Význam lázeňství Itálie

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Cestovní ruch

Význam lázeňství Itálie (diplomová práce)

Autor: Bc. Martina Vošvrdová Vedoucí práce: Ing. Lena Mlejnková

Prohlášení: „Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Význam lázeňství Itálie jsem vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. Veškeré použité zdroje a materiály uvádím v seznamu literatury. Zároveň bych tímto ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce paní Ing. Leně Mlejnkové z katedry cestovního ruchu za vedení práce a připomínky. Děkuji. “

V Praze dne 6.6.20011

………………… podpis studenta

Obsah Úvod…………………………………………………………………………………......3 1 Vymezení pojmu lázeňství…………………………………………………………...5 1.1 Základní charakteristiky a definice……………………….………………....6 1.2 Historie lázeňství v Evropě………....…………….…….…………………...7 1.3 Léčebné zdroje a procedury…...……....……………….………………........9 2 Destinace Itálie………………………………………………………………………13 2.1 Základní údaje o zemi…………………………...…………………..….....14 2.1.1 Politická situace……………………………………………....….14 2.1.2 Ekonomická charakteristika…………..……………………….....15 2.2 Cestovní ruch Itálie………………………………….…………….….........18 2.2.1 Příjezdy zahraničních turistů …………………………………....20 3 Lázeňství Itálie…………………………………………………………………..…..22 3.1 Historie lázeňství v Itálii……………………………………………...........22 3.1.1 Caracallovy lázně……………………………………………...…24 3.1.2 Vodovody a vytápěcí zařízení……………………………………26 3.1.3 Lázeňské léčení………………………………………………......26 3.1.4 Od středověku až po současnost………………………………....27 3.2 Legislativní rámec………………………………………………………….29 3.3 Současná situace………………………………………………………..…..30 3.3.1 Lázeňství Itálie v číslech………………....………………………32 3.3.2 Organizační struktura………………………………………….....33 3.3.3 Indikační seznam chorob a léčebné kúry…….…………………..34 4 Vybrané lázeňské oblasti v Itálii…………………………………………………...35 4.1 Údolí Aosty…………………………………………………………….......35 4.2 Piemont………………………………………………………………….....36 4.3 Lombardie……………………………………………………………….....37 4.4 Tridentsko – Horní Adiže……………………………………………….....39 4.5 Benátsko…………………………………………………………………...40 4.6 Furlandsko – Julské Benátsko…………………………………………..…41

4.7 Ligurie…………………………………………………………………..….42 4.8 Emilia Romagna………………………………………………………..…..42 4.9 Toskánsko……………………………………………………………….....44 4.10 Marky…………………………………………………………………......46 4.11 Umbrie………………………………………………………………….....47 4.12 Latium…………………………………………………………………......48 4.13 Abruzzy…………………………………………………………………...49 4.14 Kampánie……………………………………………………………….....49 4.15 Apulie……………………………………………………………………..51 4.16 Bazilikáta……………………………………………………………...…..51 4.17 Kalábrie………………………………………………………………...…52 4.18 Sicílie……………………………………………………………………...53 4.19 Sardínie…………………………………………………………………....54 4.20 Shrnutí……………………………………………………………….……55 5 Komparace s Českou republikou……………………………………………….....57 5.1 Stručná charakteristika lázeňství v České republice…………………………57 5.2 Srovnání……………………………………………………………………..58 5.2.1 Srovnání přírodních léčivých zdrojů………………………….....58 5.2.2 Srovnání indikací………………………………………………...59 5.2.3 Srovnání systému poskytování péče…………………………......59 5.2.4 Srovnání návštěvnosti……………………………………………60 5.2.5 Přehledné shrnutí…………………………………………………61 Závěr…………………………………………………………………………………...62 Seznam použitých zdrojů Seznam zkratek Seznam tabulek a grafů Přílohy

Úvod „ Co slovo nevyléčí – vyléčí oheň, co oheň nevyléčí – vyléčí železo, co železo nezhojí – zhojí vody. A co vody nezhojí – budiž považováno za nezhojitelné.“ prastarý aforismus

Lázeňství, stejně tak jako využívání přírodních léčivých zdrojů, je známo již od dob starých Řeků a Římanů. Tehdy ale ještě nemělo takovou podobu, na jakou jsme zvyklí z dnešních let. Lázeňská místa vznikala především v blízkosti vývěrů minerálních a termálních vod či ložisek rašeliny, slatiny a bahna. Někdy dokonce silná osobnost léčitele nebo laika, užívajícího nové metody k léčení byť jen obyčejnou studenou vodou, vedla ke vzniku věhlasných a velmi vyhledávaných léčebných míst. Zprvu byla tato zařízení budována z důvodů očistně – hygienických a společenských, až později docházelo k postupné specializaci na určité choroby nebo okruhy chronických nemocí. Ani rozložení lázeňských míst není ve světě rovnoměrné, dalo by se říci, že se jedná o záležitost převážně evropskou a zčásti asijskou. Dle pozice státu z pohledu lázeňství lze rozdělit evropské státy na silné, uznávané a dynamické. Do skupiny silných států patří například Německo, Francie, Itálie či Španělsko. Tyto státy mají dlouholetou tradici, lázeňství je zde stabilní součástí veřejného zdravotního systému. Mezi uznávané státy se řadí Česká republika, Slovensko nebo Maďarsko. Dynamické státy, státy s vhodnými podmínkami, ale zatím s nedostatečnou materiální vybaveností, jsou např. Bulharsko, Rumunsko a Pobaltí. Itálie je země připomínající svým tvarem botu na podpatku neboli „holínku“ (výraz, který Italové sami rádi používají). Země věčně zalitá sluncem, země pizzy, světoznámých módních značek či země fotbalu…To jsou jen některé asociace, které člověka napadnou při zmínce o této krásné zemi. Ne všichni už ale ví, že Itálie se řadí mezi evropské lázeňské velmoci. Staří Římané sice nebyli první, kteří začali užívat léčebných koupelí minerálních a termálních vod, ale byli to právě oni, kteří se nebývalou měrou zasloužili o rozšíření této tradice daleko za hranice římského impéria. 3

V dnešní době je lázeňství v Itálii neodmyslitelnou součástí cestovního ruchu. Tradiční lázeňská léčebná místa, založená na minerálních a termálních pramenech, jsou obohacena o moderní resorty zdraví, které nabízejí širokou škálu procedur a úkonů zaměřujících se na relaxaci, doplnění energie a odstranění bolesti. Propagují zdravý životní styl, fitness aktivity nebo různé duchovní metody a cvičení. Cílem této diplomové práce je charakterizovat význam italského lázeňství jako součást cestovního ruchu. Dílčím cílem je pak srovnání lázeňství Itálie a České republiky. Obsáhlým zdrojem informací pro zpracování této práce jsou knižní publikace a internetové stránky jak v italském, českém, ale i německém a anglickém jazyce. Jednotlivé kapitoly jsou zpracovány s využitím různých metod, ať už se jedná o metodu popisnou, analyticko-systetickou, historicky-logickou nebo komparativní. Práce se člení do 5 kapitol. První kapitola se zabývá vymezením pojmu lázeňství v oblasti balneologie a zdravotního cestovního ruchu. Zmiňuje základní definice a charakteristiky lázeňství, léčebné zdroje a procedury a v neposlední řadě vývoj lázeňství převážně na evropském kontinentu. V druhé kapitole se čtenář dozví základní informace o destinaci Itálie a cestovním ruchu této země. Třetí kapitola se již věnuje italskému lázeňství. Seznamuje s jeho počátky a přes legislativní rámec se dostává až k současné situaci lázeňství v Itálii. Čtvrtá kapitola je určena jednotlivým lázeňským oblastem, které jsou děleny dle italských regionů, a stručně charakterizuje některá z nich. Pátá a poslední kapitola je zaměřena na komparaci lázeňství Itálie s Českou republikou.

4

1 Vymezení pojmu lázeňství Na lázeňství lze pohlížet ze dvou různých úhlů pohledu. Jako na součást zdravotního cestovního ruchu nebo na součást balneologie. „Balneologie je interdisciplinární přírodovědný obor. Zabývá se v nejširším slova smyslu vznikem, jímáním, analýzou, úpravou a využitím přírodních léčivých zdrojů k léčebným účelům.“1 Zahrnuje balneologickou hydrogeologii (zkoumající vznik a vývoj minerálních vod, sedimentů a plynů), balneologickou chemii (zabývající se chemickými rozbory přírodních léčivých zdrojů, jejich chemickou úpravou a konzervací), balneologickou biologii (studující mikroflóru minerálních vod a ostatních přírodních léčivých látek) a lázeňskou biometerologii a klimatologii (zabývající se léčivými účinky klimatu na lidský organismus). Léčebné využívání přírodních zdrojů se častěji než balneologie nazývá balneoterapií, jelikož se jedná o terapeutický lékařský obor. Kniha Klinická balneologie od Ladislava Špišáka popisuje balneoterapii takto: „ Balneoterapie využívá kombinace přírodního léčivého zdroje, denního režimu, vhodné stravy, pohybu, edukace, psychoterapie a společenského života ve vhodném klimatu a stranou denních starostí. Cílem je zlepšit kvalitu života doléčením akutních poškození a léčbou chronických chorob, omezit jejich progresi a upravit funkce, případně zajistit funkce náhradní. Kombinuje se s farmakoterapií, zvyšuje její účinek a snižuje rizika.“2 Oproti tomu lázeňství jako součást zdravotního cestovního ruchu je vnímáno převážně jako prostředek k relaxaci, regeneraci, zkrášlení těla a tváře. Jedna z mnoha definic říká: „Zdravotně orientovaný cestovní ruch je zaměřen především na zdravotní prevenci, rehabilitaci, rekonvalescenci i léčení následků nemocí převážně v rámci pobytu v lázních či jiných střediscích cestovního ruchu s příznivým zdravotním prostředím. Zahrnuje celou řadu zdravotně orientovaných aktivit, jako jsou rekondiční a zdravotně preventivně orientované pobyty zaměřené na posílení, udržení nebo obnovení fyzické či psychické kondice člověka (např. pobyty zaměřené na různá cvičení, relaxaci,

1 2

ŠKAPÍK, Miroslav a kol.: Využití balneoterapie ve vnitřním lékařství, Praha 1994, str. 14 [cit. z díla] ŠPIŠÁK, Ladislav, RUŠAVÝ, Zdeněk a kol.: Klinická balneologie, Praha 2010, str. 20 [cit. z díla]

5

snižování nadváhy, ovládání stresu apod.).“3 Podobně charakterizuje zdravotní cestovní ruch i Výkladový slovník cestovního ruchu: „Zdravotní cestovní ruch je forma cestovního ruchu směřující především do lázní nebo rekreačních center, u níž hlavní motivací účasti je zlepšování zdravotního stavu návštěvníků nejčastěji pomocí kombinace zdravotní terapie a zdravotních služeb, pobytu v prostředí s léčebnými účinky (podnebí, moře, koupele, léčivé prameny aj.), změny životosprávy, tělesného cvičení, diety a relaxačních programů aj..“ 4 Jak již z výše uvedených definic vyplývá, součástí zdravotního cestovního ruchu je vedle lázeňského a léčebného cestovního ruchu i dnes velmi rozšířený trend wellness a beauty, který lze charakterizovat jako aktivity vedoucí k uspokojení a celkové pohodě jedince pomocí příjemných impulsů jako je pohyb, hudba, uklidnění, regenerace, relaxace a v rozumné míře i jídlo a pití. Do kategorie zdravotního cestovního ruchu se dále řadí cestování za různými druhy operací či kosmetickými zákroky.

1.1 Základní charakteristiky a definice Základ slova lázeňství tvoří lázeň ve smyslu koupel. Vždyť využívání přírodních léčebných zdrojů, především léčivých vod ke koupelím jako prostředku tělesné očisty, stálo u zrodu oboru lázeňství v dnešním slova smyslu. Výkladový slovník cestovního ruchu definuje lázeňství jako „ soubor aktivit, lidských zdrojů a specifické materiálně technické základny, které jsou zaměřené na poznání přírodního léčivého zdroje a provádění technik a procedur za účelem léčení různých zdravotních problémů.“5 Specifickou materiálně technickou základnou je zde míněno zařízení poskytující léčebnou péči včetně ubytování. Jedná se např. o sanatoria, lázeňský hotel, lázně a další. Lázně jsou pak charakterizovány jako „komplex ubytovacích, stravovacích, rehabilitačních, sportovních a léčebných zařízení, využívající pro dosažení léčebného účinku na klienty přírodních léčivých zdrojů a léčebných procedur.“6 Lázeňství tedy 3

INDROVÁ, Jarmila a kol.. Cestovní ruch (základy). Praha: Oeconomica, 2007. str. 19 [cit. z díla]

4

PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J..Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: MMR, 2002. str. 331 [cit. z díla] 5 PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J..Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: MMR, 2002. str. 158 [cit. z díla] 6 PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J..Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: MMR, 2002. str. 158 [cit. z díla]

6

s výjimkou ambulantní formy plně odpovídá definici cestovního ruchu - dochází k přesunu účastníka mimo místo jeho trvalého bydliště, a to na dobu kratší než 6 měsíců u domácího cestovního ruchu nebo na dobu kratší než 1 rok u zahraničního cestovního ruchu, přičemž charakter cesty je jiný než výdělečný a zahrnuje alespoň jedno přenocování. Důležité je také neplést si pojmy lázeňský cestovní ruch a léčebný cestovní ruch. První jmenovaný je typický pobytem v lázních, přičemž účel pobytu může být jiný než léčebný – např. regenerace, poznání nebo sociální kontakt. Oproti tomu léčebný cestovní ruch je charakterizován motivem zlepšování zdravotního stavu, tělesné i psychické kondice.

1.2 Historie lázeňství v Evropě Vlastností minerálních a termálních vod běžně a rádi využívali již staří Řekové, jejichž ideál „kalokagathie“ (ideál tělesně i duševně krásného a vzdělaného člověka) spojil očistnou lázeň s pěstěním duševní a tělesné kultury. Řekové přírodní prameny uctívali a často zasvěcovali různým bohům, nejčastěji však Asklépiovi, synovi Apollóna, který je lékaři a léčiteli považován za božského zakladatele medicíny. Tento bůh je často zobrazován jako vousatý muž opírající se o hůl ovinutou hadem. Z chrámů, zasvěcených Asklépiovi, se postupně stávala léčebná místa zvaná „asklépieae“. Nejstarší takový lázeňský okrsek s chrámovým léčením vznikl v Epidauru na Peloponésu v 5. století př. n. l.. Součástí okrsku byl posvátný háj hieron s výraznou sochou boha léčitele, budovy pro ubytování a stravování velkého počtu poutníků, úřední budova prytaneum, stáje pro obětní zvířata a dvorana pro inkubaci – spánek nemocných. Neméně slavné okrsky byly Sikyón, Korint, Gortys, Delfy, Kos a mnoho dalších v celém východním Středomoří, v Malé Asii i severní Africe. Zatímco starořecké lázeňské procedury obsahovaly množství rituálních úkonů a šarlatánských praktik (kněží totiž dostávali za tyto služby vzácné dary), starořímská lázeňská léčba byla založena na mnohem racionálnějším přístupu. Většina římských lázní se budovala u termálních pramenů a často i v místech značně vzdálených od Říma, v zemích obsazených římskými legiemi. Tato místa byla převážně zvaná Aquae (vody), Balneum (lázeň) či Vicus (okrsek vod) a v tehdejší Galii, Germánii, Británii nebo Malé Asii a Africe o ně nebyla nouze. Největší rozvoj lázeňství zaznamenal Řím v době císařství. Budovaly se lázně soukromé tzv. balneae privatae, 7

lázně veřejné zvané balneae publicae nebo také thermae (termy). Provoz term byl hrazen státem nebo bohatými mecenáši. Lázně byly čím dál tím více oblíbené a tak není divu, že každý panující císař chtěl postavit lázně nové, lepší, větší a pojmenovat je svým jménem. V roce 64 n. l. vznikly termy Neronovy, 68 n. l. Vespasianovy, následovaly Titovy (roku 75), Trajanovy (roku 110), Hadrianovy (120), Commodovy, Caracallovy, Alexandra Severa atd.. Tuto výstavbu term přerušil až rozpad římské říše v r. 395 n. l.. „S pádem římské říše došlo v evropských zemích na dlouhou dobu k útlumu lázeňského života. Většina lázní byla zničena a upadla do zapomenutí. Středověk s častými epidemiemi moru, neštovic, cholery a dalších infekcí býval vždy osočován z úpadku tělesné čistoty. Náboženství, alespoň zpočátku, také kultu těla a hygieně nepřálo. Sv. Hieronymus prý koupání dokonce zakazoval jako rozkoš a podobně sv. Antonín a sv. Markéta se zřekli koupelí na celý život (V. Rajniš).“7 O často citovaném odporu k hygieně ve středověku by se dalo polemizovat. Velké oblibě se v té době těšily parní nebo horkovzdušné lázně, které se do Evropy dostaly z Orientu při křižáckých taženích. Středověké lázeňské kúry byly poněkud drastičtější než kúry dnešní. Koupele trvaly desítky hodin, přičemž docházelo k maceraci kůže s mokváním, sekrecí a často i infekcí. Ani pití minerálních vod nebylo ušetřeno extrémů. Pilo se denně 20 – 40 litrů vody, což mělo za následek mimořádné diuretické a projímavé efekty. Středověcí lazebníci prováděli mimo koupání, holení, stříhání, pálení a kadeření vlasů i množství léčitelských prací. Jednalo se např. o pouštění žilou, baňkování, výplachy nebo klystýry. Dále podávali projímadla, obvazovali rány, trhali zuby a dle některých autorů dokonce odřezávali choré údy od těla. Od počátku 18. století se začíná těšit velké oblibě vodoléčba, k jejíž popularizaci později mimořádně přispěli osobnosti jako Vincenz Priessnitz či Sebastian Kneipp. Lázně se tak postupně stávaly společenskými a kulturními středisky velkého světa s nemalými národohospodářskými přínosy pro stát. Ruku v ruce s oblibou vodoléčby vzrůstal i zájem o využívání peloidů. V souladu s rozvojem vědy dochází na začátku 19. století k prvním chemickým analýzám minerálních vod, čímž vznikají základy nového vědeckého oboru o lázeňství, balneologie. Následující vývoj je často označován za „zlatý věk lázeňství“. Do lázní se sjížděly významné osobnosti kulturního a společenského života. Věhlasní architekti stavěli honosné lázeňské domy a sanatoria 7

BALNEARIUS. Lázeňští Asklépiové a jejich pacienti. Liberec, Knihy 555, 2009. str. 15 [cit. z díla]

8

s kolonádami. Tento idylický vývoj lázeňství nečekaně ukončily až 2 světové války dvacátého století. V současné době je lázeňství s významným podílem přímé lékařské péče a s komplexním přístupem k léčebným pobytům (léčení, ubytování i stravování) typické spíše jen pro střední Evropu. Celosvětovým trendem se staly wellness, beauty a fitness programy. A tak s prodlužující se délkou života a všudypřítomným stresem se lázeňství navrací ke své původní funkci především očisty a relaxace těla i duše, jako je tomu např. v Asii (Čína, Japonsko, Indie).

