JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie Jevištní technologie
Vývoj zvukové aparatury v divadelním prostředí Bakalářská práce
Autor práce: Tomáš Ožana Vedoucí práce: BcA. Jan Škubal Oponent práce: Mgr. Radomír Kos
Brno 2012
Bibliografický záznam O Ž A N A , To m á š . V ý v o j z v u k o v é a p a r a t u r y v d i v a d e l n í m p r o s t ř e d í [ T h e development of audio equipment in a theater environment]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie, 2012. 95 s., 2 p ř í l o h y. Ve d o u c í d i p l o m o v é p r á c e B c A . J a n Š k u b a l .
Anotace Bakalářská práce „Vývoj zvukové aparatury v divadelním prostředí“ podává obecný přehled o využívání zvuku v průběhu historie. Zabývá se akustikou divadelních prostor
v d o b ě a n t i k y, p o p i s u j e t v o r b u
zvukových efektů v průběhu renesance a v pozdějších obdobích mapuje vznik nejrůznějších vynálezů a jejich vliv na rozvoj divadelní a u d i o t e c h n i k y.
Annotation The development of audio equipment in a theatre environment deals w i t h a g e n e r a l o v e r v i e w o f t h e u s e o f s o u n d i n t h e c o u r s e o f h i s t o r y. It deals with the acoustics of the theatre spaces in ancient times,describes the creation of sound effects during the Renaissance,in later periods it maps out the creation of various inventions and their influence on the development of the theatre audio equipment.
K l í č o vá s l o va z v u k , d i v a d l o , z v u k o v á a p a r a t u r a , z v u k a ř , m i k r o f o n , r e p r o d u k t o r, mixážní pult
K e yw o r d s s o u n d , t h e a t e r, s o u n d s y s t e m , s o u n d d e s i g n e r, m i c r o p h o n e , l o u d s p e a k e r, m i x i n g c o n s o l e
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jsem uvedené informační zdroje . Brně, dne 18. prosince 2012
To m á š O ž a n a
P o d ě k o vá n í Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří mi pomáhali s
přípravou
práce
vytváření. Zejména práce
BcA.
konzultacemi
Janu a
nebo
mě
pak chci Škubalovi
jeho
jakkoli
podporovali
poděkovat vedoucímu
během
jejího
mé bakalářské
za
podnětné
r a d y,
čas
trpělivost.
Vladimíru
R ybářo vi
strávený děkuji
za
inspiraci, cenné rady a čas, který mi věnoval. V neposlední řadě bych rád poděkoval Daniele Podstawkové, celé své rodině, přátelům a
kamarádům
za
jejich
p ř i p o m í n k y,
pevné
nervy
podporu, kterou mi projevovali po celou dobu studia.
a
neskutečnou
Obsah Ú v o d ...............................................................................................................1 1 Z v u k – d e f i n i c e a t e r m i n o l o g i e ....................................................3 1 . 1 D e f i n i c e z v u k u .............................................................................3 1 . 2 Te r m i n o l o g i e .................................................................................5 2 H i s t o r i e z v u k u v d i v a d l e ...............................................................1 0 2 . 1 A n t i c k é d i v a d l o .........................................................................1 0 2 . 2 D i v a d l o v e s t ř e d o v ě k u ..........................................................1 5 2 . 3 O d r e n e s a n c e k m o d e r n í m u d i v a d l u ...............................1 6 2 . 3 . 1 N e j č a s t ě j i p o u ž í v a n é z v u k o v é e f e k t y ....................1 8 2 . 3 . 2 S t r o j e k t v o r b ě z v u k o v ý c h e f e k t ů ............................2 0 2 . 3 . 2 . 1 B u r á c e n í h r o m ů .......................................................2 0 2 . 3 . 2 . 2 V í t r .................................................................................2 2 2 . 3 . 2 . 3 D é š ť ..............................................................................2 3 2 . 3 . 2 . 4 „ R a c h o s t r o j e “ a p y r o t e c h n i c k é e f e k t y ...........2 4 2 . 3 . 2 . 5 Z v o n y ............................................................................2 5 2 . 3 . 2 . 6 Z v í ř a t a .........................................................................2 6 2 . 4 Z v u k o d d o b y e l e k t r i f i k a c e ..................................................2 6 2 . 5 O b e c n ý h i s t o r i c k ý v ý v o j .......................................................2 7 2 . 5 . 1 V ý v o j v č e s k ý c h d i v a d l e c h . ........................................2 8 3 E l e k t r o a k u s t i c k ý ř e t ě z e c ..............................................................3 1 3 . 1 M i k r o f o n .......................................................................................3 1 3 . 1 . 1 H i s t o r i e ................................................................................3 1 3 . 1 . 2 S t a v b a ..................................................................................3 3 3.1.3 Rozdělení mikrofonů podle způsobu přeměny a k u s t i c k é h o s i g n á l u n a e l e k t r i c k ý ........................................3 3 3 . 1 . 3 . 1 U h l í k o v ý m i k r o f o n .................................................3 3 3 . 1 . 3 . 2 E l e k t r o d y n a m i c k ý ( d y n a m i c k ý ) m i k r o f o n ....3 4 3 . 1 . 3 . 3 P i e z o e l e k t r i c k ý ( k r y s t a l o v ý ) m i k r o f o n .........3 6 3 . 1 . 3 . 4 E l e k t r o s t a t i c k ý ( k a p a c i t n í ) m i k r o f o n .............3 7 3 . 1 . 3 . 5 E l e k t r e t o v ý m i k r o f o n .............................................3 8 3 . 1 . 4 B e z d r á t o v é m i k r o f o n y ...................................................3 9 3 . 2 M i x á ž n í p u l t y .............................................................................4 0 3 . 2 . 1 H i s t o r i e ................................................................................4 0 3 . 3 Z e s i l o v a č e ...................................................................................4 2
3 . 3 . 1 H i s t o r i e ................................................................................4 2 3 . 4 R e p r o d u k t o r y a r e p r o d u k t o r o v é s o u s t a v y ....................4 4 3 . 4 . 1 H i s t o r i e ................................................................................4 4 3 . 5 K o n e k t o r y a k a b e l á ž ...................................................................4 6 3 . 5 . 1 J A C K .....................................................................................4 7 3 . 5 . 2 C i n c h .....................................................................................4 7 3 . 5 . 3 D I N .........................................................................................4 8 3 . 5 . 4 X L R 3 p i n o v ý ( C A N N O N ) .............................................4 9 3 . 5 . 5 S P E A K O N ............................................................................4 9 3 . 6 P r o p o j e n í e l e k t r o a k u s t i c k é h o ř e t ě z c e ...........................4 9 3.7 Mechanické audio zařízení a nosiče zvukových z á z n a m ů ................................................................................................5 1 3 . 7 . 1 F o n o a u t o g r a f ...................................................................5 1 3 . 7 . 2 F o n o g r a f ............................................................................5 2 3 . 7 . 3 G r a f o f o n ..............................................................................5 3 3 . 7 . 4 G r a m o f o n ...........................................................................5 3 3 . 7 . 5 Te l e g r a f o n .........................................................................5 3 3.8 Magnetické audio zařízení a nosiče zvukových z á z n a m ů ................................................................................................5 4 3 . 8 . 1 P r v n í k a z e t o v ý p ř e h r á v a č ...........................................5 4 3 . 8 . 2 M i n i D i s c ( M D ) ..................................................................5 4 3 . 9 O p t i c k ý z á z n a m z v u k u ..........................................................5 5 3 . 1 0 D i g i t á l n í z á z n a m z v u k u ......................................................5 5 3 . 1 0 . 1 C D ( k o m p a k t n í d i s k ) ...................................................5 5 Z á v ě r ...........................................................................................................5 7
Ú vo d „Stačí
samotný
zvuk,
aby
naše
představivost
dokreslila vhodný (nebo nevhodný) obraz.“ Člověk rozlišovat
již
a
před
svým
pamatovat
si
narozením
dokáže
nejrůznější
zvuky
vnímat, okolního
prostředí, které mu pomáhají v jeho orientaci. Ačkoli je přijímána celá škála tónů o nejrůznější frekvenci, vlastním sluchovým
orgánem
dokážeme
vnímat
pouze
omezenou
část. Dle amplitudy mechanického vlnění tak rozlišujeme tóny
lidskému
představuje jakožto
uchu
více
pro
většinu
součást
lidského
či
méně
lidí
příjemné.
naprostou
sm yslového
Zvuk
samozřejmost,
vnímání
okolního
světa. Klasické
pojetí
jednotlivých
zvukových
událostí
je
založeno ve spojení představy prostředí, ve kterém žijeme, s
vizuálními
chápáno
jako
skutečnosti, pouhým události
p o d n ě t y. „viditelný
které
zrakem, či
Vnímání
objektu
objekt.“
zach ycujeme jsou
jevy
spíše
Na jiným
vnímány
doprovázející
(MACULEW ICZ, 2009,
S.
je
nejčastěji
rozdíl
od
způsobem
toho, než
jako
vlastnosti,
viditelné
p ř e d m ě t y.
1)
Mechanické vlnění, na základě kterého vlastně „zvuk“ vzniká,
je
umožňujících
jedním přežití
ze v
základních
přírodě.
Ve
f yzikálních
spojení
s
jevů
ostatními
s m y s l o v ý m i o r g á n y, k t e r é s e v z á j e m n ě p o s i l u j í a d o p l ň u j í , má význam informační, komunikační, výstražný a mnoho dalších. Zvuk nabývá ještě další význam – kulturní. Lze si dnes jen těžko představit život bez rozhlasu, balet bez hudby či divadlo
bez zvukových podkladů
- 1 -
a hudebních
doprovodů. Právě divadlo je místem, kde se uměle vytváří situace
reálného
života
a
zvuk
zde
hraje
roli
činitele
zvýrazňujícího konkrétní stav s cílem probudit v divákovi kladné či záporné emoce. Komplexním vývojem zvukové aparatury v divadelním prostředí se u nás doposud nikdo nezabýval. Neexistuje mnoho a
rešerší
používání
historických
popisujících zvukových
problematiku
technologii
obdobích,
což
může
v
vzniku jednotlivých
být
způsobeno
nedostatečnými vědomostmi ohledně divadelní techniky v průběhu 20. století. Podobné designera
studii
Davida
se
věnuje
Collinsona
kniha „The
anglického
sound
of
sound
theatre.“
Částečně se této problematice věnoval také Frank Napier v
knize
„Noises
Off“
a
Peter
Management.“
- 2 -
Bax
v
díle
„Stage
1 Z vu k – d e f i n i c e a t e r m i n o l o g i e 1.1 Definice zvuku „Obecně
můžeme
zvuk
definovat
jako
mechanické
kmitání, které je charakterizováno parametry poh ybu částic pružného
prostředí
zvukového
nebo
pole“.
u
vlnového
(Akustika,
poh ybu
vznik
a
parametry
šíření
zvuku,
frekvenční analýza a syntéza, sluchový vjem zvukového signálu, 2005, ¶ 2) Během mechanického vlnění dochází k šíření kmitání v l á t k o v é m p r o s t ř e d í . N e d o c h á z í z d e k p ř e n o s u l á t k y, ale naopak k přenosu energie. Vlivem působení vazebných sil mezi atomy a molekulami dochází ke vzniku vlnění ve
všech
skupenstvích,
kdy
vzájemná
vazba
umožňuje
přenos energie kmitavého pohybu. Prostředí je uváděno jako pružné. Kmitáním v pružném prostředí vzniká vlna. (ŠKEREŇ, URBÁNEK, TICHÝ, 2003,
S.
1)
Rychlost, kterou se vlnění vzduchu šíří, se nazývá rychlost
zvuku
a
závisí
na
hustotě
prostředí,
atmosférickém tlaku a teplotě. Pro klasické prostředí se uvádí hodnota přibližně 340 m/s. Akustické vlnění se v prostředí šíří od zdroje ve všech směrech (kulově) a s rostoucí vzdáleností dochází ke slábnutí síly zvuku. V případě, že se vlnění setká s překážkou, dojde k jeho odrazu, ale také k jeho částečnému pohlcení a přeměně na
energii
tepelnou.
V
běžném
prostředí
je
vlnění
mnohokrát odraženo, takže mohou být zvuky vnímány s určitým zpožděním. Lidský sluchový orgán je schopen rozeznávat zvuk s frekvencí 20 Hz až 20 kHz. Citlivost ucha na jednotlivé frekvence zvukového spektra je různá, - 3 -
dokáže pracovat v rozsahu až 140 dB. ( VLACHÝ, 2008, s. 18-19) Základními
skupinami
zvuků
jsou
tóny
a
h l u k y.
Základním stavebním prvkem jakéhokoli zvuku je právě tón,
přičemž
sinusových
všechny
tónů
v
zvuky
jsou
nejrůznějším
složeny
z
uspořádání.
různých Faktorem
ovlivňujícím každý zvuk je proměnlivý a střídavý akustický t l a k . ( K U B Á T, 1 9 9 0 , s . 1 4 ) Rozdíly mezi jednotlivými tóny jsou dány amplitudou a množstvím kmitů za vteřinu (Hz), podle čehož jsou tóny seřazeny v hudební soustavě. V případě malého množství kmitů
zní
tóny
hluboce
a
bručivě,
vysoký
počet
kmitů
udává pisklavý a vysoký zvuk. Podle množství kmitů za vteřinu dále rozlišujeme: infrazvuk – do 16 Hz akustické pásmo – 16 až 20 000 Hz ultrazvuk – nad 20 000 Hz Hudba harmonickými
je
tvořena složkami,
základními určujícími
tóny jejich
a
jejich
zabarvení.
( S V O B O D A , B R D A , 1 9 7 8 , s . 1 0 - 11 ) „Hluky bývají označovány jako zvuky nehudební. Jako hluky složité
označujeme
nepravidelné
nepravidelné
nepravidelné
rozruchy
vlnění
vznikající
jako
kmitání
těles
nebo
krátké
(srážka
dvou
těles,
výstřel,
p ř e s k o č e n í e l e k t r i c k é j i s k r y a p o d . ) “ ( T ó n a h l u k , 2 0 11 , ¶ 1 )
- 4 -
1 . 2 Te r m i n o l o g i e V bakalářské práci se vyskytuje množství odborných, technických a fyzikálních termínů. Pro lepší orientaci a pochopení je důležité vysvětlit alespoň ty nejzákladnější a teoreticky popsat jejich funkci. „Akustika
–
rozsáhlý
vědní
o b o r,
zabývající
se
komplexně zvukem od jeho vzniku, přenosu prostorem až p o v n í m á n í l i d s k ý m i s m y s l y. A k u s t i k a s e d á l e d ě l í p o d l e oblasti zájmu: • h u d e b n í a k u s t i k a z k o u m á f y z i k á l n í z á k l a d y h u d b y, hudebních nástrojů a prostorů, •stavební
akustika
zkoumá
zvukové
jevy
a souvislosti v uzavřeném prostoru, budovách a stavbách, •prostoro vá
akustika
zkoumá
šíření
zvuku
v obecném prostoru, •fyziologická akustika zabývá se vznikem zvuku v hlasovém orgánu člověka a jeho vnímáním sluchovými o r g á n y, •psychoakustika (Akustika,
vznik
a
zkoumá
šíření
vnímání
zvuku,
zvuku
frekvenční
v
mozku.
analýza
a syntéza, sluchový vjem zvukového signálu , 2005, ¶ 1) •elektroakustika
zkoumá
oboustrannou
přeměnu
zvukových signálů na signály elektrické, jejím cílem je co nejpřirozeněji
reprodukovat
původní
zvuk
pomocí
zesilovací aparatury a také ho zaznamenávat. ( PEJCHA, Š K U B A L , 2 0 0 5 , s . 11 )
- 5 -
Zdroj
zvuku
–
chvění
pružných
těles,
které
se
přenáší do okolního prostředí a vzbuzuje v něm zvukové vlnění. (Akustika, vznik a šíření zvuku, frekvenční analýza a syntéza, sluchový vjem zvukového signálu , 2005, ¶ 8) „Elektroakustický vyj ádření
cesty
jednotlivých zavazující spotřebičů,
–
základní
elektroakustického
článků jak
řetězec
pro
tak
pro
schématické
signálu.
elektroakustického
jednoduchá složitá
řetězce
zařízení
zapojení
Návaznost
domácích
nahrávacích
nebo velkých koncertů.“ (PEJCHA, ŠKUBAL, 2005,
je hi-fi
studií
S.
11 )
„Z vuko vý vodič – prostředí, které zprostředkovává spojení mezi zdrojem zvuku a jeho
přijímačem, kterým
bývá ucho nebo mikrofon.“ ( ŠKEREŇ, URBÁNEK, TICHÝ, 2003,
S.
2)
„Hlasitost zvuku - se odvozuje od intenzity daným i . Kde i je intenzita tónu a i0
vzorcem
h=log
intenzita
referenčního
tónu
1000Hz.
i0
je prahová
Jednotka
[B]
se
nazývá bel podle známého fyzika A. G. Bella“. ( ŠKEREŇ, URBÁNEK, TICHÝ, 2003, „Hladina
S.
hlasitosti
2) (fón)
–
odpovídá
hladině
akustického tlaku vyj ádřené v dB pouze na referenčním kmitočtu
1
kHz,
bere
v
úvahu
různou
citlivost
sluchu
v celém akustickém pásmu.“ (VLACHÝ, 2008, s. 21) „Hlasitost (son) – umožňuje na rozdíl od jednotek pro hladinu hlasitosti jednoduše určit hlasitost několika zvuků najednou (40 Ph = 1 son).“ ( VLACHÝ, 2008, s. 21) „Intenzita zvuku (B) – výkon na plošnou jednotku. Lidský sluch vnímá intenzitu od - 6 -
−16
10
d o 1 0 w a t t / m−2 .
