vncem i pudrovanou píeskou všech spanilých hrdinek románových. Kdykoli se duch jeho vznesl z prachu zemského, vždy setkal se s touto vidinou. Pak zahalil ji na as mrak všedních stajiž

rostí,

svým píkrým svtlem myšlenka, mozek a nazanítila svým sžíravým ohnm..'. Ale z toze chmury péí vyšel znovu vítzn onen

zastínila

ji

která jednou jako blesk osvítila jeho

vždy jej ho žáru, obliej a zjevil se mu tentokrát ve tvaru skutezstat radji vzdušným nosti, tlesný, živoucí .-. ? zjevem pohádkovým, snem, básní Vysockého vyrušil ze snní hlas pana Ružka. Stál opt v prjezde a pravil vrátnému, který mohutným kartáem napravoval pežalostný stav jeho šatu: ,,I elo jsem si narazil. A karabá tam nkde také zstal mj si ho as !" Vytržen ze svého blouznní, ubíral se Vysocký kolem praktikanta, který ho ani nepozoroval, podruhé prjezdem do chodby a vzhru po schodech. .

Ml

—

—

te jeho nitrem. lovka vraceti se od

Cosi jako stud a výitka prochvly

to konání rozumného samých dveí plesového sálu nazpt do snhu ;l mrazu, jen aby uvidl vystupovat ze saní tu, na kterou bude mu popáno hledti celou noc

Zdaž

:

Nahoe

spatil u sudu opt zahradníka-skle> mistra s vysloužilým lokajem. Už jsem povdl, '.e ustoupila dnes obyejná zamlklost prvního nevšední

17

hovornosti nyní pidružil se k ní také žertovný rozmar. Lokaj naproti tomu byl dnes vtlená vážnost. Provázel jeho šprýmy leda útrpným pokrením ramen, stoje ped ním hrd vztýen ve své tíbarevné velebnosti a shlížeje k polopiveným okem pes vypjatou bradu, pod níž si rovnal ;

nmu

ustaviné

kiv

tu levý,

tu

pravý cíp stojatého límeku,

pi tom pokaždé píslušnou tvá zpsobem

podivu hodným. Zoiv píchozího, obrátil se k nmu s nepatrným úklonkem a pravil vlídn ,,Ah, pan Vysocký :

Má

úcta'!'

máchl rukou nazad smrem k nejbližším prosím garderoba pro pány — " A když Vysocký po malé chvíli opt z šatnice lokaj se strany okem a shrnul vyšel, mrknul po

Na

to

dveím: ,,Tam

—

—

nm

výsledky svého pozorování ve škubnutí retním koutkem a lehké poškrabání pod vypjatou bradou. Vysocký, odloživ apku a svrchník, objevily se sice v obstojné amae, avšak do lva plesového daleko, velmi daleko.

ml

konen

do vlastních místhost vešel ností zábavních. Ocítil se v jasné zái, ve slavTio^stním ruchu a šumu, v oslnivé smsi erných frak a amar, snhobílých pásek a rukaviek, atlasu a hedbáví, pestrolesklých vjí, umlých kvt. Jeho píchod nevzbudil v té smsi valného pohnutí. Obyejné fráze a lehké úklonky, tu a tam blahosklonný úsmvy nkde stisknutí ruky a srdenjší slovo, pojeho úpravu až dol k botám, hledy mící úslužn lepoklasný-garderobier které sice v šatnici štidlem a kartáem zpracoval, ale jimž pravé ple-

Nový

zbžn

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy.

XXI.

2

18

—

a jiový sové tournury a záe dodati nedovedl zjev ztratil se jako šedý kamének v pestré mosaice^ Prohlížeje nádheru kolem zevrubnji, rozeznal jsi v ní ovšem leckteré stíny v podob rozliných toilettních poklesk a nedbalostí. Vedle pitvorných odlesk velkopanské skvlosti a škrobenosti vidl jsi tu také pravou uhlazenost, vedle pochybného šviháctví i starosvtskou prostotu. Zkrátka, živly zábavy byly dosti smíšené. Správci, pojezdní, obroní, nadlesní a polesní se svými panikami a dceruškami, adjunkti a praktikanti, honorace z blízkého venkovského msteka i nkolik pražských host, z vestakový nice starosta, léka, páter Tykal, uitel byl asi rejstík vyvolených. S mnohými byl Vysocký již znám z doby dívjší, kdy v Izámku Temšínském zastával úkol vychovatele u malého bratra Olžina. Olgu spatil v prvním pokoji s páterem Tykalem a dvma neznámými mladými pány. Seznámila ho s nimi. Pražští hosté: doktor práv Bedich Blanda (Olga pohledla pi tom významn na Vysockého) a jeho pítel Stanislav Hvzdný, známý spisovatel mne laskav udržuje v jakéms takéms ,, který styku s literárním ruchem," dodala s úsmvem, pro-

—

—

dvma knížkami v ozdobné vazb. Zrak Vysockého utkvl na doktoru Blandovi. Musel mu v duchu piznati, že je králem dnešního plesu. Ztepilá postava, peliv upravené leskle erné kadee a vousy, krásný, výrazný obliej, bezvadná elegance v každém záhybu erného fraku. A pece neuinil na Vysockého dosti píznivý dojem. Nelíbil se mu sebevdomý, samolibý výraz jiskrného oka, které asi sotva potebovalo tch tpytných, zlatem ©vroubených sklíek, jež ustavin tanila v krásné, bírajíc se

19

drahými prsteny ozdobené ruce; nelíbil se mu hrdý, jemné ironický úsmév, jenž pohrával kolem kyprých rtu a objevoval záivou bl krásných zub. Vysocký zašel do druhého pokoje, do tetího a pehledl skupiny pánu, zde pátelsky spolu hovoících, tam zákusky pojídajících, onde dámám se dvoících prošel sálem, jenž ozdoben byl chvojí a blorúžovým organtinem a kde na pódium již sedli venkovští hudebníci, u stn pak na pohovkách a keslech již se uvíjel majestátní vnec gardedam, klonících k sob se zlovstným šepotem hlavy v bohaté úprav šperku nádherných kvtu, vonících pižmem nahlédl byste do poslední komnaty, která se hemžila vábnými dívími zjevy. Jí nebylo nikde. Mešká asi dosud v garderob. Vrátil se k malé spolenosti v rohu prvního pokoje, usednuvší tam zatím za inventární stolek, jehož starožitnou vetchost zakrýval blostný ubrus. Olga rozesmála se hlasit. Mla smích dtsky upímný záící celým obliejem^ hloubící drobné dlky do tváí, kryjící asami oi až na dv skákavé jiskiky a jevící za to bez ostychu ob povdomé šry perel. Pi tom kývala celou hoejší polovicí tla do pedu a do zadu, až se erné kuery nad krásnou hlavikou tetelily. Pánové se smáli s ní. Dr. Blanda smíchem pouhé zdvoilosti, ale mimicky bezvadným a stejn *

;

i

i

;

:

i

Mén

uhlazeným, jako byla celá jeho osoba. zdailým byl nucený smích Stanislava Hvzdného, jehož

msín

snivá,

ídkým bledým vousem

obrostlá

tvá

nerada se vyrušovala ze sladkobolných dum. Páter Tykal, jehož okrouhlý obliej naopak ani

tém

20

nevycházel z veselé nálady, smál se od srdce plným hrdlem. Olga, jakoby se byla zalekla svého nevázaného smíchu, položila si rychle prst na ústa, ale smála se

po tichu dále.

Konen

ped tím prastránku píslušnou vyhledavši odložila, a Hrdina povídky naší vila ,, Poslyšte jen, pánové: zadíval se na stl ped sebou. Byl to stl ne velký, ne malý, o jediné, prost vyezávané noze, která vzala knihu, kterouž byla

na stl

—

:

spoívala na okrouhlém podstavci. Okrouhlá deska stolu byla pokryta bílým ubrusem, na jednom míst

spravovaným a jevícím nkteré bledé stopy skvrn, které odolaly všemu úsilí istících rukou. Uprosted stály v devném, ern nateném podstavci s obou stran stejnobarvého, nahoe cibulovitou ozdobou konícího sloupce, objaty mosaznými obrouky, štíhlohrdlé, velkouché lahvice s octem a olejem. Tohoto bylo ješt do tí tvrtin láhve, onoho již jen skrovný zbytek na dn. Vedle nalézal se porcelánový popelník v podob okrouhlé, vlnovit prohýbané škeble, nad níž kleel buclatý Amorek s uraženým do póla lukem, poskytuje svj široký toul na zádech za schránku

sirek.

Konen

tu stála

ješt

mosazná pepenka v podob kolmého válce, vybíhajícího nahoe ve špiatý kužel, který byl hust provrtán drobounkými, teko vitými dírkami ..." Olga odložila knihu a smjíc se pohlížela kolem. Stízlivé, ale dkladné," mínil se smíchem páter ,,

Tykal. ,,Jen

zapomnl

doložiti, byl-li ten

stl

z

mk-

kého nebo tvrdého díví." ,,

Naturalismus," prohodil

dr.

Blanda nedbale.

21

i

,,A ,,

se to jmenuje tak onak,' pravila Olga, jest, že na této jediné ukázce dosti

mám

jisto

panu Hvzdnému knihu tuto s díky vracím. Ale požádám jej o tuto druhou, která mne vábí již a že

jménem svého

Hvzdný

autora." kývl jen .hlavou

rdní.

v

rozpaitém

uza-

'

dovolte,' pravil dr. Blanda sahaje po druhé knize a pohlédnuv na titulní list,, pokraoval s jemnou ironií: .^Historická .povídka. Tam bude ovšem slen více po chuti vzletné líení njaké ,,Ach,

pošmourné hlásné vže, teba by se tvarem svým hrub nelišila od naší ubohé pepenk3\" ,,Inu ovšem: v oné je poesie a v této

—

pepi"...."

—

—

„Poesie zcela jako pítel Hvzdný. poesie poesie Ale studium skuteného žipravdivost, Jen !" vota Pardon Toto ,, pardon' platilo páterovi, který nedovedl sekati do konce jeho výkladu s následující poznámkou ,, Jednu pednost má takové zevrubné líení dozajista. Kdyby byli stedovcí autoi tak svdomit vyliovali všední zjevy svého okolí, jak zajímavá byla by to pro nás etba Jak plasticky stál by ten malebný život ped našimi zraky, které musí nyní obraz jeho pracn shledávati ze skoupých narážek v hald nudných foliant, z rozptýlených trosek starobylosti."

—

!

:

!

,,Ah, velebný pán pohlíží na všechno se svého smál se dr. Blanda. archeologického stanoviska, ,,Ale ve slovech tch je pece zlaté zrno pravdy. Jakou cenu budou míti také pro naše potomky bás" pronesl to slovo s ironickou píchutí nická '

—

—

22

,,ale nepravdivá líení minulých dob a vzdálených kraj, jež autoi .neznají, jež malují tak, jakými nikdy nebyly a nejsou, o nichž prost píšou více mén nesmyslné báchorky. Za to líení skutenosti par exemple i ta inešastná pepenka bude pro tenáe souasné i budoucí mnohem užitenjší nežli nejkrásnjší romantická pilba s obligátním vlajícím chocholem." sotva do ruky dostane ,,Jen že se píštím zvlášt pi nynjším chatrném papíe Dr. Blanda, který za svého výkladu horlivé sklíky šermoval, natknul si je rázem na nos a pohledl oste na Vysockého, jenž se tmi slovy do rozprávky vmísil. I na nho uinil nyní Vysocký nepíznivý dojem. Nebyl mu sympatickým ten bezbarvý obliej s dumnými stíny, s nesrovnaným vousem a vlasem, a ty oi, nyní oživené zvláštním tpytem, dráždily jej pímo výrazem jakési nevážnosti

—

:

vkm

—

;

a bojovnosti.

Kousl se lehce do rtu a pravil nedbale, jako v tlumeném zívnutí: ^Sapristi! Povstává mi nový pan Vysocký pan ah, pardon odprce. Pan náleží patrn také k tm, kteí neví v budoucnost jedin pravého smru, kteí mají hlavy plny hvzdné mlhy, rty plny krásných vtrných frází a pohlížejí na svt s onoho oblaného, vznešeného stano-

—

viska

—

—

—

,,To doslovná pravda," zažertoval páter Tykal. ,,Pan Vysocký má vskutku povznesené, velmi pobezmála v oblacích vznesené stanovisko Tázavý pohled obou Pražan úsmv na rtech dívky; náhlý rumnec na tvái Vysockého.

—

—

;

23

,,Nu ovšem," vysvtluje velebný pán, ,,na Hrada k tomu ješt ví kolik stop nad

—— „Jak že?" ,,Sto — dv

bh

anech zemí

popisu spodní

:

tenou

st

—

Pokejme!

až po první iprkna 97 loket a 15 loket a nkolik palc

bá

pam —

—

Dle starého

nkolik palc

—

ó

mám

vý-

dieu!" zvolal dr. Blanda s posmšným pohledem na Vysockého. ,,Snad nebydlí pan pan nkde v makovici já nemám tak dobrou svatovítské vže ?" Olga vidouc, že se tento obrat rozprávky ne,,]\lon

—

pam —

—

!

píjemn

dotýká Vysockého, perušila vysvtlování kaplanovo poznámkou: ,,Lépe je, hledíme-li na svt s vysokého stanoviska mžeme-li .trochu setásti prach všednosti, a proto chci také v literatue povznášeti se k ideálním výšinám. Nesahám ke knize proto, abych tam našla bledou fotografii toho, co každodenn do omrzení obklopuje, nýbrž abych 6Í vylétla práv nkam jinam, do jasnjšího a krás njšího kraje a teba jím byla pouhá obraznost básníkova. Nalezám-li tam jen Jahodné vzrušení fan-

—

m

—

•

—

tasie

nco

pro ducha, pro srdce

...

Za pepenku

uctiv dkuju."

pepenkal" mrzel se dr. Blanda. ,,Té vzhlenehájím, je .-snad v oné knize dem k ostatnímu obsahu zcela na svém míst. Ovšem, takový suchý popis všedních vcí, není-li soudního inventáe. jinak odvodnn, patí do Ale tím není muj náhled nikterak zvrácen, nejmén pak slovy jako ,, nadšení", „,prach všednosti", .poepestré vesie" a podobnými rezavými zbranmi ,,

Stále jen

konen

a

—

—

•

—

,

7.

24

boudy idealismu. Návrat ku pírod a prav-

tešnické

d

!

to pravé

nadýmat

vn dávno

se

Ne poletovat nebem a peklem, ku hvzdám v lichém pathosu, inet heslo.

bombastem vzletných

tím

jejichž jádro

,slov,

vyhnilo, pelhávati sebe ,a tenáe nemožnýzmítati se v horených vytrženích ne ale zstati na zemi a rozhlédnouti se byste kolem. Sem pono oko, pane poeto Zde zpytuj a studuj Zde máš nepebranou zásobu látky. Zkoumej tajiny lidské duše, osvcuj hlubiny spolenosti, eš sociální problémy tom tak zva-

mi

—

city,

—

pkn

!

vdné

!

— Iv

ném všedním rmutu

najdeš diamanty."

ás

pouze pravdy," ozval se znovu Úkoly takové plní vda.,., politika... a piznávám také literatura ..." (Vysocký vázl bylo znáti, že nemá enického nadání.) ,,Ano, také literatura totiž Ale jest nco tajemného, nco tíhnoucího k výši a svtlu, co zstane v prsou lovka Jest nco neodvislého od prchavých podoby, povzneseného nad tkavý ruch skute,,V tom_ je

Vysocký.

,,

.

.

,i

mr — nosti

.

.,

;

.

.

.

.

vn

.

.'

.

—"

_

-

.

Pojmenujte to pece bez okolk starým znáslovem," posmíval se dr. Blanda.\, Krása ná krása Ta vtrná, nedtklivá krása starých professor, kterou nikdo nikdy jievidl, která se musí opatrovati ped každým vánkem a práškem, aby ." se nerozplaskla jako duhová koule mydlinek ,,Ale, pánové, kam jste to zabedli od nešastné pepenky! náhled jest: píše každý, jak chce a jak umí jen aby to bylo k emu!" Tímto moudrým prohlášením pátera Tykala ukonena šastn ochotnická literární rozprava, tím ,,

mým

!

V-

!

.

Mj —

A

.

25

spíše,

ponvadž zavznl práv

ze sálu slavnostní tuš

a do pokoje všustila Gabriela Sezimova. Vznášela se jako bohyn ve svých ržových oblacích, s okouzlujícím úsmvem na rtech, pochylujíc spanilou hlavu v bohatých vlnách hndých kadeí, tepotajíc velikým, skvostným vjíem, v jehož bílé zavením a rozevením slétali pe a rozlétali nžní andílkové, laškující nad sadem bájených

pd

kvt. Pánové

povstali.

Tvá

její,

nyní po zmizení ru-

mnc mrazových p\abn pibledlá, zardla se opt, dr. Blanda krokem dokonalého kavalíra k ní pistoupil a jako známý smsí vybroušené zdvoilosti a milé srdenosti ji uvítal. úklon Vysockého Optovala pak lehce udržovala s ním již z doby dívjší chladné spole-

když

i

nmý

enské

styky.

L

Dr. Blanda provázel ob dívky, živ s nimi rozmlouvaje, do sálu. Vysocký zstal u stolku v prvním pokoji. Ocítil se tu

mezi

dvma

ohni.

Hvzdnému

(ne-

teba snad ani podotknouti, že bylo nezvyklé jméno pouhý pseudonym, jemuž šastný jeho soukromém život nálezce ve svém veejném i

to vyvý-

hradnou platnost zjednal) nešel z mysli nerozešený literární spor. Za pítomnosti doktora a sleny rojilo se sice množství šastných myšlenek v jeho duchu, ale všechny uvázly v hrdle nyní vyhrnuly se valem a básník dokládal je ukázkami ze svých ;

prací.

zela v hlav stará udání nichž nkterými nedávno se pochlubil. Sna-

Páteru Tykalovi zase výšky, žil

se

z

marn

vzkísiti

v

\

pamti

ostatní.

,,Ano

—

26

—

po první prkna 97 loket spodní bá 15 loket prostední tetí eh!" Duch Vysockého však meškal jinde. Nikoli tam v sále, kde snad nyní šastný gvihák s Gabrielou na opojných vlnách tance se kolébal. Zachvátila ho jiná pedstava, jiná myšlénka — žehavá ona myšlenka, která mu již jednou, na delší as pronikavou záí svou mladý ideál zatemnila a te znovu, alespo na chvilku, pezáila ty drahé tahy. Myšlenka, která jej. stále v poutech svých držela jako otroka a v tajemnou dálku jej až

— ale

—

—

pohánla plamenným biem. Také Vysocký stoupá do výše jako

páter se jak se zvolna vznáší z té vyšoené spolenosti, nad plesový ruch, nad stechu zámku, výše a výše do volného vzduchu. záivá kídla .vzpínají se za ním a rozptylují v úžasn rychlém letu vloky snhové metelice. Však již mizí sníh. Jasný, teplý vzduch Jcolem nahoe bezoblaná safírová klenba nebeská. A dole hluboko pod ním zem. Pestrý koberec, v splývá zele luh, temno les, stíbro vod. Vrchy zdrobnlé v krtcí hromád-

svými íslicemi.

Cítí,

Dv

;

nmž

ky.

Ted pod ním

lesklé šíré

A

moe,

nyní pojednou cítí v náruí sladké bím. Vynoila se opt zaplašená drahá vidina. Objímá ji ramenem, nese ji v objetí, pižehuje krásná adra ku svým prsm a líbá tváe, hoící týmž skvostným rumncem, jímž ozdobila je dnešní zima. Vichivým letem unáší svj drahocenný plen a spouští se s ním konen dol, k modré hladinl moské, na rajský ostrov, plný palmových

vjí

a

arokrásných

kvt,

na

lože

upedené

z

lián

.

.

27

Škubnutí za rukáv vytrhlo jej ze hluboké dumy. Rušitelem byl páter. ,Již to mám!" zvolal drsn do úponkových sn Vysockého. ,,Ne sice na lokty starého

Ti

mení,

ale

pesn

ve

vídeských stopách.

osmnácte stop obnáší celá výška vže az po kíž, jejž nad makovicí tímá v pazourech eský lev. Na vous ti sta osmnácte stop o nkolik stop více než výška plzeského sv. Bartolomje. Obydlí hlásného jest arci o znaný kus níže, ale pece mžete se chlubiti jedním z nejvyšších byt v Cechách." Opravdu tedy na vži svatovítské?" tázal sta

—

—

,,

nedvivém

se

Hvzdný

ní,

,,Prá\^ tam, pot\'rdil Vysocký, jenž mlu\ il nypo odchodu dra. Blandy, bez rozpak o svém

v

,

úžasu.

'

nebetyném ,,Na s

sídle.

vži

úsmvem,

s\

atoxítskél"

jenž tlumoil

opakoval

Hvzdný

pedtuchu njakého

žertu.

,,Aj, vy se divíte, jakoby svatovítská vž byla njakým bájeným oblakovým hradem !" ^Myslím, že je mj úžas odvodnn. Kdybych ,

vykázal hrdinovi nkteré své povídky takový bytj utržil bych pi nejmenším výtku, že je to píliš hledané... Tedy opravdu? A jak jste se, probh, dostal až tam?"

Zcela prost. Pisthoval jsem se ku svému náhoda tomu chtla, že je strýc hlásna oné vži."

,,

strýci a

ným

mj

,,Vru vzácná náhoda!" vydechl Hvzdný a s komickou ztrnunám pojednou ob-

zrak jeho utkvl na Vysockém lostí, jako na lovku, jenž se jevuje v nimbu neobyejnosti.

28

pesvden,

,Jsem

že

hlodá pana

Hvzdného

závist," žertoval páter. „V básnickém jeho duchu míhá se velkolepý hvozd smlých oblouk a štíh-

lých o

v/

ruzi

fial,,

— —

jímž obcházím já jako Quasimodo?" smál

,^

se

pošmourný sad mystických kamenných

í

Vysocký.

«

žert

—

ano^ závidím vám," pravil vážné Hvzdný, ^^nízditi v nebetyné lebce gotického titána, pevysoko nad šumem a ruchem všednosti, rozhlížeti se jak orel nesmírnou dálkou nevy'piyslil bych vru vhodnjší místnosti pro svou duševní dílnu." j,Bcz

-

—

,,

Nevím, nevím, iak dlouho byste

Mj

boval.

strýc

má tam nahoe

menty, ale jsou zpropaden tsné

sice

—

u nás \h ti apparte-

si

''

,,A tch 266 schod není také lákavým pídavkem," doložil páter Tykal. ,,Pan Vysocký volil by si asi ku svému bytu místo kídel nadšení radji kídla skutená, njaký pohodlný létací stroj, který

bohužel není dosud vynalezen

—

Vysocký vzhledl kvapn na mluvícího a zapýril

se zíve. ,.

—

a nikdy vynalezen nebude," ukonil páter

svou poznámku. ,,

Chrate

se tvrzení tak

'

uritého

!"

pravil Vy-

jehož tváí onen rumnec již zase zmizel. ,, Nevíme, co tají v klín svém teba nejbližší budoucnost. Za našich dob vynález stíhá vynález a možná, že práv v tuto chvíli njaký ešitel toho problému jásá své vítzné: Heureka!" socký,

s

29

vážn

to pravíte Nepochybuju, že pošetilostí takovou o spánek se okrádá. Znám di\Tié pavouky, kteí se zapedli do utkvlé myšlenky, že vynaleznou pec perpetuum mobile. Ale že by vbec možné bylo, aby kdy nkterý moderní Ikaros ke slunci se povznesl, tomu pikládám práv tolik víry jako povídce

,,Ah, ah, jak

teba

tisíc

!

bláhovc

konen

—

o Voskových kídlech Daidalových." ,,A já zase

vím

nezvratn, že se

ta stará báje

Ona svdí,

jak dávná je snaha do oblastí vzduchových. A snaha tato ddila se s pokolení na pokolení, stávala se vždy usilovnjší. Tisíce hlav zabývaly se touto myšlenkou, tisíce hloubají o ní dosud. Bádavý duch lidský slavil již tolik netušených triumf a díve i pozdji rozeší zajisté tento problém, jímž se hmoždí tak vytrvale a s takovým úsih'm. Již unáší nás balon nad oblaky a snad za krátko dovedeme sami se po\znášeti s orly o závod. Snad skoní ješt sto Ikar svj povzlet tragickým nebo komickým pádem, ale jist vyskytne se na konec stane skuteností.

lovka

rozšíiti

svou vládu

i

i

jeden, který

promní posmch uených

v radostný jásot

Vysockému

a boui

i

neuených

obdivu."

jiskily se

oi skuteným my dokáme ?"

zápalem.

posmíval ješt by to bylo. Avšak do té doby zstanu nevícím Tomášem. Ostatn, k uené kolb njaké nemám chuti. Fysika není silnou mojí strán,,A snad se toho se páter. ,,Nu, hezké

kou. Myslím jen, že práv ta spousta nezdaených pokus svdí ve prospch mého náhledu. Jaký je výsledek všeho úsilí? Balon, vzduchová lo bez kormidla i vesla, híka vtr, za níž se lovk po-

30

vzduchem jak ohon za dtským drakem. A léstroje? etl jsem nedávno zase lánek o té vci,

tácí tací

která se potlouká po asopisech práv tak vytrvale jako muž se železnou maskou. Rozesmál jsem ,se znovu nad tou adou letadel, sestrojených z pér a blan, z pák a klapek, jedno dvtipnji než druhé, jimi a majících vesms jen tu jedinou vadu, že

— —

Na píklad

nešastná produkce v povtí lítat. toho bodrého krejíka, tuším v Norimberce ne-

nelze

svede-li to ani krejí!! Nebo ten vídeský hodiná se svými hlkovými perutmi, jimiž ku své škod

a

hanb

Paíž rozesmál.

celou

Ne, ne, zlatý píteli,

dále.

s

A

tak dále a tak letouny a ptáky ne-

závodit, ponvadž se lidského, nepomr síly

budeme nikdy ústrojí

tla

,,A tomu jakkoli,"

Hvzdný,

,,

jisto

jest,

že

tomu píí a tíhy

celé

.'' .

.

do rozprávky by vynález ten zpsobil vmísil

se

v lidstvu pevrat velkolepý. Nejskvlejší sny básnické došly by netušeného splnní. Báje o andlích byla by rázem uskutenna."

vy pojímáte všechno hned s poetické stránBezpochyby vznáší se ped ky," usmál se páter. pozemšanka, to se rozumí již njaká lítající vámi na skvoucích kídlech serafa. Ale možná, že byste byl šeredn sklamán. Pochybuju totiž, že by ml ten dopravní prostedek budoucnosti vbec podobu kídel. Byla by to spíše njaká nestvra ze šroub, kladek a podobných vcí. Moderní vynálezci mívají pramálo básnického smyslu. Vizte jen ty kolejnice a stízlivé vlaky železných drah, ty nudné kly a ,,Ah,

,,

dráty telegrafu ,,Celá

vc

!"

je

dosud v naší obraznosti," bránil

31

Hvzdný; „pro bych

si tedy nepimyslil radji Tato pedstava je nejpirozenjší. Byla by božská podívaná, až by v istém jarním vzduchu nad kvetoucími vtvemi poletovaU jinoši a dívky záivých motýlích kídel.' „Avšak otcové a manželé by se asi málo potšili z toho pírstku toiletty. Ženušky a dcerušky by se tpytily vzduchem jako tropití motýli a kolibíci a živitelé jejich by zatím v dusném kanceláském brlohu všeli ošumlá netopýi kídla, v tžkých starostech o peníze na tu vzdušnou nádheru 4 hahaha!" ,,A velkolepé bitvy \ povtí, jako nadzemský !" zápas duch v báji o bojišti Catalaunském Pitáhnte již uzdu své bujné obraznosti! Vidím v tom skvlém obraze povážlivé stíny. Zle bylo by vitelm. A kdo by ml pokladníka, musil by jej k pokladn pivázati etízkem jako výra. A což teprve policie, až by se honila s njakou sítí v ruNe, ce kdesi v oblacích za kídlatými darebáky

se

perut

?

.

•

*

,,

!

—

nechme již té híky fantasie, jíž celý svt na ruby. Co vy tomu íkáte, proroku

bychom

obrátili

píštího létavého vku?" Vysocký protrhnul se tím oslovením z myšlenek, v nichž jen zpola naslouchal žertovné rozprávce obou. Pejel si rukou elo a prohodil nut se

úsmvu ,,Vk

ten by arci zmnil dokonale tvá jeho Kídla by smetla všechny hranice masvta.

do

:

jetku a moci

—

Av^šak dosti jsme se pobavili tou

dtinskou myšlenkou, není-li pravda ?" ,,Ba, vru. Dobe, že nás nikdo neposlouchal. Nechme povtí ptákm a proleme se radji okí-

32

dlenou nohou po hladké podlaze. Kollárovi na vzdor

I

já

chci dnes

v tanci nohy necviné pokoušeti pro pochvalu skrovnou."

Odebrali se ke dveím sálu, který šuml již pestrým tanením vírem. Vysocký hledal v tom reji kolotajících bálových hvzd svoji krasopaní a postehl brzy pod hndým, v letu se chvjícím pblakem kadeí lahodnou její tvá v tsné blízkosti u hrdého Joviše. Jemn uzardlá, s okem pimeným jako sladkou unylostí, klonila se ku statnému ramenu dra. Blaíidy, který, ji unášel jako pyšný vítz drahocennou koist'. Šepot kritického sboru podle stn prohlašoval tuto dvojici tanících za korunu dnešního plesu.

a

podroA Vysocký musil jim dáti za pravdu, boval svatokrádce, který svým drsným dotknutím znesvcoval jeho ideál, nejpísnjšímu soudu. Bláhová žárlivost zmítala jeho nitrem. Ten její pohled A nyní ten blažený úsmv, jímž provází šepot svého taneníka, který se jí nachýlil s úsmvem k ržovému oušku Ne, ne ozval se hlas v duši Vysockého onen uchvatitel tímá pouze její sivou rukaviku vše ostatní jest od nho vzdáleno širší propastí, než jaká zeje mezi nejsvtlejší poesií a nejvšednjší prosou. V tom pipadla také Vysockému nedávná slova onen významný Olžina, že jest napolo zasnoubena není pohled, když mu dra. Blandu pedstavila pochyby, že jest on jejím nápadníkem. Rozhlédnul se po její laškovné ernovlasé hla-

—

!

!

—

—

—

—

33

\ice. Zakývala mu práv z protjší strany sálu. Peetl v jiskivých oích a v pohybu útlých ruek žertovnou dutku, pro že otálí vyzvati ji k tanci. Propletl se k ní opatrn mezi tanícími a veleb-

ným vncem gardedam. ,,Že

konen

—

!'

„Musím ?•' Ovšem že musíte — snad byste nechtl zdovchod sálu jako zkamenlý rytí zápraží báje,,

biti

ného zámku!' Vysocký objal dosti nemotorn filigránskou postavu a zaboil s ní do kola. Ped areopagem podle stn nedošel tento párek veliké cti. Leckterá písná tvá pod majestátní píeskou vyšpoulila pohrdliv ret nebo se obrátila k sousedce s významným mrknu-

posmškem. Píinou nepíznivého dojmu nebyla

tím a

tak ani vysokého, hranatého nesrovnalost obou postav jako spíše taneníka a drobné jemné tanenice nejapný tanec Vysockého. Náležel k té ásti naší mladé intelligence, která s jakýmsi pohrdáním zanedbává všechny zrunosti tlesné, jež nynjší fysicky zakrnlá spolenost pstuje jako surrogáty stedovkých tloc\ik rytíských tanil špatn, neuml jezditi na bruslích, jievnoval se ani jezdeckému ani jinému podobnému sportu, ba nepokusil se nikdy ani ve he na kuleníku. Vysocký, dobe cít svou nedostatenost, byl tedy povden hudebníkm, že za krátko své nástroje k delší pestáv^ce odložili. ,, Povolila byste mi krátkou promenádu o dvou? Rád bych s vámi promluvil o nkterých vcech," požádal Olgu.

—

—

•

:

Svatopluk

ech: Sebrané

spisy.

XXI.

3

34

,,S

radostí."

Ale sotva promluvil Vysocký k Olze nkolik po druhé její stran doktor. „Nebudete se jist hnvati, pane doktore," prodívka s laskavým úsmvem, ,,pomluvila k žádám-li vás o krátkou nepítomnost. Musím tomuto pánovi sdliti dležité tajemství. Prosím jen, abyste slov, objevil se

nmu

nežárlil." ,,Ah, excusez!"

^

v

Doktor

vlídným pohledem a

stelil po Vysockém nese k sedadlu, kde si

vzdálil

vjíem ovívala rozehátou tvá. Vysocký s Olgou, obcházejíce sálem, v pitlumený hovor. Gabriela

zabrali se

'

,,Dle

—

piznání na

chodb

—

nebylo-li

pouhým

uchází se nkdo o vaši ruku," zaal Vysocký. ,,A ze zpsobu, jakým jste mi dra., Blandu pedstavila, usoudil jsem, že jest on vaším jiápadníkem. Mýlil jsem se?" pane inkvisitore. Ono piznání bylo ,, Nemýlil, jen z ásti žertem. Pan Blanda nepožádal totiž dosud o mou ruku, ale neklamné známky nasvdují tomu, že tak hodlá uinit. Soudím, že moji rodie již se pipravují na vážný ten obad a že jej v duchu již

žertem

I

zakonují spokojeným: amen." „A vy?"

chovám zpsobem híšn lehkomyslným. Jsem zpola herekou a zpola diplomatkou. Nkdy tváím se jako naivní dušinka, která sní dosud^o lout,,Já se

kách a nemá ni tušení o milostných záležitostech, jindy hraju si zase na sentimentální hrdinku románovou, ale celkem vyhýbám se diplomaticky každému opravdovému sblížení a uritému projevu. v zásob všelijaké bezvýznamné obraty a posunky

Mám

—

35

podívejte

se,

na píklad tenhle

pomáhám pes mru."

všeliká

úskalí

!

—

jimiž

si

šastn

toho nejistého

po-

'

srdce ?" ,Jste píliš zvdav. Chcete proniknouti na dno duše a svoji pede mnou bedliv uzamykáte. ,,A vaše

mé

Musím z

vaší

stále

jen

hádati.

zachmuené tváe,

Nyní na píklad hádám z

vašich pichlavých oí,

které se zarývají do jednoho konce sálu: že duch váš úsilo\Ti se zabývá pkným skupením, které tam tvoí dobrá moje matka, živ rozmlouvající dokslena Sezimova. A ráda bych zvtor a hlavn

—

dla píinu, pro

místo chmurného pozorování

z

dál-

ky nezajdete radji k oné skupin a nepožádáte slenu o píští tanec?' Píinu mohla jste poznati ped chvilkou. Tancem bych u ní nezískal pízn. Neumím uiniti poádný krok - a jsem píece komediantské dít!" Jakže? Dít komediantské?" „Hledíte na mne s ustrnutím, není-li pravda? Máte asi jDodobný pocit, jakoby se náhle kmitla ped vámi pestrá ještrka? Pedstavujete si ubohé malé stvoení, zkrucující do nemožnosti své hubené tlo je ,,

,,

kovým

—

a pozlátkových hvzdách? jsem sice nebyl, ale pece vtiskla mi

strakatých

etách

Ta-

svj

cejch povržená koující Musa." ,,Ach, vypravujte mi o tom! Hlete, já jsem vám již dávno sdlila všechny píhody svého života a vy jste mi dosud nesvil nieho ze své minulosti,

která jest dle posledních vašich slov patrn velmi zajímavá." lát,,Ó, muj životopis má pro vás málo alespo ky. Bojím se také, že ztratím ne-li všechny,

vdné

36

vám

odestru neutšený obraz své mladosti. Vy jste vyrostla v istém, jasném ovzduší dostatku a rodinného blaha, nasycea já jsem poznal záhy ném jen zlatými sny mládí ústrky i kal života." ,,Tím vzrstáte spíše v mých oích. Jen vypra-

ást vašich sympathií,

až

—

vujte

!"

,,Ale ted

— v tom krátkém oddechu tance

?

Vy-

píhodnjší as a místo." Kdož ví, kdy vás opt uvidím.i Napjal vyjste mou zvdavost. Povídejte alespo úryvek svtlete mi, pro jste sebe nazval díttem komediantským?" ,,Chcete-li mermomocí, budiž! Mé první vzpomínky pedstavují mi devné, kiklavými obrázky polepené stny koovnického vozu, mezi nimi sms kejte

,,

Nikoli.

—

rozliného hamparátí a zvlášt jednu starou, okovanou truhlu, jež cliovala pro mne poklad nejvtší. Kdykoliv otec odklopoval víko, bývalo mi, jakoby se otvírala brána kouzelného hradu, z nhož vycházely ped mým radostn žasnoucím zrakem záivé postavy pohádek kouzelníci a víly, rytíi v lesklém odní, princezny v hedbávu a zlatohlavu ,,Ach, váš otec ml loutkové divadlo ? Ale to velmi krásné. Prosím, vylite mi ten život hodn ob-

—

:

v/

v

sirne.

n

,,Vaší obraznosti se jeví

tpytivé podbky,

ped

krásným. Vidíte jen ty

nimiž jste dtinnou radostí

v ruky tleskávala, pedstavujete si volné putování svtem, plné zmn a zábavniých dobrodružství. Ale skutenost je jiná. Ten pestrý vestslý obraz má temný a smutný rub. Za \'ábnými kulisami toho malého jevišt sedává tžká starost o kousek suchého chle-

37

ba, a

smíchem Kašpárka prozmVá mnohdy zoufalý

stesk bídy.

'

^''zpomínám na doby hladu a jektání zubu, na ústrky a svízele všeho druhu. Ale pece okazuje nyní, z dálky onen ži\ ot i více své jasné stránky a blyštivé ety, v nichž se kochávala dtská mysl. Slunné dni, kdy .naše ^rcha klidn plula po široké bílé silnici. mezi košatými jablonmi nebo strmými topoly a dokola se usmívala krajina stále se mnící, ustavin je\ící nové pú\aby zastá\ ky \e stinném, šumavém boru, který mne okouzloval svým pestrým kvítím, a hmyzem, svými jahodami a zástupy rznotvárných hub strakatý rej hluného trhu mezi starými, šedými domy podivných lomenic, na širém

mn

;

;

y úzkých ulicích neznámých mst veerní pedstavení v hospodách \esnických, kde kustarých, pil se ped naším divadélkem roj mladých svtlé tyto žasnoucích a smjících se obliej chvíle pevládají v mé pamti a zatlaují do po-

námstí nebo

;

—

i

zadí výjevy bídy a ponížení. Zvlášt pak z okované truhly prýštil se nevyerpatelný zdroj útchy. Muj otec pinesl si z emesla, jež díve provo-

ml

\ prostých pracích ezbáských; náklonnost a schopnost k mechanice. Nejvtším jeho potšením bylo hotoviti a vynalézati rozliné dvtipn sestrojené strojky a híky, z jichž prodeje mu plynul skrovný vedlejší výdlek. dímá podobné nadání a že by Myslím, že i ve život byl platnjší, kdybych místo gymnasiálních studií byl dosáhl zdokonalení v tomto smru. Rozumí se, že otec tžil ze svých schopností pedevším ve prospch našeho drobného divadla. Je-

zoval,

také

mj

zrunost

zvláštní

mn

38

mlo množství dmyslných pístroj a zaízetaké personál, který vyšel vesms z jeho tvrí ruky, vynikal daleko nad své kollegy u jiných divadel toho druhu. nejen rukama šermovat, kolena ohýbat, hlavou a ústy pohybovat, oima koiílet, nýbrž znal i jiné umlejší kousky, že se mnohdy diváku zdálo, jakoby ty loutky hrály skuteným životem. Pée o divadelní garderobu pipadla matce, která konala ve svém oboru též pravé divy. Všecka nádhera, jakou lze rozvinouti pomocí strakatých odstižk, pozlátka a koiího stíbra, obestírala vznešená osoby našich rytíských dramat. A když matka skvostné ty odvy hotovila, sedal jsem blažen u jejích kolenou, pohlížeje s obdivem na každou hvzdiku, již k ásným karkulkám a pláštíkm pišívala, a naslouchaje pi tom celou duší pohádkám, které mi pak ochotn vypravovala. V mém nitru družiny r^pádal se z tch báchorek a z loutkové zvláštní fantastický svt, Jplný bájených tvar a barev, jež vrhaly své kouzelné odlesky i do mého bdní, na ty prkenné stny našeho nestálého píbytku a celé nuzné okolí. A když jsem usínal vedle zázrané truhly, otvíralo se její víko a tpytná spolenost vystupovala z ní na duhovou nivu mých sn. Dosud navštvuje mne asem ve spaní ta pestrolesklá chasa. Ve spolenosti svých devných milák a pohádkových vidin zapomínal jsem na hlad a zimu, k nim vracel jsem se rád ze spolenosti lidí, která se dotýkala drsn a nelaskav niého mladého srdce. Pocítil jsem záhy osten pohrdli vého úsmšku, s nímž pohlíželi na dít tuláka-komedianta, a hokost, jež višt

ní a

Uml

•

30

vnikala do

dtské

uinila ze

mne samotáského

mne

m

odtud stále a misanthropa, jakým

duše, provázela

poznala. bystrý Múj otec nebyl lovk nevdomý. pirozený rozum a hojné zkušenosti. Byl také ozbrojen perným vtipem a vkládal rád Kašpárkovi dd klapavých úst satirické narážky a šlehy, namíené na všeobecné pomry politické a spoleenské nebo i na zvláštní pomry místní, s nimiž se rychle seznamoval. Ale pi tom byl povahy dobromyslné, a kdo pozoroval opra\dovost a horlivost, s jakou ped malým diváctvem hry své provozoval, pomyslil si jist, že je sám loutká veliké vousaté dít. Jedinými jeho vadami byly obasná umínnost a náhle vyjste

'

Ml

šlehující prchlivost. Tyto vlastnosti ve sjjojení s Kašpárkovou satirou spsobily nenadálou, osudnou katastrofu. Po-

drobnosti

její

zaryly se

oste do

mé pamti.

Byla teskutá zima jako dnes, když jsme jednou za pozdního veera dorazili do malé vesnice, která byla již v tichu a temnu pohroužena. Jenom v osvtlené hospod panoval ješt hluný život. Za chvíli sedli jsme u sálavých kamen v hostinské jizb. Na pedstavení toho dne jsme již nepomýšleli. Háli jsme si jen skehlé údy a posilovali se jídlem a pitím.

Bylo mi po trampotné jízd mrazivým

veerem

velmi píjemno v teplé svtnici, u praskavého ohn. Leže na truhlici s loutkami, kterou sem otec z vozu dopravil, hledl jsem sniv na tpytnou holubiku, zhotovenou z prázdného vejce a pestrých cetek, která na tenounké, jedva viditelné niti nad plotnou se stropu visíc, mihotav tepetala duhovýma kídlo-

40

ma.

Na záivém tom

ptáku vznášel jsem

zvolna usínaje, do bájené íše. Nerušila mne vava pozdních piják naslouchal jsem jí klidn jako lovk se,

:

na bezpené výsp hlukm boulivého moe. Avšak náhle byl jsem vybouen ze svého klidu. Roz jaená a z ásti již opilá spolenost vesnian, kteí otce již znali z návštv dívjších, žádala

ležící

nm,

aby jim zahrál ješt dnes, za dobrou odmnu, oblíbený šprýmovný kus našeho repertoiru. Po delším zdráhání otec konen svolil. Musil jsem se sthovati s milované truhly a pomáhati pi budování malého jevišt. Pijáci provázeli naše konání kikem a smíchem a když pedstavení zaalo, jali se nahlas brousiti nemotorný vtip o devné herce a skákati jim do ei. Chvíli ml otec strpení, ale pak ustali malí umlci ve he a Kašpárek, pistoupiv až k obrub jevišt a uiniv divákm slušnou poklonu, ml k him žertovn káravou e, v níž poukazoval na dtinskost a nespsobnost takového jednání a domáhal se klidu a slušnosti, jinak že by se spustila prost opona. Tu a tam vyniklo také nkteré dosti špiaté slovo, jevící podráždnost otcovu nad pohanním jeho

na

mistrných

ezbáských výrobk.

Nkteí

z

piják skuten

ztichli,

ale jeden

pokroil hmotn k jevišti, podepel si rukama boky a zasypal Kašpárka haldou neurvalých a hanlivých slov, jichž smysl byl asi ten, že si nedá od takového skeka nic rozkazovat, že tu jsou v hospod a nikoli v kostele a že se nemá komediant starati o

n,

nýbrž

pkn

Jiní provázeli

smíchem.

dlati, za mu obecenstvo platí. jeho souhlasným kikem a

odpov

41

Kašpárek svj humor a pojmenoval konání neurvalc pravými slovy, neštít se peprných výraz a dorážeje zvlášt na vdce dru-

Tu

ztratil

již

žiny tak oste, že tento

hnvem

zrudnul.

'

-

Avšak náhle zaznl tesk, a nebohý Kašpárek, zasáhnut pádnou ranou sukovité hole, sklesl žalostpochroumán pes obrubu jevišt. V píštím okamžiku ozval se za jevištm hlomoz a mj otec, jehož zlá hodina pišla, vyítil se na drzého škdce. Oboil se na nho na ostatní slovy, jež mu napovídal prudký, slepý hnv, oni shrnuli se na otce, útoník udeil svou holí znova do divadélka,

n

i

vztekle za hrdlo, nastal ohlušující zdvihaly se židlice, lítaly žbánky, slovem povstala divoká rvaka, v níž zanikalo chlácholení hospodského a bdování mé matky.

otec uchopil

ryk a

jej

hmot,

:

hrzou vidl

jsem, jak pqd ranami podnapilých zuivc padá v kusy a cáry sláva našeho jevišt, jak s divokým chechtotem roztloukají a pod ,V tom nohou drtí naše krásné, umlé loutky chopila mne matka a vystrila rychle do jakéhos s hlasitým plákumbálku, kde jsem klesl ke

S

.

.

.

stn

em

..:

.

a když va\'a

utichla,

když jsem se

vrátil

do hostinské jizby, kterou zuivci opustili, spatil jsem hrozný obraz divadélko v troskách, na podlaze rozházené, polámané loutky jako trupy na :

bojišti a

prosted svtnice hoekující matku, lomící

rukama nad

mým

otcem, jenž tu

ležel

bez pohnutí,

hluboká chropt, a jemuž hospodská ovazovala zakrvácenou hlavu. Prudká rána cínovou konvicí

jen

z

zasáhla ve

rvace jeho

lebku.

42

Jak malicherné jsou nkdy zbran nepátelského osudu Titrná, malá loutka stala se pvodem smrti otcovy. Následkem oné rány zemel po nkolika dnech v nemocnici, kam jej matka dopravila. !

Tak smutn koní

prvTií kapitola

mého

života.

Vidíte, že se nehodí vypravování o

nm

dnešnímu ruchu." V tom pišustila k

editelka Šastná

k veselému

i

obma paní

a pravila k Vysockému s nucenou pívtivostí, níž vyzírala nevrlost ,,Pan Vysocký dovolí.... :

sem na okamžik, Olgo

z

pod

Poj

!"

se ,,Díky prozatím," šeptla dívka a vzdálila místu, kde bavil dr. Blanda Gabrielu. Vysocký, usednuv na prázdné keslo v protjším rohu, zamyslil se. Hudba znovu zaznla, ped ním zavíilo zase tanení veselí, ale jeho hlavou táhlo dále probuzené hejno vzpomínek. Doplnil adou míhavých obraz pásmo své minulosti. Matka jeho, zbavena výživy smrtí manželovou, hledala pomoci u píbuzných. Ale ti byli vtšinou sami chudí. našla pece u jednoho útulek. Byl faráem v malé vesnici a poteboval hospos

matkou k

Konen

dyni pro svou skrovnou domácnost. Hochovi prošlo nkolik šastných let. U né pamti chová Vysocký blovlasého, pívtivého otcovsky; s rastarce, který o nho peoval dostí vzpomíná si na tichou farku s malou, ale bohatou zahradou, kde pstoval strýc botanik množství nejkrásnjších k\'tin a vzácného ovoce, jehož sladké plody zlatem a nachem z hustého listí ta.k vábn

vd-

tém

kynuly mlsnému chlapci. Ujec fará peoval také o jeho vychování a vymohl pozdji, že byl hoch pijat za bezplatného

43

chovance semináského chlapeckého konviktu. Ješté jedny blažené prázdniny ztrávii malý Vysocký na tiché fae, ale než píští léto nadešlo, ležel jeho dobrodinec pod zemí a matka stála znovu opuštna ve

s\t.

Pisthovala se do Prahy a živila se tu bídn posluhováním po domech. Trpké chvíle oslazovala myšlenka, že syn knzem se stane a že snad jí jí dopeje osud aby ztrávila sklonek života opt na .

fae, v dostatku a spokojenosti. Vysocký byl snad nejchudším chovancem ústavu. Nedostával z domova žádného pilepšení, nežádného útulku, kde by užíval prázdnin voln a vesele jako ostatní. Pedstavení chovali se k nmu chladn a mezi soudruhy nenašel upímného se piln uil, nemohl pítele. Ani na gymnasiu, mezi spolužáky vyniknouti. To všechno ve spojení s pochmurným ovzduším semináe utvrzovalo jeho uzavenou a samotáskou povahu. Zapádal se nejradji jako pavouk do nkterého odlehlého kouta dlouhé semináské chodby, pohížen v pilné studium aneb voln pouštje uzdu své dobrodružné obraznosti, která ho ješt asto unášela nazpt do spolenosti tpytných loutek a pohádkových hrdin nebo mu plnila hlavu rojem nejsmlejších zámysl. žádných stySe svtem zevnjším neml podzemní dusná podnájmu, a bydlela Matka v ku. svtnice, plná cizích lidí, nevábila ho k delšímu pobytu. Castji a déle meškával náv^štvou jen u strýce hlásného. Již zvláštnost obydlí lákala tam jeho dobrodružnou mysl. Rád putoval, naskytla-li se píležitost k vycházce ze semináe, vzhru na Hradany a rozveselen stoupal po toitých tmavých scho-

ml

a

tém

44

mu, že s každým ho dole hntla, a nahoe bývalo mu tak voln, tak blaze Obcházel vzdušnou chodbou kolem obydlí hlásných a shlížel hrd a radostn na msto v závratné hloubce rozestené, na krásnou spoustu kamenných oblouk a pilí, která pod ním vnila boky dómu, a zrak jeho zaletal pak dále, dále v rozlehlý kraj ^z ku mlhavému obzoru, duch jeho rozpínal nad širým dech do závratné výše. Zdálo

schodem klesá

ás

se té tíhy, která

!

svtem

fantastická kídla. jak váhav, s jak tžkým srdcem sestupoval pak nazpt do hlubiny! Jako v bránu žalání vstupoval vždy po takovém výletu do fortny semináe. Tam jej tížilo všechno. Píinou nebyla touha po svtském život, ale žhoucí žádost neobmezené vol-

A

nosti.