1.3 Léčebné zdroje a procedury Přírodní léčivé zdroje se dělí do 4 základních skupin. Jedná se o léčivé vody, peloidy, přírodní plyny a přírodní klima. Léčivou vodou se nazývá taková voda, u níž se prokázaly výzkumem, zkušenostmi nebo experimentováním léčivé vlastnosti a na tomto základě byla za léčivou vodu státem vyhlášena. Jedná se o čisté vody různé teploty převážně s určitým stálým obsahem rozpuštěných netoxických látek a plynů. Léčivé vody lze dělit na minerální vody s obsahem nejméně 1 g rozpuštěných pevných minerálních látek nebo oxidu uhličitého v 1 litru vody, radioaktivní vody, které mohou být léčivé i při nižším obsahu minerálních látek, termální vody s teplotou pramene při vývěru alespoň 21 °C a vody mořské, které jsou léčivé vzhledem k obsahu soli. Peloidy je označení pro látky vzniklé v přírodě geologickými pochody a v rozmělněném stavu ve směsi s vodou se užívají k léčebným účelům. Člení se do dvou skupin - na humolity s převládajícím podílem organických látek a bahna, v nichž převládají anorganické složky. Humolity vznikají hromaděním odumřelé rostlinné hmoty ve vhodných ložiskách a dělí se dále na rašeliny, slatiny a slatinné zeminy. Oproti tomu bahno se skládá převážně z jemných nerostných sedimentů vznikajících v klidných řekách či mělkých mořských zálivech. Dalšími léčebnými zdroji jsou přírodní plyny, které vznikají při vývěrech některých minerálních pramenů a přírodní klima. Tyto přírodní léčebné zdroje jsou aplikovány různými způsoby při léčbě v lázeňských zařízeních a souhrnně jsou nazývány léčebné procedury nebo kúry. Mezi 9

nejznámější procedury patří pitná léčba minerálními vodami, termoterapie, vodoléčba, dietoterapie, peloidoterapie a parafínoterapie, klimatoterapie, pohybová léčba a masáž, elektroterapie a magnetoterapie, léčebné inhalace a jiné. Pitná léčba minerálními vodami K pitné kúře se nejčastěji využívají minerální vody, které nemají příliš kyselou chuť a jsou obohacené různým obsahem minerálních látek (např. vápník, hořčík, sodík, železo) a stopových prvků. Nejvhodnější je pití nalačno mezi šestou až osmou hodinou ranní, dále pak v poledne a večer. Jídlo by mělo následovat nejdříve za půl hodiny po vypití určeného množství vody. Termoterapie Termoterapie neboli léčba teplem je procedura, při které je do těla teplo přiváděno (tzv. pozitivní termoterapie, do které patří vodoléčba, aplikace parafínu, peloidoterapie, ale také záření infračervenými paprsky či elektromagnetické záření) nebo naopak z organismu odváděno (tzv. negativní termoterapie, kdy je teplo z těla odváděno pomocí vody nebo vzduchu). Tento druh léčby se často využívá k tlumení akutní či chronické bolesti. Vodoléčba Vodoléčba je léčebná metoda, kde voda je spíše jen „nosičem“ léčebného prvku jako je teplo, přírodní nebo uměle rozpuštěné příměsi či hydrostatický tlak. Využívají se různé typy aplikací, např. otěry pomocí žínky, omývání houbou, chladné nebo teplé zábaly a obklady, polevy, sprchy, střiky a koupele částečné, poloviční, celkové, vířivé, s masáží pod vodou, přísadové, s aktivním cvičením nebo parní koupele či sauna. Dietoterapie Během lázeňského léčení vznikají dobré podmínky k přechodu na správný způsob výživy a zdravotní výchovu pacientů v této oblasti. „ Tato výživa by měla nemocného uspokojovat po stránce chuťové, estetické, měla by být vynalézavá, pestrá, bez stereotypů, využívající ročních období a regionálních zvláštností.“8 Existují různé druhy diet, mezi ty základní se řadí např. kašovitá, racionální, nízkobílkovinná, nízkocholesterolová, redukční, neslaná, šetřící, diabetická atd.. 8

ŠKAPÍK, Miroslav a kol.: Využití balneoterapie ve vnitřním lékařství, Praha 1994, str. 29 [cit. z díla]

10

Peloidoterapie a parafínoterapie Peloidoterapie spočívá v přikládání peloidu na část těla ve formě zábalů a tamponů nebo celkově v podobě peloidních koupelí. Peloid se aplikuje ohřátý, u zábalu v rozmezí 38 °C až 48 °C, v koupeli pak teploty o něco nižší do 46 °C. Jedná se tedy o formu teploléčby. Nejinak je tomu i u parafínoterapie. Zde léčba probíhá nanášením roztaveného parafínu na kůži, ten pak při následném tuhnutí uvolňuje teplo. Klimatoterapie Klimatoterapie je označení pro léčení pobytem v místě, jehož podnebí má mimořádně příznivé nebo léčivé účinky. Základními prvky, kterými lze klima určovat jsou tlak vzduchu, teplota a vlhkost vzduchu, směr a rychlost větrů, množství srážek, oblačnost, složení aerosolu a další. Dle hlavních faktorů podílejících se na léčivém účinku klimatu lze klimatoterapii dále dělit na aeroterapii, helioterapii, talasoterapii a speleoterapii. Aeroterapie spočívá v delším pobytu na vzduchu, často i včetně spánku. Aplikují se vzdušné koupele na úplně nebo částečně obnažené tělo. Helioterapie představuje léčbu slunečním zářením, talasoterapie léčbu a otužování mořským klimatem a koupelemi. V neposlední řadě pak speleoterapie, která využívá klimatických podmínek v jeskyních. Pohybová léčba a masáže Pohybová léčba je základní metodou, při níž jsou zapojeny všechny funkce organismu. Pohyb jako přirozená tělesná funkce aktivuje fyziologické regulace a pozitivně tak ovlivňuje nemocného. Obvykle se dělí na léčebnou tělesnou výchovu (dále jen LTV), léčebnou masáž, mechanoterapii a léčbu prací. LTV využívá cílených tělesných cviků k udržení nebo znovuzískání funkce tělesných ústrojí, rovněž tak i k ovlivnění fyzické výkonnosti a zdatnosti člověka. Základní formy LTV jsou individuální nebo skupinové cvičení, kondiční a speciální tělocvik. Léčebná masáž je klasickým léčebným úkonem s dlouholetou tradicí. Využívají se nejrůznější způsoby, především pak klasická ruční a podvodní masáž nebo masáž reflexní. Mechanoterapie je zvláštní část pohybové léčby, kdy se jedná o pasivní cvičení prováděné pomocí přístrojů. Cvičení lze provádět i se zátěží. Léčba prací (ergoterapie) je způsob léčby zaměstnáváním různými činnostmi jako např. šití, modelování, psaní na stroji, šachy a jiné.

11

Elektroterapie a magnetoterapie „Při elektroterapii se využívá léčebného účinku různých forem elektrické energie stejnosměrného

proudu,

střídavých

proudů

nízké

nebo

střední

frekvence,

vysokofrekvenčního pole a vysokofrekvenčního proudu s různě tvarovanými impulsy.“9 Někteří autoři do elektroléčby přiřazují i terapii ultrazvukem. Jedná se o využití elektrické energie vysokofrekvenčního proudu, která je mechanicky přeměněná na energii zvukovou a dále na teplo. V magnetoterapii je zdrojem magnetická energie vytvářející léčivé magnetické pole. Léčebné inhalace Inhalace, tedy vdechování účinných látek, je známá již od starověku. Vdechované léčivo je upraveno do formy aerosolu nebo spreje. Tyto jsou následně inhalovány pomocí speciálního inhalačního přístroje. Řadí se sem i oxygenoterapie (dlouhodobé podávání kyslíku) a aeroiontoterapie (vdechování elektricky nabitých částic vzduchu).

9

Fyzika v moderním lékařství - elektroterapie

12

[online].

[cit.2011-04-12].

Dostupné

z:

2 Destinace Itálie Itálie je středomořský stát v jižní Evropě a rozkládá se z velké části na Apeninském poloostrově [viz mapa Itálie10]. Svou typickou formou připomíná botu či holínku. Sousedí na severu s Francií, Švýcarskem, Rakouskem a Slovinskem. Ze západu

omývá

břehy

Itálie

Ligurské a Tyrhénské moře, z jihu Jónské, z východu pak moře Jaderské. Uvnitř státu leží další

dva městské

státy –

Vatikán a San Marino. K Itálii patří i několik ostrovů, z nichž největší jsou Sicílie, Sardinie a Elba. Povrch je velmi členitý. Na severu se táhne pohoří Alpy s nejvyšší

horou

Itálie

a

současně celé Evropy Monte Bianco (4807m).

Vápencové

Benátské Alpy a jihotyrolské Dolomity

bývají

často

označovány za nejmalebnější. Pod nimi se rozkládá Pádská nížina, kterou vytvořily náplavy převážně alpských toků a je odvodňována nejdelším tokem v Itálii, řekou Pád. Dalšími důležitými řekami Itálie jsou např. Arno nebo Tibera. Velmi krásná jsou severoitalská ledovcová jezera – Maggiore, Como, Iseo a Garda. Tato však nejsou jediná, v Itálii je více než 500 jezer, z nichž nejproslulejší jsou jezera v kráterech vyhaslých sopek. Páteř celého Apeninského ostrova pak tvoří téměř 1500km dlouhé pohoří Apeniny s největší italskou a jedinou činnou sopkou v kontinentální Evropě. Jmenuje se Vesuv (1 227 m, starší část je Mt. Somma 1 132 m) a nachází se nedaleko Neapole. Další činné i vyhaslé sopky jako např. Etna, Bolcano či Stromboli jsou velmi atraktivní z hlediska cestovního ruchu.

10

Zdroj: Mapy Itálie [online]. [cit. 2011-04-18]. Dostupné z:

13

2.1 Základní údaje o zemi Oficiální název státu je Italská republika (la Repubblica italiana). Se svou rozlohou 301.338 km2 se řadí na jedenácté místo žebříčku velikosti evropských států a dle italského statistického úřadu ISTAT počet obyvatel na konci roku 2010 činil 60.605.053 lidí.11 Více jak 97% z nich deklaruje katolické náboženství. Papež, hlava katolické církve, sídlí ve Vatikánu a možná i díky tomu se Itálie společně s Polskem řadí mezi státy s největším počtem věřících v Evropě. Co se týče národnostního složení, 98% obyvatel je italské národnosti. Zbylé 2% tvoří jazykové a etnické skupiny, z nichž největší je německá v regionu Alto Adige, slovinská ve Friuli – Venezia Giulia a francouzská ve Valle d’Aosta. Velice ožehavým problémem současné vlády se stala nelegální imigrace afrických přistěhovalců přes Středozemní moře do vnitrozemí Itálie. Úředním jazykem je italština, i když v oblastech se zvláštní autonomií se rovněž používá němčina (Alto Adige), slovinština (Friuli – Venezia Giulia) a francouzština (Valle d’Aosta). Itálie se administrativně člení do 20 regionů (le regioni)12, 103 provincií (le provincie) a více jak 8 tisíc obcí (i comuni). Hlavním a také největším městem je Řím (Roma), dále pak Milán, Turín, Neapol či Palermo. Velký význam v oblasti kultury a vzdělání mají např. města Florencie a Boloňa, kde byla založena roku 1088 vůbec první evropská univerzita. Itálie je členem většiny významných organizací jako OSN, NATO, EU a další. Od 1. 1. 1999 se Itálie přičlenila i k Evropské měnové unii a dřívější peněžní jednotku liru tak nahradilo euro.

2.1.1 Politická situace „Dnešní struktura italského vládního systému vychází z Republikánské ústavy z roku 1946. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament, který tvoří Poslanecká sněmovna (630 členů volených nyní přímo modifikovaným většinovým systémem) a Senát (315 senátorů volených v regionech také přímo a na období pěti let).“13 V období 1945 – 1993 měla Itálie 52 převážně koaličních vlád. Zatím poslední 11

údaje z ISTAT [online]. [cit. 2011-04-11]. Dostupné z: 12 administrativní členění do regionů viz Příloha č. 1 13 Encyklopedie Zeměpis světa. Praha, Columbus 1999. str. 296 [cit. z díla]

14

volby do Poslanecké sněmovny se konaly v dubnu roku 2008. V určitém směru se jednalo o volby přelomové, protože dvě nejsilnější strany - pravicový „Lid svobody“ (Popolo della Libertá dále jen PDL) S. Berlusconiho a levicová „Demokratická strana“ (Partito Democratico) W. Veltroniho svým politickým rozhodnutím odmítly tradiční velké koalice a využily většinový potenciál relativně složitého volebního zákona. V Poslanecké sněmovně tak zůstává 9 parlamentních stran a v Senátu 10. Italský parlament tak poprvé od konce 2. světové války teoreticky ztratil obě krajní křídla, „Pravice“ (La Destra) ani „Duhová levice“ (Sinistra Arcobaleno) se do komor nedostaly. Hlavní vládní strany pravého středu tedy jsou „Lid svobody“ (PDL – strana vzniklá spojením stran S. Berlusconiho a G. Finiho), „ Liga severu“ (Lega Nord v čele s U. Bossim) a „Hnutí pro autonomii“ (Movimento per l’Autonomia R. Lombarda). Opoziční strany levého středu tvoří „Demokratická strana“ (Partito democratico) hlásící se k odkazu Olivovníku R. Prodiho, „Itálie hodnot“ (Italia dei valori), jejímž zakladatelem je Antonio di Pietro – bývalý soudce známý z období vyšetřování „Čisté ruce“ (Mani pulite), a „Unie středu“ (Unione del centro) v čele s P. F. Casinim. Hlavou státu je Giorgio Napolitano, který byl zvolen 10. 5. 2006 jako nástupce C. A. Ciampiho. Velmi výraznou a v italských médiích často zmiňovanou osobou je současný předseda italské vlády Silvio Berlusconi. Tuto funkci zastává již potřetí, poprvé byl zvolen v roce 1994 a podruhé v roce 2001. Tento druhý nejbohatší muž Itálie je kromě jiného majitelem velkého mediálního impéria vlastnící několik televizních kanálů a novin. Z tohoto důvodu je často obviňován z ovlivňování veřejného mínění ve svůj prospěch a již několikrát se proto ocitl před soudem. Snad nejdiskutovanější jsou jeho aféry s mladými dívkami. Po jednom takovém skandálu na Sardinii (svou úlohu zde sehrál i český expremiér M. Topolánek) Silvio Berlusconi prohlásil, že si upřímně myslí, že je nejlepším premiérem, kterého Itálie měla za posledních 150 let.

2.1.2 Ekonomická charakteristika Itálie je vysoce rozvinutý průmyslově-zemědělský stát. Existují však značné rozdíly mezi severem a jihem této země. Zatímco sever Itálie je charakterizován průmyslovou výrobou, kde dominují soukromé společnosti, jih této země je převážně zemědělský s vysokou mírou nezaměstnanosti. Dle údajů CIA World Factbook se Itálie

15

řadí na 11. místo14 největších světových ekonomik vzhledem k HDP v roce 2010. Vývoj italského HDP [viz graf č. 1] se od roku 2001 pohyboval mezi stagnací a mírným růstem nepřesahujícím 2%. V roce 2009 vzhledem k celosvětové recesi došlo v Itálii k výraznému hospodářskému poklesu o více jak 5%, v roce 2010 byl zaznamenán opět nárůst. Graf č. 1: Vývoj HDP v % za rok 2001 – 2010 V?voj HDP % v Itálii v letech 2001 - 2010 3 2 1 0 -1 -2 -3 -4 -5 -6 HDP v %

r. 2001 r. 2002 r. 2003 r. 2004 r. 2005 r. 2006 r. 2007 r. 2008 r. 2009 r. 2010 1,8

0,5

0

1,5

0,7

2

1,5

-1,3

-5,2

1,3

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů MMF15

Nejdůležitějším sektorem italského hospodářství z hlediska zapojení se do mezinárodního obchodu je průmysl, i když na tvorbě HDP se podílí jen zhruba 25%. Nejvýznamnějšími odvětvími jsou textilní (Milán), oděvní, kožedělný, obuvnický, nábytkářský a potravinářský. Typické označení „Made in Italy“ je synonymem pro kvalitu a eleganci. Dalšími významnými odvětvími jsou hutnictví, strojírenství – především výroba dopravních prostředků a chemický průmysl. Co se týče zemědělské výroby, Itálie se řadí mezi 5 nejlepších a největších producentů olivového oleje a vína. Dalšími světoznámými italskými produkty jsou těstoviny, sýry parmiggiano reggiano a mozzarella, šunka prosciutto crudo nebo cotto atd.. I když podíl zemědělství na tvorbě HDP je zanedbatelný, na celkové zemědělské výrobě EU se Itálie podílí 15 procenty. 14

CIA World Factbook [online]. Dostupné z:

16

Odvětví služeb se v Itálii začalo výrazněji rozvíjet až v 80. letech dvacátého století. Z hlediska podílu na tvorbě HDP se jedná o rozhodující sektor (tvoří více jak 70% HDP). Ve službách je také zaměstnáno nejvíce obyvatel Itálie v produktivním věku. Nejvýznamnějším odvětvím služeb je obchod včetně hotelové činnosti, restaurací a opraven, dále pak státní správa, doprava a spoje. Nemalé zisky do státního rozpočtu Itálie přináší cestovní ruch. Itálie se pravidelně umisťuje na vrcholových místech žebříčku nejatraktivnějších destinací světa. Proto se také italská vláda snaží cestovní ruch co nejvíce podporovat a rozvíjet. Dne 8. 5. 2009 byla jmenována do čela sekce, která má na starosti cestovní ruch, ministryně bez portfeje paní Michela Vittoria Brambilla (PDL). Vývoj základních makroekonomických ukazatelů v letech 2005 – 2010 demonstruje následující tabulka. Zlomový byl rok 2009, kdy na Itálii dopadla celosvětová ekonomická krize. Míra nezaměstnanosti se zvýšila téměř o 2%. Tento negativní nárůst přetrval i do roku 2010 a míra nezaměstnanosti se držela na 8,5%. Státní dluh se v roce 2010 zvýšil na 119% z HDP. V porovnání s rokem 2005 je to nárůst o více jak 10%. Tabulka č. 1: Vývoj základních makroekonomických údajů 2005 – 2010 2005

2006

2007

2008

2009

2010

HDP (mld. EUR)