Intenzita
je
pro
různé
frekvence
(ŠKEREŇ, URBÁNEK, TICHÝ, 2003, „Intenzita
zvuku
je
přímo
jiná S.
a
subjektivní.“
2)
úměrná
energii
kmitání,
k t e r é z v u k o v é v l n ě n í v d a n é m b o d ě v z b u z u j e . Ta t o e n e r g i e pak
závisí
na
druhé
mocnině
amplitudy
vých yl ky
a na druhé mocnině frekvence. Intenzitu zvuku tedy určují nejen změny tlaku vzduchu v daném místě, ale také výška tónu. Citlivost lidského ucha je největší při frekvencích zvuku (700 Hz; 6000 Hz). 1. práh slyšení – nejmenší intenzita, od níž zvuk vnímáme 2. práh bolesti – zvuky větších intenzit než je práh bolesti
mohou v uchu
vyvolat
bolestivý pocit.“( Zvukové
vlnění, 2008, ¶ 1-3) Bar va zvuku – obsah vyšších harmonických tónů a jejich amplitud ve
složeném tónu vnímaných lidským
uchem jako určitý typický zvuk. Na základě barvy tónu je lidské ucho schopno rozlišit dva tóny složené, které jsou vydávány odlišnými zvukovými zdroji. (B arva tónu, 2007, ¶ 1) „Rezonance přirozeně
–
nejsnáze
frekvence, vibrovat.
ve
které
Jeden
začne
objekt
objekt
rozvibruje
druhý, pokud sdílejí stejnou rezonanční frekvenci. Jestliže například rozezníte ladičku, která má 100 Hz a někde poblíž bude ladička stejné frekvence, ta se rezonančně sama rozezní, i když do ní neudeříte.“ ( GOLDMAN, 1998, S.
55) „Infraz vuk – zvuky pod hranicí sluchu (0,7 – 16 Hz)
(velmi nízké frekvence, lidské tělo je vnímá hmatem - jsou - 7 -
schopny
rozvibrovat
(Akustika,
vznik
a
celý
povrch
šíření
zvuku,
těla
či
bránici).“
frekvenční
analýza
a syntéza, sluchový vjem zvukového signálu , 2005, ¶ 2) Akustické pásmo – pásmo o rozsahu 16 až 20 000 Hz, vnímané lidským uchem. ( SVOBODA, BRDA, 1978, s. 11 ) Elektroakustický
signál
–
zvukové
vlnění
m o d i f i k o v á n o n a e n e r g i i e l e k t r i c k o u . ( K U B Á T, 1 9 9 0 , s . 5 3 ) Ultrazvuk (nad
20
–
000
zvuky
Hz).
nad
(Akustika,
hranicí vznik
slyšitelnosti
a
šíření
zvuku,
frekvenční analýza a syntéza, sluchový vjem zvukového signálu, 2005, ¶ 2) „Výška určena
zvuku
frekvencí.
– U
určuje
se
výhradně
jednoduchých
tónů
s
u
tónů
a
je
harmonickým
průběhem určuje frekvence těchto tónů absolutní výšku tónu. Jednoduchý tón má sinusový průběh a má tedy pouze jednu
jedinou
superpozice
frekvenci.
většího
Složené
počtu
tóny
jsou
jednoduchých
výsledkem
tónů
a
jejich
frekvence jsou násobky frekvence základního tónu, který má
nejnižší
frekvenci.
Ta t o
základní
frekvence
určuje
absolutní výšku tónu.“ (Výška zvuku, 2007, ¶ 1-5) Relativní jednotlivých
výška
tónů,
tónů
podle
–
nichž
podíl
jejich
se
vyjadřují
frekvencí hudební
i n t e r v a l y. ( V ý š k a z v u k u , 2 0 0 7 , ¶ 7 - 8 ) „Akustický
tlak
(dB)
–
rozdíl
mezi
okamžitou
velikostí celkového tlaku v daném bodě zvukového pole a statickou (trvalou) hodnotou tlaku atmosférického. Jedná se tedy o střídavou (proměnnou) složku tlaku, která je superponována
(navázána,
přičtena)
- 8 -
k
atmosférickému
tlaku
díky
hodnota od
přítomnosti
zvuku.
celkového
tlaku
atmosférického
tlaku,
V
bude o
každém měnit
hodnotu
v
bodě čase,
tlaku
se a
tedy to
akustického
nahoru či dolů.“ (Akustika, vznik a šíření zvuku, frekvenční analýza
a
syntéza,
sluchový
vjem
zvukového
signálu ,
2005, ¶ 18) „Z vuko vá vlna – periodické stlačování a rozpínání pružného prostředí, v němž se šíří.“(Zvukové vlnění, 2008, ¶ 1)
- 9 -
2 H i s t o r i e z vu k u v d i va d l e 2 . 1 An t i c k é d i v a d l o První kolébku
velká
divadelní
v Řecku,
éra
zejména
západní
v Aténách,
civilizace a
je
měla
datována
do přelomu 4. a 5. století před naším letopočtem. Její rozvoj je založen na tradicích přednášení poezie básníky a mužským pěveckých sborem, jejichž spojením vznikala p r v n í t z v. „ d r a m a t a . “ ( C O L L I N S O N , 2 0 0 8 , s . 2 ) Vznik zpěvech,
antického které
obětování
divadla
doprovázely
bohům.
Zpěv
mělo
základy
téměř
veškeré
obsahoval
různé
v
lidových
ceremonie
prvky
epické
poezie. Epopeje oži voval aéd 1, který hrál na l yru a zpíval především pro pobavení vládcům, naopak rapsód 2 bavil lidové publikum na veřejných oblastech, zpěv doplňoval mimikou a často používal palici jako rekvizitu. Později se ke zpěvu přidal tanec, a brzy se stal náboženský kult záminkou
ke
vzniku
prvních
představení. (MOUSSINAC , 1965,
primitivních S.
divadelních
28)
Základem prvotních řeckých tragédií a komedií byla mocná božstva mohoucí vyvolat hromobití či zemětřesení. Řečtí
stavitelé
měli
znalosti
stavby
sofistikovaných
divadel, je také známo, že našli způsob, jak replikovat několik základních zvukových efektů. Používali také mnoho nejrůznějších strojů, včetně kolových platforem, na kterých 1
Aéd a
–
hudebník
změnou
hlasu
oživující a
tónu
epopeje,
zpívá
pro
který radost
v
doprovodu
vládcům
a
lyry
místním
zbohatlíkům. 2
Rapsód – starořecký přednašeč epických básní ( 384 př. n. l. – 322 př. n. l.)
- 10 -
zavěšovali nejrůznější obrazové výjevy; dalším přístrojem byl jeřáb, kterým Bůh sestupoval z nebe. V římské říši zaznamenalo divadlo rozvoj v 1. století před naším letopočtem. V té době začali Římané budovat s t á l é s c é n y, k t e r é s e v m n o h é m l i š i l y o d ř e c k ý c h . D i v a d l a byla postavena na rovném povrchu, a ne na svazích, jak t o m u b y l o u ř e c k é a r c h i t e k t u r y. Ř í m s k é d i v a d e l n í s t a v b y m ě l y o b r o v s k é z d ě n é s t ě n y, č a s t o b o h a t ě z d o b e n y. M e n š í stavby mohly být uzavřeny ve formě obdélníkové budovy zakryté střechou. (COLLINSON, 2008, s. 2) Od počátku divadla b yl nedílnou součástí předsta vení také
zvuk.
Jedním
z
nejdůležitějších
aspektů
byla
s l y š i t e l n o s t h e r c e , t e d y a k u s t i k a . To z p o č á t k u z a j i š ť o v a l p ř e d e v š í m p r o s t o r, v e k t e r é m s e h r á l o . D o b r o u s t a v e b n í akustiku můžeme hledat například u řeckých amfiteátrů nebo římských cirků. Řekové pro amfiteátry hledali vhodná místa
přímo
v
terénu
a
vytvářeli
polokruhové
stavby
s prudkou elevací, kde byl zvuk jaksi uzavřen a neunikal do prostoru. Římští stavitelé cirků své stavby projektovali i
bez
výhody
vhodného
terénu.
Pořád
zde
byla
snaha
postavit divadlo tak, aby i přes velkou kapacitu míst bylo co nejlépe slyšet. Římské divadlo je překvapivé snahou o ozvučení. Zajímavým sta vitelským prvkem b ylo vytvoření kanálu čeho
pod bylo
prvními
řadami
před
zesílení
zvuku.
Te n t o
orchestrou,
výsledkem
architektonický
prvek
můžeme zařadit jako prvotní známku zvukové technologie. (KOLEGAR, 2001,
S.
47)
Nejznámější, nejmladší a nejvíce dochovaný amfiteátr leží v řeckém Epidauru. Navrhl ho Polykleitos mladší na
sklonku
4.
století
před
našim
letopočtem.
Hlediště
obsahuje 55 řad sedadel. Divadlo je známé právě svou - 11 -
specifickou akustikou, která umožňuje dokonale slyšet i v horních řadách. Důvody tohoto jevu nebyly známy ani samotným Řekům. Mnohokrát se snažili o duplikaci divadla v E p i d a u r u , a l e ž á d n ý z n i c h n e d o s á h l s t e j n é a k u s t i k y. Odborníci
z
Georgia
ultrazvukových hlavní
vln
faktor
a
Institute
of
Te c h n o l o g y
počítačových
výjimečné
akustiky
simulací není
pomocí
zjistili,
v í t r,
ani
že
sklon
divadla, jak se předpokládalo, ale jeho kamenná sedadla. Ř a d y s e d a d e l z v á p e n c e f u n g u j í j a k o a k u s t i c k ý f i l t r. Te n tlumí v hledišti šum o nízkých frekvencích. Zvuky z jeviště o vysokých frekvencích jsou naopak odráženy a přenášeny do zadních řad. (Akustika antického divadla, 2007, ¶ 1-4) Předpokládá se, že právě Pythagoras3 (cca 580-500 př.n.l.) b yl prvním člověkem, který se začal vážně zabývat studiem
zvuku
a
a k u s t i k y,
na
něhož
dále
navázal
Aristoteles4 (384-322 př. n. l.). Jedním z nejvýznamnějších Aristotelových výroků bylo, že zvukové vlny se nechovají stejně
jako
světlo,
protože
se
neomezují
pouze
na přímkách. Pochopil také význam odrazu a pohlcování zvuku.
Upozornil
na
to,
že
sbor
v
divadle
je
méně
sl yšitelný v případě, že podlaha je tvořena směsí písku, p l e v a s l á m y. Te n t o p o z n a t e k h o v e d l k n á z o r u p o u ž í v á n í suchého a hladce omítnutého dřeva pro proscenium 5. V vytvořil
3
1.
století
proslavené
př.
n.
dílo
l.,
římský
architekt
„De Architectura“.
To
Vitru vius 6 zahrnuje
Pythagoras – legendární řecký filosof, matematik a astronom (570 př. n. l. – 510 př. n. l.)
4
Aristoteles – filosof vrcholného období řecké filosofie
5
Proscenium – divadelní předscéna, prostor před oponou
6
Vitruvius – římský architekt, inženýr a teoretik (1. stol. př. n. l.)
- 12 -
podrobné
instrukce
pro
úspěšné
budování
divadel,
se
zvláštním důrazem na akustiku. Vitruvius ve svém díle vysvětluje, že zvukové vlny se šíří směrem ven jako vlnění na stojaté vodě po hození kamenem. Ačkoli se kruhy ve vodě šíří pouze horizontálně, zvukové princip
vlny je
jsou
rozvířeny
vykládán
jako
ve
všech
jedna
z
směrech.
teorií
Te n t o
a k u s t i k y,
což
přispělo k tvorbě základu moderního designu v akustickém divadle. (COLLINSON, 2008, s. 3) „Dále jest pilně dbát na to, aby nebylo místo hluché, a l e a b y s e z n ě h o h l a s š í ř i l c o n e j j a s n ě j i . To d o c í l í m e t í m , že zvolíme místo, kde nepřeká ží o zvěna. Hlas je toti ž vánek, plynoucí v zduche m, a sluch jej vnímá dotyke m. Šíří se v nekonečných obrátkách kruhů, jako když hodíme do s toj a té vo d y k á me n a v zn i k n o u b e zp o č e tn é , r o s to u c í kruhy vln, vychá zející ze středu a pokud mo žná nejdále, nepřeká ží-li jim těsné místo nebo nepostaví-li se jim do cesty nějaká překá žka, která nedopustí vlnám dojíti cíle.
A
tak,
poruší-li
je
n á r a z y,
první
porušené
kruhy
ro zruší následkem toho běh ostatních. Stejně se i hlas pohybuje v kru zích – avšak ve vodě se šíří kruhy plošně d o š í ř k y, k d e ž t o h l a s p o s t u p u j e d o š í ř k y a r o v n ě ž s t o u p á s t u p ň o v i t ě d o v ý š k y. A p r o t o j a k j e t o m u s d r a h a m i v o d n í c h vln, tak i hlase m; kdy ž se nepostaví žád ná překá žka do
cesty
první
ale
všechny
vlně,
dojdou
neporuší
bez
ani
pa zvuku
k
druhou uším
a
další,
diváků
jak
na nejvyšších, tak na nejni žších místech. “ (VITRUVIUS POLLIO, POLLUX, 1947, 30-31) Ačkoli se předpokládá, že Řekové a Římané uvažovali o akustice, odborníci se nemohou shodnout na tom, zda opravdu
byla
používána
nějaká - 13 -
forma
zesílení
zvuku.
Nizozemský autor Benjamin Hunningher tvrdí, že divadlo v Aténách je tak velké, že je obtížné pochopit, že by se herci mohli sl yše t bez nějaké formy pomoci. Hunninger provedl akustickou zkoušku v divadle v Aténách v různých klimatických podmínkách. Došel k závěru, že pokud diváci znají slova, mohou je sl yše t a pochopit na vzdálenost 135 stop. Důležité fráze se opakují, pravděpodobně proto, aby mohly být zaměřeny v různých částech hlediště. Na druhou stranu, pokud není publikum seznámeno s hrou, vzdálenost p r o s r o z u m i t e l n o s t b y l a s n í ž e n a n a 11 0 s t o p . ( C O L L I N S O N , 2008, s. 4) Pomocným architektonickým prvkem v řeckém divadle byla zadní stěna, ideálně ze dřeva, a minimálně stejně vysoká jako herci. Kd yž herci mlu vili, zvuko vé vln y se odrážely dopředu, stejně jako vracející se vlny a vznikala tak jedna velká vlna, která se nesla mnohem dál, než by tomu
bylo
bez
pomoci
zadní
s t ě n y.
Hunningher
také
vyslovil teorii, že kamenná podlaha jeviště byla s ohledem na herce akusticky výhodná. Ačkoli se nepodařilo najít žádný archeologický důkaz, je možné, že by podlaha mohla být klidně dřevěná, aby herec získal akusticky silnější projev nad sborem, který byl umístěn před ním. Vitruvius také vysvětluje, jak vytvořit "zesilovače". V této teorii se také zmiňuje o Aristotelovi. Bronzové vázy jsou umístěny mezi sedadly hlediště, jejichž cílem je rezonovat předem určené
kmitočty
v
závislosti
na
jejich
velikosti.
Dává
podrobné instrukce týkající se množství váz a jejich polohy p r o r ů z n é v e l i k o s t i d i v a d l a . Ve l i k o s t i v á z b y l y u r č e n y za
použití
ve
svém
m a t e m a t i k y. díle
Bohužel
"Acoustic
and
Benjamin
Acting
in
Hunningher the
Theatre
of Dion ysus Eleuthereus" říká, že je Vitriu viovy bronzo vé nádoby
nebyly
nikdy
nalezeny - 14 -
v
ruinách
řeckých
ani
římských divadel. Vitruvius pravděpodobně pouze použil teorii řeckého filozofa a hudebního teoretika Aristoxena 7, a přestože b yl neu věřitelně detailní a vědeck y správný v mnoha ohledech, zdá se, že neexistuje žádný důkaz o použití v praxi. (COLLINSON, 2008, s. 5)
2.2 Divadlo ve středověku Stejně tak, jako se řecké divadlo opíralo o oslavy boha vína a bujaré zábavy Dionýsa, středověké drama se rozvinulo
z
uctívání
křesťanského
Boha.
( COLLINSON,
2008, s. 10) Vznikaly hudební a básnické parafráze na úryvky z evangelií8. (MOUSSINAC, 1965,
S.
71)
Tímto způsobem vznikala v 10. století před naším letopočtem liturgická dramata 9, později začaly vznikat hry z o b r a z u j í c í n á b o ž e n s k é p ř í b ě h y, k t e r é b y l y p ř e d s t a v o v á n y u příležitosti významných církevních dat. S prvními zmínkami o použití zvukových efektů se shledáváme ve 13. století ve hře s názvem Adam, v níž při zobrazení pekla b yl vyžado ván "pekelný rámus." Jakým způsobem
bylo
efektu
dosaženo,
není
známo.
(COLLINSON, 2008, s. 10)
7
Aristoxenes
–
první
„specializovaný“
hudební
teoretik
antiky
(356 př. n. l.-300 př. n. l.) 8
Evangelium – text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista
9
L i t u r g i c k é d r a m a – s p o j e n o s v á n o č n í m i a v e l i k o n o č n í m i o b ř a d y. Te x t v z n i k a l z e v a n g e l i í , o b s a h u j e p a s á ž e o n a r o z e n í , u k ř i ž o v á n í a z m r t v ý c h v s t á n í J e ž í š e K r i s t a . Te x t j e z č á s t i z p í v a n ý ( h r á l i j e mniši a jeptišky), dramatizace pohybem byla omeze ná.
- 15 -
Ve s t e j n é m o b d o b í n a v e ř e j n ý c h m í s t e c h , j a k ý m i b y l a tržiště a náměstí, působili také potulní umělci, tanečníci a
žongléři,
kteří
bavili
publikum
krátkými
scénkami
z k a ž d o d e n n í h o ž i v o t a p r o t k a n ý m i v t i p y, z á b a v n ý m i d i a l o g y a často i vulgárními řečmi. Právě toto umělecké odvětví se stalo základem pro vznik světského divadla. ( MOUSSINAC, 1965,
S.
74)
Evropské
středověké
divadlo
kladlo
velký
důraz
na používání speciálních efektů - propracované scenérie, zázračná
zjevení,
zemětřesení,
létající
s c é n y,
světelné
e f e k t y, v ý b u c h y a d a l š í . N e j s i l n ě j š í z v u k o v é e f e k t y b y l y používány během scén znázorňujících peklo nebo naopak b o ž s k ý c h e f e k t ů j a k o b y l y b l e s k y a h r o m y. P r v n í z a c h o v a n é písemné důkazy o napodobování zvuků bouřky jsou známy ze
14.
kamenů v
a
15.
ve
století.
vaně.“
nádobách
starověkých
Ve
Používání
vykazuje Řeků,
Francii
zvuků
přímou
hlavním
se
používalo bubnů
souvislost
rozdílem
je
a
„válení
kamenů
s
divadlem
tvoření
explozí
pomocí střelného prachu. Hudba, ať už instrumentální nebo zpívaná, hrála v
mnoha
středověkých
hrách
důležitou
roli,
vytvářela
atmosféru a vyplňovala přestávky mezi jednotlivými částmi představení. Mnoho her se konalo venku, a pravděpodobně byli
hudebníci
a
zpěváci
postaveni
podél
jeviště.
