VÝZNAM STÁTNÍCH ZÁSAHŮ

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodářská

V ÝZNAM STÁTNÍCH ZÁSAHŮ V PŘÍPADĚ EXTERNALIT bakalářská práce

Autor: Jaroslava Macková Vedoucí práce: Ing. Zdena Vostrovská, CSc. Rok: 2009

Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

Jaroslava Macková V Praze, dne 5. 1. 2009

Za cenné připomínky při průběhu tvorby mé bakalářské práce bych chtěla poděkovat Ing. Zdence Vostrovské, CSc.

Abstrakt Tématem této bakalářské práce jsou zásahy státu, které jsou ospravedlnitelné výskytem významné pozitivní externality. V první části zkoumám podmínky fungování tržního mechanismu a podrobněji se zabývám externalitami, ke kterým dochází, nejsou-li předpoklady fungování tržního mechanismu dodrženy. Uvádím prvotní interpretaci externích ekonomických efektů A. C. Pigouem a její kritické zhodnocení R. H. Coasem. V analytické části se zabývám konkrétním příkladem podpory poskytování mléka žákům plnícím povinnou školní docházku ze strany státu. Na základě posouzení přínosů dotačního programu a nákladů jeho fungování vyslovuji hypotézu o vhodnosti státního zásahu v tomto případě. Tuto hypotézu následně konfrontuji s tvrzeními liberálně smýšlejících ekonomů Murrayho N. Rothbarda a Miltona Friedmana.

Abstract The topic of this bachelor thesis is state action, which are justified by positive external effect. In the first section I examine the condition of function of market mechanism and I am concerned with externalities in a detail. Externalities appear if the function conditions of market mechanism aren’t fulfilled. Original interpretation of external effects by A. C. Pigou and his critical analysis made by R. H. Coase are presented. In the analytic part of this study I deal with particular example of state subsidy for milk distribution for pupils who perform obligatory school attendance. I enunciate a hypothesis about feasibility of state action in this case in terms of benefits and costs of this scheme of subsidy. The hypothesis is confronted with arguments of liberal economists - Murray N. Rothbard and Milton Friedman.

JEL classification: D610, D620, D790, H230

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 1.

Vývoj myšlení o státě .......................................................................................................... 2

2.

Fungování tržního mechanismu .......................................................................................... 4

3.

Externality ........................................................................................................................... 6 3.1.

Pigouva prvotní interpretace externích ekonomických efektů .................................... 8

3.1.1. Hodnota mezního společenského čistého produktu a velikost národního důchodu 9 3.1.2. Hodnota mezního soukromého čistého produktu a velikost národního důchodu . 10 3.2.

Příspěvek R. H. Coase ............................................................................................... 12

3.2.1. Pigouovo zpracování v Ekonomii blahobytu ........................................................ 15 4.

5.

Protichůdné názory dalších ekonomů ............................................................................... 15 4.1.

John Maynard Keynes ............................................................................................... 16

4.2.

James Edward Meade ................................................................................................ 16

4.3.

Milton Friedman ........................................................................................................ 17

4.4.

John Kenneth Galbraith ............................................................................................. 17

4.5.

Murray Rothbard ....................................................................................................... 18

Analýza - program podpory spotřeby školního mléka v ČR ............................................. 19 5.1.

Podpora ze strany Evropské unie............................................................................... 20

5.2.

Ukončení národní podpory spotřeby školního mléka ................................................ 21

5.3.

Přínosy mléka ............................................................................................................ 23

5.4.

Náklady na léčbu osteoporózy ................................................................................... 25

5.5.

Formulace hypotézy .................................................................................................. 25

5.5.1. Konfrontace vyslovené hypotézy (h) s názory Murrayho Rothbarda (R) ............. 26 5.5.2. Hypotéza (h) vzhledem k myšlenkám Miltona Friedmana (F) ............................. 31 Závěr......................................................................................................................................... 35 Prameny .................................................................................................................................... 40

Úvod Studium ekonomie v oblasti národního hospodářství nutí k zamyšlení nad fungováním veřejného sektoru. Při zkoumání funkcí veřejného sektoru narazíme na různá stanoviska k činnostem vlády v ekonomice. Stejně jako je tomu v jiných vědách i v oblasti ekonomické teorie existují spory v názorech na správné fungování hospodářského systému. Diskuse okolo zásahů státu se vedou již po mnohá staletí. Cílem v této práci je na takové názorové rozpory v myšlení ekonomů poukázat, odvodit z nich rozsáhlou škálu různých přístupů v problematice státních zásahů obecně. Zajímalo by mě, jestli teoretické výklady přispívají a jsou aplikovány v konkrétním hospodářském životě. Proto jsem si vybrala reálný úzce vymezený příklad státních intervencí dotování poskytování mléka žákům základních škol a chci posoudit, jaká by měla být správná analýza a vhodné a touto analýzou podložené rozhodnutí. Linie výkladu začíná historií myšlení o státě, kde chci poukázat na stáří rozdílných názorů. Navazuje hledání podmínek a důsledků optimálního fungování tržního mechanismu a platnost dvou teorémů ekonomie blahobytu. Následně zkoumám případy v ekonomii označované jako tržní selhání. Pasáž o externalitách vyplňuji odkazem na myšlenky A. C. Pigoua a poté přidávám jeho kritické zhodnocení R. H. Coasem. Pokračuji ve výkladu protichůdných názorů v ekonomické teorii na příkladu několika dalších autorů. V analytické části se zaměřuji na dotování distribuce školního mléka v České republice. Zajímá mě přístup Evropské unie v této oblasti a nehodlám opomenout rozbor důležitosti mléka ve stravě, a také to, co způsobuje jeho nedostatek. Tyto informace spolu s finanční stránkou dotací budou základem analýzy nákladů a prospěchu při rozhodování, zda k dotacím přistoupit.

1

1. Vývoj myšlení o státě O úloze státu diskutovali filosofové již v období antiky. Jak uvádí Brožová, „Platon položil základy představ o řízení společnosti státem a o uplatnění institutu státního vlastnictví.“1 Již v této době můžeme zaznamenat protichůdné názory tehdejších myslitelů. „Na rozdíl od Platona byl Aristoteles stoupencem soukromého vlastnictví. Kritizoval Platonovu představu společného majetku vládnoucích tříd, protože tvrdil, že společný majetek nemůže být spravován tak dobře jako majetek soukromý.“2 V tehdejším Řecku se uplatňovala přímá demokracie založená na aktivní účasti občanů. Formy demokracie však střídaly doby tyranie. Důvodem byla neoperativnost kolektivního rozhodování (známá i v současnosti). V období římské republiky (zastupitelské demokracie) můžeme zase pozorovat vznik tzv. klientsko-paternalistických vztahů. „Patron, který chudým svobodným, ale ovlivnitelným občanům poskytuje zdroje obživy, od nich zároveň recipročně požaduje politickou podporu.“3 Zájmy dílčích skupin se dostávají nad veřejný zájem. Tento systém byl později převzat do základů feudalismu, kde byl podporován církevní správou.4 Podle historických zkušeností se můžeme setkat s různým chováním vlády. Někdy byl vládní zájem shodný se zájmem společnosti, jindy tomu bylo naopak a vláda se soustřeďovala na to, jak nejvíce uspokojit sebe sama na společenský úkor. Můžeme se ptát, proč tomu společnost dovolila, když moc panovníků spočívala na jejím souhlasu? Na tuto otázku odpovídal ve své knize již Étienne de la Boétie (1530-1563). „Budeme-li žít své životy v souladu se způsoby, jaké zamýšlela příroda, a dle lekcí, jež nás učí, měli bychom být intuitivně poslušni svých rodičů. Později bychom měli používat rozum, který by nás měl vést, a neměli bychom být otrokem nikoho.“5 Podle La Boétiho je důvodem podvolení se společnosti to, že lidé jsou na poddanství zvyklý a jinak se chovat ani neumějí. Tyranští vládcové toho využívají a zvyk udržují materiální podporou obyvatel, jejíž nepřiměřenost si lidé neuvědomují. To je činí politicky nečinnými. La Boétie věřil, že stav se dá změnit výchovou lidí. Vzděláváním se má veřejnost dobrat poznání, že nemusí žít v podmínkách dobrovolných otroků.

1

Brožová, D. Malé dějiny ekonomického myšlení. Praha : VŠE, 2004 Brožová, D. Malé dějiny ekonomického myšlení. Praha : VŠE, 2004 3 Vláčil, J. Kapitoly k historii, sociologii a psychologii správy, Praha : VŠE, 1999, str. 21 4 Vláčil, J. Kapitoly k historii, sociologii a psychologii správy, Praha : VŠE, 1999 5 Boétie, Étienne de la: The Politics of Obedience: The Discourse of Voluntary Servitude, Free Life Editions, 1975, str. 55. v Šíma, J. Právo a obrana jako zboží na trhu. Praha. MegaPrint 1999 2

2

Vraťme se však ještě o pár let zpět k osobnosti, která jako první použila pojem stát. Nicolo Machiavelli (1469-1527) vytvořil teorii silného státu, nezávislého na církvi. Stát podle něj musí existovat proto, že lidé neumí využívat svých schopností, uplatňovat svou vůli a vést správným směrem svá jednání.6 Vidíme tedy opět protikladné názory na schopnosti lidí a tedy potřebu státu. Merkantilistické myšlení v západní Evropě, které dominovalo v 18. století, ztotožňovalo národní zájem se silným státním zřízením. Merkantilistická doktrína obchodní bilance byla na aktivní vládní politice přímo závislá. Tvrzení merkantilistů se brzy dostávalo do rozporu s myšlením tzv. filosofů přirozených zákonů. Ačkoli Thomas Hobbes (1588-1679) podobně jako Machiavelli zdůrazňoval silnou roli státu a tvrdil, že vlastnictví vzniká až se státem, John Lock (1632-1704) považoval svobodné lidské soužití v souladu s rozumem, když lidé nad sebou nikoho nemají, za stav přírodní a „hlavním důvodem vzniku státu je podle něho vytvoření předpokladu pro lepší ochranu přirozených práv jednotlivců, zejména práva vlastnického.“7 Vlastnické právo tedy podle Locka, na rozdíl od Hobbese, existovalo již před státem. Merkantilistické doktríně se nejvíce postavilo na odpor myšlení Adama Smitha (1723-1790). Ten si kladl otázku: „Může společnost zajistit, že ti, kterým byla svěřena vláda, budou skutečně sledovat zájmy celé společnosti? ...Smith v této situaci tvrdil, že jednotlivci nemusí spoléhat na vládu či morální principy, chtějí-li svou činností prospět celé společnosti. Vše, co je třeba dělat, je sledovat své osobní, soukromé zájmy. …Jednotlivci jsou navíc schopni mnohem lépe odhadnout, co je v jejich vlastním zájmu, než určit, co je v zájmu celé společnosti.“8 Smith těmito názory ovlivnil myšlení mnoha ekonomů. Mezi jeho pokračovateli, kteří šířily doktrínu lassez faire založenou na svobodě soukromého sektoru byl např. John Stuart Mill (1806-1873). Zejména životní podmínky dělníků a všeobecné odmítání kapitalismu vedlo některé myslitele k odmítnutí Smithových myšlenek. Tito odpůrci soukromého majetku, v němž viděli kořen zla, chtěli vytvořit společenský systém, který by vyřešil nerovnost příjmů, nezaměstnanost a životní podmínky nejchudších obyvatel. Největší zastánce větší role státu byl v této souvislosti bezpochyby Karel Marx (1818-1883). 6

Křížkovský, L., Adamová, K. Dějiny myšlení o státě. Praha. ASPI. 2000. Křížkovský, L., Adamová, K. Dějiny myšlení o státě. Praha. ASPI. 2000. 8 Stiglitz,J., E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha. Grada. 1997. 7

3

Sledujeme tedy, jak se názory na úlohu státu v minulosti „otáčely“ protisměrnými proudy. Brožová uvádí, že „už ve starořeckém myšlení se zformovala dvě odlišná východiska k úvaze o smyslu a cíli ekonomického snažení člověka.“9 Individualismus maximalizuje své individuální blaho, zatímco kolektivismus se zaměřuje na blaho obecné. Oba tyto principy provází cesty ekonomického myšlení až do současnosti, jen se přeměnily do podoby otázek typu: „Jak silná má být pozice státu v ekonomice a ve společnosti vůbec, do jaké míry má být stát paternalistický? Do jaké míry může stát omezit ekonomickou suverenitu individua v zájmu zajišťování obecného blaha, a kde je hranice, kterou nelze překročit ani ve jménu těch nejušlechtilejších společenských cílů?“10 To vedlo ekonomy k úvahám, za jakých podmínek funguje Smithova „neviditelná ruka“ trhu neboli jaké jsou předpoklady bezproblémového chodu tržního mechanismu.