1.417

1.475

1.590

1.572

1.520

1.571

HDP na obyvatele

24250

25431

25863

25850

25339

25668

míra růstu HDP (%)

0,7

2

1,5

-1,3

-5,2

1,3

deficit veřejných financí (%HDP)

4,1

4,4

1,9

2,7

5,3

4,6

obchodní bilance

-2,05

-21,12

-9,53

-11,5

-4,1

-5,3

státní dluh (% z HDP)

108,5

106,8

104

105,7

115,8

119

inflace (%)

1,9

2,1

2,9

3,3

0,8

1,6

míra nezaměstnanosti (%)

7,7

6,1

6

6,7

8,5

8,5

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů z www.businessinfo.cz a MMF

17

2.2 Cestovní ruch Itálie Itálie se řadí mezi světové velmoci cestovního ruchu a může se pyšnit největším počtem památek (43) zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO. Ročně navštíví tuto zemi více jak 40 mil. osob, z nichž nejvíce přijíždí ze střední Evropy. Z široké škály pozitivních přírodních předpokladů stojí za zmínku především teplé moře s mimořádnou délkou pobřeží, které tvoří z 80% státní hranice. Na západě je pobřeží převážně členité se zálivy, na východě naopak ploché. Z 20 italských regionů je 13 přímořských a 2 ostrovní. Ligurská nebo Palmová riviéra, Rimini, Riccione, Bibione nebo třeba Gargano, to jsou jen některá z vyhlášených italských letovisek. Dalším přírodním lákadlem pro turisty jsou již zmiňované italské hory, sopky nebo jezera. Klimatické podmínky v Itálii jsou velmi příznivé. Na severu chrání před pronikáním studeného vzduchu Alpy, proto zde převažuje středoevropské podnebí. Zbytek Itálie se vyznačuje rysy subtropického pásu. Teploty v létě v některých oblastech dosahují až 45 °C, což má za následek riziko požárů, především na jihu poloostrova a Sicílii. Typické pro Itálii jsou piniové háje a porosty stále zelených křovin „macchie“. „Postavení Itálie v dějinách a vývoji evropské kultury a umění je klíčové. Ve starověku rozkvetlo na italské půdě řecké, etruské a římské umění, ve středověku starokřesťanské, byzantské, románské a gotické (ačkoliv toto jediné vzniklo mimo ni). V Itálii se zrodilo umění renesanční a barokní.“16 Asi nejznámější a současně nejnavštěvovanější starověké památky se nacházejí v Římě: zbytky republikánského fóra s vítěznými oblouky a sloupy (Forum Romanum), elipsovitý amfiteátr Koloseum pro 50 tis. diváků, Hadriánovo mauzoleum (dnešní Andělský hrad), mohutný komplex Caracallových lázní a další. Turisticky velmi atraktivní jsou také římské fontány a kašny, které navazují na světově proslulý starověký systém veřejných vodovodů. Bezesporu nejznámější římskou fontánou je Fontána di Trevi.17 Raně křesťanské památky vybudované v 5. a 6. století se dochovaly v Ravenně. Jedná se o osm budov - Mausoleum Galla Placidia, Neonian Baptisterium, bazilika Sant'apollinare

Nuovo,

Arian

Baptisterium,

arcibiskupská

kaple,

Mauzoleum

Theodorika, kostel San Vitale s nádhernými mozaikami a bazilika Sant'apollinare 16 17

HRALA, Václav. Geografie cestovního ruchu. Praha, Oeconomica 2005, str. 33 [cit. z díla] obrázky starověkých památek viz Příloha č. 2

18

v Classe. Tyto památky dokazují velké umělecké schopnosti, včetně nádherné směsi řecko-římské tradice, křesťanské ikonografie a orientálních západních stylů. Monumentální domy v románském slohu se dochovaly v Modeně, Piacenze, Cremoně či Miláně. Největší perlou románské architektury je pětilodní dóm v Pise s proslulou šikmou věží. Velké množství renesančních staveb nalezneme ve Florencii, kde působil jeden z největších renesančních architektů Filippo Brunelleschi. Kopule katedrály Santa Maria del Fiore nebo kaple Pazziů, to jsou jen zlomky jeho díla. Florencie je také sídlem četných muzeí a galerií, kde jsou shromážděny umělecké a kulturní sbírky obrovské ceny. Mezi nejznámější patří „Galleria degli Uffizi“ a „Galleria Palatina“ v Palazzo Pitti. Další významné galerie nalezneme v Římě, Miláně či Benátkách. Jedny z nejbohatších sbírek na světě jsou ve vatikánských muzeích nebo v Národním muzeu v Neapoli (památky z Pompejí). Dalšími turisticky přitažlivými městy, ať již z architektonického či uměleckého pohledu, jsou Janov, Turín, Orvieto, Padova, Bologna a další. Dalo by se říci, že Itálie je synonymem pro umění ve všech formách. Po celý rok se zde konají různé kulturní a společenské akce mezinárodního ohlasu. Pro milovníky vážné hudby jsou tu festivaly a operní sezóny v milánské „La Scale“ či Veronské aréně. V San Remu nebo Agrigentu se konají festivaly popové hudby. Velkolepá divadelní představení lákají do prostor antického divadla v Syrakusách. Velmi oblíbené jsou také oslavy italských svátků spojené s různými průvody a karnevaly (z nichž nejznámější se koná v Benátkách). Ve výčtu nejvýznamnějších akcí nesmí chybět ani filmový festival v Benátkách, Bienále současného umění v Benátkách, veletrh cestovního ruchu BIT v Miláně a mnoho dalších. Součástí italské kultury je i její typická gastronomie. Symbolem italské národní kuchyně se stala pizza, těstoviny a skvělá italská vína. Pověstné jsou také italské sýry parmezán a gorgonzola, sušená šunka prosciutto, italská káva nebo např. dezert tiramisu. Velmi významnou součástí především pro domácí cestovní ruch Itálie je lázeňství. Celosvětově známé jsou např. lázně Montecatini, Chianciano nebo Ischia.

19

2.2.1 Příjezdy zahraničních turistů Itálie si v průběhu 90. let 20. století a na počátku 21. století držela 4. místo v mezinárodní klasifikaci UNWTO dle počtu příjezdů po Francii, Španělsku a USA. V roce 2004 jí předstihla Čína, tudíž je dnes na pátém místě. V roce 2009 činily zahraniční turistické příjezdy 41,1 milionů osob, počet přenocování 159,5 milionů a příjmy z cestovního ruchu 40,2 miliard amerických dolarů. Průměrná délka pobytu byla 3,9 dne.18 V grafu na této stránce je patrný rostoucí trend zahraničních turistických příjezdů. Během posledních 10 let se uskutečnilo zvýšení příjezdů zhruba o 10 mil. osob. K největšímu nárůstu došlo v roce 2000, kdy do Itálie přijelo o téměř 11% více turistů než v roce předešlém. Naopak snížení počtu příjezdů bylo zaznamenáno v letech 2003, 2008 a 2009. Tento pokles mohl nastat v důsledku války v Iráku, nemoci SARS (r. 2003) a celosvětové ekonomické krize (r. 2008, r. 2009). Graf č. 2: Vývoj počtu zahraničních turistických příjezdů v letech 1998 – 2009

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů z www.enit.it

Nejvíce turistů v r. 2009 směřovalo do regionu Benátsko (téměř 8,4 mil.), regionu Latium (více než 6,6 mil.) a Lombardie (5,3 mil.). Naopak nejméně turistů zaznamenal region Molize s pouhými 12,6 tisíci zahraničních turistů. Dle národnosti se největší měrou podíleli na těchto příjezdech turisté z Německa, Spojených států amerických, 18

Údaje z ENIT [online]. Dostupné z:

20

Francie, Spojeného království britského a Rakouska. V následujícím grafu [viz str. 22] je znázorněné rozdělení zahraničních turistických příjezdů do Itálie v roce 2009 dle cílového místa cesty. Největší podíl turistů (45%) zvolilo za cíl své cesty v Itálii historická města, což odpovídá 18,6 mil. z celkových 41,1 mil. turistů. Na druhém místě se umístilo moře a přímořská letoviska - 17% (zhruba 7 mil. turistů). S přibližně stejným počtem 3,6 mil. následují hory a jezerní oblasti. Do lázní se přijelo léčit nebo si odpočinout téměř 1,3 mil. zahraničních turistů (3%).19 Graf č. 3: Rozdělení zahraničních turistických příjezdů v r. 2009 dle cíle cesty

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů z www.enit.it

19

Údaje z ENIT [online]. Dostupné z:

21

3 Lázeňství Itálie Lázně v Itálii tvoří významnou součást historického, kulturního a vědeckého dědictví. Možná i díky tomu je zde lázeňství považováno za „tradiční“ formu léčení. Lázeňské kúry ale mají i preventivní charakter. Pro ty, kteří mají dobrý zdravotní stav, mohou být lázně místem pohody a zdravého životního stylu. V duchu tohoto trendu mnohá lázeňská zařízení v Itálii, kromě lázeňských procedur, nabízejí i produktové balíčky zaměřené na zdraví, krásu a odpočinek. Tato doplňková zařízení se nejčastěji nazývají „centro bennesere“ nebo např. „beauty farm“. Dalo by se říci, že péče o zdraví a krásu jde spolu ruku v ruce již po tisíciletí. Vždyť i ve starověkých lázeňských zařízeních byly v provozu kosmetické salony, kde se prováděla depilace chloupků nebo vyhlazování kůže pemzou.

3.1 Historie lázeňství v Itálii Historie italských lázní má svůj původ v péči o tělo, ke které bezesporu patřila lázeň. Z počátku se staří Římané koupali v řece Tibeře, později si zámožnější občané zřizovali malou skromnou koupelnu ve svých domech. Jednalo se o malou temnou místnost zvanou „lavatrina“. Většinou se stavěla vedle kuchyně, aby ohřev vody do lázně byl co nejjednodušší. Tento kult očistných lázní převzali Římané ( jako tolik jiných vymožeností starověké kultury a civilizace) od Řeků. Jejich podobu ovlivnily i zkušenosti Kréťanů a Etrusků. Od 1. století př. n. l. se začaly v Římě stavět lázně veřejné –„ balneae publicae“. Lázně mohl navštěvovat každý, vstupné bylo jen nepatrné (zhruba cena krajíce chleba nebo číše vína), a proto se stávaly čím dál tím víc populárnější. „V roce 33 př. n. l. bylo v Římě 170 větších nebo menších veřejných lázní soukromých provozovatelů.“20 Zprvu se muži a ženy koupali zvlášť, ale zejména v císařské době bylo toto nařízení často porušováno. Lázně se skládaly z několika místností: svlékárna nebo také čekárna - často zdobená různými malbami a reliéfy (apodyterium), šatna (spolatorium), chladná lázeň (frigidarium), odpočívadlo s tekoucí vodou (lavacrum), vlažná lázeň (tepidarium), teplá lázeň (caldarium), potní lázeň

20

ÜRÖGDI, G.. Tak žil starý Řím. Praha: Orbis 1968. (přeložil L. Hradský) str. 208 [cit. z díla]

22

(sudatorium) nebo parní lázeň (laconicum), bazén na koupání (piscina), hřiště (palaestra) a další. Obrázek 1 – Schéma zobrazující jednotlivé části veřejných lázní

Zdroj:

Římské

lázně

(thermy)

[online].

[cit.

2011-04-18].

Dostupné

z:



Postupem času přestaly veřejné lázně sloužit pouze k hygienickým účelům, ale staly se součástí společenského života. Lidé se zde scházeli s přáteli a v lázních trávili celé hodiny. Tomu se přizpůsobovaly i stavby nových lázní. Přibyly místnosti, kde se lidé mohly najíst a napít, sportovní hříště, herny, divadelní sály, knihovny atd. Římané si pobyt v lázních velmi užívali, otroci svým pánům hlídali šaty, masírovali je, natírali vonnými oleji. Kdo otroka neměl, mohl za skromný peníz využít služeb otroků zaměstnaných v lázních. Jelikož se ale v lázních nedalo svítit, provoz končil většinou spolu se západem slunce. Nejlépe dochované lázně tohoto typu se nachází v jihoitalském městě Pompeje, které v roce 79 n. l. zalila láva z vybuchlé sopky Vesuv a dokonale tak zakonzervovala objekt pod vrstvami sopečného popela. I když lázní zřizovaných soukromými podnikateli stále přibývalo, začaly se také stavět velké veřejné lázně zvané „thermae“. Vůbec první termy dal vybudovat Marcus Vipsanius Agrippa v roce 25 před naším letopočtem. Důkaz jejich velkoleposti v podobě chrámu Pantheon, jenž k lázním patřil, lze dodnes obdivovat na náměstí

23

„Piazza della Rotonda“ v Římě. Vzápětí následovaly stavby lázní pojmenované dle panujících císařů. První z nich postavil Nero na Martově poli, další pak Titus. Za Trajána vyrostly v Římě termy dokonce dvoje, jedny nechal postavit císař sám a druhé jeho přítel a senátor Licinius Sura. Takto to pokračovalo stále dál až do 4. století n. l., kdy bylo v Římě téměř 900 veřejných lázní, z čehož více než desítka velkých term (poslední nechal postavit císař Konstantin roku 324 n. l.). Lázně se stavěly i v římských provinciích, menších městech nebo dokonce i ve vojenských táborech. Mezi nejznámější patřily Antoniovy lázně v severoafrickém novém Kartágu. „Jedny byly také nalezeny na jižní Moravě u Mušova, kde stála ve 2. stol. n. l. římská vojenská stanice.“21 Bezkonkurenčně největší byly lázně Caracallovy a Diokleciánovy v Římě.

3.1.1 Caracallovy lázně Marcus Aurelius Antoninus, známý spíše jako Caracalla, vládl jen pouhých 6 let od roku 211 n. l. do roku 217 n. l., kdy byl zavražděn. Pro svou krutost byl všemi nenáviděn. Klesl dokonce až tak hluboko, že zavraždil svého mladšího bratra a spoluvladaře v náručí jejich matky. Nicméně i přesto po sobě zanechal trvalý odkaz, když všem svobodným obyvatelům říše udělil římské občanství a nechal postavit obrovské lázně22, které později nesly jeho jméno. Lázeňský komplex byl veliký jako jedno malé město, rozkládal se na ploše zhruba 150 000 m2. Základní rozložení místností bylo stejné, jako u lázní v Pompejích, ale rozsáhlou lázeňskou část zde obklopovaly ještě zahrady s knihovnami, přednáškovými sály, uměleckými galeriemi a sportovními hřišti. Samotné lázeňské zařízení s plaveckými bazény a jeskyněmi bylo postaveno v odpovídajícím masivním měřítku. Podlahy a stěny se všude leskly vzácným mramorem a na koupající shora dohlížela 4 m vysoká socha boha zdraví, Asklépia. Předpokládá se, že centrální část lázní dokázala pojmout současně až 1600 návštěvníků.

21 22

VONDRUŠKA, V.. Intimní historie od antiky po baroko. Brno: MOBA 2007. str. 52 [cit. z díla] základní údaje o Caracallových lázních viz Příloha č. 3

24

Obrázek 2 – Nákres centrální budovy Caracallových lázní

Zdroj:

Římské

lázně

(thermy)

[online].

[cit.

2011-04-18].

Dostupné



Obrázek 3 – Letecký pohled na centrální část Caracallových lázní

Zdroj: Caracalla [online]. [cit. 2011-04-18]. Dostupné z:

25

z:

3.1.2 Vodovody a vytápěcí zařízení Velká lázeňská zařízení spotřebují enormní množství vody. Přitom se vodou v Římě plýtvalo, uzávěrů kohoutky se užívalo jen zřídka. Průkopníkem v zásobování vodou byl Appius Claudius Caecus, významný římský politik a státník. V roce 312 př. n. l. inicioval stavbu prvního vodovodu dlouhého téměř 16,5 km, který byl po něm pojmenován „Aqua Appia“. Tento akvadukt byl uložen v podzemí a denně dopravoval až 73 000 m3 vody. Do 4. století n. l. se postupně vybudovalo dvanáct velkých vodovodů, které dodávaly vodu do Říma především z oblasti Albanského pohoří a z okolí Tiburu (dnešní Tivoli). Systém přívodu vody spočíval v principu gravitačního proudu, který za každých sto metrů mírně poklesl (zhruba o 6 metrů). Na tehdejší dobu vynikaly tyto akvadukty svou technickou úrovní a důmyslným provedením. Co se týče topného zařízení, dlouho bylo značně primitivní. Topilo se dřevěným uhlím v přenosných bronzových pánvích nebo mísách a pro ohřev vody se užívalo speciálních bronzových ohřívačů nebo kamen. Velký pokrok ve vytápění budov a především lázeňských objektů znamenalo využívání ústředního horkovzdušného topení tzv. „hypokaustu“ (1. stol. n. l.). „Hypokaustem se daly vytápět prostory příjemně a velmi rovnoměrně od podlahy, proto se ve vlhkých lázeňských prostorách na teplých zdech a stropu nesrážela pára. Podlaha byla někdy velmi vyhřátá, pálila a musely se zde nosit sandály, asi jako je tomu dosud v Orientě“23 Základním principem tohoto vytápěcího zařízení byl odvod horkého vzduchu z ohniště dutým prostorem pod zvýšenou úrovní podlahy, stojící na mnoha ohnivzdorných sloupcích z cihel nebo kamene. Odtud pak různými průduchy proudil do místností.

3.1.3 Lázeňské léčení Blahodárných účinků lázní si povšimli i lékaři. Starověký lékař Galén doporučoval začít lázeň horkou vzdušnou nebo parní lázní. Po uvolnění svalů v horké vodě vykoupat se pak ve studené, aby se tělo osvěžilo a zároveň uzavřely póry. Nakonec natřít vonnými oleji, čímž se stane tělo odolným proti vnější teplotě. K vysloveně léčebným účelům byly za římského císařství využívány lázně především 23

KŘÍŽEK, Vladimír. Obrazy z dějin lázeňství. Praha: Libri 2002. str. 35 [cit. z díla]

26

v blízkosti termálních vod. Patřila sem místa jako dnešní Tivoli, Ischia, Pozzuoli a Baiae. Urozené Římany do takových lázní nosili až stovky kilometrů v nosítkách. Císař Caracalla si například velice oblíbil lázně „Aquae Aureliae“ v oblasti dnešního BadenBadenu. K léčení se užívaly koupele ve vanách a bazénech, různé masáže, potní lázně ve vytápěných prostorách nebo v tzv. vaporáriích – většinou přírodních vulkanických jeskyních, kde ze země vystupovaly horké páry. Běžně se prováděla pitná kúra minerálními vodami, podávaly se bahenní obklady a sázely se baňky. Léčily se tak hlavně kloubní nemoci, onemocnění močové soustavy a trávicí poruchy. Lázně se stavěly i v dalekých zemích, vojensky obsazených římskými legiemi (dnešní Francie, jižní a střední Německo, Rakousko, Anglie, Balkán, Přední Asie nebo severní Afrika). Takto vznikly např. „Aquae Grani“ (dnešní Aachen), „Aquae Solis“ (dnes Bath), „Aquae Mattiacae“ (Wiesbaden), „Aquae Patavinae“ (dnešní Abano), „Balneum Regium“ (Bagnorea u Orvieta), „Vicus Aguarum“ (Baden ve Švýcarsku) a mnoho dalších. Po rozpadu římského impéria, v době šíření křesťanství, byla většina lázní zničena a rozebrána. Materiálu se použilo na stavbu jiných budov. V roce 537 n. l. barbarské kmeny dokonce zničily a zazdily ústí vodovodů vedoucích do Říma, lázně tak v momentě přestaly úplně existovat. Jen několik málo z nich bylo využíváno až do středověku a novověku, jako např. Puteoli v Neapolském zálivu.