( C O L L I N S O N , 2 0 0 8 , s . 1 0 - 11 )
2.3 Od renesance k modernímu divadlu Renesance
byla
obdobím
velkých
změn.
Evropští
tvůrci se opět inspirují motivy starověku, především Řecka a Říma. (COLLINSON, 2008, s. 14)
- 16 -
Bohužel velmi
tehdejší
nepřesné
a
poznatky
zkreslené.
o
Na
antice
b yl y
doposud
začátku
se
divadelní
představení hrála v místnostech, kde herci vstupovali na
scénu
bočními
dveřmi,
později
se
rozvinula
stavba
pódia a stupňovitého hlediště. Obrovský rozvoj divadla si b r z y v y ž á d a l p o s t a v e n í p r v n í c h s t á l ý c h d i v a d e l n í c h b u d o v. Nástupem a
baroka
iluzivních
došlo
zážitků
postupně
vývojem
k
rozvoji
nejrůznějších
optických scénických
zařízení a jevištních dekorací. Důležitou roli zde odehrálo jevištní osvětlení, které bylo pro diváka neviditelné a jehož cílem
bylo
navodit
pocit
osvětlování
takovým
způsobem,
stíny
na
okolních
denního
světla.
aby
dekoracích,
světlo
ale
Herci
b yli
nevytvářelo
přitom
zůstalo
zachováno rovnoměrné osvětlení. ( KOLEGAR, 2001,
S.
10,
12-14) Zvukové efekt y b yl y používán y v mnoha situacích: Dotvoření
scény
a
vytvoření
správné
a t m o s f é r y. Ve l m i č a s t ý m i z n á z o r ň o v a n ý m i z v u k y b y l o hromobití,
zpěv
ptáků
vytvářející
pocit
klidu
nebo
kokrhání označující čas. Doplnění děje na jevišti. Jednalo se zejména o realistické zvuky jako je střelba z pistole, tikot hodin či zvony bijící na poplach. S y m b o l i c k ý ú č i n e k . Z v u k y, k t e r é p l n i l y f u n k c i s ymbolů
pro
konkrétní
akci
–
nadpřirozené
děje
znázorněné hromobitím, bubny signalizující pochod a r m á d y,
lovecké
r o h y,
fanfáry
porážku, vítězství, atd.
- 17 -
označující
příjezd,
S c é n i c k é o d k a z y. P o k u d b y l a p o t ř e b a u p o z o r n i t , že čas a místo se nemění, používal se stejný zvuk přecházející z jedné scény do následující. Naopak změna
zvuku
mezi
scénami
ukazovala
na
nové
umístění a navozovala novou náladu. Zahájení
a
ukončení
představení.
Vhodná
h u d b a , n e b o d o k o n c e z v u k o v é e f e k t y, b y l y p o u ž í v á n y na začátku a na konci představení. Hojně používáno z e j m é n a v d i v a d l e c h b e z o p o n y. ( C O L L I N S O N , 2 0 0 8 , s. 17-18)
2.3.1 Nejčastěji používané zvukové efekty Alarm.
Jednalo
se
především
o
trubku
nebo
zvonek. Alarm také zvěstuje obecnější nebezpečí. B i t e v n í h l u k . V p ř í p a d ě v y t v á ř e n í z v u k ů b i t v y, b yl y používán y nástroje
jako
meče,
kopí,
klacky
a r ů z n é k o v o v é p ř e d m ě t y. O s o b y, k t e r é s e n a c h á z e l y v
zákulisí,
těmito
nástroji
rachotily
a
t ř í s k a l y,
v případě, že to scéna vyžadovala, také doplňovaly z v u k y, j a k o j s o u v ý k ř i k y n e b o p l á č . Z v o n y. Ve l k ý z v o n n a v r c h o l u d o m u v ě t š i n o u o z n a č o v a l a l a r m , h o d i n y k o s t e l n í v ě ž e n e b o o b ř a d y. R u č n í z v o n k y b y l y p o u ž i t y p r o b r á n y a d v e ř n í z v o n k y. Zvonkohra, sestavena z malých zvonů uspořádaných podle velikosti, označovala zvonění kostelních zvonů nebo uváděla nadpřirozené události. Ptáci. Konkrétními druhy ptáků, jejichž zpěv se v divadle napodoboval, byli zejména havran, kohout, slavík a kukačka. - 18 -
Echo.
Je
známo
několik
možností
dosáhnutí
echo efektů, jako např. hlasy v zákulisí opakující poslední slovo nebo slova herce na jevišti. Koně. Přestože zvuk koňských kopyt je dodnes častým nejsou
zvukem žádné
dosaženo.
používaným
přímé
během
důkazy
Pravděpodobně
o
se
tom,
představení, jak
jednalo
toho
o
bylo
společný
efekt několika osob bubnujících rukama a nohama či tvoření zvuků pomocí dutých bloků dřeva. Hon. Hluk vznikající při lovu mohl být dosažen pomocí
loveckých
rohů
a
výkřiků
lovců.
Štěkot
loveckých psů b yl docílen psími napodobiteli, ačkoli b yli používáni jen zřídka. Hrom.
Zvuk
dramatický a
hromu
prostředek
nadpřirozených
ostatních
sil,
mechanických
byl
používán
pro ale
nejen
znázornění také
zařízení.
k
jako
bouře
překrytí B ylo
zvuku
vymyšleno
několik způsobů k vytvoření tohoto efektu, které se však
od
středověku
mnoho
n e z m ě n i l y.
Jednalo
se
především o bouchání bubnů a válení těžkých kamenů v
dřevěných
nádobách
nebo
plechových
miskách.
Nicméně nebyly nalezeny žádné záznamy zmiňující se o používání „hromového listu“ - velký kus plochého zavěšeného kovu, který při otřesech vydává hřmotné z v u k y. V I t á l i i d o c í l i l i t o h o t o z v u k u v á l e n í m d ě l o v ý c h koulí nad stropem hlediště. V í t r.
Existuje
jen
málo
důkazů
o
jakýchkoliv
strojích či zařízeních pro tvorbu zvuku vě tru. Vítr b yl především
součástí
bouří.
Panuje
domněnka,
že
pro napodobení tohoto zvuku b yl y používán y hudební - 19 -
n á s t r o j e j a k o b u b n y, č i n e l y č i p í š ť a l y. J e t a k é m o ž n é , že bylo svištění větru reprodukováno pomocí otáčení šňůry
s
připevněnými
dřevěnými
p r o u t k y.
(COLLINSON, 2008, s. 17-27)
2.3.2 Stroje k tvorbě zvukových efektů K
tvorbě
pomůcky či
zvukových
stroje,
efektů
které
b ylo
zapotřebí
vytvořit
b yl y schopn y konkrétní
zvuky
vytvářet. Během historie jich vznikla celá řada, níže jsou uvedeny pouze ty nejznámější.
2.3.2.1 Burácení hromů K
nejoblíbenějším
patřily
stroje
k
výrobě
efektu
burácení hromů, kterých se v průběhu historie objevila celá
řada.
Ve l m i
hlasitým
a
působivým
zařízením
b yl
"thunder-run“, který b yl instalován v mnoha di vadlech do roku 1900. Vzhledem k tomu, že většina divadelních budov byla již postavena z kamene, od válení dělové koule nad
dřevěným
stropem
hlediště,
které
vytvářelo
dunivý
zvuk, se postupně ustoupilo. Novou alternativou se stal model zig-zag „thunder run“,
umělá
stěna
se
ž l á b k y,
po
kterých
se
koule
poh ybo val y směrem dolů, umístěna na straně nebo v zadní části jeviště. Jedním z těchto strojů z roku 1886 se mohlo pochlubit několik
také
dělových
Londýnské koulí
Lyceum.
různých
Zařízení
velikostí,
používalo
spouštěných
ve žlábcích z výšky osmi stop. V Metropolitní Opeře v New Yo r k u b y l p o u ž í v á n
"thunder-run“ obsahující elektrické
motory ovládající dvířka na jednotlivých úsecích. Tímto způsobem b ylo možné o vládat délku hromobití. V Německu se vyvinul model známý jako „ rabbit hutch (králikárna)“ - 20 -
se
s ystémem,
koulí.
V
který
horní
umožňoval
části
zařízení
zadržování a
kolmo
k
umístěných němu
bylo
připevněno několik regálů, v nichž se nacházely dělové koule.
Regály
se
svažovaly
do
žlábků,
od
nihž
b yl y
o d d ě l e n y d v í ř k y. J e j i c h o t e v í r á n í m b y l o m o ž n é n a č a s o v a t burácení hromů. V Anglii i v mnoha dalších zemích Evropy byly v období kolem roku 1800 používány „ rumble carts (hromové
vozíky).“
Jednalo
se
o
velmi
univerzální
zařízení, které b ylo používáno také pro tvorbu zemětřesení a jiných dunivých efektů. (COLLINSON, 2008, s. 38-41) Kola
tohoto
vozíku
nebyla
zcela
rovná,
čímž
v průběhu jízdy drkotala po dřevěné podlaze a zesilovala vytvářený zvuk. ( KOLEGAR, 2001,
S.
48)
Ty p z v u k u a m n o ž s t v í v y t v o ř e n ý c h v i b r a c í s e m o h l o lišit v závislosti na typu vozíku a rychlosti jeho pohybu. Po roce 1800 ztratily „hromové vozíky“ na přízni a byly nahrazeny a
„thunder
„thunder
drums
sheets
(hromo vými
(hromo vými
bubny)“.
plechy)“ (COLLINSON,
2008, s. 41) Hromové plechy představují plát plechu, zavěšeného na
prkně
nebo
trubce.
Po
ručním
rozvibrování
plátu
z í s k á m e z v u k h r o m u . ( F o l e y, 2 0 0 8 , ¶ 1 3 ) Bubn y a plech y b yl y v mnoha směrech výhodnější, jak už z hlediska jednoduššího použití, tak z hlediska jejich velikosti).“ (COLLINSON, 2008, s. 41) „ Ve n e t i a n – b l i n d c r a s h e f f e c t “ z n á z o r ň o v a l ú d e r blesku a používal se k překvapení publika. V podstatě sestával
z
dřevěných
prken
zavěšených
nad
jevištěm,
která při uvolnění, spadla na pódium. Různé velikosti
- 21 -
a typ y dřeva produkoval y odlišný zvuk, někd y b yl y použity také kusy železa k zesílení efektu )“. (COLLINSON, 2008, s. 42) Čtverhranný buben
s
dvojitou
paličkou
na
víření
a prkenná šachta v jevištním portálu patřily také mezi zařízení
k
vytváření
zvukových
efektů
v
krumlovském
divadle. (Mašinerie a efektové stroje zámeckého divadla , 2012, ¶ 7 ) Dále
se
používaly
nejrůznější
„ hromové
bedny“
a „rachostroje“ sloužící k výrobě ran. (KOLEGAR, 2001, S.
48)
2.3.2.2 Vítr První z
stroj
bubínku
vzájemným
k
potaženého třením
používaným
vytváření
v
zvuku
větru
hedvábným
vznikal
divadlech
se
skládal
plátnem,
pískavý
zvuk.
teprve
po
jejichž
Dalším
roce
t ypem
1950
byl
„větrostroj.“ (COLLINSON, 2008, s. 43) Přístroj b yl sesta ven z velkého otáčejícího se bubnu s dřevěnými lamelami, přes který b yl ovinut pruh plátna. Nerovnoměrné
otáčení
bubnu
vyvolávalo
efekt
foukání
různě silného větru. Pomocí napnutí plátna na jeho volném k o n c i b y l o m o ž n é t a k é m ě n i t z v u k . ( F o l e y, 2 0 0 8 , ¶ 11 ) Hed vábí b ylo používáno u prvních t yp ů strojů, později bylo
nahrazeno
jinými
typy
textilií
s
větší
odolností.
(COLLINSON, 2008, s. 43) Větrostroj lze nalézt také u českých zástupců, dodnes j e k v i d ě n í n a p ř . v k r u m l o v s k é m d i v a d l e . Ve l k ý b u b e n b y l po
svém
obvodu
pokryt
plechem - 22 -
a
přehozením
l á t k y,
v zá vislosti na r ychlosti otáčení, b ylo možné vytvořit efekt r ů z n é i n t e n z i t y o d v á n k u a ž p o v i c h ř i c i . ( Z v u k o v é e f e k t y, 2012, ¶ 3)
2.3.2.3 Déšť Zvuky napodobující déšť, krupobití nebo mořské vlny b y l y v y t v á ř e n y m n o h a z p ů s o b y. Ve v ě t š i n ě p ř í p a d ů b y l y používány sušený
drobné
hrách.
předměty
Ty t o
jako
objekty
třeba
byly
kamínky
roztočeny
nebo uvnitř
speciálních krabic či sít. "Rain
box
(dešťová
krabice)“
nebo
„rain
tube
(dešťová trubice)“ měla podobu dlouhé dřevěné krabice n e b o t r u b k y, n ě k d y a ž n ě k o l i k m e t r ů , k t e r á b y l a n a k l á n ě n a tak, ab y se drobné oblázk y nebo hrách přes ypá val y z jedné strany na druhou. Uvnitř byly v pravidelných intervalech u m í s t ě n y d ř e v ě n é n e b o k o v o v é l i š t y, o d k t e r ý c h s e d r o b n é p ř e d m ě t y o d r á ž e l y. Dalším
způsobem
pro
simulaci
deště,
který
b yl
současně jedním z nejoblíbenějších, byl velký buben, na jehož po vrch b yl umístěn suchý hrách, jenž pomocí v i b r a c í v y t v á ř e l v e l m i p ů s o b i v é e f e k t y. ( C O L L I N S O N , 2 0 0 8 , s. 44) T z v. „ d e š ť o s t r o j e “ v y r á b ě l y z v u k p o m o c í k a m í n k ů , hrachu nebo písku, které b yl y přes ypá ván y v plechovém bubnu. (KRANICH, 1929, s. 245) Některé z pozdějších „dešťostrojů“ již byly poháněny e l e k t r o m o t o r y. Jiným t ypem zvukové mašinérie b yl buben opatřený z vnitřní části dřevěnými klapkami, z vnější rukojeti. Uvnitř - 23 -
bubnu
byly
umístěny
kusy
tvrdého
papíru,
které
se
p o r o z t o č e n í k l a p k y d o s l o v a p r o m í c h á v a l y. Te n t o t y p b y l používán ke tvorbě lehkého deště. Podobně upevněným umístěny
fungoval
v
tři
další
plošině, pruhy
na
kůže.
stroj
s
jejímž Na
otočným
bubnem
jednom
konci
b yl y
ploše
bubnu
byly
vnější
náhodně rozmístěny a připevněny kusy dřeva. Po roztočení došlo ke tření mezi dřevem a pruhy kůže a vytvářel se tímto způsobem zvuk velmi podobný silnému dešti. V neposlední řadě b ylo velmi oblíbené použití hadice stříkající
reálnou
vodu
na
kus
vlnitého
plechu.
(COLLINSON, 2008, s. 45-47)
2.3.2.4 „Rachostroje“ a pyrotechnické efekty Nejrůznější
typy
„rachostrojů“
se
objevily
pravděpodobně již před rokem 1800. Jejich použití bylo mnohostranné, ať už představovaly pády či rozbití různých předmětů, nebo byly používány v mnoha jiných situacích, které
si
vyžadovaly
překvapit
diváka
silným
zvukovým
efektem. Později b yl y často používán y také ke znázornění s t ř e l b y, a ť u ž z p i s t o l e , k u l o m e t u n e b o v á l e č n ý c h s c é n . P r i n c i p f u n g o v á n í s t r o j e b y l s t e j n ý j a k o n a p ř . u ř e h t a č k y. Rám byl ve své horní části opatřen několika dřevěnými lamelami.
Pod
rámem
b yl
umístěn
otočný
buben
s vyčnívajícími dřevěnými lopatkami. Během otáčení bubnu docházelo ke střetům lamel a lopatek vytvářejících t ypický praskavý a rachotivý zvuk. V letech 1800 až 1900 se vcelku běžně používaly také pyrotechnické
efekty
při
použití
skutečných
zbraní
a výbušnin, což si vyžádalo nemálo nehod a zranění. - 24 -
Francouzi tvořeného
30
pomocí až
40
zařízení
nazvanému
„tringle“,
pistolemi
naplněnými
střelným,
p r a c h e m v y t v o ř i l i t z v. s a l v u . Zvuky
výbuchů
a
explozí
b yl y
simulovány
pomocí
výstřelů do nádob částečně naplněných vodou. Ke konci roku 1800 byly používány „bombové nádrže“ s pevným pláštěm,
do
nichž
byl
vložen
velký
ohňostroj.
Kovová
nádoba nejen zabraňovala úrazům, ale také odrážela zvuk exploze. Výstřely z pistole se slepými náboji jsou dodnes více v y u ž í v á n y n e ž n a h r á v k y. Z v u k s t ř e l b y s e s p e c i f i c k y o d r á ž í v
akustice
nelze
divadelní
dosáhnout.
b u d o v y,
Zvuky
čehož
výstřelů
bohužel
b yl y
nahrávkou
simulovány
také
jednoduchými způsoby jako např. údery bambusovou holí o kožené křeslo. (COLLINSON, 2008, s. 49-51)
2.3.2.5 Zvony Mnoho
divadelních
představení
do
dnešního
dne
p o u ž í v á n e j r ů z n ě j š í z v o n y a z v o n k y v s o u v i s l o s t i s k o s t e l y, hodinami,
dveřmi
a
t e l e f o n y.
Ačkoli
se
stále
běžně
p o u ž í v a j í m a l é r u č n í z v o n k y n e b o z v o n k o h r y, s v o u ú l o h u zde mají také velké zvony zavěšené v zákulisí a ovládané pomocí lan. Zvuk
kostelních
zvonů
se
po
rozvoji
příslušných
technologií začal produkovat především z nahrávek, menší zvonky a bzučáky jsou ve své „živé“ podobě, používány dodnes.