2. Fungování tržního mechanismu Co musí být splněno, aby tržní mechanismus zajišťoval optimální alokaci zdrojů, uspokojoval potřeby a zájmy spotřebitelů a nebylo tedy třeba žádných úprav v jeho volném fungování? Především musí být přesně vymezitelná vlastnická práva na statky, které jsou předmětem směny na trhu. Volné, neomezené a nikým nevlastněné zdroje nejsou předmětem zájmu ekonomické teorie, neboť nepodléhají ekonomické vzácnosti. Pokud se zároveň omezíme na trh dokonale konkurenční, tedy budeme předpokládat nulové transakční náklady (na vstup a výstup z odvětví, na informace, na změnu obchodních partnerů), tato konkurence povede k tzv. paretoefektivnosti (podle italského ekonoma a sociologa Vilfreda Pareta (1848-1923). V takové situaci si žádný jedinec nemůže polepšit, aniž by si někdo jiný nepohoršil. Graficky se tento stav znázorňuje bodem na hranici užitkových možností (Graf 1) a nazývá se první věta ekonomie blahobytu, která nám tedy říká, že za určitých podmínek vede konkurenční prostředí k takové alokaci zdrojů, která je paretovsky efektivní.

9

Brožová, D. Malé dějiny ekonomického myšlení. Praha : VŠE, 2004, str. 10. Brožová, D. Malé dějiny ekonomického myšlení. Praha : VŠE, 2004, str. 10.

10

4

Užitek osoby B

Křivka hranice užitkových možností

Užitek osoby A Graf 1: Hranice užitkových možností

Druhý teorém ekonomie blahobytu říká, že jakéhokoli jiného bodu na křivce hranice užitkových možností lze dosáhnout pouhým přeskupením zdrojů mezi účastníky trhu při volném působení tržních mechanismů, tedy bez dalších zásahů.11 Pohybujeme-li se po hranici užitkových možností, stále dosahujeme ekonomicky efektivního řešení (ve smyslu paretovské efektivnosti). Tato efektivnost se ale nemusí ztotožňovat s tím, co lidé považují za spravedlivé rozdělení. Důkaz paretovské efektivnosti se provádí analýzou mezních veličin. V kardinalistické verzi porovnáváme mezní užitek spotřebitelů s mezními náklady výrobců. V ordinalistické verzi dospějeme ke stejnému výsledku pomocí analýzy indiferenčních křivek, kdy se při optimálním

řešení

rovná

mezní

míra

substituce

mezní

míře

transformace.

Opustíme-li předpoklad dokonalé konkurence, dostaneme se od dvou teorémů k úvahám o vztahu mezi konkurencí a inovacemi, o kterých argumentoval již Smith a po něm také Schumpeter (1883-1950). Zatímco výše jsme uvažovali o konkurenci jako o veličině statické, která se nemění (protože je stále dokonalá), předmětem diskusí se stala konkurence jako proces, tedy veličina dynamická, která je motorem inovací a pokroku. Právě to, že nějaká firma získá na určitou dobu monopolní postavení, ji nutí k zlepšování své činnosti, aby si tento monopol udržela co nejdéle a mohla z něj těžit v podobě vyšších zisků. Zatímco jedni by tyto zisky považovali za škodlivé, Schumpeter tvrdil, že právě to je to, co vytváří pokrok ve společnosti. 11

Stiglitz, J., E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha. Grada. 1997

5

Skupina ekonomů, která považuje monopolní chování za škodlivé, ho zároveň řadí do tzv. tržních selhání, které by měl napravovat stát. Vždy si je však třeba uvědomit, že firma je ohrožena potenciálními konkurenty a „lepší než regulovaný monopol je žádný monopol“12. Něco jiného však nastává, opustíme-li předpoklad vymezitelnosti vlastnických práv ve společnosti. Pak přestává fungovat tržní mechanismus. Někteří ekonomové tento stav považují za selhání trhu, což je poněkud sporné, uvědomíme-li si, že jsme odebrali základní podmínku a předpoklad jeho funkčnosti. V ekonomické teorii tento stav označujeme jako externality, které jsou tedy příčinou nikoli důsledkem selhání alokační efektivnosti trhu. Jako externality se však označuje i stav, kdy jsou práva vymezena, ale kvůli vysokým transakčním nákladům nemohou být vymáhána (podrobněji se touto problematikou zabýval R.H.Coase viz dále).

3. Externality „Externalita neboli efekt přelévání nastává, když výroba nebo spotřeba způsobuje nedobrovolné náklady nebo přínosy jiným; tj. náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné, aniž ti, kdo náklady způsobují, nebo ti, kdo přínosy získávají, za to platí.“13 Ekonomové rozlišují několik kategorií externalit. Některé mají prospěšný efekt pro ostatní účastníky a označují se proto jako pozitivní. Holman například uvádí příklad lesa, v jehož blízkosti žijí lidé a čerpají vodu ze studní. Tato voda je čistá díky lesu, za který tito lidé neplatí. Majitel lesa, tak získává pouze z těžby dřeva a přitom společenský výnos z lesa je díky tomu, že les čistí spodní vody větší. Na obrázku 2 vidíme, že křivka mezních společenských výnosů lesů (MUS) leží nad křivkou mezních soukromých výnosů majitelů lesů (MUP). Společensky žádoucí množství lesů (QS) je tedy větší než majiteli vysázené množství (QP). Možným řešením jsou státní subvence majitelům lesů (s).14

12

Holman, R. Ekonomie. 4. aktualizované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 195 Samuelson, P., A., Nordhaus, W. D. Ekonomie. 1. vydání, Nakladatelství Svoboda, Praha. 1991 14 Holman, R. Mikroekonomie. Středně pokročilý kurz. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002 13

6

Kč/ha

MUS MUP S

PS

G E

PP

0

QP

s

QS

lesy (ha)

Graf 2: Pozitivní externality Pramen: Holman, R. Mikroekonomie. Středně pokročilý kurz. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002 str. 498

Ty, které mají škodlivé účinky, pak označujeme jako negativní. Tentokrát vezměme v úvahu elektrárnu stojící blízko lesa. Tato elektrárna při spalování uhlí vypouští emise, které les poškozují. Náklady na obnovu lesa však nehradí elektrárna, ale majitel lesa. V tomto případě jsou náklady společnosti vyšší než soukromé náklady elektrárny. Na obrázku 3 je vidět, že množství vyrobené elektřiny (QP) je větší než společensky optimální množství (QS). Možným řešením je zavést daň (t) na elektřinu.15

15

Holman, R. Mikroekonomie. Středně pokročilý kurz. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002

7

Kč/kWh

MCS

D

MCP

F PS

t E

PP

QS

QP

elektřina (kWh)

Graf 3: Negativní externality Pramen: Holman, R. Mikroekonomie. Středně pokročilý kurz. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002 str. 498

Vorlíček dodává: „všimněme si, že označení pozitivní a negativní jsou normativní, a tudíž v žádném případě nejsou objektivní: Pokud například nějaká restaurace vyhazuje zbytky jídel do rybníka, jde z pohledu potenciálních plavců o znečištění (tzn. o externalitu negativní), z pohledu potenciálních rybářů ale o výkrm (tzn. o externalitu pozitivní).“16 Podle toho, kdo je produkuje, odlišujeme externality ve výrobě a externality ve spotřebě. Můžeme je také rozlišit podle toho, jak velký je jejich okruh vlivu.17 Zamořené ovzduší emisemi ovlivňuje všechny, kteří v oblasti znečištění žijí, zatímco štěkající pes hlídá nejen dům majitele, ale i „jen“ jeho sousedy.

3.1.

Pigouva prvotní interpretace externích ekonomických efektů18

Arthur Cecil Pigou (1877-1959) ve své knize Ekonomie blahobytu uvádí, že „dokonce Adam Smith si plně neuvědomil rozsah, ve kterém systém přirozené svobody potřebuje být přesně stanovený a ochraňovaný speciálními zákony předtím než podnítí nejproduktivnější alokaci zdrojů země.“19 Dále cituje z Cannana: „uplatnění vlastního zájmu je obecně prospěšné ne kvůli jakési přirozené shodě mezi vlastním zájmem každého a celkovým zbožím, ale protože

16

Vorlíček, J., Vostrovská, Z. Úvod do hospodářské a sociální politiky. Praha : VŠE, 2005, str. 19 Stiglitz, J., E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha. Grada. 1997 18 Pigou, A. C. The Economics of Welfare, 4. vydání, London: Macmillan & Co., 1932 19 Pigou, A. C. The Economics of Welfare, 4. vydání, London: Macmillan & Co., 1932, str. 128 17

8

společenské instituce jsou navrženy tak, aby donutily vlastní zájem k činnosti ve směrech, ve kterých to bude prospěšné.“20 Kritizovanou částí je tvrzení Pigoua, že, „i v nejpokrokovějších státech jsou selhání a nedokonalosti.“21 Někdy je podle něj obětováno více neekonomických zájmů, aby bylo dosaženo méně důležitých zájmů ekonomických. Existuje také mnoho překážek, které brání tomu, aby zdroje společnosti byly alokovány nejefektivnějším způsobem. Dodává, že jeho studie se snaží ozřejmit možnosti, ve kterých je vhodné, aby vláda podpořila ekonomický blahobyt a tím i celkové bohatství občanů jako celku. V následující kapitole již Pigou rozlišuje dva druhy čistého mezního produktu – společenský a soukromý. „Čistý společenský mezní produkt je celkový čistý produkt fyzického zboží nebo objektivních služeb způsobený mezním přírůstkem zdrojů v jakémkoli daném užití nebo místě a přitom nezáleží na tom, komu jakákoli část tohoto produktu může připadnout.“22 Pigou doplňuje, že náklady mohou být odkázány na lidi, kterých se netýkají a uvádí příklad jisker z jedoucích parních vlaků, které bez kompenzace poškozují lesy stojící v okolí trati. Dále uvádí, že všechny takové efekty musí být zahrnuty ve výpočtu čistého společenského mezního produktu - některé z nich budou pozitivní, jiné negativní. „Čistý soukromý mezní produkt je ta část celkového čistého produktu fyzického zboží nebo objektivních služeb způsobená mezním přírůstkem zdrojů v jakémkoli daném užití nebo místě, které připadnou v prvním případě osobě odpovědné za investování zdrojů.“23 A zároveň hned poznamenává, že za některých podmínek je stejný jako mezní společenský čistý produkt, někdy ho však přesahuje či nedosahuje.

3.1.1. Hodnota mezního společenského čistého produktu a velikost národního důchodu Předpokládejme nulové náklady na přesun zdrojů z jednoho jejich užití do druhého. Při daném množství disponibilních zdrojů pouze jedno uspořádání těchto zdrojů vede ke stejné hodnotě mezních společenských čistých produktů. Takové uspořádání zdrojů vytvoří větší národní důchod, než jaký by byl, kdyby byly zdroje jinak uskupeny. Proto zmírnění stupně

20

Cannan, The History of Local Rates, str. 176. v Pigou, A., C. The Economics of Welfare, 4. vydání, London: Macmillan & Co., 1932, str. 128, 129 21 Pigou, A. C. The Economics of Welfare, 4. vydání, London: Macmillan & Co., 1932, str. 129 22 Pigou, A. C. The Economics of Welfare, 4. vydání, London: Macmillan & Co., 1932, str. 134 23 Pigou, A. C. The Economics of Welfare, 4. vydání, London: Macmillan & Co., 1932, str. 134, 135

9

nerovnosti, která existuje mezi mezními společenskými produkty, pravděpodobně prospěje národnímu důchodu. Ovšem existují 2 podmínky, za kterých toto tvrzení neplatí. Za prvé přidání dalších zdrojů v produkci zboží může po čase umožnit zlepšení metod organizace výroby. To znamená, že pokles ceny nabídky převáží takovým způsobem, že mezní (fyzický) čistý produkt většího množství zdrojů převýší mezní (fyzický) čistý produkt menšího množství: a kdykoli se to stane, je možné, ačkoli ne nutné, že hodnota mezního společenského čistého produktu několika různých množství zdrojů, které by mohly být použity v produkci zboží, bude stejná. Za druhé přidání dalších zdrojů v produkci zboží může po čase vést k růstu jednotkové ceny zboží nabízené spotřebitelům, a to při jakémkoli daném množství tohoto zboží - preference tohoto zboží mohou být trvale zvyšovány, např. u hudby nebo tabáku. Když se tak stane, hodnota jednotky většího produktu bude (po vhodném časovém intervalu) větší než hodnota za jednotku menšího produktu. Z toho vyplývá, že i pro zboží, jejichž produkce není předmětem podmínek klesající nabídkové ceny ve smyslu definovaném výše, může, ačkoli nemusí být několik množství investovaných zdrojů, jejichž hodnoty mezních společenských čistých produktů jsou stejné. Tedy když hodnoty mezních společenských čistých produktů jsou ve všech užitích stejné, důchod nemusí dosahovat nepochybného maxima. Proto, je-li možných několik uspořádání a přitom všechny z nich vytváří hodnoty mezního společenského čistého produktu stejné, pak každé z těchto uspořádání vlastně předpokládá relativní maximum důchodu. Pouze jedno z těchto maxim je absolutním maximem. Tyto úvahy ukazují, že ačkoli byly hodnoty mezního společenského čistého produktu všude stejné, může tu stále být možnost státního zásahu navrženého tak, aby vedl ke zvýšení velikosti národního důchodu a tedy přírůstku ekonomického bohatství. Takový zásah může představovat dočasná subvence - základ argumentu pro počáteční ochranu rozvíjejících se odvětví průmyslu - nebo v různé míře stálé subvence.