3.1.4 Od středověku až po současnost Ke „znovuoživení“ italského lázeňství dochází až ke konci středověku, kdy postupně vznikají nová lázeňská zařízení, hlavně v centrální části severní Itálie. Lázeňské praktiky zde byly založené především na léčebných kúrách, i když ponechávaly dostatek prostoru pro volný čas a zábavu. Vlastnosti léčivých zdrojů závisely na obsahu minerálních látek a stupni teploty vody. Terapeutické přínosy některých zdrojů byly objeveny takřka náhodou, jiné dokumentovala dlouholetá praxe. Bod zlomu pro moderní využití nastal, až když se mnozí lékaři začali věnovat přímému studiu a analýze vod a svá zjištění konzultovali s odborníky z oblasti geologie, přírodovědy a především chemie. Ve 13. a 14. století pak někteří z nich napsali dohromady více jak dvacet pojednání o termálních vodách. Mezi ty nejdetailnější patří dílo lékaře, vědce a profesora medicíny na univerzitě v Pise Ugolina da Montecatini (1417) nebo dalšího profesora medicíny, tentokráte univerzity v Padově, Michela Savonaroly (1452). Druhý jmenovaný byl strýc známého italského náboženského a 27

politického reformátora Girolama (též Hieronymus) Savonaroly. Jejich díla seskupil a následně publikoval ve sbírce zvané „De balneis“ benátský vydavatel Tomaso Giunta v roce 1553. Tento dokument tvoří základ pro poznání lázeňských metod využívaných v Itálii v období středověku. Pobyt v lázních se stále více stává prostředkem, jak ukázat bohatství a životní úroveň jejích návštěvníků. Proslulost lázeňských zařízení byla závislá nejen na léčebných účincích termálních a minerálních vod, ale i na úrovni poskytovaných služeb v ubytovacích, restauračních a kulturních zařízeních. Oblíbenost a slávu lázeňských zařízení využívali i okolní podnikatelé. Lázeňství se tak stávalo zdrojem ekonomických přínosů pro celou oblast nebo region. O tento obor se začaly zajímat také orgány místní správy. Rozvoj lázeňství pak úzce souvisel s motivační politikou regionu. Uplatňování zvláštních předpisů bylo následně přeneseno přímo na provozovatele lázní pro zabezpečení optimální funkčnosti těchto zařízení. V polovině 19. století se v Itálii nacházelo zhruba 190 lázeňských míst, kde vyvěralo až 1900 pramenů termálních a minerálních vod. Minerálních vod se využívalo téměř výlučně ke stáčení do lahví a následnému prodeji v lékárnách a hotelích. Oblast zpracování minerálních vod tvořila nejvyspělejší část farmaceutického průmyslu. Na konci 19. století, se značnými zpožděním oproti jiným evropským státům, i v Itálii došlo k výraznému rozvoji lázeňského průmyslu. Stalo se tak především díky sjednocení předpisů v oblasti legislativní a měnové a současnému rozvoji dopravy. V této souvislosti se hovoří o „zlatém věku lázeňství“. Tento slibný vývoj byl přerušen v roce 1914 začátkem 1. světové války a následnou fašistickou érou. Právě v této době velkých nejistot se zrodila nová fáze lázeňství soustřeďující svůj zájem především na domácí klientelu. Důležitým krokem ve vývoji tohoto odvětví bylo v r. 1919 založení Asociace lázeňských zařízení pro vodoléčbu („Associazione degli Stabilimenti per le Cure Idrotermali“), která byla o 7 let později začleněna do Svazu průmyslu a dopravy („Confederazione dell’Industria) jako Národní federace lázeňství. Ve 40. letech 20. století vznikla a rozšířila se nová forma tzv. sociálního nebo asistovaného lázeňství, přičemž léčebné pobyty spadají do oblasti veřejného zdravotnictví „ Servizio Sanitario Nazionale“. Tato možnost nastoupit do lázní během pracovních dní znamenala velký nárůst výkonů a lázeňství se tak stalo masovým jevem nezatíženým problémy konkurenceschopnosti a mimo pravidla fungování trhu. Tento 28

pozitivní trend byl však opět přerušen, a to na počátku 90. let 20. století, v důsledku hluboké krize zapříčiněné především změnou předpisů v sociální oblasti znamenající drastické snížení přidělování lázeňských pobytů, které dosahovalo až 50 procent. V letech 1992 – 1994 byly zaznamenány provozní ztráty, které činily zhruba 60 miliard starých lir (1000 lir bývalo zhruba 15–16 Kč v závislosti na kurzovním lístku). Po těchto značných problémech byla v posledních patnácti letech zaznamenána obnova návštěvnosti lázní, i když značně nerovnoměrná.

3.2 Legislativní rámec V současnosti je italské lázeňství vymezeno zákonem č. 323 z 24. října 2000 zvaným „Riordino del settore termale“ (Lázeňská reforma). Ve čtrnácti článcích jsou stanoveny základní principy a charakteristiky poskytování lázeňské péče v Itálii. Hned v prvním článku zákona je zmíněna podpora lázeňství nejen z hlediska zdravotnického, ale i rozvoje cestovního ruchu. Následují definice základních pojmů jako léčebné procedury, indikace nebo termální vody. Zákon dále stanoví principy poskytování lázeňské péče, charakterizuje lázeňská místa a zařízení, zmiňuje výzkum a podporu v této oblasti nebo způsob certifikace a označení úrovně kvality poskytovaných služeb. Aniž by se změnila základní role sektoru, byly do něj tímto zákonem začleněny inovační opatření a vylepšení. Lázeňská zařízení, plně si vědoma své zdravotní a sociální funkce, jsou znovu zahrnuta do tržního mechanismu a soustředí se na koncepci širšího pojetí zdravotního pobytu, kde léčebné kúry však stále hrají hlavní roli. V letech 1999 – 2004 zájem o takové pobyty vzrost o více než 136 procent24. V souladu s Ministerstvem životního prostředí jsou v zákoně stanoveny podmínky pro využívání označení „ekolázně“. Rovněž je v něm poskytnuta možnost podpory rozvoje lázeňských zařízení z řad státní, krajské a regionální správy. Z hlediska vědeckého se pod patronátem Ministerstva zdravotnictví stalo lázeňské léčení součástí výzkumných projektů zahrnující univerzity, vládní agentury a výzkumné úřady. Značné úsilí je také věnováno začlenění lázeňství do systému turistické propagace v zahraničí. V této oblasti operuje italská národní agentura pro cestovní ruch ENIT.

24

Lázně v Itálii [online]. [cit. z čl.]. Dostupný z:

29

3.3 Současná situace Lázeňské léčení v Itálii spočívá ve využívání přírodních léčivých zdrojů v klinické praxi za účelem prevence, léčby a rehabilitace. Pod pojmem léčivý zdroj se zde rozumí minerální vody, bahna a jeskyně. „Dle směrnice 80/777 z roku 1980 je za minerální vodu považována voda bakteriologicky čistá, která má svůj původ ve vrstvě nebo ložisku podzemních vod a vyvěrá v jeden nebo více přírodních nebo umělých pramenů25. Minerální vody jsou rozděleny dle určitých kritérií odpovídajícím: •

obecným znakům - barva, chuť, zápach a čirost

•

chemickým a fyzikálním znakům - teplota, hustota, tlak, index lomu, bod tuhnutí vody, faktor pH a elektrická vodivost

•

výsledkům chemické analýzy – obsah rozpuštěných pevných látek, plynů, chemických prvků (jod, fluor, křemík, síra, hořčík, brom aj.), katalytická aktivita (rychlost přeměny substrátu) a další Nejdůležitější z hlediska potencionálního lázeňského klienta jsou charakteristiky

týkající se teploty, koncentrace a složení minerální soli. Dle tohoto základního měřítka se v Itálii rozlišují vody chladné (teplota nižší jak 20 ºC) a termální (vlažné 20-30 ºC, teplé 30-40 ºC a horké nad 40 ºC). Dle celkové mineralizace lze rozdělit na vody slabě mineralizované (s obsahem rozpuštěných pevných látek nižším než 200mg na 1 litr vody), středně mineralizované (0,2 – 1g na 1 litr vody) a minerální (s obsahem vyšší než 1g/l vody). Významné je také složení minerálních solí.26 Výskyt jednotlivých typů minerálních vod v lázeňských oblastech v Itálii demonstruje graf na následující straně, z kterého je patrné, že v největším počtu oblastí jsou zastoupeny sirné a jodobromové vody.

25

SOLIMENE, U., BRUTTOMESSO, G.. Medicina termale. Milano: Red Edizioni, 2010. str. 17 [cit. z díla] 26 podrobné rozdělení minerálních vod dle složení minerálních solí viz Příloha č. 4

30

Graf č. 4: Výskyt jednotlivých typů minerálních vod v lázeňských oblastech

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů z publikace Medicina termale27

Léčebná bahna jsou nejrozšířenějším typem peloidů. Stejně jako minerální vody i bahna lze rozdělit dle několika základních vlastností. Např. dle geologického původu se rozlišují bahna sopečného původu, mořská, jezerní a říční. Léčebná bahna v Itálii se dělí na tři základní kategorie, a to bahna sirná, mořská s vysokým obsahem minerálních solí a radioaktivní. Bahenní terapie se provádí ve velkém počtu italských lázeňských zařízení. Pobyt v jeskyni (tzv. antroterapie) je v Itálii oblíbenou záležitostí. Tyto přírodní dutiny formující se v podloží vápencových skal jsou charakteristické specifickým mikroklimatem. Bez ohledu na kteroukoliv hodinu nebo roční dobu, teplota a vlhkost v jeskyni zůstává stále stejná. Co se týče teploty, v Itálii se jeskyně dělí na studené a 27

SOLIMENE, U., BRUTTOMESSO, G.. Medicina termale. Milano: Red Edizioni, 2010

31

teplé. K léčebným účelům se v současné době využívají pouze teplé jeskyně. Lze je dále dělit na teplé - vlhké a teplé - suché (zvané „stufe“). První jmenované dosahují vlhkosti kolem 90-100%, přičemž teploty jsou různé od 20 do 70 ºC. Jeskyně suché a teplé jsou specifické teplotou 50-70 ºC a nízkým stupněm vlhkosti. Každá jednotlivá jeskyně je specifická přítomností různých léčivých plynů a látek v ovzduší v závislosti na složení hornin, které je tvoří.

3.3.1 Italské lázeňství v číslech Dle nejnovějších údajů italské národní federace lázeňství FEDERTERME bylo v roce 2010 ve 20 italských regionech 170 lázeňských oblastí. V těchto lokalitách funguje více jak 380 léčebných zařízení.28 Nemoci, které se v nich léčí lze rozdělit do 9 základních skupin. Příjezdy zahraničních turistů do italských lázní činily v roce 2009 téměř 1,3 milionu osob, což odpovídá 3% z celkového počtu příjezdů. Tento počet se v posledních deseti letech téměř nezměnil. V roce 1999 činily příjezdy zahraničních turistů do italských lázní 1,357 milionu osob, v roce 2004 to bylo 1,305 milionu.29 Velkou roli v lázeňství Itálie hraje stát, jelikož lázeňské pobyty jsou součástí veřejného systému zdravotnictví. Tradiční pojetí lázeňských pobytů stále více nahrazují wellness a beauty pobyty. Velký důraz je kladen spíše na prevenci než na následné léčení nemocí. Strategie přijatá FEDERTERME stanovila několik základních cílů, mezi které patří právě propagace wellness pobytů a zaměření se na mladší skupinu klientů.30 Dle výzkumu Italské obchodní komory a společnosti ISNART v roce 2008 Italové uskutečnili více jak 534 tisíc dovolených v italských lázeňských oblastech. Hlavními cílovými destinacemi byla Kampánie (20,6%), Toskánsko (20%) a Benátsko (19,6%). Při výběru cílového místa (lázeňského zařízení) byla hlavním faktorem forma relaxace a wellness pobytu (49%), přitažlivost destinace (25%), ale i možnost nakupování v místě pobytu (21%). Nejvíce osob se rozhodovalo na základě ústního doporučení blízké nebo známé osoby (51%). Na reklamu v televizi a ostatních hromadných sdělovacích prostředcích dalo pouhých 6% dotazovaných respondentů.

28

Terme aperte [online].[cit. 2011-04-22]. Dostupné z: FEDERTERME [online].[cit. 2011-04-29]. Dostupné z: 30 Turismo termale [online].[cit. 2011-04-29]. Dostupné z: < http://www.turismo-oggi.com/turismotermale.html> 29

32

Průměrná útrata za lázeňské procedury činila 91 eur za den. Za ubytování platili italští klienti v průměru 94 eur za den a dalších 76 eur denně za nákupny (restaurace 52,5%, bary a kavárny 48,4%, oblečení 36,3% atd.). Celkové příjmy z lázeňského turismu v roce 2008 činily 2,5 miliard euro.31

3.3.2 Organizační struktura Dle světové asociace lázeňských aktivit A.M.A.T. jsou v oblasti italského lázeňského průmyslu činné následující orgány, instituce a organizace: •

Ministerstvo zdravotnictví (Il Ministero della Salute)

•

Ministerstvo cestovního ruchu (Il Ministero del Turismo)

•

Národní agentura cestovního ruchu (ENIT)

•

Cestovní kanceláře a agentury

•

Italské regiony a jejich orgány

•

Národní asociace lázeňských regionů (A.N.C.O.T.)

•

Univerzity - katedry lékařství, hydrologie a klimatologie

•

Italská národní federace lázeňství (FEDERTERME)

•

Sdružení italských cestovních kanceláří a agentur (FIAVET)

•

Mezinárodní asociace lázeňských hotelů (AIAT)

•

Italský automobilový klub (ACI), letecká společnost Alitalia a Italské dráhy

•

Specializovaný tisk32 FEDERTERME – Italská národní federace lázeňství a léčebný institut vody. Tato

organizace byla založena v roce 1919 a v současnosti sdružuje více jak 350 společností operujících na poli lázeňského průmyslu. Federterme je členem mezinárodní organizace FEMTEC (World Federation of Hydrotherapy and Climatotherapy). Hlavními úkoly Federterme je kolektivní ochrana svých členů, péče o zdroje minerálních vod, propagace, věda a výzkum, poradenství a další. V roce 2009 k výročí svého založení uspořádala tato organizace v Itálii osvětovou akci „Terme aperte“. Jednalo se o sérii prezentací a možnosti osobních prohlídek lázní na celém území Itálie. 31

Il turismo termale [online].[cit.2011-04-30]. Dostupné z: 32 A.M.A.T. [online].[cit.2011-04-22]. Dostupné z:

33

A.N.C.O.T. je nezisková organizace na podporu a rozvoj lázeňských oblastí v Itálii. Vznikla v roce 1989 a jejími členy jsou obce, na jejichž území se nachází lázeňské oblasti.

Hlavním úkolem je podpora využívání léčebných zdrojů v rámci

lázeňského cestovního ruchu.

3.3.3 Indikační seznam chorob a léčebné kúry V prosinci roku 1994 vydalo Ministerstvo zdravotnictví dekret, ve kterém jsou definovány typy onemocnění, léčitelné v italských lázních, hrazené pojišťovnou (u nás známý pod pojmem indikační seznam). Nárok na lázně má každý občan Itálie bez rozdílu pohlaví, věku a rasy, a to jednou ročně. Žádanku o lázeňský pobyt předepisuje všeobecný nebo specializovaný lékař. Zpráva musí obsahovat kompletní lékařskou diagnózu a typ lázeňské léčby, která má být provedena. Žádost poté schvaluje revizní lékař systému veřejného zdravotnictví. Pokud jsou již lázně pacientovi přiděleny, může si vybrat lázeňské zařízení dle svých preferencí. Doba platnosti lázeňského poukazu je jeden rok. Pacient po nástupu do lázní zaplatí pouze určitou sumu (tzv. lázeňský poplatek 50 eur), zbytek je hrazen státem. Mezi základní lázeňské procedury patří léčebné inhalace, léčebný pobyt v jeskyních, pitná léčba minerálními vodami, různé druhy koupelí, bahenní zábaly, uhličitá terapie, pohybová léčba a masáže. Jednotlivé cykly léčebné kúry musí být ukončeny do 12 dní od nástupu do lázeňského zařízení. Lázeňská zařízení mimoto nabízejí ještě širokou škálu dalších produktů, které nejsou hrazeny ze systému veřejného zdravotnictví. Tyto si pak pacient může dokoupit na místě sám. Indikační seznam nemocí je rozdělen do sedmi základních skupin, některé zdroje však uvádějí skupin devět.33

33

seznam indikací, příklady léčených diagnóz a léčebné kúry viz Příloha č. 5

34

4 Vybrané lázeňské oblasti v Itálii V Itálii se v roce 2010 nacházelo více jak 380 zařízení ve 170 lázeňských oblastech34. Některá z nich mají dlouholetou historii, o čemž svědčí archeologické pozůstatky převážně z dob středověké a renesanční architektury. Jiná vznikla v období tzv. „Belle Époque“

35

, které představovalo zlatý věk v oblasti lázeňství. V mnohých

případech soudobá lázeňská zařízení využívají léčebné zdroje známé již z dob Etrusků a starých Římanů, kteří měli velký respekt ke kultu vody. To dokládá samotný termín „spa“ (z latinského salus per aquam – spasení skrze vodu), kterým jsou často lázeňská zařízení označována. V této kapitole je blíže popsáno zhruba 137 lázeňských oblastí (stav k r. 2009), které jsou rozděleny dle italských administrativních regionů. Regiony jsou řazeny od severu Itálie směrem k jihu, jak uvádí publikace Touring a internetové stránky FEDERTERME. Chybí pouze region Molize, který v současné době nemá žádné činné lázeňské zařízení. Za názvem každé oblasti je v závorce uveden kód provincie36, ve které se oblast nachází. Na konci každé podkapitoly je tabulka s výčtem oblastí a seznamem indikací, které se v této oblasti léčí, přičemž za každým názvem oblasti v tabulce je v závorce označen počet lázeňských zařízení + lázeňských hotelů.