Pro
elektrické
zvony
a
t e l e f o n y,
se
kromě
záznamů, používají také „bell boxy (zvonkové krabice).“ Krabička
obsahuje
baterii,
obvykle
má
dva
zvonků a bzučák. (COLLINSON, 2008, s. 51-52) - 25 -
různé
typy
2.3.2.6 Zvířata Před
příchodem
kvalitních
zvukových
záznamů
a přehrá vacích s ystémů museli být divadelní technici velmi vynalézaví ve způsobech reprodukce zvuků, které by se co nejvíce podobaly realitě. K napodobování zpěvu ptáků a cvrkotání cvrčků či jiného zvuku, se nejčastěji používaly p í š ť a l k y v y r o b e n y z r ů z n ý c h m a t e r i á l ů . P s y, k o č k y n e b o větší
zvířata
napodobovali
většinou
přímo
herci
nebo
jevištní technici ze zákulisí. Zvuky klepání
koňských
o
sebe
kopyt
b yl y
dřevěných
reprodukovány
destiček
nebo
pomocí skořápek
kokosových ořechů. Jiný nástroj b yl zhotoven ze tří dře věných ramen s upevněnou destičkou na konci každého z nich. Vnější ramena b yla volná, čímž během poh ybu r ytmick y narážela do
centrální
destičky
a
vytvářela
tak
t ypický
zvuk.
(COLLINSON, 2008, s. 52-54)
2.4 Zvuk od doby elektrifikace První významné objevy a vynálezy v oblasti elektřiny a m a g n e t i s m u v ý r a z n ě o v l i v n i l y i v ý v o j z v u k o v é a p a r a t u r y. Pro
komplexnější
vynálezců
a
pochopení
jejich
vyn álezů.
je
důležité
Elektrická
zmínit a
řadu
magnetická
e n e r g i e j e z á k l a d n í m k a m e n e m n o v é é r y, j e j í v l a s t n o s t i jsou
využívány
při
generování,
přenosu,
zpracování,
záznamu a reprodukci zvuku. Elektroakustika
se
začala
prakticky
vyu žívat
jako
prostředek k přenosu zvuku, především lidského hlasu na dálku. Počátky elektroakustické aparatury tedy můžeme - 26 -
hledat Vždy
v oblasti se
jednalo
komunikačních o
potřebu
vyn álezů
sdělovat
a
technologií.
nějakou
informaci
veřejnosti nebo jinému jedinci v akustické podobě. Záznam a reprodukce zvuku, rozhlasové i televizní vysílání, nic z toho by nebylo dnes možné nebýt vynálezu telegrafu.
Překročení
tohoto
mezníku
b ylo
možné
díky
lidem, jakými b yli Alessandr o Giuseppe Antonio Anastasio Vo l t a ,
André
Marie
Ampére,
Michael
F a r a d a y,
Hans
Christian Oersted, kteří položili základy teorie elektřiny a dokázali přenos elektrického proudu pomocí metalického vodiče. a
Vynález
zvukového
bezdrátového
záznamu,
to
telegrafu,
vše
b ylo
telefonního
objeveno
až
v p o z o r u h o d n ě k r á t k é d o b ě . Ty t o t e c h n i c k é v y m o ž e n o s t i vyvolaly revoluci v použití zvuku v divadelním prostředí. (COLLINSON, 2008, s. 65)
2.5 Obecný historický vývoj V roce 1890
se v londýnském představení objevil
první reprodukovaný zvuk. Šlo o nahrávku dětského pláče, která b yla přehrána z fonografu. Postupně b ylo použití záznamu
u
divadelních,
ale
i
u
filmových
představení
využíváno stále častěji. Přispěl k tomu vývoj v oblasti záznamu zvuku pomocí mechanických médií. (BEDNAŘÍK, 2008, s. 9) O 16 let později b yla použita nahrá vka v tragédii NERO, o které se zmiňoval časopis Theatre Magazine. Jednalo se o velmi realistické zvuky sténání mučedníku, reprodukovaných gramofonem. Vzhledem k tomu, že v této době neexistovala pozice zvukaře,
manipulaci
s
uvedenými
na starosti inspicient. - 27 -
zařízeními
měl
Ačkoli v vyn ález fonografu b yl velkým krokem vpřed, co se týče reprodukce zvuku v divadle, neb yl do takového prostoru příliš vhodný. O rozšíření a zkvalitnění reprodukce zvuku v divadle se však zasloužil až rozvoj rozhlasového vysílání. Nemalou zásluhu ve vývoji zvukové aparatury měla Hollywoodská studia, která se snažila o co nejvěrnější reprodukci zvuku v kinosálech. Lze tedy říci, že se v nemalé míře podílela na vzniku a
rozvoji
audiotechniky
a
její
aplikaci
v
divadelním
prostředí. (VRBKA, 2012, s. 19-22)
2.5.1 Vývoj v českých divadlech. V roce 1925 odvysílal Československý rozhlas svůj historický první rozhlasový přenos z Národního divadla v P r a z e , S m e t a n o v u o p e r u D v ě v d o v y. Jednalo se o událost evropského významu, jelikož v zahraničí, i přes mnohem lepší technické vyb avení, nic podobného
neexistovalo
uvažovalo.
Pro
přenos
a b yl
doposud použit
se
o
tom
mikrofon
pouze
umístěný
nad jevištěm a propojený telefonickými linkami s kontrolní místností vybavené zesilovačem. Jednalo se, na tehdejší p o d m í n k y, o k v a l i t n í p ř e n o s z v u k u , k d y b y l o m o ž n é s l y š e t také šum hlediště a ladění nástrojů. (MARŠÍK, 2012, s. 46 – 47) Brzy na to se k rozhlasovým inscenacím připojilo i brněnské divadlo Na hradbách. Činoherní inscenace přenášen y rozhlasem b yl y kvůli absenci
vizuálního
představitelné,
z
toho
vjemu důvodu
n a o b l í b e n o s t i z p ě v o h r y a o p e r y.
- 28 -
pro
posluchače
získávaly
stále
hůře více
Divadla
přebírala
od
rozhlasu
mnoho
zkušeností.
Vznikla pravděpodobně dodnes používaná zvuková kabina, která
původně
sloužila
pro
účel
rozhlasu.
Například
v di vadle Na hradbách b yla provizorní zvuková kabina pro potřeby Československého rozhlasu na pravé straně jeviště umístěna ještě před rekonstrukcí v roce 1935. Na tomto místě byl též při rekonstrukci v roce 1935 koutek, který b yl vybaven gramofono vým s ystémem míchání zvuků ze
dvou
gramofonů.
Jeviště
bylo
osazeno
dvěma
reproduktory nemalých rozměrů. Te n t o v ý v o j v š a k n e l z e o č e k á v a t u v š e c h d i v a d e l . Profesionální Nejlépe
si
českých
zázemí
vedlo
si
mohla
Národní
divadel
však
dovolit
divadlo
v
v
tomto
jen
ta
Praze.
směru
největší. U
většiny
docházelo
k neuspokojivým stavům, a to až do začátku 80. let 20. století, kdy se situace začala zlepšovat. U menších divadel
většinou
situace
záležela
na
schopnosti
improvizovat a dovybavovat potřebné zařízení poloamatérskými výrobky z d í l e n n a d š e n c ů z a j í m a j í c í c h s e o t e n t o o b o r. Po roce 1980, revoluci v oblasti zvukové techniky zapříčinil také trend domácích počítačů. Rapidní nárůst výroby elektronických komponentů a jejich vývoj otevíral stále nové možnosti. Na přelomu 70. a 80. let 20. století vstoupila
na
trh
s
audio
technikou
digitalizace,
která
zapříčinila masovou výrobu komerčních CD přehrávačů. V ČSSR se v divadle v době svého uvedení na trh však CD p ř e h r á v a č e t é m ě ř n e v y s k y t o v a l y. Z p ů s o b i l a t o v y s o k á c e n a a neproveditelnost záznamu na tento nosič. Na trhu začal v devadesátých letech převládat MiniDisc. Po roce 1989 začíná Na
expandovat
scéně
divadla
spíše rostla
filmový obliba
- 29 -
a
hudební
muzikálových
prům ysl . produkcí,
které b yl y na základě své technické náročnosti dů vodem pro pořízení modernějších technologií. Te n t o t r e n d n e u s t á l e t r v á a d i v a d e l n í b u d o v y j s o u pod tlakem návštěvnosti nuceny zlepšovat své technické n á r o k y,
což
je
pro
rozvoj
zvukové
přínosné.
- 30 -
aparatury
velice
3 Elektroakustický řetězec „Elektroakustický
řetěz
je
soubor
elektronických
obvodů, kterými je zesilován a upravován primární signál z na
elektroakustického požadovanou
měniče,
úroveň
snímače
nebo
přístroje
a podobu.“ ( SVOBODA, BRDA,
1978, s. 12) „Protože jsou jednotlivé prvky řetězce řazeny v sérii, je kvalita celého systému dána kvalitou jeho nejslabšího článku.“ (VLACHÝ, 2008, s. 16) „ Te n t o akustický,
řetěz
může
mít
elektromechanický
výstup
elektrický
nebo
optický.
nebo Každý
elektroakustický řetěz se skládá ze tří základních článků: 1) zdroje signálu 2) elektronických zesilovacích a korekčních obvodů 3) spotřebiče elektroakustického
elektrického měniče.“
signálu
(SVOBODA,
BRDA,
nebo 1978,
s. 12)
3.1 Mikrofon Mikrofon
je
zařízení,
které
přeměňuje
signál
a k u s t i c k ý n a s i g n á l e l e k t r i c k ý . To h o j e d o s a ž e n o p o m o c í m e m b r á n y,
která
se
vlivem
dopadu
akustických
vln
rozkmitá. (PEJCHA, ŠKUBAL, 2005, s. 12)
3.1.1 Historie Zjistit, kdo se stal jako první objevitelem mikrofonu, neb ylo vůbec snadné. Na začátku b yl velkým konkurentem německý fyzik Johann Philipp Reis se svým „zvukovým - 31 -
zesilovačem“, ve kterém použil membránu s kovovou jehlou propojenou
s
elektrickým
obvodem.
Během
vibrací
membrány docházelo k přerušování kontaktu, a tím také proudu.
Jeho
vynález
fungoval,
ale
nebyl
dostatečně
kvalitní k přenosu mluvené řeči. Dalším
kandidátem
byl
americký
vynálezce
Elisha
G r a y, j e d e n z e z a k l a d a t e l ů W e s t e r n E l e c t r i c C o m p a n y 1 0 . Jeho
vynálezem
membránou
b yl
„kapalinový
připojenou
k
jehle
a
mikrofon“
umístěnou
tvořený
v
k yselém
roztoku. Během vibrací membrány docházelo k zanořování j e h l y, č í m ž s e m ě n i l p r o c h á z e j í c í p r o u d . Z h r u b a v e s t e j n é době
pracoval
na
vývoji
„kapalinového
mikrofonu“
také
Alexander Graham Bell. (ROBJOHNS, 2003, s.1-2) Vynález mikrofonu
je
připisován
Emilu
Berlinerovi.
N ě m e c ž i j í c í v U S A , E m i l e B e r l i n e r, s e n a r o d i l 2 0 . k v ě t n a 1851.
Proslavil
Vynález
se
mikrofonu
také je
vyn álezem
datován
ke
gramofonové dni
4.
d e s k y.
března
1877.
(Bauman, 2007, ¶ 3) K
vytvoření
dětského
prvního
bubínku
jako
mikrofonu
použil
m e m b r á n y,
přední
knoflík
a
část jehlu.
(COLLINSON, 2008, s. 67-68) Patent
na
svůj
mikrofon
prodal
společnosti
Bell
Te l e p h o n e C o m p a n y 1 1 , a t a k s e j e h o v y n á l e z s t a l s o u č á s t í prvních Bellových telefonů. ( Bauman, 2007, ¶ 6)
10 Western
Electric
Company
–
jeden
z
největších
svět.
e l e k t r o t e c h . k o n c e r n ů ; z a l . 1 8 6 9 s e s í d l e m v N e w Yo r k u . V y r á b ě l zejm. spojovací techniku a elektroniku, komponenty pro raketové i jad. technologie 11 B e l l Te l e p h o n e C o m p a n y – p r v n í t e l e f o n n í s p o l e č n o s t z a l o ž e n a Alexandrem Grahamem Bellem v roce 1877
- 32 -
V d o b ě z a l o ž e n í s p o l e č n o s t i B e l l Te l e p h o n e C o m p a n y existovalo
pouhých
778
mikrofon“
používaný
telefonních
Bellem
nebyl
přístrojů. tak
„Kapalný
efektivní
jako
vynález Emila Berlinera. V okamžiku, kdy se členové nově založené vynález,
společnosti nabídli
doslechli
o
Berlinerovi
prodeji
práv na
zaměstnání
na
tento pozici
výzkumného asistenta. Pracoval pro ně následujících 7 let. Brzy se ukázalo, že kombinace Berlinerova mikrofonu a Bellova magneto přijímače, byla základem pro vytvoření perfektního telefonního obvodu. Berliner do tohoto obvodu brzy přidal další komponenty jako indukční cívku nebo t r a n s f o r m á t o r. ( C O L L I N S O N , 2 0 0 8 , s . 7 0 )
3.1.2 Stavba Mikrofon má řadu parametrů a podle konstrukce či účelu
se
dělí
charakteristikami frekvenční
do u
různých tohoto
charakteristika
skupin.
t ypu a
měniče
směrová
Nejdůležitějšími jsou
citlivost,
charakteristika.
(PEJCHA, ŠKUBAL, 2005, s. 12)
3.1.3 Rozdělení mikrofonů podle způsobu přeměny akustického signálu na elektrický Podle způsobu přeměny akustického signálu na signál elektrický rozezná váme několik základních t ypů .
3.1.3.1 Uhlíkový mikrofon Uhlíkový
mikrofon
vynalezl
Thomas Alva
Edison,
k jeho zdokonalení se přičinil anglický fyzik David Edwin Hughes,
autor
názvu
„mikrofon“
(1847-1886).
B ylo
o b j e v e n o , ž e u h l í k o v á z r n k a , s t l a č e n á m e z i k o v o v é d e s k y,
- 33 -
mají
elektrický
odpor
nepřímo
úměrný
tlaku.
Pokud
na jednu z desek působí zvukové vlnění, mění se patřičně i
proud
protékající
přeneseného
zvuku
zrnky
je
mezi
dostačující
deskami. pro
hovor
Kvalita a
hlavně
takový mikrofon funguje jako elektromechanický zesilovač (energie proudových změn může být podstatně větší, než energie dopadajících zvukových vln). ( Uhlíkové mikrofonní vložky do telefonního přístroje , 2012, ¶ 1) Vzhledem k jeho nízké citlivosti dochází ke značnému zkreslení zvuku a vzniku šumu 12. Z toho důvodu se tyto mikrofony
používaly
převážně
u
telefonů.
( Odporový
(uhlíkový) mikrofon, 2008, ¶ 5) V současnosti je i v telefonii tento mikrofon postupně nahrazován
jinými
typy
(elektretový,
piezo
apod.).
(Uhlíkové mikrofonní vložky pro telefonní přístroje, 2008, ¶ 2) 3.1.3.2 Elektrodynamický (dynamický) mikrofon Elektrodynamický
mikrofon
je
založen
na
principu
elektromagnetické indukce 13. V magnetickém poli trvalého magnetu
se
membránou,
pohybuje na
kterou
vodič14 dopadá
spojený
zvukové
s
vlnění.
pružnou Kmitání
membrány se přenáší na vodič a indukuje se v něm časově 12 Šum – zvukové nebo hlukové znečištění, v elektronice se termín šum používá k označení elektronického signálu korespondujícího s
akustickým
šumem
(v
audio-systémech),
nebo
signálu
korespondujícího s vizuálním šumem, který může být viditelný jako „sníh“ na špatných televizních nebo video snímcích 13 Elektromagnetická indukce – jev vzniku elektrického napětí při změně magnetického pole 1 4 Vo d i č – e l e k t r o t e c h n i c k ý v ý r o b e k , d r á t n e b o p á s e k z v o d i v é h o materiálu, kabel atd. k elektrotechnickému použití
- 34 -
proměnné napětí shodného časového průběhu, jaký má akustický signál. (Elektrod ynamický mikrofon, 2008, ¶ 1) První mikrofon s pohyblivou cívkou byl patentován v roce 1874 Ernestem Siemensem. Na trhu však nenašel místo, a
protože
v
kompaktnosti
telefonii
používaly
se
kvůli
uhlíkové
nákladům
m i k r o f o n y.
( 1928
Western Electric 618A d ynamic microphone , 2008, ¶ 1) Na začátku roku 1931 společnost Western Electric uvedla na trh první dynamický mikrofon. Nutno říci, že v této době již b yl rozvinut potenciál rádiového vysílání a také telefonní technika podstoupila značnou modernizaci. Nápad týkající se poh ybli vé cívk y vznikl sice již na
konci
roku
zesilovače
a
1800,
ale
teprve
permanentního
kombinace
lampového
magnetového
materiálu
z kobaltu ho dokázala uskutečnit. V audio světě plném hlučných
uhlíků
a
problematických
kondenzátorů
měl
bezproblémový mikrofon okamžitý úspěch. V polovině roku 1930
Western
navrženého
aktualizoval
mikrofonu
návrh
630A.
koncepce
Dynamický
klasicky mikrofon
pokračoval ve své cestě stát se jedním z pilířů výroby amerických mikrofonů. (Webb, 2004 - 2012, ¶ 1) Mezi
nejznámější
elektrodynamické
mikrofony
můžeme zařadit značky Shure SM57 a SM58. Dynamický mikrofon
SM57,
který
robustní,
spolehlivý
a
vstoupil pro
svůj
na
trh
čistý
v a
roce
1965,
přirozený
je
zvuk
proslul především jako mikrofon, který ke svým projevům používali
všichni
američtí
prezidenti
- 35 -
od
Lyndona
B.
Johnsona. (The history of shure incorporated, 2009 - 2012, ¶ 27) Ve s t u d i u j e v h o d n ý p r o n a h r á v á n í b i c í c h , k y t a r y a
dechových
nástrojů.
Stejně
tak
pro
běžnou
živou
produkci je používán především u hudebních nástrojů. ( SM Microphones, 2009 - 2012, ¶ 1) V roce 1966 přichází společnost Shure s mikrofonem SM58.
Brzy
na
to
se
stává
nejoblíbenějším
vokálním
mikrofonem na světě. (The history of shure incorporated, 2009 - 2012, ¶ 28) Oba tyto mikrofony se vyrábějí dodnes a patří mezi nejuznávanější,
nejprodávanější
a
nejpoužívanější
na světě. Tu z e m s ko u vý r o b o u el e k t r o d yn a m i c k ý c h m i k r o f on ů s e zabývala vybavena v
především výstupním
nes yme trickém,
(Mikrofony
společnost
TESLA
ale AMD
TESLA.
konektorem také
v
Většina
typu
DIN
s ymetrickém
d ynamické
byla
zapojení.