3.1.2. Hodnota mezního soukromého čistého produktu a velikost národního důchodu Ten, kdo má kontrolu nad množstvím produktivního zdroje, se ho bude snažit rozvrstvit mezi různá užití tak, aby mu přinesl největší možný peněžní příjem. Vlastní zájem směřuje k takovému rozdělení zdrojů, aby mezní soukromé čisté produkty byly ve všech užitích daných zdrojů stejné. Pokud se tedy budou mezní společenské a soukromé čisté produkty

10

všude shodovat, vlastní zájem bude směřovat k takovému rozdělení zdrojů mezi různá užití a místa, aby zvýšil národní důchod a s ním součet ekonomického blahobytu na maximum. Když se mezní společenský čistý produkt a mezní soukromý čistý produkt shodují, jakákoli překážka, která by zpomalovala prosazování vlastního zájmu, by poškodila národní důchod. Ve skutečnosti se tyto dva typy mezních čistých produktů často neshodují. V takovém případě nebude vlastní zájem směřovat k vytvoření maximálního národního důchodu. Pak mohou být očekávány určité specifické intervenční zásahy do normálních ekonomických procesů, a to ne aby snížily, ale naopak zvýšily důchod. Zdrojem obecných rozdílů mezi hodnotami mezního společenského a mezního soukromého čistého produktu, který nastává v konkurenčním prostředí, je skutečnost, že v některých případech část produktu připadá místo na osobu, která do zdrojů na výrobu onoho produktu investovala, na jiné lidi jako pozitivní nebo negativní položka. Pigou rozlišuje tři hlavní skupiny, do kterých tito „nezainteresovaní“ lidé mohou patřit: 1. vlastnící trvalého produkčního zdroje, do něhož po určitou dobu investuje nájemník, 2. osoby, které nejsou producenti zboží, do kterého podnikatel investuje, 3. osoby, které jsou producenty zboží, do kterého podnikatel investuje. Pro naši další analýzu se zaměřme na druhou skupinu vztahů, které Pigou uvádí pro demonstraci rozdílu mezi společenským a soukromým čistým produktem. Zde je důležité, že osoba A při poskytování nějaké služby, za kterou je stanovena platba od osoby B zároveň neplánovaně poskytuje služby nebo způsobuje újmy jiným osobám, od nichž buď nemůže být vymáhána platba, nebo si tyto třetí osoby nevynutí kompenzace. Pigou nejprve uvádí příklady situací, kdy je mezní soukromý čistý produkt menší než mezní společenský čistý produkt, jelikož, jak je uvedeno výše, je od třetích osob, kterých se přímo netýká proces směny mezi účastníky trhu technicky obtížné vymáhat placení za neplánovaně poskytnuté služby. Takovou službou je například lepší vzduch v okolí městského parku, do něhož bylo investováno bez přispění lidí, kteří v jeho bezprostředním okolí žijí. Stejně tak zdroje investované do výstavby ulic nebo provozu tramvají zároveň zvyšují hodnotu přilehlých nemovitostí. Investice věnované do zalesňování přinesou navíc pozitivní efekt na klima, který přesáhne hranice vlastníka zalesněného pozemku. Takových příkladů můžeme najít více. Pigou ještě uvádí stojaté lampy u dveří domů, které zároveň osvětlují přilehlou ulici, ale vůbec nevýznamnější jsou pro něj efekty vyvolané investicemi do vědy a výzkumu.

11

Odpovídajícím způsobem existuje velký počet jiných investic, ve kterých vzhledem k technické obtížnosti prosazení kompenzací za neplánované újmy je mezní soukromý čistý produkt větší než mezní společenský čistý produkt. Mimo jiné Pigou uvádí zobrazení přebytku soukromého nad společenským čistým produktem na příkladu práce těhotných žen v továrnách, zvláště během období bezprostředně předcházejících nebo následujících pobytu na lůžku. Vážná poškození zdraví jejich dětí dalece přesahují výdělky žen z takové práce. Rozdíly mezi soukromým a společenským čistým produktem, které jsme uvažovali, nemohou být zmírněny modifikací smluvních vztahů mezi jakýmikoli dvěma smluvními stranami, protože rozdíl vzniká mimo službu nebo újmu těmito smluvními stranami vyvolanou. Pro stát je však možné posunout rozdíl mezi mezním společenským čistým produktem a mezním soukromým čistým produktem určitými podporami nebo naopak omezeními investic. Formy, ve kterých tato povzbuzení a omezení mohou být předkládána, jsou subvence a daně.

3.2.

Příspěvek R. H. Coase24

Takovému tvrzení oponuje ve svém článku The problem of social cost Ronald Harry Coase (1910). Svou studii zaměřil na způsoby nápravy negativních externích ekonomických efektů. Nejprve demonstruje, jak by postupovala ekonomická analýza mnoha ekonomů respektujících myšlenky Pigoua. Taková analýza by vycházela z rozdílu mezi mezním společenským a soukromým čistým produktem továrny a v jejím závěru by bylo žádoucí udělat vlastníka továrny zodpovědným za škody způsobené lidem poškozeným kouřem nebo uložit daň vlastníku továrny, která by se měnila s množstvím produkovaného kouře a v penězích odpovídající škodě, kterou způsobí. Konečně dalším řešením by bylo vyloučit továrnu z rezidenčních území (a pravděpodobně z dalších oblastí, ve kterých by emise kouře mohly mít poškozující efekty na ostatní). Coase s těmito závěry nesouhlasí. Myslí se, že navržené postupy činností jsou nevhodné, protože vedou k výsledkům, které nejsou nutné a ani žádoucí. V další části poukazuje na reciproční povahu problému. Podle něj otázka, která je běžně pokládána: „pokud A poškozuje B, jak bychom měli omezit A?“ je zjevně nesprávná. Skutečná otázka, která má být rozhodnuta je: „mělo by být A dovoleno poškozovat B nebo naopak B dovoleno poškozovat A?“ 24

Coase, R. H. The Firm, the Market and the Law. Chicago. The University of Chicago Press, 1988

12

Dále Coase problém demonstruje na příkladu chovu dobytka, který svou pastvou ničí obilí. Z jednoduché aritmetiky tohoto příkladu dochází k závěru interpretovanému jako Coasův teorém: „Je nezbytné vědět, zda je ekonomický subjekt odpovědný za škodu nebo nikoliv, neboť bez stanovení těchto původních závazkových práv není možné, aby na trhu došlo k jejich transferu a rekombinaci. Nicméně konečný výsledek (který maximalizuje hodnotu produkce) je nezávislý na rozdělení práv, a to za předpokladu, že cenový systém funguje bez nákladů.“25 V další části Coase mluví o skutečném světě, kde je nutné zjistit s kým je potřeba jednat, informovat lidi, že s nimi chceme jednat a o čem, řídit jednání vedoucí k dohodě, navrhnout smlouvu, vydržovat kontrolu nutnou k tomu, aby bylo sledováno, že se plní povinnosti smlouvy, a tak dále. Tyto operace jsou často dostatečně drahé, aby zabránily uskutečnění mnoha transakcí, které by byly provedeny ve světě, kde cenový systém funguje bez nákladů. Za těchto podmínek, jinak řečeno včetně transakčních nákladů, bude mít původní vymezení legálních práv vliv na účinnost, se kterou pracuje ekonomický systém. Jedno stanovení práv může přinést větší hodnotu produkce než jiné. Pokud stanovení práv založené legálním systémem nepřináší maximální hodnotu produkce, náklady na dosažení lepšího výsledku překombinování práv skrz trh mohou být tak vysoké, že optimální rozdělení práv s vyšší hodnotou produkce nemusí být nikdy dosaženo. Alternativní formy ekonomické organizace by mohly zvýšit hodnotu produkce a dosáhnout tak stejného výsledku jako za použití trhu, ovšem za menších nákladů než při tržních transakcích. Takovou alternativu k organizaci produkce prostřednictvím trhu představuje například firma. Uvnitř firmy jsou jednotlivá vyjednávání mezi různými spolupůsobícími faktory produkce eliminovány a tržní transakce je nahrazena administrativním rozhodnutím. Přerozdělení produkce se pak koná bez potřeby vyjednávat mezi vlastníky výrobních faktorů. Toto řešení by bylo přijato, kdykoli by administrativní náklady firmy byly menší než náklady tržních transakcí, které nahrazují, a kdyby také zisky z realokace aktivit byly větší než firemní náklady na jejich reorganizování. Ale firma není jediná možná odpověď tohoto problému. Administrativní náklady organizování transakcí uvnitř firmy mohou být také vysoké, zvláště když je pod kontrolou jedné organizace mnoho různých aktivit.

25

Zajíček, M. Kapitoly z Chicagské ekonomické školy: Ronald Harry Coase. Praha. VŠE. 2007, str. 32

13

Alternativní řešení je přímá vládní regulace. Místo sestavení legálního systému práv, které mohou být modifikovány transakcemi na trhu, vláda může uložit regulace, které stanoví, co lidé musí nebo nesmí dělat. Tyto regulace pak musí být plněny (vezmeme-li v úvahu, že vláda disponuje donucovacími pravomocemi). Vláda je v tomto smyslu superfirma (ale velmi speciálního druhu) protože je schopná ovlivnit použití faktorů produkce administrativním rozhodnutím. Ale obyčejná firma je kontrolována při svých operacích konkurencí ostatních firem, které mohou vykonávat stejné aktivity za nižší náklady. Také je zde stále alternativa tržních transakcí proti organizaci uvnitř firmy kdykoli začnou být administrativní náklady příliš velké. Vláda je naopak schopná, chce-li, vyhnout se trhu úplně, což firma nikdy nemůže udělat. Vláda má tedy v moci udělat některé věci levněji než soukromá organizace. Ale • samotné vládní administrativní zpracování také není bez nákladů. Někdy mohou být tyto náklady vlády extrémně vysoké. • není žádný důvod předpokládat, že restriktivní a zónová regulace vytvořená chybujícím administrativním subjektem na politické tlaky a operujícím bez soutěžní kontroly bude nutně vždy tím, co zvyšuje účinnost, se kterou ekonomický systém pracuje. • taková obecná regulace, která musí být aplikována na široce rozmanité případy, bude posilována i v některých případech, ve kterých je jasně nevhodná. Z těchto úvah vyplývá, že přímá vládní regulace nemusí dát nutně lepší výsledky než ponechání problému k řešení trhem nebo firmou. Ale stejně není žádný důvod, proč by občas taková vládní administrativní regulace neměla vést ke zlepšení ekonomické efektivnosti. Například v případě, kdy je do problému (například obtěžování občanů kouřem) zahrnut velký počet lidí a tedy náklady tržních transakcí nebo firemního rozhodnutí mohou být vysoké. Coase se přesto domnívá, že ekonomové a politikové obecně směřují k přecenění výhod, které plynou z vládních regulací. Kde by měla být načrtnuta hraniční linie mezi vládou a trhem musí přijít detailním výzkumem aktuálních výsledků vzniklých řešením problému různými způsoby.