4.1 Údolí Aosty Údolí Aosty je region na severu Itálie ležící pod nejvyšším vrcholem Alp Monte Binco (Mont Blanc). Má autonomní statut a hlavním městem tohoto regionu je Aosta. Na jihu oblasti se nachází NP Gran Paradiso, který se stal doslova rájem lyžařů. V Údolí Aosty byla v r. 2009 jedna lázeňská oblast Saint Vincent (AO). Již v roce 1770 zde opat a přírodovědec G. B. Perret nechal analyzovat pramen vody, který ho zaujal svou zvláštní barvou. V roce 1900 zde vzniknul komplex budov (laboratoře, studovny, ubytovny atd.) využívající tohoto pramene k terapeutickým účelům. Dnešní lázně Saint Vincent pocházejí z roku 1960 a v současné době jsou v rekonstrukci. Seznam léčených nemocí v lázeňských oblastech tohoto regionu dokládá následující tabulka. 34

Terme aperte [online].[cit. 2011-04-22]. Dostupné z: období evropské sociální historie charakteristické četnými technickými a lékařskými objevy (pozdní 19. století – 1. světová válka) 36 seznam použitých kódů italských provincií viz Příloha č. 6 35

35

Saint Vincent (1)

X

X

X

X

kůže

metabolismu

žaludku a střev

močových cest

gynekologická

cest

žlučníkových

jater a

trávicí trubice

(počet zařízení)

ústrojí

LÁZEŇSKÁ OBLAST

pohybového

(nemoci)

srdce a cév

INDIKACE

dýchacích cest

Tabulka č. 2: Lázeňské oblasti - Údolí Aosty a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

4.2. Piemont Většinu rozlohy tohoto severského regionu zabírají Alpy. V jižní části Piemontu se rozprostírá Pádská nížina, kde se pěstuje především obilí a rýže. Celý region tak má především venkovský charakter. Hlavním městem regionu je Turín (Torino), sídlo automobilky Fiat. V této oblasti se v r. 2009 nalézalo 6 lázeňských oblastí. První z nich Acqui Terme (AL) byly postaveny na místě starých antických lázní. Nalézá se zde dům z r. 1067 n. l. se třemi románskými apsidami, zbytky římského vodovodu nebo třeba archeologické muzeum. Agliano Terme (AT) a především lázeňské zařízení Fons Salutis jsou vyhlášené vysokou úrovní poskytovaných služeb. Bagni di Vinadio (CN) byly známé již v časech římských a dnes se mohou pyšnit pěti termálními prameny o teplotě 50–62 °C. Léčebný pramen z oblasti lázní Bognanco (VB) dle pověsti objevila pastýřka v roce 1863 okouzlena jeho zvláštní chutí. Minerální voda z této oblasti byla jako první v Itálii stáčena s využitím plně automatizovaného procesu a stalo se tak v roce 1928. Terme di Lurisia (CN) jsou poměrně mladé (r. 1913), ale díky svému radioaktivnímu pramenu vzbudily veliký zájem např. polské vědkyně v oblasti fyziky a chemii Marie Curie Sklodowské, která tyto lázně navštívila v roce 1917. Terme di Valdieri (CN) byly postaveny v roce 1857. První zařízení pro využívání léčebného pramene zde bylo však již v roce 1755. Lázně se nachází v nádherném parku plném borovic a buků a nabízejí vlastní řadu kosmetických produktů Algaval delle Terme. Seznam léčených nemocí v lázeňských oblastech tohoto regionu dokládá tabulka na následující straně.

36

X

kůže

metabolismu

X

žaludku a střev

Bagni di Vinadio (1+1)

močových cest

X

gynekologická

X

X

cest

Agliano Terme (1+1)

žlučníkových

X

jater a

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

trávicí trubice

srdce a cév

Acqui Terme (2+2)

(nemoci)

ústrojí

dýchacích cest

INDIKACE

pohybového

Tabulka č. 3: Lázeňské oblasti - Piemont a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X

X X

Bognanco (1)

X

Terme di Lurisia (1)

X

X

Terme di Valdieri (1+1)

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

4.3 Lombardie Region Lombardie leží východně od Piemontu mezi jezery Lago di Garda a Lago Maggiore. Původ názvu tohoto regionu se přisuzuje germánskému kmeni Longobardů, který napadl Itálii v 6. století. Hlavním městem této oblasti je Milán, který je hlavním obchodním a průmyslovým střediskem a druhým největším městem Itálie. Angolo Terme (BS) využívá k léčebným účelům dvou pramenů o teplotě 18 °C. Moderní komplex má různá oddělení, z nichž jedno se přímo specializuje na diagnózu osteoporózy. První zařízení využívající termálních vod v oblasti Bagni del Masimo (SO) postavené v 17. století bylo ze dřeva. Říká se, že ho zdobily emblémy šlechtických rodů žijících v této oblasti. Bohužel již v roce 1701 ho ztrhla lavina. Čtyři prameny minerálních vod v oblasti Boario Terme (BS) mají teplotu 15 °C a daly vzniknout komplexu specializovaných klinik zaměřených především na kardiologická, ortopedická nebo dermatologická onemocnění.

Dvě lázeňská zařízení v oblasti Bormio (SO)

využívají 9 termálních pramenů o teplotě 36–43 °C. Tato zařízení jsou velmi oblíbená, byl zde léčen např. i Ferdinand I. Habsburský (římský císař a německý, český a uherský král) nebo Giuseppe Garibaldi (vůdce vlastenců v partyzánské válce proti rakouské a francouzské armádě v Itálii v letech 1848-49). Miradolo Terme (PV) využívají prameny brakických podzemních vod37 – fosilní pozůstatky moře, které kdysi 37

vody s koncentrací solí mezi mořskou a sladkou vodou

37

pokrývalo údolí této oblasti. Lázně Franciacorta v oblasti Ome (BS) byly postaveny v roce 1987, ale minerální voda z této oblasti byla využívána k léčení žaludečních potíží již tamějšími obyvateli v 17. století. Dva prameny minerálních vod (15 °C) využívají lázně v oblasti Rivanazzano (PV). Za historickou lázeňskou oblast Itálie je považována oblast Salice Terme (PV). Celosvětově proslulá je lahvová minerální voda San Pellegrino ze stejnojmenné oblasti San Pellegrino Terme (BG). V nadmořské výšce 500 m, v zeleném srdci údolí Imagna, se nachází lázně Sant’Omobono Imagna (BG). Termální prameny o teplotě 69 °C využívají dvě lázeňská zařízení v oblasti Sirmione (BS). Širokou škálu léčebných kúr lázní v oblasti Trescore Balneario (BG) využil již zmiňovaný Giuseppe Garibaldi při léčení svých zranění z války. Minerální vody z oblasti Vallio Terme (BS) jsou stáčeny a prodávány pod názvem Fonte Castello di Vallio.

metabolismu

kůže X

X

X

X

X

X

X

X X

X

Boario Terme (1+1)

X

X

Bormio (1+1)

X

X

Miradolo Terme (1)

X

X

X

X

X

Ome (1)

X

X

X

X

X

Rivanazzano (1)

X

X

X

Salice Terme (2+2)

X

X

X

X

X

X

X

X

San Pellegrino Terme (1+1)

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Sirmione (2+3)

X

X

Trescore Balneario (1+1)

X

Vallio Terme (1+1)

X

Sant’Omobono Imagna (1+1)

X

X X

X

X

X

cest

X

X

žlučníkových

Bagni del Masino (1+1)

X

jater a

X

trávicí trubice

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

ústrojí

Angolo Terme (1+1)

(nemoci)

pohybového

srdce a cév

močových cest

X

gynekologická

X

X

dýchacích cest

INDIKACE

žaludku a střev

Tabulka č. 4: Lázeňské oblasti - Lombardie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X X

X X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X X

X

X X

X

X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

38

4.4 Tridentsko – Horní Adiže Tridentsko – Horní Adiže je autonomní region ležící kolem údolí řeky Adiže. Oblast je charakteristická velkým množstvím jezer, řek, lesů a také hradů, které dříve sloužily na obranu území. Na jihovýchodě tohoto regionu leží vápencové Dolomity, které přecházejí v Alpy. Hlavním městem regionu je Trident a v r. 2009 bylo v této oblasti 7 lázeňských lokalit. Lázeňské zařízení v oblasti Bagni di Rabbi (TN) se táhne zhruba 1,2 km podél silnice a spolu s ní stoupá až k samému vrcholku Val di Rabbi. Oproti tomu lázně Comano v oblasti Comano Terme (TN) leží na břehu řeky Sarca a využívají dvou minerálních pramenů o teplotě 27 °C. Dvě lázeňské oblasti Levico e Vetriolo Terme (TN) se nachází velice blízko sebe, z nichž první Il Levico se pyšní obrovským parkem s množstvím magnólií, sekvojí a jiných rostlin. Oblast Merano (BZ) se nachází zhruba 30km od města Bolzano a byla velmi oblíbena a navštěvována Habsburky. Dnešní lázeňský komplex byl kompletně zrenovován v roce 2005. Velmi moderním vzhledem se může pyšnit lázeňské zařízení Pejo v oblasti Pejo Terme (TN). Hlavní budova má krásnou střechu obloženou dřevem a okna s výhledem do zeleně blízkých lesů. Jediný zdroj minerální vody zvaný „Alloch“ v oblasti Pozza di Fassa (TN) byl známý svými léčivými účinky již mnoho staletí. Na konci 15. století se zde léčil i Ulrich von Frundsberg, německý rytíř a vůdce habsburského vojska. Tabulka č. 5: Lázeňské oblasti - Tridentsko-Horní Adiže a nemoci v nich léčené (stav

X

Levico e Vetriolo (1+1)

X

Merano (1+4)

X

Pejo Terme (1)

X

Pozza di Fassa (1+1)

X

X

X

X

X

X

kůže

X

metabolismu

X

žaludku a střev

X

močových cest

Comano Terme (1+1)

gynekologická

X

cest

X

žlučníkových

X

trávicí trubice

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

ústrojí

srdce a cév

Bagni di Rabbi (1+1)

- nemoci

pohybového

dýchacích cest

INDIKACE

jater a

k r. 2009)

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

39

4.5 Benátsko Region

Benátsko

se

nachází

severně

od

ústí

Pádu

a

je

jedním

z nejnavštěvovanějších míst Itálie. Největším lákadlem je bezesporu samotné hlavní město této oblasti Benátky. Oblíbená jsou letoviska na pobřeží Jaderského moře jako Bibione, Caorle nebo Jesolo. Do oblasti Benátska zasahuje Pádská nížina a na severu pak Alpy. Co se lázeňských oblastí týče, v roce 2009 jich tu bylo hned 7. Jedny z nejstarších lázní na světě a zároveň největší termální lázně Evropy leží v oblasti Abano Terme (PD). Jedná se o komplex více jak 100 lázeňských zařízení ležících na úpatí Euganejských vrchů sopečného původu homolovitě vyvstávající z jednotvárné roviny. Tryskající voda termálních pramenů zde dosahuje teplot až k 87 °C. Lázně Abano se ale především specializují na léčbu bahnem. Jižně od Abano Terme se nalézá další lázeňská oblast Battaglia Terme (PD). Lázeňská zařízení zde využívají 85 stupňového pramene zvaného „Aqua marina“. Navštěvovány jsou však zejména pro bahenní léčbu. Teprve v roce 1996 byly postaveny lázně Bibione ve stejnojmenné oblasti Bibione (VE). Tyto lázně se nacházejí v těsné blízkosti pláže a jsou velmi oblíbené i díky svým balíčkům nabízených na týden, víkend nebo třeba pouze na jeden den. Lázeňský komplex v oblasti Comelico Superiore (BL) byl slavnostně otevřen teprve v roce 2003, i když léčebné účinky tamějšího minerálního pramene byly objeveny již v 19. století. Lázně v oblasti Galzignano Terme (PD) patří do skupiny „euganejských lázní“ a zajímavé jsou především přítomností golfového hřiště a 6 tenisových kurtů. Podobně jako lázně Abano i lázně v oblasti Montegrotto Terme (PD) využívají termálních pramenů sopečného původu. Nachází se zde pozůstatky římského divadla z 1. stol. n.l.. Poslední oblastí je Recoaro Terme (VI), kde uprostřed 20 hektarového parku leží překrásně lázeňské zařízení Fonti Centrali di Recoaro. Seznam léčených nemocí v lázeňských oblastech tohoto regionu dokládá tabulka na následující straně.

40

X

Battaglia Terme (2+1)

X

X

X

X

Bibione (1)

X

X

X

Comelico Superiore (1)

X

X

Galzignano Terme (1+4)

X

X

X

Montegrotto Terme (100+)

X

X

X

Recoaro Terme (1)

X

jater a

ústrojí

X

kůže

močových cest

X

metabolismu

gynekologická

X

cest

X

žlučníkových

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

trávicí trubice

srdce a cév

Abano Terme (100+)

- nemoci

pohybového

dýchacích cest

INDIKACE

žaludku a střev

Tabulka č. 6: Lázeňské oblasti - Benátsko a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X

X

X

X X X

X

X

X

X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

4.6 Furlandsko - Julské Benátsko Tento region leží v nejvýchodnější části Itálie. Hlavním městem oblasti a významným jadranským přístavem je Terst. Na jihu, směrem k Jaderskému moři se nachází rovina s lagunovitým pobřežím a ostrovy. Na druhé straně vrcholky Alp zde dosahují až 3000 m.n.m.. V této oblasti nabízely v r. 2009 své služby 2 lázeňské oblasti, Arma Terme a Grado. Lázně Arta v oblasti Arma Terme (UD) postavil architekt Gino Valle v 60. letech 20. století. Lázně využívají minerální pramen „Fonte Pudia“ s obsahem vápníku a hořčíku. Dvě lázeňská střediska v oblasti Grado (GO) jsou centra talasoterapeutická, využívající k léčebným kúrám mořské vody, slunce a písku. Tabulka č. 7: Lázeňské oblasti - Furlandsko-Julské Benátsko a nemoci v nich léčené

X

močových cest

žaludku a střev

metabolismu

kůže

X

gynekologická

X

X

cest

Grado (2+1)

X

žlučníkových

X

OBLAST

jater a

X

LÁZEŇSKÁ

trávicí trubice

srdce a cév

Arta Terme (1)

- nemoci

ústrojí

dýchacích cest

INDIKACE

pohybového

(stav k r. 2009)

X

X

X

X

X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

41

X

4.7 Ligurie Region Ligurie se rozkládá podél pobřeží Ligurského moře, které je zde skalnaté s malými oblázkovými plážemi. Hlavním městem této oblasti je Janov, odkud pocházel i slavný objevitel a mořeplavec Kryštof Kolumbus. Tento region disponoval v r. 2009 jednou lázeňskou oblastí zvanou Pigna (IM) s tisíciletou tradicí. Využívá se zde léčebný pramen „Madonna Assunta“ o teplotě 30 °C. Lázně byly po dlouhé době nečinnosti znovu otevřeny v roce 1999.

Pigna (1+1)

X

kůže

metabolismu

žaludku a střev

močových cest

gynekologická

jater a

X

ústrojí

X

trávicí trubice

OBLAST

pohybového

LÁZEŇSKÁ

srdce a cév

- nemoci

dýchacích cest

INDIKACE

žlučníkových cest

Tabulka č. 8: Lázeňské oblasti - Ligurie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

4.8 Emilia Romagna Region Emilia Romagna leží v jižní části Pádské nížiny a dalo by se říci, že odděluje hornatý sever od teplého jihu Itálie. Původně se tato oblast jmenovala pouze Emilia po římské cestě „Via Aemila“, kterou nechal postavit v 2. století př. n. l. Marcus Aemilius Lepidus. Až později, po připojení východní části, přibyl název Romagna (Romanií nazývali Byzantinci město Ravenna – tehdejší sídlo exarchy, náměstka byzantského císaře). Hlavním městem regionu je Bologna. Dalšími významnými městy je Parma, Ferrara nebo Modena (vyrábí se zde závodní automobily Ferrari a Maserati). Co se lázeňství týče, v r. 2009 se zde nacházelo úctyhodných 18 lázeňských oblastí. Nejznámější z nich jsou Rimini (RN) a Riccione (RN). Rimini je přímořské letovisko vyhlášené svým rušným životem a zejména 20 km dlouhou písečnou pláží přezdívanou „Sluneční riviéra“. Narodil se a vyrůstal zde slavný italský režisér a scénárista Federico Fellini, který mistrně zachytil existencialismus tohoto místa ve svém filmu „I vitelloni“, 1953 (v ČR znám pod názvem Darmošlapové). Samotné lázně leží v severovýchodní části města a jsou typickým talasoterapeutickým zařízením. V druhé polovině 20. století

42

zde byl objeven pramen slané minerální vody s obsahem jódu a brómu. Riccione je druhým nejznámějším letoviskem na pobřeží Jaderského moře, ale až do 19. století to bylo pouze malé městečko závislé na Rimini. Rozvíjet se začalo až v roce 1865 stavbou vlakového nádraží. Dnes je Riccione vyhlášené evropské letovisko nazývané „Zelená perla Jadranu“. Dle legendy nechal sv. Alessio, patron této oblasti, vytrysknout vodu ze skály, aby tak uhasil žízeň poutníků. Mnohé historické prameny svědčí o využívání zdejších termálních vod. Oblíbil si je např. sám císař Dioklecián nebo královna Kristýna I. Švédská. V současnosti zde stojí obrovský moderní lázeňský komplex.