(elektrod ynamické) ,
2008, ¶ 1) 3.1.3.3 Piezoelektrický (krystalový) mikrofon Te n t o t y p m i k r o f o n u p r a c u j e n a z á k l a d ě m e m b r á n y s krystalem a jejich propojením do elektrického obvodu. Během deformace krystalů vzniká elektrický náboj. Piezoelektrické
mikrofony
jsou
pro hudební nástroje. (ŠKUBAL, 2005,
často S.
používány
14)
V roce 1880 zjistili francouzští přírodovědci Jacques a Pierre Curie, že při mechanickém namáhání některých
- 36 -
krystalů
vzniká
elektrické
demonstroval Alexandr
napětí.
McLean
V
Nicolson
roce
1919
piezoelektrický
mikrofon, reproduktor a gramofonovou přenosku. Přibližně deset let poté vyp racovali Charles Bald win Sawye r a C. H. To w e r
postup
pro
( G U Š TA R , 2 0 0 7 ,
S.
prům yslo vou
výrobu
piezokr ystalů 15 .
62)
V dnešní době tyto mikrofony nemají příliš vysoké uplatnění, protože mechanický převod kmitů z membrány na
krystal
je
zdrojem
nevyrovnané
frekvenční
c h a r a k t e r i s t i k y.
3.1.3.4 Elektrostatický (kapacitní) mikrofon V roce 1916 b yl ve firmě Western Electric vytvořen kapacitní
mikrofon.
V následujícím
roce
popsal
princip
elektrostatického mikrofonu i Edward Christopher Wente z B e l l o v ý c h l a b o r a t o ř í . ( G U Š TA R , 2 0 0 7 , U
tohoto
přístroje
použil
S.
velmi
62)
tenkou
ocelovou
membránu umístěnou v blízkosti zadní desky o vysokém napětí
(kapacitor16).
V
průběhu
let
došlo
k
jejich
zdokonalení a v roce 1926 uvedl Western Electric typ 394W, k t e r ý s e t a k s t a l p r v n í m m i k r o f o n e m p o u ž i t ý m k e t v o r b ě první generace zvuků ve filmu. ( COLLINSON, 2008, s. 80) 15 Piezokrystal – krystal vykazující piezoelektrický jev (schopnost krystalu
generovat
popřípadě
jev
deformuje,
vyskytuje
symetrie.)
elektrické
opačný, se
kdy
napětí
se
pouze
Nejznámější
při
krystal u
v
krystalů,
jeho
deformování,
elektrickém které
piezoelektrickou
napětí
nemají
střed
látkou
je
monokrystalický křemen, křišťál 16 Kapacitor akumulační
–
(slangově součástka
kondenzátor) používaná
v
pasivní
elektrotechnická
elektrických
obvodech
k dočasnému uchování elektrického náboje, a tím i k uchování potenciální elektrické energie
- 37 -
Na
vývoji
mikrofonu
pracovalo
současně
několik
firem, ale kvalitnější typy se začaly objevovat až od konce 2 0 . l e t . ( G U Š TA R , 2 0 0 7 , První
masově
S.
62)
vyráběný
kapacitní
mikrofon
přišel
na svět v roce 1928. Představila ho firma Georg Neumann &
Co
v
Berlíně
a
nesl
označení
CMV3.
V
roce
1932
představila firma Neumann variaci tohoto mikrofonu, která umožňovala
výměnu
mikrofonní
hlavice.
Jeho
vliv
na moderní kapacitní mikrofony je bezkonkurenční. Dodnes se tento t yp mikrofonu vyrábí pod značkou Blue nesoucí n á z e v B o t t l e , t e d y l á h e v, k t e r o u s v ý m t v a r e m p ř i p o m í n á . (Webb, 2004 - 2012, ¶ 10)
3.1.3.5 Elektretový mikrofon Elektrický membrány
ne
Umožňuje
to
signál v
zde
magnetickém,
vlastnost
vzniká ale
některých
pohybem v
vodivé
elektrickém
izolantů 17
poli.
(elektretu)
trvale udržet elektrickou polarizaci. Většina elektretových m i k r o f o n ů o b s a h u j e i F E T t r a n z i s t o r, z e s i l u j í c í e l e k t r i c k ý signál, proto tyto mikrofony potřebují napájení. ( Princip funkce mikrofonů, 2007, ¶ 15) V roce 1962 Jim West a Gerhard Sessler vyn alezli v B e l l L a b s p r v n í p o u ž i t e l n ý e l e k t r e t o v ý m i k r o f o n . Te n t o mikrofon se dnes používá v mnoha aplikacích, především tam,
kde
je
zapotřebí
miniaturizace.
(Foil
electret
microphone, 2006 - 2012, ¶ 1)
17 Elektrický izolant – látka, která nevede elektrický proud
- 38 -
3.1.4 Bezdrátové mikrofony J e d n á s e o z c e l a b ě ž n é d o s u d p o p i s o v a n é m i k r o f o n y, pouze přenos signálu je uskutečňován pomocí bezdrátové technologie. Princip fungování bezdrátových mikrofonů je založen na stejném principu, jako je rozhlasové vysílání. Vznikající signál je modifikován na elektromagnetické záření o určité frekvenci
a
vysílán
do
okolí.
V
blízkosti
je
umístěn
přijímač zachycující vysílání, který následovně přeměňuje elektromagnetické
záření
na
elektroakustický
signál.
(PEJCHA, ŠKUBAL, 2005, s. 15-16) Mužem, který pravděpodobně vynalezl první osobní bezdrátový
mikrofon,
je
Reginald
Moores.
Během
2. světo vé válk y b yl Moores členem Královského letectva n a p o z i c i t e l e f o n i s t y, p o v á l c e s e s t a l z v u k o v ý m i n ž e n ý r e m . Ve s v é m v o l n é m č a s e s e r o z h o d l v y u ž í t s v é z n a l o s t i a vyvinul bezdrátový mikrofon. V roce 1947 sestrojil svůj první k
mikrofon
bez
ohodnocení.
drátu,
Jednalo
se
který o
představil
menší
ruční
BBC
zařízení
s vestavěným vysílačem pracujícím v pásmu 70-80 MHz. BBC jeho vynález odmítla, jelikož v něm neviděla praktické využití. ve
Originál
vědeckém
tohoto
muzeu
v
mikrofonu Londýně.
se
nyní
nachází
(COLLINSON,
2008,
s. 221-222) V
roce
bezdrátovým
1957
se,
oficiálně,
mikrofonem
stal
prvním
profesionálním
Mikroport
vyroben
s p o l e č n o s t í S e n n h e i s e r. N e j v ě t š í h o r o z v o j e s e v š a k t o t o zařízení
dočkalo
na
přelomu
80.
až
90.
let.
( A u d i o – t e c h n i c a : B e z d r á t o v é m i k r o f o n y a s y s t é m y, 2 0 1 2 , ¶ 3) - 39 -
V
divadelním
prostředí
je
mikrofonní
technika
využívána především u muzikálových produkcí převážně na
z p ě v. K t o m u t o ú č e l u
m i k r o f o n y,
které
maskovat,
a
díky z
nepozorovatelné.
jsou nejvhodnější elektretové
své větší
Ta k é
malé
velikosti
lze
vzdálenosti
hercům
dokonale
jsou
umožňují
téměř
volný
pohyb
při hereckých akcích a choreografických výstupech. U činoherních představení, pokud nejde o záměr či efektovou
vložku,
se
mikrofony
příliš
nepoužívají.
Divadelní budovy jsou akusticky navrženy tak, aby hlas herců
byl
t e c h n i k y.
dobře Dojem
srozumitelný z
i
vystoupení
bez je
použití pak
mikrofonní pro
diváka
přirozenější.
3.2 Mixážní pulty „Mixážní
p u l t y,
též
někdy
odborně
nazývané
jako
l i n e á r n í s m ě š o v a c í p u l t y, j s o u a k t i v n í p ř e n o s o v é j e d n o t k y, které umožňují směšování různých zdrojů signálu (např. z mikrofonu, gramofonu, linkového výstupu CD přehrávače či PC zvukové karty apod.) bez toho, aby se jednotlivé zdroje
signálu
( Š PA Č E K , 2 0 1 0 ,
mezi S.
sebou
vzájemně
o v l i v ň o v a l y. “
2)
3.2.1 Historie Za
začátek
vývoje
mixážních
pultů
v
průběhu
technologické evoluce lze považovat rok 1929, ve kterém společnost RCA (Radio Corporation of America) představila svůj první mi xážní pult. Používání dvou mikrofonů b ylo v té době již běžnou záležitostí. RCA vyvinula směšovací pult, který umožňoval ovládání více mikrofonů. V průběhu roku
- 40 -
1950
b ylo
studiové
nahrávání
zajištěno
pouze
prostřednictvím jednoho velkého membránového mikrofonu, v
případě
většího
množství
mikrofonů
b yl y
sloučeny
pomoci velmi jednoduchého mixážního zařízení. Okamžitý záznam
zvuku
na
mono,
případně
stereo
pásku,
z a n e c h á v a l j e n m a l ý p r o s t o r p r o p o z d ě j š í z m ě n y. J e d n a l o se ve vě tšině případů o čt yř nebo osmi stopo vé zařízení, které po procesu nahrávání dokázalo mixovat jednotlivé s t o p y. J a k o p ř í k l a d l z e u v é s t p u l t S t u d e r J 3 7 , j e ž b y l použit v roce 1967 při nahrávání Sgt. Pepper album kapely Beatles. V roce 1970 se na trhu objevily první velké třiceti dvou
kanálové
mixážní
pulty
vybavené
ekvalizéry
a různými efekty na všech kanálech. Britské společnosti Alice,
Soundcraft
a
Midas
začaly vyrábět
profesionální
mixážní pulty vhodné pro divadlo. Na rozdíl od mixážních pultů vyráběných pro vysílání a nahrávací studia, byly tyto pulty
osazeny
plošnými
spoji
s
rozsáhlým
vyu žitím
integrovaných obvodů. Díky tomu b yl y podstatně levnější než ručně kabelované mixážní zařízení. Na Broadwayi se začaly mixážní pulty využívat teprve s p ř í c h o d e m z a ř í z e n í z n a č k y Ya m a h a . V r o c e 1 9 7 2 b y l p o ř í z e n p r v n í p u l t s p o l e č n o s t i Ya m a h a P M 2 0 0 s 8 v s t u p y a
2
v ý s t u p y.
Nejoblíbenějším
zařízením
v
americkém
divadle se brzy na to, v roce 1974, stalo PM1000 s 16 v s t u p y a 4 v ý s t u p y. V r o c e 1 9 9 4 b y l p ř e d s t a v e n p r v n í cenově ProMix
dostupný 01
od
vícekanálový
společnosti
digitální
Ya m a h a .
S
mixážní
digitalizací
pult, jsou
konzole nyní vyráběny se všemi nezbytnými ovládacími p r v k y, a l e s m n o h e m m e n š í m i p o ž a d a v k y n a p r o s t o r n e ž kolosální vyskytuje
analogové v
případě
p u l t y.
Obtíž
okamžitého
- 41 -
se
u
tohoto
vybrání
a
zařízení uchopení
faderu18 nebo ovládacího prvku, který je požadován. V živé divadelní situaci, si nelze dovolit složitě listovat například v menu pro nalezení určité funkce. (COLLISON, 2008, S.
87, 104, 204-206)
3.3 Zesilovače Nezbytnou
součástí
elektroakustického
řetězce
je
zesilovač. „Nízkofrekvenční
zesilovač
je
elektronické
zařízení
pracující v pásmu sl yši telných frekvencí, jehož výstupní výkon signálu odevzdaný do spotřebiče je větší než výkon vstupní, potřebný k buzení zesilovače. Přitom zkreslení zpracovaného signálu musí být co nejmenší a frekvenční charakteristika rovnoměrná.“ (S YR OVÁTKO, 1991,
S.
165)
Pro účely divadla je zesilovač při připojení ke zdroji elektrické energie schopen přijímat signály z mixážního pu l tu a v yd á va t s i g ná l v ý k o n o vý ve s po j e n í s re p r o du k to r y. (PEJCHA, ŠKUBAL, 2005, s. 23)
3.3.1 Historie Zásadním
vynálezem
v
oblasti
elektroakustického
řetězce byla elektronka 19, tedy první zesilovací součástka. Kd yž 21. října 1884 obdržel americký vyn álezce Thomas A l v a E d i s o n ( 1 8 4 7 - 1 8 8 6 ) p a t e n t n a e l e k t r i c k ý i n d i k á t o r, netušil, že právě tento vynález bude základem pro celou elektroniku, tak jak jí známe dnes. Anglický fyzik Johan Ambrose Fleming (1849-1945) se začal o tento vynález Edisona více zajímat a 21. září 1905 získal britský patent, 18 Fader – posuvný potenciometr 19 Elektronka – elektronická vakuová součástka
- 42 -
7.
listopadu
1905
pak
americký
patent
s
názvem
„ T h e r m i o n i c Va l v e . “ J e d n a l o s e o d e t e k t o r r á d i o v ý c h v l n . ( G U Š TA R , 2 0 0 7 , Vynálezu
S.
46)
detektoru
rádiových
vln,
neboli
diodové
elektronce k detekci vf signálů, předcházel ještě první použitelný usměrňovač od Sira Josepha Johna Thomsona (18.
prosince
1856
-
30.
srpna
1940).
Jednalo
se
o elektronku o dvou elektrodách, tedy diodu. Flemingovy diody
se
začaly
od
roku
1905
vyrábět
sériově
ve společnosti Edison-Swan Electric Co. V roce 1907 začal s ilegálními kopiemi Flemingových diod, za což b yl později žalován samotným Flemingem, Američan Lee de Forest, který vložil mezi žhavící vlákno a anodu třetí elektrodu v podobě drátěné mřížky a zjistil, že přikládáním napětí různé
polarity
v poměrně
a
velikosti
širokých
mezi
mezích
mřížku
ovlivňovat
a
vlákno
proud,
lze
tekoucí
od vlákna k anodě. Přišel také na to, že malé změny napětí mezi mřížkou a vláknem vyvolávají velké změny proudu mezi vláknem a anodou. Ani Lee de Forest tento jev nevysvětlil, avšak dobře usoudil, že tato první trioda dokáže
zesilovat.
(Elektronky
II:
Princip
a
funkce
elektronek a historie, 2003, ¶ 2) V y n á l e z t r i o d y, t e d y d i o d y s e t ř e m i e l e k t r o d a m i , j e n e j v ý z n a m n ě j š í m o b j e v e m v o b l a s t i r a d i o t e c h n i k y. J e l i k o ž právě
z
radiotechniky
vychází
celý
elektroakustický
řetězec, je tento vynález zásadní i pro veškerou zvukovou aparaturu používanou v divadelním prostředí. Elektronky p o s t u p n ě v y t l a č i l y p o l o v o d i č e a č í s l i c o v é o b v o d y, a v š a k pro své typické zkreslení a jiné vlastnosti se používají v
některých
zařízeních
dodnes.
o lampové zesilovače. - 43 -
Jedná
se
například
3.4 Reproduktory a reproduktorové soustavy Reproduktory patří mezi reciproční elektroakustické měniče, na
kde
energii
dochází
k
přeměně
m e c h a n i c k o u . To t o
elektrického
vlnění
se
signálu
dále
přenáší
na membránu, která svým pohybem tvoří zvuk vysílaný do
okolí.
Z
technického
hlediska
tedy
představují
reproduktory vysílače. ( SVOBODA, BRDA, 1978, s. 46)
3.4.1 Historie V historii vzniku vynálezu reproduktoru hrál velkou roli učitel Friedrichsdorf Johann Philipp Reis, který v roce 1861 vyvinul jednoduchý t yp elektronického reproduktoru. Na jeho práci se pokusil navázat i Alexander Graham Bell. V
roce
1877
přišel
Werner
von
Siemens
s
myšlenkou
elektrodynamického měniče s kruhovou cívkou, nepodařilo se mu však najít způsob k zesílení produkovaného zvuku. V
průběhu
několika
dalších
let
si
s
m yšlenkou
elektrodynamického reproduktoru hrálo mnoho inženýrů i vynálezců. (Histor y and t ypes of loudspeakers , 2012, ¶ 18) Oliver systém
Lodge
měniče
spolu
cívky
s
k
Peterem
vytvoření
Jensenem prvního
vyu žili
funkčního
reproduktoru, který pojmenovali Mangavox (latinsky „velký hlas“). Ačkoli to b yl prá vě Jensen, kdo dokázal produko vat zvuk
o
Jensen "The
„vysoké byl
po
Company
věrnosti“, mnoho
let
patent
mu
zůstal
spolumajitelem
Magnavox",
později
odepřen.
společnosti
založil
vlastní
společnost "Jensen Radio Manufacturing Co", která se v
následujících
letech
stala
největším
producentem
reproduktorů na světě. (Futtrup, 2001, ¶ 22 - 32)
- 44 -
V r o c e 1 9 2 5 s i n e c h a l i W. R i c e a E d w a r d W. K e l l o g g patentovat
nápad
na
princip
přímo
vyzařujícího
reproduktoru opatřeného malou cívkou. (Bellis, 2012, ¶ 5) Te n t o
elektrod ynamický
reproduktor
byl
licencován
společností RCA (Radio Corporation of America), která jej přejala and
pod
názvem
Edward
Radiola.
Kellogg,
(1925
General
Chester
Electric
Co.,
Rice Modern
D yn a m i c Lo u d s pe a k e r, 20 0 7 , ¶ 3 ) Zhruba ve stejném období vynalezl Walter H. Schottky svůj
první
plochý
reproduktor
využívající
funkce
d i o d y.
(DROZD, 2012, s. 7) Ty t o
první
reproduktory
používaly
elektromagnety
vzhledem k jejich dostupnosti a přijatelné ceně. V roce 1930 výrobci začali kombinovat reproduktorové ovladače s cílem zvýšení frekvenční odezvy a úrovně akustického t l a k u . ( L o u d s p e a k e r, 2 0 0 1 - 2 0 1 2 , ¶ 8 ) Již na
konci
roku 1920
vznikla
nutnost provedení
změn týkajících se přehrávání zvuku v prostředí kinosálů. Zvuk
nezněl
dobře
vysokofrekvenční
ani
poté,
jednotka
a
co
18ti
b yla
přidána
palcový
basový
r e p r o d u k t o r. Ve d o u c í z v u k o v é h o o d d ě l e n í M G M D o u g l a s Shearer
povolal
R.