14

3.2.1. Pigouovo zpracování v Ekonomii blahobytu Podle Coase by se Pigouva hlavní myšlenka mohla jevit takto: Někteří argumentují, že nejsou potřeba žádné státní zásahy. Ekonomický systém však funguje tak dobře, jak má, právě díky státní činnosti. Stejně stále existují nedokonalosti. Jaký další státní zásah je ještě požadován? Pokud je toto správné shrnutí Pigouova přístupu, Coase ukazuje jeho nedostatečnost zkoumáním prvního příkladu rozdílu mezi soukromými a společenskými produkty, který Pigou uvádí, a to již výše zmíněné poškození lesů jiskrami okolo projíždějících vlaků. „Je ironické, že Pigou, který se domníval, že by kompenzace měly být placeny, si vybral příklad, který byl důsledkem vládních regulací – nikoliv přirozeného vývoje. Bez vládních regulací by odpovědnost existovala, a Pigou tak padá do typické situace, kdy chce důsledky jedné vládní regulace vytlačit regulací druhou.“26 „Pigouovská analýza nám ukazuje, že je možné vytvořit lepší světy, než je ten, ve kterém žijeme, ale problémem je vytvoření praktického uspořádání tak, abychom korigováním problému v jedné části společenského systému nevytvořili mnohem zásadnější problémy v jeho jiných částech.“27 Zajíček v této souvislosti uvádí příklad automobilu, který zastaví ve městě na červenou. Kdyby zrovna nejelo žádné auto, porušení pravidel by zvýšilo společenský produkt úsporou času řidiče. Hrozba pokuty je však silnější. „Ale to neznamená, že zrušením pokut za jízdu na červenou bychom zvýšili společenský produkt, jak by navrhovala Pigouovská analýza, neboť náklady celého systému by byly obrovské.“28 Závěrem Coase poznamenává zvláštnost, že doktrína tak chybná jako ta Pigouova mohla být tak vlivná. Ačkoli část jejího úspěchu byla pravděpodobně způsobena nedostatkem jasnosti ve výkladu. Co není jasné, není jasně špatné. A také možná díky této nejasnosti, která pravděpodobně umožnila rozličné metody výkladu se tzv. pigouviánská tradice v mnohém s Pigouovými názory neslučuje.

4. Protichůdné názory dalších ekonomů Jak uvádí Stiglitz a jak výše zmínila Brožová, o optimální míře zásahů státu do hospodářství se stále vedou diskuse. Stiglitz jmenuje jako příklad profesora Johna Kennetha Galbraitha z Harvardovy univerzity mezi ekonomy, kteří zastávají názor, že by se vláda na ekonomickém

26

Zajíček, M. Kapitoly z Chicagské ekonomické školy: Ronald Harry Coase. Praha. VŠE. 2007, str. 35 Zajíček, M. Kapitoly z Chicagské ekonomické školy: Ronald Harry Coase. Praha. VŠE. 2007, str. 35 28 Zajíček, M. Kapitoly z Chicagské ekonomické školy: Ronald Harry Coase. Praha. VŠE. 2007, str. 35 27

15

dění měla podílet aktivněji. Jako protipříklad uvádí Miltona Friedmana nebo George Stiglera, kteří se naopak staví za pasivnější roli vlády.29

4.1.

John Maynard Keynes

Asi nejznámější příklad zviditelnění ruky trhu nám dává John Maynard Keynes (1883-1946), žák A. C. Pigoua. Původně zastupoval liberální cambridgeskou ekonomickou školu, kterou opustil pod vlivem velké hospodářské deprese ve 2O. a 30. letech 20. století, kdy v Evropě docházelo k vysokým mírám nezaměstnanosti. Keynes se snažil ospravedlnit státní zásahy do ekonomiky, a to stimulací agregátní poptávky, jejímž prostřednictvím mělo být dosahováno plné zaměstnanosti. Podporoval veřejné investiční programy a projekty. „Keynes argumentoval, že existují oblasti ekonomické aktivity, v nichž hraje soukromý sektor hlavní roli a do nichž by stát neměl zasahovat, přičemž existují i oblasti, v nichž stát operuje lépe než soukromý sektor.“30 Na rozdíl od Miltona Friedmana neměl důvěru v samoregulační schopnosti tržního mechanismu, na základě nichž by kapitalismus mohl ve 20. století s úspěchem fungovat. Vysoká nezaměstnanost v té době ho v jeho myšlenkách utvrzovala. Příčinu této nezaměstnanosti Keynes spatřoval v nedostatečné efektivní poptávce.31

4.2.

James Edward Meade

Dalším pokračovatelem Keynesových myšlenek byl James Edward Meade (1907-1995). Patřil mezi skupinu ekonomů zaměřených na stranu nabídky. Uveďme si některá jeho tvrzení: Velká výhoda konkurenčního tržního mechanismu je, že tento mechanismus kombinuje účinnost se svobodou. Ale v základu tohoto tržního mechanismu musí být vybudována nástavba vládních intervencí a kontrol. Některé z těchto intervencí jsou jednoduše třeba k nastavení pozadí podmínek, ve kterých volná konkurence může efektivně pracovat. Jiné jsou potřebné k úplnému nahrazení mechanismu soutěživých trhů, kde nemůže být očekáváno, že tento mechanismus bude efektivně fungovat. Jiné mají zprostředkující účel modifikovat bez nahrazení operaci tržního cenového mechanismu.32 Meade dále jmenuje případy, ve kterých je nutná součinnost vlády s trhem: měnovou a fiskální politiku, politiku hospodářské soutěže, veřejné statky, zajištění rovnosti příležitostí,

29

Stiglitz, J., E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha. Grada. 1997 Brožová, D. Malé dějiny ekonomického myšlení. Praha : VŠE, 2004, str. 87 31 Brožová, D. Malé dějiny ekonomického myšlení. Praha : VŠE, 2004 32 Meade, J. E. The Intelligent Radical’s Guide to Economic Policy. The Mixed Economy. George Allen & Unwin Ltd. London. 1975 30

16

vládní plánování budoucích nejistot, centrální plánování velkých strukturálních změn v ekonomice, kontroly a intervence v případech, kdy trh zanedbává započítat společenské položky, tj. například problémy kontroly životního prostředí, používání vyčerpatelných zdrojů a problémy populačního růstu. Položky posledně zmíněné podle něj přímo volají po státním zásahu. Meade zároveň připouští, že často dochází ke střetu mezi svobodou, tj. nekontrolovaným trhem, a potřebou nějaké sociální kontroly nad určitými jednáními jednotlivců. Historie přináší výjev měnících se ideologií. O tom jsme se již ale zmínili v úvodu.

4.3.

Milton Friedman

„Vliv Miltona Friedmana na vývoj ekonomické teorie po 2. světové válce lze srovnávat jen s vlivem, jaký měl od 30. let John Maynard Keynes. Friedman byl vždy velkým odpůrcem Keynesovy ekonomické teorie. Jeho liberalismus vychází z tradic klasické ekonomie, především díla Adama Smithe. Celé jeho ekonomické dílo směřovalo k jedinému cíli – přesvědčivě ukázat přednosti hospodářského liberalismu.“33 „Vláda je pro zachování naší svobody nezbytná, je nástrojem, s jehož prostřednictvím ji můžeme uskutečňovat; při koncentraci moci v rukou politiků je však i hrozbou pro svobodu.“ Vláda provádí takovou činnost, jakou trh sám vykonávat nemůže, totiž určuje pravidla hry, dělá rozhodčího a vynucuje dodržování stanovených pravidel. To je předpoklad fungování hospodářské činnosti na základě dobrovolné směny. Pokud dobrovolná směna z praktického hlediska není možná nebo vyžaduje přílišné náklady, i v takových případech můžeme použít činnosti vlády. Friedman (1912-2006) uvádí příklad monopolu a efektu sousedství (v díle Kapitalismus a svoboda jsou takto označovány externality).

4.4.

John Kenneth Galbraith

Keynosovo dílo mělo vliv na mnohé ekonomy, mezi nimiž byl také již výše zmíněný John Kenneth Galbraith (1908-2006), který zastával názor, že „strategické plánování je užitečnějším nástrojem veřejné intervence do sféry ekonomiky ve smyslu zajištění služeb ve prospěch veřejného zájmu.“34 Galbraith ve své knize Ekonomika a veřejné cíle tvrdí, že ekonomický systém funguje v reakci na pokyny z trhu a od spotřebitelů. Tam, kde je reakce 33 34

Holman, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str.422 Brožová, D. Malé dějiny ekonomického myšlení. Praha : VŠE, 2004, str. 83

17

na tyto pokyny nepřiměřená nebo nedokonalá, by vláda měla požadovat pozměnění nebo doplnění těchto pokynů, tak, aby lépe odpovídaly veřejnému zájmu. Firmy by reagovaly dobře na tržní a spotřebitelské pokyny i například v případě drog. Taková reakce není společensky žádoucí. Podle toho je pokyn trhu nahrazován. Existují služby jako národní obrana, vzdělání, ochrana osobního vlastnictví, které trh spolehlivě nedodává. Tady také musí stát zasáhnout.35

4.5.

Murray Rothbard

Murray Rothbard (1926-1995) kritizuje profesora Galbraitha za jeho názory. Nelíbí se mu Galbraithův předpoklad, že mnoho z vládních služeb je „kolektivními statky“. Oponuje tvrzením, že každá služba, o které se Galbraith domnívá, že ji může dodávat pouze vláda, byla v historii dodávána soukromým sektorem. Rothbard doslova uvádí: „Jak by Galbraith zjistil, že nastala jeho vytoužená „společenská rovnováha“? Jaká kritéria stanovil, aby nám ukázala, jak velký přesun ze soukromého sektoru do veřejného má nastat? Odpověď zní: žádná. Galbraith s úsměvem připouští, že žádným způsobem nelze bod optimální rovnováhy najít.“36 Státní dotování investic s pozitivními externalitami považuje za útok na svobodný trh. „B, kteří mohou potenciálně získat prospěch, mají být donuceni dotovat producenta prospěchu A, který poté užitek vytvoří a obohatí B.“37 Příjemci mají být takto uchráněni před stavem, ve kterém by nezískali prospěch. Rothbard ale nechápe, před čím mají být chráněni, když by za tento prospěch neplatili. Podle něj jsou prostě státem donuceni zaplatit za věci, které by si bývali nekoupili. Proč tedy mají mít prospěch? Zastánci veřejných statků tvrdí, že spotřebitelé by byli nemohli tento prospěch získat, i kdyby jej bývali chtěli sami koupit. Rothbard nevidí důvod, proč by si potenciální příjemci sami nemohli svůj prospěch zajistit. Uvádí: „V případech, kdy někteří spotřebitelé nejsou spokojeni s rozsahem poskytování některých služeb trhem, mohou se zcela svobodně rozhodnout, že sami podpoří dotacemi výrobce. Skutečnost, že k takové dotaci nedochází, zcela zneplatňuje jakékoli ospravedlnění vynucené dotace provedené vládou.“38

35

Galbraith, J. K. Economics & The Public Purpose. Canada. The New Američan Library of Canada Limited, 1975, str. 19 36 Rothbard, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha. Liberální institut, 2005, str. 688 37 Rothbard, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha. Liberální institut, 2005, str. 718, 719 38 Rothbard, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha. Liberální institut, 2005, str. 719, 720

18

5. Analýza - program podpory spotřeby školního mléka v ČR V České republice byl program Školní mléko započat již v roce 1996, kdy se v něm angažovala obecně prospěšná společnost Laktea, jejímž cílem bylo podpořit zdravou výživu a vývoj školní mládeže. V té době se do programu zapojilo 34 škol. V závěru školního roku 1998/1999 bylo součástí programu 426 škol, tedy asi 10 % základních škol v České republice.39 Na začátku následujícího školního roku 1999/2000 se na poskytování mléka žákům 1. a 2. tříd začal podílet dotacemi stát, konkrétně Ministerstvo zemědělství. „Účelem podpory bylo snížení deficitu vápníku u dětské populace prostřednictvím konzumace mléka a zlepšení stravovacích návyků dětí, a zajištění odbytu mléka pro zemědělce.“40 Po zapojení Ministerstva zemědělství došlo ke skokovému nárůstu počtu zapojených škol do programu. Na konci školního roku 1999/2000 bylo evidováno již 2800 škol, které dohromady tvoří asi 70 % škol v České republice. Za tento školní rok děti vypily přes 2,6 milionů litrů dotovaného mléka. Od září následujícího školního roku 2000/2001 byla dotace rozšířena i na žáky 3. tříd a v lednu 2001 na žáky 4. tříd. Také se postupně rozšiřoval sortiment dotovaných mléčných výrobků. Od 6. března 2001 začaly mít nárok na dotované mléko a mléčné výrobky všechny děti plnící povinnou školní docházku, tedy žáci základních škol i odpovídajících ročníků víceletých gymnázií. Od března 2001 administrativu programu obstarává vedle společnosti Laktea také Státní zemědělský intervenční fond.41 Cena 250 ml krabičky byla do konce roku 2000 stanovena na úrovni 2,50 Kč. Od začátku roku 2001 pak na 3 Kč a od května 2004 na 3,50 Kč.42 Jiná balení mají cenu přepočítánu v odpovídajícím si poměru a obdobná cena platí i pro jiné mléčné výrobky. Cenový rozdíl byl mlékárnám hrazen ze státního rozpočtu.43 Od vstupu české republiky do Evropské unie (1. května 2004) mají výrobci nárok na čerpání dotací také z jejích fondů. Díky svému fungování podle pravidel stanovených Evropskou unií mohl program Školní mléko na rozdíl od mnoha jiných dotačních programů čerpat unijní dotace hned po svém zavedení. 39

www.laktea.cz Státní zemědělský intervenční fond: Podpora spotřeby školního mléka. Příručka pro žadatele o podpory, školy a rodiče. Str. 5 41 Bezpečnost potravin (http://www.agronavigator.cz/az/vis.aspx?id=76819) 42 uváděny jsou ceny v nominálních hodnotách 43 www.laktea.cz 40

19

5.1.