Na knžství

ani

z

daleka nepomýšlel

;

duchem

jeho míhala se neuritá pedstava jiných velikých veci.

I

Z nenadání zastižen byl mladý Vysocký krutou ranou. Matka jeho náhle zemela, nedokavši se ani .pežádoucí chvíle, až by její Pavlík, v erné íze bohoslovce, ovinul si hrdlo jedním z pkných kolárk, které pro nho již vlastní rukou zhotovila. Na kolárky pak vbec nedošlo. Smrtí matinou klesla jediná páska, jež poutala Vysockého k pošmourným zdem semináe. Nedbaje odporu strýce hlásného, jehož tžký hnv tím na sebe uvasrdcem vykroil zasmušilou fortnou lil, .s volným na svobodu. Bezstarostný mladý bloud neml v té chvíli ani tušení, že v tom svdném náruí svobody oekává jej zárove martyrium chudého studenta. Za krátko ped poznal dny hladu a trpkost bezplatných .

obd

45

oima dobrodinc,

stíbrnou almužnou pod servitnmž teba astokráte zapíti stud a hodn hluboko sehnouti hlavu nauil se míjeti plaše živé ulice a vyhledávati stín a se

kem; poznal zápas

o bytí, v

;

šero,

.s

nimiž píznil se

temnotou noní

—

ošumlý

jeho zjev jako

mra

všechny ostny té koruny nejkrutji snad trnové, z nichž bodá osten ponížení. Arci, mladost províjela mu ji. také leckterým kvtem. Z tch nejkrásnjší otvíraly opojný kalich svj z veera, za svitu tenké lojové svíky v tiché podkrovní komrce, kam Pavel po trampotné plavb denní uchyloval se jako na vrchol bezpeného majáku a kde mohl voln pouštti uzdu dobrodružným snm a nadjím. Ano, tam v tom výstupku staré šindelové stechy, v pokojíku sotva prostornjším nežli povstná klec nešastného Bajazeta, bývalo mu nejlépe. Podkrovní jeho útulek byl ode dávna studentským pokojem, jejž drobná matrona, paní Kavková, pronajímala od skrovného bytu, jehož druhý pokojík s kuchyní stail potebám jejím a jejího manžela. Tato vzorná matka student, se stopami bývalé krásy v píjemném dosud oblieji a s hladce s

ucítil

piesaným' .erným vlasem,

dv

jímž proskako\'aly stí-

brné nitky, mla jen slabosti tabatrku z bezové kry a blouznivý obdiv pro jakéhos pana Sobiku, jednoho z bývalých svých podnájemník. :

A

prošlo již nkolik let, co tento pán opustil podkrovní pokojík, chovala v živé pamti každou podrobnost jeho pobytu a poutala ku každé píležitosti vzpo-

mínku na nkterou z výborných jeho vlastností. Vysocký dovdl se hned prvního dne, kde stávala postel pana Sobiky, kde jeho kufík, kde visel

46

vyšívaný pantoflíek na krásné jeho hodinky se zlatým etízkem a kde jeho flétna, na kterou uml hrát jako málo kdo. Bylo teba napjetí všech sil, aby Vysocký se ctí obstál vedle takového skvlého vzoru. Njaký as dailo se mu, že si zachoval alespo jakýs takýs nimbus poádnosti. Ale nimbus ten bledl a zhasínal ást po ásti. Skrovné výtžky: z hodin, jimiž se protloukal, nestaily nikam. Jednoho msíce, nkolik dní po prvním, vetkala paní Kavková do své rozmluvy s podnájemníkem rozpaitou poznámku, že pan Sobika platíval nájemné vždy pesn prvního. Když odcházela, vykoktal uzardlý .student omluvu, že tentokráte platy z hodin v as neobdržel, že však zítra nebo pozejtí jist za pokoj zaplatí. Zaplatil skuten, ale ped koncem téhož

m-

jednou z nenadání do kuchyn, kde Kavková obyejn sedávala v otené kožené kostnými brejlemi na špice tenkého lenošce, nosu, s punochou v ruce a s ohmatanou modli-

síce vstoupil

paní

,s

tební knížkou na stolku

ped

sebou. Vstoupil tak

divn, že matrona leknutím až punochu upustila. Pišoural ise k ní s okem plachým, s plamenným rumncem vua tvái a vypravil ze sebe zmatenou žádost o malou zápjku. Paní Kavková zardla se rovnž hluboce a šeptala v rozpacích, že práv avšak vyala chvjící se rukou vetže ijejí muž chou tobolku a shledala z jejích pihrádek ástku,

—

—

o niž Vysocký požádal. Tím okamžikem rozplynul se poslední zbytek nimbu, jejž si podnájemník dotud zachoval. Zmínky o panu Sobikovi znly mu te jako zahanbující výitky. Paní Kavková nedala si iiž brániti, abyi

j

47

se neujímala

matesky studentových

záležitostí. Jed-

nou pinesla bez vyzvání náru polínek z vlastn zásoby do jeho komrky a rozdlala mlky ohe studených kamnech, u nichž sedl Vysov^ ledov cký ve d\'ou kabátech, s šálem kolem hrdla, všecek zmodralý zimou. Po druhé, když polední svou vycházku podezele zkrátil, nabídla mu k ochutnání talí svdných, cukrem hust posnžených buchet a uinila své nabídnutí zpsobem tak jemným, že nemohl odepíti. A píští, msíc, když se placení nájemného opt protáhlo, vytasila se s radou, aby si získal Vyso7 cký njakého spolubydlitcle. Místa je tu více než dosti, "pravila, máchajíc rukou ke stnám komnatky, ,,

tém

s polovice vyplovala postel studentova. ,, Ovšem, pan Sobika bydlel zde také sám ale .což pan Sobika!" Vysocký cítil osten toho porovnání, ale zamítl

kterou

—

pece rozhodn návrh

její.

Pepych,

jakým bylo odíci, teba by

bydlení .bez soudruha, nehodlal si nebyl hoden rozvázati ani eménky u obuvi pana

Sobiky.

Dobrá -panika se podrobila. S povzdechem prodlužovala Jhty platební, poskytovala pjky a jevila jen úzkost ped okamžikem, až se o všem tom její manžel, o nmž nemluvila jinak než s posvátnou bázní. Pan Kavka nevypadal ostatn nikterak jako domácí tyran. jemný, bezbarvý obliej, který se zhusta zardíval, svtlé vlasy a vousy, promíchané tu a tam šedinami jako popelem, a pkné, bled modré oi, jež dívaly se však do svta jaksi ztrnule a bez výrazu. Meškával celý den mimo

dozví

Ml

tém

dm

48

jež zstaly Vysockému podnes tajemstvím, a doma chodíval jako ve sny pohížen z kouta do kouta, pošinuje asem na hlav

za svými záležitostmi,

ošumlou domácí epiku.

nucen vnovati pozornost svému okolí, tváil se nevrle, jakoby rozmrzen vyrušením; iníval pak chorobn prudké pohyby a vyrážel slova jako zlostn ze sebe. Jednou z veera nadešel okamžik, kdy roztrhla paní

Byl-li

Kavková ped svým manželem

závoj,

halící

mu

posud neblahé pomry sousedního pokoje. Vysocký soudil tak ze zvuk, které k nmu dorážely z obydlí manžel. Slyšel hlas pana Kavky, jenž podráždn ze sebe vyrazil: ,,Tak! Pkn! Hezky! Sbíráme snad peníze na ulici co I" a prudký klapot pantofli, v jehož pestávkách ozýval se šepot paní Kavkové, perušovaný prudkými slovy písného manžela :,,, Ml Prosím t, ml! To je rozum! K emu pak tiše! Snad se budeme ješt ostýchat!" Na konec ozval se tam tžký pád do pohovky a hluboký povzdech :„, Ach, mj bože! mj bože!" Za nkolik dní na to vstoupila paní Kavková; s tajemným výrazem do studentského pokoje a pokynula Vysockému ,,Mj by s vámi rád promluvil nkolik slov!" V tónu tchto slov obrážela se váž-

—

!

:

nost poselství.

Vysocký

,šel

zvolna za

vi

ní,

tuše

nepíjemný

výnesdílel

nmuž ostatn stup s panem Kavkou, bázlivou úctu dobré paní. Tato otevela dvée svého pokoje s posukem, s jakým se uvádjí žadatelé do kabinetu velmocných pán. Pan .Kavka stál tu s insigniemi své domácí dstojnosti .v ošumlé epice a rozedraném strakatém županu. :

49

Zapýil

živ a pkné modré oi, zaal se

upíraje kamsi do prázdna s

nezvyklým kli4em

„Ach,

— píkladn — chci se jen zeptati — ale nte pec — " vyzvání to vyrazil ze sebe vrle — sednte na chvilku!" :

ano

sedjiž ne-

si

si

,,

,,Sem na pohovku, pane Vysocký," zvala pa-

nika.

„A co jia pohovku!" osopil se na ni manžel, který ve zvyku podobné posupné opáení. ,,Nuj ano, teba na pohovku. Myslím, že studujete filo-

ml

—

sofii

á?"

„Ovšem." Sobika," podotkla matrona. utrhnul se pan Kavka a pohodil odmítav ramenem, jako inil vždy pi zmínce o panu Sobikovi. Filosofii. Nu snad neškodí. Picházím píkladn do rozliných spoleností ,,Mj má mnohé známosti," vpadla jeho cho s pyšným pohledem na Vysockého. A co známosti Jaké pak známosti Sešel ,,Jako ,pan !" ,,A co

—

—

,,

,,

—

— !

jsem se s panem u doktora Hubatky

Kabeláem

—

!

je

solicitatorem

— editelem kanceláe" — pan Kavka vypjal prsa — pišla tak e — uprázdnilo se místo v kancelái — dvacet pt zlatých msicne — cozr ,,

,,To by se vám snad hodilo, pane Vysocký?" zvolala radostn matrona. ,,A co hodilo ? Pro by se nehodilo ? Mnoho studujících píše v doktorských kanceláích. Chce-li pan Vysocký, dojdeme spolu zítra k panu Kabeláovi a bašta!" Od prvního stal se pan Vysocký skuten mun-

pán

dantem v kancelái doktora Hubatky. Veplul do Svatopluk

ech: Sebrané

spisy.

XXI.

4

50

mrtvé zátoky, kde sešla a zetlela již tak mnohá junácká lo, jež kdysi v ržovém svitu nadjí hrd rozepjala plachty k letu za cílem velikým. Týraje ruku a ducha od rána do veera nudným opisováním suchopárných žalob a žádostí, zapomínal znenáhla na studie, na zkoušky, na budoucnost, na všechno. Z výnosu své práce nemohl si ovšem výpaní Kavkové skati než zaboil pece alespo do kolejí poádku. Avšak nezištný pan Kavka pipravil po ase sám sebe o nájemníka. Zalíbilo se mu v roli otcovského pítele a dobrodince tou mrou, že se ohlížel stále po výhodnjším ješt postavení pro Vysockého. A pomocí svých známostí" opatil mu kovychovatelské místo v zámku Temšínském. Když Vysocký se louil s útulným podsteším,

vi

;

,,

nen

zarosily se oi paní Kavkové i pravila ,, Mjte se tedy dobe, pane Vysocký A nezapomete na nás Kdož ví, koho nyní za vás dostaneme. Není mnoho :

!

takových nájemník, jakým byl pan Sobika a

kým

ja-

jste byl vy."

Vysocký

pohnutím vyznamenání, jakého se mu dostalo tímto sdružením s panem Sobikou. A také pan Kavka s pohnutím potásal rukou Vysockého a pravil s uzardním Bute zdrávi A kdybyste píkladn pozdji poteboval njakém rady nebo pomoci — jen se obrate na nás!" Tak vypravil se Vysocký do Temšína. Pan editel Šastný, pedstaviv jej krátce choti a dcei, odbyl s ním v salon delší poradu, v níž seznámil Vysockého s ohromnými, posud arci v puku ztajenými schopnostmi svého syna a rozvinul ped pím své náhledy o vcech víry, mravouky, politiky a cítil

s

:

,

•

,,

51 •

vychovatelst\'í,

neopomenuv

pochlubiti se svou zna-

Rousseauoxa Emila. Pak vymil v obadné konfrontaci \zájemná práva povinnosti uitele a žáka a zavedl onoho do pkného pokoje v prvním pate zámku, jenž byl uchystán za jeho obydlí. lostí

i

,

O

první

veei

u editele bylo

mu

dosti nevolno.

Mnohdy klopýtá obr pes malikosti. Filosof, který o samot výše svého ducha pohrdliv shlíží na ,s

titrné .konání vyfintných loutek", ociuje se asem, sed mezi tmi loutkami, ve smrtelných rozpacích a stává se sám terem jejich posmchu. Podobn dalo se Vysockému. Pravil sob, že je povznesen duchem nad tuto spolenost, a pece sedl mezi ,nimi v rozpaité tísni, netroufaje si pozvednouti zraku od talíe, na nmž neobratný jeho nž bez iispchu se potýkal s nejkrásnjším, do zlatová upeeným kídlem kapouním. Ovšem pispívala k tomu nezvyklost. Slušná úadnická jídelna byla nádhernou hodo\nou knížecí u porovnání s místnostmi, kde obyejn sloužíval svému žaludku, a také ispolenost, skládající se z editele, jeho rodiny, jednoho adjunkta a známého nám již praktikanta Ružka, lišila se rozhodni od obyejné assistence ,jeho hospodských požitk. Štstí ješt, že nebyl mnoho znepokojován. editel, vzrušen nedávnou rozmlu\ou s vychovatelem, osloval hlavn oba své podízené, naslouchající s povinnou zbožností, rozborem všelikých vzneše,,

tém

,

pedmt,

které as jindy zídka zavadily o tento kruh. vPaní editelová trnila v ele tabule s dstojností královny; jedva pohybovala majestátní, dosud krásnou hlavou a zídka, jako z milosti sklouzla njaká vta s jejích rt, jež ráda vyhrno-

ných

*

52

Vala v pohrdavém posuku aristokratky. Jen šikmo naproti Vysockému, za pestrým stínítkem lampy,

íhalo vážné nebezpeí. Kmitala se tam nžná hlava, plná lesklých, erných kadeí, a kdykoli zrak jeho v tu stranu zaletl, setkal se s vesele výbojným pohledem jiskrných erných i když klopil oko na talí, pocit, jakoby jej na tvái žehly ty

oek

;

ml

všetené jiskrné zenice a jakoby s úsmvem stopovaly ikaždý pohyb nešastného nože, jímž dosud marn ešil spletitou záhadu kapouních kloub a sval. Ale když se po

veei samoten ocitl nahoe ve zaízení svém pokoji, jehož bylo pro nho šlechtickým pepychem, když otevev okno, ucítil na tvái erstvý venkovský vzduch a spatil snivé hvzdy nad temným .obrysem lesnatého chlumu tu vniklo do jehO(Srdce tušení, že zaíná novou krásnjší episodu svého života. A tušení jej nezklamalo. Bytost jeho, ztýraná a zpráhlá ;nuzným životem a duchamorným opisováním v nudné kancelái, okívala a vzpružovala se v dostatku a bezstarostnosti, uprosted jemnjších zjev a požitk, v osvžujícím náruí krásné pírody. Pouto odvislosti bylo jen lehké. Vyuoval v uritých hodinách tichého, skromného hocha ve svém pokoji ^a ostatní as trávil voln bud tam nebo procházkami v parku a lesnatém okolí. jen S editelem a jeho chotí stýkal se u obda a veee. astjší byly. styky s Olgou. Z poátku plnily se obavy, které v zbudila o první veei neklidná hlavika za stínidlem lampy. Pionurého samotáe, nezvyklého zábav s dámami, natož s dívkou tak hezounkou, uvádly do krušných :

tém

nm

53

rozpaku škádlivé útoky neúnavné pokušitelky. Ale pozvolna stásal tíse, ba nacházel zálibu v jejích žertech a nevda ani jak, ocítil se v dvrném spolku s roztomilou nepítelkou. Poznal v ní bytost, která zalétla jako veselý paprsk slunení na chmurnou jeho dráhu poprvé setkal se s dívkou, k níž mohl se chovati zcela prost a upímn jako bratr k seste. Nebylo pi ní ;

ani stopy koketerie, marnivosti, petváky. .Byla to bytost prhledná až na dno duše, bytost dobrého srdce a bystrého rozumu, obestená nevinnou v^esclostí jako úsmvem jarního slunce, který štstím zjasuje nivu a jehož oblažující zái neodolá žádné srdce. Malá ta osoba pipomínala tveraivostí gno-

ma,

poetiností elfa. Než o lásce nebylo v pomru obou ani potuchy; byl lío svazek ist pátelský. Jednou vv nedlní odpoledne sedl Vysocký ve svém pokojíku, pohlížeje chvílemi do knihy verš ped s.ebou a chvílemi oteveným oknem do pkné krajiny, omezené v pozadí lesnatými vrchy. Tu spatil na cest, vinoucí se k zámku, otevený mstský povoz, v nmž bylo vidti pána a dánm. Když se obpovoz piblížil, seznal Vysocký, že sedí v Etárlý muž a sliná dívka, oba naprosto mu neznámí. Olga, která se procházela práv parkem, zoivši hosty, spchala jim vstíc na cestu. Povoz ge zastavil a neznámá dívka vletla v rozpjatou náru Olgy, s níž se pátelsky celovala. Také starý pán sestoupil a všichni ti ubírali se pšky k zámku, v živém hovoru a smíchu. v jakousi pedtuchu lásky. Nkdy vznáší se již kolem pouhého obrysu hlavy, jejíž tváe jsme lale

nm

Vím

54

doaud nezahlédli,

nám opádá

srdce

neznámé

njaký tajemný nimbus, který kouzelnou mocí. Tak již pouhá

aby v duši Vysockého, vhodn naladné krásou jarní krajiny a tením Verš, zachvlo se neurité sladké vzrušení. A když se dívka piblížila tou mrou, že vidl zeteln její postavu a tvá, když k nmu náhodou silhuetta v tu chvíli

staila,

také pozvedla krásné hndé oi, tu bylo rozhodnuto. Co jím hnulo, že se až zachvl, nebyl pouhý obdiv nad její krásou, nýbrž první záchvat mocnjšího citu.

Báj o žen, stvoené z žebra mužova, chová hlubší význam. Zdá se mi, že v každé v^ sob snad duši mužské spoívá obraz ženy, ozdobený veškerým pvabem, po nmž tato duše touží. Ten obraz zstává ^nkdy po celý život pouhým snem, pouze duševní yidinou, v níž kochá se oko do sebe vhroužené. On míhá se pak duší básníkovou, když pje své

písn

nejvzletnjší, duší malíovou, když snaží

alespo stín jeho krásy bledými barvami na vzdorném plátn, snad i duší každého muže, když se zachytiti

prachu

yšednosti v istší, svtlejší oblasti. Ten obraz zstává mu v duši, i když kráí životem po boku jiné ženy. Ale jsou lidé, jimž ve snu vyjímá obraz ten z hrudi a tvoí z nho podobu skutenou, ve které pak soustedno jest všechno, co jeví se jim ve svt žádoucím. Tak stalo se Vysockému. Nech vytýkal jiný cokoli kráse Gabriely Sezimové, jemu byla náhlým dosud snil, jedinou vtlením všeho krásného, o skoepin svta". perlou ve ,, Na chvilku jen okázal 5e mu dole spanilý obliej, než zmizel v prjezdu zámku ale Vysocký ne-

povznáší

se

z

bh

em

;

55

mohl

dlouho probrati z opojného dojmu. Stál okem do prázdna upeným, jako v rozkošném ustrnutí. Pak zdvihl knihu, která se z ruky byla vysmekla, a zrak jeho peletí znovu první sloku milostné písn, kterou ped tím v poetické sice nálad, ale s klidnou myslí etl. v

se

okn

s

Když tichá hvzda veerní nad olšemi se tepetá, duch letí s touhou do dáli, kde za horami, úvaly

má

krásná

rže

rozkvétá.

A jakby byla duše má do srdce zvonu zakleta, vzkaz lásky témi hlaholy tam pes hory a pes doly k mé sladké rži zalétá.

Ped

chvilkou proetl tyto ádky chladn a pože jsou to verše nehrub zdailé. nyní mluvilo srdci každé slovo podivnou mocí, ta k všední ,, krásná, sladká rže" budila v roj nejmyslil

Le

si,

mu

nm

vábnjších pedstav a prosté rýmy znly arovnou hudbou bájených zvon. Bezdky pronášel hlasem vroucím, s okem rozníceným tam pes hory a pes doly mé sladké rži zaletá.

k

nejasným, pro které sám neml jména. Chodil rozilen pokojem, vyhledal pátrav z okna, sahal po klobouku

Ale všechny tyto

a zase

jej

city byly v^zrušením

odkládal, až

do pízemí a

s

konen

opustil pokoj, sešel

ile tlukoucím srdcem stanul

ped

56

bytem editelovým, jakoby upjat naslouchal nebo jakoby váhal, má-li vejíti dovnit. Po chvilce sebou trhnul a vyšel kvapn do parku. Obcházel zámek, ale držel se v povzdálí za kovinami. Chvílemi zastavoval se a prohledal mezerami listí dychtiv k okpízemí. Jaro bylo v plném kvtu. Jako snhové a ržové obláky mísily se tu a tam kvetoucí vtve s erstvou zelení list. Tu onde záily z trávy tuli-

nm

ohniv pestré kvty nezdály se ješt nikdy Vysockému tak nádhernými a krásnými jako

pány, jejichž dnes.

Le náhle

ozvaly se v

sad

veselé hlasy a nežli

Vysocký rozhodl, má-li vyjíti spolenosti vstíc nebo jí luniknouti, zahledl jej malý jeho žák a pichvátal k nmu volaje ,,Pane Vysocký Pane Vysocký!",V patách za ním pikvapila Olga a zabavila Vysockého k sesílení výletní družiny, která se skládala z rodiny editelovy, obou host a hospodáského píruího. Pražané chtli se pokochati procházkou v nedalekém lese. Oba staí páni zabrali se do politiky a píruí snažil se poctiv býti dámám vzorným kavalírem. Vysocký naproti tomu osvdil se slabým spoleníkem. Vyhýbal se stykm s dámami a dával pouze nejnutnjší odpovdi na otázky, kterými jej Olga asem. pokoušela; negalantnost svoji maskoval chatrn péí o malého svence, s nímž konal pilné bose

:

!

tanické studie.

pes

pinesl onen den Vysockému rozkoše dosud nepoznané. Nikdy nezjevilo se mu

Ale

to vše

takovém divném pvabu. Víla kráela ped ním lesem a rozšiovala kolem sebe pohádkové svity v hebkém jarním listí, po sivých a b-

díve

jaro v

57

lavých kmenech, po erstv zeleném mechu; kam vstoupila její noha, vyrstalo kvítí tak bájen krásné a záivé, že se zdálo \^ysockému znesvcením, jmenovati je zvdavému žáku stízlivými latinskými názvy. Dostali se do tsného údolí, jímž ve spoust kvetoucích vodních bylin zvolna proudil široký potok; behy jeho spojovala spuchelá, omšená lávka. Vysoké rozložité stromy halily toto místo v hustý soumrak, jímž spoe jen kmitaly se hravé kotouky svtla jako pršky zlatých penízk. Za potokem byl vtesán do skály malý výklenek, v nmž stála neúhledná, kamenná soška bohorodiky. Uschlé vínky lesního kvítí visely na ní a ležely u jejích nohou. ,.Zde musíme i my složiti pobožné mostné," praPánové, pomáhejte nám sbírat." vila Olga. A zatím co staí pánové a editelka se synákem dále naped kráeli, uvily sleny dva malé vnce. Olga položila svj k nohám sošky Gabriela zdvihla se na špiky a s uzardním zavsila svj dar na zvtralou korunu bohorodiky. Druhý den bral se Vysocký touž cestou do lesa, nesa pod pažím knihu, z které však nepeetl ani ádky. U lávky ped skalní kaplikou posedl dlouho v myšlenkách a ped návratem dopustil se svatokrádeže; sal s temene gošky polozvadlý vínek a položil jej opatrn mezi listy knihy. Ješt nkolikrát pijeli Sezimovic návštvou do Temšína každá tato návštva byla ovšem pro Vypi tom Gabrielu nkdy, sockého velikou událostí, jen z daleka uvidl a jindy sotva nkolik obyej-

tém

,,

;

— —

— —

;

a

ných frází s ní promluvil. Tím jsou vyerpány chudé zevnjší djiny jeho lásky, o níž neml pedmt

58

onch návštv nenaskytla vhodná píležitost, aby projevil své city, a snad by to byl ani nedovedl z daleka již psobil na nho zjev Gabrielin jako zkameující zrak v povsti arci ne hrzou, ale mocnou rozkoší ochromoval všecky jeho síly, pud toliko srdce k boulivému tlukotu. Gabriela nevšímala si ho tém. A jaké povzbuzení mohl erpati ze svých pomr? Sbhlý student, písa, potulný domácí uitel, lovk bez budoucnosti, bez uhlazenosti a spoleenských ctností jakého se mohl nadíti úspchu ? Ostatn, tato myšlenka kmitla se jen z dáli v jeho duchu. Nezabýval se pomry skutenými. Byl z povah, jeho tužeb ani tušení. Za se

hrub

ani

:

—

—

svt

zevnjším. Ideál, které žijí více uvnit, než ve jenž se mu vtlil v Gabriele, dlel již dávno ped tím \' duši jeho a nabyl nyní jen uritjší tvánosti; podoba tato dlela i dále v jeho nitru, vidl ji tam ustavin, kochal se její krásou, a když skutená Gabriela ped ním se zjevila, zdálo se mu, že to vystoupila z jeho duše táž postava nehmotná, étherická, svtelná, jež rozplynula by se dotknutímv irý vzduch. I slovo ,, láska", zdálo se mu, že zkaluje nedtklivý ten obraz. Za to stával se jeho pomr k Olze den ode dne dvrnjším a dospl naposled k dokonalé, formální smlouv pátelské. Bohužel stalo se tak teprve

v dob, kdy krásná episoda Temšínská schýlila se k nenadálému konci. editel zmnil náhle své pedagogické náhledyi a oznámil Vysockému, že pošle syna do jakéhos ústavu ve francouzském Švýcarsku. Snad psobila snad na toto rozhodnutí sympatie k Rousseauovi

—

59

také vliv paní editelo\é, ped jejíž hrdou tváí nemotorný, zasmušilý vychovatel nedošel milosti. Vysocký o tom nepemýšlel a klidn pijal \ýpo\d.

V

jeden

ku vyšel

si

dn

svého pobytu v zámna procházku do lesa. Okolí hodilo

z

posledních

se zcela k nálad jeho nitra. Pvabná krajinka, s níž se louil, byla naplnna podzimní tesknotou. Mroucí listí odí\"alo h\'ozdy šatem rozmanitých, ma-

lebné pomíchaných barev. Krok Vysockého šelestil závjemi spadlého lupení. \'idl povadlé kvty, scrozcuchaná žloutlou kapradinu, mrt\é chrousty, prázdná hnízda ptaí. Došel k potoku, jehož proud byl rovnž naplnn opadalým žlutým a erveným listím, a posadil se k omšené lávce ped skalním \ýklenkem s hrubou

soškou bohorodiky. Zabral se v myšlenky. Posléze vyal z náprsí knihu a rozevel ji na míst, kde uložen byl mezi její listy uschlý vínek lesního kvítí. Díval se chvíli okem zamženým a vtiskl pak políbení na suché jeho lístky. V tom uslyšel šelest lupení a když se ohledl, pes lávky nohou sylspatil Olgu, letící k

na

nmu

fidy.

S jasným smíchem zastavila se

ped

ním.

myslila, že jste vstoupil do spolku pobožných lidí a že v rozjímání ped touto soškou líbáte svaté jméno v modlitební knize. \'ínck! Uvadlý, sežloutlý vínek. Drahá památka na koho asi?" ,,Ah, tedy vínek!

Já

—

\'ysocký mlel,

chodem.

pekvapen nenadálým

jejím pí-

60

Dívka pemítala, prstíkem žertovn

si

ukajíc

do ela. „Cos nii napadá. Zde meškali jsme jednou na výlet s pražskými hosty. Tehdáž byly zde clva vneky uvity a položeny na sošku bohorodiky.

O

— mj

to není že urval

Gabriely

Mj

tedy, byste tak vroucn nelíbal. jste sošce na památku zvadlý vínek •

1"

i

—

i^ I

j

Plamenný rumnec pokryl tvá Vysockého.

—

!"

zakoktal. ,, Nelžete! Nezapírejte! Pohlete mi do oí!" Nžná postava vztýila se ped ním, zdvihajíc hrozebn prst a hledíc upjat do jeho tváe. Vysocký sklopil v rozpacích oi. ,, Vidíte Uhodla jsem. Tedy Gabriela. Gabriela Sezimova. neprozradil jste to dosud ani slovem ani pohledem. Neuznal jste ani mne za hodnu, abych sdílela vaše tajemství. To není pkné. Teprve ten ubohý vínek promluvil za vás. Tedy krásná Ga!" briela zpovídejte se pec ,,Nuže, ano," pravil tiše Vysocký. ,,Ale nemluv,,Ah, nikoli

!

A

—

me

—

o tom je vám nej,, Jakže? Nemáme hovoit o tom, co dražší? Ci snad nejsem hodná mluvit o té spanilé Gabriele, s tím bledým snivým obliejem, s tím velkým hndým okem, které vás tak okouzlilo?" jiném ,,Ne, ne, mluvme o ,,Snad omne? Vidíte, mla bych se vlastn pro hnvat. Byla jsem tu dlouho ped Gabrielou pak jste se nezamiloval do mne? Když ona se objevila, bylo arci pozd. Ped tím sluncem ztratila jsem se kdesi v dáli jako matný, miziv bledý, sotva viditelný msíek. Ale jsem velkomyslná. Na-

nem

—

—

61

bízím se ješt za prostednici mezi vámi a svou vísokyní. Mohu pro vás mnoho uinit. Jsem její pítelkyní a mohu na ni snadno psobit ve váš prospch. Budu jí donášeti vonné lístky a vyznám teba vás vaši chcete-li, za horoucí lásku." jí „Jste krutá, sleno. Týráte mne pespíliš. Ale mluvme nyní vážn. Zvdla jste mé tajemství nikomu nepovíte. Slibte mi, slibte mi, že o že zvlášt jí ani slovem city mé neprojevíte. Moje prosba je snad bláhová, snad se iním ped vámi

tznou

—

—

nm

smšným

;

ale

nemohu

jinak. Slibte

mi

to,

prosím

snazne.

v jeho hlase, vidla v jeho oích, že ta prosba vychází z duše. ,, Pravda, že nechápu toto tajemnstkáství," pravila zvážnvši. ,, Uznáte také, že bude plnní toho slibu pro mne krušným úkolem. Ale pes to vše vyhovím vaší žádosti. Kladu toliko jedinou podmínku abyste i vy navzájem nco slíbil." ,,Vše, co mohu vbec splniti." Olga pokraovala v patrné tísni: „Nechci mnoho. Chci jen, abyste mne zachoval v pamti abyste mi dopál v srdci svém..'. Nelekejte se, nehodlám urvati božské Gabriele ani pí té svatyn! .. ale snad tam zbude pece njaké místeko pro \ rnou pítelkyni.' pronesl jen s pohnutím vychovatel ,, Sleno!" a chopiv se její ruky, vtiskl velé políbení na nžné prsty. ,,Snad je žádost moje podivná," mluvila Olga dále a její byla smésí žertu a velé vážnosti, ,,ale což na tom Jsem odjakživa nepítelkou tak zvané slušnosti. Naše spolenost poídila si šablonu ád-

Olga

cítila

mn

.

.

.

.

.

.

.

e

!

.

62

n

vychované, vzdlané a zpsobné dívky. Do té šablony vpravují rodie nadjnou dcerušku a v ústavech dokonuje se živoucí výrobek, do tuctu podle jednoho vzorku. Vychází vysoustruhovaná a olakovaná loutka, jež umí binkat na piano, odíkávat hezké fráze, nejlépe v njakém cizím jazyku, podle pedpisu se usmívat, zardívat, klopit oi ^ zpsobn se pohybovat na parketách salonu. Ovšem

pkn

postehneš pi každém tom pohybu ídící nitku, která vede do ruky písné matinky nebo guvernantky nebo editelky ústavu nebo nejvýše do njakého dobrého špatného románu, z nhož slena erpala mimoádné pouení. Jen píroda, pirozenost nemá podílu na tchto živých módních výrobcích. Kdykoli se octnu mezi nimi, pociuju vždy palivou choutku vysmáti se z plna hrdla drátkové jejich zpsobnosti a deptat ped nimi do prachu zákonník tak zvaného dobrého tonu." Vysocký neubránil se úsmvu pi pohledu na drobnou postavu, dupající útlou nožkou rozhorlen do žluté trávy. Smjte se Vím pece, že se mnou souhlasíte. Dávno poznala jsem ve vás duši spíznnou. Jsme spolubojovníci; ale pidlil osud místo mee jen tupou devnou, hraku. život poplyne klidn a hluše všedním, stízliv upraveným eištm. Ztrávím mládí za plotnou a nad punochou, pi knize a pianu, na nicotných zábavách, a na konec dostanu se solidn pod epec nebo rozmnožím nedej, bože armádu kousavých starých panen. Což mohu init já? Ztropit si leda tu a tam nevinné šašky z venkovské honorace nebo pohoršit njakým pestupkem niemné slušnosti areopag úadnických pa,,

!

mn

!

—

Mj

—

63

nicek. Ale vy Jak jsem vás po prvé spatila -^ víte tehda, když jste se tak neslavn potýkal s kapouním kídlem hned jsem zpozorovala kolem vaší neuhlazené hlavy cos jako svtélko\ání no\ých myšlenek. Hned jsem poznala, že nepatíte mezi dvorné loutkám ženpanáky, kteí se tak dobe hodí k ského pohlaví, ani mezi drsné sobce, kteí odmívnitní tajíce zevnjší brus, postrádají zárove i ušlechtilosti a kráejí svtem bez vyššího cíle, jediné za hrubým požitkem. Vy jste lovk, s nímž mohu mluviti jinaíc než tím prázdným hlaholem, jenž !

—

onm

nazývá se u nás vybranou a snad i duchaplnou zábavou. Vy jste rovného se mnou smýšlení, ale ducha vyššího vy nebudete jen mluvit, ale i jednat vím bojovat to jist. Nuže, popejte mi úastenství v tomto boji, arci úastenství jen trpného, z po-

—

— —

vzdálí;

nezapomete,

že zstavil jste zde, v

tom

hlu-

chém zákoutí pítelkyni, u níž každá vaŠe zpráva dojde velého u\ ítání a porozumní, a pejte, abych navzájem ve s\ých malicherných zápasech mohla u vás vyhledávat úasti .a posily." ,,

Peceujete mne," pravil Vysocký chvjícím Nejsem hoden tchto velých slov. Ne-

se hlasem.

,,

jsem hrdinou, který vychází do boje za velké myšlenky. Jsem lovk dobré vle, ideí snad povznesených nad obyejný brak, ale slabých sil a skrovné odvahy. Zápasil jsem dosud jen o hmotný byt, o kus chleba. Spolenost lidská nevyslala v nuznou celu samotáe bytost, která by ji byla prozlatila záí krásy a šlechetnosti tu spatil jsem vás, vy jste jsem, co nese pátelsky sklonila ke i poznal tušených vdku spoívá v obcování s duší svtlou a

—

spanilou.

mn

Vroucn dkuju vám

za vše, za tuto chvíli.

64

inm —

Cítím te odvahu k životu novému, sílu k jako miocný talisman beru s sebou do boje vzpomín" na vaše pátelství ku na tento den „Zabedli jsme trochu v sentimentálnost," perušila jej Olga; „nemyslíte? Takovým tonem rozmlouvají snad milenci; ale ku pátelskému svazku, tuším, staí upímné stisknutí ruky." Vysocký stiskl vele pravici, kterou mu podala. ,, Spolek náš je tedy navždy speetn na posvátném míst," pravila Olga, vztahujíc ruku k sošce ve výklenku skalním. Ubírali se lesem nazpt k zámku. Mleli. Decli jesen, jenž kolem vanul sežloutlým listím hvozdu, kladl se jako jemný stín na jejich oblieje. ,,Není teba, abychom si dopisovali," pravila jen cestou Olga. ,,Vy jako rytí krásné Gabriely nesmíte si ani dopisovati s jinou dí\ kou. Nevím krotoho, jak byste zaídil korrespondenci, aby se listy vaše bezpen dostávaly do mých rukou. Vzpomínejte jen nkdy na mne, jako já budu dlíti myšlenkami asto u vás. Ostatn doufám, že se brzy opt uvidíme." A když vycházeli z lesa, prohodila s úsmvem ,, Jestli nás tu nkdo zahledl, stane se moje povst první žertvou našeho pátelství." Vysocký vrátil se z Temšína do Prahy, obohacen jsa nejen láskou a pátelstvím, nýbrž i úsporami ze slušného praeceptorského platu. Dokud tyto staily, kul velkolepé plány; ba na nkolik dní pohroužil se také v pilné studium, jakoby pomýšlel zcela opravdov na pípravu k zanedbaným zkouškám. Ale když se chýlil skrovný kapitál ku konci, ítily se po skvlé budovy jeho zámr, o stu-

—

m

—

:

ad

65

ei

a jednou uznal s povzdechem, že by bylo na ase, aby zaklepal opt u dra. Hubatky. \' dob nejvtší tísn potkal jej na ulici strýc hlásný. \^ysocký, zabrán v neutšené myšlenky, byl by bez mála vrazil do rozšafného starce. ,,No, no, pro samou filosofii už lidí nevidíme," ruku. zvolal strýc, vztáhnux' proti Pekvapen stanul Vysocký a pohledl rozpait do bodré tváe s vyholenou bradou a prosivlými li-' cousy. Na pr\Tií ten pohled seznal, že posupné vrásky, v nž hlásný elo staho\al, byly jen líeným zbytkem hnvu, který z duše dobromyslného starce dávno již se vytratil. ,,No, jak se daií ve svt páteru Vyklouzovi?" diích nebylo

nmu

pokraoval jsme

již

strýc

s

nkde sedt

petváenou v

pkné

,,

Mohli

kaplance a dokávat

—

njaké tuné fary tom darmo mlu\íte, strýku,' odsekl Vy-

se v bázni boží ,,0

jízlivostí.

socký podráždn. ,,Nelituju s\ého kroku ani dost málo. Jednal jsem, jak mi velely mé zásady." ,,Láry fáry! Zásady! Zásad se lovk nenají. Boj se boha a mj se dobe to je, má zásada. Ostatní nestojí \šechno za dýmku tabáku. Ale tob knihy popletly hlavu No, neškare se, Pavlíku Co se stalo, stalo se. Nemluvme o tom více a nechme hnvy stranou. Zde moje ruka A nyní poj se mnou a povídej, co jsi všechno tropil." Vysocký, ubíraje se podle strýce, vypovdl mu strun své osudy. Dodával všemu barvy co možná svtlé a s líenou veselostí prohodil na konec, že vstoupí opt nkam do kanceláe. Pkná vc! mínil hlásný. ,,K tomu nebylo poteba tolik studií, abys dlal na konec ledajakého

—

—

!

,,

'

Svatopluk Cech: Sebrané spisy

XXÍ.

5

66

škrabáka. Poradím ti nco moudejšího. Seber své bez toho je uneseš asi pod paždím jako pravý filosof a pesthuj se ke na vž Ne-

—

vci

mám vu,

—

mnoho na

sice

zbyt

—

poškrabal se v ídkých

peliv od ucha pes

mn

!

hlásný, odkryv hlaprošedivlých vlasech, "

—

temeno sesaných ,,ale tolik mám pece, abych 't mohl na njaký as pospokoj íš-li se chudou naší kuchyní a jedhostit ním z mých kumbálk. iVle za to budeš mít nahoe istý vzduch a svatý pokoj a jestli se poádn do toho obuješ, pipravíš se tam na zkoušky hrakou. A pak se vysmješ všem škrabákm na svt." Vysocký odmnil strýce vdným pohledem, ale namítal: ,,Dkuju vám upímn. Ale byl bych vám za obtíž nejste bohá a máte sám s rodinou málo lysé

—

místa

— —

Dkuju

I :

„E

Snad nebudeme spolu dlat okolky? prosím... to by tak bylo. Zkrátka: pe-

což! .

,

,

sthuješ se ke mn. Odbudeš-li zkoušky, staneš ge za krátko professorem a pak mi mžeš oplatit všechvzí njaký no na mém Jeníkovi. Myslím, že v nyní onaejší chlapík nežli je táta. A poj hned se mnou, podívat se na svoji budoucí klícku. Beztoho jsi u nás již nebyl vnost." Volky nevolky musel Vysocký doprovodit! strýce na Hradany. Stoupaje za ním po toitých schodech vže, zpomnl si, s jakou dychtivostí tudy stou-

nm

U zvon

uinil zastávku. ,,Ah, již ti nestaí nohy!" posmíval se hlásný. ,,Nu, pokej, za krátko pjde se ti nahoru jako po rovin. Ci chceš pozdravdti staré známé, Sigmun-

pával co studentík.

da ty

Václavem? Nu, na tch se nic nezmnilo. Na píšou leda blázni kídou svá jména, zatím co s

67

nám ubohým smrtelníkm as

ryje clo

ela brázdu

za brázdou."'

\'ysocký neposlouchal lei strýcovy, stanuv u okna z\onice. Xemohl se ani odtrhnouti od velebného obrazu, jejž mu skytala kamenná spousta chrámo\á, divukrásn rozlánkoxaná v nesetné ozdobné oblouky, pilíe, vížky a ržice, kižujíce se, proplétající se, strmící lehce clo modrého vzduchu. ,,Snad nejsi také jako ti zbrklí cizinci, kteí nám tady kouty vymetají?'' žertoval hlásný. Smšná to cháska! Pravím ti to arci jen v nebo nesmíme si kazit výdlek. Ale smšní jsou a to hodn. Já ovšem také uzná\"ám, že je v poádkrásná vyhlídka a toto ono. Zastaku .. umní vím se, podívám se a eknu pkné a jdu dále. Ale takový pán pešlapuje tu kolem celou hodinu, zastavuje se ped každým pilíem jak o kížo\ é cest, mže si krk a oi vykroutit, mlaská jazykem áááá Ach, to je krása! To je umní! A tamhle! naA tohle A nkterý se dopachtí až ke popadá, dechu si drží kolena, sotva horu, rukama ,,

dve —

.

.

.

.

:

—

!

!

.

.

.

!

mn

ale zevluje dolu jako u sytržení. A co vidí? Haldu stech a vží a trochu polí ... Z dola, ze starých zámeckých schod vidl by mnohem krásnjší di.' vadlo ale za to moil se lezením na vž Podobnými výlevy krátil synovci krušnou další cestu k orlímu svému hnízdu. Konen vystoupili na kamennou pavla vže a než mohl Vysocký zachytiti zrakem obraz msta, hluboko dole se míhající, vstril jej hlásný do svého píbytku. Prošli síkou do malé, nízké svtnice, nepravideln rohaté, což zavinil mnohranný pdorys hoejšího pístavku vže, jehož ást zaujímala. Stedem jizbiky

—

.

.

68

procházel od podlahy do stropu, jako tyhranný sloupec, hrubý, devný obal njakého pístroje, vedoucího zdola od hodin vzhru do bán vžní.

Skrovný nábytek vyploval tuto niístnost, kdež hezkých dv dítek, hošík a dvátko, radostn otci poskoilo vstíc, ale shlédnuvši neznámého hosta, rychle se uteklo za sukni starší sestry. Tato poznala bratrance a pozdravila

jej

ostý-

chav. Od asu, kdy ji Vysocký naposled spatil, vyrostla nápadn, ale pece byla posud dckem. Postava její vytáhla se znan do výše, avšak tvary zstaly útlé a také tvá jemného obrysu, ekl bych lehce toliko nastínná, s prosvitavou pletí, jenom slabým nádechem ervánk zdobenou, zachovala si nevinný výraz dtský. Celá postava mla do sebe cosi vzdušného. Blaženko, Jeníku, strašpytlové, vylezte pec a pivítejte svého bratrance!" volal strýc. ,,A ty, !" Stázo, pines chléb a máslo a tu láhev s police Zatím co dívka odešla pro tyto vci do zadní svtniky, sloužící zárove za kuchyni, dovedl hlásný synovce ješt do tetí místnosti,, jež doplovala skrovné jeho obydlí. Byla od obou ostatních oddlena, majíc zvláštní vchod ze síky. Ale porovnal-li jsem studentský pokoj u Kavkú s klecí Bajazetovou^ mohl bych tento prostor pirovnati leda k po'jad, v níž krmila ob dítky z báchorky žena lidojedova. Byl ješt tsnjší a nižší. V jedné z nepravidelných, hrupomalovaných stn bylo jediné okno, obrácené k Malé Stran. Komrku tuto vyplovalo nkolik kus vetchého nábytku a rozliné haraburdí. Trochu skrovný byt, ale pro filosofa snad

tém

,,

b

,,

práv

nejlepší," žertoval hlásný.

,,

Zbytené hampa-

69

odklidíme, a bude tu místa dosti.

rátí

—

eho

Máš

zvlášt-

i

víc ?"

peješ Když se vrátili do svtnice, stála tam již na stole vedle chleba a másla mnohoslibná láhev. Hlásný oprášil a prohledl ji zálibn se všech stran ^ seškrabuje pee, hovoil s okem lesknoucím se ní

vchod

si

i

pedtuchou blízkého požitku: Nemysli, že je to ledacos. Dostal jsem ji od známého lokaje. O, zde !" odpadne pro nás leckdy kstka s bohatých tabulí S uctivou obadností, jíž si zárove prodlužoval ,,

blahou chvíli oekávání, zavrtal rezavý šroub do zátky, stisknul láhev mezi kolena a vytahoval opatrzátku, pi emž se celý jeho obliej skivil úžas-

n

ným zpsobem. Zlatý mok

ve dvojici prostých ka-

zapcrlil se

'

líšk.

'

I

Hlásný otel dlaní kalíšek a pozoroval

jej

byste

." A mhoue oi, blížil svtlu. „Jiskru má pozvolna obrubu íšky k vyšpouleným, zašpiatlým

proti

.

.

rtm. Nejprve pouhé dotknutí se vláhy lemem rt, rty se pak malý doušek, pak ješt jeden vtší rychle pohybovaly, jazyk pracoval okoušením nápoje, až pak starý muž, dokonalý obraz uspokojeného labužníka, oi s radostnou vdností k nebi povznesl a nadšen zvolal ,,Pan Ignác se vyznameco ? Tomu se íká pane nal Ááá je to vínko Ale ted si nejprve piuknme na stálé zdraví a tvé budoucí professorství!" Ve chvíli na to poskytov^ala svtnice hlásného hezký obrázek rodinné idylly. Jeník a Blaženka, spátelivše se rychle s bratrancem, sedli mu na kolenou, zatím co Stáza, u okna stojíc a bleoukou

—

!

!

—

:

:

,

70

tvá majíc jasn ozáenu zapadajícím sluncem, mod-

oi

ven kamsi do dálky upírala

hlásný pak, pohodln natažen v otené staré lenošce a posrkávaje blažen víno, vykládal synovci svou samorostlou filosofii ,, Vidíš, není mi tady zle. Mám se svou službou potíž všelijakou, ale jsem spokojen. Vykonám-li své a mám-li k božímu daru njaký slušný doušek, nestarám se o svt a sedím si tu jako baštonský král. Ó, zde nahoe nauí se lovk pemýšlet o ledaem. Slyšíš zdola šumot jako huení vzdáleného jezu. Hrí tam tisíc skvostných koár, iní tisíc nákladních voz, v kostelích znjí nábožné písn, v krmách bohopusté vískání a láteení, uenci pednášejí, dryáníci vyvolávají, lidé rozmlouvají, hádají se, naíkají, výskají a zde nahoe slívá se to všechno v jediný šumot, ne mnoho silnjší nežli bzuení vel. Pomyslíš si A což teprve tam vysoko nad námi co tam dolétá ze všeho hlomozu a halasu lidského ? Co tam je celý ten ré

;

:

—

:

—

—

se svým snažením a bažením? hledíš se odsud do hloubky kníže,

svt

—

Nebo

za-

—

žebrák sotva je rozeznáš dva smšní trpaslíci. Co jsme všichni dohromady? Kam sahá náš rozum? Víme jen, že jsme na ten svt posta^•eni jeden na dno hluboké šachty, druhý na špiku vže, jedeni v opovržení, druhý ve sláv a na konec je to jedno. Pravím: Dlej každý své, raduj se z toho, co máš, a nelam si hlavu marným staráním a mudrováním. Hle, tak se dívám shora na svt a smju se jeho pošetilostem jako moji sousedé, ti kamenní chrlii. na pilíích sv. Víta !" Vysocký pesthoval se skuten na vž a zapedl se tam do studií. Zprvu jevil se mu strýcv

—

—

— —

71

nm

zalíbení. Z runávrh bizarním, než brzy našel v chu života, jenž okazuje mu dívjší nevlídnou tvá, z ulic, kde vyhýbá se známým, kteí na pohlížejí jako na ztracenou existenci, unikne na as do výše nepístupné, v nerušený klid a samotu, mezi nebe a zemi, kde jako stylita mže hovoiti jen s oblaky

a vlastní duší.

I

Také pipomenutí zkoušek padlo na úrodnou Uznal, že jest as, aby nahradil zanedbané a získal si konen pevné postavení životní. Zapedl se tedy do studií, avšak pozvolna zaala tu šedivou pízi nauk obraznost hustji a hustji protkávati svými duhovými vlákny a mnohdy, zaav pilným probíráním njaké vdecké otázky, ocitl se z nenadání uprosted pestroskvoucích vidin rozhárané fantasie. K tomu pistoupila stará, bláhová myšlenka, která nyní astji než kdy ped tím bušila na jeho skrán nejednou odkládal knihy, obírati, a sahal po vdeckých spisech jimiž se z obor naprosto rozdílných, hloubal nad fysikou, zoologií, anatomií nebo kreslil podivné pístroje ne-

pdu.