Stephens,
a
vytvořil
soustava
H.
několik Kimball,
specializovaný „Shearer
Horn
odborníků J.
(J.
Blackburn,
tým. s ystém
První pro
J.
Hilliard, Lansing)
reproduktorová divadla“
byla
představena v roce 1937 a znamenala zlom především v produkci zvuku ve filmo vém prům yslu.
- 45 -
Jednalo se o obousměrný s ystém s mnoha hornami ve
spojení
s
Lansingovými
285
kompresními
ovladači.
(1935 Shearer Horn, 2005-, ¶ 1-2) Ve s t e j n é d o b ě d o š l o t a k é k v y t v o ř e n í 2 – p á s m o v é h o reproduktorového
s ystému,
kde
vysoké
frekvence
b yl y
zprostředkovány 3 - palcovou hliníkovou membránou, nízké naopak 15 - palcovou ozvučnicí. V
roce
1945
představil
John
Hillard
" Vo i c e o f t h e T h e a t e r " , 2 - p á s m o v ý r e p r o d u k t o r o v ý s y s t é m obsahující
magnetické
ovladače
a
podstatně
vyl epšené
z v u k o v o d y. Čt yři rok y poté přišli vědci ze společnosti Bell Labs s v y n á l e z e m a k u s t i c k é č o č k y, k t e r á s e d á l e s t a l a s o u č á s t í nejen divadelních reproduktorů, ale také domácích soustav HiFi. V roce 1957 přivedla na svět společnost Quad ESL první
reproduktor
o
plném
rozsahu.
(SAZIMA,
2007,
jsou
neustále
s. 15 - 16) Reproduktory
byly
a
pořád
z d o k o n a l o v á n y. K v a l i t n í t y p y s c h o p n é v ě r n é h o p ř e n o s u s e objevily
až
v
polovině
20.
století.
K
dalšímu
zvýšení
kvality došlo až v 70. letech na základě objevu nových m a g n e t i c k ý c h m a t e r i á l ů . ( G U Š TA R , 2 0 0 7 ,
S.
61)
3.5 Konektory a kabeláž V moderním audio světě se různé firmy prezentují celou škálou konektorů a standardů. V následujícím výčtu konektorů jsou zmíněny základní typy používané u většiny zařízení bez rozdílu výrobce. - 46 -
3.5.1 JACK (konektor analogové
TRS)
s i g n á l y.
je
konektorem
(What
is
a
schopným trs
přenášet
connector
?,
2003 - 2012, ¶ 1) Jedná
se
o
typické
připojení
pro
audio
zařízení,
včetně mikrofonů a sluchátek. Přicházejí ve třech různých velikostech:
2,5,
3,5
a
6,3
mm,
s
dvěma
nebo
třemi
k o n t a k t y. ( T R S ( Ti p R i n g S l e e v e ) C o n n e c t o r, 2 0 1 2 , ¶ 1 ) První
TRS
konektory
byly
vyvinuty
pro
použití
v 19. století v telefonních ústřednách, kde byly snadno připojovány a odpojovány k směrování hovorů. ( What is a trs connector ?, 2003 - 2012, ¶ 2) V současné době se tento t yp konektorů používá v
celé
škále
audio
zařízení
( m i k r o f o n y,
sluchátka,
r e p r o d u k t o r y, o s o b n í p o č í t a č e , e l e k t r i c k é h u d e b n í n á s t r o j e , přístrojové
zesilovače,
apod.).
( TRS
c o n n e c t o r,
2001 - 2012, ¶ 19 - 25)
3.5.2 Cinch (konektor RCA) patří mezi základní konektory sloužící k připojení případů
je
na
audio
samotný
nebo
video
konektor
již
zařízení.
Ve
většině
součástí
zařízení
či
kabelu, do něhož je vsouvána pouze koncovka (vidlice). Cinch na rozdíl od jacku vede maximálně dvojici kontaktů a oproti jacku má ve stereo režimu dvakrát zem. ( Cinch, 2001 - 2012, ¶ 1) Starší označení tohoto konektoru phono konektor b ylo odvozeno od slova phono, což je zkratka slova fonograf. Te n t o
konektor
b yl
původně - 47 -
vytvořen
pro
připojení
z fonografu (gramofonu) do rádiového zesilovače. Název "RCA"
je
odvozen
of America, připojení
která
od
společnosti
jako
gramofonu
první
k
Radio
uvedla
zesilovači.
Corporation
možnost
RCA
vnitřního
konektory
b yl y
později, v rámci propojování zvukových aplikací, částečně nahrazovány
konektory
t ypu
JACK.
S příchodem
High
Fidelity (HiFi) systému v roce 1950 získaly RCA konektory opět na popularitě. (Konektory: Cinch (RCA), 2006 - 2012, ¶ 1 ; RC A c o nn e c to r, 2 0 01 – 20 1 2 , ¶ 1 )
3.5.3 DIN Konektor DIN se vyznačuje větším množstvím pinů uvnitř ochranného kruhového pláště. Jeho vznik a prvotní vývoj se váže k Německu (navržen standardizační institucí Deutsches výroby
Institut
spotřební
konektor stal zařízení.
für
elektroniky
široce
První
Normung). kolem
přijímaný jako
audio
konektor
Rozvojem roku
hromadné
1970
standard
obsahoval
se
DIN
pro
audio
pouze
jeden
plochý pin. Krátce poté, co byl uveden tři pinový DIN k o n e k t o r,
došlo
k
jeho
celosvětové
expanzi
a
stal
se
s t a n d a r d e m p r o s k o r o t ř i d e k á d y. J e h o z á k l a d n í d e s i g n zůstal většinou nezměněn. Dále b yla vyvinuta pěti pino vá verze
a
DIN
konektory
b yl y
konečně
široce
přijaty
p r o t é m ě ř v š e c h n y t y p y s p o t ř e b n í e l e k t r o n i k y. P á t ý p i n , který nesl zpětný signál, umožnil především obousměrnou komunikaci.
Po
technologií,
došlo
roce k
1990,
rapidnímu
s
vyn álezem
poklesu
jeho
lepších
využívání.
(What is a din connector ?, 2003 - 2012, ¶ 1, 2, 3, 5, 6)
- 48 -
3.5.4 XLR 3 pinový (CANNON) Konektor v
XLR
profesionální
osvětlovacích
našel
své
uplatnění
audiotechnice,
zařízeních.
videu
Konektory
především a
jevištních
jsou
kruhové
a obsahují 2 až 9 pinů. V průběhu 80. a 90. let vytlačil z t r h u z m i ň o v a n ý D I N k o n e k t o r. Konektor XLR vyn alezl James H. Cannon, (zakladatel Cannon Electric), z toho důvodu bývá XLR někdy hovorově známý
jako
původně
Cannon
vyráběla
k o n e k t o r.
XLR
Společnost
konektory
na
dvou
ITT
Cannon
místech
–
v Japonsku a Austrálii. Australská továrna byla následně v roce 1992 prodána společnosti Alcatel, dále pak v roce 1998 společnosti Amphenol. ITT Cannon nadále vyráběl XLR
konektory
pouze
v
Japonsku.
( XLR
c o n n e c t o r,
2001 - 2012, ¶ 1- 2)
3.5.5 SPEAKON SpeakON
je
audio
konektor
vyvinutý
americkou
společností Neutrik s cílem zlepšení bezpečnosti a výkonu pro
profesionální
výkonových
audio
zesilovačů
s y s t é m y. a
Užívá
se
reproduktorových
k
propojení s o u s t a v.
(What is a Speakon ?, 2003 - 2012, ¶ 1)
3.6 Propojení elektroakustického řetězce K propojení jednotlivých prvků v elektroakustickém řetězci lze v dnešní době využít více možností. Sdělovací signál
můžeme
přenášet
analogově
nebo
digitálně.
Nejčastěji je přenášen po metalických kabelech, optických kabelech a pomocí bezdrátového přenosu.
- 49 -
Nejrozšířenější a současně také nejstarší z těchto technologií je přenos pomocí matalického kabelu. Kabel je soustava izolovaných vodičů, která slouží k přenosu elektrické energie. Podle použití je lze rozdělit n a s i l o v é a s d ě l o v a c í . ( Te c h n i c k ý n a u č n ý s l o v n í k , 1 9 8 2 , s. 39) V
roce
1870
poznal
ve
Švýcarsku
Franz
Borel
elektroizolační schopnosti asfaltu a pokusil se zhotovit i z o l o v a n ý v o d i č . To s e m u p o d a ř i l o , t e p r v e k d y ž o b a l i l měděnou žílu asfaltem, který chránil páskem ocelového plechu, spiralovitě navinutým na obalenou žílu. V roce 1879 vyl epšil technologii výrob y doplněním asfaltu směsí pryskyřice s olejem, na níž pod tlakem nanesl v lisu olovo. Tímto došlo k výraznému prodloužení životnosti kabelu. Z počátku byly kabely používány pro účely signalizace, zejména v telegrafii, později také v telefonii. Dokonce i (Z
Borelův
olověný
historie
kabel
kabelů.
pro elektrotechniku, 2008,
b yl
použit
Elektro: S.
jako
odborný
telefonní. časopis
58)
V divadle se použití kabelu odvíjelo od používaného zařízení. Sdělovacích kabelů přibývalo na základě potřeby propojovat jednotlivé zařízení mezi sebou. Základním dvojlinka,
a
tvořena
izolovaných.
Od
nejjednodušším párem
tohoto
vodičů
kabelu
se
t ypem
kabelu
navzájem
od
pak
odvíjely
je
sebe ostatní
používané typy audio kabelů vylepšené o stínění, či další vodiče. Důležitým pojmem v oblasti kabelů je kabel párové konstrukce. Jedná se o kabel, jehož žíly jsou sdruženy
- 50 -
v p á r y, a t y j s o u d á l e s t o č e n y d o p o l o h , p ř i č e m ž s m y s l stáčení se střídá takovým způsobem, aby se magnetické a kapacitní vazby mezi páry snížily na minimum. Kabel párove pro
konstrukce
zjednodušení
se
v
divadle
různých
začal
instalací,
používat
především
jako
propojovací mechanismus mezi zařízením nacházejícím se na stanovišti zvukaře a zvukovou technikou umístěnou n a j e v i š t i . ( Te c h n i c k ý n a u č n ý s l o v n í k , 1 9 8 2 , s . 4 0 ) V
dnešní
digitální
době
zvukové
softwarového
se
začínají
sítě.
vybavení
Jde a
o
prosazovat
především
kombinaci
hardwaru,
síťového
protokolu,
určenou
k propojení více různých audiovizuálních zařízení. Souhrn těchto prostředků nazýváme digitální zvukovou sítí. Přenos digitální
zvukovou
sítí
probíhá
mezi
zařízeními
umožňujících příjem a vysílání těchto dat. Nejčastěji se jedná
o
A/D
převádějící
analogový
Pro komunikaci množství
nebo
D/A
p ř e v o d n í k y,
signál
mezi
na
zařízeními
což
digitální je
je
zařízení
nebo
naopak.
používáno
velké
komunikačních protokolů a standardů, které
vytvářejí
různí
společně
s
výrobci
a
objevováním
jejich nových
počet
neustále
technologií.
roste
(VRBKA,
2012, s. 56)
3.7 Mechanické audio zařízení a nosiče zvukových záznamů 3.7.1 Fonoautograf V roce 1857 b yl francouzským vědcem jménem Leon Scott de Martinville vynalezen fonoautograf. Martinville se
nechal
inspirovat
lidským
uchem.
Sestrojil
stroj
s velkou troubou propojený s tenkou membránou, v jiném - 51 -
případě
b yl
zach ycoval, na
skleněný
tvořen b yl y
pouze
pomocí
válec
membránou. prasečích
pokrytý
Vibrace,
štětin
sazemi
či
které
přenášeny
p a p í r.
Stroj
b yl
navržen k výuce fyziky a nebyl schopen produkovat zvuk. (COLLINSON, 2008, V
roce
americkými současných
2008
S.
67)
b yl
vědci,
tento
kterým
technologií
záznam se
nalezen
podařilo
zrekonstruovat.
v
jej
Na
archivu pomocí
nahrávce
je
zach yceno 9 vteřin písně „Au Clair de la Lune.“ ( Hlas z m i n u l o s t i n a h i s t o r i c k y p r v n í m z v u k o v é m z á z n a m u , 2 0 11 , ¶ 1-2)
3.7.2 Fonograf V roce 1877 předvedl Thomas Alva Edison svůj první nahrávací stroj a nazval jej fonograf. Záznamové médium bylo tvořeno staniolem kolem otáčivého mosazného válce, zvuk
b yl
přijímán
trychtýřem
zakončeným
membránou
a opatřeným jehlou. Jakmile Edison promluvil, membrána na
druhém
konci
se
vlivem
hlasu
rozvibrovala
a
jehla
z a z n a m e n a l a n a s t a n i o l v z n i k l é k m i t y. P ř i r e p r o d u k c i z v u k u docházelo k opačnému pochodu. Prvním zaznamenaným zvukem na fonografu b yla říkanka „Mery měla malé jehně.“ Vynález b yl okamžitě patento ván. ( Fonograf, 2012, ¶ 1-5 ; COLLINSON, 2008, V
Čechách
S.
71)
došlo
poprvé
k
nahrávání
hlasů
na fonografické válečky patrně v roce 1891 ve fotoateliéru J a n a To m á š e , k t e r ý n a h r á v a l h e r c e a p ě v c e z d i v a d e l . O
zdokonalení
Jakub
se
Husník.
s
Janem
(Fonograf
To m á š e m
v
2005 - 2010, ¶ 1)
- 52 -
ateliéru
údajně Jana
pokoušel To m á š e ,
3.7.3 Grafofon V r o c e 1 8 8 5 s i C h a r l e s S u m n e r Ta i n t e r a C h i c h e s t e r B e l l n e c h a l i p a t e n t o v a t g r a f o f o n . Ve s k u t e č n o s t i s e j e d n a l o o
Edisonův
fonograf,
potaženým
kde
voskem,
staniol
aby
byl
zvuk
zaznamenáván. (COLLINSON, 2008,
nahrazen
mohl S.
válcem
být
trvale
72)
3.7.4 Gramofon V
roce
1887
si
Emile
Berliner
nechal
patentovat
nápad pro vytvoření přístroje pojmenovaného gramofon. Princip
tvorby zvuku
grafofonu.
Vibrace
byl
stejný
b yl y
jako
u
zachycovány
fonografu ocelovou
nebo jehlou
p o m o c í m e m b r á n y, k z e s í l e n í z v u k u f u n g o v a l a p ř i p o j e n á trouba. Rozdíl b yl v nahrazení válce plochým diskem a zápisem záznamu ve vertikální rovině. Berliner věřil, že právě plochý disk by mu mohl otevřít cestu k velkoplošné produkci. Bohužel se mu v té době nepodařilo pro tyto nosiče najít vhodný materiál. ( COLLINSON, 2008, S. 72; Gramofon, 2003, ¶ 3 ) Berliner celé dva roky experimentoval s nejrůznějšími surovinami pro výrobu vhodného nosiče pro jeho gramofon. J e d n a l o s e o z i n k o v é d i s k y, t v r d ý v u l k a n i z o v a n ý k a u č u k , ale
nakonec
zvolil
variantu
šelaku,
tvrdé
přírodní
pryskyřice, která se v té době používala k výrobě telefonů. (COLLINSON, 2008,
S.
73)
3 . 7 . 5 Te l e g r a f o n V navázal o
roce na
možnosti
1898 teorii
dánský svého
nahrávání
vynálezce
Va l d e m a r
předchůdce
Oberlina
telefonních
záznamů
- 53 -
Poulsen Smithe pomocí
o c e l o v é h o d r á t u . Te o r i e s e z a k l á d a l a n a t o m , ž e a k u s t i c k é vlnění
je
převedeno
na
elektrický
signál,
kterým
lze
zmagnetizovat zvukový nosič. Na základě těchto poznatků vytvořil
Poulsen
zařízení
zvané
telegrafon,
které
funkci telefonního záznamníku. (COLLINSON, 2008,
mělo S.
76;
Magnetofon, ¶ 2)
3.8 Magnetické audio zařízení a nosiče zvukových záznamů V r o c e 1 9 2 8 b y l D r. F r i t z P f l e u m e r o v i u d ě l e n p a t e n t pro použití magnetického prášku na pásu papíru či filmu, tvořících záznamové médium, které nahradily ocelový drát. (COLLINSON, 2008,
S.
87)
3.8.1 První kazetový přehrávač V
roce
1963
se
společnost
Phillips
se
sídlem
v Nizozemsku stala jedním z předních světových výrobců zvukových a komunikačních zařízení a hlavním hudebním producentem.
Jejich
kazetové
přístroje
se
zaměřovaly
především na domácí trh a byly určeny i pro technicky zcela nenadané uživatele. Kompaktní kazety byly tvořeny páskou
umístěnou
mezi
dvěmi
kolečky
v
plastovém
pouzdře. Kazetový přehrávač uměl nahrávat z rádia, což nevyhnutelně V
roce
1960
vedlo se
k
pirátství
kazeta
komerčních
stala
pro nahrávání. (COLLINSON, 2008,
standardním S.
nahrávek. nosičem
99)
3.8.2 MiniDisc (MD) V roce 1992 přichází společnost Sony s výrobkem o názvu MiniDisc. Pouze 0,5 cm úzký MiniDisc měl kvalitu
- 54 -
zvuku podobnou CD nosičům. B yl na vržen jako nástupce kompaktní kazety a jeho hla vní předností b yla možnost ukládání a editování dat. Navzdory těmto výhodám volila veřejnost až do začátku 21. století spíše kompaktní kazety s horší kvalitou. (COLLINSON, 2008,
S.
104)
3.9 Optický záznam zvuku V roce 1927 s rozvíjející se kinematografií vznikla potřeba
vyl epšení
zvukových
stop,
jelikož
používané
16 – palcové disky nedokázal y dostatečně s yn chronizovat zvuk
s
obrazem.
Na
vynález
pojmenovaný
přeměny
zvukových
základě
tohoto
Movietone. vln
na
požadavku
Pracoval
elektrické
na
vznikl
principu
impulsy
pomocí
s p e c i á l n í l a m p y. R ů z n o u i n t e n z i t o u s v ě t l a s e p a k n a f i l m u vytváří zvolený
velké
množství
zvuk.