Podpora ze strany Evropské unie

„Podpora distribuce mléka ze strany EU existuje v různých obměnách již více než 30 let. Ve školním roce 2006/2007 byl ve školách ve 22 členských státech distribuován ekvivalent 305 000 tun mléka, přičemž Společenství přispělo více než 50 miliony eur.“44 Cílem Evropské unie v tomto programu je dbát na výživovou a výchovnou stránku režimu dodávek mléka do škol, který poskytuje důležité prvky pro růst a zdraví dětí a zároveň bojuje proti obezitě.45 Příjemci podpory z Evropské unie jsou žáci mateřských škol a jiných předškolních zařízení, základních škol a středních škol. Podpora se týká ochuceného a neochuceného mléka, mléčných výrobků na bázi kysaného mléka a sýrů. Nově byla zavedena jednotná míra podpory pro všechny kategorie mléka dodávaného do škol, a to bez ohledu na obsah tuku v mléce, na 18,15 EUR/100 kg. Předtím byla v platnosti vyšší podpora pro mléko s vyšším obsahem tuku. EU si od sjednocení podpory slibuje další přispění v boji proti obezitě a postupné zjednodušení společné organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky. Školy si samy mohou zvolit druh mléka, který budou žákům nabízet. Podpora se však nevztahuje na mléko a mléčné výrobky použité při přípravě jídel, neboť při něm byly prokázány problémy při sledování používání subvencovaných mléčných výrobků a podle EU nedocházelo k dosažení vzdělávacího účelu režimu. Povoleno je pouze ohřívání subvencovaného mléka.46 Členské státy mají povinnost sledovat, aby se částka podpory z EU projevila v ceně, kterou žáci za školní mléko platí. Státní zemědělský intervenční fond má na starosti správu žádostí o podporu, která musí obsahovat stanovené náležitosti a Ministerstvo financí provádí kontroly na místě u některých žadatelů. Některé informace týkající se režimu mléka pro školy by měly být každý rok zasílány Komisi za účelem jejich sledování. 47 Členské státy si mohou určit nejvyšší ceny, které budou příjemci podpory platit za jednotlivé mléčné produkty rozmisťované na jejich území.48 Ministerstvo financí k tomuto účelu vydává cenové výměry v rámci režimu distribuce mléka do škol.

44

European school milk scheme (http://ec.europa.eu/agriculture/markets/milk/schoolmilk/index_en.htm) Tvrzení komisařky pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischer Boelové 46 Nařízení Komise (ES) č.657/2008 (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:183:0017:0026:CS:PDF 47 Nařízení Komise (ES) č.657/2008 48 Nařízení Komise (ES) č.657/2008, Článek 14, odstavec 2 45

20

Podpora spotřeby školního mléka vychází v České republice z následujících právních předpisů:


Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října, kterým se stanoví společná organizace trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů), v platném znění.




Nařízení Komise (ES) č. 657/2008 ze dne 10. července 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o podporu Společenství pro poskytování mléka a některých mléčných výrobků žákům ve školách.




Nařízení vlády č. 319/2008 ze dne 20. srpna 2008, kterým se mění nařízení vlády č. 205/2004 Sb., kterým se v rámci společné organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky stanoví bližší podmínky poskytování podpory a národní podpory spotřeby mléka a mléčných výrobků žáky, kteří plní povinnou školní docházku ve školách zařazených do sítě škol, ve znění pozdějších předpisů.

5.2.

Ukončení národní podpory spotřeby školního mléka

S účinností od 31. srpna 2008 se posledně jmenovaným vládním nařízením ruší tzv. národní podpora spotřeby školního mléka z finančních zdrojů České republiky. Podle ministerstva zemědělství je program příliš nákladný a nepřináší jasné výsledky. Není významný ani z hlediska odbytu pro zemědělce, neboť školní mléko tvoří jen 0,6 % z konzumního podílu mléka. Mlékárnám tedy po zrušení národní podpory nevznikne problém s přebytkem mléka.49 Ministerstvo financí vydalo s účinností od 8. září 2008 nové maximální ceny a určené podmínky mléčných výrobků pro žáky. Cena 250 ml mléka je od 5,70 Kč do 7,50 Kč podle kategorie mléčného výrobku při běžné distribuci. Při prodeji z chladících automatů se určená maximální cena pohybuje v rozmezí od 8,00 Kč do 9,70 Kč opět podle kategorie mléčného výrobku.50 Příčinou ukončení národní podpory mléka pro školáky je snaha najít úspory v rozpočtu ministerstva zemědělství. Kvůli navrhovaným omezením státního rozpočtu pro resort zemědělství, musí ministerstvo uspořit zhruba pět miliard korun. Národní podpora školnímu

49

http://ekonomika.idnes.cz/skolni-mleko-muze-prijit-o-podporu-eu-a-zdrazit-f5f/ekonomika.asp?c=A080730_111828_ekonomika_vem 50 Výměr MF č. 04/2008, kterým se mění seznam zboží s regulovanými cenami vydaný výměrem MF č. 01/2008

21

mléku dosahovala v průměru 32 procent z celkových nákladů výrobku. Její ukončení předpokládá finanční úsporu ministerstvu zemědělství na úrovni zhruba 60 milionů korun.51 Graf 4: Národní podpora programu školního mléka a podpora z EU

V rozpočtovém výhledu let 2008 a 2009 zůstává hlavní prioritou snižování deficitu vládního sektoru pod 3 % HDP směrem ke střednědobému cíli na úrovni 1 % HDP. Na straně veřejných výdajů je pro vládu žádoucí snížit podíl mandatorních výdajů na výdajích veřejných rozpočtů a zároveň zvýšit výdaje na programy s kladnými růstovými efekty (infrastruktura, vzdělání, výzkum, vývoj a inovace). Součástí obnovy vládních výdajů je také zajistit dostatečné zdroje pro spolufinancování projektů podporovaných fondy EU.52 Tabulka 1: Výdaje vládního sektoru

Výdajové položky (v % HDP)

2005

2006 (1)

2007 (2)

2008 (2)

2009 (2)

Výdaje na kolektivní spotřebu

11,2

10,9

10,6

10,3

10,1

Celkové sociální transfery Naturální sociální transfery Sociální dávky jiné než naturální Úroky Dotace Hrubá tvorba fixního kapitálu Ostatní Celkové výdaje

22,7 11,2

22,6 11,0

23,0 10,9

23,0 10,9

22,7 10,7

11,5

11,6

12,1

12,1

12,0

1,2 1,9 5,0 2,2 44,0

1,2 1,9 5,1 1,8 43,4

1,4 1,9 5,2 1,8 43,9

1,5 1,8 5,6 1,7 43,9

1,5 1,7 5,7 1,7 43,4

p.m. : Náhrady zaměstnancům

8,0

7,7

7,6

7,4

7,2

(1)

Výhled

(2)

Odhad

Pramen: MF ČR (rok 2005 propočet MF ze zdrojů ČSÚ) 51 52

http://ekonomika.ihned.cz/c1-26572660-kabinet-dotace-na-skolni-mleko-konci www.mfcr.cz (Kvalita veřejných financí – vývoj příjmů a výdajů)

22

Se zrušením dotací ze strany České republiky naopak nesouhlasí například Agrární komora ČR, Společnost pro výživu nebo mlékárny, které kvůli tomuto projektu investovaly zhruba 100 milionů korun a školy vybavily automaty na mléko či lednicemi.53 Českomoravský svaz mlékárenský (ČMSM) a Potravinářská komora (PK) ve svém stanovisku k návrhu ministerstva zrušit národní dotaci programu Školní mléko uvádí, že rozpočtový dopad tohoto programu je ve srovnání s jinými dotačními programy vlády zanedbatelný. (Pro srovnání: na rok 2007 byly schváleny výdaje státního rozpočtu ve výši 1040,8 mld. Kč, výdaje na národní podporu programu distribuce školního mléka dětem plnícím povinnou školní docházku tvořily za školní rok 2006/2007 zhruba 60 milionů.) Za zdravou mládež podle těchto institucí nejsou odpovědní pouze rodiče, ale také celá společnost. Nad vládním rozhodnutím o zrušení národní podpory prý lamentují odborníci na výživu, zubaři, dětští lékaři, mlékaři, opoziční politici a také rodiče žáků. Potravinářská komora odhaduje snížení příjmu mléka až na třetinu po zvýšení jeho ceny a argumentuje tvrzením odborníků ohledně nižší spotřeby mléka v České republice: zatímco v ČR se ročně zkonzumuje v průměru okolo 52 litrů mléka na osobu, běžný evropský průměr je kolem 75 litrů; průzkumy obalové společnosti Tetra Pak ukazují, že více než třetina Čechů se bez mléka obejde úplně.54 K zachování tzv. školního mléka se přiklání také České národní fórum proti osteoporóze (ČNFO), které vzniklo roku 2005 na základě aktivit v rámci Evropské unie. Ve svém stanovisku k programu školní mléko ČNFO uvádí, že pro dobrý stav kostí je důležitý i vhodný příjem vápníku a fosforu. Přitom příjem fosforu vykazuje v současnosti u populace zvyšující se trend daný konzumací kolových nápojů. „Při vysokém příjmu fosforu a současně nízkém přívodu vápníku se posunuje poměr přijímaného vápníku a fosforu do oblastí nepříznivých pro tvorbu a obnovu kostí a zubů. ...Zvláště alarmující je situace v příjmu vápníku u dětí, které nepijí mléko ani nekonzumují mléčné výrobky a přitom konzumují potraviny s vysokým obsahem fosforu, zejména kolové nápoje.“55

5.3.