:

ml

bo pokrýval archy

adami

bh

ví

jakých

výpot.

Bývá tak, že nejživji vystupují ped námi neplodné jiné pedstavy, máme-li všecku mysl soustediti na jednu užitenou práci. Studie Vysockého šly klopotn ku pedu. Poznával s hrzou, jak mnoho zapomnl a zanedbal cítil, jak nesnadno se opt vpravuje v soustavnou duševní práci. Ale pece napínal úsilí, pemáhal ne-

chu

.

.-.

.

i

'

í

!

I

i

./!

zídka s výsosti své do ulic msta. K výletm takovým volíval nejradji soumrak. Vycházel si asto do vzdáleného pedmstí, Spouštl

se

jen

72

kižoval tam v okolí jednoho domu a pohlížel pes ohradu spustlého sadu, holými vtvemi strom v jedno osvtlené okno, kde zamihl se asem mezi bílými záclonami stín díví postavy. Uchystala-li mu náhoda na tchto výletech setkání s Gabrielou, vyhnul

mu

odboením se ale pak ji sledoval zašla do domu.

Konen

do stínu nebo za nkterý roh, v povzdálí vrn jako stín, až í

dopálo mu pozvání na

ples

Tem-

šínský noiti se v rozkoš její blízkosti, kochati ge ni po celou noc. Zde, sed ve stinném rohu tanení sín, do-

pohledem na

I

te v míhavých upomínkách dosavadní pásmo svého života. Sedl zde hodnou dobu nepovšimnut a zapomenut, až za jedné pestávky tance Olga s Gabrielou obcházejíce sálem piblížily se k jeho keslu. Stalo se tak jist návodem laškovné jeho pítelkyn. Pitak náhle, že v komickém ulekstoupily k nutí s kesla vyskoil. Krev shrnula se mu k srdci, tkal

i

nmu

ped oima

dlaly

se mžitky.

,,Vy netaníte, pane

Vysocký

?" oslovila jej

Ga-

briela.

Byla

to

první slova,

která

k

nmu

splynula

znl mu jako nebeská hudba. Cítil v jejich lahodném tonu zvláštní laskavost, která mu prochvla srdce blahem. s

tchto rt: Zvuk

—

jejich

—

jsem špatný taneník," odrozpait. Kivdíte si zajisté ze skromnosti." ,,Ó, pan Vysocký se bojí dam," škádlila jej

,,Ne

povdl ,,

Olga.

bohužel

73

„Tomu nevím.

Bavil se

s

tebou

ped

chvílí

a myslím, že výborn."

„Chodil se mnou, ponvadž jseni ho mocí za."> jala, ponvadž jsem ho k zábav donutila ,,Moje pítelkyn je zlomyslná, není-li pravda?" v

A

.

takovým hluchým tokem proudil dále

Le

žer-

pro duši milující mní se nejtovný rozhovor. všednjší fráse na drahém rtu ve skvostné, vzácné perly. Vysocký, úastn se hovoru pouze nutnými, krátkými odpovmi, vnímal s rozkoší každé její slovo, jakoby v sob chovalo divy krásy a vtipu. Ve sladkém zmatku sledoval polet andílk, kteí na bílém vjíi tepotali se hrou spanile ruky, a pohlížel chvílemi nad do sliné, pibledlé tváe, pozíraly sniv pistené, záz níž pívtiv k kouzlo dosud nepooi. Bylo v tom pohledu ící znané, které jím slastn zachvívalo od hlavy k pat. ,,Ach, bože, naše limonáda je ohrožena!" zvolala pojednou Olga, upírajíc oi ke dveím sálu. Z tch vynoil se tíbarevný sluha, nesa v rukou tác s nkolika štíhlými sklenkami. Pozorovali jsme již, jak lokaj ve styku se strážcem ovneného sudu na chodb obroxal se tím vtší vážností, ím ržovji se barvil rozmar jeho soudruha; nyní vzrostla veselost tohoto zajisté již v rozpustilost, nebo vyouhlá postava lokajoxa byla pímo velebn vztýena, brada vysoko nad stojaté cípy límce vypjata a tvá hrozn opravdová ale pi tom zdvíhal nad potebu nohy, jakoby pekraoval neviditelné pekážky, a v rukou ml jakési chvní, které se jevilo povážlivým kolísáním podnosu a nepokojem štíhlých sklenek, ukajících o sebe a kolébajících se, jakoby také byly zachváceny tanení horekou.

n

nmu

—

74

Vysocký rychle popošel k nmu a zmocnil se podnosu; lokaj, sproštn z nenadání bemene, opel se zády o stnu a hledl za únoscem tup, s nejasným výrazem udivení a nevole. Vysocký však ubíral se krokem svižným nazpt k dívkám. Slova a pohledy, jež blahem naplnily jeho srdce, vlily zárove lehí, ohnivjší krev do jeho žil. Ta tam byla dívjší tíse pohyb, hlava smle se vypjala, tváe se zarumnily; cít Gabrielin zrak na své postav, nevdomky dodával tlu ušlechtilé kavalírské držení a nesení. Oi plné vlhkého lesku na tvá její upíraje, bral se k ní jako rytí, kráející pro cenu vítzství ke královn svého srdce. Již stanul ped ní, uklonil se s jasným úsmvem, otevel ústa ke dvornému pobídnutí; ale v tom bh ví, jak se vše sbhlo lehký výkik' cinkot a inkot limonáda prší na všechny strany štíhlé sklenky se potácejí, ítí stemhlav s podnosu a v píštím okamžiku stojí Vysocký ve smšném ustrnutí nad limonádovým jezírkem a kupou sklenných step. A s nimi rozpadla se mžikem i

—

—

—

—

—

—

v trosky jeho krátká kavalírská sláva dova nedávných blahých sn. Ped

i

arovná

oima

bu-

se rriu

— nejasn zahledl jen snžný krajkový šáržotek, jímž Gabriela odskoivši stírala vláhu — vých šat slyšel jen výkiky, mnohohlasý smích. zatmlo

s

Osudná limonáda Démon škodolibý nastril ji, aby pes ni upadl s vrcholu blaha nazpt !

mu

v ponížení, jen ješt hloub ve svou nicotu. Jiný byl

by se lehce penesl pes malou nehodu a byl by ale Vysocký vhiísil svj smích do veselí ostatních stál tu v úplném zniení a tím dovršil svj smšnýi pád. Všechna jeho nemotornost vrátila se v tom ;

75

elem svšeným,

prázdným podnosem v ruce, pohlížel ztrnule do spousty na podlaze. Bylo; mu, jakoby stál ukován na pranýi, bezmocný ter okamžiku

sterých

;

s

úsmšk

—

ped

s

ní!

Komický ten výje\- budil skuten obecnou veselost. Se všech stran míily úsmšné pohledy na sklíenou postavu. Hlasit smáli se pánové, shluknuvší se kolem. Smály se ctihodné gardedámy a mrkaly na sebe, jakoby chtly íci Cekaly jsme, :

nco podobného vyvede! I trojbarevný lokaj, odloupnuv se namáhav od stny, zmírnil vážnost svého oblieje a uinil posunk, jehož význam byl asi: Vždy jsem to vdl! Úsmv, který by Vysockého byl spasil, neobjevil se na jeho tv^ái. Smích diváku mnil se v posmch. Smáli se nyní jen tiše, ale uštpan ne že

píhod

s

hrdlivý

úsmšek na krásném

limonádou, ale jemu samému. Neslyšel slova Olgy, která mu pispla na pomoc njakou žertovnou poznámkou. Pohledl jen kradmo na Gabrielu i zdálo se mu, že postehl portu.

chvilce spatil, kterak dr. Blanda blíží so k ní graciósním krokem, nesa obratn tác s novou limonádou. Vidl, jak ped ní hrdou, kadeavou hlavu dvorn uklání, jak ona s díky pijímá štíhlou sklenku; zahledl také, jak doktor stranou po zamrknul okem, jak se zaleskly bloskvoucí jeho zuby v krutém, vítzném úšklebku S elem svšeným vykradl se Vysocký z ta-

Po

nm úsmšn

.

není sín. V pedním

.

pokoji sklesl jako zdrcen na sedadlo a pohroužil nad stolem hlavu do dlaní. Bylo úinkovala nepatrná, zvláštní, jak tragicky

na

76

nehoda. Le nikoli nehoda o sob. Ale spPedstavil si v dusob, jakým se choval po ní chu opt celý výjev: jak tam stál za ter výsmchu, figura komická ve své nejapné ztrnulosti, ve svých

smsná

!

nemotorných rozpacích

...

—

A ped

ní

odsud Pry Ne, zde není pro ze spolenosti lidí! Vzchopil se a kráel spšn ke dveím. Než cestou stetl se s Olgou, která vyšla z vedlejší míst-

mne

místa

!

Pry

!

nosti.

1

„Což?" Odpuste, sleno, ,,

jest

as, abych se dal na

cestu."

divný love, snad vám neurvala rozmar ta nešastná limonáda?" pítelkyni zahlednuvši Gabrielo!" zvolala, v sousedním pokoji. Gabriela vyšla s doktorem Blandou. Vysocký pohledl na ni s obavou a studem; než ani nejslabší! stopy posmchu nebylo na její tvái a krásné oko zíralo na stejn sniv a lahodn jako díve. „Považ si," obrátila se ,k ní Olga, ,,pan VyP a jist jen proto, že socký chce nám prchnout rozbil nkolik sklenic a polil tvé šaty." ,,To není možné. Na mých šatech není již ani skvrnky. A taková malicherná, obyejná nehoda ,,Ale,

ale,

,,

—

.

ne,

tomu nevím."

.

—

quelle idée!" Trápit se pro takovou lapalii neobratnosti trošce vli té „K doktor. vpadl Opravdu? To je skvostné! To je vlastn nejsmšnjší pi všem!" A smál se z plna Jirdla. Vysocký nevšímal si toho jizlivého smíchu. Lpl zrakem i celou duší na Gabriele. Tonul opt ,,

—

.

.

i I

mocných oí. Záivý její pohled rozptyrozjasnilo se loval všechny chmury jeho nitra tam jako zázrakem. Nechápal nyní sám, jak si mohl zoufati pro takovou malichernost. Usmál se všemu. v kouzlu

—

Ó, jak nepatrné vánky dovedou rozbouiti hladinu lásky Nyní stoupala z erné propasti opt záivá vlna k nebesm a šumla mu opojn blaženou hlavou. !

„Zstanete ješt, dový hlas. „Velíte-li, sleno ,,Což

není-li

pravda?" ptal se

me

—

teba rozkazu? Nestaí žádost?"

,,Jen prosím, neberte, nic do ruky!" vtipkoval zase doktor. ,,Máte dnes patrn nešastný den. Jsoui ostatn lidé, kteí mívají za jistých okolností z pravidla neštstí. Nechci vás k nim ovšem poítat. Net^ké na mysli onu známou historku z galanthom ... o tom lovku, který pišel po prvé do lepší spolenosti k njaké hostin ... o tom ubruc'est dróle ..." se ,,A znáte vy historii Gressetova papouška?" zeptala se Olga doktora Blandy. ?" papoušek ,,Gresset

mám

.

—

.

.

—

—

rozmarné básn v njakém literárním díle. Myšlenka je hezká. Jeptišky jakéhosi kláštera chovaly si pro ukrácení dlouhé chvíle pa,,

etla jsem tres

té

pouška. Byl nejen krásné podoby a skvlého peí, nýbrž vynikal jemnými spsoby a všelikými ctnostmi, které si osvojil v obcování s dobrými jeptiškami. Pochytil od nich také množství krásných, sladkých slov, ba i zbožných prpovdí. Zkrátka byl to roztomilý papoušek a stal se jejich radostí i pýpronikla až do jiného vzdálechou. Povst o i

nm

78

ného kláštera a jeptišky tamn jší žádaly snažn, aby nerady, jim zázraný Vert-Vert byl zapjen. žádosti. papouška jejich vyhovly pec majitelky Avšak cesta do druhého kláštera vedla pes moe a Vert-Vert pemnil se v obcování s hrubými námoníky úpln pozbyl jemných spsob, zapomnl ušlechtilé ei a piuil se nepkným vtipm, posmškm, nadávkám, bezbožnému klení a všelikým jiným ohavnostem. A když se konen ocitl na cíli své pouti, v kruhu jásajících jeptišek, nemohoucích se dokati vzácných jeho kousk, rozvázal takovým spsobem, že jeptišky ruce nad hlavami

A

:

spráskly a

zdšeny

se rozprchly."

,,To je konec?"

Konec již urit nevím. Tuším, že byl VertVert s hanbou poslán nazpt a není pochybnosti, ,,

mu káze

jemné spsoby papouškem."' zstane Papoušek a krásné prpovdi.

že

— Co tím zde?" tázal se doktor, upjaV Olgu byste oi. Hm, — že jsou na svt mén ,,Co — co — ,,A

na

klášterní vrátila bývalé

'

s

?

?

všední a snad s

i

ubrusem. Nic

historky než ona o lovku více!" odvtila po chvilce Olga

lepší

vesele. ,,Jaké

máš nápady, Olgo!" smála se Gabriela. Ale doktor se jaksi zakabonil a cupal si chvíli

neklidn krásné, erné kníry. Za chvíli odvolal Sezima dceru do vedlejšího pokoje a také doktor se vzdálil. ,,Pan Sezima pomýšlí asi na odjezd," pravila Olga a po chvilce doložila rychle: Hlete, práv ,,

mi napadlo, jakým spsobem bych se vám nejlépe odmnila za to, že jste pozvedl alespo cíp závoje

79

se

své minulosti. Jest patrno,

že

nemžete

dom

pšky. Jízda na zadním výstupku saní, jež odvezou dom pana Sezimu a jeho dcerušku, není sice píliš pohodlná, ale pes to vím urit, že dáte místu onomu najisto pednost ped pohodlným sedadlem vedle pana tajemníka. Nuže, postarám se o to, aby vám pipadlo ono xzácné místo — o nž se arci nikdo z ostatních nebude píliš dráti. Sán doletí stelou do Prahy snadno tedy snesete svízele této jízdy a možná dost, že si budete páti jejich prodloužení. Avšak hlete Doktor sešel se opt s Gabrielou a jak živ se baví spolu Doktor staví na odiv všecku svou roztomilost. Tváí se sice, jakoby nevidl, že je pozoruju; ale vím dobe, :

—

!

—

!

že je tato zvláštní roztomilost odvetou za Gressetova papouška. Chce mne za trest uiniti žárlivou,. Mne žárlivou! ha!" Za byli došli ke dveím sálu a mohli sku-

—

ei

ten

Ha

pozorovati, kterak tam dr. Blanda s Gabrielou, sedíce vedle sebe, tvoí skupinu, v níž by každý byl tušil ohnivého nápadníka, vroucn se koícího žen zbožované. Olga mohla se smáti, a snad šel jinak Vysocký. Vlna lásky, jí ten smích od srdce nedávno tak nadjn stoupající, opt jej vrhala do propasti. Vidl na drahém oblieji zá, jakou tam dosud nespatil, a pravil sob Ped chvilkou hledly na mne ty oi laskav ale což to bylo proti pohledu, jímž nyní oplácejí nžnou pozornost ;

:

—

doktorovu Slyšte," navrhovala žertovn Olga, ,,což abychom i jim navzdor zahráli podobný zamilovaný Piklote se blíže Zde mohu vás i vzíti výstup ,,

my

!

za ruku

—

!

nepronikat'

sem písné oko mé matin-

80

ky, mocné jeho protektorky. Ale takhle se nesmíte tváiti to jako byste se klonil nad erstv naíznutý citron a nikoli nad rameno té, kterou máte

—

zbožovat

!"

Na

štstí pro Vysockého zmnil celou situaci pan Sezima, prohlásiv nyní oficieln, že musí pomýšleti na odjezd, ,,a jest mu oprav'du tžko odervati se od této milé spolenosti a zábavy." Všechny jednající osoby shrnuly se poblíže

nho. Avšak ješt i te zstal doktor v rytíské služsleny Gabriely, ba dovršil svou roztomilost k ní nabídnutím a prosbou, aby sml zaujati estné místo v zádi kocábky, která ji ponese snhovým moem k domovu. ,,Ó, to místo jsem práv zadala panu Vysockému," prohlásila Olga. ,,Pan Vysocký penechá mi je laskav výmnou za sedadlo v mých saních, vedle pítele Hvzdného." Nikoli!" Olga rozhodn na to. ,,Mám vážné píiny, abych nepipustila výmny takové." A stranou pošeptala Vysockému ,,Aí se teba domýšlí,

b

i

,,

:

že vzbudil

opravdu

mou

žárlivost

—

jen když jsem

vám

zachovala slíbenou odmnu." Dr. Blanda musil ustoupiti, prohodiv jen kousav, že má on zase vážné píiny k obav, aby nestihla sán panstva Sezimových nemilá njaká nehoda. Pan Vysocký má dnes nešastný svj den a mže je snadno s sebou strhnouti v njakou léku potmšilého osudu. Vysockého dotkla se málo tato poznámka za to tím bolestnji dojal ho stín, jejž dobe postehl na tvái Gabrielin v okamžiku, kdy Olga zmaila ;

81

dvorné nabídnutí Blandovo. Avšak i tento bolestný dojem zaplašen byl po chvíli v prjezde pívtivým pohledem, kterým jej Gabriela znovu obdaila, a laskavými slovy, jimiž litovala svízelú, jež bude mu snášeti na sedadle tak nepohodlném.

Sán

vichrem do noní, nyní úpln Nkdy za jarní noci, když jasné svtlo msíné postýlá pdu stíbrolesklým blem a také stromy kvtem obsypané záivou blostí vynikají z šerého vzduchu, zdá\á se, jakoby májoxé krajin divem byla vrácena tvánost krásné noci zimní. Vysockému dalo se nyní opan pod bílým tpytem na zemi tušil nejkrásnjší roucho \esny a jíní na vtvích strom podél cesty mnilo se mu v tisíce blostných, svžích, rozkošných kvt. Starý pan Sezima podimoval ve svém kožichu Gabriela tiše dumala Vysocký trel za nimi a situace jeho na úzkém výstupku saní byla zpsobilá, aby mu pipomnla útrapy, jaké za dob roboty a karabánictví ubozí poddaní snášeti musili na devných oslech neblahé pamti. Avšak tato pedstava ani z daleka neza\adila o jeho mysl; naopak bylo mu rozjely se jasné krajiny.

:

nm

;

nevýslovn blaze

;

v té z\láštní posici,

krásnou hlavikou, ukrytou v

jemn

tsn

za snící huatém límci

kožíšku a pod bašlikem, jehož hedvábný staped chvilkami, prudkým letem saní povznesen, šlehal zanícené jeho tváe.

V

nkteré vzdálenosti za nimi letly sán,

v nichž byli

mkce

uvelebeni dr. Blanda: a

Doktor hovoil k soudruhovi francouzsky,

a

dobe vdl,

jen chatrnou znalostí této Svatopluk Cech: Sebrané spisy XXI.

s

ei

Hvzdný.

ohledem na koího že

Hvzdný vládne Vždy inl

svtové.

5

^

82

hovor jeho spíše úel monologu, jímž ulevoval duši naplnné rozlinými dojmy dnešního plesu. „Ten pomr zaíná mne již trochu mrzeti" — byla asi trest samomluvy — ,,a kdybych se ídil v podobných vcech jen hlasem citu a nálady, vru že by dnešním dnem nespsoby té dívky pevážily její

krásu a sklonily

A by

mé

rozhodnutí na jinou stranu.

teba hledala náhradu v tom

si

postavy,

s

rytíi

smutné

nímž se dnes po celou noc zabývala sp-

sobem vru pohoršlivým Jak prospšn odráží se od jejích nespsob vzorné, jemné chování sleny Sezimovy. Stálo by za úvahu Avšak prozatím nechme stranou oblaky a držme se pevné, praktické !

pdy..'."

II.

Tetí

zpv

„Moci".

Zatím co pan Sezima s Gabrielou vstupovali do plesové sín Temšínské, procházel se ,,ukací duch", který ped odchodem jejich z domova na stn pokoje vládu svou ohlašoval, místnostmi o mnoho skvlejšími. Ne sice tlem. Smrtelná jeho ást kižovala skrovným panickým pokojem, kde panoval úžasný nepoádek spousta knih a papír kupila se v nelad na psacím stole a válela se po všech ástech prostého zaízení, ba tu a tam i na podlaze. V oblacích hustého tabákového dýmu, jenž celou prostoru naploval, nejist míhala se postava mladého muže, kolem nhož za rychlé chze z rohu do rohu pokoje fantasticky poletovaly cípy stra:

katého,

ošumlého

županu.

83

Ale duch toho muže toulal se prostorami bájené krásy a nádhery. Nacházel se v paláci východním, v ohromné skvostné síni, kterou mu arodj Fantasus teprve dopola zbudoval z blostného a pestrého mramoru, slonovinou a drahým kamením vykládaného cedrového a sandelového deva, celých ohromných kus amethystu, lazuru a ržového kišálu, ze štíhlých sloupu a tvarem podkov rozklenu tých, umle se splítajících oblouku, z látek drahocenných, protkaných zlatými a stiíbrnými nápisy z koránu ... A do této sín, na všechny strany otevené, vnikal mezi tlupami sloupu s vní rajského kvetoucího sadu stíbrný svit msíce, jenž v zápasu s ruznobare\ným s\tlem ozdobných visutých lamp vkol rozpoutával kouzelnou hru fantastických polosvtel a polostín Mezi tyto divy uvedla Otokara sama Noc, velebná postava v šerém, hvzdami protkaném rouše, .

s

.

jasným srpem luny nad erným, blostnými a

rumnnými kvty máku protkaným mranem kadeí. Usadila jej k sob v ebenový lun, na nmž

duhokídlý Sen ídil mniv pestrou plachtu, a tak odrazivše od šedých behu prózy, pluli do zlatých

kraj

poesie.

Ano, Otokar byl poeta, byl slavený spisovatel, jehož plody,

sametem

a zlatem vyfintné,, tvoily. vy-

nikající ozdobu našich salonu. Ovšem, kdo takové mistrovské dílo knihaského umní do rukou bral a probíral se lib šustícími listy drahého, krásného papíru, neml ani zdání, jak málo tvrí rozkoše a jak mnoho krušných okamžik autorových skrývá se za leckterou z tchto hladkých stránek, jejichž istý tisk tak úhlednými verši a odstavci vábil ke

84

tení. Kdo si pedstavuje tvoícího básníka asi jako ptáka, jásajícího z jara ve skrýši svžích lupen,

obsypaných blostným, záivým kvtem, dýšícím nejsladí ,\uní, užasl by nad ovzdu-

uprosted

haluzí,

ším, z nhož vylétaly zpvy Sezimovy. Avšak i ten, koho nezarazí básnická dílna, naplnná místo kvtštipného pele dusným prachem a místo sladké lavým tabákovým dýmem, zavrtl by mnohdy hlavou nad spsobem, jakým Otokar sloužil své Muse. Byla to asem robota, horší trýzn nevolnické, kdy ve lht odmené lopotil se v potu tváe za uritým potem arch, pohánn biem neúprosného zá-

vn

vazku. v tuto chvíli \znášel se nad ním takový bi. Napsal první zpv veliké básn ,,Noc", rozpotené asi na dvanácte zpv, a k žádosti jednoho redaktora svolil, aby zaátek hned byl otištn, další zpvy pak že dodávati bude od ísla k íslu. Zaátek ,,Noci" vzbudil dle ujišování pátel obecnou sensaci. Také druhý zpv, hladce a v as dodaný, došel žádoucího úspchu. Ale nad tetím zaal Otokar trpce litovati, že souhlasil s uveejnním nedopsaného díla. Právn tetí zpv míhal se v duchu jeho nejskvlejšími barvami; jím, doufal, že najisto uchvátí obecenstvo. I

Noc, ukázavši pvci v pedcházejících zpvích jiné ásti své tajemné íše, mla jej nyní uvésti do bá-

jeného sídla lásky žhavé, ale pec isté, nejvzácnjším tpytem báchorkovým ozáené a nejvroucnjším dechem poetickým prodchnuté, té lásky, jejíž kouzlo vane teplou nocí mladého léta, v zálud-

ném

stíbrosvitu msíce, hrajícího s tajemnými stíny rozkošného sadu, kde tisíce matn záících ka-

85

kvtných vydychují opojnou vni. Fantasií Sezimovou tísnil se roj nejvábnjších obraz; ale

lichú

po celý týden

snažil se

marn

zachytit

vrný

odlesk

nkterého

z nich na ekajícím papíe. Kdykoli se nkolik ádk objevilo, vždy mizely po chvíli zase pod klikatinou rázných škrt. Zatím vynooval se každý den ve dveích obliej ubohého redaktora, jednou podšený, podruhé vážn kárající,

na

nm

tu zas

úpnliv

žebronící, zkrátka vyerpávající ce-

lou zásobu svých jitra

i

výraz

;

i

veera pro rukopis

saze picházel

—

si

každého

marn

A

dnes byla nejposlednjší lhta. Slavnou písahou zavázal se redaktoru, že mu rukopis pinese do schzky pátel, která se toho veera odbývá v jistém hostinci. Pivstal si ráno. S potšením shledal, že je v nálad znamenité. V istém jasu, s jemným pelem vzácných barev vznášejí se ped ním výjevy tetího zpvu. Po svdomité rozvaze zvolil pro své sídlo lásky tvary a barvy aruplného Východu, a jeho fantasie tvoila dnes v pravd s orientálním vzletem a žárem. Bohužel, ztrávil nkolik hodin tím, že jí pouštl voln uzdu a že se kochal v jejích

asn

tkavých, stále se mnících výtvorech. Posupná tvá redaktorova, protrhnuvší to duhové pásmo \ idin, pipomenula mu konen, že je nejvyšší as, aby se také chopil péra. Schvátil je rázn a brzy podailo se mu vystrojiti ebenový lun, na nmž v prvodu Noci a Snu do poledne šastn pistál ku behu pohádkové východní íše. Odpoledne pohížila jej silná erná káva na hodinu v pravé východní ,,kéf",' v ono lín sladké nazírání v pestrou hru lahodn vzru-

86

šené obraznosti. Pak se vzchopil znovu a jal se spáuritý obraz kouzelného paláce lásky. Prožluklé

dati

ples Temšínský vyrušily jej nkolidležité práce, že musel optovn prudkým klepáním na stnu zjednávat si potebný klid. Oddechl si z hluboká, když konen otec a

pípravy na

krát

z

této

sestra odjeli.

Nyní mže v nerušeném klidu budovati svj vzdušný palác. Rostou sloupy, rozpínají se oblouky, oslující nádhera zažíhá se vkol drahé kamení a vzácné díví, zlaté nápisy, rznobarevné svity a stíny, tesavé obrysy palem, lunojasná jižní noc, plamenných rží, vše to, co jsem shora slab nastínil, snoubí se v urit, ale pece s étherickou jemností ohraniený celek, jehož odlesk ukládá se na papír uhlazenými, tpytnými slokami. Le nyní Jako záící perla ve skíni drahocenné odpoívá v tch krás knžna paláce. Podoba rajská snesla se k zemi na valném, duhov se vlnícím oblaku nebeských motýl z jejich kidélek safírových, smaragdových, rubínových zdá se utkán širý, drahý koberec, z jehož vln hrouží se tlo, jakým jen z ohn a vzduchu stvoená Péri rozpaluje šíleným žárem srdce démon a loudí slzy obdivu na zlaté asy andl. Z její hrudi svítí ozdoba

—

vn

.

.

.

ln

—

—

jako slunce kišálové i jest to aroskvoucí pavouk báje, íhající uprosted zlaté pavuiny, kterou rozpedl po luzných údech ? Jako krpje nebeské rosy, jako bájené mušky, uvízlé v pavuin této, kmitají

ohnm

z ní perly a modrým, zeleným, prosvítají rozseté drahokamy.

A

erveným

pod nžným turbanem hedbávným, s jehož snžných as pívsky drobných démant srší jako sv^tlušky do

87

jehož zánoci kadeí, pod tím turbanem ptaR, hyby spíná safírovým zobcem fantasticky

arovné

vzpínající

——

nad ním duhové kídlo

Bda' Tvá,

jejíž

úchvatná krása

svítala

již již

rozplynula tvoícímu duchu, pobledla rázem, zhasla, •• v, -p se v beztvárnou mlhu.,. ji nazpt. Kozpivolati Otolcar se Darmo snažil chabé svsila nícená jeho skrá chladla, obraznost ,

perut.

.

v^^

VI z erPotebí osvžiti ji k novému letu douškem ného kastalského pramene. prudce ze Otokar vyítil se do kuchyn tak svatohoriMaena v leknutí upustila okované, uvnit v nemz .kvmi obrázkv polepené víko svého kufru, ,

,

práv poítala své skrovné úspory. Maeno, uvate mi silnou, ernou

kávu!"^

myšlenky svymi Služka hledla na nho jako bez

bled modrými „Což

zraky. neslyšíte? Silnou,

ernou kávu

''Hned, milostpane."

Sezima

vrátil

se

do svého pokoje.

..

chci.

Na

dalsi

pon-

již proto, práci nebylo prozatím pomyšlení, kávového ^vrzaní vadž Maena v kuchyni protivné cituplným pednesem pisne

mlýnku doprovázela Když jsem k vám chodíval pes

ty lesy

.i .

etl tedy jen a opravoval dosti skrovi^ Ste^ti, átky zpvu, jež se dotud na papír snesly. ncbot za-

zachytil obraz kouzelného palace byl zvucích, jaké z kuchyn zaznívaly,

že tu

pi

již

;

by se

smutné rozvaliny. Maeni kávu. pinesla Konen kolem nho. Prodlévala v pokoji, pešlapovala

najisto sítil v

88

„Chcete nco?"' optal se razoplodnou vláhu.

jí,

srkaje temnou, ob-

,,Snad je dost silná?" ,,Dost, dost." ,,Ale vždy neusnete, s

úsmvem,

hledíc

„Nechci

spáti,"

mladý pane," pokraovala

na

pívtiv. úsen odpovdl.

i

pozd na noc!" vedla svou dále nebožtík otec ,, Prostoduché to stvoení chce patrn se mnou rozpísti zábavu," pomyslil si básník. ,,To by se mi práv hodilo !" ,,Kávu tak

—

Maena. ,.Mj

hodn pozd,"

,,Jest

ospalá?" ,,I božínku, nejsem," rovnajíc

si

petrhl

odpovdla

asnatý ervený

pes bujná adra.

e.

její

šít

již

uzardním,

s

—kížem

šátek,

,,Budu ješt

,,Jste

uvázaný

Dobrá. Asi za hodinu odejdu do hostince Pak mi provtráte pokoj a mžete si lehnout. Klí od bytu mám; ostatn nepotebuji nieho. Jdte, ,,

Maeno,

—

—

musím

psáti.

A

poslyšte

.

.

.

nezpívejte

tam v kuchyni; vyrušuje mne to z práce." Dívka mlky odešla, patrn uražena.

Konen

ji

nazpt do íše

Na

tedy zbyl

s

krku.

A

nyní rychle,

(obraznosti

motýlích kídel, nad rouchem ze zlaté pavuiny, pod bílým turbanem s démantovýnii pívsky, zpola obetkán przranou vlnou muselínu, záí mu vstíc onen kouzeln krásný obliej, vábn okrouhlá lunojasná tvá, nžný dlek brady O hrza obliej Maenin Její prostá tvá dere se tvrdošíjn pod ten záivý turban místo áro-

—

oblaku

!

z

!

89

jemných tah vzdušné Péri Stízliv pohlíží na bled modrýma oima a nií rázem všechnu illusi. Není, pravda, ohyzdná. Spíše pkná^ Zvlášt smích jí sluší hezky Stží pemohl Otokar umínnost pobloudilé fantasie, která chtla dále stopovati skromné vdky kuchyské víly. \^rátil se k vidin paláci ale znovu a znovu rýsoval se pod turbanem všední obliej Maenin ba již její kyprá adra vzdouvala zlatou pavu!

.

.

.

\'

—

;

i

inu

s

nalá

ramena dobývala

kišálovým sluncem

tkaných

rukáv

Marné

úsilí

.

se

a z

její

jadrná, zaerve-

jcmnoasých, stíbro-

/.

:

,

Má bájený

sad, kouzelný palác,

tpytný, zlatem a drahým kamením obsypaný úbor knžny ale kde je pvab, jenž by zanítil žárem srdce satan a slzy radostné vyloudil z oí andl ? Kde je zosobnní té lásky žhavé, ale isté, úchvatné a opojné, jejíž kouzlo dýše ze stíbrných stín teplé noci za a tlukotu slaviího ? Nadobro zmizela nálada, potebná k tomu, aby postihl myšlenku tetího zpvu. A ruiky jako posedlé chvátají po ciferníku zoufalý obliej redaktorv zarývá mu do srdce vyítavé zraky bi, neúprosný bi svistí nad utýranou hlavou. Maena v kuchyni pipomíná mu hmotním, že ohlášená hodina dávno již minula. A jen asi hodina zbý\á do asu, kdy se pátelé z hostince obyejn rozcházejí; sklíený redaktor vzdal se bezpochyby již nadje, že nešastný spolupracovník slibu

—

vn

kvt

vrn

vdL

—

—

^

'

dostojí.

Otokar osvítila jej

I

chytil se

rukama

spasná myšlenka.

za hlavu. Než v tom o lásce dnes již

Zpv

90

nenapíše a kdyby jej nakrásn uveejniti chtl na dvakráte, musel by dnes alespo ješt obraz knžny dstojn doplniti a njakou stránku v píslušné náale k tomu zmoený duch jeho lad pipsati nestaí. Pomže si takhle Nechá plavbu v ebenovém lunu, vylíení paláce, dokreslí obraz bytosti oblina motýlím koberci nkolika lehkými rty ejem snivou lunou mezi temnými mrany kadeí a vloží jí do ruky teba obrovský, nádherný vjí, na nmž míhati se budou pi každém kyvu a obratu jiné kouzelné obrazy, nebo arodjnou hlku, která každým máchnutím promní obraz celého báchorkového kouzla okolí Bude to zosobnní noci. A njaké slušné dokonení toho báchorkového zpvu nechá si do ísla následujícího. Lásku pak zobrazí ve zpvu tvrtém. Což na tom, že ,,Noci" jeden zpv pibude. Nezbylo mu asu, aby déle o vhodnosti této zmny pemýšlel. Dal se bez nieškání do práce a za pl hodiny provedl skuten svou novou myšlen;

—

:

— .

.

—

—

—

.

Však

byl již nejvyšší as. Prudce mrštil pérem na stl, svinul neobjemný rukopis, odhodil župan, vjel do kabátu a svrchníku a vyítil se z pokoje. Sklennými dvemi kuchyn uvidl, jak si tam Maena ped zrcadlem esá bohatý bledohndý vlas, a zahledl jen letem, kterak obrátila k tvá se svým hezkým úsmvem. Byl již dole na posledním schodu, když zaslechl shora její hlas ,,Mám ráno zaklepat na dvée, mlaku.

nmu :

dý pane

?"

,,Ne!" houkl v odvet a trhnul rázn zvoncem na domovníka. Domovní dvée byly ovšem již dávno zaveny.

91

obyejn

podobných pípadech, spal domovník práv dnes dubovým spánkem. Sezimovi nezbylo než dotápati se temnotou podzemní k jeho bytu a zabušiti mu péfetí na dvée. Za njakou chvíH dostal se šastn na ulici. Mrazivý zimní \zduch osvžil mu horké skrán. Umrzlý sníh skípal mu pod nohou kvapn kráeJakož se stává

v

šosy zimníku, jejž \e chvatu nechal rozepjatý, zmítaly se na všechny strany. ející;

Jsou-li ješt pátelé pohromad? Není-li hostinec již zaven? Nebyl. Jasná zá pronikala na ulici tropickým rostlinstvem okenních jeho záclon. Hostinský u výepu odpovdl k jeho dotazu, že jsou páni v zadním pokoji ješt pohromad. Jakmile se Otokar objevil na prahu doteného pt)koje, kde v oblacích tabákoxého dýmu nejist se míhala rozjaená spolenost, vítající jej halasem, vyletla mu z toho pímraku vstíc vyouhlá po-

stava pítele redaktora. ,,Xeseš?" vyrazila ze sebe hlasem,

chvjícím

radostnou nedokavostí. „Nesu." Chvála bohu na výsostech!" zaplesal redaktor a objal pítele u vdném pohnutí. se

,,

hodn ?"

vyzvídal pak dále. ,,Ne píliš mnoho. Ostatn, uvidíš poshov jen, co si oheju ruce." Promnul si ervené mrazem prsty a svlékl zimník. ,,A

;

'

Sáhl do jeho kapsy, pak do kapsy kabátu, do druhé, znovu do zimníku náhlé uleknutí zmnilo jeho tahy.

—

92

Ztracen

!

elo do

stiskl

Drahocenný rukopis ten tam

!

Otokar

dlaní a zahledl se ztrnule do prázdna

výrazem chmurného, upjatého pemýšlení. Redaktor, jenž pozoroval jeho konání s rostoucími obavami, vyjádil konen jednu, mén hros

zivou

urit,

,,Zapomnrs to doma?" nezapomnl," odtušil temn Sezima. ,,Vím jsem zastril rukopis do kapsy do této Ale bžel jsem — svrchník ml jsem roze-

nich

z

,,Ne,

že

kapsy.

j.

—

:

—

-

pjatý není pochyby, že jsem to vytrousil cestou!"

nkde

,,Tak! To je pkné nadlení!" zvolal redaktor^ jehož nejhorší obava se stala strašnou jistotou. ,,A zítra ráno musí býti vše na kvap vysázeno a vyti-

pam mýlí — snad

štno Ale snad t kopis pece doma?" !

jsi

nechal

ru-

Pamatuju se, jak jsem ty papíjsem jak je zastril do svrchníku ,,A snad jsi je pece nechal na stole. Vím, jak to bývá. Nkdy bychom písahali, že jsme to ono uinili a mýlíme se pec. Ostatn, musím rukopis mít Nezbývá ti, než abys došel ješt jednou ,,Ne, nenechal.

ry

—

složil,

— !

dom

a pesvdil

stou vypadl"

—

te

—

se.

A

kdyby

ti

skuten

byl

ce-

chytal se tonoucí redaktor stébla

nemožné, že bys jej na ulici našel. Noc je jasná, lidí venku málo a kdo by zvedl tako-

,,není

—

vý papír!" ,,A

kdyby

jej zvedl,

zahodil by

jej

po petení

prvního verše," prohodil s vážnou tváí špatný vtipká spolenosti, která se skupila v rozmarné nálad

kolem zoufalé dvojice. „Poj, doprovodím

t !"

vybídl

redaktor roz-

93

hodn

práv

Otokara, který po jeho píkladu nutý svrchník mlky zase oblékl.

svlék-

Peslechnuvše sarkastické pání dobré noci, jehož vtipká narážkou na titul ztracené básn použil k chatrné slovní híce, vyšli z hostince. Bylo skuten jasno jako ve dne. Pohlíželi cestou byste na chodník, pokrytý snhem nedá\Tio napadlým, jehož blost ovšem ponkud stžovala hledání ztracených papíru. ProšH nazpt celou cestu až k obydlí Sezimovu, ale rukopis nenašli.

eí

Otokar, který byl soudruhovou trochu zviklán u víe ve spolehlivost své pamti, vyburcoval znovu domovníka a chvátal s posledním paprskem nadje do svého bytu. Po hodné chvíH vrátil se k redaktoru, jenž netrpliv venku pecházel, se zdrcující zvstí, že marcelý svj pokoj prohledal. Redaktor zaal zuby a zamáchal prudce rukama. Co ted? ,, Vidíš, co z toho pochází, když odkládáš práci na poslední okamžik," vyítal trpce píteli. ,,Ted abys šel domu a napsal tu vc znovu. Ráno si pro ni pijdu anebo bys mohl dodati rukopis sám do

n

pomoci není." Ujišuji t, že jsem dnes

tiskárny. Jiné ,,

již

naprosto nescho-

pen njaké kloudné myšlenky." ,,Ale vc, kterou jsi již napsal!" ,,Nic naplat. Nesvedl bych to."

,,A co

mám

tedy uinit

?

Mluv

!

Vynechat po-

kraování tvé básn ? Bude to skandál A mimo to abych ted v noci upravoval njaký jiný rukopis! Spoléhal jsem na tebe urit. Ostatn tvé pokra!

—

94

—

cování vynechat! Ne, ne ta myšlenka jest mi hrozná!" „Hledejme ješt jednou," poradil nesmle Otokar. ,,Nyní jest jisté, že jsem rukopis cestou vytrousil. A napadá mi, že jsme jednou ulicí nešli po té stran, po které jsem šel díve k hostinci." Redaktor máchl nevrle rukou, ale kráel pece mlky s pítelem. Pátrajíce znovu byste po chodníku, došli

pedmstí nazpt do zmínné

z

ulice.

Vstíc ozýval se jim po pestávkách rázný zvuk, jenž oznamoval blízkost ponocného, tlukoucího za pochzky pádnou holí na zamené dvée krám. Brzy se také zjevila jeho nemotorná postava v hu-

atém

kožichu.

Když

jej

hledající

pátelé minuli, vzkikl za

ni-

mi: „Hej!" Obrátili se. Vidli v úzké mezee mezi chlupatou houští epice a kožichu baatý zarudlý nos a dva ježaté, jíním postíbené kníry. ,, Hledáte nco, pánové ?" ozval se chraptivý bas.

jsem njaké -papíry," odpovdl Otokar rychle, oživen zábleskem nové nadje. ,,Do tvrtky složené dva ti archy, he ?" tázal se dále ponocný. ,,

Ztratil

—

„Ano! Ano!" ,,Ah, o nalézá. Ale

tch bych vdl. lovk leckdy lecos zídka poádnou vc. Loni na svatou padl tehdáž poádný mráz jako dnes,

— brr — jdu tak — tu mas — Barboru

po chodníku

—

jdu

,,Máte snad ty papíry?" vskoil daktor, hoe dychtivostí.

—

mu

a najednou

do

ei

re-

<)5

„Ty papíry ? Já ? Já ,,Pan

ne, ale

pan áp,

totiž

—

áp?"

pan áp. Myslím, že se jmenuje áp. Sel jsem práv kolem, když ty papíry zdvíhal. Povídám Tisícovky, pane doktore ? Pan na to Hm, tisícovky! a zatepal mi tím ped oima a stril to ,,Nu, ano,

áp

:

áp

:

do kapsy. Pan mnoho eí nenadlá.; Tisícovky lovk nenajde ani šesták. x\koli loni na svatou Barboru

—

,,A

kdy tudy

1

—

šel?" tázal se

hled dol dlouhou

ulicí.

„Te. Ped

— —

netrpliv Otokar,

chvilkou ,,Snad byste ho ješt dohonil ?" ,, Dohonit? Pana ápa? O, ten má nohy ten bude již ví kde." „A znáte ho dobe?" ,,I božínku, znám. Jakž bych neznal pana Cápa!" „ekl jste, že je doktor." ,, Totiž, je-li doktor, nevím. Já mu dávám tu poctu rozumíme. Ostatn vypadá skoro po doktorsku." „A víte, kde bydlí?" „To na mou vru nevím. Znám ho jen tak z uli-

—

bh

—

Ale tamhle" ponocný napáhl hl smrem Když ku blízkému hostinci ,, najdou ho páni jist. mi tak zatepal tmi papíry ped oima a vstril je do kapsy, zasmál jsem se a povídám Na skleniku, pane doktore ? A on, že musí ješt nkam na Staré msto, ale na zpátení cest že se tamhle ce.

—

:

zastaví, že

asto

—

tam ekají na

„Jak vypadá?"

nho

známí. Chodívá tam

96

„Vysoký, ramenatý, má dlouhatánské nohy a takovou hlavu inu, pravý áp."

—

Dkujeme." Po nkolika krocích vrátil se rozvážný redaktor znovu k ponocnému, vytáhl navštívenku, napsal na '

,,

ádk

tužkou a podal ji svítilnou nkolik zárove se slušným zpropitným huáovi. ,,Pro všechno," pravil; ,, kdybyste se s panem Cápem náhodou setkal, odevzdejte mii tento lístek." ni

pod

Pam

mne sice již trochu opouští; Odevzdám. na tohle nezapomenu." Potšeni ubírali se pátelé k hostinci. ,,

ale

,,Zdá se, že prožluklý rukopis pece dostaneme," mínil redaktor. ,,Chodí-li ten pan Cáp astji do

oné hospody, Ne-li,

pomže

znají ti

ho tam

asi

také podle jména.

popis jeho osoby nebo

jej

dle

n-

ho poznáš sám. Možná také, že potká ponocného a pozná z navštívenky, kam má vrátit rukopis. A nepijde-li do hostince, dozvíš se tam snad jeho byt a dojít. To je dobrých možností mžeš si ráno k dost. Avšak podle všeho setkáš se s ním najisto

nmu

abych tam ekal s tebou. Nic jiného nelze beztoho uinit. Ale spoléhám se na jisto, že polapíš toho tajemného ápa, který nese v zobáku dítko tvé Musy, a že rukopis asn ráno dodáš do tiskárny." Rozlouili se a Sezima vešel do hostince, z nhož se ozývala vískavá hudba. Byl to hostinec nižv hostinci.

Zbytené

jest,

1

ádu, jehož rozlehlou místnost s jakousi honoraní svtnicí vzadu plnila velice míchaná, z ásti šího

již

povážliv rozjaená spolenost. Sedl si hned u dveí a když

mu

sklepnice po

97

delším ekání pinesla pivo, zná-li pana Cápa. Zavrtla hlavou.

zastavil

otázkou,

ji

—

—

„Chodívá sem astji je tuším doktor pomáhal Otokar její pamti. ,,Pány, kteí zde bývají astji, znám všechny jménem; ale Cáp nechodí sem žádný." "• Takový vysoký, ramenatý, dlouhonohý pokrao\al Otokar a pi poslední známce usmál se bezdky.

—

,,

Sklepnice pohledla

na

úsmvem rozhodn

ceným

bysteji a pravila :

,,Ne,

k

nám

s

nu-

nechodí

žádný pan Cáp." Vyšpoulila

ret,

hodila hla\ou na zad a odešla

k jinému stolu. Otokar se zarazil. Jeho nadje rázem zbledlaJméno tedy neznají. Mrzel se na sebe, že nežádal na ponocném popisu zevrubnjšího. Vysokých, ramenatých, dlouhonohých lidí je píliš mnoho ml se ptáti po jiných ješt známkách a zvláš po šat. byla vc ztížena. Uvažoval, má-li vyhledati znova ponocného; ale ví, kám ten již zašel, a než by jej vyhledal, mohl by propásti pana Cápa. Rozhodl se tedy, že zstane, a utšil se myšlenkou, že nepichází v tu pozdní dobu již mnoho nových host a že pozná mezi nimi dle onoho popisu pece ;

Te

bh

pravého. Teba jen dávat bedlivý pozor. Rozhlédl se po jizb. Na klenutém,

strop

zaazeném

V

oknech visely špinavé záclony s mazanicí kiklavých barev, pedstavující fantastické krajiny s ínskými zvonkovými vžemi, strakatými papoušky a jinou vhodnou i nevhodnou stafáží. Ostatn tvoil jedinou ozdobu jizby malý leskla se vlhkost.

Svatopluk Cech: Sebrané spisy. XXI.

7

98

devný

Bacchus, sedící jízdmo na soudku, který nad vchodem; bžek i soudek záily kdys živými barvami, po nichž zbývaly nyní jen matné, mouchami znesváené stopy. Jako horské mlhy pevalovaly se svtnicí husté oblaky pavého tabákového dýmu, z nichž probíraly se neurit obrysy zadnjších host. Spolenost pedstavovala strakatinu lepších a chatrnjších odv,

zavšen

byl

U

nejbližšího stolu sprostších a jemnjších obliej. vynikala z tlupy rozjaených piják obtylá postava se zeleným kloboukem, sešinutým na stranu tak hluboko, že schlípený jeho lem zakrýval i jedno

oko oduelého, šarlatov rumnného oblieje

s

mo-

saznými kroužky v uších. lovk ten, jehož rozjaenost pecházela již pomalu v nepíetnost a otuplost, zdvíhal se každou chvilku namáhav ze židle, kolébal se s nohy na nohu, luskal nemotornými prsty, mlaskal tžkým jazykem a blábole rozliný nesmysl, rozpínal obas tžká, chvjící se ramena, jakoby chtl v iré rozkoši obejmouti celý svt Skípavé vrznutí obrátilo zrak Otokarv ke dveím. Nic Njaký malý tlustý mužík. Pozornost Sezimovu pivábila nyní k sob družina hudebník kolem hrubého stolu u kamen. Zvlášt ve dvou shledal originální typy. Jeden s pitloustlou, zaervenalou, hladce oholenou tváí, který delikátn objímal mohutnou basu a vrzal se zápalem po bruících] strunách, klát pi tom stále hlavou, že jeho erné, žíovité, uprosted rozísnuté vlasy prudce poletovaly tu na jednu, tu na druhou stranu. Druhý ve starosvtském skoicovém kabát pískal na svj nástroj s vážnou jakousi resignací, nemrkaje ani brvou, hlavu maje bez pohnutí sklo.

!

.