X

Castel San Pietro Terme (1+1)

X

Castrocaro Terme (1+1)

X

Cervarezza (1)

X

X

Cervia (1)

X

X

Fratta Terme (1+1)

X

X

X

Monticelli Terme (1+2)

X

X

X

Porretta Terme (1+1)

X

X

X

Punta Marina Terme (1)

X

X

X

Riccione (1)

X

X

X

Rimini (1)

X

X

X

Riolo Terme (1+2)

X

X

X

Salsomaggiore Terme (3+5)

X

X

X

Salvarola Terme (1+1)

X

Sant’Andrea Bagni (1)

X

Tabiano Bagni (1+1)

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X X

X

kůže

Brisighella (1+1)

metabolismu

X

X

žaludku a střev

X

močových cest

X

X

gynekologická

Bologna (1)

X

cest

X

žlučníkových

X

jater a

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

ústrojí

srdce a cév

Bagno di Romagna (3+3)

- nemoci

pohybového

dýchacích cest

INDIKACE

trávicí trubice

Tabulka č. 9: Lázeň. oblasti - Emilia Romagna a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X X X

X

X X

X

X

X

X

X

X

X X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X X

X

X X

X

X

X

X

X X

X

X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

43

X

4.9 Toskánsko Region Toskánsko společně se severním Latiem a jižní Umbrií tvořil ve starověku základní prostor etruské civilizace. Etruské památky je proto možné najít po celém území této převážně hornaté oblasti. Hlavním městem Toskánska je renesanční Florencie, proslavená mostem se zlatnickými obchůdky Ponte Vecchio, palácem Medici, galerií Uffizi a dalšími památkami. Zdejší nářečí se ve 14. století stalo základem dnešní spisovné italštiny. Ve městech jako Pisa nebo Siena se nachází kostely a paláce obrovských kulturních hodnot, Carrara je světově proslulá mramorovými lomy. V tomto regionu se v r. 2009 nacházelo 20 lázeňských oblastí, z nichž nejméně dvě Montecatini Terme (PT) a Chianciano (SI) se těší celosvětovému věhlasu. Luxusní termální lázně Montecatini leží v údolí Valdinievole, podél silnice spojující dvě významná historická města Pistoia a Lucca. Tyto lázně byly známé již v 18. století. Největší rozmach ale zažily v průběhu 20. století, kdy zde vyrostlo mnoho hotelů, restaurací, divadel, nočních klubů a kasin. Lázně bývají někdy označovány jako „italské Karlovy Vary“. Prameny využívané převážně k pitným kúrám jsou čtyři a jejich zdroje se nachází 60-80 m hluboko pod povrchem země. Teplota jejich vývěru se pohybuje mezi 25-33,6 °C. Symbolem lázní Montecatini se bezesporu stala nádherná budova Tettuccio s velkolepým průčelím postavená v 18. století. Obrázek 4 - Tettuccio , symbol lázní Montecatini

Zdroj:

Lázně

Montecatini

[online].

[cit.



44

2011-04-17].

Dostupné

z:

Lázeňská oblast Chianciano se nachází v provincii Siena a „řadí se mezi první tři lázeňská města Evropy se zhruba 250 hotely a 200 tisíci návštěvníky ročně“. 38 Zajímavostí těchto lázní jsou nové „smyslové lázně“, které nabízejí 4 různé balíčky produktů zaměřené na detoxikaci, relaxaci, dobíjení energie a na vyvážení organismu, využívající při tom pěti přírodních elementů (země, vzduch, voda, oheň a éter).

močových cest

žaludku a střev

metabolismu

kůže

X

X

X

X

X

X

Bagni San Filippo (1+1)

X

X

X

Bagno Vignoni (1)

X

cest

X

žlučníkových

Bagni di Petriolo (1)

X

jater a

X

trávicí trubice

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

ústrojí

Bagni di Lucca (1+1)

- nemoci

pohybového

srdce a cév

X

dýchacích cest

INDIKACE

gynekologická

Tabulka č. 10: Lázeňské oblasti - Toskánsko a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X

Casciana Terme (2+1)

X

Chianciano Terme (2)

X

Equi Terme (1+1)

X

Gambassi Terme (1)

X

Monsummano Terme (1+1)

X

X

X

Montecatini Terme (1)

X

X

X

Montepulciano (1)

X

X

X

X

X

X

X

X

Montignoso (1+1) Portoferraio (1+1)

X

X

X

X

X

X X

X X

X

X

X

X X

X

Radicondoli (1) Rapolano Terme (2+1)

X

X

X X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

San Carlo Terme (1) San Casciano dei Bagni (1+1)

X

X

X

San Giuliano Terme (1+1)

X

X

X

Saturnia (1+1)

X

Venturina (1+1)

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X X

X

X

X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme 38

X

TOURING, L’Italia delle terme. Milano: Touring Editore, 2009. str. 131 [cit. z díla]

45

X

4.10 Marky Velmi hornatý region Marky se rozprostírá východně od Umbrie a je poměrně řídce obydlen. Slovem „marka“ se dříve označovaly okrajové oblasti Svaté říše římské, odtud tedy pochází název tohoto regionu. Hlavním městem je důležitý jadranský přístav Ancona. Termální vody z oblasti Acquasanta Terme (AP) vyvěrají nad korytem řeky Tronto a v dutině jeskyně vytváří široké přírodní koupaliště. Oblast Carignano Terme (PU) nese název po šlechtickém rodu, který zde kdysi žil. Dnešní podoba lázní Pitinum Thermae v oblasti Macerata Feltria (PU) je z roku 1993. V blízkosti se nachází pozůstatky římského města „Pitinum Pisaurense“. V oblasti Monte Grimano Terme (PU) je jedno lázeňské zařízení využívající dvou minerálních pramenů, z nichž první „fonte Cantoniera“ je alkalický a druhý „Fonte Pia“ slaný s obsahem jódu a brómu. Lázeňské zařízení v oblasti Petriano (PU) navštěvoval světoznámý italský malíř Rafael Santi, po kterém je toto zařízení také pojmenováno – Terme di Raffaello. V dolní části údolí Sentino se nachází oblast San Vittore delle Chiuse (AN). Charakteristický pro tuto oblast je silný sirovodíkový odér.

Monte Grimano Terme (1+1)

X

Petriano (1)

X

San Vittore delle Chiuse (1+1)

X

X

Sarnano (1+1)

X

X

Tolentino (1)

X

X

Torre di Palme (1)

X

X

X

kůže

X

metabolismu

Macerata Feltria (1)

žaludku a střev

X

močových cest

Carignano Terme (1)

gynekologická

X

cest

Aspio Terme (1)

žlučníkových

X

jater a

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

ústrojí

srdce a cév

Acquasanta Terme (1+1)

- nemoci

pohybového

dýchacích cest

INDIKACE

trávicí trubice

Tabulka č. 11: Lázeňské oblasti - Marky a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

46

X

4.11 Umbrie Umbrie je vnitrozemský region, který je také často nazýván „zeleným srdcem Itálie“. Tato oblast má venkovský charakter s vysokohorskou přírodou. Hlavním městem regionu je Perugia, která si stejně jako např. Todi nebo Gubbio zachovala svůj středověký ráz. Další středověké městečko Assisi je nejvýznamnějším italským poutním místem a současně rodištěm sv. Františka z Assissi. Počet lázeňských oblastí v Umbrii v roce 2009 byl 4. Lázně Amerino v oblasti Acquasparta (TR) jsou též známé pod názvem Terme di San Francesco. Traduje se, že byly požehnány sv. Františkem během jeho návštěvy v těchto místech. V další oblasti Cittá di Castello (PG) byla během vykopávek v roce 1879 nalezena soška mladé ženy nalévající si vodu z džbánku. Současné lázně se nacházejí zhruba 3 km od tohoto naleziště a jsou charakterické překrásnou neoklasickou budovou z roku 1868 postavenou architektem Calderinim. San Gemini (TR) využívá dvou minerálních zdrojů, z nichž známější pramen „Sangemini“ dal název celé této oblasti. V blízkosti těchto lázní jsou největší italské vodopády „La cascata delle Marmore“, které se využívají k výrobě elektřiny, a proto jsou puštěny pouze některé dny v roce. Léčebným zdrojem oblasti Spello (PG) je 13,5 °C teplý pramen „Fonte San Felice“.

Acquasparta (1) Cittá di Castello (1+1)

X

X

X

San Gemini (1) Spello (1+1)

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

kůže

metabolismu

žaludku a střev

močových cest

gynekologická

cest

žlučníkových

jater a

trávicí trubice

ústrojí

LÁZEŇSKÁ OBLAST

pohybového

- nemoci

srdce a cév

INDIKACE

dýchacích cest

Tabulka č. 12: Lázeňské oblasti - Umbrie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

47

4.12 Latium Původ názvu tohoto regionu je přičítán kmeni Latinů, který v této oblasti kdysi žil. Území Latia je poměrně hornaté, se sopečnými jezery a lesy na severu. Hlavním městem regionu i celé Itálie je Řím. Nově zrekonstruované lázně (2006), nacházející se v oblasti Bagni di Stigliano (RM), využívají termálních pramenů především k léčbě nemocí pohybového ústrojí a dýchacích cest. V oblasti Bagni di Tivoli (RM) se nalézají lázně, které již za dob římské říše navštěvovaly osobnosti jako básník Virgilius, řecký filozof a zeměpisec Strabone nebo nejznámější starověký lékař a filozof Galén. V roce 2006 bylo na tomto místě otevřeno nové lázeňské zařízení využívající k léčbě nejmodernějších technologií. Oblast Bagni di Viterbo (VT) proslavil italský básník Dante Alighieri, když zmínil tyto lázně ve svém nejznámějším díle Božská komedie (Peklo XIV, 79-81). Dnes se tu nachází 2 lázeňská zařízení s monumentálním termálním bazénem. Cretone (RM) je lázeňská oblast vzdálená pouhých 8 km od Říma. Město s lázněmi spojuje kyvadlová doprava. Antické lázně v oblasti Ferentino (FR) nechala postavit Domitilla, matka císaře Tita. Dnešní podoba lázní Pompeo je z roku 1984. V oblasti Fiuggi (FR) pramení minerální voda, kterou si nechával dovážet i papež Bonifác VIII.

žaludku a střev

močových cest

X

X

X

Bagni di Viterbo (2+2)

X

X

X

X

X

Cretone (1)

X

X

X

Ferentino (1+1)

X

X

X

X X

X

X

X

X

Fiuggi (1)

X

Terme di Cotilia (1+1)

X

Terme di Suio (9+5)

X

X X

kůže

X

metabolismu

X

cest

Bagni di Tivoli (1+1)

žlučníkových

X

jater a

X

trávicí trubice

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

ústrojí

srdce a cév

Bagni di Stigliano (1+1)

- nemoci

pohybového

dýchacích cest

INDIKACE

gynekologická

Tabulka č. 13: Lázeňské oblasti - Latium a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X

X

X

X X

X X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

48

X

4.13 Abruzzy Abruzzy, je hornatý region, kterým prochází nejvyšší část Apenin. Kolem břehu Jaderského moře se táhne nížina s písčitými plážemi, často označována jako „palmová riviéra“. Hlavním městem regionu je Aquilla a v r. 2009 se zde nalézaly 2 lázeňské oblasti. Minerální prameny v oblasti Caramanico Terme (PE) byly známé již v 16. století. První lázeňské zařízení zde bylo postaveno až v roce 1901. Součástí komplexu je „centro benessere“ – wellness zařízení pro krásu a relaxaci. Lázně Popoli ve stejnojmenné oblasti Popoli (PE) byly velmi oblíbené v druhé polovině 19. století. V průběhu 2. světové války došlo k vážnému poškození těchto lázní, dnešní podoba je z roku 1998.

X

X

X

kůže

X

cest

žlučníkových

jater a

trávicí trubice

X

metabolismu

X

X

žaludku a střev

Popoli (1)

X

močových cest

X

gynekologická

Caramanico Terme (1+2)

ústrojí

LÁZEŇSKÁ OBLAST

pohybového

- nemoci

srdce a cév

INDIKACE

dýchacích cest

Tabulka č. 14: Lázeňské oblasti - Abruzzy a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X

X

X

X

X X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

4.14 Kampánie Region Kampánie leží v jihozápadní Itálii u pobřeží Tyrhénského moře. Hlavním městem oblasti je Neapol, v blízkosti které se nachází činná sopka Vesuv a světoznámý archeologický areál antického města zalitého lávou - Pompeje. V hornatém vnitrozemí Kampánie se nacházejí především malá městečka, na jižním pobřeží zase letoviska s nádhernými plážemi. Součást regionu tvoří ostrovy Ischia, Capri a Procida. Pozůstatky římských lázní jsou přímým důkazem významnosti lázní v oblasti Agnano Terme (NA), které se pyšní 72 prameny různě mineralizovaných vod o teplotě 20-80 °C. V těsné blízkosti lázní Agnano se nachází další dvě oblasti Bacoli (NA) a Pozzuoli (NA). Lázně v oblasti Bagni di San Teodoro (AV) jsou umístěny na kopci mezi vinicemi v nadmořské výšce 560 m a využívají k léčebným účinkům alkalického minerálního pramene. Lázeňský trojúhelník tvoří další oblasti v provincii Napoli, 49

Castellammare di Stabia (NA), Torre Annunziata (NA) a Vico Equense (NA). Tehdejší lázně z oblasti Contursi Terme (SA) navštěvoval již řecký filozof Aristoteles, Strabón a další. Dnes se zde nalézá 5 lázeňských zařízení, z nichž nejnovější bylo otevřeno v roce 2007. Na ostrově sopečného původu Ischia se nalézá 6 lázeňských oblastí, přičemž největší a také nejznámější z nich je oblast Ischia (NA) s 25 lázeňskými zařízeními a 22 lázeňskými hotely. Vyvěrá zde 103 horkých pramenů různé teploty v rozmezí 15-86 °C, které plní 29 termálních bazénů. Pozorovat lze úniky horké páry tzv. „fumaroly“, tvoří se zde přírodní sauny a horké písky. V roce 1883 v oblasti Casamicciola zemřelo při zemětřesení více než 2 tisíce lidí.

žaludku a střev

močových cest

X

X

Barano d’Ischia (1+3)

X

X

X

X

Casamicciola Terme (16+12)

X

X

X

X

Castellammare di Stabia (1+1)

X

X

X

Contursi Terme (5+5)

X

X

X

Forio (17+15)

X

Ischia (25+22)

X

Lacco Ameno (11+9)

X

Montesano sulla Marcellana (1)

X

X

Pozzuoli (1)

X

X

Sant’Angelo (6+4)

X

X

X

X

Telese Terme (1+1)

X

X

X

X

Torre Annunziata (1)

X

X

Vico Equense (1)

X

X

X

X

X

X

X

X

X

kůže

X

X

metabolismu

Bagni di San Teodoro (1+1)

cest

X

žlučníkových

Bacoli (1)

jater a

X

trávicí trubice

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

ústrojí

srdce a cév

Agnano Terme (1+1)

- nemoci

pohybového

dýchacích cest

INDIKACE

gynekologická

Tabulka č. 15: Lázeňské oblasti - Kampánie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X X

X

X

X

X X

X X

X

X

X

X X X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

50

X

4.15 Apulie Oblast Apulie je díky rovinatému terénu jedním z nejúrodnějších regionů na jihu Itálie produkující největší množství olivového oleje a vína. Turisty velmi oblíbený poloostrov Gargano se nachází na severu tohoto regionu. Hlavním městem oblasti je Bari. V r. 2009 tu byly tři lázeňské oblasti. Minerální prameny „Acque madri“ v oblasti Margherita di Savoia (FG) byly využívány k léčebným účelům již ve starověku. V roce 1988 prošly lázně rozsáhlou restrukturalizací. Oblast Santa Cesarea Terme (LE) je opředena křesťanskou legendou o panně jménem Cisaria, která se schovala před svým zhýralým otcem do jeskyně, kde svou „panenskou čistotu“ přenesla na tamější pramen vody. Dnes jsou k léčebným účelům využívány dva prameny o teplotě 30 °C. V oblasti Torre Canne (BR) pramení vysoce mineralizované léčebné vody „Antesana“ a „Torricella“. Lázně Torre Canne leží přímo u písečné pláže a nabízejí širokou škálu léčebných pobytů.

žaludku a střev

močových cest

X

X

X

X

X

Torre Canne (1+1)

X

X

X

X

X

kůže

Santa Cesarea Terme (1+1)

metabolismu

X

cest

X

žlučníkových

X

jater a

X

trávicí trubice

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

ústrojí

srdce a cév

Margherita di Savoia (1+1)

- nemoci

pohybového

dýchacích cest

INDIKACE

gynekologická

Tabulka č. 16: Lázeňské oblasti - Apulie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

4.16 Bazilikata Především hornatý region Bazilikata leží na jihu Itálie a má krátké pobřeží u Tyrhénského a Jónského moře. Velký problém zde činí odliv obyvatelstva, především kvůli problémům při budování infrastruktury. Hlavním městem regionu je Potenza. Tato oblast se řadí k nejméně rozvinutým italským regionům a i přesto se zde v r. 2009 nacházely 2 lázeňské oblasti. První z nich Latronico (PZ) využívá dvou minerálních zdrojů vody o teplotě 22 °C. Lázeňské zařízení Lucane zde bylo postaveno v roce 1994 a jedná se o moderní lázeňský komplex s nabídkou velkého množství sportovního 51

vyžití. Lázně v oblasti Rapolla (PZ) byly zřízeny o něco dříve, v roce 1961, a to především díky iniciativě osobnosti Mauro Ala.

X

X

X

kůže

X

metabolismu

X

žaludku a střev

Rapolla (1+1)

močových cest

X

gynekologická

X

žlučníkových

X

jater a

X

trávicí trubice

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

ústrojí

srdce a cév

Latronico (1)

- nemoci

pohybového

dýchacích cest

INDIKACE

cest

Tabulka č. 17: Lázeňské oblasti - Bazilikata a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X X

X

X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

4.17 Kalábrie Kalábrie tvoří nejjižnější výběžek Apeninského poloostrova mezi Tyrhénským a Jónským mořem. Tato hornatá zemědělská oblast je vůbec nejchudší v celé Itálii, typická pěstováním paprik a rajčat. Město Catanzaro je hlavním městem regionu. Tento region v r. 2009 skýtal 6 lázeňských oblastí. Nejjižnější oblast zvaná Antonimina (RC) využívá k léčebným účelům prameny „Antiche Acque Sante Locresi“ (34,7 °C), které byly známé svými léčivými účinky již v 7. stol. př. n. l.. První zařízení v oblasti Cassano allo Jonio (CS) využívající minerální vody k lázeňským účelům bylo postaveno v roce 1817. Dnešní podoba lázní je z konce osmdesátých let 20. století. Oblast Galatro (RC) využívá dvou termálních pramenů „Fonti Sant’Elia“ a „Padre Pio“, které byly objeveny baziliánskými mnichy. Terme Caronte v oblasti Lamezia Terme (CZ) jsou lázně postavené v roce 1968. Jedná se o vůbec první lázeňské zařízení jižní Itálie, které obdrželo certifikát kvality UNI-EN-ISO 9002. Dva prameny minerální vody o teplotě 22 °C využívá lázeňské zařízení v oblasti Spezzano Albanese (CS). Další lázeňská oblast Terme Luigiane (CS) je spjata s osobností aquilského vévody Luigi Carla, který v roce 1850 zaštítil toto místo pod svou osobní ochranu. Seznam léčených nemocí v lázeňských oblastech tohoto regionu dokládá tabulka na následující straně.