Během
vodorovných promítání
č a r,
které
vysílá
kopírují
lampa
různé
s v ě t e l n é v z o r y, k t e r é j s o u d l e j e j i c h i n t e n z i t y p ř e v á d ě n y zpět do elektrických impulsů. ( COLLINSON, 2008, BEDNAŘÍK, 2008,
S.
S.
86;
16)
3.10 Digitální záznam zvuku 3.10.1 CD (kompaktní disk) V
roce
(kompaktní
1979 disk),
představila vyvinutý
společnost
společností
Phillips
S o n y.
CD
Zvukový
záznam na CD je převeden do binární soustavy a uložen pomocí laserového paprsku, který vytváří mikroskopické rysk y na jeho povrchu. Jedná se o s ystém, u kterého z od
důvodu
hladkého
předchozích
povrchu
nosičů)
bez
nedocházelo
rysek
(na
ke
vzniku
rozdíl šumu
a praskotu v pozadí reprodukovaného zvuku. Ačkoli byl CD - 55 -
disk
prvotně
určen
k
ukládání
a
přehrávání
zvukových
nahrávek, jeho pozdější formy byly upraveny k ukládání dat. (COLLINSON, 2008,
S.
103; Compact Disc, 2012, ¶ 1)
V r o c e 1 9 8 2 b y l a v To k i u z a h á j e n a k o m e r č n í v ý r o b a CD přehrávačů značky Son y a Philips. Již v roce 1980 b yl zástupci obou firem vytvořen standard charakteristických v l a s t n o s t í z a p s a n ý c h v t z v. „ R e d B o o k u . “ V E v r o p ě b y l y uvedeny na trh v následujícím roce. Do roku 1986 předčil v Japonsku CD prodej LP desek, v roce 1988 se stejná situace odehrávala také v Americe. ( COLLINSON, 2008, S.
103; PEJCHA, ŠKUBAL, 2005, s. 36) Te c h n o l o g i c k é
vyn álezy
současné
doby
týkající
se
zvuku jsou již běžně používány v divadlech i médiích. (KOLEGAR, 2001, s. 50) Novodobé harddisková
pole
technologie či
začaly
polovodičové
používat
paměti 20,
úložná
které
jsou
externí nebo bývají integrovány přímo v mixážních pultech.
20 Polovodičová pamět – nevolatilní (semipermanentní) elektricky programovatelná (zapisovatelná) paměť s libovolným přístupem
- 56 -
Z á vě r Ta t o zvuku,
bakalářská zvukových
používaných důraz
je
v
zde
práce
shrnuje
efektů
průběhu kladen
a
zvukových
historie
na
poznatky
v
o
vývoji
technologií
divadelnictví.
jednotlivá
historická
Ve l k ý
období
od antického Řecka a Říma, přes renesanci a humanismus, až
po
současné
divadlo
zmíněny
nejznámější
překročil
rámec
technologie
21.
století.
technologie.
rozsahu
vychází
V
Širší
bakalářské
ze
této
práci
výběr
práce.
zkušeností
a
b yl y
by
již
Divadelní technologií
používaných u filmu, rozhlasu a televize. Zároveň dochází k v z á je m n é m u p ro l í n á n í t ě c h t o t e ch n o lo g i í . Tr e nd e m se stává především digitalizace přenosu a zpracování audio signálů pomocí moderních digitálních procesorů. Ačkoli první divadelní projevy je možné sledovat již v
době
pravěku,
největšímu
rozmachu
b yl y technologie
vystaveny až po vynalezení telegrafu. 19. – 21. století je o b d o b í m o b r o v s k é h o v ý v o j e s m n o h a t e c h n i c k ý m i v y n á l e z y, které
daly
divadelnictví
na
celém
světě
nový
s m ě r,
ale o vli vnil y také každodenní život ob yčejných lidí. Každé období, kterým divadlo prošlo, v něm otisklo pevnou
nesmazatelnou
stopu
v
podobě
poznatků,
na kterých mohli stavět jejich pokračovatelé. Na
začátku
záležitostí,
byla
kterou
práce
s
efekty
pouze
okrajovou
vykonávali
herci
nebo
zákulisní
divadelní personál. V průběhu času se technika začala vyvíjet,
aby se
omezil
počet
osob
potřebných
k
jejich
o v l á d á n í . Ta t o e v o l u c e v š a k n a b r a l a o p a č n ý s m ě r a b r z y
- 57 -
vznikla potřeba specializovaných odborníků nové technologie, počítače a digitální sítě.
- 58 -
ovládajících
S e zn a m p o u ž i t ý c h z d r o j ů Ak us tik a a ntic k é ho di va dla . Č e ský R o zh l a s [o n li n e ]. 20 0 7 [ci t. 2012-03-10]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. r o z h l a s . c z / v e d a a r c h i v / t e c h n o l o g i e / _ z p r a v a / 3 3 6 0 3 6 Ak us tik a , vz nik a š íř e ní z vuk u, fr e k ve nč n í a na lý za a s ynté za, slucho vý vjem z vukového signálu. Anatomie varhan [online]. 2005 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://homen.vsb.cz/~ber30/text y/varhan y/anatomie/pistal y_akust ika.htm A u d i o - t e c h n i c a : B e z d r á t o v é m i k r o f o n y a s y s t é m y. P R O M U S I C , s . r. o . [ o n l i n e ] . 2 0 1 2 [ c i t . 2 0 1 2 - 0 4 - 0 1 ] . D o s t u p n é z : h t t p : / / w w w. a u d i o - t e c h n i c a - c z . c o m / b e z d r a t o v y - m i k r o f o n . h t m l Bar va tónu. Encyklopedie fy zi ky [online]. 2006 - 2012, 2007 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/195-barva-tonu BED N AŘ Í K , Da vi d . H i sto ri e a so u ča sno st zá zn a mu fi l mo vé h o zvuku. Zlín, 2008. Dostupné z: http://dspace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/5093/bedna %C5%99%C3%ADk_2008_bp.pdf?sequence=1. Bakalářská práce. U n i v e r z i t a To m á š e B a t i v e Z l í n ě . B AU M AN , M i l a n . E m i l e B e r l i n e r – 1 3 0 l e t m i k r o f o n u . I n : [ o n l i n e ] . 2007 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://tech.ihned.cz/c120572480 B E L L I S , M a r y. T h e H i s t o r y o f L o u d s p e a k e r s - S p e a k e r s . Inventors [online]. 2012 [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: h t t p : / / i n v e n t o r s . a b o u t . c o m / l i b r a r y / i n v e n t o r s / b l l o u d s p e a k e r. h t m Cinch. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 - 2012 [cit. 201206-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Cinch - 59 -
C O L L I S O N , D a v i d . T h e s o u n d o f t h e a t r e : a h i s t o r y. E a s t b o u r n e [England]: PLASA, 2008. ISBN 978-095-5703-515. Compact Disc. Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. 2012 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Compact_Disc DROZD, Zdeněk. Design soustavy reproduktorů. Brno, 2012. D o s t u p n é z : h t t p : / / d l . u k . f m e . v u t b r. c z / z o b r a z _ s o u b o r. p h p ? id=1679. Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně. Ve d o u c í p r á c e a k a d . s o c h . J o s e f S l á d e k . Elektrodynamický mikrofon. Encyklopedie fy ziky [online]. 2007 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/385-elektrodynamickymikrofon Elektronky II: Princip funkce elektronek a historie. [online]. 2003 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. z e s i l o v a c e . c z / v i e w. p h p ? c i s l o c l a n k u = 2 0 0 3 0 3 1 2 0 2 Foil Electret Microphone. Alcatel Lucent [online]. 2006-2012 [ c i t . 2 0 1 2 - 0 6 - 0 1 ] . D o s t u p n é z : h t t p : / / w w w. a l c a t e l lucent.com/wps/portal/! ut/p/kcxml/04_Sj9SPykss y0 xPLMnMz0vM0 Y_ QjzKLd4w3MfQFSYG Y R q 6 m - p E o Y g b x j g i R I H 1 v f VP_N xU_QD9gtzQiHJHR0UAAD_zXg !!/delta/base64 xml/L0lJa yEvU U d 3 Q n d J Q S E v N E l V R k N B I S E v N l 9 B X 0 F LT C 9 l b l 9 3 d w ! ! ? LMSG_CABINET=Bell_Labs&LMSG_CONTENT_ Fonograf. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2012 [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Fonograf F o n o g r a f v a t e l i é r u J a n a To m á š e . P a v e l S c h e u f l e r [ o n l i n e ] . 2005 - 2010 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. s c h e u f l e r. c z / c s - C Z / f o t o h i s t o r i e / d a t a , 1 8 9 1 , f o n o g r a f - v atelieru-jana-tomase,367.html
- 60 -
F U T T R U P, C l a u s . P a r t o f M a n u a l f o r D r i v e r P a r a m e t e r C a l c u l a t o r : T h e l o u d s p e a k e r. I n v e n t o r [ o n l i n e ] . 2 0 0 1 [ c i t . 2 0 1 2 06-01]. Dostupné z: h t t p : / / h o m e 1 . s t o f a n e t . d k / c f u t t r u p / d p c / i n v e n t o r. h t m G O L D M AN , J o n a t h a n . Z v u k o vá r e zo n a n ce . [ o n l i n e ] . 1 9 9 8 , č . 4 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. b a r a k a . c z / B a r a k a / b _ 4 / b _ 4 _ z v u k o v a _ r e z o n a n c e . h t m l Gramofon. Objevy a vynále zy [online]. 2003 [cit. 2012-05-15]. D o s t u p n é z : h t t p : / / w w w. q u i d o . c z / o b j e v y / g r a m o f o n . h t m G U Š TA R , M i l a n . E l e k t r o f o n y : h i s t o r i e , p r i n c i p y, s o u v i s l o s t i . V y d . 1. Praha: Uvnitř, 2007, 397 s. ISBN 978-802-3984-460. H i s t o r y a n d Ty p e s o f L o u d s p e a k e r s : Ti m e l i n e o f t h e M o d e r n S p e a k e r. E d i s o n Te c h C e n t e r [ o n l i n e ] . 2 0 1 2 [ c i t . 2 0 1 2 - 0 6 - 0 1 ] . Dostupné z: h t t p : / / w w w. e d i s o n t e c h c e n t e r. o r g / s p e a k e r s . h t m l # e l e c t r o Hlas z minulosti na historicky prvním zvukovém záznamu. P r o c P r o t o [ o n l i n e ] . 2 0 11 [ c i t . 2 0 1 2 - 0 4 - 1 5 ] . D o s t u p n é z : http://procproto.cz/zajimavosti-a-novinky/hlas-z-minulosti-nahistoricky-prvnim-zvukovem-zaznamu/ K O L E G AR , J a n . H i s t o r i e s c é n i c k ý c h t e c h n o l o g i í . Vyd . 1 . B r n o : J a n á č k o v a a k a d e m i e m ú z i c k ý c h u m ě n í , 2 0 0 1 , 9 8 s . , 2 s v. I S B N 80-854-2951-9 K one k tor y: C inc h (R C A) . H i Fi C EN TR U M [o n li n e ]. 20 0 6 - 2 0 12 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. h i f i c e n t r u m . c z / k a t a l o g / 1 3 8 / k o n e k t o r y - c i n c h - r c a . h t m K R AN I C H , F r i e d r i c h . B ü h n e n t e ch n i k d e r G e g e n w a r t . M ü n c h e n : Ve r l a g v o n R . O l d e n b o u r g , 1 9 2 9 . K U B Á T, K a r e l . P ř í r u č k a z v u k a ř e a f o n o a m a t é r a . 1 . v y d . P r a h a : SNTL, 1990, 453 s. ISBN 80-030-0260-5.
- 61 -
L o u d s p e a k e r. I n : W i k i p e d i a : t h e f r e e e n c y c l o p e d i a [ o n l i n e ] . S a n Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- 2012 [cit. 2012-0827]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Loudspeaker M AC U LE WIC Z , J u s t yn a . P o zn a wc ze zn a c ze n i e d źw i ę k u . 20 0 9 . D o s t u p n é z : h t t p : / / w w w. p m i . a m u . e d u . p l / p m i 2 0 0 9 p r e z e n t a c j e / 11 . p d f Magnetofon. Objevy a vynále zy [online]. 2003 [cit. 2012-05-15]. D o s t u p n é z : h t t p : / / w w w. q u i d o . c z / o b j e v y / m a g n e t o f o n . h t m M AR Š ÍK , Jo se f . Prů ko pn íci ro zh l a so vé h o v ys íl á n í 1 92 3 - 19 2 5 . Český ro zhlas [online]. 2012, s. 53 [cit. 2012-07-02]. Dostupné z: http://media.rozhlas.cz/_binary/01074898.pdf Mašinerie a efekto vé stroje zámeckého di vadla. Státní hrad a zámek Český Krumlov [online]. 2006 - 2007, [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. c a s t l e . c k r u m l o v. c z / d o c s / c z / z a m e k _ 5 n a d v o r i _ m a s i n e . x ml Mikrofony TESL A AMD dynamické (elektrodynamické). Elektroakustika [online]. 2008 [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. e l e k t r o a k u s t i k a . c z / t e s l a _ d y n a m . h t m l MOU SSIN AC , Lé o n . Di va dl o o d p o či a tku po n a še dn i . Slo ve n ské v y d a v a t e ľ s t v o k r á s n e j l i t e r a t ú r y, 1 9 6 5 , 5 0 0 s . Odporový (uhlíkový) mikrofon. Encyklopedie fy zi ky [online]. 2008 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/384-odporovy-uhlikovymikrofon PEJC H A, Ji ří a Jan ŠK U B AL . Zvu k v d iva d le : u če b n í te xty p ro výuku předmětu Základy scénického zvu ku . Vyd . 1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2005, 86 s. ISBN 80-869-2801-2.
- 62 -
Princip funkce mikrofonů: Princip elektretových mikrofonů. Haaf [online]. 2007 [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. h a a f . c z / v i e w. p h p ? c i s l o c l a n k u = 2 0 0 7 0 6 0 3 0 5 R C A c o n n e c t o r. I n : W i k i p e d i a : t h e f r e e e n c y c l o p e d i a [ o n l i n e ] . San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 - 2012 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/RCA_connector ROBJOHNS, Hugh. A brief history of microphones. [online]. 2 0 0 3 , s . 7 [ c i t . 2 0 1 2 - 0 4 - 0 1 ] . D o s t u p n é z : h t t p : / / w w w. m i c r o p h o n e data.com/media/filestore/articles/History-10.pdf S A Z I M A , O n d r e j . D e s i g n i n t e r i é r o v é r e p r o s o u s t a v y. B r n o , 2 0 0 7 . Dostupné z: h t t p : / / w w w. v u t b r. c z / w w w _ b a s e / z a v _ p r a c e _ s o u b o r _ v e r e j n e . p h p ? file_id=28475. Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně. Ve d o u c í p r á c e d o c . a k a d . s o c h . M i r o s l a v Z v o n e k P h . D . SM Microphones: SM 57 Instrument microphone. Shure [online]. 2009-2012 [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. s h u r e . c o m / a m e r i c a s / p r o d u c t s / m i c r o p h o n e s / s m / s m 5 7 instrument-microphone S V O B O D A , J i ř í a J i ř í B R D A . E l e k t r o a k u s t i k a d o k a p s y. P r a h a : S N T L - N a k l a d a t e l s t v í t e c h n i c k é l i t e r a t u r y, 1 9 7 8 . SYROVÁ TKO , Milan. Obvody ze silovačů a přijímačů . 1. vyd . Praha: SNTL, 1991, 361 s. ISBN 80-030-0620-1. Š K E R E Ň , To m á š , M i r o s l a v U R B A N E K a To m á š T I C H Ý . Z v u k a jeho šíření. 2003. Dostupné z: http://fyzsem.fjfi.cvut.cz/20022003/Zima02/proc/zvuk.pdf
- 63 -
Š PA Č E K , J a n . M i x á ž n í p u l t p r o s m ě š o v á n í n í z k o f r e k v e n č n í c h signálů [online]. Brno: Vysoké učení technické, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, 2010 [cit. 2012-0515]. 1 elektronický optický disk [CD-ROM / DVD]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. v u t b r. c z / w w w _ b a s e / z a v _ p r a c e _ s o u b o r _ v e r e j n e . p h p ? file_id=29273. Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně Te c h n i c k ý n a u č n ý s l o v n í k . 2 . v y d . P r a h a : N a k l a d a t e l s t v í t e c h n i c k é l i t e r a t u r y, 1 9 8 2 . The history of Shure Incorporated: The evolution of an audio revolution. Shure [online]. 2009-2012 [cit. 2012-06-01]. D o s t u p n é z : h t t p : / / w w w. s h u r e . c o m / a m e r i c a s / a b o u t shure/history/index.htm T ó n a h l u k . Z v u k [ o n l i n e ] . 2 0 11 [ c i t . 2 0 1 2 - 0 4 - 2 7 ] . D o s t u p n é z : h t t p : / / w w w. z v u k o s t r o j . e s t r a n k y. c z / c l a n k y / t o n - a - h l u k / T R S c o n n e c t o r. I n : W i k i p e d i a : t h e f r e e e n c y c l o p e d i a [ o n l i n e ] . San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 - 2012 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/TRS_connector T R S ( T i p R i n g S l e e v e ) C o n n e c t o r. O r a l H i s t o r y i n t h e D i g i t a l Age: Institute of Museum and Library SERVICES [online]. 2012 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: http://ohda.matrix.msu.edu/gettingstarted/glossary/audioglossary /trs-tip-ring-sleeve-connector/ Uhlíko vé mikrofonní vložky pro telefonní přístroje. Elektroakustika [online]. 2008 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. e l e k t r o a k u s t i k a . c z / c a r b o n . h t m l VITRUVIUS POLLIO, Marcus a Julius POLLUX. Antické divadlo. Jaroslav Pokorný. Praha: Ústav pro odborné pomůcky prům yslo vých a odborných škol, 1944
- 64 -
V L A C H Ý , V á c l a v. P r a x e z v u k o v é t e c h n i k y. 3 . , a k t u a l i z . v y d . Praha: Muzikus, 2008, 297 s. ISBN 80-86253-46-5. V R B K A , J a n . D i g i t á l n í r e v o l u c e j e v i š t n í h o z v u k u . B r n o , 2 0 11 . Bakalářská práce. Janáčkova Akademie Múzických Úmění. Výška zvuk u. Encyklopedie fy ziky [online]. 2007 [cit. 2012-0226]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/194vyska-zvuku W E B B , J i m . T W E LV E M I C R O P H O N E S T H AT C H A N G E D H I S T O R Y. V i n t a g e K i n g A u d i o : A u d i o a n d d i g i t a l p r o a u d i o equipment [online]. 2004-2012 [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. v i n t a g e k i n g . c o m / Tw e l v e - M i c r o p h o n e s - T h a t - C h a n g e d History What Is a DIN Connector?. WiseGEEK: clear answers for common questions [online]. 2003 - 2012 [cit. 2012-06-02]. D o s t u p n é z : h t t p : / / w w w. w i s e g e e k . c o m / w h a t - i s - a - d i n c o n n e c t o r. h t m What Is a TRS Connector?. WiseGEEK: clear answers for common questions [online]. 2003 - 2012 [cit. 2012-06-02]. D o s t u p n é z : h t t p : / / w w w. w i s e g e e k . c o m / w h a t - i s - a - t r s c o n n e c t o r. h t m What Is a Speakon?. WiseGEEK: clear answers for common questions [online]. 2003 - 2012 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. w i s e g e e k . c o m / w h a t - i s - a - s p e a k o n - c o n n e c t o r. h t m X L R c o n n e c t o r. I n : W i k i p e d i a : t h e f r e e e n c y c l o p e d i a [ o n l i n e ] . San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 - 2012 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/XLR_connector Z historie kabelů. Elektro: odborný časopis pro elektrotechniku [online]. 2008, č. 1 [cit. 2012-12-03]. Dostupné z : h t t p : / / w w w. o d b o r n e c a s o p i s y. c z / r e s / p d f / 3 6 4 5 3 . p d f - 65 -
Zvuk ové vlnění : Základní definice. Encyklopedie fy zi ky [online].2006 - 2012 [cit. 2012-03-01]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/208-zakladni-definice Z v u k o v é e f e k t y. Č e s k á s c é n o g r a f i e [ o n l i n e ] . 2 0 1 2 [ c i t . 2 0 1 2 - 0 4 15]. Dostupné z: http://ceskascenografie.cz/?cat=46 1925 Chester Rice a Edward Kellogg, General Electric Co. M o d e r n D y n a m i c L o u d s p e a k e r. M i x : P r o f e s s i o n a l a u d i o n a d music production [online]. 2007 [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: http://mi xonline.com/TECnolog y-Hall-of-Fame/1925-d ynamicloudspeaker/ 1928 Western Electric 618 A Dynamic Microphone. Mix maga zine: Professional audio and music production [online]. 2008 [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: http://mi xonline.com/TECnolog y-Hall-ofFame/1928_western_electric_618A_microphone/ 1935 Shearer Horn. Mix: Profesional audio and music production [online]. 2005 [cit. 2012-06-02]. Dostupné z: http://mi xonline.com/TECnolog y-Hall-of-Fame/1935-shearer-horn090106/
- 66 -
SEZNAM PŘÍLOH Příloha A Chronologický seznam významných událostí a objevů v elektrotechnice v návaznosti na divadelní využití Příloha B Obrazová část
- 67 -
Příloha A Chronologický seznam významných událostí a objevů v elektrotechnice v návaznosti na divadelní využití