Přínosy mléka

Zdraví člověka v každém věku ovlivňuje výživa vůbec nejvýznamněji z faktorů vnějšího prostředí. Udává se 20 – 40 % podíl výživy na vzniku tzv. civilizačních nemocí, jejichž 53

http://ekonomika.ihned.cz/c1-26572660-kabinet-dotace-na-skolni-mleko-konci Stanovisko ČMSM a PK ČR k návrhu ministerstva zemědělství na zrušení dotace programu školního mléka, http://www.osteo-forum.cz/doc/TZ-skolni_mleko.pdf 55 Stanovisko ČNFO k programu školní mléko, http://www.osteoforum.cz/doc/doc_dopis_stanovisko_ke_skolnimu_mleku.pdf 54

23

základ se vytváří již v dětském věku. Z těchto důvodů je význam správné výživy u dětí velký.56 Vápník slouží ke zdravému vývoji kostí a skeletu, který probíhá zvláště v období dětství a dospívání. Nedostatek vápníku během tohoto období zvyšuje riziko onemocnění osteoporózou – řídnutím kostí. To způsobuje v pozdějším věku vyšší kostní lámavost. „Podle údajů Kliniky dorostového a dětského lékařství v Praze je však přísun vápníku u našich dětí stále nedostatečný. Přibývá osteoporózy, osteomalacie (měknutí kostí) a jejich negativních projevů.“57 Rodiče by měli vědět, že na prevenci osteoporózy je třeba dbát již v dětském věku. Ke stavbě kostí se z vápníku v potravě vstřebá a zužitkuje jen určitá část. Nejvíce jej organismus vytěží z mléka a některých druhů zeleniny. Obilniny nebo jiné rostlinné zdroje mají využitelnost vápníku velmi malou. Pro obyvatele Střední Evropy tedy zůstává mléko a mléčné výrobky nejlepším zdrojem vápníku.58,59 Vedle nejpříhodnější formy vápníku jsou mléčné výrobky zdrojem vitaminu B2, mastných kyselin se střední délkou řetězce, plazmatických bílkovin a dalších látek nutričně významných (viz v příloze Tabulka 4: Složení mléka). Ačkoliv lze mléko nahradit, pro zdravou populaci by k tomu neměl být důvod. Zbytečná je také obava z přemíry vápníku, neboť teprve při více než pětinásobném překročení doporučených denních dávek by mohlo docházet k ukládání vápníku v měkkých tkáních.60 Obsah vápníku v mléce (cca 1200 mg/l) pokrývá denní spotřebu dospělého člověka. Denní dávka vápníku se liší podle věku: − Děti od 1 do 10 let:

1100 mg/den

− Děti od 11 do 14 let a dospívající:

1200 mg/den

− Dospělí:

800 mg/den

56

http://www.spolvyziva.cz Státní zemědělský intervenční fond: Podpora spotřeby školního mléka. Příručka pro žadatele o podpory, školy a rodiče, str. 4 58 Pro ty, kteří trpí nesnášenlivostí laktózy, existují výrobky s jejím sníženým obsahem. 59 „například pro Japonce, kteří z rituálních důvodů mléko po tisíciletí nekonzumovali, mléko významné nebylo, protože se po dobu svého relativně izolovaného vývoje adaptovali na jiné zdroje vápníku, především na sóju a mořské produkty. Adaptace metabolismu člověka podle přírodního prostředí je známa u celé řady relativně izolovaných populací.“ (zdroj: Tisková informace ČNFO: Osteoporóza – co si o ní lidé myslí) 60 Tisková informace ČNFO: Osteoporóza – co si o ní lidé myslí, http://www.osteo-forum.cz/doc/aktivit_tisk_konf_061031_tisk04.pdf 57

24

5.4.

Náklady na léčbu osteoporózy

„Osteoporóza

je

definována

jako

progredující

systémové

onemocnění

skeletu

charakterizované stupněm úbytku kostní hmoty a poruchami mikroarchitektury kostní tkáně a v důsledku toho zvýšenou náchylností kostí ke zlomeninám.“61 Z informací, které uvádí Štěpán je patrné, že většina zlomenin proximálního femuru vzniká u osob starších 7O let (v roce 1997 u žen 84 % a u mužů 66 %). Počet starších osob se přitom s prodlužující délkou života neustále zvyšuje. V důsledku těchto demografických změn roste počet případů zlomenin a také náklady na léčbu postižených osob. Do roku 2050 se v Evropské unii předpokládá zdvojnásobení počtu fraktur proximálního femuru v důsledku stárnutí populace na 1 000 000 případů ročně. Odhad přímých zdravotních nákladů na osteoporotické zlomeniny činí ve světě podle IOF (Internation Osteoporosis Foundation) téměř 32 miliard eur (Kanis a Johnell 2005) a do roku 2050 je předpokládán růst těchto nákladů na více než 76 miliard euro. Osteoporóza vede vedle zlomenin ke zhoršení kvality života. Česká republika se podle IOF a dat z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) počítá k zemím, ve kterých dochází k největšímu počtu osteoporotických zlomenin proximálního femuru v Evropě (incidence 15,61/10 000 obyvatel).62 Počet žen s osteoporózou je v České republice odhadován na téměř 500 000, počet onemocněných mužů činí 200 000. Riziko onemocnění je u žen vyšší do 75. až 80. roku věku, pak se rozdíly mezi muži a ženami téměř vyrovnají. Přímé materiálové náklady na léčbu osteoporotických zlomenin dosahovaly v ČR v roce 1997 zhruba 2,5 miliardy Kč (Štěpán J.).63

5.5.

Formulace hypotézy

Jak napsal Ludwig von Mises (1881-1973)64, „problém intervencionismu není problém správného vymezení „přirozených“, „spravedlivých“ či „náležitých“ funkcí státu a vlády.“65 Jedná se zde o problém ekonomický. Vláda má moc stanovit maximální ceny a potrestat

61

Štěpán, J.: Osteoporóza, riziko zlomenin a biochemické markery kostní remodelace; článek, str. 4 Http://www.roche-diagnostics.cz/download/prolekare/OP_BM_web_June08.pdf 62 Skoupá, J.: Farmakoekonomika léčby a prevence osteoporózy. Medical Tribune 28/2008, článek http://www.medical-tribune.cz/archiv/mtr/222/6269 63 Tisková informace ČNFO „Světový den proti osteoporóze“. Http://www.osteo-forum.cz/doc/aktivita3b.pdf 64 Představitel třetí generace rakouské ekonomie 20. století, obhájce klasického hospodářského liberalismu. Misesovskou linii reprezentuje také Murray N. Rothbard. (Holman, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2005) 65 Mises, L., Lidské jednání: pojednání o ekonomii, Liberální institut, 1989, str. 646

25

všechny, kteří budou prodávat nebo kupovat za cenu vyšší. Je však taková vládní politika určena k tomu, aby bylo dosaženo cíle, který si vytkli lidé spoléhající na systém intervencionismu?66 Jak bylo výše uvedeno, roční náklady vlády na program školní mléko v českých školách činí zhruba 60 milionů. Náklady na léčbu osteoporózy byly v roce 1997 odhadovány na 2,5 miliardy. Obě položky sice nejsou vyčísleny ve stejném časovém období, ale vzhledem k tomu, že pozdější náklady léčby nejsou dostupné, starších a tedy rizikovějších lidí demografickým vývojem přibývá a inflace od roku 1997 dosahovala kladných hodnot, dovoluji si údaj 2,5 miliardy použít ke srovnání. Vládní dotační politika při podpoře tzv. školního mléka by tedy byla úspěšná, pokud by se podařilo snížit náklady léčby osteoporózy o více než budoucí hodnotu současných 60 milionů, tj. o více než 2,4 % současných nákladů. Vzhledem k tomu, že potřeba vápníku je největší v období vývoje organismu, zacílit jeho konzumaci na děti a dospívající je nejefektivnější prevencí osteoporózy a jiných problémů z nedostatku vápníku. K přesnému zjištění úspor při léčbě osteoporózy je třeba delších časových řad. Vycházím-li však z tvrzení lékařů o nedostatečné konzumaci vápníku u dětí, které navíc preferují kolové nápoje, dovoluji si vyslovit následující hypotézu: Státní dotování mléka žákům plnícím povinnou školní docházku je onou podporou pozitivní externality. Tato podpora je pro společnost efektivní vzhledem k nákladům, které jí hrozí, pokud nebude režim příjmu vápníku u mladé generace dodržován.

5.5.1. Konfrontace vyslovené hypotézy (h) s názory Murrayho Rothbarda (R67) R Rothbard se systematicky zabýval intervencemi do ekonomiky. Považoval je za agresivní faktor ve společnosti, který vytlačuje svobodné jednání lidí a nahrazuje ho donucovacími praktikami. „Jedinci by dobrovolně neučinili to, co jsou nyní útočníkem přinuceni dělat.“68 Rothbard je toho názoru, že intervence vždy mění lidská rozhodnutí v neprospěch užitku lidí. Lidé v důsledku intervence vždy ztrácejí. h

Nesmíme zapomínat, že Rothbard zde předpokládá naprosto racionální jednání jedince, který má snadno dostupné informace a nedělá mu potíže si získané informace samostatně vyhodnocovat. Předpokládat takové racionální jednání u žáků základních škol mi připadá

66

Mises, L., Lidské jednání: pojednání o ekonomii, Liberální institut, 1989 Rothbard, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha. Liberální institut, 2005 68 Rothbard, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha. Liberální institut, 2005, str. 627 67

26

předčasné, neboť připustíme-li, že i tyto děti mají přístup k informacím typu vhodnost jednotlivých potravin, nedokážou si tyto informace správně vyhodnotit, protože neberou v úvahu rizika jejich případně konzumace, či nekonzumace. Proto jejich volba vzhledem k jejich budoucímu užitku z těchto potravin nemusí být optimální. R V další části Rothbard popisuje situaci, kterou v ekonomii označujeme jako tzv. crowding-out efekt, tj. vytlačování soukromých investic vládními výdaji. Produktivitu vládních výdajů považuje za negativní, jelikož soukromí spotřebitelé by v případě, že by se mohli svobodně rozhodnout, udělali se svými penězi něco produktivnějšího. „Můžeme si být jisti, že ztráta produktivity v důsledku daní a vládních výdajů je větší než její přírůstek.“69 h

Rothbard

se

tu

nejoptimálnějším

opět

zaměřuje

způsobem.

na

jednotlivce

Předpokládáme-li,

že

samostatně lékařská

jednajícího data

jemu

zaznamenají

nedostatečný příjem vápníku u dětské populace, produktivita daní a vládních výdajů zaměřených na podporu distribuce mléka dětem přímo ve školách, nemusí být nutně záporná, vezmeme-li v úvahu náklady léčby nemocí způsobených jeho nedostatkem. I tady by Rothbard mohl oponovat nevhodností státních zásahů i v případě léčby takto vzniklých chorob. Navrhnul by spíše, aby si každý jedinec své léčení platil sám, než aby bylo financováno z veřejných zdrojů. Každý se přece může svobodně rozhodnout, jak naloží se svými penězi. Pokud se jedinec nerozhodne pro výživu minimalizující rizika chorob, asi těžko od něj můžeme předpokládat, že se rozhodne sám spořit na svoje léčení. Zaměřit vládní výdaje na prevenci je pro stát daleko levnější než pro léčbu ex post, pokud společnost přijímá názor lidem se sníženým zdravím pomáhat. R Ve své kritice státních intervencí do trhu neopomenul ani dotace a transferové platby, které zasahují do pružnosti trhu a zabraňují, aby přání spotřebitelů byla uspokojena pouze efektivními firmami, jelikož dotace udržují při životě i firmy neefektivní. Tím se tyto dotace opět staví proti zájmu spotřebitelů. „Běžným příkladem dotace je státem prováděná sociální politika (pomoc chudým). Tento program je zcela zřetelně podporováním chudoby.“70

69

Rothbard, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha. Liberální institut, 2005, str. 663 70 Rothbard, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha. Liberální institut, 2005, str. 664

27

h

V České republice funguje v rámci systému sociálního zabezpečení státní sociální podpora. „V rámci systému státní sociální podpory jsou řešeny sociální situace, které jsou na základě určitého společenského konsenzu uznány za zřetele hodné, tj. sociální situace, kdy je účelné rodinu, především rodinu s dětmi podpořit.“71 Máme rodinu s dětmi považovat za chudé? Většina matek se určitě shodne na tom, že jejich děti jsou jejich největším bohatstvím. Je pravda, že zvýšená potřeba finančních prostředků v tomto období může být řešena i jinak než státním přerozdělováním, rodina si může vzít úvěr od soukromého sektoru na zabezpečení všech svých životních nákladů včetně zdravé výživy jejích dětí. Podporováním chudoby by v tomto případě byla taková sociální politika, která by podporovala vyšší porodnost nízkopříjmových rodin. Vždy je třeba zvážit výnosy takové politiky s náklady, které přináší, než se pustíme do odvážného tvrzení.

R Činnost vlády je zdrojem chaosu, který se díky provázanosti trhů šíří celou ekonomikou, rozvrací ceny, správnou alokaci faktorů, apod. Státní podnikání vždy směruje zdroje od užití, které by si přála veřejnost a tím také snižuje užitek jednotlivce. h

Stát začal dotovat školní mléko v době, kdy zemědělci měli přebytky mléka. Tato činnost vlády, zdá se, trh nerozvrátila, nýbrž alokaci zdrojů vylepšila. Podíl mléka dotovaného školám je vzhledem k celkové produkci mléka zanedbatelný. Mluvit v tomto případě o „centru kalkulačního chaosu“ by bylo bouří ve sklenici vody.