52

kůže

metabolismu

žaludku a střev

močových cest

gynekologická

cest

žlučníkových

jater a

trávicí trubice

ústrojí

LÁZEŇSKÁ OBLAST

pohybového

- nemoci

srdce a cév

INDIKACE

dýchacích cest

Tabulka č. 18: Lázeňské oblasti - Kalábrie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

Antonimina (1)

X

X

X

X

Cassano allo Jonio (1+1)

X

X

X

X

Galatro (1+1)

X

X

X

X

Lamezia Terme (1)

X

X

X

X

Spezzano Albanese (1+1)

X

Terme Luigiane (1+1)

X

X

X

X

X

X

X

X X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

4.18 Sicílie Sicílie je největší italský ostrov a zároveň největší ostrov ve Středozemním moři. Jako region má autonomní statut a jeho hlavním městem je Palermo. K tomuto regionu patří Liparské a Egadské ostrovy, velkým lákadlem pro turisty je i vnitrozemská sopka Etna. Pěstují se zde citrusy, ořechy a vinná réva. Co se lázeňství týče, Sicílie se v r. 2009 mohla pyšnit 7 lázeňskými oblastmi. První lázně z oblasti Acireale (CT) zvané „Xiphonia“ postavili staří Řekové k využívání sirné vody vyvěrající ze sopky Etny. V roce 1873 zde vyrostlo lázeňské zařízení Santa Venera, které navštívil např. německý hudební skladatel Richard Wagner nebo členové italské královské rodiny. Lázně z oblasti Alí Terme (ME) využívají dva termální prameny „Nuova Sorgente Marino“ (39,5 °C) a „Sorgenti Granata Cassibile“ (46,5 °C). V blízkosti lázeňské oblasti Calatafimi - Segesta (TP) se nacházejí zbytky antického města Segesta s dórským chrámem s 36 sloupy a do skály vytesaným divadlem z přelomu 3. a 2. století př. n. l.. Lázeňské zařízení Gorga zde využívá k léčebným účelům termální pramen „Gorga“ vyvěrající o teplotě 52 °C. Další lázeňská oblast na Sicílii Castellammare del Golfo (TP) je opředena legendou o Herkulovi. Nymfy ho zde ukryly a nechaly napít z pramene při jeho putování za plněním úkolů. Lázně Segestane zde byly postaveny v roce 1958. Lázně Acqua Pia v oblasti Montevago (AG) jsou umístěny v nádherném zeleném parku, kde obrovská nádrž shromažďuje termální vodu tryskající z vápencové

53

skály o teplotě 39 °C a rozlévá ji do četných malých bazénků. Dle archeologických vykopávek byly termální vody z oblasti Terme Vigliatore (ME) využívány již za dob římského impéria. Dnes se zde nachází jediné kongresové centrum na Sicílii. Dva termální prameny o teplotě 43 °C jsou využívány lázněmi v oblasti Termini Imerese (PA). Nabídku lázeňských kúr zde doplňuje centrum krásy Olympia s posilovnou

kůže

metabolismu

žaludku a střev

močových cest

gynekologické

cest

Alí Terme (2)

žlučníkových

X

jater a

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

trávicí trubice

srdce a cév

Acireale (1)

- nemoci

ústrojí

dýchacích cest

INDIKACE

pohybového

Tabulka č. 19: Lázeňské oblasti - Sicílie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X

X

X

X

X

Calatafimi-Segesta (1+1)

X

X

X

Castellammare del Golfo (1)

X

X

X

Montevago (1+1)

X

X

Terme Vigliatore (1+2)

X

X

X

Termini Imerese (1+2)

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

4.19 Sardínie Sardinie je druhý největší ostrov Itálie s autonomním statutem regionu. Pobřeží je poměrně dosti členité a nachází se zde velké množství prehistorických památek. Známé jsou umělé pohřební jeskyňky „domus de janas“, dolmeny, menhiry a hlavně nurágy – kamenné kuželovité stavby. Velmi oblíbené jsou pláže v oblasti Costa Smeralda, Costa Rei a další. Hlavním městem regionu Sardinie je Cagliari. Na tomto ostrově se v r. 2009 nacházely 4 lázeňské oblasti. V roce 2002 byly otevřeny lázně Sardegna v oblasti Fordongianus (OR). Tyto lázně využívají léčebného pramene „Sorgente di Fordongianus“ o teplotě 50 °C. Oblast Terme Aurora (SS) se nalézá v provincii Sassari a tamější lázně Aurora se zaměřují na léčbu nemocí dýchacích cest a pohybového aparátu. Lázeňská zařízení v oblasti Terme di San Saturnino (SS) ,využívající termálního pramene, jsou otevřená pouze od června do prosince. Přesto

54

jsou velmi oblíbená hlavně místními obyvateli. Poslední ve výčtu sardských lázeňských oblastí je oblast Terme di Sardara (CA). V roce 2001 zde doplnil stávající lázeňský areál moderní hotel s centrem krásy, kde se provádějí různé druhy masáží a jiných procedur pro zkrášlení těla a tváře.

Terme di Sardara (1+2)

X

X

X

kůže

X

metabolismu

X

žaludku a střev

Terme di San Saturnino (1)

močových cest

X

gynekologické

X

X

cest

Terme Aurora (1+1)

žlučníkových

X

jater a

X

LÁZEŇSKÁ OBLAST

ústrojí

srdce a cév

Fordongianus (1)

- nemoci

pohybového

dýchacích cest

INDIKACE

trávicí trubice

Tabulka č. 20: Lázeňské oblasti - Sardinie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)

X X X X

X X

X

X

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů www.federterme.it a TOURING - L’Italia delle terme

4.20 Shrnutí Největším počtem lázeňských oblastí v roce 2009 se mohly chlubit regiony Toskánsko (20) a Emilia-Romagna (18). Tyto dva sousední regiony dohromady čítají téměř 30% z celkového počtu italských lázeňských oblastí a nalézají se zde světoznámé lázně jako Montecatini, Chianciano, Rimini nebo Riccione. Naopak nejméně lázeňských lokalit se nacházelo v regionech Ligurie (1) a Údolí Aosty (1) na severu Itálie. Převažující nemoci léčené v italských lázních demonstruje graf na následující straně. Z grafu je patrné, že nejvíce oblastí se zaměřuje na léčbu nemocí pohybového aparátu (tento počet odpovídá 85% z celkových 137 oblastí). Následují nemoci dýchacích cest, které se léčí ve 115 italských lázeňských lokalikát. Zhruba v 50 lázeňských oblastech se léčí nemoci močových cest, onemocnění jater a žlučovodu nebo poruchy metabolismu. Nejméně oblastí se zaměřuje na léčbu žaludečních onemocnění. V procentech se jedná o pouhých 11% z celkových 137 lokalit.

55

Graf č. 5: Nemoci léčené v italských lázních dle oblastí (stav k r. 2009)

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů z www.federterme.it a TOURING, L’Italie delle terme

V této kapitole byl uveden stručný přehled stavu lázeňských lokalit v Itálii za rok 2009. Jejich počet však neustále stoupá. Nejnovější údaje hovoří o 170 oblastech za rok 2010. Jedná se o nárůst o více jak 20 procent. Nově zřizované lázně se zaměřují spíše na wellness a beuaty balíčky, které jsou velmi oblíbené domácí klientelou. Lázně se tak čím dál tím více stávají cílem krátkodobé dovolené italských rodin.

56

5 Komparace s Českou republikou Srovnání lázeňství Itálie a České republiky je poměrně složitou záležitostí. Itálie se řadí mezi lázeňské velmoci – silné státy v oblasti lázeňství, které mají dlouholetou tradici a polyfunkční využití lázeňských zařízení i pro jiné druhy cestovního ruchu. Srovnávána by měla být se státy jako Německo, Francie nebo Španělsko. Česká republika je považována za uznávaný stát v oblasti lázeňství. Úroveň poskytovaných léčebných služeb je velmi vysoká, ale rozhodující je zde soukromé vlastnictví lázeňských zařízení a závislost na zahraniční klientele. Podobně jsou na tom státy Slovensko nebo Maďarsko. Při srovnávání těchto států musí být tedy brán zřetel na to, že tyto státy se řadí každý do jiné skupiny významnosti, co se oblasti lázeňství týče.

5.1 Stručná charakteristika lázeňství v České republice První zmínky o pramenech s léčebnými účinky na území dnešní České republiky se datují do roku 762 n. l. Lázeňství v ČR však začíná být významné až na počátku 18. století. Za nejstarší české lázně se považují lázně Teplice a Karlovy Vary. V první polovině 20. století se na našem území nacházelo zhruba 250 lázní s vyspělou materiálně-technickou základnou. O zlaté éře lázeňství lze tedy hovořit i na území České republiky od 2. poloviny 19. století do počátku 1. světové války. Po roce 1948 došlo k znárodnění většiny lázeňských zařízení a v r. 1957 se lázeňské léčení stalo státem poskytovanou preventivní a zdravotnickou službou. V dnešní době má Česká republika 37 lázeňských míst uznaných státem jako přírodní léčivé lázně. K léčení se využívají především minerální vody (24 míst), peloidy (10 míst) a přírodní léčivé klima (3 místa). Lázeňství je v České republice součástí zdravotního a sociálního systému společnosti. Lázeňská péče je poskytována třemi možnými způsoby. Jako komplexní lázeňská léčba, příspěvková lázeňská léčba nebo samoplátci. Funkce lázeňství korespondující s poskytovanými službami v této oblasti je možné rozdělit do 4 základních složek, a to na léčebnou, ubytovací, stravovací a kulturně-společenskou Komplexní lázeňská péče je zcela hrazena zdravotní pojišťovnou (léčba, ubytování a stravování) a je přidělována pacientům s chronickým onemocněním nebo po vážném

57

úrazu a operaci. Příspěvková lázeňská péče je předepisována pacientům s méně závažným onemocněním a pojišťovna hradí pouze léčebné služby. Samoplátci si platí všechny služby sami a je zcela na jejich uvážení a finanční situaci, jak dlouho v lázeňském zařízení pobývají. Tato forma lázeňské péče je jediná možnost pro zahraniční klienty.

5.2 Srovnání Česká republika se svojí rozlohou téměř 79 tis. km2 je zhruba 4x menší než Itálie39. V počtu obyvatelstva je to dokonce 6x méně. Dalším důležitým výchozím bodem při srovnání je moře. Zatímco v Itálii moře tvoří 83% z celkové délky hranic, Česká republika je vnitrozemský stát a přístup k moři nemá. Tradice lázeňství v Itálii sahají až do starověku, kdežto lázeňství české je podstatně mladší, zmínky o prvních objevech léčivých pramenů se datují do 8. stol. n. l..

5.2.1 Srovnání přírodních léčivých zdrojů a lázeňských oblastí Počet lázeňských oblastí v České republice je v absolutních číslech mnohem menší než v Itálii. Pokud však vezmeme v úvahu velikost rozlohy a počet obyvatel obou států (v České republice by se nacházelo 1 lázeňské místo na každých 2 131 km2 a 270 000 obyvatel, v Itálii připadá 1 lázeňské místo na 2 199 km2 a 442 336 obyvatel), koncentrace lázeňských oblastí i hustota obyvatel na 1 lázeňské místo by lépe vycházely pro Českou republiku. 40 Co se přírodních léčivých zdrojů týče, základní rozdíl je již uveden v lázeňských zákonech obou zemí. V Itálii jsou ze zákona vymezeny jako přírodní léčivé zdroje termální a minerální vody, bahna a přírodní léčivé jeskyně. V České republice to jsou léčivé vody, plyny a peloidy. Itálie disponuje obrovským množstvím termálních a minerálních pramenů, které vyvěrají na povrch v důsledku vulkanické činnosti. Díky přítomnosti moře je v Itálii k léčbě využívána i talasoterapie. V Itálii jsou celkově vhodné podmínky pro klimatoterapii. Velmi oblíbené a rozšířené jsou přírodní jeskyně. 39

Rozloha České republiky [online].[cit. 2011-04-30]. Dostupné z: 40 vlastní výpočty na základě údajů o počtu lázeňských míst, počtu obyvatel a rozloze jednotlivých států

58

V České republice je pouze jedno jediné termální koupaliště ve Velkých Losinách a tři lázeňské oblasti jsou uznávány jako klimatické lázně. Převažují chladné prameny minerálních vod do 21 ºC. Jedná se především o studené kyselky s příměsí oxidu uhličitého.

5.2.2 Srovnání indikací Počet indikačních skupin je odlišný. Zatímco Itálie rozděluje léčené nemoci do 9 základních skupin, Česká republika jich má 11. V Itálii tvoří samostatnou skupinu indikace ušních onemocnění. Nemoci dýchacích cest jsou rozděleny na dvě skupiny, a to na nemoci horních cest dýchacích a respirační onemocnění. Oproti tomu v České republice se indikační seznam odlišuje skupinami indikací nervových onemocnění a duševních poruch. Další skupina je věnována onkologickým onemocněním. Porovnání indikačních skupin Itálie a České republiky demonstruje následující tabulka. Tabulka č. 21: Indikační skupiny v České republice a Itálii INDIKACE ITÁLIE

INDIKACE ČESKÁ REPUBLIKA

I. Revmatické choroby II. Onemocnění cév III. Poruchy trávicího ústrojí IV. Onemocnění močových cest V. Gynekologické choroby VI. Nemoci horních cest dýchacích VII. Ušní onemocnění VIII. Respirační onemocnění

I. Onkologické nemoci II. Nemoci oběhového ústrojí III. Nemoci trávicího ústrojí IV. Nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí V. Netuberkulozní nemoci dýchacího ústrojí VI. Nemoci nervové VII. Nemoci pohybového ústrojí VIII. Nemoci močového ústrojí

IX. Kožní choroby

IX. Duševní poruchy X. Nemoci kožní

XI. Nemoci ženské Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů z TOURING, l´Italie delle terme a ÚZIS

5.2.3 Srovnání systému poskytování péče Systém poskytování péče je vcelku srovnatelný. Obě země si po 2. světové válce prošly znárodněním lázeňských zařízení a léčebné kúry se dostaly do systému veřejného zdravotnictví. V Itálii mají občané, bez rozdílu věku a rasy, nárok na lázeňských pobyt jednou ročně na návrh specializovaného nebo všeobecného lékaře. Pokud je tento návrh uznán, celý pobyt je hrazen státem. Po příjezdu do lázeňského zařízení je placena pouze 59

částka 50 eur (určená ze zákona jako lázeňský poplatek). V České republice je postup obdobný. Na návrh specializovaného lékaře může mít občan nárok na lázeňský pobyt jednou do roka u komplexní lázeňské péče nebo jednou za dva roky u příspěvkové péče. Rovněž v českých lázních je placen lázeňský poplatek. V obou zemích existuje možnost zakoupení lázeňských pobytů ve formě různých léčebných a relaxačních balíčků. Výrazná odlišnost je nejspíš pouze v délce léčebného pobytu. V obou zemích určuje délku indikační seznam, avšak v Itálii trvá léčebný pobyt maximálně 12 dní41. V České republice je to u komplexní lázeňské péče nejčastěji 21 dní.

5.2.4 Srovnání návštěvnosti Návštěvnost lázeňských oblastí obou zemí je sledována ze dvou úhlů pohledu. První je pohled v rámci cestovního ruchu. Tyto statistiky vykazují statistické úřady obou zemí. Druhý pohled je v rámci veřejného zdravotního systému, spadající pod působnost ministerstva zdravotnictví. Návštěvnost lázní v České republice v roce 2009 dle Ústavu zdravotnických informací a statistik činila c osob, z toho 143 221 zahraničních turistů (téměř 39%).42 Oproti tomu dle statistik Českého statistického úřadu návštěvnost českých lázní v roce 2009 čítala 647 637 osob, z čehož 53% tvořila domácí klientela.

43

Návštěvnost lázní v Itálii se sleduje v rámci domácího cestovního

ruchu a zahraničního cestovního ruchu zvlášť. Údaje z roku 2009 hovoří o 1,3 milionů příjezdů zahraničních turistů do lázeňských lokalit, což jsou zhruba 3% z celkových příjezdů.44 Co se domácího cestovního ruchu týče, dle Italské obchodní komory a agentury ISNART Italové v roce 2008 uskutečnili více jak 534 tisíc dovolených v italských lázeňských oblastech.45 Bližší údaje o celkovém počtu domácích klientů v italských lázní se bohužel nepodařilo zjistit.

41

Touring, L’Italia delle terme. Milano: Touring, 2009. str. 16 [cit. z díla] ÚZIS [online]. [cit. 2011-04-30]. Dostupné z: 43 ČSÚ [online]. [cit. 2011-04-30]. Dostupné z: 44 Údaje z ENIT [online]. Dostupné z: 45 Il turismo termale [online].[cit.2011-04-30]. Dostupné z: 42

60

5.2.5 Přehledné shrnutí Následující tabulka zobrazuje hlavní srovnávané ukazatele užité při komparaci lázeňství v České republice. Tabulka č. 22: Hlavní srovnávané ukazele lázeňství Itálie a České republiky

UKAZATEL

ČESKÁ REPUBLIKA

ITÁLIE

Rozloha státu

78 864 km2

301 338 km2

Počet obyvatel

10 532 770 (stav k r. 2010)

60 605 053 (stav k r. 2010)

Počet lázeňských míst

37 (stav v r. 2010)

170 (stav v r. 2010)

Přírodní léčivé zdroje

léčivé vody, plyny a peloidy

klimatické a minerální vody, bahna a přírodní jeskyně

Přítomnost moře

ne

ano

Systém řízení lázeňské péče

ministerstvo zdravotnictví

ministerstvo zdravotnictví

Propagace lázeňství

ENIT

Czech Tourism

- se spoluúčastní státu

ano

ano

- samoplátecké

ano

ano

Návštěvnost lázní

367 463 (ÚZIS, 2009)

-

- z toho zahraniční turisté

143 221 (ÚZIS, 2009)

1,3 mil. (ISTAT, 2009)

Druhy lázeňských pobytů

Zdroj: vlastvní zpracování na základě údajů z ÚZIS, ISTAT, ministerstva zdravotnictví

61

Závěr Lázeňství v Itálii má dlouhodobou tradici. Využívání termálních a minerálních vod v Itálii se datuje již do starověku. Za dob římské říše bylo postaveno více jak desítka obrovských term, které nesly jména římských císařů a státníků. Po rozpadu římského impéria následoval úpadek lázeňství a k jeho znovuoživení došlo až ke konci středověku. O období od druhé pol. 19. století až do záčátku 1. světové války se dokonce hovoří jako o zlaté éře lázeňství. Následovalo období tzv. veřejného lázeňství, které bylo chráněno a podporováno státem. Velký boom po druhé světové válce zažilo sociální a asistované lázeňství, které kladlo důraz především na léčebnou složku pobytu. V devadesátých letech 20. století se lázeňství navrací do systému fungování tržního mechanismu a na vrcholu zájmu stojí zejména prevence lidského zdraví. Od začátku 21. století se v Itálii upouští od tradičního pojetí lázeňství (typické pro střední Evropu). Do popředí se dostává wellness, beuaty pobyty a celková podpora fyzického a duševního zdraví člověka. Itálie se řadí mezi prvních pět nejnavštěvovanějších zemí na světě. Krom obrovského množství přírodních, kulturních a společenských památek se v Itálii nachází i velký počet (údajně i největší) lázeňských oblastní. V roce 2009 činily příjezdy zahraničních turistů do lázeňských míst více než 1,3 milionu osob. Ve stejném roce se v Itálii nacházelo 137 státem uznaných lázeňských oblastí. Nejvíce z nich v regionech Toskánsko a Emilia-Romagna. V největším počtu lázeňských oblastí se dají léčit nemoci pohybového aparátu a dýchacích cest. Naopak nejméně oblastí se soustředí na léčbu nemocí žaludku. Počet oblastí se každým rokem mění. V roce 2010 byl zaznamenán nárůst téměř o 25%. Při srovnávání lázeňství v České republice a Itálii musí být stále brán zřetel na základní odlišnosti těchto dvou států (jako např. rozloha, počet obyvatel, přístup k moři, historický vývoj lázeňství atd.). Ze srovnání vyplynulo, že Itálie má větší počet lázeňských oblastí v absolutních číslech. Pokud je však brán zřetel na údaje o rozloze a počtu obyvatel, koncentrace lázeňských oblastí i hustota obyvatel na 1 oblast lépe vychází pro Českou republiku než pro Itálii. Indikační seznam obou zemí se v některých skupinách shoduje. V Itálii existuje samostatná skupina pro ušní nemoci. V České republice se zase 2 skupiny věnují duševním a nervovým onemocněním. Co se 62

přírodních léčivých zdrojů týče, Itálie disponuje obrovských množstvím termálních a minerálních pramenů. Velmi oblíbené jsou pobyty v přírodních léčivých jeskyních. V České republice oproti tomu převažují chladné minerální vody. Jako přírodní klimatické lázně jsou vyhlášeny tři lázeňská místa a ve Velkých Losinách se nachází jedno termální koupaliště v celé České republice. V obou zemích spadá lázeňská péče pod ministerstvo zdravotnictí. V Itálii se o propagaci lázeňství stará agentura pro cestovní ruch ENIT. V České republice je to příspěvková organizace Czech Tourism. Bližší informace o celkové návštěvnosti italských lázní se bohužel nepodařilo zjistit. Na prosbu o pomoc při hledání těchto údajů se mi z italského velvyslanectví zatím nedostalo žádné odpovědi. Uvádím proto pouze dílčí údaje o návštěvnosti zahraničních turistů v roce 2009, která činila více jak 1,3 mil. osob a domácích samopláteckých příjezdech, které v roce 2008 byly 534 tisíc. Počet domácích příjezdů se spoluúčastí státu bohužel chybí. Hlavním úkolem této diplomové práce bylo vymezení významu italského lázeňství a dílčím pak provedení srovnání lázeňstvíí Itálie s Českou republikou. Tento úkol byl splněn.