•
1820 Dánský fyzik Hans Christian Oersted zjistil, že elektrický proud vytváří magnetické pole.
•
1821 Vznik elektrického generátoru, jehož tvůrcem byl britský vyn álezce Michael Faraday.
•
1837 První funkční telegraf vynalezl Američan Samuel Morse.
•
1857 "Fonoautograf" byl vynález francouzského vědce jménem Leon Scott de Martinville.
•
1863 "Telephon", předchůdce telefonu, postavil německý vyn álezce, Philipp Reis.
•
1876 Patent na přístroj zvaný telefon, Alexander Graham Bell.
•
1877 Založena Bellova telefonní společnost.
•
1877 Mikrofon vynalezl Emile Berliner.
•
1877 Předvedení prvního nahrávacího stroje "fonografu", Thomas Alva Edison.
•
1878 Uhlíkový mikrofon vynalezl David Edward Hughes.
•
1885 První trvale nahrávající stroj, "grafofon".
•
1887 Emile Berliner si nechává patentovat nápad pro "gramofon".
•
1887 Objevení rádiových vln Heinrichem Hertzem.
•
1889 Emile Berliner vyrábí první desky pro gramofon.
•
1890 použití prvního reprodukovaného zvuku v divadle, nahrávka dětského pláče.
•
1891 Vznik nahrávacího průmyslu.
•
1894 První přenos rádiového signálu britským vědcem Oliverem Lodgem. 1/4
•
1898 První zařízení pro magnetický záznam zvuku, "telegraphone" si patentoval Valdemar Paulsen.
•
1898 Vynález magnetod ynamického reproduktoru Oliverem Lodgem.
•
1913 Synchronizace zvuku a promítaného filmu, Edison.
•
1915 První transatlantický telefonní hovor po radiotelefonu.
•
1917 Patentován kapacitní mikrofon.
•
1919 První pravidelné rozhlasové vysílání , USA.
•
1920 Vzniká nová generace gramofonů s vyšší kvalitou reprodukování zvuku.
•
1922 První komerční rozhlas.
•
1924 Zrození moderního filmového zvuku.
•
1925 První rozhlasový přenos Československého rozhlasu, opera Dvě vdovy z Národního divadla v Praze.
•
1927 První juke box.
•
1927 První rozhlasový diskžokej.
•
1928 Zavedení nahrávání na magnetofonový pásek.
•
1929 RCA představuje mixážní pult.
•
1929 Western Electric představuje ekvalizaci.
•
1929 První demonstrace barevné televize.
•
1931 RCA představuje páskový mikrofon.
•
1931 Vznik dynamického mikrofonu.
•
1931 První stereo mikrofon.
•
1933 Představení mikrofonu s kardioidní charakteristikou.
•
1935 První veřejná demonstrace z magnetofonu.
•
1936 První veřejné nahrávání při použití magnetofonu .
•
1940 Vznik vícekanálového filmového zvuku.
•
1941 Vylepšení kvality nahrávání zvuku na pásku.
•
1947 Revoluce v nahrávání.
2/4
•
1948 Ampex vyrábí první americký magnetofon za podpory Binga Crosb yho .
•
1949 První veřejné použití bezdrátových mikrofonů.
•
1953 První magnetofonové hlavy z feritu, uvedeny společností Philips.
•
1954 Objevení stereofonie.
•
1957 Vznik prvního profesionálního bezdrátového mikrofonu „Mikroport“.
•
1957 První reproduktor o plném rozsahu – společnost Quad ESL.
•
1959 Uveden první moderní ruční mikrofon společností Shure.
•
1962 První použitelný elektretový mikrofon.
•
1963 Philips představuje první kazetový přehrávač.
•
1964 Patentován elektretový mikrofon.
•
1966 Společnost Shure představuje mikrofon SM58.
•
1970 První digitální zpožďovací linka americké společnosti Lexicon.
•
1971 Společnost Intel představuje mikroprocesor .
•
1977 Na trh vstupují první počítače pro osobní potřebu.
•
1979 Philips představuje CD (kompaktní disk), vyvinutý společností Sony.
•
1980 Společnost Crown uvádí PZM mikrofon.
•
1982 Začátek výroby komerčních CD přehrávačů značky Sony v USA.
•
1992 Společnost Sony přichází na trh s produktem MiniDisc (MD).
•
1994 První cenově dostupný vícekanálový digitální mixážní pult, ProMix 01 od společnosti Yamaha.
3/4
Zdroje: Audio-technica: Bezdrátové mikrofon y a systémy. PRO MUSIC, s.r.o. [online]. 2012 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.audio-technica-cz.com/bezdratovy-mikrofon.html BEDNAŘÍK, David. Historie a současnost zá zn a mu filmového zvu ku . Zlín, 2008. Dostupné z: http://dspace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/5093/bedna %C5%99%C3%ADk_2008_bp.pdf?sequence=1. Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. COLLISON, David. The sound of theatre: a history. Eastbourne [England]: PLASA, 2008. ISBN 978-095-5703-515. KOLEGAR, Jan. Historie scénických technologií . Vyd . 1. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, 2001, 98 s., 2 sv. ISBN 80-854-2951-9 MARŠÍK, Josef. Průkopníci rozhlasového vysílání 1923 - 1925. Český ro zhlas [online]. 2012, s. 53 [cit. 2012-07-02]. Dostupné z: http://media.rozhlas.cz/_binary/01074898.pdf SLÍVOVÁ, Marta. Design gramofonu. Brno, 2009. Dostupné z: http://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php? file_id=16187. Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně. Vedoucí práce doc. akad. soch. Ladislav Křenek, Ph.D. SAZIMA, Ondrej. Design interiérové reprosoustavy. Brno, 2007. Dostupné z: http://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php? file_id=28475. Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně. Vedoucí práce doc. akad. soch. Miroslav Zvonek Ph.D. Foil Electret Microphone. Alcatel Lucent [online]. 2006-2012 [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: http://www.alcatellucent.com/wps/portal/! ut/p/kcxml/04_Sj9SPykssy0 xPLMnMz0vM0 Y_QjzKLd4w3MfQFSYG YR q6m-pEo Ygb xjgiRIH1vfVP_NxU_QD9gtzQiHJHR0UAAD_zXg !!/delta/base64xml/L0lJa yEvU Ud3QndJQSEvNElVRkNBISEvNl9BX0FLTC9lbl93dw!!? LMSG_CABINET=Bell_Labs&LMSG_CONTENT_FILE=History/Tim eline/Timeline_Innovation_000052.xml The history od Shure Incorporated: The evolution of an audio revolution. Shure [online]. 2009-2012 [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: http://www.shure.com/americas/aboutshure/history/index.htm 4/4
Příloha B Obrazová část Historie zvuku v divadle Obrázek 1. An tické divadlo v Epidauru
Zdroj: 4. divadlo v Epidauru. In: Třídní stránky [online]. 2005 - 2012 [cit. 2012-08-02]. Dostupné z: http://fm3b.blog.cz/galerie/dejiny-vytvarnekultury/anticke-recko/obrazek/80303510
Obrázek 2. Středověké divadlo o sv. Apoléně
Zdroj: Sainte Apolline. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2005 [cit. 2012-08-12]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Sainte_Apolline.jpg
1/17
Obrázek 3. Renesanční divadlo
Zdroj: Hra světla s prostorem, díl druhý: Svíčky, cívky, rampy a požáry. In: Kulturni pecka.cz: inscenace & divadlo [online]. 2011 [cit. 2012-08-12]. Dostupné z: http://www.kulturnipecka.cz/inscenace-divadlo/hra-svetla-sprostorem-dil-druhy-svicky-civky-rampy-a-pozary
Stroje k tvorbě zvukových efektů Obrázek 4. Thunder-run
Zdroj: Drottningholm court theatre (1766) thunder-run section drawing (modern). In: University of Kent: Drama and Theatre [online]. 2012 [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: h t t p : / / w w w. k e n t . a c . u k / a r t s / d r a m a / D R 6 11 / P i c t u r e s / D r o t t n i n g h o l m %20thunder-run%20section.html
2/17
Obrázek 5. Rumble-cart (hromový vozík)
Zdroj: COLLISON, David. The sound of theatre: a history. Eastbourne [England]: PLASA, 2008, s. 36. ISBN 978-095-5703-515.
Obrázek 6. Thunder-sheet
Zdroj: Thunder Sheet to hire. Bell percusion [online]. [cit. 2012-07-15]. Dostupné z: http://www.bellperc.com/thunder-sheet-to-hire-from-3638p.asp
3/17
Obrázek 7. „Venetian – blind crash effect“
Zdroj: COLLISON, David. The sound of theatre: a history. Eastbourne [England]: PLASA, 2008, s. 42. ISBN 978-095-5703-515.
Obrázek 8. Větrostroj
Zdroj: SIČOVÁ, Radka. Využití strojních scénických technologií pro stavbu a provoz inscenací v divadle: Stroje pro speciální efekty. Brno, 2009. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/~sicova/5special.html. Bakalářská práce. JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ DIVADELNÍ FAKULTA. Vedoucí práce doc. Mgr. Jan Kolegar.
4/17
Obrázek 9. Rain box, divadlo Ostankino Palace v Moskvě
Zdroj: COLLISON, David. The sound of theatre: a history. Eastbourne [England]: PLASA, 2008, s. 44. ISBN 978-095-5703-515.
5/17
Obrázek 10. Dešťostroj
Zdroj: SIČOVÁ, Radka. Využití strojních scénických technologií pro stavbu a provoz inscenací v divadle: Stroje pro speciální efekty. Brno, 2009. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/~sicova/5special.html. Bakalářská práce. JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ DIVADELNÍ FAKULTA. Vedoucí práce doc. Mgr. Jan Kolegar.
Obrázek 11. Stroj ke tvorbě lehkého deště
Zdroj: COLLISON, David. The sound of theatre: a history. Eastbourne [England]: PLASA, 2008, s. 46. ISBN 978-095-5703-515.
6/17
Obrázek 12. Stroj s dřevěnými lamelami k vytváření silného deště
Zdroj: COLLISON, David. The sound of theatre: a history. Eastbourne [England]: PLASA, 2008, s. 46. ISBN 978-095-5703-515.
Obrázek 13. Rachostroj pro vytváření zvuků střelby
Zdroj: COLLISON, David. The sound of theatre: a history. Eastbourne [England]: PLASA, 2008, s. 50. ISBN 978-095-5703-515.
7/17
Mikrofony Obrázek 14. Uhlíkový mikrofon
Zdroj: Odporový (uhlíkový) mikrofon. In: Encyklopedie fyziky [online]. 2007 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/384-odporovy-uhlikovy-mikrofon
Obrázek 15. Elektrodynamický mikrofon
Zdroj: Elektrodynamický mikrofon. In: Encyklopedie fyziky [online]. 2007 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/385-elektrodynamicky-mikrofon
8/17
Obrázek 16. Krystalový mikrofon
Zdroj: Krystalový mikrofon. In: Encyklopedie fyziky [online]. 2007 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/387krystalovy-mikrofon
Obrázek 17. Elektrostatický mikrofon
Zdroj: Elektrostatický mikrofon. In: Encyklopedie fyziky [online]. 2007 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/388elektrostaticky-mikrofon
9/17
Obrázek 18. Bezdrátový mikrofon použitý v roce 1949 v muzikálu Aladdin on ice
Zdroj: COLLISON, David. The sound of theatre: a history. Eastbourne [England]: PLASA, 2008, s. 222. ISBN 978-095-5703-515.
Mixážní pulty Obrázek 19. TG12345 Mk.II desk (1960s/70s)
Zdroj: TG12345 Mk.II desk (1960s/70s). In: Flickr.com [online]. 2012 [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://www.flickr.com/photos/jjwillow/6828241730/
10/17
Obrázek 20. TG12345 Mk.II desk (1960s/70s)
Zdroj: DiGiCo On Brodway. In: Creative PLANET network.com [online]. 2009 [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://www.creativeplanetnetwork.com/the_wire/2009/05/30/digico-onbroadway-customized-digico-d5t-helps-usher-%E2%80%9Cbilly-elliot %E2%80%9D-musical-to-top-tony-drama-desk-accolades-for-sound-design/
Reproduktory Obrázek 21. Elektrodynamický reproduktor
Zdroj: Elektrodynamický reprodukor. In: Encyklopedie fyziky [online]. 2007 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/400-elektrodynamickyreprodukor
11/17
Obrázek 22. Radiola
Zdroj: Radiola: The Radiola. In: Audio Engeneering Society [online]. 2001 [cit. 2012-15-06]. Dostupné z: http://www.aes.org/aeshc/docs/recording.technology.history/radiola.html
Konektory Obrázek 23. Konektor TRS
Zdroj: Cables & Connectors Help Desk. In: Folders Electronics [online]. [cit. 2012-06-15]. Dostupné z: http://www.folders.co.nz/cablehelp.cfm
12/17
Obrázek 24. Konektory Cinch
Zdroj: Zapojit set-top box není příliš složité. In: Technet cz [online]. 2007 [cit. 2012-06-15]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/zapojit-set-top-boxneni-prilis-slozite-f0t-/digitv.aspx?c=A070830_164313_digitv_vse
Obrázek 25. Konektor DIN
Zdroj: DIN konektory. In: PROAUDIO: Professional Audio Equipment [online]. 2007- 2012 [cit. 2012-06-15]. Dostupné z: http://www.proaudio.sk/konektory/din-konektory/
13/17
Obrázek 26. Konektor XLR 3 pinový
Zdroj: TH-119 Connettore Canon XLR 3 poli Femmina. In: Africa Digital Broadcast [online]. 2007 [cit. 2012-06-15]. Dostupné z: http://www.africadigitalbroadcast.com/index.php? main_page=product_info&products_id=859
Obrázek 27. Konektor SpeakON
Z d r o j : S p e a k o n c o n n e c t o r. I n : W i k i p e d i a : t h e f r e e e n c y c l o p e d i a [ o n l i n e ] . San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2012, 15.2.2012 [cit. 2012-09-01]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Speakon_connector
14/17
Au d io za ř íze ní a nos ič e zvuk o vý c h zá znam ů Obrázek 28. Fonoautograf
Zdroj: Hudba & kultúra - články: Vedeli ste, že..? Najstarší záznam ľudského hlasu je z roku 1860. In: Drom.sk [online]. 2010 [cit. 2012-0415]. Dostupné z: http://www.drom.sk/clanky/hudba-a-kultura/vedeli-ste-zenajstarsi-zaznam-ludskeho-hlasu-je-z-roku-1860
Obrázek 29. Edisonův fonograf
Zdroj: Fonograf. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. 2006 [cit. 2012-08-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Fonograf
15/17
Obrázek 30. Grafofon z roku 1901
Zdroj: Graphophone. In: Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. 2006 [cit. 2012-08-18]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Graphophone
Obrázek 31. Vynález gramofonu – Berliner 1887
Zdroj: Technický vývoj v datech. In: Fonogram: Dějiny české populární hudby [online]. 2010 - 2012 [cit. 2012-06-05]. Dostupné z: http://www.fonogram.4fan.cz/index.php?page=vynalezy
16/17
Obrázek 32. Telegrafon
Zdroj: Vi erindrer … For 135 år siden … VALDEMAR POULSEN. In: Norsk Lydinstitut [online]. 2003 [cit. 2012-06-15]. Dostupné z: http://www.recordedsound.no/artikler/valdemar_poulsen.php
Obrázek 33. MiniDisc
Zdroj: MiniDisc. In: Computer Detescop Encyclopedia : The Computer Language [online]. 2003 [cit. 2012-06-12]. Dostupné z: http://encyclopedia2.thefreedictionary.com/minidisc
17/17