R Nesouhlasí ani se systémem vzdělávání, které je pod patronací státu a myslí si, že způsobem vzdělávání ve státních školách nebo ve školách soukromých, ale státem schválených, se mladým lidem vštěpuje taková podstata fungování vlády, pod kterou žijí a samozřejmě i spolu s principy státních intervencí. Aniž bychom brali v úvahu, jaká formální výuka je ve školách uskutečňována, z existence státních škol, které jsou chápány jako dobro ve společnosti, vyplývá chvála státnímu vlastnictví. „Povinná školní docházka vhání do škol ty, kteří si takovou školní docházku nepřejí nebo z ní nemohou mít prospěch, a odvádí je od jiných aktivit, jako je volný čas či účast v podnikání.“72 h

Toto Rothbardovo tvrzení uvádím spíše pro ilustraci jeho myšlení než pro analýzu dotační problematiky. Ačkoli každý jedinec je bytostí individuální a někomu vlastní pozorování

71

Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 160 Rothbard, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha. Liberální institut, 2005, str. 672

72

28

světa a samostudium může efektivněji posloužit ke vzdělanosti než respektování zásad povinné školní docházky, nedokážu si představit účast v podnikání bez vštěpení základního vzdělání, které poskytuje právě školní výchova, ať již v soukromých nebo státních školách. Možná to zní příliš konzervativně, ale v tomto případě bych se přiklonila k létům prověřeným zkušenostem se vzděláváním, které školní instituce doznaly než k experimentování „za školou“. R Obhajování státních zásahů na základě externalit a veřejných statků je vnášení etických soudů do hodnotově neutrální ekonomické vědy. Není žádného vědeckého ospravedlnění dotací v případě pozitivních externích efektů. Náklady této politiky nesou opět její příjemci. Pokud došlo k dotaci, příjemci byli donuceni ke koupi prospěchu, za který by, v případě jejich svobodného rozhodnutí, nebyli ochotni platit. h

Představme si ovšem situaci, že příjemci jsou svým svobodným rozhodnutím ochotni za externí pozitivní prospěch platit, avšak tito příjemci jako celek jsou nestabilní k domluvě. Vzniká tady pokušení černého pasažéra placení se vyhnout. Ke zvýšené výrobě statku s pozitivní externalitou tedy nedojde a mezní užitek společnosti zůstává nižší než užitek soukromý, jak již formuloval Pigou.

R S tím také souvisí Rothbardovo tvrzení možnosti příjemců externího prospěchu, aby sami podpořili dotacemi výrobce tohoto prospěchu. Rothbard usuzuje ze skutečnosti, že k této dotaci nedochází neplatnost ospravedlňování vynucené vládní dotace. Příjemci by nebýt této vládní dotace udělali se svými penězi něco jiného, jim prospěšnějšího. Příjemci tedy další přírůstek daného pozitivního externího efektu nechtějí a vláda jim ho svou dotací nutí. Jinak řečeno, vláda narušuje a pokřivuje jejich rozhodování. h

Rothbardovo řešení v případě podpory pití mléka u dětí základních škol by byla domluva rodičů na poskytnutí dotace producentům mléka, které by pokryly jejich náklady na distribuci mléka do škol. Za mých let povinné školní docházky existovalo určité Sdružení rodičů a přátel školy, které se finančně podílelo na určitých školních akcích. Rodiče by se tedy mohli na vlastním soukromém dotování mlékáren domluvit. Otázkou je, zda v této souvislosti nedojde k pokušení stát se černým pasažérem, jak bylo uvedeno výše. Rodič může prohlásit, že jeho dítě pije mléko doma a on finančně podporovat distribuci mléka ve škole v žádném případě nebude.

R Stejně kriticky se Rothbard staví k vládní regulaci cen. Považuje ji za jeden z typů intervencí, kterými vláda snižuje užitek spotřebitelů. „Proklamovaným cílem stanovení

29

maximálních cen je pomoc spotřebitelům, kterým má být zajištěno zboží za nižší cenu. Skutečným výsledkem ale je, že spotřebitelům je zabráněno získat vůbec nějaké zboží.“73 Dále varuje před „armádou úředníků“, kteří mají na starost správu regulací místo práce v produktivním soukromém sektoru. Z obrázku 4 je patrné, že při vládou stanovené maximální ceně bude poptávané množství zboží (v bodě B) převyšovat nabízené množství (v bodě A). Charakteristickými rysy takové regulace jsou, jak Rothbard uvádí: fronty,

Cena

klientelismus, „podpultový prodej“ nebo úplatky.

S

D

P A

C

0

B

F

E

Množství

Graf 5: Dopady stanovení maximální ceny Pramen: Rothbard, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha. Liberální institut, 2005, str. 635.

h

Pokud jsou všeobecně platné závěry Rothbardovy analýzy důsledků zavedení maximálních regulovaných cen, pak by se měly před školními automaty na mléko vytvářet fronty nakupujících dychtících po nižších cenách. Možná si na některé škole přikoupí paní učitelka mléko i pro manžela, ale obecně se tak neděje. Zavedení maximálních cen pro určitou vymezenou skupinu obyvatelstva, např. děti základních škol, na určitém vymezeném teritoriu, např. v budově školy, Rothbardovy závěry analýzy regulovaných maximálních cen nesplňuje.

73

Rothbard, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha. Liberální institut, 2005, str. 640

30

5.5.2. Hypotéza (h) vzhledem k myšlenkám Miltona Friedmana (F) F Již výše jsme uvedli Friedmanův názor, že vláda může sloužit i v případech, ve kterých je to prostřednictvím trhu z technických důvodů příliš složité. Jedním z takových případů jsou podle něj efekty sousedství (externality), které se vyznačují těmito charakteristikami: − Dobrovolná směna je striktně nemožná. − Jednání jednotlivců dopadá na ostatní jednotlivce a za toto jednání nelze jejich původce penalizovat a ani kompenzovat. Úvahy nad efekty sousedství mohou sloužit k obhajobě každé intervence. Ovšem mohou být použity k omezení vládní činnosti stejně dobře jako pro její rozšíření. Vláda totiž svou aktivitou také vytvoří další dodatečné efekty sousedství. Aby se tak nestalo, musela by přesně zjistit velikost dopadů její intervence na nezainteresované osoby, a to je přesně problém externalit – změřit jejich velikost nedokáže ani trh, protože jsou mimo dosah dobrovolné směny, ani vláda, protože se jí nevydaří jednotlivce přesně zdanit nebo jim poskytnout kompenzace. Porovnat původní efekty sousedství s efekty nově vytvořenými činností vlády můžeme pouze ze znalosti skutečných údajů u každého jednotlivého případu. Tato fakta nám umožní rozhodnout mezi uskutečněním nebo neuskutečněním intervence. Podle Friedmana má samotné použití vládního zásahu vždy důležitý efekt sousedství, který musíme brát na zřetel: „Každý vládní akt intervence omezuje přímo oblast individuální svobody a nepřímo ohrožuje zachování svobody.“74 Takový efekt by měl být přidán na stranu pasiv při rozhodování o vládním zásahu.75 h

Při konkrétním případu školního mléka vláda vytvoří negativní efekty sousedství například vymáháním placení i od těch, kteří děti nemají. Mezi léty 1950 a 2001 se úhrnný podíl bezdětných žen v populaci pohyboval mezi 19 a 30 ženami na 100 žen bez ohledu na věk. V roce 1950 dosáhl svého maxima. Od té doby lze sledovat klesající trend. Zatímco konečná bezdětnost žen padesátiletého věku byla v roce 1950 více než 20 %, při posledním sčítání roku 2001 už klesla jen na 4 % (viz Tabulka 2). Zastoupení neplodných párů v populaci je dnes již kolem 3 až 4 %.76

74

Friedman M., Kapitalismus a svoboda, Liberální institut, Praha, 1993, str. 40 Friedman M., Kapitalismus a svoboda, Liberální institut, Praha, 1993 76 Juřičková, L., Bezdětnost v české republice, článek, http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku=&artclID=118 75

31

Tabulka 2: Bezdětné ženy v % podle věku v letech sčítání 1950 – 2001

věk ženy/rok

1950

1961

1970

1980

1991

2001

20

74,9

71

71,8

64,6

69

90,1

25

34,4

24,3

22,9

19,3

21,8

49,2

30

18,3

12,8

10

8,7

9,4

13,6

35

16,1

12

7,3

6,2

6,2

6,4

40

16,6

11,7

7,5

5,6

5,4

5

50

20,3

16,8

11,1

7,2

6,7

4,3

60

19,3

21,4

16

10,6

8,7

4,7

úhrn

29,4

27,1

25,6

19,5

20,5

19,7

Pramen: SLDB v Juřičková, L., Bezdětnost v České republice, článek, http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku=&artclID=118, upraveno Graf 6: Bezdětné ženy v % podle věku v letech sčítání 1950 – 2001

Pramen: SLDB v Juřičková, L., Bezdětnost v České republice, článek, http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku=&artclID=118, upraveno

Rodiny v České republice charakterizuje dvoudětný model a bezdětné ženy jsou v naší společnosti okrajově zastoupeny. Z těchto údajů lze říci, že negativní efekt sousedství

32

vlády při podpoře poskytování školního mléka žákům ve školách je v této podobě vzhledem k pozitivnímu efektu na zdraví mládeže zanedbatelný. F Friedman ve svém díle Kapitalismus a svoboda věnuje pozornost vládním zásahům z paternalistických důvodů. Uvádí, že je třeba oddělit od sebe odpovědné a neodpovědné jedince ve společnosti. „Svoboda představuje obhajitelný cíl pouze pro odpovědné jednotlivce. Nevěříme ve svobodu pro blázny nebo děti…Pro ty, které označíme jako nezodpovědné, je nezbytný paternalismus.“77 Dále uvádí efekt černého pasažéra, který působí při ponechání starosti o blázny ve společnosti dobrovolným aktivitám jednotlivců. Budu na tom lépe, pokud se o ně postará někdo jiný než já, přestože věřím, že by o ně být postaráno „mělo“. Tady je vhodná organizace péče prostřednictvím vlády. Stejně tak u dětí jsme přesvědčení, že se sice jedná o svobodné jednotlivce, ale s nezodpovědným chováním, které by mělo být usměrňováno v rodině. Rodina je konečnou fungující entitou v naší společnosti a vláda podporuje soukromou rodinu při ochraně nezodpovědných. I jeden z největších liberálů 20. století ve svém díle uvádí, že „neexistuje způsob, jak se určitým opatřením paternalismu vyhnout“78. Stejně tak ovšem varuje, že nemáme po ruce žádný vzorec, podle kterého bychom určili, kdy je třeba paternalistické kroky zastavit. Je třeba o zásazích vlády svobodně a volně diskutovat a na vládní činnosti participovat. h

Právě o takovou diskusi jsem se snažila ve své práci. Ukázala jsem na to, že svobodné rozhodování, tržní směna a fungování konkurence je možné za předpokladu racionality jednání členů společnosti. Tato racionalita neznamená, že jedinec jedná neomylně, ale předpokládá, že takový jedinec je schopný poučit se z chyb. Proto je efektivní, aby jedinci, kteří se již ze svých chyb poučili, usměrňovali chování „nových“ jedinců, a tak nedocházelo ve společnosti ke zbytečným ztrátám při opakovaných omylech. Pokud takovým usměrňováním obhajuje stát své zásahy, společnost by měla být na pozoru, jednak aby stát nemohl zneužívat neomezenosti svých intervencí, ale také, aby neomezoval svou činnost tam, kde ji společnost považuje za žádoucí. K takové

77 78

Friedman M., Kapitalismus a svoboda, Liberální institut, Praha, 1993, str. 40 Friedman M., Kapitalismus a svoboda, Liberální institut, Praha, 1993, str. 41

33

společenské diskusi by měl také vždy přispět ekonom analýzou nákladů a výnosů v dané situaci. Výsledek již spočívá na společenském konsenzu. Tvrzení Miltona Friedmana ohledně státních zásahů z paternalistických důvodů tedy není v rozporu s vyslovenou hypotézou v případě, že vláda svou aktivitou při podporování distribuce mléka ve školách „překonává efekty sousedství, všeobecně považované za dostatečně důležité, aby vládní intervenci ospravedlnily.“ Právě na tyto efekty sousedství jsem se zaměřila a ve své práci zkoumala jejich důležitost.