63

Seznam použitých zdrojů: Publikace BALNEARIUS. Lázeňští asklépiové a jejich pacienti. Lázeňské historky, anekdoty a vtipy. Liberec: KNIHY 555, 2009. 264 s. ISBN 978-80-86660.26-4 BRUTTOMESSO, Gianluca, SOLIMENE, Umberto. Medicina termale, Milano: Red Edizioni 2010. 141 s. ISBN 978-88-573-0144-0 BURACHOVIČ, Stanislav, WIESER, Stanislav. Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha: Libri 2001. 456 s. ISBN 80-7277048-9 CESTOVNÍ RUCH A EU. Sborník z přednášek mezinárodní konference 7.9. 2001 – VŠE Praha. Praha: Centrum evropských studií Praha Konrad-Adenauer-Stiftung 2001. 119 s. ISBN 80-245-0259-3 ENCYKLOPEDIE. Zeměpis světa. Praha: Columbus 1999. 512 s. ISBN 80-901727-6-8 FATIGATI, Antonio, COMERIO, Silvia. Curarsi alle terme – acqua, fango, sabbia e fieno al servizio della salute, Milano: FrancoAngeli 2005. 106 s. ISBN 88-464-6474-5 INDROVÁ, Jarmila a kol.. Cestovní ruch (základy). Praha: Oeconomica, 2007. 120 s. ISBN 978-80-245-12-52-5 ITALŠTINA conversazione ceco – italiana & dizionario, Olomouc: INFOA, 2000. 384 s. ISBN 80-7240-047-9 KNOP, Karel a kolektiv. Lázeňství – ekonomika a management, Praha: Grada Publishing, 1999. 232 s. ISBN 80-7169-717-6 KŘÍŽEK, Vladimír. Obrazy z dějin lázeňství, Praha: Libri 2002. 263 s. ISBN 80-7277092-6

PÁSKOVÁ, Martina, ZELENKA, Josef. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: MMR, 2002. 448 s. ISBN SCARRE, CHris. Sedmdesát divů světa, osudy slavných stavebních památek. Praha: Slovart, 2000. 304 s. ISBN 80-7209-190-5 SYNEK, Miloslav, SEDLÁČKOVÁ, Helena, VÁVROVÁ, Hana. Jak psát bakalářské, diplomové, doktorské a jiné písemné práce, 2. přepracované vydání, Praha: Oeconomica 2007. 27 s. ISBN 978-80-245-1212-9 ŠKAPÍK, Miroslav a kolektiv. Využití balneoterapie ve vnitřním lékařství. Praha: Grada Publishing, 1994. 160 s. ISBN 80-7169-130-5 ŠPIŠÁK, Ladislav, RUŠAVÝ, Zdeněk a kol.. Klinická balneologie, Praha: Karolinum, 2010. 276 s. ISBN 978-80-246-1654-4 TOURING, Autori Vari. L’Italia delle terme – 285 centri termali in 137 localitá, 1498 indirizzi uliti per l’ospitalitá, lo shopping e il tempo libero, Milano: Touring Editore 2009. 400 s. ISBN 978-88-365-4196-6 VONDRUŠKA, Vlastimil. Intimní historie od antiky po baroko, Brno: MOBA 2007. 238 s. ISBN 978-80-243-2672-6

Elektronické zdroje Caracalla [online]. [cit. 2011-04-18]. Dostupné z: < http://www.caracalla.it/editto.html> CIA World Factbook – ekonomické údaje o Itálii [online]. Dostupné z: ENIT [online]. [cit.2011-04-12]. Dostupné z: < www.enit.it> FEDERTERME [online]. [cit.2011-04-12]. Dostupné z: <www.federterme.it> Fyzika v moderním lékařství - elektroterapie [online]. [cit.2011-04-12]. Dostupné z: Il turismo termale [online]. [cit.2011-04-30]. Dostupné

z:

Itálie průvodce – údaje o jednotlivých regionech [online]. [cit. 2011-04-19]. Dostupné z: < http://www.italie-pruvodce.cz/web/regiony/> Italská národní agentura pro cestovní ruch – ENIT – statistiky cestovního ruchu v Itálii [online]. [cit. 2011-04-26]. Dostupné z: Italský národní statistický úřad - ISTAT [online]. [cit. 2011-04-11]. Dostupné z: Mapa administrativního rozdělení Itálie [online]. [cit. 2011-04-10]. Dostupné z: Mapy Itálie [online]. [cit. 2011-04-18]. Dostupné z: Mezinárodní měnový fond - MMF [online]. [cit. 2011-04-11] Dostupné z: Ministero della salute [online]. [cit.2011-04-12]. Dostupné z: <www.sanita.it> Ministerstvo

kultury

[online].

[cit.

2011-04-18].



Dostupné

z:

Montecatini terme – obrázek Tettuccio [online]. [cit. 2011-04-17]. Dostupné z: Římské lázně (thermy) [online]. [cit. 2011-04-18].

Dostupné

z:

Souhrnná teritoriální informace (STI) Itálie [online]. [cit. 2011-04-12]. Dostupné z: Světová asociace lázeňských aktivit - A.M.A.T. [online]. [cit. 2011-04-22]. Dostupné z: < http://www.termeitaliane.com/italiano/index.htm> Terme aperte 2010 – údaje o počtu lázní [online]. [cit. 2011-04-22]. Dostupné z: Terme di Grado – obrázek mořských lázní [online]. [cit. 2011-04-07]. Dostupné z: Terme in Italia [online]. [cit. 2011-04-23].

Dostupné

z:

Tour del Foro Romano [online]. [cit. 2011-04-18]. Dostupné z: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online]. [cit. 2011-04-30]. Dostupné z:

Seznam italských zkratek ACI

- Automobile Club d’Italia

AIAT

- Associazione Internazionale Alberghi Termali

AMAT

- Associazione Mondiale Attivitá Termale

ANCOT

- Associazione Nazionale Comuni Termali

ENIT

- Agenzia Nazionale del Turismo

FEDERTERME

- Federazione Italiana delle Indrustrie Termali e delle Acque

Minerali Curative FEMTEC

- Federazione Mondiale del Termalismo e Climatoterapia

ISTAT

- Istituto Nazionale di Statistica

PDL

- Popolo della Libertá

Seznam tabulek Tab. č. 1: Vývoj základních makroekonomických údajů 2005 – 2010………………...17 Tab. č. 2: Lázeňské oblasti - Údolí Aosty a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009).......36 Tab. č. 3: Lázeňské oblasti - Piemont a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)..............37 Tab. č. 4: Lázeňské oblasti - Lombardie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009).........38 Tab. č. 5: Lázeňské oblasti - Tridentsko-Horní Adiže a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)....…...………………………………………………………………………….…39 Tab. č. 6: Lázeňské oblasti - Benátsko a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)...…......41 Tab. č. 7: Lázeňské oblasti - Furlandsko-Julské Benátsko a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)........................................................................................................………….41 Tab. č. 8: Lázeňské oblasti - Ligurie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)....….…...42 Tab. č. 9: Lázeňské oblasti - Emiglia-Romagna a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)....………......……………………………………………………………………..43 Tab. č. 10: Lázeňské oblasti - Toskánsko a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)..…...45 Tab. č. 11: Lázeňské oblasti - Marky a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)……..….46 Tab. č. 12: Lázeňské oblasti - Umbrie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)....….....47 Tab. č. 13: Lázeňské oblasti - Latium a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)..............48 Tab. č. 14: Lázeňské oblasti - Abruzzy a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)...….....49 Tab. č. 15: Lázeňské oblasti - Kampánie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)….....50 Tab. č. 16: Lázeňské oblasti - Apulie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)....….......51 Tab. č. 17: Lázeňské oblasti - Bazilikata a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009).........52 Tab. č. 18: Lázeňské oblasti - Kalábrie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009).....…...53 Tab. č. 19: Lázeňské oblasti - Sicílie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)....……...54 Tab. č. 20: Lázeňské oblasti - Sardinie a nemoci v nich léčené (stav k r. 2009)....…....55 Tab. č. 21: Indikační skupiny v České republice a Itálii……………………………….59 Tab. č. 22: Hlavní srovnávané ukazatele lázeňství Itálie a České republiky…………..61

Seznam grafů Graf č. 1: Vývoj HDP v % za rok 2001 – 2010………………………...…………...…16 Graf č. 2: Vývoj počtu zahraničních turistických příjezdů v letech 1998 – 2009……...20 Graf č. 3: Rozdělení zahr. turistických příjezdů do Itálie v r. 2009 dle cíle cesty……..21 Graf č. 4: Výskyt jednotlivých typů minerálních vod v lázeňských oblastech……...…31 Graf č. 5: Nemoci léčené v italských lázních dle oblastí…………………………..…,.56

Seznam obrázků Obrázek 1 – Schéma zobrazující jednotlivé části veřejných lázní………………..…...23 Obrázek 2 – Nákres centrální budovy Caracallových lázní………………………..….25 Obrázek 3 – Letecký pohled na centrální část Caracallových lázní s kaldariem…..….25 Obrázek 4 – Tettuccio, symbol lázní Montecatini………………………………..…...44

Příloha č. 1 – Administrativní členění Itálie na regiony

Zdroj:

Mapa

administrativního

rozdělení

Itálie

[online].

[cit.

2011-04-10].

Dostupné



1. Valle d’Aosta (Údolí Aosty) 2. Piemonte (Piemont) 3. Lombardia (Lombardie) 4. Trentino-Alto Adige (Tridentsko – Horní Adiže) 5. Veneto (Benátsko) 6. Friuli-Venezia (Furlandsko – Julské Benátsko) 7. Liguria (Ligurie) 8. Emilia-Romagna (Emilia-Romagna) 9. Toscana (Toskánsko) 10. Marche (Marky)

11. Umbria (Umbrie) 12. Lazio (Latium) 13. Abruzzo (Abruzzy) 14. Molise (Molize) 15. Campania (Kampánie) 16. Puglia (Apulie) 17. Basilicata (Bazilikata) 18. Calabria (Kalábrie) 19. Sicilia (Sicílie) 20. Sardegna (Sardínie)

z:

Příloha č. 2 – Obrázky starověkých památek v Římě Forum Romanum

Zdroj: Tour del Foro Romano [online]. [cit. 2011-04-18]. Dostupné z:

Koloseum

Zdroj: Ministerstvo kultury [online]. [cit. 2011-04-18]. Dostupné z:

Příloha č. 3 – Základní údaje o Caracallových lázních

HLAVNÍ ROZMĚRY Největší areál

412 x 383 m

Vnitřek

323 x 323 m

Centrální část celkově

218 x 112 m

Plavecký bazén

54 x 23 m

Frigidarium

59 x 24 m, výška asi 41 m

Caldarium

35 m průměr, výška asi 44m

Vnitřní dvory

67 x 29 m MNOŽSTVÍ MATERIÁLU 341 000 m3

Pozzolana

35 000 m3

Vápno Tuf

341 000 m3

Bazalt na základy

150 000 m3

Cihly na fasádě

17,5 milionu

Velké cihly

520 000

Mramorové sloupy v centrální části Mramor na výzdobu a sloupy

252 6300 m3

ODHAD POČTU DĚLNÍKŮ Výkopy

5200 mužů

Podzemní stavby

9500 mužů

Centrální část

4500 mužů

Výzdoba

1800 mužů

Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů z knihy SEDMDESÁT DIVŮ SVĚTA, Osudy slavných stavebních památek. Uspořádal Chris Scarre. Praha: Slovart 2000. str. 178

Příloha č. 4 – dělení léčivých vod dle složení minerálních solí •

chlorido-sodné vody (nazývané též slané, které obsahují přírodní chlorid sodný, některé navíc ještě síran sodný nebo hydrogenuhličitan sodný) využívané převážně k pitným kúrám

•

sirné vody (s obsahem síry v různých kombinacích, např. sirné vody s obsahem sirovodíku jsou charakteristické svým zápachem připomínajícím zkažené vejce) vhodné k pitným kúrám, koupelím, inhalacím, vaginálním výplachům a k ředění bahen

•

arzéno-železité vody (s velkým množstvím iontů železa a arzénu), které jsou vynikajícím přírodním tonikem při ošetření pleti

•

hydrogenuhličitano-sodné

vody

(zvané

též

alkalické

pocházející

z vápencových skal a právě vápník dodává těmto vodám zvláštní chuť) jsou obvykle využívané k pitným kúrám a doporučovány hlavně sportovcům s vysokou fyzickou zátěží

•

síranové vody (též salinické nebo Glauberovy) určené především k pitným kúrám

•

uhličité vody (tzv. kyselky obsahující oxid uhličitý v různých kombinacích) působící příznivě na oběhový systém lidského těla

•

radonové vody (nebo též radioaktivní) užívané k pitným kúrám, inhalacím, vaginálním výplachům, koupelím a bahenní terapii

•

jodo-bromové vody (silně mineralizované vody převážně mořského původu) jsou doporučovány k léčbě onemocnění dýchací soustavy

Příloha č. 5: Indikační seznam INDIKACE

LÉČEBNÁ KÚRA

PŘÍKLADY LÉČENÝCH DIAGNÓZ

• • • • • •

Osteoartróza a další degenerativní onemocnění Mimokloubní revmatismy Revmatoidní artritida Artróza Revmatické bolesti páteře Osteoporóza Syndrom bolavého ramene

• • •

Stavy po operaci křečových žil Chronická cévní onemocnění Stavy po cévních operacích

• • • • •

Funkční žaludeční dyspepsie Chronická gastritida Stavy po endoskopii žlučníkových kamenů Dráždivý tračník Habituální zácpa

Pitná kúra cyklus 12 pohárků, 6 bahenních zábalů a 6 koupelí

• •

Chronické záněty močových cest Stavy po odstranění močových kamenů

Pitná kúra cyklus 12 pohárků

V. Gynekologické choroby

• •

Zánětlivá onemocnění zevních a vnitřních rodidel Stavy po hysterektomii

Cyklus 12 vaginálních výplachů s léčebnou lázní

VI. Nemoci horních cest dýchacích

• • • • • • •

Alergická rýma Chronická faryngitida Chronická laryngitida Zánět dutin Ztráta sluchu Smíšená hluchota Nemoci zvukovodu

VIII. Respirační onemocnění

• •

Různé druhy bronchitidy Bronchektázie

IX. Kožní choroby

• • • •

Svrab Ekzém Atopická dermatitida Seboroická dermatitida

• I. Revmatické choroby

II. Onemocnění cév

III. Poruchy trávicího ústrojí IV. Onemocnění močových cest

VII. Ušní onemocnění

Cyklus 12 bahenních zábalů a 12 koupelí

Cyklus 12 koupelí s podvodní masáží

Cyklus 24 inhalací Cyklus 12 insuflací a 12 inhalací Cyklus 12 plicních ventilací a 18 inhalací

Zdroj: vlastní zpracování na základě údajů z publikace Touring, I’Italia delle terme46

46

Touring, L’Italia delle terme. Milano: Touring, 2009. str. 16 [cit. z díla]

Cyklus 12 léčebných koupelí

Příloha č. 6 - seznam použitých kódů italských provincií Údolí Aosty AO – Aosta Piemont AL - Alessandria AT - Asti CN - Cuneo VB – Verbano Cusio Ossola Lombardie BG - Bergamo BS - Brescia PV - Pavia SO - Sondrio Tridentsko – Horní Adiže BZ - Bolzano TN - Trento Benátsko BL - Belluno PD - Padova VE - Venezia VI - Vicenza Furlandsko – Julské Benátsko GO - Gorizia UD - Udine Ligurie IM - Imperia Emiglia Romagna PR - Parma RN - Rimini Toskánsko PT - Pistoia SI - Siena Marky AN - Ancona AP – Ascoli Piceno MC - Macerata PU – Pesaro e Urbino

Umbrie PG - Perugia TR - Terni Latium FR - Frosinone RI – Rietii RM - Roma LT - Latina VT - Viterbo Abruzzy PE - Pescara Kampánie AV - Avellino BN - Benevento NA - Napoli SA - Salermo Apulie BR - Brindisi FG - Foggia LE - Lecce Bazilikata PZ - Potenza Kalábrie CS - Cosenza CZ – Catanzaro RC – Reggio Calabria Sicílie AG - Agrigento CT - Catania ME - Mesina PA - Palermo TP - Trapani Sardinie CA - Cagliari OR - Oristano SS - Sassari