99

nnu

nad sežloutlými partesy. Všechno na

úzké a táhlé

:

postava, ruce

i

nm

bylo vzase táhnoucí krk,

du tenkým, dlouhým sedlem od staromodního

lí-

meku s vynívající tkanicí k podivné píesce ídkých, prošedivlých vlasu, i hlava sama, i bezbarvý obliej s tváemi hluboko \padlými, s ostrými hranami a hlubokými rýhami, ale nejvíce nos. Starý ten muž honosil se dstojným soupeem onoho slavného nosu, jemuž vnoval rozmarný básník celou knihu epigram. Když nkdy hudebník zvolna pozvedal hlavu, trvalo to

vru

dosti dlouho, nežli se z tajem-

na odiv vynoilo zakonení toho nosu, ných zakonení, kteréž mlo ješt dodatek v podob jakéhos originálního, houbovatého pírostku, i spíše nížin

pívsku — nebo rozkolébal se povážlivé pi každém pohnutí hlavy. Arci zvedal ji šuma skoro jen tehda, když chtl z kulaté tabatrky obsloužiti svj vedle pískajak se zdálo zajímavý nos, kterýž jeho pée. Celá pedmt cího nástroje tvoil jediný podoba mla elegicko-komický ráz. Hle, jaké zvláštní figury! pomyslil si Otokar. spisovatel. Pravil k sob, že by Probudil se v snad neškodilo, ponoiti se jednou hloubji do všedního toho proudu a vynésti odtud nco perel, které se dozajista skrývají na jeho dn. Nové vrznutí obrátilo jeho pozornost ke dveím. Zase nic' Pan Cáp nejde Sklenice byla dopita. S druhou poruil si Otokar také peeni z chudého jídelního lístku. Pro starosti s ,,Nocí" zapomnl docela na veei a žaludek ozval se ted dutkliv o své právo. Sklepnice vyhovla dosti váhav jeho žádosti. Když byl žaludek upokojen, pokraoval Oto-

—

nm

—

lOÓ

kar

— nepouštje

Cápa — ve

však z pamti liknavého pana svých reahstických úvahách. Ano, tako-

vá zákoutí jist chovají mnoho vdných látek. Teba s nich jen odstraniti špínu, prach a ad, které odstrašují od nich povrchního pozorovatele. Zrak jeho utkvl na sklepnici, usednuvší na chvilku v rohu jizby. I ta zdála se mu zjevem zajímavým. Shledal nyní, že je tvá její nejen pkná, ale též dosti ušlechtilá. Bylo v ní cosi dumného, jakýs lehký stín tesklivosti, jímž se nápadn odlišovala od svého okolí. Málem byl by ji pirovnal k leknínu, kvetoucímu uprosted temné, hnijící bažiny. Usmál se sice sám odvážné svojí myšlence; ale po chvíli namítl proti tomu úsmvu, že silná duše mže si zachovati ušlechtilý vnitní kvt a pel i v ta-

kovém nepíznivém

Mla skuten

co,

ím

lišila se

ovzduší.

ve svém zevnjšku a chování

n-

valn od obyejných Héb pozem-

ských. Ta štíhlá postava jemného, skoro vzdušného útvaru, ty lehce nastínné tahy pibledlého oblieje,

nhož

tím mocnji vynikaly erné, dumavé oi obraz takový hodil se málo do hrubého rámu, jejž tvoily uazené stny krmy s oním sešlým, špinavým Bacchem v prelí. A když lehce kráela pustou smsí piják, nesouc hlavu tak hrd, shlížejíc na útrpn, vyhýbajíc se plaše tsnjšímu styku tu pipomínala (pídavkem Z daleka ovšem ukrotil sám Otokar bujný vzlet své obraznosti) zajatou Marii Antoinettu uprosted zhýralé chátry. z

—

n tém :

:

úsmvem k oslovení nkterého hobyl to jen úsmv z milosti, plachý motýl, který sotva piletv, zase odletl, neuloupiv z jemného kvtu jejích rt ani špetku cudného, dumného pelu. Odpovdla-li

sta,

101

Zvlášt oko, které práv na tichého pozorovatele upírala, psobilo na dojmem zvláštním. V temné jeho hloubce byla sladkost, ale zárove jakási písnost, vedle tesklivosti jakási tajemná výitka. A ztrnule ... chvílemi tkvlo na Otokar se zarazil. Bylo mu te nápadno, že íšnice tak asto a nkdy tak bádav na nho pohlíží. Hlavou jeho kmitlo podezení. Otokar Sezima náležel, jak bylo již povdno, k lidem slavným. Sláva má jako všechno na svt stinné stránky. Na píklad: Muž vedle jasných

nm

—

i

—

,,vcí jak jeden spisovatel praví veejnou", k níž každý osobuje si právo. Pro jednoho muže býti práv tato okolnost píjemná: mnohý si libovati v této veejnosti své osoby, že jako herec ociovati se ve svém nejmilejším živlu, když tisíc oí upeno jest na jeho podobu, stopuje každý jeho pohyb a výraz. Pro jiného jest naproti tomu ona veejnost stinnou stránkou slávy. Má pro

slavný jest

m-

mže

nho spíše píchu pranýe. K tomu druhu patil Otokar.

Ale jeho starostlivost v tomto smru byla trochu pepjatá. Veejný tou mrou, jak se domnízetel nespoíval na val. Podobizna jeWo byla sice vyvšena ve výkladních skíních knihkupc, ale osobnost jeho byla pece jen známa pomrn úzkému kruhu. Jemu však se zdálo, že pi každém kroku na místo veejné stává

nm

se

rou

terem njakého

mu

sobila,

pozorujícího oka.

tém

K

tísni,

kte-

chorobn utkvlá pedstava p— pispívalo teba doznati — trochu marnitato

ním

zadá ped oním se stálo, že si a zkalí pedstavu, japozorujícím zrakem, že poruší

vosti.

Obával

kou pozorovatel o

nm

chová.

102

Jako všude v hostincích a kavárnách, byl se rozhlédl i zde, v této krm, starostlivým zrakem po hostech, neíhá-li mezi nimi takový pozorovatel. Ale rozhled ten jej upokojil. Zde v této prosté a z ásti sprosté spolenosti byl as duchový obor, v nmž sláva jeho záila, oblastí úpln neznámou. Ani v zadní svtnici, vlastn jen odpaženém jednom rohu šenkovny, bez zvláštního východu, nebylo nic podezelého. ty zvláštní a vytrvalé pohledy Avšak nyní zajímavé íšnice! Kdykoli na ni popatil, a tratila se teba kdesi v mlhavém pozadí, vždy setkával se s jejím zrakem, namíeným pímo na jeho tvá. Není-li možné, že jej poznala? Že pozoruje pvodce knih, které ítala? Ovšem, že je to možné. Její celý zjev nejen neodporuje, ale nasvduje domnnce, že ve chvílích prázdn, kterých! jí dopává nedstojné povolání, utulena kdesi v koutek této pro ni nehostinné jizby vine k sob tšitelku knihu, která ji z dusného a rmutného okolí povznáší do istého, jasného svta, kam bytost její náleží. Toto vysvtlení zvláštní její pozornosti nebylo sice Sezimovi píjemným, ale pidalo novou pízniv^ou rtu k obrazu bledé íšnice. Za tchto pozorování a dum vznášel se stále v pozadí jeho duše hrozivý stín, myšlenka na ztracený rukopis a úzkostlivé oekávání pana ápa, pe-

—

rývaje zhusta pásmo píjemnjších pedstav a obraceje zetel jeho ke dveím, jimiž mla vzejíti spása. ale ani tenkráte I nyní vytrhly jej opt skípotem nezjevil se spasitel. Otokar pohledl na hodiny,' Shledal, že ukazováek jejich urazil od jeho píchodu do hostince již poádný kus cesty. Liknavost pana

—

103

Možná, že ani nepijde, že uvízl v jiném hostinci, nebo že již dlouhé jeho nohy klidn odpoívají pod peinou. Možná, že onu poznámku o známých, kteí prý v tomto hostinci na nho ekají, uinil jen tak, aby ponocnému vbec nco odpovdl, nebo že ekl nco zcela vyprajiného, než jim obmezený a povídavý voval. i\íožnosti tyto otevely ped Sezimou znovu

Cápa byla v skutku

již

povážlivá.

huá

dsivou vyhlídku. Nedostane-li rukopis pece Co si pone redaktor? Co ekne tenástvo petržení jeho básn ? Chvíli oddával se tmto muivým pedstavám, ale pak se pustil snimi v zápas. Nuže ano pravil k sob stane-li se tento pípad, bude to !

—

—

nikoH hrozné. Redaktor si njak pomže. tenái budou sice do píštího ísla vrtti hlavou, ale pak bude vše napraveno. Ba, vc pinese mu i výhodu možnost, aby bez porušení zachoval

nepíjemné,

ale

:

pvodní

rozvrh své básn. Zkrátka, celá tato episoda bude psobiti nkolik dní trapliv, ale pak zmizí beze stopy a po ase vzpomene si na ni leda s úsm-

vem. Vyšinuv se na toto povznesené stanovisko, oddal se Otokar zase s vtším klidem svému dívjšímu pozorování a dumání. Hle, tam chví se zase v oblacích dýmu ušlechtilá íšnice ,.jako víla jezerní mlhou", s úsmvem

—

opt zahájil Otokar. A temné, dumné oi jsou zase upeny na jeho tvá s výrazem tajemným. Obráží

si

sympatie? úcta? obdiv? Ten výriz mohl nkdy nazvat i písným, bádajícím v hlubinách jeho duše. Je to pohled sfingy.' Bezdky urovnal si vlasy. Bývaly již obyejn rozcuchané a dnes zpsobily v nich tetí zpv ,,Nose v nich by se

104

A

a vci, jež následovaly, nelad pímo hrozný. také na vousech jevily se v podivných cípech a fantastických chumlech sledy rozilené ruky. Úprav ci"

svého zevnjšku nevnoval

vbec Otokar

zvláštní

Neml

pozornosti. k tomu ani pokdy. Každý šat na za krátko sestaral a utržené knoflíky a podobné vci byly malikosti, kterých si nevšímal ani on, ani hrub sestra jeho Gabriela která se pidávala k náhledu, že vyšší duch nemá zapotebí

nm

—

obalu úzkostliv upraveného po všedním vkusu. Když mu odnášela íšnice opt sklenici, byl

pek\^apen

adou árek na

dn devného

podstavbyl omluvou také vzduch svtnice, horký k zadušení a pesycený Štiplavým kouem tabákovým. Bohaté krpje potu

ku.

Nikdy nepil tak

rychle.

Ovšem

Otokarovi na ele. íšnice zjednala sice erstvému vzduchu venkovskému njaký prchod do svtnice, ale osvžující ten proud zasáhl práv jeho hlavu chvíli mu to pinášelo píjemný pocit oberstvení, ale pozdji uznal pece za dobré, pokrýti hlavu kloboukem. Nebylo to nic nápadného ve spolenosti, kde si nechávala dobrá tetina host klobouk nebo epici na hlav. V jednom rohu jizby sedl mladík v ošumlém odvu a bezvýrazného, všedního oblieje. íšnice mu pinesla pivo a hle usadila se po jeho boku.' Usmála se i na nho a zaala s ním njaký hovor. Obrátila pi tom hlavu k místu, kde Otokar sedl, ba okázala tím smrem i pes rameno prstem. A mladík zahledl se na Otokara upen, možno íci stály

;

—

drze.

!

1

Výjev ten znepokojil a rozladil Sezimu velmi. Byla tam zajisté o nm. Snad ekla íšnice

e

105

mladíkovi, kdo jest host u dveí, a onen zevluje nyní tup na vzácného ptáka. Ješt více byl rozmrzen, když vidl, že mladík zase k sousedovi svému nco promluvil a že i tento s jakýmsi díval. Snad

podivným úsmvem týmž smrem se zabude za njakou chvíli terem pro po-

dobné pohledy

celé té zajímavé spolenosti. Odvrátil prudce obliej na jinou stranu a tu

—

A tu pojednou utkvl vyteštným zrakem na. postav, vynoivší se z tabákového dýmu, jenž plnil zadní svtnici jako hustá mlha horská tajemnou jesk\Tii. Nápadn vysoké nohy, na nich pomrn krátký, ale rozložitý trup, veliká hlava 5 trochu bizarním a posupným obliejem, s hustvm vlasem v týle, a celkem apí typus tak význaný, že mžikem problesklo Sezimovou duší pan Cáp Ale vystoupení toužebn zdané os')by bylo tak náhlé a z této strany neoekávané, že /.ustal Sezima na okamžik ve ztrnulé nehybnosti. íako bleskem prolétla mu jen hlavou myšlenka, že a i pes veškeru bedlivost za svých realistických studií pece propásl jedno otevení dveí a sice práv to, kterým pibyl oekávaný spasitel do hostince. V zadní svtnici ho, pak ovšem nevidl, ponvadž úzký otvor jejích dveí objevoval jen maliký úryvek shromáždné tam ,,honorace", nadto neviditelný v dýmové chmue. Když se z ustrnutí probral a s židle vyskoil, stanul již pan Cáp, nkolika dlouhými kroky nevelkou vzdálenost honoraní svtnice ode dveí, za prahem šenko\Tiy. ,,Pane Cápe !" vyrazil ze sebe Otokar, ale odcházející host zavel za sebou dvée, volajícímu práv :

tém

pemiv

ped

nosem.

'

(

106

se rychle kliky, ale v tom ucítil stisknutí prst a v ucho tnu zalehlo pronikavé vzkiknutí: „Ohó! To se nepo-

Otokar chopil na ruce keovité dailo

ních

!" !

Dumná

sklepnice byla se náhle promnila vrozkacenou lvici a skoivši Sezimovi v záptí, uchvátila jeho silou, jakou by nikdy nebyl tušil v této

rám útlé,

blounké

nn

prudkým hnvem.

ruce. Otokar obrátil se s úžasem. Stála tu hrozivé vzpímena, z oka jí sršely blesky; bledými tváemi prošlehla plamenná a celý obliej byl prom-

erve

Její

soudruh z rohu pohledem,

posmšným

stál

vedle ní

s

posupným

rukou hroziv napaženou, a ostatní hosté kupili se spšn kolem zajímavého výjevu. a

,,Co

—

s

co chcete!" vykoktal Otokar, ztrnulý

pekvapením. Peníze! Peníze chci!" znl ostrý hlas hnvivé] íšnice a dlouhý, rafijovit natažený prst ukal prudce na roh blízkého stolu. ,,To by dovedl každý poruit si veei, vypíti tolik piva a pak se jen porouet nebo vlastn ani neporouet Ale u mne se to více nikomu nepodaí. Dvakráte již stala se mij taková škoda ale te si dávám dobrý pozor. Dobe jsem mla panáka na oích. Jen peníze chci; nid více!" Otokar byl nenadálým obratem tak ohromen, že chvíli nemohl ze sebe vypraviti ani slova. ja,,

!

;

í

^

I

V

kou

to

hroznou prosu promnily se rázem pbetickéj

jeho pedstavy! Takové tedy bylo vysvtlení onch tajemných pohled Sfingy! Ped chvílí obával se, poznala slavnéhg že ušlechtilá, cituplná dívka v

nm

107

muže, domníval se, že pohlížela na nho se sympaa ona to zatím praobyejná tií, snad s obdivem

—

sklepnice, o své peníze starostlivá, stežila podezelého hosta! Myšlenka, že vbec mohl vzbuditi podezení, jakoby byl sprostým šejdíem, ohromila jej nejvíce stál tu tak zmaten, že opravdu vypadal jako podvodník pi inu pistižený. ;

Teprv po chvíli vzpamatoval se tou mrou, že Ale, což mohl ze sebe vypraviti ,,Ale, jak mžete jsem chtl odejít?" ,,A klobouk A svrchník !" namítla vítzn sklepnice a kolem rt jejích objevil se posmšný úšklebek, jenž vymazal poslední vábnou rtu z její tváe. Otokar, pravda, ve své rozilenosti opomenul

—

:

!

i

svrchník svléknouti,

a bylo v hostinci dusné,'horko.

panem Cápem," zamumlal. ,,Hledme, za panem Cápem!" posmívala se sklepnice pohrdliv. ,,A zatím tu ani žádný Cáp nebyl. Te odešel jen pan editel Volavka! Však mi ,,

Chtl jsem

vyjíti za

pan Cáp, po kterém jste se ptal, hned podezelý. A potom jsem dobe pozorovala, jak jste íhal ustavin na dvée sedl jste si hned u nich, abyste neml daleko. Ó, známe to., Ale te bychl byl ten

—

prosila o své peníze

!"

Otokar byl nyní zase pekvapen zprávou, že vlastn pan Cáp ani nebyl panem Cápem ponocný smíchal si bezpochyby tato dv pojmem blízká jména anebo si dokonce k dlouhonohému pánovi jméno Cáp prost pimyslil práv tak jako doktorství. Tedy pan \'olavka Ml by za ním v-ybhnout, aby ho ješt dohonil. Trhl sebou bezdky, ale pohyb ten ml jen za následek, že íšnice vztáhla znovu prsty po ;

!

108

jeho ramen. Bylo to zbytené nebo Otokarovi napadlo ihned, že už je asi Volavka ví kde. Sáhl do kapsy pro tobolku, pak rychle do druhé ;

bh

— Ale

dnes zapísáhlo se všechno proti nmu. I tobolku cestou zárove s rukopisem vytrousil ne-

bu

bo doma zapomnl.

Tím dosáhla jeho tíse vrchole. Zapomnl jsem — " koktal ve smrtelných ,,

pacích. ,,

roz-

'

Nkde

v

cizí

kapse!" odsekla sklepnice a pu-

stila nyní voln uzdu své rozhoenosti. Urážky nejhoršího druhu sypaly se na jeho hlavu. A sám Sezima musel uznati, že jí k tomu celý sbh okolností dává plné právo. ,,Ale což pak nevypadám jako slušný lovk?" ;

vzpíil

se ješt

nesmle.

,,Inu arci!" zvolala íšnice

posmšn

a

zmila

od hlavy k pat pohledem, ped nímž se jist studem zardla každá skvrna jeho odvu a strachem zachvla každá smutn svšená nitka, toužící marn po ztraceném knoflíku. S hlavou malomocn svšenou snášel nový píval urážek a zoufalá jeho mysl lapala zimnin po spasném lan, které by mu pomohlo z této propasti ponížení. Poslati nkoho do svého bytu ale kdož ví, zdali by se tam našla jeho tobolka, otec s Gabrielou jsou asi posud v Temšín a služku by pece nemohl, ješt k tomu snad bez výsledku, požádat jej

—

o

pjku

.

.

.

Poslati k

—

nkterému

píteli, vyburcovati

kdyby náhodou nebyl ješt Vc by se tím ješt zhoršila.,-. Snad by stailo oznámiti tmto lidem své jméno, svj stav Ne, nel Po .tomto jej ze

spánku

ale což

doma nebo neml práv penz

—

!

109

po tchto urážkách nemže, nesmí to uiby snížil své jméno ped touto chátrou a jakému posmchu by se vydal, kdyby zpráva o dnešní píhod pronikla v širší kruhy! i^ýstupu, nit! Jak

láni strážník", jež vyniklo z pustého jeho trýznitelky, zasáhlo jej novou drtící ranou.

Slovo

,,

nkdo nebo nco

„E, strážníka necht stranou!" ozval se z

tlupy.

„A vám nechá v

zástav hodinky

jiného a jde po svých!"

Hodinky! Otokar si dosud na okrasu nikdy ani nevzpomnl.

tuto

užitenou

Zahanbující nedostatek hodinek, který se jevil mlením jeho, byl ovšem další pitžující okolností. mu svrchník," poradil milosrdný ,, Svléknte host.

Svrchník. Ano, to bylo konen spasné slovo Otokar se podivil, že mu nenapadla tato tak obyejná, tak jednoduchá pomoc. Byl by shodil teba i kabát, jen aby se dostal pry, daleko pry odtud. Ale v tom prodrala se zástupem hostí, zevlujících škodolib na pohnutý výjev, rozložitá postava pivokov záís širokým, hladce oholeným, cím obliejem a vztáhla k Sezimovi zaervenalou ruku, která by objemem svým snadno byla zahanbila nejmohutnjší rytískou rukavici. Tím byla pozornost diváku odvrácena od domnlého šejdíe na novou osobu, jež zasáhla do zajímavého výstupu. Z úsmvných obliej vyzíralo, že byla v kruhu tom známa a oblíbena. K úsmvu vyzývala ostatn již svým zjevem. Svou bachratostí a nemotorností, hlavn pak pitvornými posuky, v jaké muž ten s oblibou stahoval, houbovit kypré tvary oblieje. Mrkal oima, na-

tém

•

110

tváe, špoulil masité rty, kivil tahy nejrozlinjším zpsobem, tu jakoby si chtl dodati vážné dstojnosti, tu plativ, tu potmšile, tu k výraale každý takový posunk rozzu poloblbé tuposti okamžikem píštím v široký, tverácký plynul se smích, svdící, že byl onen výraz pouhou šprýmovnou grimassou. f ukoval

—

\

A podobné

kejkle

ten pecházel

provádl také

se

svým

hla-

kazatelských, sem: i urputných, nžných, plativých odstín k základnístále

stupnicí

mu

žertovnému tónu. Tento lovk vztáhl tedy mohutnou ruku k Otokarovi a dávaje si vzezení rozhorleného mravokárce, vyrážel z nadulých tváí na sklepnici písné výitky: ,,A takhle jedná kesanská panna! Hleme krásnou, hodnou slenu Karolinu Lidi svlékat v ,takové sibiské zim a mluvit hned o šejdíích, o zlodjích Dejme tomu, že je tento pán lovk !

poádný — a já, znalec lidí, vám pravím, že — dejme tomu, že zapomnl peníze poádný je — což se mže státi každému z nás — jen doma jáku co pak, zlatoušku ? Co pak, zhorka nakva!

zcela

:

šená krásotinko?" Mohutná ruka šermovala jí výhružn ped oima, ale na tvái karatele byl již dávno široký, tverácký smích. vi„Ale vždy ani nedutá, vždy je na marn by se chtl také vydt, že se piznává proti nmu," bránila se všecko mluví táet, kde sklepnice, jejíž bojovný zápal byl však patrn trochu

—

nm

ochlazen. ,,Že

„Že nemluví?" káral ji znovu obránce Sezimv. je v rozpacích ? Mnohý z nás by na jeho míst

lil

práv

tak vypadal. Octnul se v podobném postavení snad poprvé ve svém život. vždy pak jste ho ani hrub k slovu nepustila! jak jste mluvila? Což kdyby na vás zítra podal žalobu pro

—

A

A

cti, he ? Tak se nejedná v podobném pípad, holubiko Nýbrž — A vypjav dstojn elo, nafoukl tváe a pravil

urážku na

!

slavnostn k Sezimovi ,,Jsem Dominik Pavlát, své?" ho zamstnání obchodník moukou. A mám est Ruka a smjící se tvá vyjádila zdvoilou :

—

otázku.

Náhlý ten dotaz uvedl tíse.

arci

Sezimu v novou

Jméno

své íci nechtl.' Chvilku klopil pemípronesl tiše „Bo— boita." Boita. Studující?" studia odbytá. Jsem spisovatel." Po-

tav oi pak ;

„Pan ,,Ne.

:

Mám

druhé nechtlo se

mu

již

do

lži.

Komický byl úinek toho slova na Pavláta. Zdvihl prst vysoko nad hlavou, vznesl také oi jako u vytržení k nebi a vyrazil ze sebe pitlumen a táhle: „x\áááá, spisovatel. Spisovatel, spisovatel!" dodal vítzoslavn.

panno Karo-

líno,

Tón

blouznivé úcty, jakým slovo spisovatel" psobil nakažlivé na ostatní. Všichni pohlíjakýms úžasem na lovka neobyejného po,,

pronášel, želi s

volání a

sama sklepnice byla

zaražena.

,, Spisovatel!" opakoval ješt jednou s drazem Pavlát. ,, Spisovatel má v hlav jiné vci, nežli aby !" myslil na tobolku a podobné trety

Otokar, jenž nabyl píznivým obratem

vcí opt

klidu a rozvahy, vysvtlil nyní strun, jak se vše sbhlo. Dodal, že nemá sklepnici za zlé, ponvadž

112

se

všechny okolnosti

spikly,

aby potvrdily

pode-

její

zení. toho vysvtlení Pavlát kýval po každé prudce hlavou a zvolal te: „Ale nemla hned uráodvolá své žet, niluvit o policii, svlékat kabát urážky a bude všechno v poádku." Otokar pednesl své vysvtlení pesvdivým tonem pravdy a všichni obrátili se nyní na jeho stranu, strženi také rozhodným pisvdováním moukaovým. Též slova ,, rukopis" a ,, redakce", s nimiž neurit spojovali vznešené pedstavy, pispla

vt

!

—

Te

•

k tomuto úinku.

mj

požadavek! Kdo mi zaplatí mé peníze?" ozvala se Karolina skoro nesmle. Pavlát vztáhl prst ku pedu a šinul jej zvolna dlouhým obloukem nazpt ku svým prsm, k nimž sklonil zárove hluboko hlavu. ,,Ale

—

drazn.

,,Já!!" pravil já slavím dnes

ruím

,,Já

narozeniny své tety

—— já

,

platím

Otokar vzhledl k nmu udiven. Smích ostatních pouil jej, že v tom vzí njaký žert. narozeniny Avšak Pavlát pokraoval vážn: pan spisovatel Bosvé tety Brigity a tento pán ita vyhoví zajisté mé snažné prosb a pisedne do kruhu pátel, s nimiž zde skromn oslavuju onen i

—

—

památný den." ,,Dkuju vám srden, pane,

,,

—

i

mn

níze,

pravil Otokar tonem upímné další laskavosti vaší pijmouti ne-

prokázanou,"

vdnosti. ,,Ale mohu. Pil jsem Zítra

za velikou službu

vrátím kterými

sím, abi^ste

jste

mi

mnoho a musím dom. optovnými velými díky pemi laskav z tísn pomohl, a pro-

již

vám

píliš

s

za tím

úelem

udal svou adressu."

]13

Avšak Pa\lát nechtl o \rácení penz

ani slypodobající se

šeti a boubelatá, hladká jeho tv'á, vskutku oblieji dtskému ve zvtšeném formáte, vzala na sebe komické vzezení rozmazleného dcka, když natahuje moldánky. Otokar vida nezbytí podrobil se. Že mu nebylo pi tom volno, snadno lze si pomysliti. Akoliv situace pozbyla dívjšího píkrého rázu, spoíval píznivjší obrat pece na pouhé tchto lid v jeho pravdomluvnost; zstal na zajisté ponižující stín a leckterý z nich pokládal jej asi posud za sprostého šejdíe. Byl by ml nejradji tuto místnost hodn daleko za sebou. Také smyšlené jméno, které si pidlil, budilo v obavy ped možnými nemilými zápletkami. Krom toho nebylo píjemné dáti se astovat

dve

nm

nm

lovkem úpln neznámým;

ten

pomohl

nouti

jeho žádost.

S

z

ale

povážlivé tísn

lovk i

bylo

ten

mu

tžko

skuzamít•

tžkým srdcem

usedl tedy ke stolu, kde hosvé pátely, nkolik prostých emeslník, kteí patrné již notný poet džbánk na poest tety Brigity vyprázdnili. Mezi nimi vynikal krejí s dlouhou kozí bradou a s rozježeným vjíem vlas nad elem, který potásl Otokarovi nkolikráte pravicí a pravil mu s váž-

mouka

stil

ným pohledem:

,,TéŠí

mne, opravdu mne tší

ve-

mi náhoda popála seznámiti se s vámi osobznám již dávno a tu je vždy s opravdovou rozkoší. Je v nich tak nco tak — eknme zkrátka: tak od srdce k srdci. Ovšem do našich kruhu literatura mnoho neproniká bohu!' A krejí mrknul po sousedech žel svých police,

n.

že

Spisy vaše

—

—

—

Svatopluk

ech:

Sebrané

spisy.

XXI.

S

114

hrdlivým okem, dávaje tak na srozumnou, že v nmí nalézá Otokar zde jedinou spíznnou duši. Sezima pijal tyto poklony rozpait rozpomí;

nal se

eský

V

marn, tší-li se náhodou skuten nkterý spisovatel jménu, které si bezprávn pisvojil. tom

chopil

vým vyzváním

jej

mouka

rameno s dtklipece, pane Boito Vždy za

,,Ale píte takhle se nesmíte kase upejpáte jako nevsta. boniti pi oslav dne, který dal svtu tak rozšaf:

!

A

i

hnte nou a dokonalou ženu, jakou je moje teta. vás ješt ten výstup se sklepnicí? Nebo vás trápí ? Ah, pokejte, vždy znám ztráta toho rukopisu pana Volavku, vždy bydlí nedaleko ode mne. Jestli tedy vaše papíry našel, máte je už jako v ruce. ráno dojít." Mžete si k Toto sdlení rozjasnilo rázem tvá Sezimovu. Tedy pece nebyla trampotná jeho výprava marnou Nekesansky draze je sic tento výsledek zaplacen ale jen když dostane svj rukopis ,, Opravdu?" zvolal radostn. „Znáte tedy byt

—

nmu

—

pana Cápa

—

?" '

,,Pana Volavky? Ovšem. Pokejte, napíšu vám hned jeho adresu. Máte-li snad tužku a kousek papíru Otokar sáhl rychle do menší náprsní kapsy kabátu a pojednou vyskoil, jako dotknut elektrickou ranou. Nešastná tobolka objevila se v jeho ruce. Zastril ji v dnešní své roztržitosti namísto nezvyklé, a v zoufalé oné tísni ani kde ji nikdy nemíval také tuto podíprohledal nepomyslil, aby na to zenou kapsu. Nyní teprve promnila se jeho situace nadobro.

—

;

—

^

115

tu ji mám!" vzkikl radostn a pi pona tobolku dosti slušné naduelou zmizela se hledu všech obliej kolem poslední stopa pedsudku, které se posud v duších skrývaly. I sklepnice, stojící práv na blízku, pohlížela na ni zahanbena. ,,Tak, a nyní zaplatím!" zakýval Otokar na po,,Hle,

koenou odprkyni.

i

Než Pavlát zadržel jeho ruku. ,,A to by bylo pkné," mluvil tónem uraženého. ,,Snad námi ted pijal mé nabídnutu a nyní nesmíte své slovo vzíti zpt. Já platím!' A když se Otokar ješt zpoval, doložil s bod-

pohrdáte

!

Již jste

rým úsmvem: Ostatn, chcete-li mermomocí tit, necht to až do kavárny. Zde nalívají už ,,

slední pivo a

nám

aj. Musíte

námi!"

s

vily

mu te

družství,

jež

si

po-

ješt na i

Otokar po krátkém váradostném rozjaení svém byl by Všechny píhody dnešní noci jepouze veselou tvá komického dobronezanechá ni nejmenší nemilé stopy.

,,Nu, budiž!" hání. nynjším objímal celý svt.

V

neuškodí, zajdeme-li

pla-

pravil

Redaktor obdrží rukopis, krát se asi nesejde, a také

s

touto spoleností více-

jméno jeho zstane úpln

nedotknuto dnešním pokoujícím \'ýstupem. Zastal se i velkomysln sklepnice, když jí Pavlát za souhlasu ostatních znovu zaal ísti pstró levity.

\

Z hostince odebrala se celá spolenost do jedné vtší kavárny, jež bývá po celou noc otevena. Pi ínském nektaru dospla tam pátelská známost v úplné, velé sbratení. Škrobené ,,vy" zamnno sladkým, dvrným ,,ty" a všichni ujišovali se nezrušitelným pátelstvím až do smrti. Pavlát vylíil

116

Otokarovi dopodrobna své obchodní a rodinné poa když Otokar potvrdil jeho domnnku, že je dosud svobodný, nabídl mu mouka bez okolk svou dceru Justýnku, k jejímuž jménu pipojil celou litanii vnad a cností. Stží podailo se krejímu vyprostiti spisovatele z otcovských dráp, aby jej odškodnil zábavou o pedmtech vznešenjších; bohužel zmocnila se ho neústupná škytavka, tak že nemohl žádný ze svých originálních literárních úsudk ukoniti, až posléze pestal na optovném drazném prohlášení, bije se pi tom pstí do prsou: že je Boita nejvtším eským spisova-

mry,

ádn

telem.

Také Otokar

ku svým nopedmstí, kde

byl dosti sdílným

vým pátelm. Dozvdli

se

ulici

a rozliné podrobnosti z jeho domácnosti i z jeho duševní dílny jen stží zdržel se, aby nezrušil tajemství svého dnešního pseudonymu. Když chtl Boita platiti, zamrzel se nad sdlením íšníka, že tento pán íšník ukázal na Pavláta, potmšile se smjícího celý ád už vyrovnal. Pavlát vytáhl veliké baaté hodinky a sdliv soudruhm, že jsou již bezmála ti hodiny, obrátil se k Sezimovi ,, Brate, již nemžeš. Odtud máš hezký kus cesty; jedva bys tam na pedmstí došel a do postele se uložil, už abys pomýšlel zase na cestu do msta, nechceš-li pana Volavku zmeškati. Vstává a v osm chodívá již z domu. Nejlépe udláš, když pjdeš se mnou. Bydlím nkolik krok odtud a ti tyi hodiny mžeš si pece !" pospat. To je z nouze dobré.. Pjdeš tedy k nám ,,N'e, ne, dkuji," bránil se Otokar. ,,Jakž bych " do cizí domácnosti mohl v takovou hodinu bydlí,

;

— —

:

dom

asn

—

117

,Jaká cizí domácnost? U mne jsi doma; vždy patíš jako nastávající ženich k rodin," ekl Pavlát položertovn, polovážn. „A nepíležitost nezp-

Mám

zvláštní pokojík pro hosty sobíš pražádnou. bude tam jen trochu poste] vždy pichystanou studeno ale pod peinami se zaheješ. Dostaneš se tam, aniž kdo z našich bude míti nejmenšího tušení, že k nám zavítal milý host. Ráno na vlas jsem spolehlivjší probudím o sedmé hodin než budíek a v pl osmé mžeš již zaklepati

—

—

—

t

—

—

u pana Volavky." Otokar namítal ješt ledacos, ale Pavlát nepopustil a konen pomyslil si Sezima S pánem bohem! Nech tedy dokoním svou dnešní Odysseu noclehem v neznámé domácnosti! Po všech tch dobrodružstvích zbude mi leda zítra bolení hlavy a na dlouho veselá upomínka Po mnohém objímání rozlouili se s ostatními a dostali se Šastn do bytu moukaova. Pavlát ml klí od domu i od svého bytu a takž nemuseli nikoho buditi. V síni zul si mouka boty a požádal :

hosta, aby kráel co možná tiše. Abychom nezkazili našim pekvapení, až spatí ráno z istá iasna neznámého nocleháe," pošeptal mu. Vešli tedy po tichu do hostinského pokoje, Pavlát rozsvítil, odestlal na rychlo postel a dav hostovi dobrou noc, odkradl se do své ložnice. Otokar octnul se tedy samoten v útulném oddlení neznámé rodinné archy. Prostor, jímž se pro,,

zatím rozhlížel, mluvil rozhodn ve prospch celku. Podlaha jako kída, stny a nábytek bez poskvrnky, sice snhobílé záclony v oknech, snhobílé peiny mšanských tíd. jen prosté zaízení prostedních

—

118

ale tpytící se vzornou istotou. Byla to skutené milá, pívtivá svtnika. Na nkolik laciných, ale ist vydrhnutým sklem vesele shlížejí-

stn

cích obraz, onde zrcadlo jako kišál, obklopené širokolistým svžím beanem, který se k pjal z lesklého koenáe, na stojanu pod ním umístného Otokar ulekl se až, když pohledl do té záivé plochy. Spatil tam kolem oblieje, zarudlého a rozháraného noní pitkou, divoce rozcuchané vlasy a pust schumelené vousy pravou protivTi dokonalého poádku, panujícího v okolní

nmu

—

—

•

prostoe. Chvilku naslouchal. Odnikud nebylo slyšeti ani šelestu. Pavlát bezpochyby již ulehl a celá rodina pohížena je v hlubokém spánku. Tiše pistoupil ke stolku, na nmž byly skupeny lesklé lastury a pestré porcelánové figurky. Uprosted leželo tlusté kožené album s pozlacenou sponkou. Bezdky ji odemkl a zaal si prohlížeti podobizny. Usmál se nad prvním listem, s nhož pohlížela široká tvá Pavlátova, zachycená v okamžiku, kdy se chtla povznésti k dstojné vznešenosti, ale uvízla v pli známého toho kroku, který je odtud ku smšnosti. Druhý list pedstavoval rozšafnou paniku, podobnou Rettigové, jak bývá vyobrazena v ele své kuchaské knihy. Jist paní Pavlátova. Následovala podobizna ctihodn staré, více než štíhlé dámy s podivn stoenými kadeemi na vpadlých skráních a s celým typem ostrých starých panen. Bezpochyby výtená teta Brigita, jejíž narozeniny pomáhal dnes tak dkladn oslavovati. K ní adilo se na tvrtém list vyjevené dcko v košilce, se šrou korálk kolem krku. Pak vidls

na

119

malé hezké dvátko s vyvalenýma oimia, s velikou pannou v náruí. Za ní s ostýchav naklonnou hlavou štíhlá dívina ješt v krátkých šatech, ale v pannu již dospívající Ahá Tu znázornn vývoj jednoho a téhož poupátka zajisté sleny Justýnky. Otokar prohlížel znovu tyto ti fotografie a pravil si, že je ten vývoj mnohoslibný. Dívina na tetí podobizn byla již roztomilou rúžinkou. A zde vedle ah, již dokonalá krásotinka A, jak jemné tahy

—

!

—

—

i

!

Neekl

bys, že je v nich njaké shody rysy prvních tí podobizen.

s

prostými

zálibným pohledem na obraze svží, hezké dívky a zavel pak album. Tuhly mu prsty zimou, která se oste hlásila v pokojíku dávno netopeném. Sáhl ješt po knize ozdobn vázané, která zdobila roh stolku, a shledal v ní s píjemným pek\apením svou vlastní sbírku verš. Z\Iáštní náhoda, že práv tato kniha pivítala Jio zde, bezdného hosta na zapenou. Otokar

Otokar

dlel

chvíli

—

ml

dostatenou dávku samolibosti, aby

mu

tento rys pokoje. vzezení dovršil sympatické útulného Svlékl se a vklouzl pod peiny. ChvOi ješt dootásal se zimou a jektal zuby, než se stavil blahodárný úinek ohromných duchen, napeím, jež bylo snad sedráditých štde no do výbavy sleny Just>Tiky. Znovu se mu pedpráv tak jako postavila hezká její tvá, jež kojík nemálo ješt získala pítomností jeho sbírky básní. Bylo zejmo, že z lenu rodiny, které mu ped chvilkou album pedstavilo, jen ona mohlal býti tenákou tchto verš. Pak ješt kmitla mu hlavou myšlenka, kam že ho dnešní boue zavála!

konen

mkkým

—

—

A

píštím okamžikem

zjevil

se

mu

již

v míhavých

120

obrysech dímoty obludný áp na tenounkých, závratn vysokých nohách s posupn šklebivým hdským obhejem, jehož nos se dloužil v nekonený ostrý zobák. Prchal ped touto nestvrou, která se za ním hnala klapajíc hroziv strašlivým zobákem, a možná, že nalezl ped ní útulek v okouzleném ki-

šálovém

paláci,

kde sedla na záivém

trn

prin-

cezna Justýna, s knihou jeho verš v ruce... Jisto [est, že za krátko tvrd usnul.

Když se Otokar probudil, rozlévalo se již ranní svtlo pívtivou ložnicí. Povypjal tlo, ale dravá zima zahnala jej zase do píjemného úkrytu pod peinou. Tžká hlava byla obestena neuritou tísnivou chmurou. Rozhlédl se vkol neznámé okolí jej pekvapilo. Teprve po chvilce upjatého pemýšlení pivolal do pamti pestré pásmo píhod, které

—

zavedly do tohoto cizího pokoje. Ale vše jevilo, se mu zpoátku jen mlhav jako divoký sen, z nhož se probouzíme, a nedotýkalo se hrub jeho jej

mysli.

Teprve znenáhla nabývaly pedstavy uritjších rys, a pomyšlení na ztracený rukopis, na pana Volavku vyburcovalo jej z klidu. Rozhlédl se po hodinách ale v pokoji žádných nebylo. Ze svtla soudil ;

sedmá již minula. Chtl vyskoiti z postele, když

však, že

se tu v sousedhlasy. Slyšel hlas díví, prozpvující po tichu veselý popvek a po chvilkách nkoho oslovující nžnými výrazy, z nichž Otokar snadno uhodl, že se dívka baví s kanárkem,

ním pokoji ozvaly kroky a

mkký

jehož klec po ránu bezpochyby zásobí erstvým sea cukrem. duši Sezimov oživla hezká díví tvá, kterou

mencem

V

121

ped usnutím v albu prohlížel. Padla jako slunení paprsek do chmur, valících se tžkou hlavou. S TÍsmvem rozpomnl se, že mu Pavlát pi aji svou výbornou dcerušku zadal, i pravil k sob, že zane den dosti mérní nevsty.

píjemn poznáním

sliné,

by

efe-

Píjemnou náladu, zpsobenou zvonkovým popvkem, zakalil brzy zlozvuk dvou jiných hlas. ,,Ne, ani slova

se

již

neeknu," znl jeden, hodící

dobe k domnlé podobizn

tety Brigity. ,,Budu jen hrách na stnu há-

mlet jako pna. Beztoho zím. Celou boží noc!

lovk

jeho stáí a postavení, otec dosplé dcery Povalovat se od veera do rána po krmách a ví kde ješt, pi karbanu a jiných pkných zábavách, s ledajakou eládkou, za kterou snad ješt platí a která ho svádí ke všemu špatnému Jak to mže skonit ? Jen záhubou jmní a zdraví, svtskou hanbou Inu, jáiomlím, na moje slova se nedbá a stará opuštná osoba je v jen pro posmch. Však tu již dlouho nebudu. snad si potom Pavlát s lítostí vzpomene na starou Brigitu a bude ji špendlíkem hrabati ze zem !" ,,Jen až se vrátí, však mu jeknu své mínní vpadl do plativého toho závrku druhý hlas, tlumoící asi hnv paní Pavlátové. ,, Pála jsem mu od srdce, že musil z postele, sotva že si ulehl. Ztžka si dovedl oi promniout. Ta ranní procházka ho asi málo potšila. A ráda bych vidla, jak mu t^m jdou pytle od ruky možná dost, že se s leckterým svorn na zem uložil. Však se od nich dnes rozeznává jen tou drahou lidskou duší." A v podobných chvalozpvech stídaly se oba hlasy dále. Otokar poznal z nich, že nezaíná jitro !

bh

!

.

.

.

dom

A

—

—

122

dom

tak píjemn, jak se mu ped chvilBa, zmocovala se ho zlovstná pedtucha. Mouka tedy nejen že ho nevzbudil, ale odešel nkam z domu, nepedstaviv ho své rodin. Snad se o domácím ani nezmínil. Snad na nho v ro-

V tomto

kou

jevilo.

nm

zespalosti

v noci

dokonce zapomnl anebo

tropil a že

si s

již

ani neví, co

opikou hosta dom pivedl. než aby sám rodin se ped-

Nezbude mu asi, stavil. Po slovech, jež práv

z

vedlejšího pokoje

zaslechl, neslibovalo pedstavení to mnoho píjemnosti. Zvlášt rozhoená poznámka tety Brigity, o ledajaké eládce, která pana Pavláta kazí a vy-

ssává, byla povážlivým úvodem k nastávajícímu obadu. Sezima s radostí by se byl vzdal i poznání slíbené hezké nevsty, jen aby mohl odtud nepo-

zorován vyváznouti. Avšak jaká pomoc Musí projíti tou trnitou možceremonií a sice co nejrychleji, má-li ješt zastihnouti Volavku. A kdož ví, no-li to již vbec znají-li dámy Pavlátovy byt tohoto pána. V noci zapomnl radostí nad tobolkou šastn nalezenou úpln na adresu, kterou mu Pavlát chtl již napsati. Zdvihl se na loži; ale znovu zarazily jej hlasy z vedlejší svtnice. Paní Pavlátová vylévala prozatím hnv svj na Justýn a njaké nové osob, patrn služce. Prohlásila, že naídila již nejmén desetkrát, aby jistou skí penesly do hostinského pokoje. Skonila rozkazem, aby penesení to ihned bylo provedeno. Vci jen aby, je lehká se skín že neteba sundat !

—

—

ji

opatrn

—

—

—

tak Ozýval se šramot, kroky blížily se ke dveím'

nesly

123

hostinského pokoje ... Už tedy opravdu nemají šení o hostu, kterého jim Pavlát nadhl.

Píjemná s

tu-,

situace

Otokar uznal za dobré zstati klidn v posteli, peinou po krk vytaženou, nehýbati ani brvou a

co se bude díti. Paní Pavlátová, za níž vidti bylo ostrohrannou tvá a podivn stoené kadee tety Brigity, kídla dveí, dívajíc se stále nazad, otevela dobe drahocennou s Justýnou nesou-li služka skí. Nesly ji vskutku opatrn; služka držela ji po jedné stran, kráejíc obezele pozpátku k oteveným dveím, Justýnka pak nesla druhou stranu, shlížejíc upjatým zrakem úzkostliv na rozliné ozdobné nádobí, figurky a jiné trety, které stály na vrchní ploše skín. Otokar hledl pímo do její tváe, obrácené k hostinskému pokoji. Nebyl sice v tu chvíli naladn ku píjemnému studiu ženské krásy, ale pece ocenil mžikem milý pvab, spoívající v tom mírn vykrojeném oblieji jemných podlouhlém, krásné erveni na lících a s nžtah, s nádechem nými, ohnivými rtíky, te úzkostliv sevenými. Celku tomu pidával ješt zvláštní pikantní kouzlo bílý mouný prach, následek jejích styk s živností otcovou, který vdechnut byl na mkké, lehce skadeené vlasy jako pudr na píesce rokokových

oekávati

s

resignací,

ob

pkn

dam.

I

Povznesla krásné, jiskrné oi a v píštím okamžiku ozval se výkik, provázený inkotem a cinkotem, jenž vyvolal opt jiné ti výkiky zdšení. vypadla nosikám z rukou a sklenice, šálky,

Skí

124

figurky ítily se na podlahu, kde mnily se namnoze v kupy step. Okamžik upíraly se všechny zraky ztrnule na tuto spoustu. Pak zaaly se sypati z úst obou starších ženštin nejprudší dtky a výitky na hlavy mladších; ale pojednou umlkly. Zraky jejich obrátily se smrem, kterým se upíraly oi nepohnuté Justýnky, a v hostinském pokoji zjevilo se jim otevenými dvemi netušené di\adlo. Ze snhobílých pein vyzíral tam pracizí obliej, obklopený divoce rozcuchanými vousy a vlasy. Chvilku psobil na jako tvá Medusina. Pak vítila se statná postava paní Pavlátové do hostinského pokoje a za ní stanul na prahu posupný zjev

n

Brigity.

tety

Tváe obou

jevily úžas,

nevoli,

zv-

davost a hrozbu. Ale v píštím okamžiku napadlo' jim snad, že jejich pohodlné ranní nedbalky nehodí se pro cizí mužské oi nebo sotva že vykoktal Otokar cosi o pozvání pán Pavlátcv, obrátily se bílé podoby na útk a zmizely pojednou jako strašidelné vidiny, pi emž zapadly za nimi dvée s hlomozem, který naprosto odpo;

ob dv

zákonm

zdvoilosti.

Host mohl

konen

roval

vyskoiti

z

postele a

na

rychlo uiniti svou toilettu. Také v sousední svtnici ozývaly se z\'uky, nasvdující, že dámy upraMjjí svj zevnjšek ku pijetí nenadálého hosta; než k tmto pípravám družily se projevy, které mu neslibovaly píliš laskavého uvítání. Jako bitké, jedem napuštné stely pronikaly z tlumeného hovoru za dvemi jednotlivé hlasité zlornky jako ..Ješt ke všemu to!" ,, noní mry", ,,do poádného domu" a podobné do srdce bezdného po-

125

Pímo

na jeho sluch vypoten byl také žalostný náek paní Pavlátové nad rozbitou krásnou caraffinou, nad bezhlavým Napoleonem a jinými zkaženými rodinnými klenoty pi každém oznamovala jeho vzácnou krásu a drahocennost nebo jméno milovaného dárce, jehož památka inila pedmt, nyní zniený, nenahraditelnou posvátnou relikvií. Pes to vše a jakkoli pospíchal, neopomenul tentokrát Otokar pelivé upraviti huatý rámec svého oblieje a vnovati také odvu svému .bedlivjší pozornost než jindy. Konené byl hotov a zaklepal na dvée. uslyšel toliko nepívtivé zamruení, vstoupil odhodlané do jámy lví. sluchae.

;

A

Ve

ponkud chudobnji

než hostinský pokoj, ale stejn isté zaízené padl zrak jeho pedevším na milý obrázek. U okna, pod klecí s kanárkem, sedla známá již krasavice s njakou prací v ruce. Proud svtla, vlévající se do pokoje houští hortensií, fialek a balsamín, prosycoval veselým jasem naklonnou hlavinku s laciným pudrem na mkkých kadeích, se stopou slzy pod okem, které n\Tií zxdav a rozpait na vstupujícím utkvlo.

svtnici

ješt ob starší dámy, do svých obyejných domácích oblek. Jako Jeremiáš na zíceninách Jerusalema stála tu paní Pavlátová za stolem, na nmž byly skupeny smutné trosky pestré nádhery, zdobivší ped chvílí osudnou skíni. Teta Brigita, s jakousi mantilou rezavé barvy, splývající jen do polovice hubených ramen, s nemotornými kostnými brejlemi na špiatém nose, týila se v bojovné posici u kamen a

Krom

ustrojené

již

ní byly v pokoji

126

vítala vcházejícího hosta

svým nejostejším

pohle-

dem.

Také Justýna okno.

se

zdvihla a odložila práci na '

Otokar se uklonil a vypravil ze sebe nkolika trhanými slovy, že vyhovl naléhavému pozváni kterak lituje, že zpsobil nepílepana Pavláta žitost a že se bezpochyby stal i bezdným pvod-

—

-

cem

tak veliké škody. Jediná Justýna optovala jeho poklonu a vzhlepívtiv nad rumncem, jímž se zadla k pálila až po samé oi. Teta vypjala se jen ješt výše a savši okuláry, pronikala hosta pohledem, který mu vyítal mravní jeho nicotu a rozhodn odpíral absoluci. Paní Pavlátová pohodila hlavou spsobem, který se podobal spíše všemu jinému nežli zdvoilé poklon, a zamraená její tvá neZahuela osvtlila se ani špetkou pívtivosti. naprosto nebyle rozumti. cosi, Nastala trapná pestávka. Otokar cítil, že vtom hrobovém mlení tyi inkvisitorské oi zpytují jeho zevnjšek a bodají ho svým hnvem a snad i opovržením. Pestrá kukaka devná, sedící na starosvtských hodinách, smilovala se nad ním. Perušila

nmu

emu

svým chraptivým ku-ku. Zakukala osmkrát a pipomnla tím hostovi, že je nejvyšší as, aby chvátal k panu Volavkovi. Když své zpvné sólo harašivým zvukem ukonila, otázal se Otokar po panu Pavlátovi a pipojil,, že ho volá osmá hodina za nutnou záležitostí. ,,Pavlát není doma," drsn odvtila rozhnvaná panika, pohledla oste na cizince a na chvilkui

tísnivé ticho

127

— a pak — kypré rty — „posa— „ml jsem

se zamyslila. Ješt jeden ostrý pohled doložila: „Pošlu pro nho. Prosím" propustily to „prosím" jaksi neochotné, te se na chvilku."