34

Závěr Ve své bakalářské práci jsem se věnovala státním zásahům v případě nápravy významných pozitivních externalit ve společnosti. Nejprve jsem zmínila historický vývoj názorů na vládní aktivity a představila výsledky práce ekonomů při zkoumání nutných podmínek pro fungování tržního mechanismu. Opuštěním těchto podmínek jsem se dostala k externalitám, na které jsem se zaměřila podrobněji, především z hlediska jejich prvotní formulace A. C. Pigouem. Není možno nezmínit v této problematice R. H. Coase, který ukázal, že trh sám si dokáže poradit s externími efekty, pokud mu v tom nebrání transakční náklady. Teoretické koncepce jsem uzavřela ukázkou rozporných názorů ekonomů 20. století na úlohu vlády ve společnosti. Státní intervence tedy stále zůstávají předmětem sporů v debatách ekonomů a spolu s všeobecným názorem společnosti se tak vymezuje význam těchto intervencí, jejich rozsah a stanovují se žádané cíle, kterých má být prostřednictvím těchto vládních zásahů dosaženo. V části aplikační se předmětem mého zájmu stal spor, ve společnosti vyvolaný odmítnutím vlády nadále poskytovat dotace na distribuci mléčných výrobků školákům plnícím povinnou školní docházku. Na základě získaných informací o tomto případu jsem vyslovila hypotézu, že podpora vlády je v tomto případě oprávněná, neboť se jedná o nápravu významné pozitivní externality. Pod tímto pozitivním efektem si představuji zdravější populaci v budoucnosti a snížené náklady na léčbu osteoporózy a dalších nemocí, jejichž příčinou je nedostatečný příjem vápníku zejména v dětském věku. Zajímalo mě, jak moje hypotéza obstojí ve srovnání s názory předních ekonomů zastávajících se myšlenky svobodných trhů s žádnými, případně minimem státních zásahů. Na konfrontaci vyslovené domněnky a tvrzení těchto ekonomů jsem vybudovala část analýzy. Cílem této práce bylo vyslovenou domněnku potvrdit nebo vyvrátit. Při promýšlení podporování distribuce mléka ve školách jsem nacházela některé názory Murrayho Rothbarda, které byly vysloveny se všeobecnou platností, neplatné pro tento konkrétní příklad poskytnutí dotací (například důsledky stanovení maximálních cen, centrum kalkulačního chaosu nebo neochota platit za dotovaný statek v případě, že by se mohli spotřebitelé svobodně rozhodnout). Zdálo se mi, že Rothbard opomíjí vliv tzv. dilematu vězně ve společnosti, tedy pokušení stát se černým pasažérem. Právě to hraje při soukromém dotování výrobci velkou roli. Pokud by tedy Rothbardovy názory platily i v případě mého konkrétního příkladu, dostala bych se se svou hypotézou do sporu, avšak podle mne se tak nestalo.

35

Některá tvrzení Miltona Friedmana se ukazují být v souladu s vyslovenou hypotézou. Na základě jeho myšlenek a s výše uvedeným sporem s Rothbardem se mi tato domněnka, platná za výše uvedených předpokladů vyčíslených přínosů a nákladů a tvrzení lékařů, jeví jako dokázaná. Mohu tedy vyslovit závěr, že státní zásahy v případě významné pozitivní externality mohou být ospravedlněny analýzou nákladů a výnosů, všeobecným konsenzem ve společnosti a nelze-li stanoveného cíle dosáhnout jinak a efektivněji. Tímto se nedostávám do sporu se svobodným pojetím tržního mechanismu, neboť nezasahuji do jeho fungování tam, kde jsou k tomu potřebné podmínky (vymezená vlastnická práva a přiměřené transakční náklady).

36

PŘÍLOHY: Tabulka 3: Mléčné výrobky v rámci programu „Podpora spotřeby školního mléka“79 Školní rok

2006/2007

Počet žadatelů

7

Počet škol (průměr)

2 572

Počet dětí (průměr)

588 619

Maximální počet balení

111 341 099

Počet dodaných balení celkem (ks), z toho:

18 421 220

polotučné mléko neochucené (balení - ks)

1 366 604

polotučné mléko ochucené (balení - ks)

13 334 227

jogurtové mléko (balení - ks)

214 407

jogurty (balení - ks)

1 325 486

smetanový krém (balení - ks)

2 180 496

Dodané množství celkem (l/kg)

4 181 096

Nárok na národní podporu celkem (Kč)

42 469 002

Nárok na podporu z EU celkem (Kč)

14 929 163

Odběr (průměr v %)

17

Graf 7: Podíl podporovaných mléčných výrobků

79

Zdroj: Státní zemědělský intervenční fond, upraveno (http://www.szif.cz/irj/go/km/docs/apa_anon/cs/zpravy/komodity/zv/01/11/1199779688296.pdf)

37

SEZNAM PRODUKTŮ ZPŮSOBILÝCH PRO PODPORU SPOLEČENSTVÍ80 Kategorie I (míra podpory 18,15 EUR na 100 kg produktů) a) tepelně ošetřené mléko (1); b) tepelně ošetřené mléko s čokoládou, ovocnou šťávou (2) nebo ochucené, o obsahu nejméně 90 % hmotnostních mléka uvedeného v písmenu a), které obsahuje nejvýše 7 % přidaného cukru (3) a/nebo medu; c) výrobky na bázi kysaného mléka s ovocnou šťávou (2) nebo bez ní, ochucené nebo neochucené, o obsahu nejméně 90 % hmotnostních mléka uvedeného v písmenu a), které obsahují nejvýše 7% přidaného cukru (3) a/nebo medu. Kategorie II (míra podpory 16,34 EUR na 100 kg produktů) Ochucené a neochucené výrobky na bázi kysaného mléka s ovocem (4) o obsahu nejméně 80 % hmotnostních mléka uvedeného v kategorii I písmenu a), které obsahují nejvýše 7% přidaného cukru (5) a/nebo medu. Kategorie III (míra podpory 54,45 EUR na 100 kg produktů) Ochucené a neochucené čerstvé a tavené sýry, o obsahu nejméně 90 % hmotnostních sýra. Kategorie IV (míra podpory 163,14 EUR na 100 kg produktů) Sýr Grana Padano a sýr Parmigiano Reggiano. Kategorie V (míra podpory 138,85 EUR na 100 kg produktů) Ochucené a neochucené sýry o obsahu nejméně 90 % hmotnostních sýra, které nespadají pod kategorie III a IV.

80

Nařízení Komise (ES) č.657/2008

38

Tabulka 4: Složení mléka

Nutriční faktor

Obsah/hodnota

Jednotka

Množství

100 g

Jedlý podíl

100 %

Energie

200 kJ

Bílkoviny, celkové

3,1 g

Bílkoviny, rostlinné

0 g

Bílkoviny, živočišné

3,1 g

Tuk, celkový

1,9 g

Tuk, rostlinný

0 g

Tuk, živočišný

1,9 g

Cholesterol

14 mg

Kyselina linolová Sacharidy, celkové

0,07 g 4,6 g

Vláknina hrubá

0 g

Vitamín A

19 μg

Vitamín B1

0,032 mg

Vitamín B2

0,097 mg

Vitamin C

0,6 mg

Vitamín E

0,06 mg

Vápník

117 mg

Fosfor

97 mg

Železo

0,63 mg

Sodík

46 mg

Draslík

160 mg

Hořčík

11 mg

Pramen: Tabulka složení potravin (http://www.chpr.szu.cz/dbdata/foodcomp/nut2001.asp)

39

Prameny Literatura 1. Brožová, D. Malé dějiny ekonomického myšlení. Praha : VŠE, 2004 2. Vláčil, J. Kapitoly k historii, sociologii a psychologii správy, Praha : VŠE, 1999 3. Šíma, J. Právo a obrana jako zboží na trhu. Praha. MegaPrint 1999 4. Křížkovský, L., Adamová, K. Dějiny myšlení o státě. Praha. ASPI. 2000 5. Stiglitz,J., E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha. Grada. 1997 6. Holman, R. Ekonomie. 4. aktualizované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005 7. Samuelson, P., A., Nordhaus, W. D. Ekonomie. 1. vydání, Nakladatelství Svoboda, Praha. 1991 8. Holman, R. Mikroekonomie. Středně pokročilý kurz. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002 9. Vorlíček, J., Vostrovská, Z. Úvod do hospodářské a sociální politiky. Praha : VŠE, 2005 10. Pigou, A. C. The Economics of Welfare, 4. vydání, London: Macmillan & Co., 1932 11. Coase, R. H. The Firm, the Market and the Law. Chicago. The University of Chicago Press, 1988 12. Zajíček, M. Kapitoly z Chicagské ekonomické školy: Ronald Harry Coase. Praha. VŠE. 2007 13. Meade, J. E. The Intelligent Radical’s Guide to Economic Policy. The Mixed Economy. George Allen & Unwin Ltd. London. 1975 14. Holman, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení. 3. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2005 15. Galbraith, J. K. Economics & The Public Purpose. Canada. The New Američan Library of Canada Limited, 1975 16. Rothbard, M. N. Zásady ekonomie: od lidského jednání k harmonii trhů. Praha. Liberální institut, 2005 17. Friedman M., Kapitalismus a svoboda, Liberální institut, Praha, 1993 18. Mises, L., Lidské jednání: pojednání o ekonomii, Liberální institut, 1989

40

19. Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, a.s., 2005

Internet 20. www.laktea.cz 21. Státní zemědělský intervenční fond: Podpora spotřeby školního mléka. Příručka pro žadatele o podpory, školy a rodiče, str. 5 http://www.szif.cz/irj/go/km/docs/apa_anon/cs/dokumenty_ke_stazeni/komodity/zv/01/11 /hlavni_dokument/1162393118015.pdf 22. Bezpečnost potravin, http://www.agronavigator.cz/az/vis.aspx?id=76819 23. European school milk scheme http://ec.europa.eu/agriculture/markets/milk/schoolmilk/index_en.htm 24. Nařízení Komise (ES) č.657/2008 http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:183:0017:0026:CS: PDF 25. Novinové články http://ekonomika.idnes.cz/skolni-mleko-muze-prijit-o-podporu-eu-a-zdrazit-f5f/ekonomika.asp?c=A080730_111828_ekonomika_vem http://ekonomika.ihned.cz/c1-26572660-kabinet-dotace-na-skolni-mleko-konci 26. Výměr MF č. 04/2008, kterým se mění seznam zboží s regulovanými cenami vydaný výměrem MF č. 01/2008 (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/VymerMF_04-2008.pdf) 27. Kvalita veřejných financí – vývoj příjmů a výdajů (www.mfcr.cz) 28. Stanovisko ČMSM a PK ČR k návrhu ministerstva zemědělství na zrušení dotace programu školního mléka, http://www.osteo-forum.cz/doc/TZ-skolni_mleko.pdf 29. Stanovisko ČNFO k programu školní mléko, http://www.osteoforum.cz/doc/doc_dopis_stanovisko_ke_skolnimu_mleku.pdf 30. Společnost pro výživu, http://www.spolvyziva.cz 31. Štěpán, J.: Osteoporóza, riziko zlomenin a biochemické markery kostní remodelace; článek, str. 4 http://www.roche-diagnostics.cz/download/prolekare/OP_BM_web_June08.pdf

41

32. Skoupá, J.: Farmakoekonomika léčby a prevence osteoporózy. Medical Tribune 28/2008, článek, http://www.medical-tribune.cz/archiv/mtr/222/6269 33. Tisková informace ČNFO „Světový den proti osteoporóze“, http://www.osteoforum.cz/doc/aktivita3b.pdf 34. Juřičková, L., Bezdětnost v České republice, článek, http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku=&artclID=118 35. Státní zemědělský intervenční fond, http://www.szif.cz/irj/go/km/docs/apa_anon/cs/zpravy/komodity/zv/01/11/119977968829 6.pdf 36. Tabulka složení potravin, http://www.chpr.szu.cz/dbdata/foodcomp/nut2001.asp 37. Tisková informace ČNFO: Osteoporóza – co si o ní lidé myslí, http://www.osteo-forum.cz/doc/aktivit_tisk_konf_061031_tisk04.pdf

42

Seznam grafů a tabulek Graf 1: Hranice užitkových možností ........................................................................................ 5 Graf 2: Pozitivní externality ....................................................................................................... 7 Graf 3: Negativní externality...................................................................................................... 8 Graf 4: Národní podpora programu školního mléka a podpora z EU ...................................... 22 Graf 5: Dopady stanovení maximální ceny .............................................................................. 30 Graf 6: Bezdětné ženy v % podle věku v letech sčítání 1950 – 2001 ...................................... 32 Graf 7: Podíl podporovaných mléčných výrobků .................................................................... 37

Tabulka 1: Výdaje vládního sektoru ........................................................................................ 22 Tabulka 2: Bezdětné ženy v % podle věku v letech sčítání 1950 – 2001 ................................ 32 Tabulka 3: Mléčné výrobky v rámci programu „Podpora spotřeby školního mléka“ ............. 37 Tabulka 4: Složení mléka ......................................................................................................... 39

43