—

" bránil se Otokar „Ah, lituji býti na vlas v osm hodin na jistém míst. se opravdu již porouet

—

Musím

na

ješt osteji. „Ó, jen se posate," ekla rozhodn. ,,Bude tu co nevidt. bez snídaní A pak by bylo pkné Pavlátová pohledla

—

—

Poslední slova znla po všem pedcházejícím paní Pavlátové nemla vbec spíše jako ironie a

e

ani nejmenšího

pídechu

zdvoilosti.

Toto zdržování mlo patrn jiný úel a Sezineminul se asi daleko pravdy, když si pravil, ma že za tím vzí erné podezení. Po verejším dobrodružství byl naklonn uviti, že iní jia lidi dojem uprchlého trestance. Ostatn, zde mlo podezení i dostatený vcný základ. Byl tmto dámám

—

a Pavlát jim o hostu nieho neekl což aby byl pobudou, který se vloudil, použiv nepíetnosti Pavlátovy, nebo jinak do bytu a teba si již v kapse odnáší njakou drahocemiost na padocela

cizí

mátku ? Což

ml

dlat ? Posadil

se a

ekal jako na

trní.

Pavlátová odešla ze svtnice, teta yyšourala se a teta usedla si za ní. Za chvilku vrátily se odkud bokamen, do ošumlé kožené lenošky u davé zraky neodvratn na hosta upírala, kdežto Pavlátová zašla do hostinského pokoje a dlouho tam

ob

cosi šukala.

Vše

to

nasvdovalo nedávné domnn-

128

ce Sezimov. Panika pehlíží své drahocennosti a Brigita jej zatím hlídá. Skutenou rží uprosted tohoto trní byla mu Justýna. Již pohled na její krásu byl útchou a milým osvžením. Jako v živlu spíznném .vesele záila mladistvá, ilá hlavinka v jemných paprscích jitních; bylo by k ní patilo ješt jaro, zde jen povzdálí naznaené spoe kvetoucím, trpasliím sadem v okn. Avšak i trochu zimy hodilo se k ní dobe blost, záící venku s osnžených stech a ;

nadechnutá v pomouené její kadee, kontrastem ješt zvyšovala pvab májov erstvého oblieje se živým rumncem na tváích a s jiskivým úsmvem v oku. Zvlášt k bílému nádechu vlas vracela se básnická obraznost Sezimova stále a stále; byl jí

motivem nad

jiné

vdným,

z

nhož pedla pásmo

pvabných pedstav. Zmizela svtnice s ohnm v kamnech miniaturní zahrádka v okn promnila se v rozlehlý nádherný park s barokn pistiženými stromy a kei, s ohromnými vásami a divn zkrou;

cenými antickými sochami, ale plný erstvé zeleni a rosných kvt, svžího ranního dechu a májové vhodného rámce pak vyzírala ona z toho dívka v okn s pudrovým jíním v kadeích, le zá-

vn

;

rove

v

malebném kvtovaném odvu krasavice

minulého století, který se tak výten hodí k jem'nému, pikantnímu tomu oblieji ... A rokoková pastýka zírá k nmu soucitn, ba možno íci vele Pelud zmizel Zstala z nho jen ta hlavinka a jak se Otokarovi zdálo, i ten pohled. Justýna, sedící opt u okna se svou prací, byla obliejem napolo k nmu obrácena a pohlížela k nmu kradmo z pod mžikajících as. z

.

.

.

.

.

129

nmu

Konen

zcela tvá, v uzardní obrátila k pohledla na nho s pívtivým úsmvem a zeptala ?" se: „Spalo se vám u nás dobe Pokládala za slušné perušiti trapné ticho ? Zželelo se jí opuštného hosta?

—

„Ó výborn !" odpovdl Otokar

s

velým

po-

hledem. „Ml jsem arci spánek jen krátce vymreny „Pišli jste hodn pozd?" pravila Justýna

—

s

laškovným úsmvem. Teta naproti tomu skivila

rty

k posunku

oškli-

písn

kárajícím pohledem. usmál se Otokar. „Ale nemy„Skoro již ráno," slete proto, sleno, že náležím k noním ptákm a že mám na svdomí nevyspání vašeho pana otce... Vše stalo se pouhou náhodou..." Teta Brigita potásla hlavou a usmála se vosti a drtila hosta

'

trpce. ,,

Scházíte

se

asi

astji

s

mým

otcem?

Jste

snad pan Živný?" tázala se dívka dále. jsem Vera sešli jsme se poprvé. Jsem na štstí vzpomnl si Otokar ješt vas na pseudonym, pod nímž se v noci Pavlátovi pedstavil spisovatel." Zardl se ,,Boita, Otokar Boita

— —

—

,,

—

pi

té

ástené

lži.

Brigita stáhla pohrdliv ústa a zakývala nkoprudce hlavou, jakoby chtla íci Vždy jsem myslila, že nco takového

likrát si

:

<

Justýnu psobil titul hostv opan. Bylo patrno, že jím Otokar ped ní velmi získal. Vztýila Boita živ hlavu a zvolala ,,Ah, spisovatel nieho. Poškoda! neetla jsem od vás dosud vzte mi, prosím, jak se vám líbí, Sezima?"

Na

:

Svatopluk Cech: Sebrané

spy. XXI.

!

—

—

9

—

130

Otokar sebou trhnul a pronesl zajíkav: „Sezima? hm „Ano, Sezima. Z ásti je váš soujmenovec Otose líbí velice. Peetla kar Sezima. Hlete, jsem jeho sbírku již nkolikrát. Nkteré jeho básn

— mn

— Hm —

umím nazpamt.

:

Je v nich jakási zvláštní,

—

Na píklad

tajemn

v jedné má tuším zdá se vám, že sedíte kdesi na mezi, zlaté paprsky laškují se zlatými klasy, celý kraj tone ve zlat a svtle, na obzoru lehounké modravé stíny hor, a v erstvém zlatém vzduchu zní cosi jako tichý, lahodný hlahol sváteních zvon ten hlahol proznívá celou básní, tu jako nejasn z daleka, tu zase blíže, zetelnji, a když dotete, zvoní vám ješt dlouho v duši ..." Tato prostá chvála, nevinné dívky pi vtší protelosti nebyla by takto velebila ped spisovatelem jiného spisovatele uvedla Otokara v radostné vytržení. Naplnila ho vtším blahem, než sáhodlouhý pochvalný referát v kterémkoli asopise. A jak zvláštního pvabu nabývala jeho báse v tchto svžích malinových rtech Zdálo se mu, že nyní nalezl v oné básni nco, co v ni ani sami netušil, tajemné kouzlo, jež do ní vložil nlevdomky a které mu teprvie jemn vnímavá tato dívka pivedla na vdomí. Justýna jevila se mu te nevýslovn krásnou s tím purpurem zanícení na tvái, s tím vlhkým leskem vzrušeného citu v oích. Jak rád by byl nyní strhl závoj svého pseudokrásná hudba. nadpis Jitro :

—

—

—

—

!

nymu Zapomnl v tu !

chvíli na ztracený rukopis, na Vona všechno lavku, na nevlídné hostitelky

—

.

.

131

jej opt do drsné skuvracela se upokojena ze Pavlátová tenosti. Paní své obhlídky v hostinském pokoji. Teta Brigita, která jazyku svému nepirozen dlouhý klid uložila, oslovila ji s posmšn slavnost-

Zavrziiutí

dveí uvrhlo

^

spisovatel." ním drazem: ,,Pan Boita Máchla pi tom smrem k Otokarovi kostnahlatou rukou, zdola nahoru, a vyjádila pohledem sem dosti zeteln ironický úštpek. i

— —

snad ponkud usmíPaní Pavlátová tentokrát poctila hosta skuena výsledkem své revise poslala zárove Bohužel poklonou. tenou lehkou Justýnu do kuchyn. Z pokoje zmizel veselý slunení paprsek zstaly tu nevlídné chmury. Domácí paní usedla za stl a s tžkými vzdechy probírala se ve zíceninách ozdobného nádobí. Vybrala trup a hlavu porcelánového Napoleonka a ;

pohrávajíc s tmito smutnými troskami, mluvila jako k sob: ,,Mému ty noní toulky nesvdí. Taby zstati veer v rodin kový starý lovk a poádn se vyspat. Kazí si zdraví, utrácí peníze a škodí své dobré po\'sti

ml

— —

Pi tom tiskla prudce hlaviku s dvourohým kloboukem k tlu v historické uniform, jakoby chtla tím úsilím slouiti rozdvojené ásti.

A na

hosta ncpohlížcla, cítil Otokar dobe dvoa významné hry s rozbitou fijitý hrot její gurkou. Na chvilku zasvítil slunení paprsek znovu mezi chmury. Justýna pinesla kávu s domácím peivem a postavila snídaní ped hosta s pívtivým, laskav pobízejícím úsmvem. Ale hned na to vyzvala ji n^iatka, aby se odebrala dol do krámu.

ei

Í32

Pavlátová pobízela jej sice, aby sáhl hodn hluboko do schránky cukru, avšak sama kapala mu do kávy pelynk svých dalších úvah o zpustlém choti, v emž jí teta Brigita vydatn pomáhala. Na štstí ozvaly se brzy na chodb hmotné,i hápavé kroky a ve dveích objevila se obšírná postava Pavlátová. Mouka vstoupil všecek posnžen svým životním živlem a udeil se hned na prahu pstí do ela. ,,Jsem to

lovk!"

zvolal.

dom

že mám v spatil služku, jak pro

na smr,

pojednou hlava, ,,

mozkem

,Ty's

:

,,

Zapomnl jsem

jako

Teprve když jsem pichází, projelo mi Moje vyvedl

hosta.

mne to

pkn

!

moje hlava!"

Tžko

míti v

hlav rozumnou myšlenku

—

po takovém hýení až do božího rána. Je to vru hanba!" ulevila si paní Pavlátová. Manžel obrátil se k ní s \^ážnou tváí a kývnul hluboko hlavou. Vždy z takového života lidé skuten picházejí o rozum. Znala jsem sama lovka, který ee tím pipravil do blázince," ozvala se od kamen teta ,,

Brigita.

Pavlát otoil se zase k ní a se stejnou vážností uinil ped ní ješt hlubší poklonu.

i

zaínáš se svými fraškami

,,Zase

?"

nmým

vybuchla kýváním. takových

paní Pavlátová, rozlícena jeho ,,Ml bysi se stydt. Hled, co pochází z nepoádk!" A vztáhla prst ped sebe na stl. ,,I

je

podívejme

stípk

!

skleniek a

Štstí,

-se!" žasl

že

panák !"

se

komicky mouka. ,,To nkolik

rozbilo jen tchi

133

A

mohla manželka nešetrnou poznámku novým výbuchem hnvu potrestati, obrátil se spšk Sezimovi, potásl mu rukou a pravil hmotn: „Dobré jitro! SpoJak jste se vyspal? nežli

n

—

—

budíek jsem také, není-li pravda?" Odpustíte — " ekl Otokar vstávaje. „Mám

lehlivý ,,

již

nejvyšší as, chci-li zastihnouti pana Volavku."

pana Volavku!

na to jsem zapomnl. Ovšem, ovšem, nejvyšší as. Pokejte, dovedu vás k nmu. S'nad ho pec ješt polapíme. Ale ne,,Ah,

smíme

již

ztratit

I

Pojte!"

ani minutu.

Otokar se dovtípil, že je pružinou moukaovy ochoty také touha, aby co nejdíve vyváznul z bouli\ého dnes domácího vzduchu. Byl hned hotov k odchodu.

|

Pa\lát dopál mu sotva asu, aby se dámám mlkyi uklonil vystril jej ze dveí. \Sám pak zvolal s prahu do pokoje ,,S bohem, drahoušku!" poslal špikami prst ke políbení a zavev rychle za sebou, táhl hosta ke schodm. ,,V takové dni je pro nás ubohé manžely nejlepší erstvý vzduch," pravil k Sezimovi. Na ulici minuli sklad, z nhož poslala jim pívtivý pozdrav Justýna, záící tam uprosted pytl a mouných spoust jako první jarní kvítek z posledních snhových závjí. Cestou sdlil mouka soudruhovi, že zná pana \^olavku jen z daleka.

tém

;

:

kamnm

—

moukav

Brzo došli k domu, v

nmž

kopisu.

V

bydlel únosce ru!

prjezde

dvemi svého

stál

domovník

brlohu.

s

mrzutou tváí mezi

134

,,

Nevíte,

je-li

pan Volavka doma?"

otázal se

ho mouka.

Domovník zakabonil se ješt více, chvilku mlel, pak pokril prudce rameny a prohodil s trpkým úsmchem: ,,Pan Volavka není nikdy doma." Pythický tento výrok tazatele arci neuspokojil. Neodešel ješt z domu? Musíme s ním mluvit," pravil naléhav. Domovník chopil se jakéhos kabátu a rákosky a výraziv krátce: Nevím! Podívejte se nahoru!" vybouil ze záhyb kabátu oblak prachu. ,,V druhém poschodí?" otázal se ješt mouka ,,

,,

nevlídníka. ,,V tetím,

—

jediné dvée v prána pavláce oblaku prachu a rákoska zaala pro-

zaznlo z vádti po kabát vzteklý vo

!"

rej.

— mouka dosti namáhav — do — dvée v právo — mýlka nebyla

Vystoupili tetího poschodí.

Pavláka

Na

možná. jméno.

levo tli ke

všemu u dveí njaké

jiné '

i

Na první pohled se zdálo, že je pan Volavka dokonalý pedant. Nad prostým pístrojem k ištní bot pilepena byla cedulka s nápisem ,,Žádá se, aby každý svoji obuv peliv oistil". Naproti tomu svdilo rezavé zvonítko o nepoádnosti drát :

;

byl stržen a jako ironie vypadala cedulka,

pená na osielé ,,

rukojeti, s

erstv napsanými

Rate jen lehce zatáhnouti". Na dveích nebylo jména. Za

to byla

pileslovy

tam na

oškubaném a zašpinném kousku papíru itelná slova: Pijímám návštvy jen od 12 2 hod. s po,,

ledne".

—

135

„Tu

to

máme!"

—

zvolal

mouka;

ale

hned do-

zaklepeme pece; však není „Nevídáno tak velmožný pán." že zaslechl Zaklepali. Sezima tvrdil urit, m-nit kroky. Zaklepali znovu; avšak ekali marn na ohlas. Sáhli na kliku. Bylo zameno. ložil:

Opakovali zdálo,

že

slyší

Jclepání.

Nebo

v bytu njaký

Pavlátovi se nyní šramot.

i

konci zabušil mouka mohutnou pstí na dvée a když i potom bez výsledku ekali, vyzval není skuten' soudruha: „Nic naplat! Pojme! zámeník." jen dostane doma anebo se k Nerad vydal se Otokar na z|pátení pochod. již byl Slyšel zcela zeteln ony kroky v byt nepoís odchází a te jist, že rukopis dostane zenou. A ke všemu si pravil, že byl nkdo pece ale pro by se pan Volavka tak ukrýval, uvnit Pavláže by jej nevyburcovala ani hromová tova?! Když sešli do prjezdu, vystril domovník hlahol ze svého brlohu a otázal se jich s potmšilým

Ku

Bu

nmu

—

—

—

ps

I

úsmvem: „Nu, dostali se tam pánové?" „K asu dostali!" lál mouka. „Bu není do— nebo je hluchý — nebo je skuten tak veliký ma pán, že pijímá návštvy jen od 12. do 2. hodiny, jak to má napsáno na dveích." Domovník zasmál se nyní hlasit a od srdce. v ty hodiny „Arci, od dvanácti do dvou

—

totiž

lidi

nebývá nikdy doma!" „Jak že?" zvolal za blázny?"

mouka

udiven.

„A pro

ma

136

„Pánové bezpochyby neznají pana Volavku?"

—

neznají. Znám „Znají Vypadá p'ec jako rozšafný tropí z lidí neslušné žerty."

— vypadá..."

Vypadá

jej z

hostince,

lovk,

který

z ulice.

ne-

si

Domovník

se zarazil a zamáchl chvilce zamraen pohlížel stranou než po rukou a pravil tišším hlasem: ,,E, co! Jaké pak ,,

;

A

ohledy si konen vyvádí jiným co chce lovku, který jej obsluhuje a který ale v lovku, který má se protlouká s nouzí živobytím ženu ,a dti! Zadarmo bhat každý den po plnoci zadarmo boty cídit, šaty do studeného prjezdu snídaní vai^ a ješt vlastní, prášit, posluhovat trpce vydlané peníze ztratit ... Že prý po prvním A zase po prvním! Za trnáct dní, za týden, zítra... a poád nic. Již toho mám po krk!" ,,Pan Volavka je vám nco dlužen?" otázal se Pavlát, jenž zaínal chápati všecko. ?" vyrazil domovník ,,Komu pak by nebyl s hokou ironií; ale rozmyslel se, že snad zašel ped cizími píliš daleko, a ptal se klidn ,,Máte snad njakou pohledávku?" u nho také njakou Po,, Pohledávku?" opáil mouka se smíchem. " A s pohledávku zrovna ne; ale hledáme nco mocí Sezimovou vysvtlil mu úel jejich návštvy. ?" opakoval domovník. ,, Papíry ? v kapse nemuseli jste nahoru." ,,Ah, k vli Ped tím byl zavel dvée svého brlohu a roz•mlouval s pány v prjezde. Nyní vešel do své komrky a vrátil se s kabátem, do nhož nedávno tak nelítostn rákoskou bušil. neNebyl ráno ješt dobe pi smyslech prázdovšem tobolku, všechno v kapsách i chal !

dom

.

.

.

.

.

—

—

.

.

—

—

:

—

—

—

,,

—

tm

,,

—

—

,

.

137

nou

—

a já jsem si toho všiml teprve dole," vysvtloval a sáhl do kapsy kabátu. „Papíry jseml snad jsou to tyhle?" našel jen zde ,,Ah, ano!" zvolal Sezima a vztáhl do nich

—

spšn pis

ruk,u.

Byly to archy stejného papíru jako jeho rukoa práv tak složené. Ale sotva do nich zbžn

nahlédl, pravil v nemilém sklamání: ,,Ne jsou mé papíry." vzal mu je z ruky a hled

Mouka

—

—

to ne-

do nich,' exekuní zájem

—

etl polohlasit: j, Slavný c. k. pro pohledávku... Ah, to je arci divná báse!" nu vidíte, pánové, sami," ,,Tedy exekuce horlil domovník, pijímaje nazpt papíry. „U nho

—

nenajdete nic jiného. A lituju každého, kdo proti soudn zakroí. Má jen zbytené útraty. A ješt si z vitel blázny dlá, jak iste vidli na-

nmu

hoe."

' I

'

,,Ale jsou-li to

na

ulici ,,

zdvihl!"

Jiných

opravdu

ty papíry, které

I

vera

Sezima nesmle. nepinesl," tvrdil domovník.

ozval

dom

[

se

Vždy vám

pravím, že nechal v šatech i tobolku. ,, A krom tchto listin není zde žádného papíru. Papíry, které zvedl, byly patrn tyto listiny, je^ nechtl pece nechati mu asi z kapsy vypadly svou hanbu na ulici." S nepoízenou odcházel Otokar z domu. Jeho dobrodružná plavba za rukopisem skonila tedy ztroskotáním všech nadjí. Napolo jen slyšel útchy moukaovy a jeho mravokárné úvahy o panu Volavkovi, který by pece jakožto editel neml tropiti takové skandály. ví eho," doložil pro ovšem, ale „editel

—

—

bh

138

sebe.

,,Za našich

málo."

as

znamená takový

titul

pra'

^

v

Po nkolika krocích

.

.

se rozlouili. Pavlát zval nového pítele, aby jej brzy opt navštíhezká vil. duchu Sezimov zamihla se hlavika s pudrem v kadeích; ale hned oblieje za ní vyvstaly jako dvé posupných paní Pavlátové a tety Brigity. Podkoval za laskavé pozvání, ale v duchu si ekl, že nezabloudí as

srden

svdn

V

mouným

mrak

nikdy více do zámku víly, kterou steží takoví dva draci a ped níž hned na první vystoupení dobyl tak málo rytíské slávy. Když pišel dom, oznámila mu služka, že tam byl již tikráte njaký pán, v nmž Otokar ihned tušil nešastného redaktora. Tváil prý se velmi mrzut a naposled ekl, že pijde za pl 'hodiny ješt jednou. Bude tu tedy za chvilku. Sezima pijal tuto zprávu s malou radostí. Gabriela byla mimo nadání již nejen ustrojena, ale i svží tváe a nálady, jakoby byla výborn spala celou noc. Jen lehký stín kolem sniv zamlžených oí byl pvabnou stopou noního plesu. ,

Nepoádného bratra pivítala jen položertovným: „Aj, vida, zstane-li pán jednou bez dohledu! Zdá se, že konáš ke své ,,Noci" dkladné studie. Víš-li pak, že je skoro devt hodin?"

'

,,Otec ješt spí?" otázal se Otokar. poprosíš-li mne ješt spí. ,, Šastnou náhodou slušn, zstanou ped ním tvé noní studie zata-

A

t

uchráním dlouhé pednášky o škodlivosti noního hýení." Otokar zabruel cosi a odešel do svého pokoje. Avšak zima zahnala jej brzy do salonu. Tam, jeny,

ímž

139

praskal již v kamnech veselý ohe a rozléval nevelkou prostorou píjemné teplo. Gabriela sedla na pohovce a etla Pavla Koka. zaízen, ale tu a tam* Salon byl dosti jevil se leckterý malý nepoádek a také prachu dopáno bylo dosti bezpených zátiší, kam asi \po dlouhou dobu nevnikl nepátelský smeták. Na stole,

pkn

jejž

s nkterými blenkolik skvostn vázaných vybraná ukázka z nejlepších domácích spiso-

pokrývala krásná tžká látka

dými skvrnami, knih,

vatel a

leželo

cizích klassik.

Gabriela, doetši práv kapitolu, vzhlédla pes knihu na bratra a prohodila Ješt za tmy vybouil mne tvj redaktor. Trhl zvoncem jako na poplach. Nemá vru pojmu o slušnosti. A Maené, která mu otevela, nechtl živou mocí uviti, že jsi nepišel dom. Pak zde byl ješt dvakrát a poínal si jako divoch. Mne si hrub lani nevšiml, když jsem pi jeho tetím vpádu vyšla za služkou do pedsín. Máš to pkného Hmotný hlahol zvonce perušil její e. Dozajista zase on !" zvolala Gabriela. ,,A jist že vrazí zrovna do salonu." Skuten ozvalo se hned na to prudké uknutí na dvée a redaktor vešel kvapn, všecek rozilen. Hodil jen ledabylo hlavou ke Gabriele, která vy:

,,

—

,,

kolem do pedsín. šustila

Tvá

nho

s

nepatrným

redaktorova byla

nmým

nmou,

úklonkem

hroznou

otáz-

kou.

Otokar sklopil ped ní oi s obliejem bídného híšníka a kre rameny, pravil nejistým hlasem „Nic! Nic!!"

140

Pak vzhlédl skroušen a bálzliv, aby pijal svj tváe ubohého redaktora. V té jevila se nejráznjšími rtami divoká zoufalost a ústa otvírala se práv k boulivému proudu krutých výitek, když v tom venku zavznl podruhé zvonec a'za ortel s

chvilku

ozval se hlas Gabrielin

:

,,Ah,

pan Vysoc-

Jaká návštva!" „Odpuste, sleno, že picházím v tak asnou hodinu," omlouval se píchozí. Nutkala mne k tos vaším panem' mu jistá, snad dležitá záležitost bratrem ,,Ah, prosím, jen vstupte sem," zvala Gabriela pívtiv. Bratr má sice njakou návštvu, ale

ký

!

,,

—

myslím

—

—

,,

A již otevela dvée, jimiž vstoupil nový host do salónu. chce s tebou mluvit," ped„Pan Vysocký

—

stavila jej dívka bratrovi a zmizela

c

opt

z

pokoje.

Otokar pozdravil ponkud udiven hosta, kterého posud neznal. „Tento pán odpustí," omlouval se Vysocký redaktorem, jenž potásl jen hlavou, pohlížeje na nho jako nepítomen duchem a cupaje si v rozilení zcuchané vousy. „Má záležitost bude odbyta nkolika slovy. Picházím jako poctivý nálezce, který pináší panu Sezimovi ztracenou, zajisté drahocennou vc. Vždy jsou to jeho vlastní verše."' Pi tom vytáhl z kapsy svrchníku zmakané papíry a podával je Sezimovi.

pe

Avšak redaktor, jehož obliej pi slov nálezce" mžikem zamnil zoufalý výraz bleskem nové nadje, piskoiv, zmocnil se jich sám, rozbalil je ,,

141

nedokav

a pohlednu\- do nich, vykikl radostn „\"yhráno! Nešastný zpv je nalezeni" Otokar pistoupil k redaktorovi a vztáhl po papírech ruku, jako by nechtl uviti radostné zpráv, dokud se nepesvdí vlastním zrakem. Ale redaktor dal mu jen nahlédnouti do rukopisu, nepouštje papíry z rukou pevn sevených, jakoby, se bál, aby mu potmšilý njaký zloboh znovu neurval drahocenný klenot. Vysocký vysvtloval zatím Sezimovi: ,, Svezl jsemsezTemšínského plesu s vaším panem otcem a se slenou. domu jsem vystoupil a šel dále pšky. Cestou zpozoroval jsem ve snhu njaké papíry. Zdvihl jsem je a pohlednuv pi jasném svitu msíce na titul, napsaný v ele prvního archu, poznal jsem, že držím v rukou ást vaší básn. Pozdji pi svtle prohledl jsem rukopis zevrubnji a shledal, že nalezené papíry obsahují tetí, dosud

U

neotištný

zpv básn,

kterou

uveejujete

ve

Vnci". Napadlo mi, že jste asi rukopis ztratil cestou do redakce a že by vám ztrátou jeho mohly vzejíti nemilé rozpaky, ponvadž píští íslo ,, Vn,,

ce" vyjde

zítra

—

,,Ah, nevíte ani," vpadl mu redaktor do ei, jakou službu jste prokázal nám obma, já jsem totiž ubohým redaktorem ,,\ nce". Zde vidíte malou ukázku mých redaktorských trampot. Kdybyste nebyl šastnou náhodou rukopis tento nalezl, byl by se zítra na mou hlavu svezl hnv sklamaného tenástva, hledajícího marn pokraování Noci." ,,A já sám byl bych náležel k tmto nespokojencm," pravil s úsmvem Vysocký. ,, Šastná ona náhoda dopála mi však, že jsem netoliko mohl pe,,

142

ísti tetí i

osobn

zpv

o den díve a v rukopise, nýbrž poznati autora, jehož spisy mi pipravily,

nejednu píjemnou

chvíli."

Otokar, zapýiv se trochu, odmítl nesrozumitelným njakým slovem a skromným posunkem lichotivou poznámku. pánové," ozval se znovu redaktor, ,, Odpuste, strkaje rukopis do kapsy. ,, Musím pospíšiti do tiskárny, kde eká již saze jako lev voucí hladem. Ješt jednou srdené díky, pane S bohem, Sezimo Zapísahám dej se ješt dnes do tvrtého zpvu !" stále na pamti osudy tetího Radostn vzrušený redaktor vyrazil ze salonu tak prudce, že se jen náhodou vyhnul srážce s Gabrielou, jež práv vstupovala. Zavela za ním s nepíznivým pohledem a pistoupila s laskavou tváí k Vysockému. ,, Promite, že vás na chvilku vyrušuji." ,,Ó, naše záležitost jest již vyízena," pravil Vysocký. !

t

Mj

1

I

:

'I

,,A ješt se Otokar. službu."

jsem vám ani nepodkoval," omlouval ,,

Prokázal

jste

mi skuten velikou .

A podal mu upímn stiskl.

:

'j

J

pátelsky ruku, kterou Vysocký

Zatím byla Gabriela spšn pistoupila k pohovce, zdvihla odloženého tam Koka a zastrila jej rychle do zásuvky blízkého stolku. Nyní obrátila

se

k Vysockému.

pece," zvala jej pívtiv, ukazujíc na pohovku, a když usedl, obrátila se na ,,

Prosím, sednte

bratra: ,,Pan

Vysocký

si

ti

prokázal

njakou

službu?"

143

Zcela nepatrná vc," pravil Vysocký. „Našel jsem .náhodou rukopis „Rukopis, na nmž mi velmi mnoho záleželo," doploval horliv Otokar, rukopis básn, který jsem ztratil vera veer cestou k redaktorovi a jehož marným hledáním jsem ztrávil celou dnešní noc. Tato honba za falešnou stopou byla strakatými pásmem dobrodružství, kterými bych t mohl výten pobaviti, kdybych se nebál, že si utržím po,,

—

,,

smch." „Opravdu?" divila se Gabriela. „A jak jste jej našel?" obrátila se k Vysockému. ,,Sestoupiv zde u domu se saní, kráel jsem zvolna k mstu. V tom upoutaly njaké papíry na zemi mou pozornost zvednu je a pohled na první stránku mne pouuje, že to ást básn vašeho pana bratra, jejíž zaátek jsem etl ve ,, Vnci" ,,A našel jste ji daleko od domu?"

—

—

Nedaleko. Pouze nkolik krok." pro jste nás nezavolal? Stáli jsme ješt hodnou chvíli ped domem. Otec shledával zpropitné pro koího a pak jsme museli hezky dlouho zvonit na domovníka." Vysocký zardl se do krvavá. Byl patrn ye ,,

,,A

velikých rozpacích,

„Bylo to za rohem," pravil po chvilce nejistým, zajíkavým hlasem. Mydlil jsem, že jste již zašli do domu ,,Za rohem? Ale vždy jste nám ekl, že pjdete pímo, alejí ... A se zdálo, než jsme vešli do domu, že jsem vás po chvilce skuten zahledla Vaše ješt v aleji Patrn jsem se tedy mýlila ." domnlá postava byla již hezky daleko

—

,,

mn

.

.

.

.

.

.

.

.

144

Pi

tomto dodatku pohledla však byste a pá-

trave do jeho rozpaité tváe.

—

—

ale „Šel jsem skuten njaký kus alejí pak jsem se obrátil a zamíil nazpt k postranní ulici, odboující u vašeho domu, abych si tudv na-

—

dešel ,,Do

I

Rybáské ulice?" vmísil se do rozmluvy Otokar. Ovšem že. Jinak byste byl rukopis fienašel. Tou ulicí jsem šel do schze k redaktorovi. — Ale musím vám ješt zvláš podkovati, že jste ,,

mn

zkrátil svj ranní spánek. Byl fcyste snad probdnou noc jiahradil dopolednem ,,0 nikoli. Spánku jsem se vzdal již naped. Bydlím až na Hradanech a do svého bytu nemohl jsem se ped jitrem dostati." Maje takto šastn za sebou tajemné úskalí, které mu zpsobilo ped tím tolik rozpak a které

k vli

—

obeplul nedosti šastn, vyprávl Vysocký již klidnjším a pevnjším hlasem, kterak ztrávil ostatek noci procházkou ,po mst, pak tením rukopisu a novin v jedné vtší kavárn, která bývá otevena až clo rána.

Za

té

ei

pohlížel

však

úkradkem po Ga-

stranou na ozdobném vycpaném kesle, potaženém erveným, trochu vybledlým sametem. Dívka klonila hlavu v zamyšlení. Nebyly to zejm myšlenky nepíjemné. Lehký, sotva patrný briele, sedící

úsmv obechvl

její rty;

vznesla k

nmu

znovu pá-

jemným uzard-

trav oi a sklopila je Vysockému vstoupila opt krev do tváí. Avšak nepocítil již dívjší trapné rozpaky, nýbrž tíse jiného druhu, pi níž se zachvlo srdce jeho divným blahem. Pemýšlela snad Gabriela o záhadných hned zase

ním.

s

145

okolnostech nále^žu, které tak chatrn vysvtHl, a clomyshla se pravého rozešení? Uhodla, že blouznivý ctitel jen k vli ní vrátil se z aleje, ovšem když z dálky vyíhal, že zašla s otcem již do domu, že k vli ní dlouho obcházel v teskuté zim kolem' domu toho a že zaboil do postranní ulice jen kvli jistému oknu, jehož ozáený tverec, arci se spuštnými záclonami, vidti bylo odtud pes ohradu spustlého parku, pletivem ojínných a posnžených vetvi

—

Ach, nikoli

!

Jakž by pomyslila na takovou zpo-

zdilost

V kající

rázné:

tom hlas, ,,

ozval se z v pedsíni

vní

njaký huící a naí-

zašustly

kroky a zaznlo

Gabrielo!"

,,Ach, tatínek se povstala.

již

probudil,"

ekla dívka a

Ale v tom již otevely se dvée a starý pan Sezima zavolal do salonu ješt ráznji: Gabrielo!" Objevil se na prahu v nemotorných bakorách, bez kabátu, bez vesty, s vykasanými ruká\y košile a ce spoustou mýdlové pny na rukou, jež byly tápav zdviženy, a v širokém oblieji s nafouklými tváemi, divn skivenými rty a pimhouenýma oima, což ve spolku s výrazem hnvu a žalosti inilo dosti komický dojem, který se ješt zvýšil náhlým pechodem k posunkm pekvapení, omluvy a m.rzut zdvoilého pozdravu, když spatil z nenadání hosta. Hned na to zmizela komická tvá ,,

jako chvilkový pelud opt za dvemi, které se rychle zavely, a v pedsíni bylo znovu slyšeti hápavé kroky a slabé jen broukání vzdalující se boue. Svatopluk

ech: Sebrané

spisy.

XXI.

10

146

„Hledá lovala dívka

A

bezpochyby njaký runík," vysvtúsmvem. „Odpuste na okamžik !"

se

odešla

s

z

pokoje.

Zatím co mladý Sezima snažil se pobaviti hosta zbžným nártkem své noní Odyssey, vypouštje arci všechny ponižující neb jinak závadné okolnosti, pohlížel Vysocký sniv na opuštné keslo, na jehož vyezávaném opradle, odchodem dívky, rozhoupán, dosud lehce se zachvíval ozdobný, bohatý stapec jako táse jehnd, jichž dotklo se na odletu roucho lesní víly. Pak rozhlížel se v opojení salonem. Nevidl žádný z onch malých nepoa prachových asyl; všechno skvlo se jen krásou a dýchalo poetickým kouzlem. Vždy bylo

ádk

vše posvceno denním pobytem sladké bytosti, pozlaceno dotknutím jejích arovných prst. Ssál s rozkoší do duše všechny ty pedmty až po nejmenší' hlinnou figurku na skíni. Praskot ohn v kamnech

vypravoval mu divokrásnou pohádku. Gabriela se vrátila. ,, Všechno zase v poádku," oznamovala žertovn. Vysocký vstal. Promite, že jsem tak dlouho zdržoval

—

„Ach,

již

,,

chcete odejít?" bránila dívka. „Tou-

žíte pece již po zdímnutí, není-li pravda? A dom máte ješt takový kus cesty." !" „O, nemám vskutku ani pomyšlení na spánek Opravdu? Ale pece hlavu plnou ržových které sn, vám budou oslazovati celý dnešní 'den piznejte se Bude vás a snad adu následujících obletovati nžná vidina havraních kadeí ... O, ne-

J

,,

—

!

myslete, že jsem vás nepozorovala v reji plesovém, akoliv jste se držel ode mne co nejdále!"

14:

mu žertovn prstem. Vysocký odpovdl pohledem, jímž Pohrozila

domnnku,

netoliko vy-

zárove

jí vyprávl mnohem více. Lehce uzardlá sklopila na chvilku oi. Posate se alespo ješt na okamžik," prosila pak a odkvapila znovu z pokoje.

vracel

její

ale

,,

s ozdobn vázanou knihou. vždy jsem si myslil, že neušetíš pana Vysockého svým hrozným památníkem!" pivítal ji

Vrátila se ,,Ah,

bratr.

Hrozný jen proto, ponvadž jsem na tob, s nouzí vynutila nkolik ádk. Skoda, že nazýváš básníkem. Pan Vysocký není tak bla,,

i

lenochu, se

seovaný a neúinlivý jako ty." „Ale nejsem bohužel poeta," namítal Vysocký. Nesvedu ani jednoho poctivého veršíku." ,,Jsem naopak pesvdena, že píšete krásné verše krásnjší nežli bratr. Ostatn ne,,

—

chcete-li ,,I

mj

.

.

.

mžete

tím pokazím

napsati

.

nco

.

.

prosou."

vám zbyten

jeden

z

tchto

krásných list," pravil Vysocký pohlížeje do památníku, jtfjž z rukou majitelky pijal a otevel na míst, kde blýskal se doktor Blanda njakou duchaplnou francouzskou sentencí. „Nebo nco nakreslete Zkrátka uite cokoli jen budu-li míti také jeden lístek od vás." ,,Není již pomoci," mínil Otokar. „Musíte se také zapsati áblu. Ale snad nechceš, aby se pan Vysocký pachtil s tím missálem až na Hradcany „S missálem! To pece památník velmi skromný. Ostatn pravda

—

—

—

1

—

—

U9 ,,Ne, ne!

V

ekl

neucítím,"

tom není nejmenší obtíže; ani ho Vysocký a vpravil památ-

spšn

namáhav do kapsy. sám, hodn brzy," tšila se Alespo máme pojištnu optnou vaši

ník, dosti objemný, ,,A pinesete jej

Gabriela.

,,

návštvu." vždy vítán," dodal Otokar, pohlížeje mu srden do oí. V duši jeho, .vhodn naladné vrácením drahocenného rukopisu, ujala se skuten pátelská sympatie k nálezci zalíbil se mu svými zpsoby i celou osobou, v níž Otokar shledával jakousi píbuznost se svou vlastní bytostí. ,,Ano,

b^videte

;

památníkem

nepárejte," radil mu ješt. ,,Bylo by škoda asu. Mžete opsati tyi ádky z první knihy verš, která vám pijde pod ,,A s

se

píliš

ruku."

,,Ml! Pan Vysocký nepotebuje cizích kídel. A te si zrovna peju, abyste mi napsal pece jen Dokažte tomu hrdopýškovi, verše, vlastní verše není básníkem pouze ten, kdo posílá svou poesii že v tlustých knihách do svta a visí ve skíních knih.

.

.

kupc."

i

,,Já jsem nejmén povolán, abychT se pokusil o takový dkaz. Ale ponvadž z této vzácné spoVysocký ukázal pi tom s povzdelenosti zde" chem na skvostn vázané básníky po stole, jimž závidl v duchu, že asi asto spoívají v jejích krásných rukou a že spanilou duši její na svých kídlech ponvadž z vavznášejí do jasnjších oblastí ,, šich slov poznávám, že milujete (nejvíce verše, uiním také nkolik krok na Parnas, akoliv naped vím, že brknu pi každém nehorázn. Alespo vás pobaví smšné kaprioly nemotorného lezce."

—

—

149

ml

se k odchodu. tu zadržel jej zase starý pan Sezima, který vstoupil úpln již ustrojen do salonu. Jeho tvá vybrala se z mydlinek istá a záící jako Venuše ze své pny, není-li to píliš smlé porovnání. ,, Bute vítán !" pozdravoval starý pán hosta,

Vstal a

Než

mu

pátelsky ruku ,,Již zase na nohou ? ráno Ovšem, ve vašich letech nebýval jsem jiný z jednoho bálu rovnou na pole a veer hajdy na druhý! Kde jsou ty asy?! Nyní pokládám za trest nebes, že mi pro híchy mé mladosti povsila na !" krk takové tancechtivé rejdidlo podávaje

:

—

Ostatní provázeli poslední, nedosti salonní slova

povinným úsmvem. Krásné potšení pro našince," pokraoval pan ,,

Sezima, ,,proscdti celou noc a dívati se, jak vy mladí teštilové hopkujete v kole nebo pokukujete za z

— mn

ržové vjíe karet, ovšem slušný,

hezky

adou

—

—

je

stokrát

milejší

vjí

takhle škýz u palce a pak '

k pagátlu," doplnil Vysocký žert. vy znáte taroky?" otázal se starý pán živ. ,,Jen povrchn. Jsem slabý hrá." ,,Ó, známe takovou skromnost Vida, vida Domní\al jsem se, že ád taroká již vymel. Mezi známými neshledal jsem ani jediného. Abych se mohl alespo jednou za as na ty zamilované obrázky podívat, musil jsem si v potu tvái vycepovati spoluhráe doma a ješt se mi hrub nezvedli Otokar poítá místo tarok slabiky a Gabriela dlá veliké milosti, nežli vbec pisedne." Snad by pan Vysocký nezamítl asem partii?" „

až

,,Aj,

!

—

:

,,

mínil

mladý Sezima.

1

150

„Anebo bychom

Gabriela. „Pravil jsi, více bavila a dle •

—

zahráli ve tyech," navrhla že by mne hra ve tyech tvého popisu zdá se to hle-

si

dání neznámých spojenc vskutku zajímavjší. Ráda bych kvarteto doplnila."

„Hm

—

hm

—"

váhal otec. „Pravda! Pan Vy-

—

není-li mu líto socký mohl by nkdy pispti asu na takovou vsedni, duchaprázdnou zábavu," dodal s lehkým pídechem ironie. kdybych ObáPokládal bych si za est opravdu vám se jen, že souhru spíše pokazím. Jsem slabý hrá." Ujednáno," petrhla Gabriela omluvy Vysockého. ,, Mžeme snad uiniti zaátek píští nedli, odpoledne. Pan Vysocký pinese mi zárove nazpt památník se svými verši. Doufám, že lhta dostaí? " rozmýšlel se pan ,,V nedli odpoledne Sezima. Pokejme! Nu teba. Je-li totiž panu

—

,,

—

,,

'

,,

— libo —

Vysockému Host

se

—

—

?"

uklonil.

,,Tedy v nedli!" tleskla Gabriela v ruce. ,, Tším se již upímn na vychválenou hru ve tyech, na tajemné volání krále."

Vysocký kráel k domovu v radostném vzruPoesie prosa spojily se, aby mu otevely hrad zakleté princezny, k jehož oknm posud jen z dálky v beznadjné touze pohlížel. Ztracená bášení.

se

i

—

—

jak podivné, nerovné to spežení, taroky jež poskytla mu náhoda ku vjezdu do kouzelného sídla štstí.

151

III.

In

e^celsis.

Vzhru! vzhru! proznívá stále djinami hdstva. Vzhru! touží duch jednothvce. \'zhru k moci, sláv, bohatství, vznešenosti, k vrcholm poznání, krásy a dobra, k ideálm Jak burácí do výše dychtivý !

tlum, jaké hemžení nesíslných kídel, jaký vichr usia co loxTiých rozmach, jaké pekotné závodní Ikar leží dole na zemi, roztíštných, rozedraných, pochroumaných, hrozících bezmocnou pstí do zrádného modra, vzhlédajících zoufale k nedostižné výsosti, sledujících s trpkou resignací nebo s krutou

—

^

vzlet šastnjších soudruh, kteí sloní své perut v záivém etheru a snad píštím okamžikem také rozdrceni dopadnou k jejich nohám Vzhru V pošmourné budov^nici stedovké stojí vážný mistr nad blanou pergamenu, portanou pletivem stízlivých ar. Zrak jeho vznáší se od nárysu, zalétá úzkým okénkem na spoustu tesanýchl kamen venku, jasní se a jiskí se tajemným zápalem v duchu vyrstají ped ním hrdé kamenné kmeny, vysílají lepé kamenné vtve, kmeny pnou se výše a výše, vtve spojují a proplétají se hustji a nádhernji, bájené stromy vyhánjí štíhlé výstelky, otvírají toužebn nebi vstíc arovné ka-^ lichý kamenných kvt, kamenné úponky oživují závistí

!

:

rejem pitvorných zvíat, jež s nedostupné výše s pošklebkem zírají na trpaslií pokolení lidské; výše ješt vzrstá ohromný kamenný hvozd pilí, se

lomených oblouk, ský

dóm

fial a kížových kytek, obrovstrmí v úchvatné velebnosti do závratných

152

stem fialových prst k nebi, jemuž jest zasvcen, tíhne sterým obloukem k nekonenosti a zdá se noiti v ne vy stihlé taje nadpozemské výsostí, ukazuje

dvojice pevysokých vží, v jejichž nitru hnízdí kovoví pvcové toho kamenného lesa, hlaholící do širého kraje mohutnými hlasy: Gloria in excelsis

Deo Takový obraz spatil starý mistr duchem radostn nadšeným. A sen jeho stával se skutkem, velebný

dóm

vzrstal zvolna do výše

—

ach

ale

uprosted hrdého vzletu sražen byl tvrce nelítostubonou smrtí s nkterého oblouku do propasti místo, cíle. Na hý Ikaros, nedospvši velkolepého odkud se sítil, ystoupil jiný a vzlétal dále, snad mohutnýma ješt kídloma, avšak rozdílným smrem nový mistr gotiky vzil a klenul nehotový trup toho výše ve vkusu a duchu jiné doby. A snad zastihl los Ikarv. Snad zstavil chrám navždy nedokonený nebo vznesl se s šíje klesajícího orla ješt stízlíek ku krátkému, chabému letu a nad mohutnými, velebnými tvary staré gotiky umlkoval a piplal gotický barok své divné, pepknlé híky. Když smavá renaissance opanovala svt, kolik chmuilo se na ni nehotových gotických kolos, tu s jedinou sirou vží, tu s nedokonenou lodí nebo pouhým krem, tam teprve v polovici zamýšlené výšky, a vítzná sokyn oblepovala a pokrývala je jestli nevolila zsta's\'ými nesourodými tvary, viti je jako ponuré zíceniny budoucím dobám. Na Ikara vzpomínám také bezdky, hledím-li na vž svatovítského chrámu. Zvolna, však hrd a smle stoupala k nebesm, již se blížila k výši, kde hodlala maiestátní své tém ozdobiti strmým

—

;

i

—

a

153

kvt; než pojednou uvázla místo dstojné koruny pokryl jí hlavu chudý krov šindelový a i ten byl jí urván zhoubným požárem, vršek její .s ásti se sítil, s ásti byl stržen, diademem kamenných v letu,

sklesla tu,

k

nazpt

nmuž

se své výše, ztrnulá v polovici vzlese k:dysi chystala, a na zkomolený trup

vk

nasadil pozdjší ledabylo cizí hlavu nemotornou loggii a nesourodou báovitou stechu. :

Avšak stoupejme již tím nešastným velikánem po tsných, tmavých schodech vzhru k jinému Ikaprojdme za nkolik minut dílo mnohých, rovi mnohých let, nkolik fásí gotiky a vstupme koneupachtni do nemístné renaissance, ve vzdušnou loggii, z níž malou síkou dostaneme se do obydlí Vysockého. Dal jsem již díve tenám nahlédnouti do toho kumbálku a doplním nynjší jeho tvánost jen nkolika rtami. V nízké, tsné prostoe, jejíž pdorys má podobu tverce s useknutým jedním rohem, tedy vlastn nepravidelného pti;

n

hranu, tlaí se rozviklaný stolek, židle, železná pocelé zaízení. stel a všák se skrovným odvem Na stolku a na špinavé podlaze válí se spousta zaprášených knih a papír. V jednom kout stojí nkolik jednoduchých fysikalních pístroj. Pochybnou ozdobu stolku tvoí preparovaná kostra njakého ptáka s kídloma jako k letu rozestenýma. Druhý živý okídlenec, všední kanárek, hopkujc okna ve visutém drátném žalái, jenž u. sotva je tsnjší, než tato vžní svtnika pro svého obyvatele. Vysocký sedí u stolku nad otevenou knihou. Ale zrak jeho upírá se pes ni v otevené okno.

—

•

pomrn

Jest

již

zaátek

jara.

Nebe usmívá

se

svžím

blan-

154

kytem a paprsky slunení vnikají veselým proudem do svtniky. Než mladý muž nevnuje pozornosti píjemným tmto zjevm. Jeho mysl jest zaujata obrazy ješt vábnjšími. Ráj,

ped

jehož

domnle nepestupnou

ohra-

dou dosud jen toužebn vzdychal, stal se mu pln pístupným. Pinesl Gabriele památník s nkolika slokami vlastní invence, které pijala s velikou pochvalou bratr její prohlásil je dokonce za ,,dráp lví" a povzbuzoval jej horliv, aby se obrátil na dráhu literární. Otokar pilnul vbec k Vysockému upímným pátelstvím, které tomuto otvíralo ;

—

nehled ani ku prosaiczískaly píze starého Sezimy. pízni té byl arci zahalen hrot, nkdy dosti citeln vynikající: starý pán shlížel totiž s výše své praktické usedlosti ponkud útrpn a nevážn na mladého muže bez postavení, bez budoucnosti, se domácnost Sezimových

kým tarokm,

jež

mu

V

spoustou pevrácených názor v rozcuchané hlav. Dosud neodpustil ani svému synovi, že pohrdnuv mnohoslibnou dráhou právnickou, oddal se nevdpece nému povolání básnickému a Otokar již slavné jméno, jehož odlesky i na otce padaly, aniž se musel obávati budoucnosti, kterou mu slušn pojišovala otcova zámožnost. Kdežto Vysocký Ale zamilovaný host dbal málo hrotu onoho a pijímal s radostí blahosklonná pozvání na tarokovou partii. Kolik slastí mu pinášelo takové odpoledne, v útulném salonku, kde v kamnech praskal vesele ohe, naproti Gabriele, jejíž krásná tvá se

—

ml

.'

na

nho

.

.

laskav nebo tveraiv usmív^ala nad hrstí jejíž hndé oi v tajemném srozumní

pestrých list,

k

nmu

vzhlížely,

když se

mu

poštstilo

,,

vyvolati"

155

\'jí karet jest sice málo píhodnou híkou pro anjelskou ruku; ale Vysockému ne-

jejího krále.

pekážel nikterak v milostném blouznní. Akoliv se tyto besedy neodbývaly píliš asto a A^^sockému posud nikdy se nenaskytla píležitost, aby byl mohl s Gabrielou promluviti voln o samot, projevil jí svými pohledy všechno neb alespo více, než by si byla troufala vyknouti ústa, domníval se, že vyetl navzájem z pohledu a i

z

úsmvu

jejích

odpovd,

která

jej

opojovala bla-

hem. k nmuž ped nedávném ani nejsmlejší jeho myšlenka vzlétnouti si netroufala, kynul mu nyní, z mlhavé sice dálky a z oblané výše, ale míhal se v tch mlhách pece zeteln a jevil se dostupným. Dostupným ovšem po dlouhé a kkopotné cest, na níž se staví chodci vstíc množství úporných pekážek. Avšak láska dodávala mu chuti a sil k zápasu s nimi. Pedevším horlivé studium, studium pro chléb, pro pevné postavení! Se zdvojenou pílí zabral se do píprav ke zkouškám. Cíl,

Bohužel stenil nový

pomr

k Sczimovým, kte-

rý jej tak mocn ku práci pohádal, s druhé strany zase as, jejž mohl studiím vnovati. Xutil ho, aby dbal pelivji svého ze\njšku, a svádl ho k rozliným \Tdajm, které nemohl ubírati ze skrovného platu strýcova. Vždy tížila Vysockého i skromná výživa, kterou mu strýc hlásný tak ochotn poskytoval. Jednou zaklepal tedy bývalý písa znovu u dra. Hubatky a byl pijat na polodenní práci;

pehubeným výnosem toho zamstnání uhrazoval své toilettní a jiné, mimoádné poteby. —

156

Zastihli jsme jej v okamžiku, kdy zlaté sny odloudily ducha jeho od šedivé nauky. Kanárek zatípal jako steskem. Vysocký propujej z vzení a hledl sniv na veselý jeho posvtnikou. Ptáe usedlo na vrchol všáku. Pán jeho, probrav se náhle z dum, zašel zvolna v tu stranu, avšak nikoli, aby kanárka zahnal; nebo, stil

let

když ptáe píchodem jeho zaplašeno jinam odlétlo, zstal ped všákem a po krátkém váhání sáhl do kapsy kabátu tam visícího. Ale rychle vztáhl nazpt prázdnou ruku, jakoby se jinak byl rozmyslil, a pisednuv zase ke stolku, obemknul elo pevn obma dlanmi, jako lovk, který se usilovn snaží soustediti tkavé myšlenky k jediné, namáhavé dui

ševní práci.

'

letu zafrel kídlem kolem hlavy to zlý jeho démon, jenž vypjil si

Kanárek v

toucího. Byl ptaí, aby jej opoutal svým záhubným kouzlem. Vysocký, uslyšev šelest kidélka, vypjal zase hlavu, zadíval se zá letícím zlatouškem, pak opt na ptaí kostru ped sebou a podruhé vstal od knihy. Další jeho konání tžko nazvati pecházením po svtnici, nebo k takovému pepychu nebylo zde naprosto místa; obcházel spíše do koleka jako zajatý dravec úzkou klecí. Konen zastavil se znovu ped všákem a vyal tentokrát odhodlan z kapsy kabátu dosti tlustou, z brusu novou knihu, na kterou asi obtoval citelnou ást msíního píjmu. Položil ji na onu, z níž ped chvílí studoval, a rozezávaje nedotknuté posu archy, prohlížel zbžstránku za stránkou. Kdo by byl nahlédl pes jeho rameno, byl by poznal ihned spis o vtroplavb. Byl obsah nové knihy protkán množstvím vyobra-

nžné tlo

n

15

zení, která

i^tví

znázorovala nenáhlý roz\oj tohoto od-

vdy.

Hned pr\Tií stránka byla ozdobena vignetou, pedstavující let bájeného Ikara ke slunci, jež mu za krátko nelítostn roztaví vosková kídla. Na druhém obrázku vidls Portugalce Guzmana, an se zdvíhá ped královským dvorem do povtí pomocí prvního balónu, devné to kostry papírem potažené pr\Tií ten pokus spadá do pr\ní polovice

—

ynesl odvážlivému badateli žalá inkvisice, z jejíchž spár bezbožný kouzelník jen stží vyváznul. Jiné obrazy znázorovaly první Montgolfiery a Charliry rozmanitých, namnoze dobro-

pedešlého

století a

\

družných tvar, vyfintné rznými okrasami po vkusu a nevkusu svého vku, vznášející se nad hlavami etného diváctva v rokokovém kroji. Nescházel tu ani nesmyslný, polo\álcovitý, polokulovatý balón, jímž pvodce jeho, smlý Pilátre de Rosier, strašlivý pád si uchystal a dlouhou adu katastrof vtroplavbou zpsobených zahájil. Do minulého století náležely ješt dva další znázornné výje\'y: Francouz Le

Normand, spouštjící

se s výše

pomocí

roz-

tažených deštník, a krajan jeho Garnerin, inící pokus, aby unikl padákem z vysoké pevnosti, v níž

od Rakušan uvznn. Za tím byla vyobrazena ada nejnovjších balón až po Nadarova úžasného ,,Obra" s rákosovou dvoupatrovou lodí. Následující kresby znázorovaly nezdaené pokusy ízení balónu pomocí vesel a plachet, Petinovu navrženou vzducholo o tyech balónech, GiffardUv válcovitý balón s parním strojem, kormidlem a šroubem. Spis dotýkal se pak nkterých novovkých Ikabyl

158

f

Z

n:iinulého

a

zaátku nynjšího

století,

kteí

chtli poletovati vzduchem bez pomoci balón. Vložené illustrace pedstavovaly jejich marné pokusy. Zde vidíš na píklad francouzského zámeníka Besniera, an letí pes údolí, maje na ramenou vodorov-

n

upevnná

dv

bidla, jež

opatena

jsou na

obou

koncích rámci tafetem potaženými a vypadají jako kídla vtrného mlýnu; pohyboval jimi z pedu rukama a vzadu nohama pomocí provaz, kterýmiž byly tyto u kotník se zadním koncem bidel spojeny. Ale do výšky vznésti se neuml lítal jen s výšin šikmo dol. Na jiném obrázku jeví se ti vídeský hodiná Degen, sedící ve vzduchu na krátkém bidle, jehož každý konec nese polovici složitého pístroje, jako dvé fantastických kídel piléhajícího k ramevynálezce, který strojem tím na jakous podnožku šlapaje pohyboval, ale nezdaeným pokusem v Paíži jen hluný smích diváctva utržil. N,a to pecházela kniha k novjším návrhm toho druhu. Vysocký pevracel dotud spšn listy, zdržuje se jen leda na okamžik pi obsahu jejich jako pi vcech známých neb nezávazných. Nyní zaal ísti volnji, s napnutou pozorností. Ale v tom byl vyrušen kroky na vžních schodech a za chvíli objevila se na kamenné pavlai ped jeho oknem postava, která jej velmi pekvapila. Spatil mdlý, le namáhavým zlezením vže siln uzardlý obliej pana Kavky, který z hluboká si oddychoval a strakatým šátkem spocené elo otíral. Postavil se pak do výklenku loggie a setrval chvíli bez hnutí, jakoby se oddával požitku vzácné vy;

nm

hlídky.

Vysocký

arci pochybov^al, že

by takový

poeti-

159

cký záchvat byl vy\ábil rozšafného muže sem do závratné výše. Avšak co jiného? Jaké ízení by

mohl

míti

na vži

Vtírala se jediná

?

pravdpodob-

ná domnnka, že pichází navštívit svého bývalého podnájemníka, jehož nynjší byt nkde vyzvdl. Ale za jakým úelem ? Jen k vli pátelskému shledání ? Návštva tak lopotná byla by vru dkazem upímné náklonnosti.

Vysocký

chtl

vyjíti

nkdejšímu

dobrodinci

uslyšel v pedsíce povdomé Oknem pak zahledl, jak pan Kavka v témž okamžiku svj bezvýrazný a nyní též zase bezbarvý obliej od výklenku pavlae obrátil a

v ústrety, ale v kroky strýcovy.

tom

k obydlí hlásného zamíil. sebe vrazili.

V pedsíce patrn na

pan Kavka !' ozval se strýcv hlas, jevící pekvapení a to asi nemilé pekvapení. Pan Kavka zakašlal nkolikrát a vyrazil pak ,,Ah,

ze sebe svým nevinn zlostným zpsobem to zpropadená výška, skoro jako Cim Chimborasso Za takové lezení uctiv

—

—

—

,,Ale je

:

i Chim dkuju."

Hlásný nco zakoktal. picházím stran té záležitosti " pokraoval pan Kavka. Zítra je, píkladn, poslední lhta — neodkladná musel bych, jak sám uznáte, podat

—

,,Nu,

,,

—

žalobu

s

píslušenstvím

—

et

cetera

!"

Vysocký vidl takoka skrze stnu, jak pan Kavka prudce ramenem pohodil a v živém zapýení své bledmodré, zamlžené oi na hlásného vyteštil.

Tento pravil na chvilku dále

—

v patrných

rozpacích

pane Kavko

—

:

semhle

—Vejdte

,,

160

Kroky obou

muž

a zaskipnutí dveí vstily poslucliai, že zašli do svtnice hlásného. Krátká rozmluva obou osvítila Vysockému jako mihnutí blesku skryté jejich pomry. Poznal pedevším, že strýcovo hmotné postavení jest ješt chatrnjší, nežli se domýšlel. Pokud starce znal, pimla ho zajisté jen krušná tíse, aby vykal ostrou upomínku a hrozbu žalobou. Dluh vypadal mimo

—

povážliv poslední, neodkladná lhta nutné podání žaloby to všechno mlo smnkovou píchu. A tím byl zárove poodhalen tajemný závoj s povolání pán Kavkova. Vysocký vdl, že to

jaksi

:

—

emeslníkem ani obchodníkem a že není také zamstnán v žádném takovém závod. Vdl dále, že není zízencem žádného penžního ústavu ani není

ml

tedy žádné právnické kanceláe. Jakou ^roli v nepíjemné záležitosti hlásného? Úlohu sprostého lichváe, jenž se vydrápal až -sem do vtrných výsostí za ubohou obtí! A tento lovk míval vždy tak nevinné, prostO' duché vzezení Tomuto lovku je zavázán vdností! Vdností? Za opatené místo? Vždy si tím pan Kavka pomohl k penzm., které mu byl podnájemník dlužen. Ale ne, ne Nesmím se dopustit není kivdy napomínal sám sebe Vysocký. silné podezení ovšem tu jen dokázána. ješt Jest podezení. Ta chladná, obchodní strunost upomínky! Ta právnicko-nepfrávnická žaloba s píslušenstvím" vše mluví rozhodn v jeho neprospch. Vysockého mrzel šeredný stín, jenž padl tak náhle na postavu dosud sympathickou. Ale nepomrvíce hhtlo jej poznání tísn strýcovy. Dobrý muž pomáhal mu talv obtovn, podporoval jej !

!

—

!

—

n

Vc

,,

tém

161

—

sám sklíen

Otcovsky,

zabedl snad do

ba, jsa nouzí, krušné této situace

nmu

k vli

Vysockému napadlo, aby zašel do svtnice hlásného a sám vc mezi ním a Kavkou zprostedkoval. Ale zavrhl ihned tuto myšlenku. Znal strýce a vdl, že by mu takovým zakroením spsobil trapné po-

koení. Musí se spíše tváiti, jakoby nebyli z rozmluvy {r

pedsíce nieho

V

tom

zaslechl. zaslechl opt zavrznutí

jenž nemilého hosta ke

ce,

—

dveí

schodm

a hlas strýdoprovázel.

zaznlo tam ješt a hlásný vrátil se do svého píbytku. ale Vysocký chtl pospíšiti za panem Kavkou „Zítra

ráno

najisto!"

—

i

tentokrát se jinak rozmyslil.

Po chvíli vešel do svtnice hlásného. Byla vtší nežli kumbálek Vysockého, avšak pece jen velmi skrovná. Její vzezení jsem tenái již díve vylíil. Hlásný stál tu zamyšlen, s hustými vráskami na ele, a prudce si škubal prosivlc licousy, ímž obyejn prozrazoval vnitní boui. Pohledl zachmueným zrakem na vstupujícího, sáhl po epici a zabruev ,, Podívám se trochu k panu Ignácovi !" odešel ze svtnice. Vysocký usedl si do staré ošumlé lenošky a Jeník s Blaženkou zaujali sVé oblíbené místo na jeho kolenou. :

i

U

dv

—

jednoho

z

malých oken svtniky

stála sestenice, hlavu

majíc

—

openu

o

mla dla

a zírajíc na velebnou spoustu strmých pilí, smle rozepjatých oblouk, ozdobných kružeb, fial a kí-

žových kytek, na posvátný kamenný les, do nhož shlíželo vysoké toto okénko. Dlívala zde nejastji a Svatopluk

ech: Sebrané

spisy.

XXI.

IJ.

162

ztápla mnohdy po celou hodinu snivý zrak do toho moe kamenných div. „Stázo!" zavolal ji bratranec. Obrátila se k od okna, ale v jejím oblieji nebyl odlesk blahé dumy, jakou v ní obyejn ono divadlo vzbuzovalo; smutné oi byly vlhké a jem.ná, bledá tvá jevila stopu slzy.^

nmu

,,

Pláeš? Co

se

ti

stalo?" otázal se

pekvapen

Vysocký. ,,Ach! tatínek má njakou velikou starost," odpovídala dívka chvjícím se hlasem. ,,Byl vera již njak divný, zasmušilý a osopoval se na mne, což neinívá nikdy. A dnes dopoledne bylo ješt

he:

chodil prudce po svtnici, máchal rukama a nkdy choval zadíval se ztrnule na prázdné místo. Ke ped chvilkou byl se ješt nevrleji nežli vera,. zde njaký lovk a upomínal jej o njaké peníze byla jsem vedle v kuchyni, ale slyšela jsem to

A

—

dobe

—

v tom vzí

nco

mn

nedobrého!" Vysocký pokusil se nkolika slovy, aby rozptýlil obavy mladé sestenice, a pohroužil se pak sám do trudných myšlenek. dítky tahaly jej za vousy a žebronily o pohádku; ale bratranec odkázal je ku Stáze. Ponkud neochotn opustily jeho kolena a pitulily se k seste, jež usedla na stoliku pod oknem.: Zatím co se rozpomínala na pohádku, ustupoval v jejím oblieji stín žalu a pée výrazu jemné snivosti. Sylfida ,ulétala z hrubé skutenosti do vzdušného rodného živlu. Vypravovala dtem báchorku, kterou si vyžápovst o jednom z nestvrných chrli na daly boku svatovítského chrámu. Vyšperkovala píbh,

Ob

—

•

ó,

163

jejž slyšela

od

po svém vlastním prostém zp-

otce,

sobu. ,,Bylo tomu dáyno, velmi dávno. Tehdáž bylo místo, kde nyní sedíme, ješt vysoko v nedostup-

ném, prázdném vzduchu. Xebyla ješt vystavna vž, a nedokonený chrám i prostor kolem nho hemžily se kamenníky a zedníky, kteí mohutné tato

kameny ve

vzhru

vytahovali a tam skládali štíhlé pilíe a svižné oblouky. pitesávali,

Za té doby žila dole v mst, nedaleko hradu, chudá vdova se dvma syny. Mladší z nich byl ztepilý jinoch vzácných vlastností srdce ducha. Každý, kdo jej poznal, zamiloval si ho na první pohled i

a

matka

Tím

vzhlížela k

nmu tém

jako k modle.

ještr závisti v nitru staršího. Ptal se, pro každý jen bratra pochvalami a láskou zahrnuje, kdežto on, starší, stojí stranou nepovšimnut, zanedbán, odstren.' Bylo arci pirozeno, že zrak lidí radji prodléval na ušlechtilé postaa krásném, pívtivém oblieji onoho, nežli na hranaté podob a nepkné, pošmourné tvái druhého že tžko bylo hledti na tohoto laskav, když on sám pro každého mí\al jen zpurný, nevlídný pohled; že nesnadno bylo pilnouti k láskou, když povahou a chováním budil spíše odpor každého.. Ale zaslepený mladík nedával si takovou odpovd, nýbrž zanevel pro domnlou nespravedlivost hluboce na bratra, na matku, na celý svt. Vyítal v duchu sourozenci, že jej okrádá o lásku matinu, a každé jeho vyznamenání pokládal za píkoí sob uinné..; Dával mu záští své ustavin na jevo, ubližoval mu kde mohl, a mírnost, s jakou zahnízdil

se

v

;

nmu

164

bratr ústrky jeho snášel, nítila v

nm

jen více

sží-

ravý plamen nenávisti., Konen zbaven byl mladší bratr tchto útisk. Vznešený píznivec pijal jej do svého domu a postaral se o vyšší jeho vzdlání, aby asem dosáhl dstojenství knžského. Jakkoliv se matka tšila št-

synov, nesla pec bolestn odlouení od nho rozjasnným obliejem vítala každou jeho návštvu v chudém píbytku jako blažící jarní paprsek po dlouhé chmue zimní. Vznešenjší budoucnost, kynoucí mladšímu bratru, pinášela závisti staršího novou potravu/ S nechutí jen bral do rukou nástroje emesla, k nmuž byl uren, a trávil radji celé dny s nekalými soudruhy v pustých krmách, kde zvonily cínové postí

a

s

háry, chestily kostky a proklínání mísilo se

s di-

písnmi. Poínal si, jakoby nemoha postihnouti dobrých vlastností bratrových, chtl vynik-

vokýmii nouti

aspo

nosti.

A

v jejich opaku, v surovosti a prostopáškdyž ubohá matka, jníc mu výitky, mladší.záící vzor ped oi rozlícen surovým laním jí

ho syna jako

mnohdy

mu

stavla, tu odpovídal, ba

nejednou ruku na ni vztáhl. Výjevy takové podkopaly zdraví staré ženy. Ulehla, zachvácena tžkou chorobou. Ale nezdárný syn ani v té dob nezanechal pustého života. Když opt jednou po noci prohýené k nemocné se vrátil, vytýkala mu znovu trpkými slovy všecku nešlecheti

mlky, s tlumeným hnvem, nebo ostýchal se pece vzdorovati churavé dívjším neurvalým zpsobem. V tom otevely se dvée a do svtniky vešel jako andl spásy mladší bratr, v pkném odvu, nost

;

on vyslechl

ji

165

záící krásou a dobrotou, nesa nemocné matce léky a rzná oberstvení, jež byl nakoupil ze svých úspor. Ale již pouhý zjev jeho psobil na churavou jako zázraný lék vrásitou líc opustila chmura nevole a lítosti, vpadlé oko zalesklo se blahem a zvadlé ruce vznesly se roztoužen píchozímu vstíc: ,,Bud vítán, drahý synáku Poj, miláku, pojd na mé srdce Ty's jedinou mojí potchou na tomto :

mj

!

!

svte

Tu pekypl tlumený vztek staršího syna. Jako smysl zbaven uchopil kladivo vedle nho ležící a s výkikem ,,Zhy, licomrný padouchu Ty — ty's píina všeho mého neštstí!" udeil bratra tak prudce, že rázem, jako podatý strom, s temným zaúpním na podlahu klesl. — !

:

Zatím co nešlechetník, sám ztrnux- nad ohavným inem, vyteštné oi na tlo nehybné upíral, vypjala se zoufalá matka poslcdnj silou na loži a zachroptla zmírajícím hlasem ,,Ó, bda, miláek muj mrtev mrtev Jdu za ním a tebe proklínám, bratrovrahu Kletba mateská budiž tvým odkazem, |provázej každý tvj krok, plaš spánek od íek tvých a zaburácej nad tebou v hodin poslední! Kletba :

—

!

!

\

—

—

kletba kletba!" Proklatec zastel si zdšen obliej a vyítil se z domu. Prchal jako bsy štván ulicemi, ven branou msta, a tkal celý den bez klidu jako Kain polem a lesem. Teprve za soumraku vrátil se do msta, puzen mocí neodolatelnou na místo hrozného inu. Za temna vplížil se do domu a stanul v nevýslovné úzkosti ped prííhem svtnice, jejíž dvée byly oteveny. Spatil tam uprosted hoících svíek prostou rakev a v ní rubášem odnou, kvítím ozdobenou

166

mrtvolu své matky. Její rozbrázdný, jako z vosku utvoený obliej byl k obrácen zdálo se mu, že zraky nebožiny hroziv na utkvívají a zsinalé rty že se pohybují, jakoby šeptem opakovaly ranní strašlivou kletbu. A nad ní kleel miláek její

nmu

nm

:

oima,

v, nichž se tpytily slzy, s rukama v modlitsepjatýma, hlavu s mkkými vlnami svtlých kadeí na prsa uklánje krásný v hlubokém bolu svém jako zjevení jiného svta. Byl toliko na chvíli omráen ranou bratrovou a mohl ješt potšiti matku v poslední hodince udlila mu vroucí požehnání mateské a zemela tiše v jeho náruí. Zvrhlý syn netroufal si vejíti do svtnice, kde ležela mrtvola. Nepozorován vyšel opt z domu. Do jmy osudného toho dne otásly jím, ale nepolepšily ho; propadl již nadobro moci zlé. Kdykoliv uslyšel jméno bratrovo, zuiv zaal pst a zaskípal zuby styku s ním se vyhýbal snad v bázni ped svou vlastní nešlechetností, ped tím bsem šílené zášt, jejž ukrýval v temhé duši. Nenávist ta neochabla, ale spíše vzrostla smrtí matinou pipomínal si, že ješt umírajíc svolávala všechno požehnání nebes na svého miláka, kdežto staršího syna záhuby. Hrozs prokletím vrhala do propasti ná ta chvíle stále vznášela se ped ním. Vídal ty mroucí oi, hnviv na nho upené, tu kostnatou ruku, vztaženou, hroziv k a slýchal každé slovo strašlivé kletby. Snažil se násilím zaplašiti dsnou vidinu, utopiti svou pam.t a všechny myšlenky v opojném nápoji, v kalu všelikých neestí. Rok od roku klesal hloubji. Jednou procitl na dláždní, na rohu ulioe: z pus

b

—

—

;

;

vné

nmu

167

uvrhla noní pitka. Rozhlédl se tupým zrakem a spatil ped sebou vážného muže s podlouhlou, ušlechtilou tváí, nad níž se klenulo vysoké, isté elo a s níž dole splývaly protáhlé, krásné vousy. Byl to mistr Petr Parlé, staviSté

mrákoty, do které

tel

chrámu svatovítského.

jej

Zastavil se ped bídníkem a 'pokáral jej písným, pec laskavým hlasem: Nestydíš se stavti lidem na odiv svou nevázanost a spustlost? Protahovati sob na potupu a ostatním na pohoršení zde ale

,,

po blátivém dláždní tyto mohutné svaly, které by mohly \^'konati tolik užitené práce? Vsta a poj

mnou U mne najdeš díla dosti a za ádné piinní slušnou výživu. Jestli t nepíze osudu uvrhla do tohoto kalu, poj za mnou a poznáš, kterak

za

!

nejbídnjší kámen, jejž odkopla noha lidská, na pravém míst státi se mže platným lenem velkolepého celku a pispti k oslav nebeského Pána!" i

oi Parléovy,

vážn

a zárove pívtiv pod tenkým, ladn rozklenutým oboím, psobily na pijáka takovou mocí, že bezdky Bystré, jasné

záící

mlky kráel za ctihodným vdcem. Parlé dovedl ho na staveništ chrámu a dav

vstal a

mu

na míst jeho hadr slušnou kamizolu s hustou adou knoflík a koženou zástru, vykázal mu práci. Z poátku nešla sice novému dlníkovi hrub od ruky. Ale brzy zachvátil i jeho ten ilý, odmený ruch, který vUkol oživoval mravení hemžení pracovník, jež jako leny velikého tla ovládal jediný duch, bystrý duch Parlév, dovršuje tím složitým živým strojem velkolepé, nesmrtelné dílo, jehož za-

átek mu zstavil Matyáš chrámu.

z

Arrasu, první stavitel

168

Ba, nový dlník vynikal za nedlouho pilností ostatní. Vzteklým skoro úsilím tesal do balvan, až z nich kamenné zrní jiskivým deštm tryskalo, rád hmoždil se s nejtžšími bemeny a nejhorlivji pracoval tam, kde bylo nejvtší nebezpeí, skákaje lehce jako v tanci po vratkých prknech nad propastí, vystupuje voln jako kamzík na strmé hrany, s nichž nejslabším vysmeknutím nohy hrozil pád do závratné hlubiny. Chtl tím divokým bušením, tím krušným namáháním, tou hrzou nebezpeí ukrotiti dravou sa, která stále skrývala se v jeho nitru.

nad

Na

pohled

stal

se

novým, spoádaným lov-

duše nosil dívjší boui. Když asem uprosted pilné práce ruku s kladivem spustil a vyteštný zrak do prázdna upjal, netušil nikdo, že vidí ped sebou zsinalou tvá umírající matky a

kem;

že

ale v hloubi

mu hímá

v duši strašlivá

její

kletba.

duch nenávisti k lepšímu bratru ovládal

A

také zlý

stále jeho

srdce. Nezažehnalo jej posvátné dílo, nezaplašily jej kížové kytky, jež ruce nešastného vztyovaly na strmé pilíe kamenné. Jednou pracoval opt horliv na boku chrámu. Tu ozval se ,z dola cinkot zvonc a hlahol nábožné písn. Kolem chrámu bral se slavný prvod církevní. Zedníci pokleknuvše, ustali v díle a také on ponížil

bezdky

koleno.

Vidl

dole vlající pestré

korouhve, blorouchá dvátka s vínky ve svtlých kadeích, žáky v komžích, kíže, kývající se ka-

vzhru kotoue vonného blavých tch oblak vynoila se ztepilá postava mladého knze, v rouše zlatotkaném, s velebn záící svátostí v rukou, se zbožným zanícením v ušlechtilé, krásné tvái, k níž pozírali zástuditelnice, z nichž valily se

dýmu.

A

hle

!

z

169

kolem s posvátnou úctou a s obdi\eni jako k oblieji svtce Dlník nahoe poznal v po\'é

.

.

nm

.

svého bratra. Zlý duch, dímající \- jeho útrob, procitl rázem a zachvátil jej pekelnou mocí. Dlník sevel zuiv tžký kámen, jejž choval práv v ruce, a napáhl rám k bezbožnému, zloinnému hodu. Ale v tom. pronikla všechny jeho údy ledo\ á hrza, \ lasy zježily se vysoko na hlav a ruka s kamenem ztrnulá ve svém rozmachu. Bezbožník zkamenl. I byl tam ponechán za výstrahu píštím a posud trí nahoe z boku chrámového, ve své kamizole s hustou adou knoflíku, ve s\é záste, s rozježenými \'lasy

vkm

nad elem, s tžkým kamenem v napažené ruce." V tom zavznl z pedsíky potlesk a hlas „Výborn!"' Všichni ix)hlcdli pekxapeni ke d\eím. jež hlásný nechal oteveny, a spatili za nimi nového hosta, v nmž poznal Vysocký mladého Sezimu. Vy:

mu

v ústrety, zatím co vyprávka báchorek, do krve uzardlá, rychle vyklouzla do \edlejšího kumbálku, sledována malým svým posluchast\em. netušený milý host !' vítal Vysocký ,,Jaký

skoil

pítele.

„Zabloudil jsem na Hradany," vys\tlo\al Sezima, ,,a ten obrovský kamenný prst kýval mi tak k nebesm, že jsem neodolal a vyšplhal se nahoru, abych opt jednou pohledl na svt s orlí perspektivy a zárove navštívil pítele v poeticky

svdn

vznešeném, závidní hodném bydlišti. Zpráhlá moje obraznost beztoho potebuje osvžení. A toho se jí zde dostalo. Nejprve mne potšila velkolepá vyhlídka, akoliv^ dnes nepející mlhy zastírají vzdálenjší obzor, a když jsem pak potichu vstoupil do

170

jsem se nezvaným posluchaem pohádky, trochu starosvtské sice, plné nešlechetnosti

pedsíky,

stal

bázn boží, ale pece sliná vyprávka?" a

A kam se, podla

plachá jako pravá dcera vzduchuj" od-

„Jest

povdl

jen poetické j

úsmvem

s

Vysocký.

dít výsostí?" tázal se Otokar soudruhovi žertovn prstem: pohrozil šeptem dále a !" „Píteli píteli trochu víc než dít a trochu „Moje sestenice než panna. Ale prosím vás „Vás! Což jsme to škrobené slovo nedávno,' tuším že již asi po tetí, neutopili v pnivém poháru?!"

„A kdo

jest to

—

—

—

—

mén

—

zvláštní prosím t, posa se tu nkam nemohu." pohodlí ti ovšem nabídnouti ,,Je zde ponkud tsno," mínil Sezima, rozhlížeje se pokojíkem. ,,Ale za to vyhlídka!" ,,Nuže,

se trochu zardl. Nebylo že Bratr Gabrielin seznámil se

Vysocký píjemné,

ným ,,

vil.

prve

,,

mu patrn s

chudob-

jeho píbytkem. pro takovou kaví domácnost,'" praOstatn, zde jest náš pijímací salon. Což te-

Pimené

—

„Což teprve?

Tvj

panický pokojík,

není-li prav-

da?"— „Ano. Ten by se hodil spíše

Lilipuv duchu výz

Vysocký váhav, in si sám jeŠt s nejchoulostivjší ástí skrom-

tu," potvrdil

itky, že

panicm

ného píbytku

se vytasil. „Zajisté mne tam uvedeš," ekl Otokar. ,, Dopeješ mi, abych nahlédl v nejtajnjší tvou svatyni." ,,To sebezapení mi uspoíš vždy se tam 9,ni oba najednou nevejdeme," zpoval se Vysocký. ;

171

„Napínáš vskutku mou zvdavost. Pojme tam hned. Tudy snad?" A básník zamíil k poboní místnosti.

—

nuže; pojme!" poddal se Vysocký „Nikoli a vyšel s hostem do pedsíky; neuvedl jej však do své ložnice, nýbrž vstoupil s ním prozatím na

pavla.

„Dnes

je

obzor vskutku

ponkud

zamlžen," pro-

oko do dálky. „Avšak i ten omezený rozhled je znamenitý," deklamoval Sezima. ,,Viz jen Prahu pod námi,, tu lesklou eku a po obou stranách tu rznobarvou, rznotvárnou spoustu stech a vží, štít a bání Viz jen tu Malou Stranu pod naší nohou! Tu sivo-

hodil, upíraje

!

rudou krabatinu žlábkovaný<-h stech, ty rozmanité výstupky a štíty s barokními sochami a vázami, ty mluví zahradní pavilonky v copovém vkusu! O, mile k duši ten podivný vkus našich pudrovaných

mn

dd!" Vysocký neubránil se úsmvu. Otokar jevil poslední dobou zvláštní nadšení pro vše, co souviselo s asem tírohých klobouk. Zápal ten vyšlehoval každým okamžikem a také v jeho „Noci", která se zatím šastn dovlekla k pátému zpvu, objevil se z istá jasná, jakožto nová úchylka od pvodního plánu rozkošný zámek z oné doby, v jehož jasn osvtleném sále koili se pestí kavalíi s tírohými klobouky pod paží kvtovaným dámám ve vysokých, snhovým pudrem záících píeskách, a kolem nhož v luzném šeru .vzdychající párky toulaly se akodami fantasticky pistižených strom a soch, pi lem ohromných váz a pseudoantických

ke

172

snivém šepotu vodotrysk, spádajících umlé paprsky své se stíbrnou záplavou msíních svit. Nyní udeil Vysocký pímo na pramen rokokového toho nadšení náhlou otázkou ,,A což s krásnou dcerou moukaovou t posud náhoda nesvedla ?" Znal z optovného vypravování pítelova, alespo ve hlavních rysech, noní jeho dobrodružství s Pavlátem, a dovtípil se, že ona libstka Sezimova :

úzce souvisí

s

mouným

pudrem na kadeích

krás-

né Justýny. Dovtípil se tím spíše, ponvadž z rzných projev básníkových poznal, že pomouená hlav^íka utkvla oste v jeho pamti a že se rád i asto v duchu s ní zamstnává. Otokar byl chvilku zaražen nenadálým dotazem, ta

—

pak zvolal živ ,,Ach,' ovšem sešel jsem se s ní, opravdu sešel! Je to dosti pkná historka, a chceš-li, sdlím ti ji po zpsobu peripatetickém, krátkou procházkou tímto vzdušným ochozem, který poskytuje vskutku píjemnou promenádu." Zapálil si doutník a obcházeje voln s pítelem loggií kolem vže, vypravoval takto „Onehdy v nedli vylákalo mne mladé jaro za bránu, na malý výlet do K. Výletník bylo v té stran ješt málo vtšinou potkával jsem toliko studentíky, kteí v prvním botanickém zápalu plnili svá plechová zelená pouzdra fialkami, podléštkami, sasankami a podobnými vzácnými druhy. Zavítal jsem do výletního hostince, vyhlédajícího z lesa jako myslivna. Mohu ti jej vele doporuiti. Stoly nebyly ješt venku; pozvali mne do ale

:

;

svého obydlí. Ve svtnici, která sloužila zárove za kuchyni, usadil jsem se za jediný stl, jejž pokryli istým kvtovaným ubrusem. Poruil jsem si

173

Byla výborná.

kávu.

Ale nejvtší

pvab

té

sva-

mne ob konviky a patrn k obyejnému nádobí pro

šálek. Nepahosty, nýbrž tily byly asi vzácnými rodinnými kusy. Jejich stará, hezká fasona líbila se mi velice a nžné, pestré jejich

iny

tvoily pro

obrázky, znázorující pastýe a pastýky v rokokokroji, unesly mne rázem v dobu, do níž v duchu tak rád se zatoulám. Hostinský neobtžoval mne hovorem ani nadpotebnou pozorností. Mohl jsem se tedy voln zapádati do kouzla minulého století. Obraznost, mile rozjaená také znamenitou kávou, tkala mi pestroleskl>"m pedivem do vzduchu poetický onen svt, a musím ti sviti, že v té rozkošné hodince vzklíily první zárodky k pátému zpvu mé „Noci". Ovšem dovedl jsem pérem zachytiti jen slabý stín toho, co tehdáž záilo pede mnou. Stává se mi tak obyejn. pipomenul jsem si, že prodlévám píliš dlouho nad prázdným šálkem. Zaplativ, odebral jsem

vém

(

Konen

se

do

lesa.

Kráím

hrbolatou stezkou, všecek ješt zabrán do svého blouznní. Pojednou slyším odkudsi táhlé, pronikavé volání:

,,Pane

Boito! Pane Boito!"

Drsný ten hlas rozfoukl pavuinové

mých vidin. Kráeje dále opt potrhané zlaté .nitky.

snažil

pástvo

jsem se schytati

Ale hlas houkal znovu, ješt silnji

:

„Pane Bo-

Pane Boito!" Nyní obrátil jsem se nevrle k zarostlé stráni, odkud se ozývalo to lesní hýkadlo. Mezi stromy spatil jsem nemotornou postavu

ito

!

174

— moukae

Pavláta. Stahoval zrudlý, houbovatý obliej v posunek zoufalosti a v ruce drže vlající strakatý šátek kapesní, stídav stíral jím bohatý pot s ela a kýval na mne. Nyní teprve jsem poznal, že volání platilo mn. Pipomnl jsem si falešné jméno, kterýmž jsem se v osudné noci poprvé Pavlátovi pedstavil. Za ním zahlédl jsem na stezce, táhnoucí se po zarostlém úboí, zapýenou hezkou tvá jeho dcerušky. Vedle rýsoval se mezi kmeny fantastický klobouk, který mohl patiti jen tet Brigit, a ídkou první zelení pestila se sms jiných odv, vstících další ješt spolenost. Mžeš si pomyslit, že mi navzdor Justýn setkání to nebylo valn píjemné. \

Chtl jsem vyváznouti prostým smeknutím bouku a pívtivým pozdravem

ka

valil

se s

hry

ke

klo-

dálky; ale moujako lavina, i nezbylo

mn

z

A

mi, než popojíti mu vstíc. když jsme se stetli, sevel Pavlát bez okolk mé rameno železnou rukou a táhl mne vzhru ke spolenosti, žvástaje nepetržitým proudem „Jaká radost Již jsem se obával, že jste ohluchnul za tu dobu, co jsme se nevidli. Vidím vás tam dole šel jste jako pravý básník, celý zabrán do myšlenek volám, volám, div si :

!

—

plíce

nevykiím

—

ale

—

pan Boita

Byl

nic.

poádn

jste

zahloubán do svých sn, i jak tomu vy íkáte. Kdož by se byl nadál!" Nahoe optovala Justýna pívtiv velý pozdrav a paní Pavlátová s tetou Brigitou ponkud chladn mou zdvoilou poklonu. Na to pedstavil mi Pavlát neznámou ást spolenosti; byla to njaká spíznná rodina, skládající se z celého zástupu .dorostlých i nedorostlých len s pívskem v popáni

literáti

mj

175

dob

skromného

starého

mládence,

domácího

pítele.

Mne

mouka

navzájem jako proslulého spisovatele pana Boitu, ,,s nímž se seznámil pedstavil

zpsobem." „Kterým se nemžeš

zvláštním

píliš chlubiti," podotkla

oste paní Pavlátová. „Nevím, pro. Nevinná hospodská píhoda, která se skonila tím, že jsem pana Boitu na zbytek noci uhostil pod svojí stechou a že netušený noclehá ráno, za mé nepítomnosti nenadálým svým poplašil," vysvtloval delikátn objevem celý

dm

mouka.

Cht necht

musil jsem rozmnožiti pestrý prvod, jehož cílem byl nedaleký mlýn. Cestou mluvilo se o krásné povtrnosti, o výhodách a nevýhodách jara, o kašli a rým, o prostedcích, jimiž lze vylouditi blahodárný pot, o aji, a divných jejích obyvatelích. o „Mla jsem také dv velmi hezké ínské figurky, a Cíanku, které se na sebe usmívaly a proti sob kývaly hlavami podnes lituju, že se rozbily," prohodila tu paní Pavlátová s povzdechem a se zvláštním pízvukem, kterému jsem rozuml,

ín

íana

;

vzpomínaje na osudný pád jisté skín. Dostihli jsme mlýna. Není z potu tch, které si z bývalého povolání zachovaly pouhé jméno jako vnadidlo na blízké mšáky, jimž idyllický opar toho názvu oslazuje trpké požitky výletnické restaurace. Onen mlýn je spravedlivý mlýn, jenž pvabné lesnaté údolí dosud napluje veselou hudbou svého sivého kola pod omšeným, malebn rozbitým písteškem. Uinil dotrným mstským nadšencmipro

176

mlýnskou

poesii jen

malý ústupek v podob

prostých'

kolu a prken, tvoících u mlýnice jakousi besídku a vedle v zahrad nkolik lavic a stol, za nimiž dostane se jim za drahý peníz stejn pochybného oberstvení jako v jiných zámstských hostincích. Ale v tuto dobu byl jako zakletý mlýn pohádky, hospodaí toliko neviditelné bytosti. Teprve v po delším marném volání a hledání dopadli jsme uvnit njakého pomoueného gnóma, který nám chtl ihned zase uniknouti sdlením, že domácíi kamsi odjeli a že nejsou na letní hosty dosud ani zaízeni. Než Pavlát nezekl se tak snadno nadje, která ho sílila cestou ku mlýnské selance. Jeho silné ruce a hrozivé posunky zadržely plachý zjev a vynutily z nho piznání, že posloužiti chlebem

nmž

mže

a sýrem, snad

Mléka

!

i

trochou mléka.

Spodní

ret

Pavlátv

stáhl se tak hlu-

boko, kam až stail jeho pružný obliej. Avšak co init? Nutno se posilnit, by jen chlebem a vodou. Starší pánové a paniky usedli do besídky a Pavlát posmíval se vlastní nevrlosti celou stupnicí žalostn smšných posunk. Krpj útchy poskytl mu starý pítel ^vyhlídkou na pí.ští zastávku a starou pravdou, že vtší žíze, tím sladší pak její uhašení. Mladší ást prvodu, k níž poítal se také ješt pan Rozkošný, zmínný domácí pítel, tžila zatím z poetických stránek mlýnské samoty. Bavila se pohledem na mohutné šedivé kolo pod malebnou stíškou a toulala se blízkým lesním paloukem, sbí-

ím

,

rajíc

modrá, bílá a zlatá oka procitlé zem. Pan Rozkošný, hubená postavika s utkvlým

rumncem

v suchém oblieji, rozplýval se galant-

177

ností

k

obma

dcerám pátelské rodiny. Usmíval

se

sladce a volil cukrová slova. Jako sentimentální jinoch sestavoval pro výmluvné kytice a tváil se jako blažený vítz turnaje, když mu navzájem sasankami ozdobily dírku kabátu a staromodní klobouk. Snažil se zatáhnouti také Justýnu v okruh svého mocného kouzla, ale tu hájil jsem si staten. Pidružil jsem se k ní hned cestou do mlýna a takó nyní držel jsem se stále po jejím boku. Krátký rozhovor mi prozradil, že jest duševní její obzor dosti úzký. I ona literární znalost, která mne pi prvním setkání tak mile pekvapila, byla pouze nahodilá. Její rozhled v písemnictví obmezuje se na pestrou hrstku knih, které se jí bez volby do rukou dostaly a mezi nimiž náhodou moje básn dovedly se vlouditi v srdce nezkušené tenáky. Jest dívka pirozen bystrého a krásného ducha, ale skrovného vzdlání. Nemohla lepší dary své rozvinouti v mouném ovzduší všedního krámku, kteréž se klade jako jíní na tu nžnou kvtinu.

n

A pece mne

piznávám

prostou svojí krásou a pirozeným vdkem ducha. Na lásku však nemysli ani zdaleka. Dal jsem ti již nahlédnouti ve svj vnitní život. Víš, co jmenuji láskou. Že s tím slovem spojuji pedstavu nejvyššího, co má život lidský; vezdejší rozkoš, která se vznesla až k nejzazší hranici pozemskosti a setkala se tam s istou slastí nebeskou. Objetí obou, polibek nebe a zem. Propasti a hory vzedmutého moe, v kmitají Avšak nechme tpytných se odlesky hvzd. slov, která povídají tak málo Jestli jsem kdy poznal zajala,

se,

'•

nmž

—

!

pravou lásku, zasvitla mi v Svatopluk ech: Sebrané spisy.- XXI.

prvním jaru

žití

12

z

oí

178

ideální podoby a ulétla s ní nad blankyt, zanechavši mi jen upomínky a hrstku hbitovního

jediné

kvítí...';

' '

í

•

'

'

'

I

J

:

!

I

na chvilku odmlel a svsil hlavu. „Jisto jest, že ona Fornarina nepodobá se ani z daleka mému ideálu. A pak ten oživený pytel mouky, akoliv snad také dobroty, jenž se nazývá jejím otcem! Její matka, nemluv ani o tet Brigit! Nikoli, taková stafáž nehodí se naprosto do mého obrazu lásky. Ale pes to vše Justýna se mi líbí jak náleží. Chtl bych se státi jejím dvrným pítelem nebo teba i ctitelem ve všedním smyslu slova.i Chtl bych šíiti její obzor a vzbuditi její duši, tu dímající zakletou princeznu, k novému, krásnjšímu životu. Rozmlouval jsem s ní o kvtech, o básních a nabídl jsem se, že bych ji zásobil poutavou etbou. „Byla bych vám velmi povdna," odvtila. „Mívám v obchod mnohdy dlouhou chvíli." Zdržujete se tam asto ?" „Více' nežli v pokoji nahoe. Nkdy celý den od rána do veera." „A nezazlíte mi tedy, 'dostavím-li se jednou k vašemu pultu s nákladem neobchodních knih?"' „Budete mi vítán. Pijte jen brzy!" ekla tiše. V tom ucítil jsem na tvái vláhu. Nebyla to snad slza radosti, nýbrž zcela obyejná krpj, padnuvší s hry. A z hustých chmur, jimiž nebe z nenadání se zatáhlo, dopadla na mne druhá, tetí, a již spustil se ádný déš. Pan Rozkošný, pipomenuv si bezpochyby známé písloví o jarním dešti a starých mládencích, zapomnl rázem veškeré galantnosti a jako chouSezima

se

—

—

—

,,

179

krta bázliv

ubíhal z té záplavy ke mlýnu. Za ním prchala tam v žertoxTiém poplachu opuštná dvojice krasavic. Také bratr jejich, ostýchavý mladíek, vzpružil se k nemotornému poklusu. Poslední dostihla Justýna v mém prvodu ochranné besídky. Vždycky loudavá !" pivítala ji matka. ,,Hle, " tvé nové šaty jsou celé promoklé !" perušil ji manžel s povzdechem, „Ach, bože !" ,,že nás to zastihlo práv v té zloeené poustce ,,Však bude za chvilku po všem," tšil ho starý soudruh. ,,Malá peháka,," pisvdil tomuto, jako ve lostivá

,,

—

všem, domácí pítel. Ale zdvojenému ujištní navzdor lilo se z mraen bez ustání. Spousta erstvé jarní vláhy padala šumiv k zemi, pokrývala potok a hladinu rybníka nesetnými bublinami a bubnovala jednot\árnou, le D^íjemnou svoji notu na kro\-u besídky, na štstí vodovzdorném. Mne kolébala ta hudba v milé snní, a svžest, vonn dýchající z koupele mladé pírody, táhla se také v mou duši. Opaná byla nálada starších len spolenosti posuzovali situaci s hnvem, nákem nebo šibeniním humorem. Pan Rozkošný, maje límec kabátu peliv vyhrnutý, (htl sice novou roztomilostí dívjší svj poklesek napraviti ale cukro\é jeho žerty mly trpkou píchu tajené mrzutosti. Dívky s lehkomyslností mládí smály se potichu ne jeho žertm, ale jemu samému, a vyhledávaly vbec jen humoristické stránky malého dobrodruž;

ství.

Pavláta pešla nenajde-li zde

konen

njaký

trplivost i prohlásil povoz, že se bude radji brouz-

180

dat blátem a deštm, než by zstal jen minutu déle v té nevlídné pustin. Odebral se do mlýna. Nadje, že by tam sehnal povoz, byla arci skrovná. Ale vyhlídka na cestu deštm zjevila mi pojed-

nou

pvaby. Rozumí

pozvu pod svj Ruka její vklouzne pod mé rameno, pružné tílko úzce pitulí se ke mn, a s naším tichým hovorem bude se mísiti píjemné bubnování dešt na plátnou stechu. Pi té píležitosti iodložím také ped Justýnou zvláštní

se, že

deštník Justýnu.

;

svj pseudonym, který

se

mi stává

již

nepohodlným

a hrozí možností nemilých zápletek. Fantasie malovala mi ten obrázek ím dále svdnji. Jediné, co jej ponkud kalilo, bylo neblahé tušení, že jest pkteré žebro mého deštníku pochroumáno. Avšak utšil jsem se tím, že mohu zstati pozadu a obrátiti porouchanou ást na svou stranu. Pál jsem si jOpravdu, aby Pavlát nepochodil. A tak se stalo. Vrátil se v prvodu zmínného mlýnského skítka, jenž vykládal, že domácí v pryce odejeli a sotva ped nocí se vrátí, kosinový vz že je ve správce a že by ani nemohl na vlastní vrub Zaplatíme a pjdeme !" petrhnul rozhorlený Pavlát jeho výklady. A maják, záící jeho žízni, z mlhavé dálky, nevlídnými spoustami vod, rozjasnil jeho náladu tou mrou, že zaal znova žertovati. i!

—

,,

a

vydáme

na pochod !" pravil, paroduje hlasem a posunky njalcého velícího generála. „Nejprve však pehledneme zbran a uspoádáme ,,Nuže,

voj."

se

'

/

^

Pehlídka zjistila, že z nás mužských každý deštníkem jest ozbrojen. Aby snad strategie vdcova

181

mé výpoty

pistoupil jsem hned k Juokázale svj prvod, jejž ochotn

nezhatila,

stýn a nabídl

jí

pijala. Pavlát to spozoroval a schválil. po dvou naped," velel dále, „a my vzadu."

,,

Mládež pjde

tžká

kavalerie

i

Spozoroval jsem hned, že je toto sešikování pochybené. Dva deštníky starších pán nestaily k záštit tí usedlých dam a tí nejmladších, nedosplých len spíznné rodiny. Aby se mi tedy nedostalo njaké posily od tžké kavalerie", vystoupil jsem rázn do dešt ped verandu, a Justýna, rozumjíc mému pohledu, popošla za mnou rychle až k samému okapu. Jediný deštník vzpíral se chvilku mým zámrm. Vzdoroval mému úsilí, nechtje ,,

se

mermomocí

otevíti.

Konen — konen

zkrotil

jsem jeho vzdor rázným nátlakem - - ale hned na to rozlehl se za mnou mnohohlasý boulivý smích. Neblahé moje tušení bylo daleko pedstiženo skuteností. Co se ped zraky diváku rozestelo, byly již toliko žalostné relikxie deštníku ne jedno žebro, ale celá kostra byla zborcená a rozrušena v pustou sms centrifugálních trosek, kterou díve, když byl deštník zaven, již jen vetché plátno drželo pohromad nyní byl mým prudk>Tn úsilím i ten milosrdný závoj na nkolika místech zárove protržen a k tomu ke všemu vypadlo z tch trosek a cár celé klubko modrých nití a rozplétalo se pi každém pohybu deštníku, zstavši kdesi nahoe viseti koncem nit jako had na vtvi stromu. ví, jak se tam :

:

—

Bh

dostalo

!

Snad

užila kdysi Gabriela

zasluhoval-li ješt pletiva

mého

deštníku,

toho názvu, za schránku svého \

182

Zatím, co jsem na osudné nadlení s ustrnutím pohlížel, oddávala se spolenost v besídce nenucené svému veselí, k nmuž paní Pavlátová pidala sarkastický osten poznámkou, ,,že mívala na skíni porcelánovou figurku s deštníkem v podobném smšném postavení."

Probrav se konen z ustrnutí, hledl jsem zahanben vtsnati opt nešastné trosky v potrhaný obal, což se mi teprv po chvíli jakž takž podailo. Pan Rozkošný, který byl ped tím svou záštitu jedné z obou spátelených sleen nabídl, penechav druhou ostýchavému bratru jejímu, pispl mi nevítaným zpiisobem ku pomoci. Rozestev vítzoslavn svj bezúhonný, dkladný deštník, nabídl se také Justýn za ochránce, upozoruje, že mže pod plátnou svojí stechou dobe dva andílky pohostiti. Deštník jeho ml vskutku rozmry neobyejné. Justýn nezbývalo, než pijmouti jedno rám

obstárlého kavalíra. Svitla

eného

mi ješt nadje. Zeptal jsem

se

pomou-

chasníka, který se bavil v pozadí verandy

pohledem na výpravu deštníkové karavany, ncmže-li mi snad za slušný peníz prodati nebo proti složení ceny zapjiti njaký sebe starší deštník, je-li jen trochu k poteb. Chasník se rozmýšlel a odešel pak do mlýna. Brzy jsem nápadu svého litoval. Zadní voj byl

—

paní Pavlátová pijala jedno dcko sešikován když se objevila pospíznné rodiny do náruí jednou v rozpotu Pavlátov veliká, osudná mezera. Stranou stála teta Brigita ve své rezavé mantile a fantasticky kvtnatém klobouku, patrn na okajiž

—

,

183

nmá

mžik

nevolí

nad bezohledností,

pi celém uspoádání ctihodná

s

jakou

se

osobnost. stídal se Pak uvolnila si hlasem sípavým, v hnv s lítostivým vzlykáním: .,Tak! A já zde mohu zstat nebo jíti deštm! Což je o mne, starou osobu! Dostanu-li z toho smrt, uženu-Ii si ^-

pomíjí

její

nmž

—

,,na

„Pro Pána !" zvolal Pavlát, udciv se pstí v elo, hlavní osobu jsme zapomnli. Naše milá Bri-

gita!"

V ale

z

tom

objevil se chasník, pinášeje nouze ješt dobrý deštník.

mi

sešlý, \

pomoc v bíd nejvtší!" zaradoval se mouka. .,Pan Boita ujme se laskav naší drahé „Ejhle,

tety

—

nuže, tedy v

ped !"

Což mi zbývalo ? Zaplatil jsem deštník, rozestel jej mlky nad Brigitou, dosud se durdící, a vydal se s ní do bezedného bláta. Ped sebou, již hodný kus cesty naped, vidl jsem pod objemným deštníkem šastného pana Rozkošného, k nmuž s každé strany útuln se tiskla svižná postava díví. Smáli

mj

rozmar. Mžeš si pedstaviti v tu chvíli málo dbal o rovnováhu deštníku, zasáhla vydatná prška rezavou mantilu a její majitelka piblížila se tsnji ke mn. AbycK ješt tsnjšímu sblížení zabránil, naklonil jsem plátnou stechu nad ni tak daleko, že jsem sám sebe vydal nadobro dešti. Ale teta Brigita spatovala v tom zvláštní úslužnost a nabyla tím ztracené dobré se a laškovali

.

.

.

Ponvadž jsem

se mnou a v odmnu zavmíry; ba, smíila se Dovedeš si pedsila se bez okolk na mé rám staviti, s jakými pocity jsem vlekl vzácné bím, pituke svými ostrohrannými tvary i

.

.

.

dvrn

mn

184

hlubokým blátem a nekoneným deštm! Byla to šeredná parodie mých nedávných krásných sn! A zstal jsem jejím rytíem nejen až k majáku obou starých pán, kde uinná krátká zastávka, ale marlene,

n

shánn

povoz, nýbrž až k s

Pavlátových

.

.

jsem neml pi svých krásnou Justýnou dosud velkého štstí."

Z toho poznáváš setkáních

domu

zajisté, že

Umlknutím pítelovým vytržen

byl

Vysocký

myšlenek. Slyšel z vypravování velmi málo. Jeho myslí táhly zatím jiné pedstavy a dumy. Pemítal o dluhu hlásného. Vzpomínal, jaká spokojenost dýchala z strýcových, když tehdáž naínal pán Ignácovu láhev, a vyítal ,si, že jeho píchod porušil rovnováhu skrovné, ale šastné domácnosti. Pochyboval, že strýc u pana Ignáce najde pomoci^ Pravil sob, že jest jeho, Vysockého, svatou povinz

eí

pispti

—

v této tísni. A v tom, zahýbaje s pítelem kolem rohu vžní chodby, spatil strýce, an se vrací od pana Ignáce. Úplný nezdar psán byl zeteln v jeho chab svislém, zasmušilém oblieji. Sezima pokraoval ve vzdušné procházce, která se mu patrn zalíbila, a v hovoru: ,,>To historie mého prvního jarního výletu. A píští nedli Ach, vidíš, jaký jsem zapomtlivec Mám ti zítra psáti, abys rozmnožil náš výletní sbor, a teprve te mi napadá, že si mohu uspoiti obtížné psaní. Slyš tedy Na píští nedli smluvil se jakýs doktor Blanda s mým otcem, že uspoádají spolený výlet do Temšína. On vezme s sebou njakého pítele a s naší istrany pjdeme všichni. Gabriela domlouvala mi totiž tak dlouho, až jsem pislíbil, že pjdu ností,

strýci

!

:

185

také; ale zárove mi uložila, abych získal i tebe za úastníka. Poj s námi! Prosím o to netoliko jménem jejím, ale i k vli sob bez tebe byl by ;

mi onen výlet svrchovan protivným. Uiníš mi to zajisté k vli a pipojíš se k nám v nedli." Vysocký zachvl se radostným pocitem slyše, že si peje Gabriela, aby se výletu úastnil. Odpovdl po Icrátkém \áhání: ,,Je-li to vašim vhod moje pítomnost málo pipipojím se rád — spje k zábav." „Výborn!" radoval se Otokar. „Ale te mi

—

•

a

i

konen

ukaž své sanctissimum."

Vysockému

nezbývalo, než uvésti pítele do trpaslií komnaty. Zatím co ten malikosti její se podivoval, prohlašuje však zárove, že by za ni pece rád \^mnil své prosaické nízké bydlišt, slyšel VyVrátím socký venku vrznutí dveí a strýcv hlas Trmácí se až k veeru!" Ubohý strýc nemá poklidu! :

,,

se znovu s vže, aby shánl bh ví kde po mst potebnou sumu. Vysocký byl v té chvíli rozhodnut. Když mu Otokar podával ruku na rozlouenou, prohlásil, že ho doprovodí do msta, že má dole njaké ízení. Ped odchodem zašel do svtnice hlásného a ptal se Stázy, zaslechla-li, o jakou sumu pan Kavka '

jejího otce upomínal. ,,0 sto padesát zlatých,

Slyšela jsem, jak padesát zlatých ,,

,,Mj pán

ekl

:

tuším,"

odpovdla.

Musíme

— mj pán — že ekl ?"

míti celých sto nemže déle ekati

nkolikrát o svém pánu, no toho pána jsem neslyšela." ,,Ano. Mluvil

—

ale jmé-

186

Tím nabyla vc nového svtla

a

s

pana Kavky

zmizel šeredný stín. Nebyl tedy sám lichváem, nýbrž jen píriiím nebo asi lépe bhounem njakého vydiducha a zasluhoval chuas spíše politování než odsouzení.

—

—

IV.

—

Pan Perisee.

mst

Dole v rozlouil se Vysocký s Otokarem starým domem, z jehož šindelové stechy vystupoval nkdejší jeho píbytek, studentský pokojík paní Kavkové. Chtl pedevším o záležitosti strýcov promluviti s panem Kavkou, zastihne-li ho náhodou doma. Ale nezastihl podkrovní byt byl zamen a v dom mu ekli, že paní Kavková odjela k venkovským píbuzným na návštvu a pan Kavka že zdržuje se doma jen velmi málo, což vdl ostatn pan Vysocký již z dívjší doby. Sel tedy pímo za svým cílem. Nedoufal beztoho, že by pan Kavka chtl a mohl nakloniti svého istého chlebodárce k poshovní. Již na vži vysvitla mu hvzda, slibující pomoc. Nyní kráel odhodlan za ní. Záila mu stále ze-

ped

;

v'

'

telnji v trudoxité

podob

hladce oholené, zarudlé,

ponkud

tváe s výrazem bodrého epikurejce. Byla z Východu, jak svdil již znamenitý její nos a poeticky zakuklené jméno M. Perisee. Tento pán vstoupil v poslední dob mezi mandanty dra. Hubatky a po nkolika návštvách již obcoval s kanceláským personálem jako dlouholetý známý. Znal jména písa a jejich vzájemné vztahy, rozuml kanceláským vtipm a v dobách, kdy musil to

hvzda

187

ekati na vstup do sanctissima dra. Hubatky,

ným mandantem

rokujícího,

se

snažil

baviti

s

ji-

okí-

na chvilku personál rozlinými šprýmy a denna raními klepy. Nkterým ukal již meno a potásal si s nimi pi odchodu rukama, což ale nevadilo, aby po zmizení jeho nemluvili o ,, staré vající

i

lišce", o „pijavici" a nekladli jej

dvrn

bez

okolk do

ce-

chu lichvá.

Vysocký zvolil z ostatních, které poznal ve své kanceláské pravi. práv tohoto, ponvadž doufal, že bude s ním jednání nejsnadnjší. '

Ostatn, nepoídí-li mimo nadání zde, pokusí se jinde. Byl pevn odhodlán nasaditi všechny páky, aby si zjednal vtší sumu penz, kterou zaokrouhlil na dv st zlatých. Sto padesát pro strýce a padesát pro sebe poteboval nutn penz na nový odv a jiné vci, aby se mohl se ctí úastniti ne:

dlního výletu. Z dopisu a záhlaví žalob, které opisoval, znal adressu pana Perlseea. Našel v odlehlé ulici s tabulkou .,M. Perlsee" u pízemního bytu, jehož okno zdobil zlatý nápis „Comptoir". Zaklepal a na rázné „Herrrrein !" vstoupil do malé místnosti, zaízené jako obchodní pisárna. Pult za sloupcovým ohrazením byl prázdný, ale z vedlejší otevené místnosti, zaízené jako soukromý byt, vystoupila statná postava pana Perlseea, v oteveném županu, s feruce. sem na hlav ,a s dlouhou dýmkou

dm

\-

,,Mle, hic, pan A'ysocký!" pivítal pátelsky hosta, podávaje mu ruku. .,'Ale pojte dále! Necháme jen dvée oteveny; jsem práv samoten v obchod." Pokoj, do nhož pan Perlsee hosta uvedl, byl ne práv vybran, ale pohodln a útuln zaízen. Na

188

pohovce a vycpaných sedadlech leckde skvrny; na vyezávaných dvou skíních dosti prachu v kout na stojanu nkolik rzn vyfintných dýmek ve výklenku na polici nkolik lahví a sklenic na stnách ;

;

;

laciné obrazy, pedstavující milostné, z áaž kluzké výjevy na stole talíi se zbytky njakých

zakouené sti

;

zákusk, dopitá sklenka a pólo vyprázdnná láhev s vínem, jehož ohe zeteln šlehal z tváe pana Perlseea, více než obyejn záící rudou záplavou. „Tak! Prosímy sednte si!" vybízel pan Perlsee. „A pedevším, musíte si se mnou piuknout." Vzal s police druhou sklenku a naplniv ob rudou vláhou, podal jednu Vysockému. „Snad se nebudete upejpat Což máme na svt krom takových požitk ? Kdo nemiluje víno, ženy a — ne, zpv nemiluju, leda písniky chansonett. !" Nuže, na vaše zdraví a na moje Vysocký upil trochu. Pan Perlsee vyprázdnil sklenku na jeden doušek a pomlaskávaje rtoma pravil: „Picházíte s od pana doktora, není-li !

ním

pravda ?" ,,Ne,"

zím v

—

\

odpovdl Vysocký

rozpait. „Pichá-

osobní záležitosti." ,,V osobní záležitosti ?" Pan Perlsee pohledl udiven na hosta. veliké oi a vypuloval je asem

Ml

zpsobem

až ustrašujícím.

Dostal jsem se do tísn," vysvtloval Vysocký zajíkav, ,,z níž mi pomže toliko pjka. Potebuju dv st zlatých a to ješt dnes." ,,Dv st zlatých !" povzdechl pan Perlsee a vypoulil znovu oi. Pak se zadíval upjat na podlahu a bafal na prázdno z vyhaslé dýmky. ,,

.

.

.

.

.

.

189

„A tu jsem vás chtl požádat/ pokraoval Vysocký, ,,!abyste mi obnos ten zapjil, teba na kratší dobu a na vyšší úrok. Byl bych' vám za to po vden.' „Milý pane Vysocký, jak rád, jak ze srdce rád " pan Perlsee vytáhl rabych vám pomohl Ale mena do výšky. „Nkdy mám v pokladnici penz, že nevím, co s nimi, a nkdy zase Vy máte stálé postavení u pana dra. Hubatky?"

—

!

.

.

.

Písaem nehodlám zstati. Jsem filosof; odbudu brzo zkoušky a zjednám si pak pevné místo. ,,

—

Mám

u sebe doklady vám úpln. ,,0, tch by nebylo teba. Poznám hned, na koho lze spolehnouti. Umím dobe ísti v lidských tváích umím a nkdy se pece šeredn omýlím. Jako na píklad pedstavil se mi njaký pan Volavka. Na první pohled ekl jsem na tom mžeš domy stavt 1 aby do toho si Pkné domy Ten chlapík mi vám provádí kousky .. že nevím nkdy, mám-li zlostí z kže vylett nebo mám-li se smáti. Jaktživ jsem nepoznal takového ptáka! Nu, pijdu s ním co nevidt k panu doktorovi. Ale abychom se vrátili k vaší záležitosti Jest mi opravdu líto, velice líto, že Kde pak bydlíte, pane Vysocký ?" Skoro v oblacích," zažertoval trpce Vysocký, který již poznával, že zde nepoídí. ,,'Na Hradanech, na vži."

Vím

—

:

:

!

.

.

.

.

!

.

—

.

.

.

.

.

.

,,

'

,,Na

zámecké vži

?"

Pan Perlsee zvtšil své

oi zpsobem bájeným.

Mám

tam strýce hlásného." Pan Perlsee ješt vytešoval oi ale tvá jeho Hlásného? Snad hlásný Peterka?" oživila. ,,Ano.

;

se

,,

190

„Týž. Je ^

,,AÍe

to

mj

strýc

s

matiny

strany." váš strýc je

/

mi také Práv tam dnes Kavku s upomínkou. Uvidíme Uvidíme Prosím vás, do-

zvláštní.

dlužen. Poslal jsem

Ze prý

zítra.

'mluvte

mu

musím

míti!

!

!

eknte mu, že Vždy vidíte, v jaké

sám,

ty

peníze

zítra

jsem tísni. Ani vám nemohl jsem vyhovti. Sháním, kde co mohu." Nyní byl zase Vysocký pekvapen. Jaká náhoda! Tedy pan Perlsee jest práv ono strašidlo, které dnes ubohého strýce tak dsiv obletuje ,,

Vdl

vil, ,,ale

jsem,^ že

má njaký

naléhav>^ dluh," pra-

jméno vitele jsem neznal. Chtl jsem práv

pro nho sehnati ty peníze, arci bez jeho vdomí, a náhoda pivedla nine k jeho viteli

—

níte

Tvá lichváova se opt rozjasnila. ,,Ah, vy shápro nho ty peníze To je hezké, opravdu hezké. !

Zídka

bývá, aby synovec takto se staral o strýce. vypoulený Za nynjších je to zvláštní úkaz." jeho zrak vzdával hold obdivu neobyejné ctnosti

as

Vysockého.

mi poskytuje byt " velmi šlechetn — ,,

Strýc

A

—

mu

mn vdnost —

zachoval se ke

chcete prokázati svou Ale pes to je vaše jednání vzácné. Taková obtovná láska mezi píbuznými jest za našich nesrdených dob bílou vlaštovkou. Srdce okívá, setkáme-li se s podobnýin krásným úkazem." Moralisující tento ton stával se penžníkovi již nepohodlným; nebo zaboil náhle ve svj obyejný, epikurejsky žertovný zpsob a pravil, mrkaje oima ;,Avšak malou odsvé obtavosti jste si pece vyhradil. Váš strýc je mi dlužen toliko sto padesát zlatých ,,A

vy

:

mnu

—

191

Vysocký dání

—

„Mám nkterá

se zapýil.

nutná vyi

,,To vaše vc, co hodláte uinit

onou padesátkou zcela vaše vc!" chlácholil pan Perlsee a s cynickým ponkud úsmvem zajiskil oima, jakoby se ped ním byl zamihnul rej luzných dívích postav, polonahých, zpitých nevázanou rozkoší,

—

s

kalíšky perlící se vláhy v útlých rukách Pak položil Vysockému ruce na ramena a pravil bode: „Hlete, vaše jednání se mi zalíbilo. Poznal jsem ve vás ádnou, ušlechtilou povahu. Chci pro vás uiniti, co mi jen možno. Vezmeme dluh vašeho pana strýce je to vlastn dluh jakéhos s

.

.

ob

—

—

—

lokaje, Ignáce na píjmení si nevzpomínám ale pesvdil jsem se, že ten, sejmeš-li s livreji, která patí jeho vrchnosti, nemá na sob ani pi sob nieho, pranieho, bych jej mohl popadnouti musím se držeti hlásného, který se za

lovk

nho

za

;

nho

zaruil.

vyplatím

—

Vezmeme

tedy

onch

hotov padesátku nebo

i

150 více,

—

zl.

je-li

vám vám

k tomu pipoteme úroky z celého obnosu naped a smnku na všechno podepíšete vy s palibo

—

—

nem

strýcem a doteným lokajem „Ne,' nerad bych, aby se zaruoval strýc a vbec kdo jiný za dluh. Podepíšu spolu smnku na dluh strýcv a lokajv, ale na onch padesát zlatých více nechci s úroky za celé dv st vydejte, možno-li, smnku druhou, kterou podepíšu sám. Snad vám staí pouhá moje osoba za tento '* obnos „I jejich úroky chcete vzíti na sebe?" zvolal pan Perlsee s úsmvem. Chvilku škrabal se v pemýšlení pod bradou a pak máchl rukama. „Busi

mj

—

—

i

—

!

,

I

192

pejete. Napíšu zvláš smnku na vaši padesátku a pipoítám úroky z dvou set na tvrt léta vám budu poítati nejmírnjší ekpadesát Oho Ne, již jsem ekl Busi smnka Spokojím se s tím pakatelem vaše tedy bude zníti na rovnou stovku. Spokojen?" Vysocký, trochu sice zaražen, pikývl ilky. Zítra ráno mi pinesete smnky podepsané, já vám vyplatím vašich padesát zlatých a vc bude v poádku. Ale nyní musíme ješt vypiti litkup." Nalil sob znovu a dolil sklenku hostovu. ?" ,,Pan doktor Hubatka se nedoví o niem podotkl ješt Vysocký rozpait. ,,I to se rozumí samo sebou. Byl bych sám proti sob," ujišoval ipan Perlsee horliv. Když vyprovázel hosta pední místností, otevely se zlehka dvée a jako stín vklouzl pan Kavka.

Uiním,

jak

—

nme

!

—

si

—

!

—

—

—

—

ob

,,

—

I

Zoiv se svým chlebodárcem Vysockého, vyteštil na pekvapen oi. Vysocký jej pozdravil pan Kav;

ka ipotásl hlavou a, cosi zabruel.' „Aj. yy se znáte ?" divil se pan Perlsee. „Bydlíval jsem u pana Kavky," vysvtloval Vysd^cký.

pan Kavka byl

asi písný domácí," mínil lichvá; bylo patrno, že rád pouštívá svému humoru uzdu na újmu píruího. ,,Pan Kavka je vážný pán umí se tváiti jako njaký rada vrchního soudu." Smích lichváv uvedl pana Kavku, kterého patrn mrzelo, že jeho dstojnost trpí tmi žerty ped bývalým nájemníkem, do nemalých rozpak. Zašed za sloupcové ohrazení, pehazoval bez úelu njaké ,,0,

s

úsmvem

—

193

zápisní knihy na pultu, z povinnosti nucené se usmíval, házel prudce ramenem, vyrážel ze sebe polohlasné „nu" a ,,hm" a upjal posléz z ohnivého rusvé bled modré oi jaksi úzkostliv na Vy-

mnce

sockého.

Tento se porouel a zaslechl ješt za dvemi hlas lichváv: „Sette dnešní položky, pane Kavko, !" a pak mi doskote pro doutníky Lituje v duchu pana Ka\ku, ubíral se Vysocký k domo\ai. Jinak byl v nálad píjemné. Zdar výpravy a víno lichváovo plnily

mu

hlavu jasnými

nmu

obrazy. \'dl nyní také, že strýc k vúVi se nezadlužil; tím svezlo se veliké s jeho duše. Teba arci pomýšleti na splacení dluhu; zjedná si njaký vedlejší výdlek a nabídne dru. Ilubatkovi práci celodenní. Studie tím arci utrpí než, co škodí! Pílí možno vše nahraditi...

bím

—

'

Dostihnuv svého obydlí, oekával Vysocký venchodb, open lokty o ze v oteveném výklen-

ku ku loggie. netrpli\ návrat hlásného. Stál tam dlouho, pohlížeje s tichým požitkem na obraz Hradan a Nového svta, na zelenou širokou krajinu za nimi, s rozptýlenými bílými domky a vesnikami. Již zapadlo slunce; krajinou rozkládal se soumrak, kužele a bán vzdálených hor zjevily se v záplav veerní jako lehce na obzor nadechnuté ržové silhuC' ty tu konen ozval se na schodech hmotný krok \-

:

hlásného.

„Strýku

!"

zvolal

Vysocký.

tázal se hlásný nevrlým hlasem, poznal synovec, že byla \'ýprava starcoxa bezvýsledná.

,,Co chceš?"

z

nhož

Svatopluk Cech: Sebrané

spisy.

XXI.

13

194

poká

„Perlscc bez úroku." „Jak že?

Ty

víš

ti

ten

—

obnos

další

tvrt

léta,,

?"

„Vím." A Vysocký vypravoval hlásnému všechpomíjeje toliko mlením svj zvláštní dluh a pevzaté úroky. „Dkuju ti, Pavlíku," pravil staec v radostném pohnutí. „Tím spadl mi s prsou centnýový balvan. Je po starostech. Pan Ignác mne ujišoval, že dostane za ti týdny peníze, a pak se rázem vyprostíme z dráp toho vydiducha." Ten veer byl hlásný vesel, a než nastoupil své obchzky kolem vže, našel ješt kdesi láhe\' vína a pinutil synovce, aby s ním popíjel a naslouchal výlevni jeho samorostlé vžní filosofie. no,

í

V. Slunci vstíc.

mu

Jako sen, božský krásný sen ona rozhodná chvíle.

Temšínský

jeví se

výlet míhá se nejasn jeho stíhá jednotlivé výjevy té

Jako mlhou

Vysocké-

duchem. zábavy

archaeologické výklady pátera Tykala, bezdné humoristické kousky pana Ržka, literární ptky obou ušlechtilých Otokar, Sezimy a Hvzdného, vítznou eleganci a duchaplnost dra. Blandy, kterému jedin od nevázané Olgy snášeti bylo asté ústrky. za které se mstil více než zdvoilým obletováním Gabriely, že až Vysockému mnohý žhavý osten vnikl do srdce Zeteln leskne a vlní se ped ním Ale pak v husté zeleni strom a rákosí obšírný rybník u sta.

.

.

.

.

195

rého mlýna, samotáe, snícího v ukryté lesnaté kotlin. U behu rybníka houpají se dva prosté, stáím šedivé a zelenavé luny. Do jednoho vstupuje dr. Blanda s Olgou a cht dokázati svou veslaskou hbitost, odráží se mocným tepem vesla ode behu. Brzy je daleko uprosted vody a vesluje rychle ku behu protjšímu. X^ysocký \šak \eze Ciabrielu zvolna v druhé lodici kolem rákosí tam, kde bujné stromoví behu a blízkého ostrvku, dosahujíc bez mála k sovypjatými vt\emi, tvoí nad vodou pirozené stinné klenutí. Plují tím pološerem, z nhož po stranách záí bílé kvty stemchy a bezu. Sladká je ovívá. Rozkošný zde klid. Jen ptáe frí s \tve na \tev, jen párek nžných perloxých motýlku laškuje kolem žlutého pobežního kvtu. Toliko vzdech vyklouzl ze rt sliné podoby, sedící v zádi lunu s elem sniv openým o dla a noící druhou ru-

b

vn

ku bezdky do prhledné ^]áhy. která vlní

se

laškovn

mezi bílými, útlými prsty.

V tu chvíli sklonilo se ped ní koleno Vysockého jeho tesoucích se rt zaznla tiše osudná slova. Promluvil je jako v bezxdomí; bez jeho vle vytryskla z peplnné duše. Bylo jich jen nkolik, a

z

ale projevila vše. Gabriela se chvla a

rdla, ve sladkém zmatku tváe rukama ale pak svezla se jedna na klín Vysocký ji uchopil jemn — nebránila se, nýbrž optovala velý jeho stisk — a žhavé polibky pokrývaly mkkou, sametovou ple té milostné

zastela

si

—

—

ruky ... Teprve volání Olgy a dra. Blandy je vzpamatovalo. Gabriela sebou trhla, jakoby se náhle probouzela ze sna; Vysocký s povzdechem chopil se vesla.

196

Vypluli ze stinného chobotu, a když dostihla lodice protjšího bí^ehu, kde odpoíval již v husté travé druhý pár, vyskoil Vysocký na zemi a pomohl Gabriele z lunu, pi emž stiskl znovu ohniv její chvjící se ruku.

eí

Z Olgy a dra. Blandy poznal Vysocký, že nespozorovali onen výjev pod stinnou klenbou stromovou. Zstane jeho a Gabriely sladkým tajemstvím. Pohledl do jejích oí; s nevýslovnou rozkoší etl v nich, klopících se nad lící žhav uzardlou, to tajné srozumní.

A pak

oddlil se od spolenosti. Musei do samoty, do hlubokého lesa, aby ulevil boui svého nitra. Klesl na mech, pitiskl k zemi srdce bouliv tlukoucí a skrýval do vesu rozpálené tváe, vydávaje ze sebe nesou\islá slo\'a. Pak zase vyskoil a s jásavým výkikem zamávl kloboukem k nebi. Náhoda zanesla jej na této potulce do známého lesního údolíka s vetchou lávkou a zvtralou soškou bohorodiky ve skalním výklenku. Bezdky klesl ped ní na kolena a sepjal ruce ale nemodlil se. vidní. V ohromné oblakové brán kupily se velebné postavy svatých a svtic, vypadajíce navzdor jasnosti své jen jako stíny v oslující nebeské zái, vlnící se nesíslným rojem andlských hlaviek kolem lahodn vznešené podoby rajské královny, ;

Ml

pod

n

jejíž

hvzdnou korunou se klonil snivý, niilostVysockému tak známých

bledý obliej rys,

.

.

Jako sen jevila se mu te na vži ona chvíle v lodici. Ale tisíce zlatých nitek, jež následující doba pidala do píze onou chvílí zaaté, dokazovaly mu každým dneni, že byla blahou skuteností.

197

V

dni týdnu, z veera, kdy již soumrak rozkkídá se ulicemi, stává náš hrdina u prjezdu jednoho domu, z jehož pr\iiího patra se ozý\ají z\-uky piana a zpv mladist\ ých. svžích hlas. V uritou hodinu nastá^•á utišení nahoe, ale prjezd plní se za to išumným ruchem, šelestem hopkujících nožek, opozdilými trylky. smíchem a hovorem zvonkových hlasu\ a v píštím okamžiku vyhrnuje se na ulici pestrý roj svižných posta\' dívích, s notami [leb ozdobnými mapkami hudebnin pod paží. Jedna, ztepilá mezi nimi jako palma, odbouje k nedokavému ekateli a podává mu ruku s jemným uzardním a tichým pozdravem. Provází ji cestou k domovu; pináší jí nejkrásnjší kvty, jaké našel jisté

nnou

v košíku

prodavaek; mluví k

ní

chvjícím

se hla-

sem slova zvuku mnohdy všedního, která však mají hluboký a spanilý význam ve slovníku lásky; blažen je kývnutím její hlavinky. jejím krátkým pohledem, slUvkem, jež nkdy sklouzne z ržových rtík jako perlika, plná tajemného kouzelného lesku. U domu v pedmstí louí se s ní, tiskna výmluvný polibek na její teplou ruku. A když po takové výprav dostihuje vrcholu, svého nebetyného majáku, jaký podivný, arovný život rozkvétá v tsné vžní komrce Co krásy a poesie chová širý svt, všechna chví a skví se kolem Vysockého skrovným prostorem, jehož stny se rozstupují v nedohledné dálky. S rozkoší hledí v ohromné, prhledn safírové vlny moské, slyší jejich slavný šum, skípot rahen, chechtot rack; velkolepá katedrála vzpíná nad ním své sloupy, oblouky a klenby, mystickým polosvitem zní velebná hudba varhan tu zase tropický les, protkaný pebujnou !

;

198

smsí

okouzluje ho arokrásou svých smaragdových listových vjí, svých kvetoucích bájených plamenu, svých okídlených rubín, safír a diamant: houš karafiát, jiskících se rosou, kosmaté vtve posnžených jedlí, kišálové se zlatým rámcem kvetoucích blatouch, slzící oi gazelí, pestrý ruch vlašského karnevalu, sklenné zámky báje na slepicích nohách tisíce jiných obraz míhá se a víí bdící hlavou a neklidná ruka pokrývá zatím papír nerovnými ádky, bezdky navlékajíc perly lián,

tn

—

myšlenkov na

zlaté

nit verš.

Vysocký stává se, nevda jak, básníkem. Vrstva papír s rýmovanými ádky vzrstá z nenadání na leckterý z tchto list vkládá se do knipak Vysocký o píští veerní schzce s významným pohledem podává miloN^ané dívce, aby v ložnici své ,z pjené knihy vylovila a proetla

jeho stole

;

hy, 'kterou

tu

veršovanou Jak jinak

zpov jeví

se

blouznivé duše.

nyní všeliké

pedmty

Vy-

Všechno vkol jest i v denním os\'tlení! v^ždy není omládlé, zjasnné, usmí\'avé a krásné obráží se celý svt než velikým zrcadlem, v

sockému

—

nmž

pvab

milované tváe. Bloud jednou takto mstem, potkal Otokara, tváícího se jaksi mrzut a nesoucího pod paží knih. Jal se pede vším oprašovati jeho rukáv a

bím

záda.

„Snad nejsem pobílen?"

zeptal se

Otokar ne-

vrle.

„A s

jak

úsmvem.

Eldorada."

!

Plný

mouky !" odpovdl Vysocký

,,Pro tebe je to arci zlatý i

prach tvého

199

,,Nu ano/' pravil Sezima. ,,Byl jsem v obchou Pavláta. Pinesl jsem jí nové knihy a odnáším petené Víš-li pak, že jsem u ní dosud Boitou ? Ale nezruším naschvál svj pseudonym. Uslyším aspo jeden upímný, nepedpojatý úsudek o svých

d

!

pracích. Považ

Práv vdouc arci. oste.

si,

nkdy dosti mé básn, neubohé básn ped ní. Jsem

kritisuje

mne

a to

dnes ztepala konec jedné že stojí autor ekne mé ..Xoci'.

asopise Až bude dokonena, dám jí vázaný roník Vnce." Mohu podotknouti, že .,'Xoc" dokala se již zp-

žádosti\% co

\-

vu šestého, který však dosud nezhostil se kouzla baroku, jemuž pátý tak bez obrany podlehl. ,,A víš-li pak," pokraoval Sezima, jemuž ne\ rlost pro nedávnou kritiku zvolna mizela, ,,že jsem dobyl u Pavlátú nového vítzství? Kdykoliv se v obchod u Justýny objevím, zavlají na blízku jist podi\né \Iasové zátoky a rezavá mantila. Teta Brigita jakoby na píchod muj íhala. A chová se ke s laskavostí, jakou bys nikdy nehledal v tch micky ostrých úhlech a hranách její bytosti." Šastný love !" usmál se Vysocký. Na rozchodu káral jej Otokar Celou vnost jsem t nevidl. Pro k nám nepicházíš? Naším hostem bývá nyní jen doktor Blanda a ten mi není hrub po chuti." Vysocký se pi slov „Blanda" zarazil a mrazadumal ale ,po chvilce pohodil hlavou a škubl pohrdliv rtoma Jasné nebe Vysockého zakalilo se mrákem jen

mn

,,

:

,,

—

n

;

.

.

ob

smnky -k placení. Pan v dobu, kdy dosply Ignác slíbených i)enz nedostal a Vysocký staral se v nynjším blaženém opojení tak málo o podobné

200

prosaickc \'ci, že ho zastihl pcd\'eer platebního dne v úplné nemajetnosti, neschopného ani, aby za-

úroky za nové ekání. Ale když veer doprovodil Gabrielu a vracel se s jejím sladkým „Dobrou noc !" k domovu, rozprchly se všechny stíny starostí a v jeho pesvdení zakotvila se jistota, že pan Perlsee za pipsání uových úrok ob smnky bez okolk na další tvrt platil

:

léta prodlouží.

dojde ješt dnes k panu Kavkovi, který bude tcd \eer zajisté doma. Poradí se naped s ním v té záležitosti. Zastavil se tedy v podkro\ním obydlí. Otevela mu paní Kavková. J
Umínil

si

jen, že

—

,,

—

—

—

nm

—

—

!"

pán K zulíbání lovíek Když svému nadšení pro pana Sobiku ulevila, uvedla hosta kuchykou do pokoje. ,,No, mj bude míti radost !" pravila pede dvemi. Pan Kavka, zaujímaje tam již v županu a domácí epice náležitou slavnostní posici, vítal hosta vztaženou rukou a vlídným úsmvem. lindr

Inu,

!

\

201

—

pan \^ysocký Bute M'tán Sednte si u nás, pane Vysocký!" Semhle, prosím," ybízela matrona, pinášejíc vycpané sedadlo s vetchým po\lakem. ,,A co semhle?!" utrhl se na ni manžel po svém známém zpsobu. Sednte si na pohovku, pane Vysocký Tak A jak se xede ? Co nám, píkladn,

„Á

!

!

\

,,

,,

!

!

nesete ?"

Vysocký objasnil nkolika

slov\'

úel

své ná-

v, v

vstevy.

Pan Ka\ka vyslechl jej s Nclikým neklidem, a když host skonil, máchl prudce rukou. .,(Ne, to nemže být To nemže být z\ olal jako podráždn. Vzchopil se a pobíhal svtnicí, že cípy strakatého županu divoce za ním poletoxah', opakuje stále: ,,Ani pomyšlení! To nemže být!" ,,AIe snad by pan Terlsee ty smnky pece prodloužil," osmlila se namítnouti matrona. ,,Bez úroku ?" zahml na ni manžel s potupným úsmškem. ..Bez úroku? Ani píjmyšlení! Což ty tomu rozumíš! Zsta si pi svých modlících knížkách a pi své tabatrce, rozumíš? Neprodlouží, bez úrok neprodlouží poxídám já a punctum !" .,Snad pece, pimluvíš-li se - pan Perlsee váží si mého velmi," obrátila se tši\ k Vysockému. ,,Ml! Pro boha t prosím, ml!" durdil se na ni pan Kavka. ,,Chop se své punochy a nech pana Perlsee s pokojem! Pan Perlsee má dobré srdce, ale v tako\ých \cech je neúprosný. S prázdnýma rukama k nemžete. Ví, že jsme spolu známí bylo by to i pro mne, píkladn, mrzuté." ,,Ale já nemám y tu dobu žádných penz a do zítka si sotva tolik opatím," namítl host. '

!

!

!

nmu

;

202

Pan Kavka

vypoulil na

nho

sklenné,

modré

oi

a vytáhl prudce ramena. Pak usedl do lenošky a sklonil hlavu do dlaní jako v hlubokém pemýšlení.

pane Vysocký," kárala jemn paní Kavjste se zaplésti do takových vcí. Panu Sobikovi posílali také málo z domova, ale vycházel vždy poádn. Ješt si kupoval všelicos hezkého na sebe. Býval vždy jako z kastlíku. Do toho jste ,,

Vidíte,'

ková,

se tit

„neml

neml

zaplésti

Býti v

daremných

nekesanské úroky — — Úroky! Úroky! Kdož pjuje !

starostech, pla-

peníze bez úrorozzlobil se zase pan Kavka. ,,0 to se nejedná. Jde tu o poádek. Pan Perlsee pece úroky stále jen pipisovat „Nevíte tedy žádný prostedek,"' otázal se Vy,,

k!"

—

nemže

socký stísnným hlasem.

„Prostedek?" Pan Kavka vyskoil a chvátal do kouta, kde stál starý prádelník. Ruce star-

mlky

covy se tásly. Vytáhl zásuvku, hrabal se v jejím obsahu, našel otrhanou knížku, vyal z ní dv padesátky, jednu zastril opatrn nazpt mezi listy a s druhou blížil se k hostovi. Zatepetal ped ním padesátkou a zvolal ,,To jediný prostedek Zaplatíte panu Perlseeovi úroky a bašta!" :

!

pohlížel pekvapen na peníze, které v jeho ruce. Paní Kavková hledla stídav na nho a na muže a zaala si utírati zástrkou oi. „(Vy mi tu padesátku pjujete?" ptal se Vysocký s pohnutím. „,'Pjuju pro bych nepjil?" odpovídal pan Kavka s lehkým rumncem. ,Je tak lépe, než abyste se zítra píkladn objevil u pana Perlseea

Vysocký

se octly

'

—

203

s

holýma rukama. Prozatím se bez ní obejdu. Mmi ji splácet po ástkách." „.Pijímám ji tedy a dkuju vám srden, pane

žete

Kavko," pravil \"ysocký hlasem, jenž vycházel z pohnutého srdce. Bute ubezpeen, že ji splatím co ne-li jinak, nkolika ástkami s^ého mnejdíve síního služného." ,,Hm, hm," mumlal pan Kavka s pívtivou tváí. ,;]\Iáme dnes teplo, co? Na zítek myslím že se chystá k dešti

—

,,

—

—

—

vdném

Když

pohnutí ty opustil Vysocký u dobré lidi, pálily ho jejich peníze na prsou. Ale pomyslil si, že je dozajista brzy oplatí. Bylo mu, jakoby kdesi veliký poklad, jenž se v nejhorší tísni oteve kouzelným slovem. Zdálo se mu, že je

ml

ozbrojen

aroMiou

silou,

kterou

zmže

všechno. Cí-

všemohoucnost lásky ... Nazejtí pijal pan Perlsee úroky a po krátkém váhání prodloužil smnky zárove však prohlásil, kapitál. že píšt musí být najisto splacen lil

;

i

VI.

Obrat.

Rumpál, který dopravoval každodenní \tší poteby do výsostí vže, pinesl jednou psaníko Vysockému. Bylo z Temšína. Náš hrdina pelétl nkolik ádk, v nichž jej prosila Olga o krátkou rozmluvu zítra odpoledne v sadech u letohrádku Behederu. Když se dostavil uritou hodinu do sad, ekala tam již filigranská postava, chvjící se jako elf mezi kvtinami. Zoila ho a ch\átala mu vstíc. i

\

204

Její

erná oka

tvá byla

obyejnou

veselostí a také

jaksi bledá.

mu

Stiskla jste pišel.

svila

nehrála

na uvítanou xclc ruce. „Díky, že na srdci a komu bych to

Mám mnoho

nežli

—

svému píteli?!"

Noviny, které pinášela, byly vskutku pekvapující. „flVIj pomr s doktorem Blandou je skonen. Obratný ten pán zaal se opatrn vysmekávati, vyzouvati a použil konen nejbližšího píkrého výstupu se mnou, ,aby rozerval nadobro sít, nepíliš ržové, v nichž se ,mu znechutilo. Již po delší as rozestíraly se po odjinud hebí a pevnjší. Vím, že jsem mla moc držeti ho pevn ve svých poutech. Mohla jsem toliko pijímati "jeho dvornosti zpsobem dobe vychované dívky, mohla jsem se obmezovati na obvyklé fráse, pi nichž se oi zdvoile usmívají a srdce mlí. O srdce mu nešlo. Ale vy mne znáte. Okazovala jsem mu hneji z poátku své pravé siiiýšlení a sama uvolovala pásky, jimiž se z dovolení a pání mých rodi ke pipoutáv^al ... A ješt pozdji, když jsem ho již napolo odpudila a jiná moc na nho zaala psobiti, ba ve chvíli, kdy mi již dával nadobro výhost, mohla jsem jej zadržeti skrovným ústupkem. Jediné slovo odvolání, prosby, lítosti a byl by ležel znova u mých nohou. Byl by se vrátil ochotn s mar-

nm

mn

i

nivou radostí, že konen pece zvítzil. Ale nechtla jsem. Pomr ten byl mi již nesnesido ruky, aby rozal telný. Sama jsem mu dala. všeliký svazek mezi námi. Roztržka naše byla z do-

me

bré polovice

mojím

dílem.

205

Jsem tedy volna a doktor Blanda navštvuje domácnost Sezimových Vysocký sebou trhl a zbledl. .,A^ím," ekl po chvilce, ,,že doktor Blanda chodí do toho domu, ale vaše domnnka je bezpod-

—

statná."

„Domnnka, mne

že nachází

v Gabriele náhradu za

?"

.,Ó, nevyslovujte ani tato slova," zvolal Vysocký rychle. ..Možná, že Blanda chová takové zámry, ale (iabriela odmí„Chcete íci, že chovala se vždy k Icdovostí tav? že pijímá jeho dxornosti se stejnou úsmvem. jako já?" pravila Olga s !" nedosáhne nikdy svých „,Vím, že doktor zvolal Vysocký rozhodn, s planoucím zrakem. „Tato jasná bytost jest nedostupná jeho nízkým chtíAno, svuji se vám, že Ciabriela dala mi již nahlédnouti do kišálových hlubin své duše, nestojím

—

nmu

hokým

úel

m.

yž ostýchav opodál, mezi námi nastalo dvrné sbhzem Pekvapena vzhledla k nmu Olga a zachvla „'Ach, vy se. Bledá zašeptala tesoucím se rtem

—

jste

—

jí

vyznal

:

— ?"

Vysocký mlel. Olga sklopila hlavu a hledla v temném zamyšlení k zemi. Sedli vedle sebe na lávce pod skupinou starých istrom, mezi nimiž se otvírala! vyhlídka na Prahu. Po ch\ilcc pejela si dí\ka dlaní elo a rozjasnila obliej. Pak pejela hebkou rukou jemn i zamyšlené elo V^ysockého, jakoby odtud zaplašiti '

chtla

stín,

a stiskla

mu

ob

ru( e.

206

,,

Odpuste

mi,"

mluvila

srden

dtsky liZapomete, co a

chotiv. Prohešila jsem se na vás. jsem ekla. Gabriela jest andl! lUožte mi pokutu za ono utrhání. Již se nehnváte, není-li pravda?" Vysocký pohledl na ni v úsmvu jasným zra,,

kem

a hladil

její

ruce.

„Nuže, vše je vyrovnáno," švitoila dívka dále. ,,A nyní vám povím druhou novinu, smutnjší, než byla roztržka s Blandou. otec byl dán z nenadání na odpoinek. Má sice dosti svého jmní, ale pece louí se nerad s dosavadním oborem innosti a ješt bolestnji bude pohešovati matka postavení, kde mohla jen rozkazovati a hráti sob,i by v malém okruhu, na svrchovanou vládkyni. Avšak pro mne má nastávající zmna i svtlé stránky. Pisthujeme se do Prahy a oteve se. snad psobišt zdárnjší innosti. V Temšín bych byla nadobro zakrnla. A pak budu blíže vás. Budeme se astji stýkati a asem navštívím vás i na vži. Jak se na

Mj

mn

to

tesím

Mnula

si

dtinsky

ruce.

rcete mi, jaké vy máte zámry! \'^íte, že ;,vA jsem ve vás již dávno poznala hrdinu, chystajícího se do boje za velké myšlenky. Nuže, povzte: již je

jne naosten

a

štít

vybls^štn? Mohu se státi držeti uzdu bujného oe,

vaším skromným panošem, jenž ehtá bitv vstíc?

Ubohý

nezdálo o inech a zápasech. rezavl v pochv a hlava klonila se v neplodných snech milosti, opojena vní arovných mocná kouzelnice. rží, jimiž ovnila svého A pece v tu chvíli cítil bujarou podnikavost, sílu, vykonati vci nesmrtelné. hrdina!

Me

—

Jemu

se

\zn

I

207

S

leskem nadšení v oích zbožn naslouchající o velkých zám-

elem xztýeným,

s

mluvil clí\ce rech, jaké se rodí v horující duši mladistvé. Po rozchodu s Olgou ochladlo jeho nadšení.

——

nitru zachytil se zárodek trapných pochybností a vzmáhal se každou hodinou. U veer stál netrplivé ped prjezdem, z nhož mly za chvilku vylétnouti zpvné velky. Kozabzuely v prjezde a z roje družek zamíila

\'

nen k nmu mu

postava.

ztepilá

,„Vždy vrný," zašeptala ruku.

Pinesl

dnes kytiku

jí

s

úsmvem,

podávajíc

snhobílých,

erven

skvrnitých karafiátu.

jsem odpoledne s Olgou," zaal Vysocký po chvíli. „Sdlila mi, že doktor Blanda dal 7'emšínu výhost a dochází piln k vám." se strany bystrým poGabriela stelila po hledem. „Ano, chodí k nám, pravila krátce. ,,Ci nemáme ho snad pijímati ?" ,A^ám je zajisté nejlépe známo, co máte initi," odvtil Vysocký s lehkou trpkostí. „Aj, snad žárliv? Snad mám zatarasiti svj práh „.Mluvil

nm '

všem hostm

?"

„Ó, nikoli Nejsem oprávnn a nechci obmezovati nikterak vaši volnost. Zdá se mi jen, že prá\ doktor Blanda „Co máte proti doktoru Blando\ " vyrazila ze ssbe Gabriela, stavíc krok a hledíc na prvodce svého vyzývav. Vysocký neodpovídal. !

—

i

208

,,

plný

Doktor je muž vzdlaný, — " horlila dívka.

uhlazený,

ducha-

podotkl Vysocký hoce. Gabriela se zasmála a tím jakoby se byla vzpamatovala. „ÍAch, vy žárlivý Othello! Hleme, jak vás rozbouily nevinné návštvy doktora Blandy. Což si tak málo diivujete ? Ach, zaplašte takové zbyten, nicotné stíny !" Tato slova a ton, jakým byla pronesena, sala s duše Vysockého rázem všecku tíhu. Uchopil ruku její a pitiskl ji vele ke rtm. Ucítil ve své lehký stisk její Hlan. ,^A krásný,"

;

„Dkuji Gabrielo," pravil vroucn. dnem zadnešním zárove, aby z hloubi duše. Dovol padlo navždy škrobené to vy, které se tak málo „,Díky,

hodí mezi nás."

Dívka mlky se usmívala. Zatím co Vysocký další chzí nadšen k ní hovoil, trhala v myšlenkách z kytiky karafiát snžné, rud kropenaté pýí a pouštla je na dláždní. ,„Hle, jak rozkošn záí dnes hvzdy!" pravil opojen Vysocký, okazuje nad temné štíty dom.

—

istého modra jako drahokamy „Co nám po tch studených tpytech tam!" zvolala Gabriela jako ze sna a odhodila do bláta poslední kvtné pýí z oškubané kytiky. Když Vysocký po dvou dnech znovu ekal ped prjezdem, vyšla Gabriela v prvodu dvou družek. Nepohledla ani stranou, kde ekal. Štbetala horliv s pítelkynmi, ^•edouc se s nimi pod paží. „Svítí se

z

—

Vysocký stál chvíli zaražen. Snad zapomnla? Snad má s družkami njakou nutnou rozmluvu?

209

Pedpokládá,

že s nimi rozejde.

ji

bude

následov^ati, a

na rohu se

Šel pozdáleí za dívkami. Ale družky Gabrielu neopouštly zdálo se. že je zadržuje pi sob, že je pemlouvá, aby ji provázely dále. A hezká trojice švitoila s živými pohyby rukou, smála se zvoniv. Provázely ji až k bytu a kynuly za ní rukama, až ;

dom

zmizela. Cestou Gabriela ani jednou se nev ohlédla. S tžkým srdcem vracel se Vysocký dom. Co se stalo ? Tisíce trapných domnnek kížily jeho

hlavou

.

.

.

Píšt ekal opt marn. Opt

bránil

mu prvod

obou pítelky piblížiti se k ní. Ml noc plnou muivých myšlenek a píšerných sn. Srdce mu rozdíraly dsivé obavy; nemohl pochopiti, co se dje. Z rána umínil si, že dojde k Sezimovým, aby s Gabrielou promluvil. V poslední dobu tam nedocházel k emu stýkati se s ní ped svdky, v poutech etikety, když mohl s ní tém ob den voln :

rozmlouvati v d\rném téte-á-téte ? S tlukoucím srdcem zaklepal u Sezim. Služka oznámila, že starý pán ve svém pokoji píše a mu

slena lon.

V

že

mešká

panem doktorem Blandou v

sa-

se dvée salonu a jimi vyhlédla Gabriely. Zarazila se trochu; úsmv

tom otevely

úsmvná tvá zmizel

s

z

rozpait.

jejích ,,

,,Ach, pan !" jen vstoupiti

rtu.

Rate

Vysocký," pra\ila

V

salonu stál dr. Blanda v úinné, jako pro fotografa nastudované posici, aristokratickou blostnou rukou lehce open o hranu stolu. Svatopluk

ech:

.Sebrané spisy.

XXI.

14

210

„Ach, pan Vysocký !" pozdravil s vysoká píchozího, jedva k obrátiv obhcej. Gabriela vyzvala s chladnou zdvoilostí nového hosta, aby se posadil. Vyhýbala se pi tom jeho

nmu

zrakm. Doktor

Vysockého, prohlížeje si nehty peliv psto\'ané, dalším oslovením .,A propos Dovdl jsem se, pane Vysocký, že píšete v kancelái dra. Hubatky. Mohli byste tam opisovati slušnji. Onehdy dostali jsme z vaší kanceláe dupliku, poctil

:

kterou bylo pis.

teba

studovati jako staroassyrský ná-

Ovšem, za tch bídných nkolik zlatých

msí-

nemžete kalligrafovati, není-li pravda?" Smál se pi tom sarkasticky, metaje stranou k sedadlu Vysockého pohrdlivé pohledy pes beze-

ního platu

dnou propast, která se šklebila mezi bídným mundantem a prvním koncipientem nejpednjší kanceláe advokátské v mst. Bavil se pak s dívkou a Vysocký sedl zde nepovšimnut, s peklem v prsou. Marn snažil se za-

pohled Gabrielin. Konen vysvobodil trapného postavení starý pan Sezima, který se ujal zanedbaného hosta rozprávkou o poasí, o politice a na konec blahosklonn ho pozval, aby pišel opt jednou na partii tarok. Brzy porouel se Vysocký. Následovaly strašné dni a noci. Našemu hrdinovi bylo jako plavci, jenž potácí se na klesajícím vraku v rozkaceném moi. Nad sebou vidí jen zkáchytiti jediný jej z

— —

mrana a kolem nestvrné vlny, hrozící pohltiti rázem tu hrstku vratkých prken, jež chová celé jeho jmní, všechno, co poutá jej k žizahubiti to všechno i život sám. pece votu,

zonosná, kovová

—

A

211

ješt doufá, vyhledá po spasném

zás\ itu,

napíná zou-

fale poslední síly. I Vysocký vzpimoval se ješt ze své beznadjnosti. Ne, není možné, aby bylo všemu konec, aby bylo navždy ztraceno, co již objímal blahou náruí! Nemohly býti lží všechny ty sladké pohledy, ty stisky rukou, ta srdená slova Jednoho veera optn zašel ped známý prdokjezd. Spatil uvnit v osvtleném schodišti

—

tora Blandu. Jako žhavý

me projel ten pohled jeho

srdcem. Pitiskl se za dvée protjšího domu. A po chvilce spatil, jak miloxaná dívka, zavšena lehce doktorovo, po boku jeho na ulici vystupuje, na jak se rychle rozhlíží a nespativši toho, jehož se bezpochyby obávala, s rozjasnným obliejem tsnji k rytíi svému se pituluje. S krvácejícím srdcem, xšechny démony žárlivosti v duši, plížil se povzdálí za sliným párem, pro-

rám

bodán každým pohledem, jejž vymnili, ábelsky muen jejich dvrným šepotem a tichýin smíchem, pedmstském domu. Vynež mu konen zmizeli nahoru do bytu. provodili ji Blanda až V noci psal Vysocký tesoucí se rukou, s rozpálenou hlaxou dlouhý dopis. Všechna muka svého srdce složil tam tklivými slovy a žádal úpnliv o ji\-

stotu v hrozných ,

ortel,

a

již

teba

tch pochybnostech,

o krátký jen smrtnou ranou dopadne na jeho

hlavu.

Druhý den obcházel kolem domu Sczimových, íhaje na Otokara. I^ítel se konen objevil. „Brachu, jak vypadáš!" zvolal. „Jsi nemocen? Ml bysi se poradit s lékaem. Již jsem t zase nost nevidl. Kde stále vzíš? Stal jsi se také vele-

v-

*

212

bitelem té nové hvzdy, toho meteoru, fenoménu, jímž dosáhlo nejvyššího vrchohi naše písemnictví?" Na vysvtlenou musím podotknouti, že vyvstal poslední dobou Sezimovi mocný, vítzný sok. Objevil se nový básník, jehož neobyejný vzlet rázem

tenástvo. asopisy šumly bouí nadšených pochval všude v kruzích pátel literatury mluvilo se o novém zjevu s opravdovým zanícením. Jaký div', že Otokar, který se dosud v plné sláv slonil jako král na prestolu domácí poesie, pokládal triumf nového oslavence za sviij pád Z kažuchvátil všechno

oslnil,

;

!,

dé pochvaly, onomu vzdávané, vybíral si pro sebe ústrk, pohanu, odkopnutí. Vyítal obecenstvu nespravedlivost, pedpojatost pro všechno nové, nevdné zavrhování starého. Nevýslovnou trpkostí naplovaly jej dithyramby, jimiž vynášela vzntlivá mládež nového miláka v té boui potlesku slyšel ;

zárove zuivý sykot, jímž urážejí kleslou veliinu. Díve, jak jsme vidli, nedbal zevnjších cetek slávy nyní dotýkalo se ho bolestn, když ve výkladních skíních spatil podobiznu šastného soka nad podobiznou svojí nebo po pravici její ... ,,Je smšné," pokraoval Otokar, ,,jaká horeka náhle všechny uchvátila. Uznávám, že je ten lovk talent znamenitý, eknme teba velikán, ale oni mluví a píší, jakoby do nho v literatue naší zela irá prázdnota a jakoby tu vedle nho nebylo nieho, pranieho. Jen u nho je všechno veliké. Vyfintí svými tretami myšlenku, kterou my jsme dávno ped tím vyslovili, teba krásnji, a co tu hned kiku Jaký z brusu nový, geniální nápad Pinesl jsem jí knihu onoHled i Justýna. vyšlou ani jsem jí sám ped práv ho velikána, ;

i

:

—

—

213

—

tím neetl

a druhý clen rozplývá se chválou a cituje hned jednu báse to prý ješt nikdy ne-

—

eda

»

Tu jsem se již nezdržel. Tak? — pravím — a 'moji báse Osamlý mlýn' jste neetla — v té je pece na vlas stejná myšlenka — Jakže? Vaši báse? Ejhle, konen jste se pro,

zradil. Jste

pece Sezima! mém pseudonymu

Bylo po

básn

!

Útoku na est mé

ped

tím mluvila o nápadné mojí podobnosti se Sezimou, jehož obraz vidla u knihkupce; ale já jsem zapíral. Nyní koje rouška stržena a jsem tomu povden. Kdož ví, do jakých nemilých situac by. mne byla ješt neodolal. Justýna

již

—

nen

zapletla

Ovšem

stálo

mne

dosti

práce,

než jsem do-

savadní svj pseudonym u Pa\látu slušn \ys\tlil. Štstí ješt, že je starý s tetou Brigitou vždy na mé stran. Ona deštníková episoda pinesla mi pece nco dobrého. Justýna nyní pímo hltá knihy a mám v ní bystrého soudce a rádce, mi, lepšího, nežli je naše emeslná kritika, ke které jsem ztratil poslední špetku vážnosti. Justýna aspo povzbuzuje uznává s upímným nadšením, co je opra\'du krásného v mých pracích. .Akoliv -- abych ti zpíma ekl se již poetická innost znechutila. Až dopíšu ,,Noc" (Otokar si z hluboká vzdechl, nebo ped sebou ješt sedm zpv), povsím své varyto na hebík. Poesie se již pežila. Myšlenky, obrazy,

v

m

— mn

forma

—

—

ml

všechno

jest již

otepané, všechno se jen

opakuje, pouhá virtuosnost pestavuje, sestavuje, obrušuje, pozlacuje, osvcuje novými bengálskými

214

Teba hledati cestu ani to není. Slyším v duši Ale pro mne již Jen hlas Pry Pry z toho nezdravého ruchu, nkam do samoty, v tichý venko\'ský koutek, pstovat zeleninu a slepice to by byl konec nejmoud-

záemi

staré,

dávno známé vci.

jinou.

:

!

—

rej si!

Když si konen Otokar dkladn ulevil, vytaVysocký >se svou žádostí. Chtl jsem t po-

se prosit sil

o pátelskou službu

—

,,

abys odevzdal toto

psaní své seste." ,,Ty, ty !" pohrozil mu žertovn Sezima. „Ale máš-li, brachu, njaké zámysly, obávám se, že's pišel pozd. Doktor Blanda je u nás vaený peený." ,,Dnes je také nahoe ?" ,,V tu chvíli ne ješt ne. Nu, tvé psaní bude

ádn

—

odevzdáno. Neboj se

!"

——

i

Vysockému odpov. Tesoucí obálku a peletl dychtivým zra-

Pošta pinesla se

rukou

kem

roztrhl

následující

ádky

Pane Vysocký

Osud nás rozluuje. Budu vždy ráda vzpomínati na píjemné okamžiky, které jsem ve spolenosti vaší zažila. Mé srdce zachová váš obraz, nepíznivé okolnosti staví se mezi nás.

a

\rn

Peji vám chuti a síly, abyste s\'t ádného, estného postavení diném mžete dojíti svého cíle.

se

—

domohl ve v

nmž

Gabriela.

je-

215

—

list vyVysocký byl ohromen. Zachvl se padl mu z rukou. Zd\ ihl jej a proítal zno\u ston vydral se z jeho prsou. Všechno, všechno ztra-

ceno

—

' !

Vyšel na kamennou pavla, ochladil lené

skrán vánkem

výsostí, zadíval se hledal zásvit spásy. Udeil se

si

rozpá-

do šeré dálpstí v elo.

jakoby Možno-li, aby všemu bylo to píšerný sen konec, aby jasná ta bytost poklesla do bláta nízké všednosti, aby mu chladnokre\ n, nemilosrdn proklála srdce po onom krásném veeru karafiát, a hvzd, kdy poprvé mezi nimi zaznlo sladké ,,ty" ky,

Snad

!

—

milenc ? Zapadal do mrákotné propasti a pece zadržoješt zoufale xrátkého okraje. Znovu a znovu opakoxal si slova ,budu ráda \ zpomínati' a ,mé srdce zachová váš obraz' a hledal v nich tšivý význam. Peji vám chuti a síly, abyste se domohl val se

:

,

svt

ádného, estného postaxení diném mžete dojíti svého cíle.' Svého \e

mže

\

cíle

nmž

—

je-

jakýž

nežli spojení s ní? Snad nutí ji Blandou a dabriela, zstáxaiíc Vysockému v srdci vrna, doufá v budoucnost a zapísahá jej, aby napjal síly k boji s nepízní osudu, aby si pevným, estným postavením zjednal ínožnost ucházeti se o její ruku

to

otec k

býti

cíl,

pomru

s

.

.

.

Ale tu vidl ji zase v duchu, jak se vedla s doktorem v onen veer, tak k nmu pitulcna, tak veselá a laškující. \'zponml si na chladnou lhostejnost, s jakou ho naposled pijala. Nadje jezvolal obyejné, ho mizely. Obyejné fráze jiluché fráze, jimiž mi osladila íši smrtícího jedu!

dvrn

—

—

216

Tak

potácel se, s dusixou tíhou v ele a na mezi zoufalstvím a matnými zásvity nadje. V tuto dobu spiklo se všechno proti nmu. Nadešla také lhta, poslední lhta, kdy musel být splacen požadavek pana Perlseea. A panu Ignácovi zase nadje selhaly. Hlásný neml nieho. Vysocký stží uplatil ze svého služného padesátku pana Kavky. V této tísni padl zrak Vysockého na verše, jež kupily se na jeho stolku. Chvíli váhal; pak zvolal trpce: Nech si jdou na veejný trh, do prachu \"šednosti jako wšcchno Co s nimi te?" Napsav na tu \rst\u papíru titul a nemožný njaký pseudonym, spchal k nakladateli. Nakladatel pivítal teskným pohledem bledého mladého muže s rozcuchaným vlasem. Prosím, sednte si! eho si pejete?" ,,Chci vám nabídnouti do nákladu své básn."

—

srdci,

,,

,,

,,Bá

— ásn ?"

protáhl

nakladatel,

jehož

obava

se uskutenila. ,, Básn? Ach, lituju již naped. Ostatdle neznámého jména soudím, že jste dosud

n

— snad ani po ruznu

nieho nevydal „Ne."

^

v

asopisech

?"

:

„V tom pípad^ škoda každého slova dále, a kdybyste pinášel hymny andlské. Pišel jste v nepravou dobu. Nemohu se již odvážiti ani na slavná jména. Povím vám upímn: Vydal jsem-knihu pedního našeho pvce kritika byla u vytržení -a kniha odpoívá mi na sklad Naše obecenstvo klade, te-li vbec, ve svých rozpotech etbu na místo poslední. Nemá pro ni smyslu. Pište mu tragicky nebo humoristicky, romanticky nebo naturalisticky, pište lehce nebo provádjte divy umní

—

!

—

217

he!

tím

Rolník

Škoda práce! Kde máte naše tenástvo?

te kalendá

a leda noviny.

Msanstx o

o nic

njaký nmecký

zábavný více. Úadnictvo odbírá asopis a kritisuje co nejpísnji obsah a drahotu domácích, které na hrstku svého tenástva konají teba zázraky. Uené panstvo obmezuje se na cizí odbornou literaturu. Studující a venkovští páni uitelé by snad odbírali, ale zstávají nám namnoze dlužní. A spolky? Spotete na prstech ty, které podporují skutené a vydatné písemnictví. Leckde Utvoí se tenáský spolek, spolek na podporu literatury a dopíše nakladatelm, aby mu \zhledem k ušlechtilému úelu penechávali knihy zadarmo nebo za poloviní cenu A pak podporuje v míst, kde by mly míti naše spisy slušný poet odbra-

—

!

tel, ticet

lidí

literaturu

tím,

jaký asopis a nkolik knih se probudili k novému životu

ka ní

:

.

.

;

že .

te zadarmo n-

Písemnictvím jsme

ale brzy nastane otáz-

pro chceme vbec žíti, když nedbáme o životpodmínku samostatného vzdlaného národa

—

pstní

ei

a literatury ?" Vysocký se porouel a veer vykonal \e s\é komrce veliké auto-da-fé. S hokým smíchem pohlížel, jak vrstva hstu, do nichž vdechl tolik nadšení a vToucího citu, mní se v šerý popel a smrdutý o

dým.

své

—

Druhý den "zaklepal se zoufalou resignací u paPan Kavka, obrátiv se od svého pultu, upel na vstupujícího své bledé modré oi s úzkostlivým oekáváním. Zárove vynoil se z vedlejšího pokoje pan na Perlseea.

Perlsee. kého se

Vypadal dnes

hrub

mrzut.

Na

Vysocani nepodíval. Pólo od\ ráen, vztáhl jaksi

218

k nmu jen ruku a pravil suše pichází vyplatit smnky!"

,,Ah>

:

pan Vysocký

—

Bohužel, nemohu je vyplatit," koktal Vy„Picházím socký. s prosbou, abyste je laskav prodloužil naposled." ješt jednou ,,

—

—

—

Pan Kavka sebou

a sklonil jako zdrcen

trhl

hlavu hluboko k pultu.

k Vysockému

Pan Perlsee obrátil se prudce a vyvalil na nho dokoán oi.

zaiel hnviv. .Prodloužit? Což jsem musím dostati dnes všechno, všechno do krejcaru ? Budu snad prodlužovat, co ? Mám toho již po krk. Samé ztráty a ke všemu ješt ,,

Jakže!"

vám neekl,

,

že

vn

Poznal jsem pkné ptáky. Jako ten hamižný podvodník a padouch, ten Volavka! myslím te ho máš v pasti Byt vypátrán exekuní výmr v ruce tu máš liška v brlohu prázdná podlaha, holé stny a dost! Ani židlice Ani postel! Ani mizerný zuvák Nic, pranic! A uprosted té prázdnoty stojí chlap vykrmený a spokojený, smje se, až se za bich popadá, a ukazuje na podlahu Jen dále, pane Perlsee, rate se u nás posadit aby vzal všechno Celý obchod

posmch!

Konen

—

:

!

—

—

•

—

!

:

!

— as

!

vyhodím do povtí!" Alespo na msíc

—

,,

"

ozval se dlužník.

„Ani na den!" ádil lichvá. ,,Nepinesete-li dnes do veera peníze, podám zítra ráno žalobu. Poroucnn s€ Obrátil se k Vysockému urážliv zády. Ten ocítil se na ulici, hoe studem. A ml dnes vypíti do dna jedo\ atou íši. V kancelái ekala na nho výpov. Je prý nepoádný i

219

(zanedbal

v

dob

opojné

lásky

nkolik hodin)

a,

roztržitý.

omráen

ranami najednou. \''šechno trhá se mu pod nohama. S pustou hlavou bloudil ulicemi. Když se setmlo, zamíil bezdky do pedmstí. Nebe bylo zachmuené, beze hvzd, jak oloByl

tolika

vné. známého domu, zaboil do postranní ulice na místo, odkud tolikrát pes ohradu malého sadu, mezerami vtví stíhával v osvtleném okn obrysy drahé postavy. Ohrada je shoena; místo ní Dostihl

kupí se zde stavivo parek ubírá se cestou všech pedmstských zahrad. I stromy jsou již poraženy. Žádná vtev necloní mu povdomý, ozáený tverec. zeteln poprsí Gabriely a vedle Vidí v ní opírá se loktem o rám okenní doktor Blanda. Rozeznává jasn jeho tvá, k dívce obrácenou. A také Gabriela obrátila se k nmu, ruce jejich se objaly a rtovc jejich stetly se v dlouhém políbení Vysocký na chvíli zkamenl. Pak zaúpl, zaryl si nehty do prsou, tloukl hlavou o zbylý roh ohrady. Nyní bylo po všem na vždy. irá tma, propast vkol ... Jako liticemi biován, nedbaje lijáku, který se spustil s mraen, prchal odtud v šíleném kvapu. Dojako bhnuv na Hradany, pádil a klopýtal ve zbsilý vzhru po schodech vže, až dostoupil upocen loggie. Chladný \zduch výšin ovanul ho mraa jektaje zatásl se od hla\'y až k pat ziv zuby, klesl ve své konunxe bez \domí na chudobné lože. ;

nm

.

'

tm

—

—

.

.

220

VII.

hemoc.

Náš hrdina leží na své železné posteli v tsné vžní komrce. Tepny rozpálených jeho skrání pra-

horen,

bohaté

krpje

potu pokrývají bledé elo pod rozcuchaným vlasem a duch prohání se divoce pestrou smsí víících obraz. cují

'

Zatoulal se v podivnou krajinu. Malované lepenkové jedle obstupují ho zeleným lesem, z nhož strmí šedivé papíro\ é skály. A na jedné vypíná se romantický rytíský hrad se zubatou zdí, štíhlou, okrouhlou vží a erveným praporem na cimbuí. Z hradu vychází po padacím most malebný, nádherný prvod rytíi v lesklém brnní, s vlajícími chocholy na pilbách, dvoané a dvoanky v sametu a hedbávu, posetém zlatými hvzdami a kvty, spanilá princezna se zlatou korunkou a lehounkým, stíbrotkaným závojem. Všechno to dvoanstvo je Vysockému známo z dávných, dávných dob dt:

Ty devné postavy pohybují odmen runohama a otvírají též ústa, sestrojená z pohyblivých kousk deva; ale z nich dere se jejich

ských.

kama

i

hlas, tenounký a tak píjemný, že se zdá posluchai hudbou stíbrných zvonk. Zraky jejich tpytí se jako hvzdiky životním ohnm. Žádné dráty a nitky nejeví innost ukrytého principála; loutky jsou prodchnuty vlastním skuteným životem. Jsou práv takové, jakých si stokráte prával bláhový hoch, jaké kepily kolem nho, když usínal na okované truhle ve vozíku otce komedianta. Živé ty loutky sestupují se kolem nho a princezna odestírá úpln závoj pod zlatou korunkou.

vlastní

221

A

hle tvá její není malov^ané devo je to skutený, živý obliej, pihlédly, líbezný, s arovnýma hn!

:

dýma oima

—

Rozpíná po ní toužebn náru ale pojednou ítí se k nmu se všech stran ty figurky jako posedlé: máchají rukama, koulí divoce oima, klapají pohyblivými ústy, slyší chestot de-

\ných chové

.

jejich

mee

jících loutek

.

.

úd, ped oima

rytí,

—

mu

blýskají se

ple-

ocituje se v šíleném reji klapa-

Mizí všechno. Místo lepenkových jedlí obkloho skutené stromy, zakrslé jablon, klonící k záhonm vonného, stobarevného k\ítí husté vtve, jejichž kyprou zelení svdné prohledají veliké, blorumnné plody, blyštící se ranní rosou. V^^tve ty se rozhrnují a z rámce svžích list \yzírá vážn laskavý, bílými kadeemi ovroubeny obliej strýce v arare Jaká nová promna Kolem \šechn() bílé, oblaka snhu chumelí se vzhru, hustý sníh poletuje pují

f/

.

.

!

vzduchem, stíbro jíní bl.ýská se na holých stromech. A tím blem a tpytem letí Vysocký na zadním stupátku di\ot\orných saní, vlajících smsí drahých kožešin a pestrých látek, s táhlým, podivn zahnutým krkem fantastického, chocholatého ptáka v pedu, s párem bílých koní, jejichž hívy samy podobny jsou letícím závjím snho\ým a na nichž zvoní množství stíbrných rolniek jako podivkrásná zvonková hra. Cítí ped sebou v tom obalu

n

kožešin a pestrých látek bytost nejdražší. Sán letí s vtrem o zá\od rolniky zvoní jako na poplach a kolem prchají stelhbit pojínné stromy, mstské domy i vesnické chaty, lidé. A lidé ti

—

staví se s

—

podivným smíchem. Rozeznává

v

peletu

222

doktora Blandii, pana Perlseea, pátera Tykala, Ržka, Kafku, doktora Hubatku a všichni jsou jaksi pitvorn promnni, všem pohrává tváí ohyzdný úšklebek. A v tom cítí, jakoby mu cosi sedlo na krku. Spatil po obou stranách krku dv huaté nožky povzhlédá nad sebe a vidí naklonný, šklezmítá sebou, chce bivý obliej šeredného pitvora stásti obludu s šíje ale drápky její drží se pevzježených vlas a nad Vysockým zní vískavé ,,hohohó!" ,,chachachá!" Sán unášejí ho nejprudším letem parostroje, letem blesku, všechno kolem rozplývá se v chumelivá, stelhbit prchající

—

—

—

—

n

mrana

.

.

Pojednou

cítí,

že se vznáší se rozptylují

Mrana nho neobsáhlé

prostoru.

kolem

uprosted prázdného

— nad ním, pod ním,

prostranství

svtové.

Sán

zmizely, nohy visí v prázdnu, ale na ramenou cítí silná, veliká kídla, jimiž se udržuje nad propastí. Rozpíná je, letí, postehuje bleskotavé jejich roz-

machy,

jejich

slyší

šum.

Vkol nho

vým nekoneným prostorem ohromné

záí modrakoule

svt

rozeznává vrchy a doliny jako ryté ozdoby na obrovských záivých štítech. V tom spatil opodál v modru serafa známé, líbezné tváe a snhobílých perutí. A hle démon s pošklebným obliejem Blandovým vine kolem svtlé podoby erné rám a za!

clání

ji

pomoc

rudým kídlem netopýím. Vysocký letí na démon s divým chechtotem unáší jasnou

--

—

náhle cítí Vysocký, že sprchají kídla s jekoist ho ramenou, a stemhlav ítí se strašli\'ým pádem do bezedné, nedozírné propasti ... Leží na znaku, na dn vodní hlubiny. Je mu nevýslovn blaze. Nad ním vlní se prhledná, ki-

223

jíž íaškovn kmitají se zelenavé, modrybky jako lúznobarvc blesky. Bílé zaržovlé ravé, a zlaté rže vodních kvt míhají se nahoe, na hla-

šálová voda,

din nad

stíny

okrouhlých

listu.

Tu

zakmitly se vo-

nm

lichodou dv bílé, útlé ruce, sklonily se po tiv ke dnu, nad ním objexila se sma\'á tvái'' ernooké víly. kolem níž ha\ raní kadee houpaly se vlnami jako tmavá mrana kolem msíce, a s výkikem: „Olgo! Olgo!" probudil se nemocný. Otevel oi a nad ním skuten klonila se Olga, tak tsn, že erné její kadee splývaly po jeho ra-

men. jsem zde!" vykikla radostn a zaala líbati na rozpálené elo. ,,Díky bohu ty's zdráv!" plesala zase a pokrývala znovu skrájeho vášnivými polibky. Vysockému bylo, jakoby posud snil. Pohledl kolem ležel ve své tsné vžní komrce, na své železné posteli. Ale kde se tu vzala Olga! Olga ,,Ano,

jej

—

horoucn

n

:

v

erných smuteních

šatech

Povztyil se trochu na

?

loži.

Cítil,

že je

velmi

slab.

Olga podepela jej poduškami a mluvila rychle, tu záíc radostí, tu stírajíc slzy z erných oek „Divíš se mé pítomnosti ? Poshov jen, povím ti všechno. Jsme již v Praze. Ale ubohá moje matka nepežila tuto zmnu leží již v chladné zemi. Sotva jsme se pisthovali, chvdtala jsem k tob ale jak jsem t našla! Tžce nemocného, ležícího v bezvdomí, v horeném blouznní. dobrý otec mi popává volnosti mohla jsem picházeti každý den a ošetovati nemocného pítele.

—

—

~

Mj

224

—

A te jsi zdrá\M Jaká radost! A hle tykám pojednou jako bratrovi tak z nenadání mi to dvrné slovo z duše vytrysklo a nyní se divím, že jsem ti kdv íkala vy! A líbala jsem t také odpus Radost pemohla a pak na bych ped tebou tajila své city! svím ti všechno v tomto svatém okamžiku a pak miluju t, Pavle snad od první chvíle, Již dávno jsem t milovala co jsem t spatila. Ten cit nebyl mi díve jasný ale nyní poznávám, a cítím v hloubi duše, že nemám nikoho na svt tak ráda jako tebe. Miluju

—

ti

—

m

!

—

—

—

—

t! Miluju t!"

:

Jako opojena tím \yznáním poklekla vedle lože a celov^ala vášniv jeho ruku, kterou stží dovedl odtáhnouti tm bouilivým projevm lásky. Neboj se," mluvila rychle dále, nežádám, abys mou lásku oplácel jiným citem než pátelskou náklonností. Vím, že nemžeš poroueti srdci svému. Jsem blažena, dopouštíš-li jen, abych ti tiskla ruku ,,

,,

m

mkuila ti o své lásce. To vyznání samo napluje rajskou slastí. Budu šastna, dovolíš-li, abych k tob picházela, abych t ošetovala, abych s tebou radosti života. Mj Pavle! Drahý sdílela starosti a

i

Pavle!" Ovinula

:

jej

ramenem

^

a pitulila

horkou tvá

vlhkýma oima na jeho prsa. Svží, líbezný zjev její prozaovaly jako jitními paprsky pošmournou, tsnou komrku, oisovaly a prosycovaly jako vní májových kvt dusný vzduch, naplnný zápachem lék. „A Gabriela ?" otázal se pojednou nemocný. s

a istá láska

'

,,Nevyslovuj to jméno!" z\olala Olga. ,,Nczpomínej na ni! Zapome na to ukrutné srdce! Jsi

225

opuštn jako

já

—

nemáme nikoho na svt krom

Budeme spolu žíti a bojovati, nedbajíce o ten hluchý, niemný dav. Co nám po nich? Hrdým esebe.

lem budu vzdorovati jejich klepm a úšklebkm, odváží-li se na istý pomr náš. Budu tvojí družkou a spojenkami. Mám dosti prostedku, abych ti ulevovala a pomáhala v zápasech žití. Otec mne, jedinou dceru svou, zbožuje a vyplní každé moje pání. Mám své jmní po matce Vzezení Vysockého se náhle zmnila. Jakoby vzpružen zázranou silou, usadil se pímo na loži a zhubenlá, kostnatá jeho ruka napáhla se smrem ku ptaí koste s rozesteným kídlem, stojící na stolku mezi lahvikami lék. A tam upíral se také vyteštný, jiskivý jeho zrak z oživeného obli-

—

i

eje, rozníceného podivným ohnm. S úžasem pozorovala dívka nenadálou zmnu. „Hle, tan:,/ tam je spása!" volal nemocný jako v horeném biouznní. ,,Tam je pomoc! Nic není ztraceno.

Tato chvilka navrátila mi

štstí,

lásku,

Koneii. konen, v tomto velebném íjk imžiku seslal Buh do mého ela spasný paprsek,

všechno.

nmž

jsem \yhlédal a dychtil v usilovném hledání a bádání po celý život. Konené jest nalezen, ten poslední, hlavní lánek, jehož bylo teba, aby nesouvislé údy spojily se v živé, hybné, dokonalé ústrojí. Z nenadání, rázem vyskoila ta božská myv oslušlenka v plné kráse a zbroji z mé hlavy jící jasnosti stojí pede mnou díky vám, nebesa, za požehnaný okamžik, jenž bleskem poznání propo

—

šlehl

—

mé elo !"

Jako v šílené radosti nmi do skrání. Svatopluk

ech; Sebrané

spisy

svíral si

XXI.

hlavu a tepal dlaJ5

225

Olga v úzkosti nad prudkým výbuchem vinula se

n

nmu

k

a šeptajíc Jconejšivá slova, snažila se jemoddáliti jeho ruce od rozpálených skrání.

Vysocvybaven z nízkého podprachu uvolnny jsou tžké okovy hmoty maníme sob íši vzduchu na pevných kídlech vzlétneme do jasného etheru Unaven a seslaben prudkým záchvatem, zvolna klesal nazpt na lože. S tváí mizel horený žár, oi se zavíraly. Hlas jeho vyzníval tichým, nesrozumitelným šepotem. Olga urovnala peliv podušky pod jeho hlávkou, pokryla opatrn jeho prsa a konej šila ho tichými, nžnými s1o\t, až se nadobro „Velkolepý vynález

ký trhan

—

dále.

,,

lovk

je dovršen," mluvil

—

—

je

—

—

—

a usnul jako dcko pi ševelu mateské ukolébavky. Vysocký se zvolna pozdravoval. Pecházel již po své komnatce, vycházel i na pavla vže. den co den picházela Olga na hodinu a pinášela rekonvalescentu posilující pokrmy a nápoje. Pro Jeníka a Blaženku mla vždy njaké pamlsky nebo

utišil

—

Tém

hraky, tek.

C

jimiž si získala velou píchylnost obou díTaké se Stázou se spátelila. Náš hrdina zdál se nemocí jako promnn.

hvíle

ponuré zadumanosti stídaly se

s

okamžiky

zvláštního rozjaení. Pak jevila se v jeho pohybech nápadná ilost a z oí sršel neobyejný žár. Chápal se tužky a pokrýval papír v zimniné píli spletitými nákresy a plány nebo adami íslic. také rozpahoval ruce a inil jimi ve vzduchu divné pohyby. Mnohdy zadíval se jiskícím zrakem nepo-

asem

hnut do prázdna

a

zvláštní výraz, jakýsi

na tvái jeho podivný ztrnulý

jevil

se

úsmv.

pak

227

Jednou v takové chvíli navští\il ho starý hlásný. Usadil se na postel vedle nho a za ei prove svém neštstí. hodil „Máš, Pavlíku, štstí Ta slena Sezimova je krasavice, jakou jsem dosud nepoznal. x\ srdce má opravdu ze zlata. Jak t ošetovala! Celé hodiny sedávala u tebe. Hochu, byl bych slepotou poražen, kdybych nevidl, že cítí k tob více než obyejnou útrpnost Vysocký vzhlédl k nmu, pólo ješt v myšleni

:

—

kách. ,,Jen

že

rej,

se nedívej

t má

!"

pokraoval staec.

tob

ráda. Jak o

dívá! A dovdl jsem Iná prý pkné jmní.

teije

otec také povdít, že Perlsee

se,

— —

.,

Nezapí-

mluví! Jak se na že je bohatá. Její

Pokej, musím

ti

toho jsem ani nevzpomnl. Co se zvolal Vysocký, probuzen tím jménem nadobro ze svého snní. nelitoval lePovaž si, pišel sám s exekucí zení až sem na vž, aby tu ádil mezi naším hamparátím ale na štstí pišel v dobu, kdy u tebe jde, sedla práv slena Sezimova. Když zvdla, zaplatila mu všechno na krejcar. Nechtl jsem tomu pipustiti ale marné byly vš<5chny námitky.^ Jsme nyní jejími dlužníky." „Ach, ona je andl !" pravil Vysocký vroucn. ,.Mrzí mne ovšem, že za nás uinila takové vydání. Avšak doufám, ié jí všechno nahradím za krátký as. Což je o peníze !" o njakém báje,,Aj, ty dláš, jakobys néni poklad," usmál se hlásný. ,,Vím o nm," odpovdl synovec vážn a uká„Perlsee?

Na

stalo ?'

—

,,

—

o

;

vdl

*

228

zal

na elo.

si

h^á

,,Zde

jest.

poklad, o jakém neml Staec pohledl na nho

mé

hlav, odposvt posud tušení." starostliv a máchl ru-

Zde, v

kou. ,,Zase ho chytá ten fantas

!"

pomyslil

si,

znaje

podivnou utkvlou myšlenku, kterou mladý muž od své nemoci asto projevoval. Ale Vysocký pokraoval nadšen ,,Zde nosím šastný vynález, nejznamenitjší, jaký se dosud zrodil v hádavém duchu lidském. Zde kryje se veliká myšlenka, úplná a hotová již do nejmenších podrobností nescházejí než hmotné prostedky, trochu bídného kovu, aby se odla makavým, viditelným již

:

—

tlem.*'

Hlásný se usmíval a ekl s povzdechem ,,Ale, Pavlíku, vypu si z hlavy ty pošetilé vci Pocházejí jen z ustaviného sezení v tom kavím brlohu. bys již trochu dol, do spolenosti, mezi lidi Chcete íci, že sejni pomátly smysly!" zvolal :

!

—

Ml

,,

Vysocký podráždn.

,,0, je to

dávná, známá histo-

Zableskne-li se pbd lidmi nová, veliká my-i šlenka, na kterou .nestaí slabá jejich hlava, ukazují

rie.

hned s útrpným posmchem na hlavu pvodcovu. Kdybyste znal djiny vzdlanosti, vdl byste, že leckterý geniální vynálezce zneuznán zahynul v bíd a posmchu. Vám jeví se smšnou a šílenou myšlenka, že byste mohl kídloma veslovat \'zduchem, jako by nkterý váš pedek byl nazval výplodem zteštného mozku parní vz nebo bleskové poselství telegrafu !" ,,Jen se nedurdi, Pavlíku," chlácholil ho sta-

ec.

Nemohu

—

lítat!

takovým

vcem mnoho

nerozumím. si pomoci, ^le tohle nejde mi do hlav^y lovk lítat! jako vrabec nebo krahulík!"

,,Víš,

že

229

Neubránil se znova úsmvu. „Vidíš, musím se smáti, na krásn pravdlej co dlej A slyš, kdybys du, kdybys takový stroj vskutku vynašel, jaký bys z toho ml prospch ? Co dobrého by z toho pošlo ? Leda že bychom si uspoili ty ertov^ské schody

ml

!

a

rumpál.'"

následky mého vynálezu tžko lze pehlédnouti!'' vykládal horliv synovec, jakoby byl peslechl poslední nevážná slova strýcova. ,,Ale jisto jest, že uiní v celém uspoádání spolenosti ohromný, dalekosáhlý pevrat, jehož obr^^s asi v tu chvíli nepostihuje nejsmlejší fantasie. O, pede mnou míhá se šastnjší doba, v níž dojdou splnní nejkrásnjší sny velikých duchu a šlechetných srdcí! Rozpadnou se dusné žaláe, klesnou poslední okovy, svatá svoboda rozejimiž lovk poutá lovka pne široce svá jasná kídla ve volném nebeském lovenpehrady národ vzduchu. Klesnou obejmutí. bratrském v jediném stvo srazí se tsnji Zmizí nezavinná bída hmotná i duševní, zaniknou rozpory spolenosti, propasti sociální se vyrovnají. Ba tuším, že blíží se doba, o níž praví anglický básník ,,0,

—

i

—

Prapory se skloní tiše, zmlkne polnic divý ret, v parlamentu lovenstv^a shromáždi se širý svt; lidé, brati, soudlníci, ženci stále nové žni, ruch váš jesti pislíbením nových velkých, krasších dní."

„Nu, dlej si, co chceš," rozlouil se hlásný, jakoby napolo zviklán ve svém pesvdení. „Neeknu již ani muk. Jen ti povídám, že takové vci pesahují mj obmezený rozum."

— —

230

Ani

ped Olgou

neskrýval Vysocký svou utkv-

lou myšlenku. Ona hledla ji z poátku vždy zamluviti a zaujati mysl pítelovu jinými, snadnjšími pedmty. Ale znenáhla poddávala se smru jeho myšlení a naslouchala pozornji. Jednou, když pustil více než jindy uzdu svým velkolepým snm, pohrál bezdný úsmv rtem nži

né posluchaky.

Vysocký

postehl a zasmušil se. ,,I ty, Olgo," pravil trpce, ,,i ty posmchem, provázíš moje slova a nazýváš je snad v duchu teštním pomatené mysli ? Ani u tebe nedocházím porozumní ? I ty odsuzuješ do íše báchorek veliký vynález, který byl pece tak na snad, o njž usiloHle, valo již tolik bystrých, hádavých mozk? íkala jsi, že mne nekladeš mezi všední lidi, že vidíš kolem skrání mých aureolu velikých myšlenek — a te, když ti zjevuji takovou myšlenku, sahající nad obyejnost, skvlou korunu svých mnoholetých tajných prací a snah odvracíš se s úsmvem a najej

'

!

—

:

zýváš

mne

v duchu šílencem!"

nikoli!" zvolala horliv dívka. ., Musíš jen prominouti neuené dívce, že se bezdky zaráží ped vcí, kterou nemže pochopiti." ,,Ale je tak jednoduchá i jasná," namítl netrpliv Vysocký. Nkolik slov a rtnutí musí ti osvtliti všechno." Zaal kresliti njaký složitý stroj a provázeti ob,,Ó

vc

,,

razec horlivým výkladem. Olga hledla a naslouchala bedliv, ale na tvái její bylo zeteln psáno, že vniká jen málo do jádra spletité vci. Vysocký nepozoroval toho a skonil svj vý-

klad povzdechem

:

,,Hle,

všechno

je

propracováno

231

—

zbývá jen sehnati prostedky, do poslední teky abych provedl svou myšlenku." ,,A kolik je k tomu potebí ?" zeptala se Olga, „Kolik?" Vysocký znovu schvátil tužku a po-

ped

kryl papír zvolna,

každou položkou chvilku

konen

adou

íslic, jejichž souet položil papír trhnul silnou arou.

pemýšleje,

Mlky

podOlgu.

ped

,,Xení to málo," poznamenal. „Avšak o tuto skalinu nemže se rozbiti moje hrdá led."

A

s

nadšením

jal

se

opt

rozvinovati

skvlé

nmu

jako obrazy budoucnosti. Dívka vzhlížela k zbožná žaka k velebnému vštci, ne okem úplného porozumní, ale \roucím pohledem hluboké, nadšené víry.

Když skonil, objala jeho šíji a zvolala „Vím ti a jsem šastna, že mohu pispti k uskutenní tvé velké myšlenky. Zítra pinesu ti peníze, jichž !' k tomu potebuješ nemohu pijati. takovou „Ty? Ó nikoli Bohdá podaí se mi nalézti jinou cestu :

—

ob

—

„Musíš nabídnutí mé pijmouti, musíš Neodepeš mi, abych byla tvou pomocnicí." „Nuže, díky! Horoucí dík^ drahá, šlechetná Olgo!" !

,

Vlil.

Ikarv pád.

Jasná zimní noc rozestela nad Prahou svj stíbrotkaný, przraný závoj. Jak obrovský, oste ohraniený stín zdvíhala se mohutná vž svatovítského chrámu se svou rozmanit prohybovanou a

232

lomenou bání k istému, záivým mákem hvzd hust posetému nebi. Stranou ku Hradanm a Novému svtu bhkala s v-ýsosti vže dv svtélka jak ospalé oi kamenného toho obra. Jedno svítilo z komrky Vysockého, druhé z protjšího pokojíku druhého hlásného, svobodného mladého muže, na nmž byla dnes ada noní hlídky. Strýc Vysockého již ulehl a spal tvrd, nerušen zvukem cymbálu, který upevnn byl na devné'm tyhranném sloupci, vlastn dutém truhlíku uprosted svtnice a spojen jsa s vžními hodinami, hmotné ohlašoval každou tvrthodinu. Staec byl již uvyklý tomu zvuku. Práv zavznl opt cymbál a mladý hlásný vydal se na vObchzku kolem vže. V loggii bylo jasno jako ve dne. Kráel zvolna otevenou chodbou, vyhlédaje dol na msto, z jehož rznotvárné, msíním svitem opedené ,.spousty kamenné kmitala se etná, rozptýlená svtélka. V pozadí blal se posnžený kraj.

Na jednom míst loggie zastavila jej pekážka. Njaký dosti objemný pedmt zahrazoval tam chodbu a \'yníval ješt ven širokým obloukem loggie, smrem k Malé Stran. Hlásný se usmál a cosi zabruel. Znal již záhadný pedmt. Synovec jeho kollegy zídil si v tomto míst loggie celou dílnu. Mohl tak uiniti tím spíše, ponvadž nyní v zim žádný cizinec na vž nevystupoval. Již delší as pracoval zde zpsobem, který budil z poátku zvdavost, pozdji pohrdání a soustrast mladého hlásného. Neml ostatn Vysockého hrub rád, vykládaje si zamlklost spolubydliteli nadutou a nepístupnost jeho záhadnému k otázky vzhledem zbrklostí. Také na

vi

233

podivín leda njakým odmítavým nebo nesrozumitelným slovem. Pokud mladý hlásný mohl souditi z pouhého názoru, byl to jakýsi podivný stroj, velmi složit sestadílu odpovídal

vený

z

mu

rozliných lehounkých

látek.

Znenáhla se to

probíralo k uritému, dobrodružnému tvaru, a když to naposled spatil, podc)bal se tajemný pedmt velikému, fantastickému ptáku s ostrým zobcem, širokýma kídloma a rozesteným ocasem. Njaká hra-

ka \elkého

lovka

!

\'

nejrozumnjším

pípad n-

jaký di\adelní pístroj pomyslil si tichý pozorovatel. Jest ^ ru hanba, že tento mladý muž, který se v poslední dob vzdal všeho užiteného zamstnání a jako zbytený darmochleb strýce obtžuje, že tento mladý budiž k niemu celý boží den zabíjí takovými smšnými hrakami. A když pozoroval, s jakou zvláštní horlivostí a neobyejn vážnou tváí Vysocký robil své bláho,vé dílo, pi nmž mu dtinská Stáza se stejnou vážností pomáhala, tu leckdy povážliv zavrtl hlavou a prohodil k sob, že jes' asi o koleko víc za tím zasmušilým elem, v té roz!

cuchané hlav.

A

takové myšlenky kižovaly mu i nyní hlavou, když obrátiv se u podivné pekážky, nazpt kolem vže kráel, až se opt ped onou závadou octnul a zabruev: .,Já bych s ním jinak zatoil!" do svého kumbálku zamíil. Sotva že skonil obchzku, vyšel do loggie Vysocký. Hned na to vyklouzla i Stáza z lože a tiše, aby otce nevzbudila, odebrala se na pavla. '

msíné

ozaovalo pln tvá bratrancovu. Mla opt onen zvláštní výraz, onen podivný ztrnulý úsmv, který se za poslední doby tak Jasné svtlo

Svatopluk

ech:

Sebrané

si.'i=y

XXI.

15

>34

Oi

záily mocn z bledého, zhusta v ní objevoval. v bílém svitu msíním jako alabastrového obli-

eje. Chvíli hledl mlky na hvzdnaté nebe, do širé lunojasné krajiny, na velebnou, hust rozlánkovanou hmotu chrámovou, jež dole koupala ve stíbrné zái své hojné fialy, své nesíslné kamenné kíže a kvty, své lehké, ozdobné oblouky, jejichž stíny jako tkanina jemných šerých krajek míhaly se v tom jasozáeném kamenném lese. I Stáza pohlížela s obdivem na ty krásy štíhlounkou, útlou její postavu s polodtskou tváí, pitulenou k ramenu mladého muže, obklopoval svit msíní stíbrnou glorií, že vypadala jako vzdušná, ze snivých paprsk luny

n

;

utkaná podoba

sylfidy.

„Jaká dnes jasná, arokrásná noc !" pravil Vysocký pitlumeným hlasem, jímž prochvívalo mocné Památná noc! Noc, v níž uiní lovk rozilení. opt nový, veliký krok na dráze k velebné met, která je vytknuta jeho pozemskému žití, kdy vyšine se opt o znamenitý stupe výše k dokonalosti, blíže k povznesenjším bytostem, k andlm, k tajemné praduši všehomíra. Kdy odhodí okov, jenž ho poutá ku prachu zem. Hle, za chvilku budu se voln vznášeti tím stíbrným vzduchem, poletím vtrem pes to moe stech a snesu se k jednomu domu, zaklepu na jedno okno. Pilétnu jako andl osvoboditel a žádná svta moc nevyrve ji více z mého náruí. Jak se budu smáti bezmocné zlob tch, kteí chtli udolati naši lásku A na svých kídlech pinesu obnovu a obrození celé lidské spolenosti. vynález pevrátí její shnilé, niemné ády a ,,

—

!

Mj

235

novou, šastnjší dobu

založí

lovenstva.

Nuže,

k inu!" ješt zadržela, šeptajíc úzkostliv pece první pokus uiniti s menší Kdyby Pohle do té strašné hloubky

Stáza ho „Snad bys

ml

výšky ti

.

.

.

.

selhalo ..."

.

.

i

Vysocký zasmál se drsn, skoro divoce. „Nic rozhodn. „Všechno je vypoteno. S vtší jistotou nemohl bych vstoupiti na pevnou pudu. Mj stroj je stokrát bezpenjší než loka

neselže!" pravil

balonu

—

ei

vyzdvihl s pomocí Stázinou fantaoblouk loggie a umístil jej otevený v tak, že se mohl vyhoupnouti na lehké, visuté sedadlo, upevnné pod rozpjatýma kídloma divotvárného

Za

té

stický stroj

ptáka.

Se slovy: „V ped!

K

nesmrtelnosti!" vyšinul se s letadlem svým odhodlan z oblouku. Okamžik zdálo se, že se vznáší voln ve vzdua stroj s šípak rozlehl se strašlivý výkik chu leným mužem klesl rychlostí blesku do propasti

—

—

.

.

Dvojí mocný výkik zalehl do komrky mladého hlásného a vzbudil také strýce. Staec pospíšil na pavla a našel tam svého soudruha, držícího v náruí omdlelou Stázu .

A

dole u

vže na zkrváceném dláždní

.

ležel

mrtvý, zdrcený Ikaros pod svým roztíštným samoletem. 1^.

V

davu

kíž

a

Epilog.

náhrobk

stojí

truchlící

ka-

menný andl s pokleslýma kídloma a pod nohou jeho vyryto jest na pískovcovém podstavci jméno

236

Pavel Vysocký. Na hrob ped sochou kvete vždy hojnost rozkošných kvtin a podstavec bývá zhu-

ozdoben erstvým vncem. Pináší jej útlá a drobná postava díví v erných šatech vchází již do let staropanenských, leckterá nitka z klubíka asu a pée táhne se bílým ílkem pod vlnami erných kadeí ale erné oko záí dosud prostomile do nevlídného svta a filigranskou tváiku možno stále ješt nazvati krásnou. Olga zstala vrna svému Ikarovi, jehož peru asem v bolnosladkých myšlenkách slyší šelestti pestrým kvítím hbitovním. Jednou, dvakrát za rok pichází sem staec v jakési neúhledné civilní uniform, podporován vysokou, štíhlou dívkou bledé, prsvitné tváe. Hlásný pokleká na hrob a šeptá modlitbu, rovnaje asem sporé zbytky šedivýxh vlas, od ucha pes lysé temeno sesaných, které mu uchá vtík. Myslí sta

;

—

tém

bezpochyby, že brzy také zamní své orlí hnízdo s takovým nizounkým rovem. A chvílemi zalétá starostlivým zrakem ku dcei, opené dumav o náhrobek Stává se den ode dne vzdušnjší ,a jakási záhadná nemoc vypíjí její krev, zaclouje jejího ducha. Divná síla táhne ji stále do výsot a nad propasti; tu vylézá vzhru do bán vžní, tu vystupuje na ohradu loggie a sedá tam celé hodiny lehce a voln na nkterém závratném výstupku, hledíc neodvratn do strašlivé hloubky, jakoby ji tam vábila tajemná, kouzelná moc ... Nkdy o dušikách zabloudí sem také dstojný párek pan Kavka s chotí. Dobrá matrona, jejíž erný vlas již hust prokvetá stíbrem, ale jejíž erné oi dosud hrají bývalou ilostí, poznamená

—

237

temi kížky a povzdechne, stírajíc slzu s vrásité tváe: ,,Hrob má vždycky v poádku! Sám by si ho tak nehledl. Škoda, že neml rozšafnost pana Sobiky mohl snad také dosáhnouti cti a rov

—

Chudák!" „A co chudák !" uškubne

Štstí.

mu tam

lépe."

^

se

na

ni manžel. „Je

—

Tito bývají hosté mrtvého. Dr. Blanda je šasten. Dostal se ženou více, nežli se nadál. Nenadarmo vedl starý tak prostou domácnost. Jmní, jež nastádal, poskytuje te zeti možnost, aby se obklopil všelikým pohodlím a solidní nádherou, jak sluší na proslulého advokáta, stojícího v popedí ruchu spoleenského. Chlubí se chotí, jež okouzluje každého svými pvaby: Gabriela roz\ila se v plnou, nádherr^u rži, v majestátní, oshuijící krasavici. Otokar zvolil si skromnjší štstí.

Zapomnv

posléze na svj mrtvý ideál, veplul do tichého pítaxu manželst\í s Justýnou. Ped satkem <)di)ustil;i mu konené paní Pa\lát(ná rozbitou i>orceláno\ou nádlicru nešastné skín. Za družbu Hvzdného, s nímž ho v poslední dob spátelila shoda literárních náhled: oba žehrají na zaslepenost ne\clného obecenstva a oceují navzájem pln své vzácné zásluhy. Otokar si libuje v míru a všednosti. (Jasto scdá\á celý den mezi pytly v obchod. Poesie se odekl nadobro. Od své ,,Noci", která se pece dokala šastnéh(j konce, nenapsal ani verše. Potragikusil se jen v nkolika ostrých kritikách. :

i

ml

i

A

cký osud pítele Vysockého povzbudil ho jednou k sepsání soriáhiího románu. Na neštstí dovdl se o tom redaktor Vnce a piml Otokara, aby mu Svatopluk Cech: Sehrané spisy XXI.

17

238

psal

bh

eený byl

román po kusech, na pokraování. Nápkný, ale od ísla k íslu ochabovala a

smršovala se pokraování, vyskytovaly se hustji zbytené episody, vlekla se zoufaleji slabá ni dje, a když se rok sešel s rokem, stal se z románu o Ikarovi pitol

sám nešastný, šíleným spádem posledních

ped asem

Ikaros.

bídnou esthetickou smrtí

ka-

sešlý